Už to trvalo několik týdnů. Každé ráno jsem si řekla – musím! Pak se rozeběhl den… a nic. Vždycky se dal naplnit lépe. Ale včera, když byla venku zima, mě bolelo koleno a tak jsem nešla ven, nastala vzácná konstelace K a já si řekla: „Teď!“
Uklidím tu zatracenou skříň! Jak jsem při přeměnách Domu v posledních měsících uklidila hodně černých děr, moje skříň odolávala. Tedy ona ne, já jsem odolávala stále silnějšímu pocitu, že pokud s tím něco neudělám, tak mě ty hadry jednou zavalí. Pár mých oblíbených věcí se krčilo na okraji plných polic a já už zcela ztratila ponětí, co se může skrývat vzadu, hlavně v těch dolních policích. Mám hlubokou skříň… za ty roky se tam mohla vyvinout i mimozemská civilizace. 😛
Ne, nestudovala jsem knížku japonské úklidové guru (na co všechno může dnes být guru, co?:)) Marie Kondo, byť je to podle všeho současný trhák. Prostě jsem šla polici po polici – a nic neházela na zem. Nenávidím chaos velkého úklidu. Při pohledu na hromadu věcí, navíc na zemi, mě jímá děs a podléhám útěkovému instinktu. Tak jsem to brala kousek po kousku a prostě přebírala více méně srovnané hromádky.
V oblasti triček a halenek jsem sice našla nějaké ty dinosaury ještě z let, než jsme se odstěhovali do Norska (2006), ale nejvíc kostlivců bylo mezi kalhotami. To je neuvěřitelné, kolik jsem jich stačila za ta léta v hlubinách skříně utopit! Kalhoty, které mi byly roky malé, ale ještě byly pěkné, kalhoty, které mi byly nepohodlné, ale já se nevzdala víry, že do nich zhubnu, kalhoty prošoupané leč milované, u kterých jsem žila s vágní představou, že třeba ještě pěkná (další:)) záplata… Neuvěřitelné. Nejspíš mám v předcích sysla v kalhotách!:))
Díky kontejneru na oblečení od místní charity jsem nakonec neměla problém všechno zabalit a odvézt – a málo toho nebylo. Milované leč rozdrbané gatě naplnily jednu tašku a skončily v popelnici. Na záplaty jsem si dovolila odložit jen jedny džíny, které jsem koupila před třemi lety v NY a tam, kde nejsou prodřené, jsou pořád ještě jako nové:)) Skříň je poloprázdná a já jsem hrd a pyšen. Dokázala jsem to!
Potom jsem se zamyslela. Takhle probrat by potřebovaly i moje kuchyňské šuplíky. Jenže tam narážím na zásadní problém: charita nesbírá staré milované vařečky a sběračky! Tedy aspoň pokud vím. Vždyť já bych to musela opravdu vyhodit!:))
PS: Jak jsem byla v ráži, tak jsem udělala další kus práce, kterou obvykle považuju za ztrátu času – uklidila a vyčistila jsem si auto. Jsem prakticky Superwoman!:))
Mile dievcence, ja som pracovala v BRD u starej pani, kt. mala skrine doslova prepchane starymi odevmi, kt. uz nikdy nebude nosit, ale branila ich zubami-nechtami, aby sa neodlozili do starej skatule a nestrcili niekam do pivnice. Cosi ako vyhodit som sa neodvazila ani navrhnut 🙁 .
OT: Dnes som si na 3 etapy priniesla domov Minusa. Cestou mi z prepravky utiekol, ale nastastie sa vratil k svojej pestunke. Zasran jeden {wasntme} .
V podnajme si uzival kocurich subojov a znasilnovania vsetkych harajucich maciek. Neobislo sa to bez nasledkov – teraz smrdi kocurinou a z polovice laveho usha ma stiahnutu kozu. Osetrila som mu to peroxidom a odvarom z repika lekarskeho, ale bez veta sa to asi nezaobide 🙁 >
Este mam odborny dotaz na majitelky pesikov. V Nemecku si nasi susedia zaobstarali nadherneho stenika. Je kratkosrsty, farba nieco medzi sivou a kremovou, cierna tvaricka a biele miniponozky. Havus bude velky ked dospeje, uz som videla aj dospelych psov tejto rasy, ale neviem, ako sa vola.
Mozete mi napisat, co je to zac? Peso ma asi tak 4 mesiace, ale strazi ako divy 🙂 . Na mna zodpovedne navrcal hned na 2. raz, co ma videl.
A som rada, ze som znovu s Vami (h) .
Ahoj Yetti, vítám tě doma (inlove)
Tedy ten Minko si to užil 😀 Třeba bylinky zaberou?
Pejsek – nevím. Nějaký pastevec? Středoasiat? Když už hlídá? 🙂
co fotka???
S přibývajícím věkem je pro mne naprosto nezbytné udělat vše na jeden zátah, který dle té Japonky může však trvat i roku půl. To mně vyhovuje a to ještě musím být pořádně naprdnutá abych to dala,pak samozřejmě třídím nelítostně a poté lituji. 🙂
Nelituj, Jenny!
Já jsem si vymyslela heslo: Co mi teď nejde, vyhodím. Kdybych náhodou ještě tak úžasně zhubla, nebudu litovat, protože v případě takového zázraku si nakoupím věci nové 😛
No teda:dali ste mi inspiráciu,zajtra umyjem okna a v sobotu preberiem/ano moja,preberieš a VYHODIŠ všetky veci z kategorie 1.schudnes do nich i z kategorie 2.príde to do zase do mody/ Keď to vedia Tvoje piateľky,tak prečo nie Ty.!!!
A čo je psáno,to platí!!!
PS Blahoželám Markovi k sviatku.Ozaj Uhorky ste dnes posadili?/pranostika hovorí:Uharka na Marka do jarka/
U nás se taky říká „Na Marka saď oharka,“ ale dneska bych k tomu záhonu asi přimrzla 🙂
Tak nevím, Verenko, jak s tím sázením – dnes ráno byly – 3 stupně a předpověď nevěstí změnu 🙁 Kvete nám třešeň a a pološvestka a nelítají včely, protože je zima. To zase bude úroda… 😛 (to není olizovací!:))
Jinak ta uklizená skříň mi přinesla větší uspokojení, než jsem čekala. taky to ho přeju! (wasntme)
Tak to jste měli štěstí, u nás byla místy jinovatka, zítra ráno má být u nás -2. Už jsou odkvetlé broskve, švestky, třešeň, višeň a hruška v plném květu, nakvétají jabloně a bude z toho co? Houbeles. 🙁
štěteček,žebříček a opyluj sama….
Hmm, a na každý květ navléknout svetříček (devil) . V noci mrzlo, a docela dost.
veranka, možná u vás to platí s okurkami, ale u nás od včerejšky zodpovědně a vytrvala sněžilo.je pravda, že sníh ležet nezůstává a začalo do toho nečesu občas svítit i slunko, ale zem je vážně moc a méc studená. se sázením okurek raději ještě nějakou chvíli počkám.letos mi ty hnusné mrazíky spálily všechny květy meruňky, takže zas plody nebudou. keře angraštu a kvetoucí mladičkou sloupovou třešinku před mrazy chráním aspoň bílo textilií. Josta a rybízy usilovně kvetou, ale dost květů je už zčernalých. A ještě mi vša nevykvetl můj oblíbenec muchovník, takže u i k nám do Bělé.přes den se tu čerti ženili, ale odpoledne se udělao docela slunečno.No, duben jak má být.
Milé dámy, VŠECHNY moje kašmírové svetříky jsou z „butičku“, dívám se po nich v průběhu celého roku, v létě to většinou nikdo jiný moc nevyhledává 🙂
Hi, hi, Superwomenko! Já, aniž bych se ráno dostala k netu, jsem si uklidnila a vysmejčila svoji skříň. A na sever u Brna před chvílí poletoval sníh. Nejdu ven! Nožky mám nahoře, ale neležím v komoře, ale na kanapi! To aby mi neotékaly. Slíbila jsem si, že se budu mít ráda.
Alex, až když jsem umyla to auto jsem koukla na předpověď počasí. Totálně zbytečná snaha! 😛
Já jsem měla v úmyslu umýt po zimě okna, stydím se, ale ještě jsem se k tomu nedostala. Nejdříve bylo moc zima, pak se v pár teplých dnech pracovalo na zahradě. Minulý týden jsem přeházela cca 6 kubíků kompostu,týden předtím také, takže na okna nezbyl čas. Teď už mám hotovo, ale počasí je horší než v lednu…
Když tak tam dole čtu, jak Šárka vozí k Pavle, tak moje ségra dělá distribuci v celé škole, tahá to k mámě, my to vezeme do Plaňan a posléze buď sami , nebo Šárka do Pardubic! A to to doma přeberu a co nejde použít pro kočky, tak to ženu přes sběr textilu
ano, ale já nemluvila o tom od Tebe a segry, to si řekni sama 😀
Já tím nemyslela nic proti ničemu, jen že je to u nás v tomdlectom národě docela běžné to šetření s textilem. Recyklace už v prvním kroku. Na skládku se to může dostat posléze, ještě jedno či dvě kolečka si to může odbýt.
Mě postihlo nutkání dělat úklid ve skříni před týdnem, to je snad nějaká mutace jarní virózy! (chuckle) Vzala jsem 2 fochy s ložním prádlem, ubrusy, ručníky, utěrkami. Mám je až nahoře ve vestavěné skříni, tož jsem stoupla na židli, všechno letělo na postel a pak jsem třídila, skládala, rovnala. Oni se mi ty komínky naskládaného prádla totiž časem bortí, protože jak se mi nechce pokaždé stoupat na židli, ukládám prádlo stylem basketbalisty – vyskočím a umístím. (chuckle)
Nejvíc mám ubrusů, ty bych potřebovala udat, nehodí se ani na utírání psů.
Kontejner na šatstvo máme nedaleko, provozuje jej Farní charita – a poněvadž jsem před časem něco pro ně dělala, vím, jak to s šatstvem chodí. Lepší kousky jdou do obchůdku Farní charity (je takto označený) a zbytek do tzv. farního šatníku, kam si potřební mohou přijít.
S vlčíma mákama a chrpama máš? 🙂
Od loňska už k mákům přibyly i chrpy? Hezká kombinace!
Na ubrusu k nim můžu i kopretiny a obilí, ale vzhledem k nabídce v obchodech mi přijde jako rozežranost chtít takovej sortiment 🙂
Mám pořád pro Tebe tu svíčku s mákama, dělala ji Pavla ale POŘÍDILA JI PRO TEBE ŠÁRKA !! TAKŽE SVÍČKA LEŽÍ, VLASTNĚ STOJÍ ZATÍM U MNĚ,SPLNUJI DLUH ŠÁRCE A VŠE UVÁDÍM NA PRAVOU MÍRU. SVÍČKA PRO TEBE JE OD ŠÁRKY! Ostatní maky možná ještě časem dohledám.:-)
Jenny, to je prima a děkuji tímto Šárce 🙂 Snad si to i předáme 🙂
Matyldo, vlčí máky ani chrpy nemám, bohužel. Mám všechno možný (kostičky, káro, jednobarevný, vyšívaný, s bordurou), jen ne kytky. S výjimku velikonočního ubrusu s kočičkami. 🙂
Hančo, přečetla jsem „s kočičkami“ a říkala si – a kde jsou ty kytky??? 😀
No, díky častému stěhování jsem měla jistotu, že občas něco vytřídím. Pak jsme bratru 15 let byli v jednom a to byl teda mazec. Kuba ve svých 18ti letech vlastním tělem bránil oblíbené flanelové košile ve velikosti 90… V té době jsme mimochodem vytřídili oznámení, že nám syna berou do jeslí.
Předpokládám, že pokud se mi nepodaří donutit Bimba, aby konečně vytřídil košile, které se mu srazily, pukne naše skříň a bude to
Jak to tady všude čtu a představím si vlastní skříň, tak hromada námi vytříděných věcí by zaměstnala jednu pobočku charitní organizace na dost dlouho nebo zásobila sekáč střední velikosti 🙂 Ale vážně- tuhle se mi dostala do ruky košile ze začátku dvacátého století a měla spravované manžety a límeček. Ono se to nějak vypáralo a obrátilo… dneska košilu vyhodím, když má ten límeček odrbané špičky. Svým způsobem mě trápí, jak se k těmhle věcem chováme a vyhazujeme a nakupujeme a vyhazujeme… Jenže bez slušného oblečení není dobrého pracovního místa, že. A jak jsem zjistila, lidi, co financemi neoplývají, vyhazují oblečení dřív než já a ani je nenapadne se zamyslet, jestli by se s tím nedalo něco dělat.
A to si představ, když nešiju…
Snažím se to řešit rozumným nakupováním (málo a slušné věci).
To se ustřihnul vzadu podolek a ten se nastavil kouskem plátna – hezké bylo, když vybylo plátýnko růžové třebas od dětských prostěradel. No a ze získané látky se daly udělat nové manžety, límeček a pod.
Babička obracela rohy polštářů, cejchy sešívala ze zbytků, většinou to nemělo ani půl metru šířku. Prošoupané kalhoty se pochopitelně spravovaly záplatami, ještě dneska cítím, jak to škrabalo. Proto nejsem schopná něco vyhodit, pokud to mohu alespoň vytřídit, tak to psychicky zvládnu, jinak velký problém. Babička získala celých 300 Kč důchodu
Inko, u nás doma se taky stále třídilo,spravovalo se i skoro nespravitelné, ale hlavně se spousta věcí prárala a přešívala se. Taky ještě nositelné věci putovaly po všech příbuzných, kteří měli potomkly, kteří ještě oblečení a zejména botky mohli unosit. Jak jsem četla, byla tvoje babička proti té mé, která měla důchod „závratně vysoký“, bohatá.Má babička brala tehdejších 68 Kčs na měsíc. No, kdyby nebydlela s námi, asi by chodila žebrotu, místo jídla by se šla pást na louku a bydlila by pod patrně mostem. U nás doma byl s tím děděním dost problém. Má sestra bych vysoká a mohutné postavy, já jsem zas byla hubená a dost malá. Punčocháče po sestř mi děla kolem kotníků krásné harmoniky a jejichrozkrok jsem mívaka někde u kolen. A boty? Tobyla taky bolestnákapitolka. Všechny jsem musela donosit,takže mám dnes fakt docela zničené nohy. Sestra měla špatné kyčle a její jedna noha byla taky o dost kratší. Dokážete se jistě představit. jak ty poděděné botky vypadaly. Prot jsem své dcery nikdy poděděnými botkami netráúpila. a Alex, fakt je to nějaká virová infekce, jelikož já vyklízela svou i jiřího skříň nedávno.Musela jsem pracovat hodně rychle, aby u toho Jiří nebyl. Kdyby se do toho pletl on, nic bych nevyhodila.
V sobotu jsme Kačku ddonutila uklidit skříň. Ještě by měl někdo přinutit mě 🙂 Odložené věci dávám do kontejnerů diakonie Broumov, u nich doufám, že to snad ještě někam dojde.
Doufám stejně 🙂
Třeba tě přinutí Karamelka, když jednou necháš skříň (čistě náhodou) nedovřenou… (wasntme)
Karamelka ne… ta jen krade a vláčí si do pelechu- dneska ráno tady úpějící maturant koukl do předsíně- mám jen jednu botu! Bodejť, druhá obří botaska byla na medvídkové dece v obýváku 🙂 Ale ještě nezačala měnit zuby 🙂
Je to sladké cukrátko… Ari ničila věci zuby mléčnými stejně jako dospělými 😛
😀 svatá prostoto
Teď teda nevím, kam s tou prostotou- k té diakonii nebo k tomu, že by měl někdo přinutit mě? 🙂
Taky tomu nerozumím 🙂
Se šufánkama je problém, co s nima, ale vařejky není třeba rovnou házet do kamen – co nerozštěpkuje pejsek (rofl) , to se může píchnout k různým rostlinám, které potřebují podpěru. Náhodou to i hezky vypadá.
A jak říkaly předřečnice, celkem použitelné věci dávám rovnou do Charity – ale já mám v tomto výhodu, že s charitním dřevákem v zaměstnání sousedíme – teda, jenom toto je výhoda, jinak je to na prt, neb zrovna tento útulek je drogové centrum …. éééé … teda centrum pro drogově závislé (headbang) .
Ale jinak ti závidím – já se do hlubin své skříně taky budu muset konečně zanořit, neb už dost dlouho jsem neviděla svůj oblíbený svetr :O
S vařečkama mám problém, že nemám ráda nové 🙂 V bytě u babičky jsme ukořistila ty vařečky omleté nahrbato, ty mám nejradši. Takže je zužitkovávám do úplného… zužitkování 🙂
Matyldo, mě to je tím, že v Anglii jsme si vlastně s Martinem museli pořídit novou kuchyňskou výbavu a když se to po přestěhování zpátky dalo dohromady s tou původní, tak mi holt ty šuplíky překypují 🙂 Pár hezkých věcí jsem udala klukům, ale stejně… 🙂
tak už si vystačíš až do konce..nemusíš další pořizovat…. tak ypodědím a proto nenakupuju 😀
Dede, je vidět, že ty máš dva syny. Máme dvě holky a už nemám po mamince skoro nic. Zkrátka chudší rodinky je šťastná i za ty vařechy po babičce a raději i pomamince.Když naše mami umřela a my se sestrou musely zlikvidovat všechny její věci,byt bleskově vymalovat a taky předat byťáku,, abychom nemusely platit další měsíční nájemné, dost jsem ocenila fakt, že sestra mi skoro všechny pěkné a zachovalé věci nechala s tím, že mám dvě holky, tudíž se to bude hodit. A věř, že se to opravdu hodilo. Vybavit dvě holčičí domácnosti, když je jedna kapsa vysypaná a druhá je prázdná, byl docela kumšt. Podotýkám, že jediné, co jsem fakt hájila jak lvice, bylo rádýlko po mé babičce.Uhájila jsem, takže zůstalo doma a mám ho stále.
Ygo, já jsem našla tři (!!!) trička, která jsem postrádala už několik let (rofl) Pak že se úklid nevyplatí 😛
Milá DEDE, já se taky snažím cca tak jednou ročně probrat skříň. Moje švagrová Zuzka má heslo, co jsi za poslední rok či dva neměla na sobě, to vyhoď.
Jenomže ještě před vyhozením to musím ukázat mojí mamce. A ona si to též probere. Obě si pamatujeme, jak nám babička Marie říkávala :“ Nic nevyhazujte, vše se dá přešít. Vy jste nezažili válku, to jsme byli rádi za vše. “
Jo budu muset tu mojí skříň v ložnici probrat a ještě mě čeká skříň v předsíni plná starých zimních a jarních bund.
Míšo, líbí se mi představa, jak sedíte s maminkou a spekulujete nad sukní nebo svetrem 🙂 (wave)
Co bych dala do sekáče, odvezu k PavleH, co bych vyhodila, odvezu tamtéž, Pavla si to přebere, použije na hadry a pelechy pod kočky, z ostatního se buď něco ušije nebo to někdo nosí…..
u kontejnerů na oblečení mívám rudo před očima..asi stejnej důvod jako Renata.
Jo, staré povlečení, pokud se nelíbí švadlenkám, vozím taky do útulku, stejně jako deky. Ručníky mi nezbývají, protože se u nás stávají psími ručníky a po jejich použití se už jinde nabídnout nedají 🙂
A co by si Pavla tak přála?
Já když jsem vloni vyklízela domácnost po mamince a zároveň svou vlastní domácnost před stěhováním, tak jsem kočičí útulek doslova zavalila 😀 . Vezla jsem jim to snad načtyřikrát.
Kdysi jsem si myslela, že pokud nepotřebné oblečení hodím do oranžového či červeného kontejneru, pomůžu tuzemským bezdomovcům/matkám v nouzi atd. Není tomu tak. Schválně vám nenapíšu, co jsem zjistila. Zkuste se k tomu proklikat sami.
Nepotřebné oblečení, obuv, hračky rozdělím na dvě části. Jedna část má označení „co bych si koupila v secondhandu“, a to odvezu do obchodu Sue Ryder. Druhá část je „opravdu jen v nouzi“, a to odvezu přímo do ubytovny Charity.
Vím, že Sue Ryder Foundainton má obchůdky jen v Praze, ale uvedla jsem to spíš jako příklad přímé pomoci, v jiných městech jistě existují podobné modely.
tady jsou na oblečení kontejnery bílé…. velké a můžeš do nich jen hodit, nikoliv vytáhnout
myslím, že jsou to ty stejné…taky tu máme bílé s růžovým…
No je to byznys. Oblečení se vytřídí, část se zrecykluje na hadry do průmyslu a zbytek se prodává, pokud možno do Afriky, kde to ničí místní textilní průmysl, což je jedna z mála věcí, co Afričančata ještě uměla. Tím, jak si léčíme bolavé svědomí nad kolonizací a furt jim něco cpeme, jsme je odnaučili skoro všechno.
Tedy Renato, to jsem se hned ráno lekla, že ty věci z kontejneru na textil prostě vyhodí 😛 To by mě mrzelo.
Pokud jsi tím myslela, že část toho obsahu jde do sekáčů (Patřících té charitě? Tolik času jsem googlení nevěnovala), tak mi to nevadí. Provozovat síť kontejnerů něco stojí, stejně jako svážení, třídění a rozdělování věcí. I ten prodej v sekáči znamená, že je třeba pronajmout místo a někdo tam kouká, jak se jiní v šatstvu přehrabují. To je práce a za práci by se mělo (pokud to není umění 😛 ) platit.
Kdybych si já měla vyhledat charitu s vlastním obchodem, tak bych nejdřív musela googlit, pak s tím někam jet – s trochou smůly i do Hradce. To bych tu skříň nevyklidila nikdy (chuckle)
Jinak doufám, že část z toho dostanou potřební, a dokážu pochopit, že všechno šatstvo by asi stejně nespotřebovali a peníze snad charita vynaloží na jejich jiné potřeby. Jo, myslím, že u nás jde taky o charitu Broumov.
Když to hodíš do kontejneru Diakonie Broumov, jde to tak či onak na charitu.
Ale popravdě řečeno, když se potřebuji zbavit nějakého oblečení nebo jiného textilu, je mi celkem jedno, jestli si to oblékne nějaký bezdomovec, nebo jestli z toho nějaká textilka vyrobí hadry na podlahu.
I když, pravda, věci po tátovi jsem kdysi odvezla přímo do Armády spásy. Ale toho bylo hodně, včetně velkých věcí, jako bundy a kabáty, a řada věcí téměř v nedotčeném stavu. Když jen tak protřiďuji svoje trička a kalhoty, tak to rozhodně není na odvoz do charity. Boty vyhazuju až ve stavu nenositelném, takže přímo do popelnice. Kritérium „co bych si koupila v secondhandu“ bohužel nemůžu uplatnit, protože mám asi nějakou úchylku, ale v secondhandu bych si nekoupila nic 😀 .
U diakonie snad ano, ale existuje spousta firem, které se tváří jako charita a to oblečení přeprodávají. A ani netuším, jestli ho předtím nějak třídí. Vadí mi to v podstatě oblbování lidí.
a já zas ze sekáče věci miluju…a najdou se tam nádherný kousky..
Někdy… ;( Dost často nemám štěstí.
Včera Terka OPĚT zakoupila 100 % kašmírový svetřík – za 29,– Kč! No nekupto (rofl)
No jo, to se to nakupuje v Terčině velikosti- 34 nebo tak nějak 🙂 Až ho budou míst ve velikosti 44/46, tak mi ho vem 🙂
Beru tě za slovo (rofl)
V to doufám 🙂
Jáberu ve velikosti 48/50.