YGA : Alex napsala mejlíka: „Začala jsem přemýšlet a uvažovat, hi, hi a vymyslela jsem čundřík do skal a žlebů Moravského krasu…“ Zajásala jsem. Hurááá, výlet. A protože ho vymyslela Alex, bylo mi jasné, že všecko klapne na jedničku – trasa, jídlo, lidi, počasí. A taky že jo.
A aby bylo všecko, jak má být, tak naše posádka – já, Jeník, mamka a Ernest – opět bloudila (:o)). To bylo tak – navigace nás v pohodě dovedla do Vilémovic, kde jsme dojeli červenou Felicii. „Nejsou to Emteskovi?“ nadhodila jsem. „Jasně, řídí Olda a vedle sedí Mila, já je poznávám – Olda je menší a Mila je nakrátko ostřihaná.
Tak se jich budeme držet,“ ujistil mne Jeník… a jedeme, a jedeme, a jedeme, až přijedeme do Sloupu, kde škodovka zastavila, a… vystoupil z ní nám neznámý mladík, který si nás dost podezíravě měřil, jako proč je pronásledujeme (:o)))). Ještě že jsme měli takového časového fóra, že jsme to na horní parkoviště stihli včas. A kdo nám nejde naproti – Emteska, vysednuvší ze STŘÍBRNÉ Felicie (:o))).
Ale jinak se výlet vydařil na jedničku – v čase jsem se vrátila aspoň o deset dnů zpět, protože v Krasu kvetl podběl a na stromech byl zelený opar z pučících lístků (což na jihu Jižní Moravy je již minulost). Počasí bylo snad objednané (a to u Brna vypadalo, že nás nějaká ta přeháňka nemine), psi byli v naprosté pohodě – hlavně Erník si velice moc užíval lítání s kníračkami.
Alex: Tak ten skutečně do psí partičky okamžitě zapadl, snažil se hrát si se všemi, ale nejvíc mu vstříc vycházely knírajdy. Neustále se po cestě okusovali, nebo lesem okolo nás běhali velká kolečka. Neutuchající zdroj energie. Všichni tři.
No a lidská společnost… co mám povídat, jako vždy balzám na duši. A navíc trasa byla vymyšlena opravdu víc než vlídně pro naše nožky – až na jedno prudší klesání do Pustého žlebu byl terén mírný, k autům jsme se vznesli lanovkou. „A vy máte otevřené oči?!“ ptala se mne mamka, svírajíc mi ruku tak, že se mi málem odkrvila (:o)). Na což její zeť odvětil „No, za ty peníze eště abych je měl zavřené!“
Alex: Mamka je úžasná společnice, turistka a už je neodmyslitelnou součástí našich výletů!
Procházka Pustým žlebem byla hezká, ale ještě víc se mi líbila Novodvorská alej a hrad Blansek, schovaný v lese. Ošetřená alej (Alex říkala, že byla velice zanedbaná a že se jí ujali mladí lidé z vesnice a opravdu velice prokoukla), časně jarní les s petrklíči a masa kamení, kdysi opracovaná lidmi – opravdu působivé.
Co říct na závěr? Štěstí není muška jenom zlatá, ale setkání s lidmi, se kterými je vám dobře, se kterými si rozumíte. V sobotu jsem byla šťastná.
Emteska: Moravský Zvířetnický výlet do Krasu
Jakmile jsem si přečetla na mailu Alexin nápad s výletem do Moravského krasu, první věc, která mě napadla, byla, jak to zvládne naše psí seniorka Gina, které bude za měsíc přesně 15 let. Jak se ukázalo, zvládla to pomalu lépe než my.
Alex: Však jsem ji moc obdivovala, s jakým nadšením přijala pochod krasovou krajinou a statečně zvládala přibývající kilometry. Ani u oběda neodpočívala, ale sledovala všechno, co se v místnosti právě odehrávalo.
V sobotu jsme vyrazili poměrně brzy, protože mě čekala neurotizující cesta přes Brno a chtěla jsem ji absolvovat pokud možno v pohodě. Šťastně jsme projeli Brnem a přes Ochoz, Křtiny a Jedovnici vystoupali po serpentinách k parkovišti u Macochy. Zelo zcela prázdnotou až na pár dětí a dospělých, kteří s krásným berňáčkem po boku sbírali kolem parkoviště odpadky. Teprve později, když jsme takových skupinek potkali víc, nám došlo, že ten den se koná celorepubliková akce „Ukliďme Česko“.
Na parkovišti jsme byli z celé výpravy první, a tak jsem začala mít obavy, jestli jsme neměli být jinde, ale za pár minut přijela Yga s Jendou, maminkou a k nepoznání ostříhaným Ernestem. No, a pak už se velice rychle sjeli i ostatní účastníci pochodu a začalo všeobecné vítání a lidské a psí seznamování. Pokud jsem dobře počítala, šlo nás 12 lidí a 7 psů, pěkná banda.
Vyšli jsme za nádherného počasí z parkoviště a pokračovali přes Horní můstek Macochy ke Koňskému spádu. Po 37 letech jsme se s Oldou podívali na místo, kde jsme randili ještě za mlada a svobodna. Místo se na rozdíl od nás příliš nezměnilo.
Alex: Měla jsem radost a dmula se pýchou, že vás mohu oba vyfotit po 37 letech 🙂 , jako dvě hrdličky.
Pokračovali jsme dolů do Pustého žlebu a obdivovali ďůry a ďůrky ve skalách, jeskyně a květenu, psi běhali kolem nás, Erni neúnavně proháněl Waiki i Aivi, a než jsme se nadáli, byli jsme u Čertovy branky a u stanoviště lanovky. Jediný Epulčin Marek se statečně vydal zpět nahoru pěšky, my ostatní jsme se rozhodli pošetřit nohy a vyjet lanovkou.
Nastala všeobecná diskuze, jak to provedeme se psy, protože ne všichni měli s sebou koš, a myslím, že Alex všem okolostojícím lidem zamotala hlavu nádherným prohlášením: Já mám koš, já můžu jet s normálníma lidma. Nakonec jsme vyjeli všichni bez problémů i košů nahoru a mohli pokračovat v dalším programu.
Tím byl oběd, na který jsme se měli přesunout do Obůrky. Jeli jsme v krásné zvířetnické koloně, až mě mrzelo, že jsem z práce nevzala majáček. Jela jsem za Ygou a dlouho nezapomenu na číslo 21 21, na které jsem upírala oči, aniž bych si uvědomovala, kudy jedu.
Alex: A já se snažila a stále přepočítávala kolonu aut za sebou, abych vám neujela. Problém byl, že kromě Epulkovic tmavé Škodovky jste byli všichni stříbrní a mě v zrcátkách vždy přecházel zrak, když jsem vás v zatáčkách za sebou hlídala a počítala 🙂
V Obůrce jsme se ve velmi příjemné hospůdce najedli my i psi a mohli se vydat na poslední etapu našeho výletu. Dojeli jsme k historické lipové aleji, jejíž monumentální stromy, občas podpořené ortézou, pamatují staletí. A velmi záslužná a obdivuhodná je práce vesměs mladých lidí, kteří se věnují záchraně a obnově této aleje.
Prošli jsme alejí a lesem k rozsáhlé zřícenině hradu Blansek, poslednímu cíli naší cesty. Procházka kolem hradu byla celkem náročná, a to pro nás i pro naši Ginu, které jsem musela pomáhat do kamenných schodů, ale nakonec vše zvládla v pohodě.
A byl konec výletu, nezmokli jsme, zato jsme se dlouho loučili a libovali si, jak jsme si to užili my i naši psi. Alex, díky!
Alex. Děkuji oběma kamarádkám, že napsaly pár slov o našem výletění. BYL TO KRÁSNEJ DEN!
Dede: přiznám se, že jsme měli jet s Martinem taky, ale pak nám to pokazila jeho nemoc, takže jsme mohli jen zá(přá)vidět. Navíc u nás bylo minulý víkend dost odporné počasí a Alexino hlášení, že mají krásně, znamenalo, že Alex prostě umí vybrat trasu i zabezpečit počasí:))
A protože máme před sebou víkend, kdy se má zase zkazit počasí, tak budete mít šanci se pokochat spoustou krásných fotek!
Alex: http://dig.rajce.net/Zviretnicky_cundrik
Yga: http://yga.rajce.idnes.cz/2016_Pustym_zlebem_a_na_Blansek
Emteska: http://tmilada.rajce.idnes.cz/Moravsky_kras_2016
PS: Fotky u článku jsou Alexiny – nedokázala bych ze všech vybrat spravedlivě, tak je tam Alex jako autorka a organizátorka výletu:)) Jinak za shlédnutí stojí rozhodně všechny!
Krasny prosluneny vylet jste meli. A bezva partu. 🙂 Fotky moc fajn.
Tu je zima ako v Charkove na nádraží!! ten výlet by sa mi páčil-dávno tomu dávno,čo som bola na Macoche a celkove v Mor.krase.
Naši mladí mi poslali mms sú v Tišnove v lesoch ana rozhladni-ale vyzerajú dosť zmrznuto a nenadšene.
Verenko, tady sice mezi přeháňkami a někdy i při nich svítí sluníčko, ale zima je taky – a fouká. Reaguju na to spavou nemocí 😛
spala by som tiež,ale som v práci.Poviem vám toto je divný národ-za také blbosti volajú až strach-a všetko vedia z internetu.Vrchol dnešnej roboty bola pani 57 ročná-čo už tri roky nemá menzes,narastlo jej brucho,či nemôže byť tehotná,lebo má manžela aj priateľa,že kde má ísť.Viete,čo je to za sebeovládanie,ke´d ju nemôžete poslať na psychiatru ale vážnym tonom jej musím doporučiť gynekológa?/škoda,že tam nemôžem byť ako muška/
Tak to jsem opravdu zažila v bývalé práci, tam jedna paní taky šla na konec na gyndu a doktor jí povídá, :“Paní ten Váš nádor už má tak pět měsíců a hýbe se“,“tož tak ale ona byla manželka vysokého funkcionáře strany a vlády, takže ji asi strana včas neinformovala, co to může být,protože oni byli nejchytřejší. :-))
Jenny, tohle se stalo naší sousedce kdysi v paneláku – jen jí tou dobou bylo dost přes čtyřicet a taky jí diagnostikovali nádor. No a tak ke dvěma skoro dospělým dcerám měli ještě benjamínka, kudrnatého Jirku 🙂
Verenko, kvůli tomuhle volá paní v neděli rychlou? 😡
Verenko,lide jsou opravdu ruzne… :^) Ty bys to fakt mela spisovat.
Hi, hi!! Hanko a já k tomu dodávám ….lidé jsou různé – veskrze blbé!
Tři roky po menzes, to by musel být duch svatý.
No cococo – trošku přenášela …
Bedo, jak jsi psala na Rajčeti o Oldovi. Chodit s ním přírodou, je opravdu dobrý zážitek. Jenomže já už bych potřebovala deníček a dělat si zápisky, protože si všechno nejsem schopna zapamatovat. Olda ví z botaniky a broutologie opravdu VŠECHNO!
Tak takového člověka bych potřebovala pravidelně potkávat, abych se dostala výš, než jsou „takový pěkný kytičky“ 😀 Tedy umím názvy těch základních, ale málo, málo… (blush)
OT – kocouři
Měli jsme teď nějaký čas pro psy nepřístupnou většinu „zadní“ zahrady (bagr, jáma, nádrž na vodu, terénní úpravy) a jak jsem si všimla, místní kocouři stačili zaregistrovat, že je to tu najednou bezpsí. Máme tu takovou dvojku – velmi tmavého mourovatého frajera, nad kterým by asi vzdychaly místní milovnice pruhatých koček 🙂 , a s ním běhá velkej bílomour. Bílomour probíhal naší zahradou, ale vždy ostražitě – zato Mour mi tuhle snad koukal do očí (byla jsem za oknem), když velkolepým způsobem označkoval náš kompostér, aby dal vědět, že tady je Kocourovo. To mě kapku znepokojilo – ne kvůli kompostéru.
Naše psiny venku honí kočky, ale jaksi pro sport – i když kočku chytí (a chytí, pokud se kočky poflakují moc daleko na louce nebo na poli), tak ji nechají být – zajímá je jen ta honička. Jenže jak by to dopadlo, kdyby chytily kocoura na naší zahradě? Já vím, jsou tu stromy, kočka přeleze plot… ale stejně, jsou dvě a kočičí hrdinové dráždící psy nemusejí dopadnout dobře.
Takže když to šlo, uvolnila jsem na čas psům zase průchod na celou zahradu a během zahradních prací sledovala, co se bude dít. Byla legrace sledovat, jak kocouři najednou zjistili, že tudy asi to zase nepůjde:)) Bílomour to neřešil, pokrčil (obrazně:)) rameny a vrátil se na staré pěšinky, ale kdybyste mohli vidět Moura! Jak ten na mě koukal! Fakt mám dojem, že měl vztek na mě víc, než na ty psy 😀 No, začátkem května se na všechno to rozježděné bahno zaseje tráva, takže holky zase budou mít na čas zaracha. Tak se těším, jak budu z kuchyně sledovat kocoury – u Moura bych se vsadila, že už plánuje novou invazi (rofl)
Tak sousedovic kočky (kočka a kocour) si dávají před Ajvi moc velký pozor,když přebíhají přes naši zahrádku,(mohou chodit pohodlně přes svou zahradu) ale někdy je popadne adrenalin a dokáží sedět 2 m od plotu olizovat si kožíšek, Ajvi mlátí s pletivem, řve až z toho mutuje jako puberťák a kočičák jenom po očku sleduje výsledek svého snažení.
U nás jen Karamelína zatím neví, proč se řve na kočky 🙂 A jinak u nás kočky teď moc nechodí ani kolem, co máme naše maličké kocourky…
Karamelka to fakt nemusí jen tak zjistit – v jejím světě jsou přece velcí kocouři akorát tak na hraní! 😀
Denis, jak nehoní a neloví vůbec nic, dokonce i drůbež už jsme celkem natrénovali, tak kočku by prohnal s radostí. Sousedka má kocourka zhruba stejně starého jako je Denis, přes plot na sebe odmala koukají, čichají, Denis i ocasem zavrtí. Kočičák chodí na zahradu pod dohledem sousedky, ale občas, zřídkakdy, přece se vymkne kontrole a podnikne samostatný výlet. Když ho zmerčí Denis na naší zahradě, okamžitě startuje a s řevem milého Kočičáka vyprovodí. To jde stará známost stranou! 🙂
Hančo, kdybys věděla, jak ti závidím nehonicího Denise! 🙂 A sobecky mě potěšilo, že aspoň té kočce neodolá (wasntme)
Jak jsem si dnes po sobě přečetla to naprosto suché povídání, tak jsem si uvědomila, že jsem ale vůbec nic nenapsala o perfektních lidech, se kterými jsme ten výlet podnikli. A vůbec, jaké je to štěstí mít takovou partu. A že se mi ten čundřík tak líbil, za to vděčím především jim.
Emtesko, napsalas to moc pěkně. A ta prima parta, to je základ skvělého výletu 🙂
Moc mně mrzelo, že jsme nemohli dojet. Hlavně, že jste si to krásně, překrásně užili, všichni. (h)
Hlavní je, že to nejhorší máš už za sebou. Drž se, ochladí se, tak ať si ta tvá zpropadená záda nenachladíš.
Jenny držím palce, aby se ti záda rychle umoudřila. (inlove)
Já si letos po tom zánětu mezižeberního nervu užívala nepohyblivosti a snížené pohyblivosti dva měsíce (! fuj) a to mám kamarádku fyzioterapeutku, která mě nejdřív držela při životě a pak na nohou 🙂
Díky mé spolutrpitelky na záda, někdy je to děs. Ale zrovna dnes,pohoda a to fučí jak o dušu, tak nevím. Fakt si myslím, že stres a stažené svalstvo dělá hodně.Totiž v pátek před výjezdem do Krasu, se mnou chtěl mluvit někdo, s kým jsem mluvit hodně nechtěla.
Jenny, Dana, ta moje fyzioterapeutická kamarádka tvrdí, že to tak opravdu je. Vymaž otravy, usměj se na svět a záda povolí, trošku (inlove)
Jenny, drzim palce na ta zada. taky s nema posledni dobou moc bojuju.
Krásný výlet! Yga to napsala moc hezky a výstižně – že štěstí je v těchto malých radostech. Když se sejdou fajn lidi a přátelští psi a výletu je nakloněno i počasí, co víc si přát.
U nás bylo minulý víkend nevlídno, včera a dnes hezky slunečno a po mrazivém ránu teplo. Ale o víkendu má zase pršet. (rain) Jenže příroda to potřebuje, dnes jsem si všimla, jak málo je v Ploučnici vody. To je v dubnu nebývalé!
A já jsme vám všem pustě záviděla, protože jsme měli doma řemeslníky a moje smečky zatím moc výletovací není- Karamelína ještě ne, Borůvka už ne a Světluch by jela jediná a nevím, jestli by chtěla jet sama… spíš jsem ji potřebovala doma, aby bavila štěnici 🙂 protože Borůvka pak má klid.
No, protože jsem sledovač počasových serverů a vím, že německý wetterzentrale.de je dost přesný i ve výhledech, tak jsem výlet riskla. Věděla jsem, že zbytek Česka na tom bude špatně a prosila jsem sv. Petra, aby tu studenou frontu nefoukl až k nám.
Páni, to byl ale báječný výlet, i když pro mě jen takhle virtuální. Krásně jste to děvčata napsala, nafotila a Alex vymyslela a naplánovala. Díky 🙂
Je to možné, že tam bylo tak krásně? U nás se nedalo pořádně vystrčit nos.
Přávidím takový výlet
Tak na tenhle výlet jsem se fakt těšila – nikdy jsem vlastně v Moravském krasu nebyla. Tak jsme se chystali, mapu jsem studovala a prd. Tak jsem si aspoň početla 🙂
A na ještě jednu věc jsem se těšila – na přátelskou psí společnost! Té si naše holky moc neužijí a když by lítaly se spima, možná by daly pokoj se zvěří 😛
Emtesko, Gina je úžasná! (inlove) Tohohle věku se mi dožil jen jezevčík a určitě by už takovou túru neušel.
Ygo, jak já jsem se těšila, že si podrbu Ernesta! No, není všem dnům konec (wave)
Laďko, koupám, že tvá Gina zcela zapadá do tvé volby královských pejsků – když jsem tě viděla, hned jsem si vzpomněla na Alžbětu II Anglickou (inlove)
Dede, bojím, bojím, že naše Ginda na rozdíl od předchozí Pollynky má ve svém rodokmenu víc než jedno plemeno oblibované Queen Elisabeth 2nd – ale je to prostě naše zlatíčko, zvláště potom, co během pár dnů přijala za svého osmiletého kokršpaněla Archieho, který ovšem na rozdíl od ní má rodokmen hodný dynastie Windsorů 8:))
Laďko, co na plemeni (plemenech:)), když je to vaše Ginda! (inlove)
A víš, že mě nějak nepřekvapuje, že máš milé a chápavé psy? 🙂
Ještě k tomu počasí: Já říkala, že bude hezky, protože tak to na našich akcích bývá. Jenda pochyboval: „Ale jestli bude pršet, tak se zeptám Alex, jestli ji tu objednávku na hezké počasí shora potvrdili!“ (rofl) (rofl)
Naštěstí nic nemusela reklamovat …
Ygo, vidím, že jste měli dobrodružný začátek. Jó, někdy se vyplatí věřit GPS a nedat na intuici! My měly v autě také veselo, osádka perlila a já měla co dělat se soustředěním na jízdu.