Náš Kerberos má tři hlavy. Ta s prošedivělýma ušima je hodně unavená. Ta hnědobílá si konečně přestala dělat tolik starostí a řádí jako černá ruka. Nejmenší černobílá kebule se vzduchoprázdnem mezi ušima nic neřeší a funguje jako králíček Duracell – všichni už padli, ale štěníková běhá a řádí…
V pátek měla nejmenší kebule deset týdnů. Spokojeně tráví spoustu času na zahradě, kde lítá, hryže a roztahuje všechno, co ji napadne. Hnědobílá kebule ji dozoruje z terasy – pokud se s ní zrovna nehoní a neokusují si hlavy – a té nejstarší je to obvykle jedno.
Karamelka
Karamelka neuvěřitelným způsobem moří kocoury. Onehdy honila Kiliána, který je o kus větší než ona. Pak si zalezl na kopeček šanty mezi keři, kde se spokojeně válel. Karamelce trvalo snad pět minut, než ho přesvědčila, že běhání po zahradě je lepší zábava než ňuchání šanty.
Lupička:))
Ještě trpělivější je Oriášek. Myslím, že mu začínají lehce světélkovat uši, kde mu pomalu raší svatozář. Tuhle jsem se dívala, jak kocour leží na zemi (dobrovolně!!!), mrňa na něm sedí jako na koni, žvejká mu ucho a Světluška vylizuje to druhé. Když jsem došla k názoru, že to úplně stačí, vyhnala jsem obě psice a kocour mohl důstojně odejít (i když jsem měla pocit, že ho to v podstatě baví).
Oriáš a jeho štěně:))
Pokud jde o klidné chování Kerbera, bylo patřičně vidět při věšení markýzy nad terasu. Bylo potřeba odvrtat díru do kovové konzoly. Hnědobílá hlava Světluška seděla metr od páníka s vrtačkou a se zaujetím sledovala dění. Nejmenší kebule Karamelka otočila hlavu tak, že si obrátila ucho, a pozorně studovala pracovní aktivitu. No a Borůvce to bylo jedno a viditelně přemítala, jestli má cenu jít si pro tu plyšovou kachnu, nebo ji zas sebere dřív štěnice.
Světluch důstojná!:))
Procházky jsou poněkud složitější, Karamelka u dveří obvykle nejásá a schody dolů se jí nelíbí. Ale pokud ji pohůnek, co drží vodítka, snese ze schodů dolů (ale ty na druhé straně domu profesionálně lítá nahoru i dolů) a vyloží jí, jak je úžasně šikovná, nadšeně se rozběhne a kluše s oběma staršími fenami. Už dostala i šáteček na obojek, aby byla opravdu naše 🙂
Borůvka úžasná:))
Další fotky najdete tady: http://malcka.rajce.idnes.cz/Devet_tydnu/
Budu se opakovat, ale napsat to musím – jak i mě fascinuje souznění ve vaší smečce! Myslím, že hlavně kocouři překvapili! (inlove)
Šmarjá, to musí být nádhera, být při příchodu domů vítána strakatým triem, případně i za asistence kocourků!
To si piš, že to stojí za to 🙂
Matyldo díky,krásné a milé povídání i fotky! Užívejte si všichni plnými doušky. (h)
Díky, Jenny, však víš, jaké to je- sama máš početnou smečku 🙂
Tak Oriáškovi už světélkují uši. 😀
Máš to, Matyldo, krásnou a veselou smečku. Myslím, že Karamela bylo skvělé rozhodnutí, ve všech směrech. (h)
Eh, ano, skvělé rozhodnutí. Dneska večer rozhýbaly při honění po domě i Borůvku, sice na chvíli, ale jo 🙂
Matyldo, díky, zasmála jsem se. Tak ať se tomu TROJhlavému Kerberovi dál dobře daří.
Kerberos se dneska tváří spokojeně. Ale s Borůvkou je to jako na houpačce, o víkendu byla špatná a v pondělí se zase zvetila.
Naše Fleur vyrůstala s kocourkem Garfieldem, byli stejně staří a hráli si úžasně, i když od začátku měla Fleur váhovou převahu. Pak kocoura v jeho necelém roce někdo srazil autem. S dalším kotětem si Fleur už nehrála, spíš ho citýrovala. Zamluvili jsme jí štěndo a v týdnu, kdy jsme si měli pro ní jet, tak se knám přidal Bertík, který v té době měl cca 5 měsíců. No to byla squadra – šestnáctiměsíční Fleur, dvouměsíční Ellie a k tomu pěetiměsíční kocourci Dirk (už chudák není, v roce se otrávil 🙁 ) a Bertík… Ten podzim málem vzala za své skalka, neboť není nic lepšího než číhat v levandulích na nepřítele, přepadnout ho ze zálohy a pak se navzájem rdousit, lítala hlína, chlupy, kusy levandulí… Na jaře téměř nebylo co stříhat.
No ano, květinový záhon je nejlepší probíhačka… 😉
Jo, jen ty tvoje psice váží dohromady asi tolik, kolik měla Fleur v té době. Škody byly úměrné váze zúčastněných, tedy veliké. (devil)
Pro řádění tvého cukrátka s lupičskou maskou mám prostě slabost – ona vymýšlí a dělá blbiny a přitom za ní nezůstává takříkajíc spálená zem 😀
Já věřím, že ani Ari neměla v úmyslu udělat tolik škod, ale když stisk jejích čelistí byl odjakživa na výši – ta bota by nepřežila čistě jen Ariino ohledání, ani by nemusela soustředěně žvýkat 😛
Jo a stále obdivuju snášenlivost tvé smečky! Jsou úžasní a když vezmu, že sami kocouři jsou jen puberťáci… no, možná mají radost, že jsou přece jen před někým starší a moudřejší! (rofl)
Ochrana před přílišným obtěžováním coby jedna ze záruk míru ve smečce funguje – i ve vztahu dětí a zvířat. Ostatně je to jedna ze základních povinností správného velitele:))
Ta fotka Borůvky je na plakát… úžasná. Stejně jako Borůvka (inlove) (hug)
Karamelka by ráda řádila víc, ale jednak kousat do lidí není dovoleno- kamarádka má štěně výmara a to hryže brutálně víc- druhak nemám ráda provádění lotrivn jen tak. Karamelína viditelně některé věci už chápe, navíc jsme jí poskytli nejeden květináček- ale ta nabíječka na mobil to asi nerozchodí…
To je moc hezké hlásání – tvoje trojhlavá saň je krásná a je vidět, že ji s přehledem zvládáš. Nadále držím palce, aby byl u vás Čipsín minimálně celé léto.
Jinak kočkopsí hrátky jsou u nás taky na denním pořádku – sice se snažím Erna mírnit (přece jenom ta váhová převaha je značná), ale nejsem si jistá, jestli moje vměšování do hry je vždy vítáno. Když Ernesta odchytnu a snažím se ho zabavit jinak, aby na Zikiho zapomněl, tak ten rezavý ometák se začne kolem nás producírovat se zviženým ocáskem stylem „já jsem tady, vidíš! a že mne nechytíš, nechytíš …“, což většinou Ernie nervově nevydrží a začíná další kolo zápasu ve volném stylu …
No, díky kocourům přestal tak zlobit sousedovic Mikeš, co provokoval psice- buď se s našima už serval nebo uzavřel příměří, ale aspoň už tolik nezlobí…
Omlouvám se za O.T.
Děkuji Alex za pohlednici Macochy. Je opravdu moc pěkná .
Karamelka je krásné štěňátko.
A vůbec všechny holky kavalíří jsou moc pěkné.
Ale co obdivuju Matyldo, jsou ti vaši trpěliví kocouři.
Když u nás vidím, že Hepinka po roce a půl ještě úplně nevydýchala Fousína, tak opravdu zírám.
Je to krásné, když se všichni tak dobře snáší.
Míšo, já si myslím, že jednak vědí, že z řad kočičích tady mají jen bráchu, druhak bylo vždy jasně dáno najevo, že nikoho nenechám trápit. Takže ani to štěně nenechám dělat všechny skopičárny a včas to utnu. Na tom Oriáškovi je vidět, jak je za to vděčný, když ví, že má zastání. A proto to podle mě v klidu snáší.
My také Hepinku chráníme. Do misky jí Fousín nemůže. Ale ona je taková až trochu hysterická. Někdy Fousín okolo ní prochází a nevšímá si jí a ona už syčí.
Ale jsou chvíle,kdy bok po boku běží k místu krmení.
prochází moc blízko…:-D
Matyldo, fotky krásný, pejsky krásný. A to žluté už máte pampelišky? Tady ještě nejsou.
Jasně, tady je pampelišek spousta. My jsme nejteplejší oblast ČR, u nás je všechno dřív a vždycky tepleji 🙂
Je to krásné a i když mám trčochu zarosený oči, hrozně závidím. Protože mít dva či tři kavalírky jde, mít dva či tři fufáky v malém domečku prostě nejde.
Sousedi si předevčírem přivezli klučíka 8 neděl – pán si ho pořídil a paní je oba vyprovodila. Zkusil být se štěnětem v kanceláři, ale uznal, že to nejde. Tak má souseda vysněného kavalírka. Tak to mám alespoň naproti. Majda byla naprosto hotová – přinesli jí miminko! Ona štěňata miluje, vůbec ujíždí na malých psech, čím menší, tím snad lepší
Jé, vy máte souseda kavalírka? A jakou barvu?
No, být se štěnětem v kanceláři jde blbě, ale jde- já mám taky štěně v pracovně a musím psát 🙂 Jenže moje pracovna je na psí pobyt zařízená- kromš knihoven a stolu jsou v ní psí pelechy a košík hraček 🙂
Já taky Erníka sem tam do práce beru – zatím si ještě nedovolím ho nechat samotného s Brooke. A i když je docela poděs, v práci je moc hodný (to je ta jeho chameleoní povaha (rofl) ).
Za námi chodí oba naši halamové do dílny, Legy tam vydrží i spát. Dostanou na hraní roličky od lepenky, chvíli to vydrží a pak zase jdou ven na dvůr nebo do zahrádky, zahrádku neničí. Jen Luxík mi okousal jednou zabalenou krabici k odeslání, že jsem musela potom přebalovat protože to vypadalo, že máme v expedici myši. Píšu záměrně, že chodí za námi – Luxík Legýskovi otevře dveře a jsou tam.
Je to trikolor, má moc hezkou hlavinku a snad z něj vyroste kavalír a ne něco mimo – je bez PP a vlastně z druhé ruky, rodiče neviděli. Oni tohle neřeší, ale se zvířátky to umía hlavně páník je pro ně velké lákadlo. Je automechanik a ta vůně je zřejmě ideální . Majda je z něj taky zcela mimo.
Já bych se bála vzít si takhle štěndo, ale nakonec Bohouška jsme měli z útulku.
My už dál obříky taky mít nebudeme, vrátíme se časem ke Španělům, začínali jsme s velššpringrama a kavalíři jsou naše volba pro stáří. Tím více, že se líbí i Bimbovi a to je u nás důležité
Se přiznám- trikoloři jsou nejhezčí, blenheim je hned po nich, pak black and tan a rubínci se mi prostě nelíbí.
Pořídit si psa bez vědomí manželky je trochu na palici, ale aspoň se mrňous dostal do dobrých rukou.
Tak já trikolor a black and tan. Nejraději bych dva pejsky, teda najednou, nějak sázím na tu kavalíří povahu. Doufám jen, že až ta doba nastane už nebudou tolik v módě
Pejsci se kupují mnohem snáz než fenky. Neměla bys mít problém.
MATYLDO, TAK TOHLE PŘECE RISKLA DALMATIN. NAŠTĚSTÍ VŠE DOPADLO A DOCELA DOBŘE.POD MOSTEM NESKONČILA. ALE TAKY BYCH TO NIKDY NERISKLA SE Ř ŽÁDNÝM ZVÍŘETEM. PŘEJU VŠEM, ABY BORŮVEČKA VYDRŽELA. BYLA JE TO VELIKÁ FAVORITKA NAŠÍ ADÉLY.ŠKODA, ŽE ADÉLA NESMÍ MÍT DOMA VŮBEC NIC.PŘIPRAVUJÍ JI TAK I DOCELA PŘIR ASPOŇ VIRTUÁLNĚ DRBU VŠECHNY TVOJE CHLUPATCE A TOBĚ POSÍLÁM SRDEČNÝ POZDRAV.
Jenže Dalmatin její muž se psem nevyhnal a Dalmi to zatraceně dobře věděla.
nezašlápne ho?
Kdo koho?
mám úsměv kolem celý hlavy… (h)
a srdce sevřený…objímám tě Matyldo (hug)
Sharko, dík- ono to nějak musí jít.