„Já to nemůžu najít, proč musíš mít všechno v jednom šuplíku?“ ptal se popuzeně Marek, takto novopečený majitel vlastní domácnosti. „Protože je to šuplík na všechno!“ odpověděla jsem a vyplázla na něj jazyk.
Šuplík na všechno jsem měla vždycky, ať jsem bydlela kdekoliv. Protože je spousta drobností, které by měl člověk mít po ruce, a jaksi postrádají společného jmenovatele. Takže v onom inkriminovaném šuplíku jsou třeba sirky, náhradní korkové špunty do psí studánky, taková ta plastová zatahovátka na věci, které potřebujete držet dohromady, krizová svíčka, šroubovák křížový i rovný – taktéž pro krizové případy, protože nářadí je jinak v přístavku, průhledná lepicí páska stejně jako tubička vteřinového lepidla, a plno jiných maličkostí.
Když nad tím tak přemýšlím, tak je za tím jednoduchá idea: jsou to věci, které nepatří mezi kuchyňské náčiní, a přesto jsou potřeba v nejobývanější zóně domu. Když se kriticky zamyslím, tak bych asi snadno mohla ledacos postrádat – nebo to přesunout do šuplíku dílenského stolu v přístavku. Ale to bručení, když bych pak pro to musela letět přes celý Dům! A stejně by to nakonec zase skončilo v šuplíku na všechno. Takže úklid oné pestře obývané enklávy vypukne vždy až v okamžiku, kdy věci překypují z vytyčených hranic, a šuplík nejde zavřít.
Nedalo mi to a zeptala jsem se synka: „A vy doma šuplík na všechno nemáte?“ No, říkala jsem si o to. Uličnicky se ušklíbnul a pravil: „Ne. A víš, proč? Protože prostě ještě všechno nemám!“:))
A tak se dnes ptám: také se u vás vyskytují prostory na věci bez společného jmenovatele? A taky mají tendenci překypovat?:))
Nejlepší je, když se do života „šuplíku na všechno“ zapojí bohyně Dotčena. Pro ty, kdo nečtou Terryho Pratchetta – Dotčena je bohyně věcí, vzpříčených v šuplíku 🙂
Máme jeden takový šuplík v psacím stole po dědečkovi. Psací stůl je prvorepublikový, do pánské pracovny. Masivní, krásný. Když jednou nešel šuplík otevřít, mysleli jsme, že ho některé dítko zamklo.
Všemožné verglování klíčem ovšem nepomohlo, šuplík evidentně zamčený nebyl a dokonce se povysunul o celý centimetr oproti původní poloze.To ovšem nestačilo k tomu, aby bylo v šuplíku možno šťourat zepředu, šuplík je oproti desce utopený o tři centimetry.
Jediná možnost přístupu byla mezi lubem stolu a zadním čílkem šuplíku. Šikovný dvoumetrový otec mých dětí se nasoukal do šedesáticentimetrového prostoru mezi kontejnerovými skříňkami a začal šťourat drátem. Drát se ohnul. Donesla jsem jiný drát. Taky se ohnul. Donesla jsem ocelový drát. Ten se pro změnu neohnul dost. Donesla jsem kleště. Muž postupnými kroky zhotovil sofistikované šťouradlo. Asi tak po půl hodině si vyžádal panáka skotské. To zřejmě dost pomohlo, protože za dalších deset minut bohyni Dotčenu přelstil a šuplík uvolnil.
Vzhledem k tomu, že v šupleti se vzpříčilo JEHO metrové ocelové pravítko, dal si jenom dalšího panáka a dále celou akci nekomentoval 🙂
(rofl) Dotčenu znám a varianta s ocelovým pravítkem je děsivá – ten panák byl zaslouženej (wave)
Můj příbytek je jeden velký šuplík, zvláště poté,co jsme likvidovali v uplynulém roce chatu a byt po rodičích. Přemýšlím o nějakém vydařeném úskoku,dostat z kamrlíku mého muže tu hrůzu, co tam má.Došlo to tak daleko, že jsem přemýšlela i o zahoření:-). Nejsou tam jen ustřižené šňůry jsou tam i stará radia, nefunkční radia,kila jakýsich sponek,hřebíčků a matiček,vše umně zakryto, s trvalým zákazem mého vstupu.Uvažuji,že jednou až bude muset přednosta někam odjet, než se vrátí obstarám kontejner a z kamrlíku si udělám vystajlovanou druhou koupelnu, pokud tedy před tím nezemru na domácí násilí.
Jenny, moc bych ti přála vystajlovanou koupelnu! (inlove) A žádné domácí násilí (rofl)
Pche – šuple! Já mám 6 (slovy šest) krabic z IKEA a taky asi na všecko. Teda, abych nekecala, v jedné krabici jsou vánoční ozdoby (akorát si zapamatovat, v které), ale ináč … a to jsem si říkala, že jedna bude na málo používané dokumenty, druhá na častěji používané dokumenty, třetí na … a nakonec prohledávám všecky, ale většinou i všecko najdu (třebas můj a Jeníkův propadlý pas, rámečky na fotky, záruční listy po záruce atd. atp.) Jediné štěstí, že je všechny mám v obýváku a nemusím navíc přebíhat mezi místnostmi.
Ad garáž – tak jak u všech ostatních. Dneska se Jeník zakoupil novou hračku – sekačku tááááákhle širokou – a jal se ji rozbalovat právě v garáži. Abych řekla pravdu, zabrala poslední volné místo (ale kdo ji bude chtít vyzvednout, bude muset do té garáže vletět (chuckle) . Naštěstí si to Jan všiml mého znechuceného pohledu (asi takhle :@ ) a bez obvyklého otálení tu starou sekačku odvezl (ale nedělám si iluze, že do šrotu).
Miluju krabice, hlavně pokud jde o dokumenty 😀 To je i k Ri tam dole: Dokud ukládám dokumenty podle času na jedno místo, najdu všechno, i když možná pomaleji. Jak začnu třídit, mají jednotlivosti tendenci opouštět bez povolení posádku a mizet. 😛
Já nevím, šuplík na všechno …. asi nevedu. Možná je to trochu tím, že jsem si do kuchyňské linky vymyslela čtyři takové malinkaté roztomiloučké ťuťuťu ňuňuňu, no prostě čtyři malé šuplíčky, kde mám věci roztříděné. Ovšem všeobecný prostor na objemnější věci mám v rohové skříňce pod varnou deskou – tam se vejde neuvěřitelné množství předmětů. Čím hlouběji jsou uloženy, tím méně jsou používány a úplně vzadu, v temné hlubině, tam jsou věci,na které jsme už zapomněli anebo jsme je dokonce nikdy ani nepoužili, ale nenašli jsme dosud odvahu je vyhodit. (chuckle)
Jinak ohledně garáže nevycházím z údivu! Myslela jsem, že moje polovička trpí zvláštní úchylkou, že v garáži hromadí věci a auto parkuje venku. A ono je to, jak se zdá, celkem běžné! Tak to su klidná! (chuckle)
Hm, temné hlubiny poliček a regálů jsou v podstatě kapitola sama o sobě, protože většina domácností obvykle žije především na okrajích:))
To je hluboká myšlenka.
😀
…
Můžu si jí půjčit ? Udělám si z ní heslo dne na FB (a uvedu zdroj)
Bude mi ctí 😛
No, já mám kredenc z první republiky a maličkých šuplíčků je zde šest – Bimbovy prášky,kapesníčky ( vejde se sem akorát ta desítka rozložená po dvou ), blbosti, lékárnička, záručáky a paragony, záručáky a paragony
Šuple na všechno, to je mor. Ano mám a když něco hledám, protože vůbec nevím co v šupleti mám, tak napřed jde všechno ven a po prohlídce opět zpět, to jenom abych zjistila, že tam ta právě hledaná věc není. Po krátkém čase, z šuplete vyhážu včechno o čem jsem netušila, že tam mám, to jenom proto, abych za další krátký čas zjistila, že vyhozenou věc, nutně potřebuji ( i po několika letech). Šuple na všechno je pro zlost. Naštěstí mám jenom jedno.
Jo, je pro zlost, ale všechno se utřídit nedá! 😛
Šuple na VŠECHNO jsem taky míval. Ještě před osmnácti lety. I když bylo na VŠECHNO, tak se do něj vešlo jenom NĚCO – ale vždycky jsem nakonec VŠECHNO našel. Pak jsme vyhodili starý a koupili komplet nový nábytek. Má spoustu skříněk a šuplat a VŠECHNO se do něj vejde – ale kdykoliv NĚCO hledám, tak je všude VŠECHNO možné a NIKDE nemůžu NIC najít 😉 …
Krásně napsané (rofl)
Šuple na VŠECHNO jsem taky míval. Ještě před osmnácti lety. I když bylo na VŠECHNO, tak se do něj vešlo NĚCOPak jsme doma
No prostě nemehlo 😉 …
Ale já jsem zastáncem šuplíku na všechno.
Kdysi v nějakém pominutí smyslů, jsem se rozhodla, že udělám pořádek v papírech. Založila jsem asi sedmery desky, do kterých jsem papíry logicky roztřídila. Podle typu, dodavatele, nutnosti vyřídit, abych o všem měla přehled, než lejstra přijdou definitivně uložit do šanonů.
Dva dny jsem se kochala svým dokonalým systémem. Pak mě pan šéf a požádal o jednu zcela konkrétní objednávku. Zamyslela jsem se a zalovila v deskách. Pochopitelně tam nebyla. Za jeho pobaveného pohledu a svého tichého skřípění zubů jsem prohledala ještě další čtyři složky, než jsem žádané našla a předala.
„Ký blb mi našeptal takový nesmyslný způsob řazení“, zvolala jsem, když za ním zapadly dveře a vytáhla osmé desky. Nadepsala je aktuálním letopočtem, vymetla sedmery předchozí a papíry naskládala chronologicky do těch jedněch. A bylo.
Od té doby jsem jen vrstvila. A díky tomu, že všechno bylo v tom jednom šuplíku, taky našla 🙂
Držím se toho systému dodnes. Páník taky. Já mám šuplík, páník garáž
😀
Ha, ha, u nás totéž, páneček celou garáž a nic nemůže najít, tak jde ty šrouby raději koupit.
Jen mne tak napadlo, že Bimbův tatínek má míst na věci typu VŠECKO prádelnu, garáž a nakonec půdu. Cokoli kdokoli potřebuje, najde se v těchto šuplících
Tak to je hledání na několik dní 😀 .
No, on kupodivu většinou ví, kde asi se požadovaná věc nachází
Šuplíkem na všechno byla donedávna komoda. Ovšem stal se z ní prostor na neskutečný neukliditelný binec, ve kterém se nedalo nic najít a k jejímu obsahu se nikdo nehlásil. Tak jsem si jeden večer pod vlivem nové japonské metody uklízení vzala ta čtyři šuplata k televizi a udělala z nich čtyři přehledná šuplata a pytel bince. Ovšem podobný šuplík mám ještě v kuchyni…
Musím říct, že já takových míst měla taky víc, ale postupné rýpání v Domě a jeho přestavování do podoby vhodné pro nový způsob bydlení (my dva a nájezdníci:)) se mi podařilo se „černých“ prostor v podstatě zbavit – s výjimkou tohoto šuplíku:)) Obzvlášť výživné bylo třídění a stěhování letitého obsahu garáže (kde nikdy nestálo auto:)) do nového přístavku – Martin ale zvládl chaos na jedničku a já v přístavku radši nehospodařím, co kdybych tam zase vyrobila „garáž“? 😛
Matyldo, kde na netu se dá najít návod na nové japonské uklízecí metody :O ? Moc bych potřebovala!
Já bych o jedné věděla – potřebuješ k ní jeden velký pytel a jednu osobu, která ho podrží, až ten šuplík do něj budeš vysypávat. Bys nevěřila, jak rychle a účinné je šuple uklizené … (clap) (clap) … ovšem na takový úklid potřebuješ opravdu pevné čivy (chuckle) .
Alex, princip je prý v tom, že vyhodíš všechno, co nemiluješ 😛
To je dost nebezpečné ;P , se může stát, že vstaneš „zadkem napřed“ , dáš se do úklidu a večer, až se uklidníš, zjistíš, že ti chybí půl domácnosti, případně i její členové (rofl)
No, to záleží na tom, jaký je ten dotyčný schraňovatel. Neboli SYSEL. Což já jsem na jedny věci a Bimbo na druhé. Jinak šuplíky na všechno máme v každé místnosti. No a potom jsou šuple či bedny či spíše místnosti na naše nevyhoditelné poklady.
Chápu (inlove) snažíme se nesyslit, ale některé věci se prostě vyhodit skoro nedají 🙂 Tak rozdávám, nebo častěji – nepořizuju nové. Ovšem se svojí (byť výrazně tlumenou!) úchylkou pro hrníčky a obecně porcelán bojuju jen ztěžka. Naštěstí minule se mi podařilo udat bednu starších hrníčků místnímu dětskému klubu… 🙂
No, já mám spoustu věcí z doby, kdy jsem pracovala s dětmi a na rukodělky se hodilo cokoli. Potom mám spoustu látek, ze kterých opravdu budu šít a ty se mi hromadí tak 30 let. Nemluvě o oblečení, do kterého se mi určitě podaří zhubnout.
Bimbo má spoustu uříznutých šňůr se zástrčkama, ty se budou hodit. Spoustu krabiček na šroubky a podobné. Zbytky prkýnek a hranolů, které se budou hodit………
Bimbo má pokrevního bratra v mém muži. Ten ovšem slibuje, že… Už dlouho.
Ačkoliv ani já… Nedávno jsem našla takové to druhé lýtko z předminulého prosince, kdy jsem si na pravé noze zlomila takovou tu dlouhou tenkou kost co vede od kotníku někam nahoru. Kam jenom já to uložím? Podotýkám, že jsem všechny ty podpůrné držáky dostala zadarmo, ale co kdyby, že jo. A i kdyby, tak si určitě ulomím něco na noze levé. Ale i tak jsem kousek místa našla. Jsem normální? Nejsem.
My máme omluvu, neb my to máme oba genetické a to po dědečcích. Můj dědeček měl velkou krabici od bot plnou nádherně okrouhaných špačků tužek, které nešly sevřít ani do násadky. Bimbův dědeček zase velkou krabici nadepsanou Provázky krátké, zcela nepoužitelné. A co bylo vevnitř??? Provázky krátké, zcela nepoužitelné. Likvidace pozůstalosti po obou dědečcích byla jako výprava do hodně neznámých krajin, přímo objevná
Ti příbuzní, ti příbuzní!
Karel měl strýce, starého mládence, bydlícího ve starém domě na Starém městě, za Týnským chrámem. Ve starém bytě bytě měl dva velké pytle starých, pečlivě očištěných a zastříhaných vajglů. Člověk neví, co si ty komunisti vymyslej a najednou nebude co kouřit! Domnívám se, že starý pán, drobný, pečlivě oblečený do pepř a sůl obleku nesbíral ty vajgly na ulici. Ale tohle komunisti nevymysleli a tak pytle byly stále plné. Odešly současně se strýcem. (Karel zdědil pepř a sůl, anglická kvalita a uložil :O ).
Jano, mám schovanou ortézu na PRAVÝ kotník. Čekám, kdy si pochroumám ten levý!
A ten vítězný pohled 😀
Dostal jsem to od táty. On to dvacet let skladoval. Já to skladoval dalších dvacet let a vídíš? TEĎ se to hodí!
😀
Ó jak jsem klela, když jsem vyfasovala plechovku starých hřebíků a rozkaz je narovnat, neb tchán šel konečně dělat klec pro kuřata.
ten porcelán příště klidně Dede dovez, u nás na Beaveru se toho spotřebuje….každej rok tam něco vezu…přijímáno vždy s radostí ….
Prostor na všechno?
Ehm…
Garáž?
😀
Ano – garáž JE prostor na všechno … kromě auta, to se tam už nevejde (rofl)
Jistě, auto přece není všechno.
Co by tedy dělalo v garáži?
😀
No jistě, nač cpát do garáže auta, když tam můžete mít letadla, že. A tak máme venku dvě auta… 🙂
My jsme tam mimo jiného mívali Mimi – on to považoval za odpovídající boudu
Hmmm, naše auto bylo v garáži párkrát a začalo silně rezivět. V servisu nám potvrdili, že v zimě je pro auto lepší stát venku, protože:
a) ten bordel ze silnice opadá venku
b)v teple garáže ta slaná voda pěkně zateče a vzlíná kam nemá
Tudíž auto je venku a garáž slouží MLP jako bordeliště, tedy kromě sklepa, dílny a špajzu.
Garáž! (rofl)