Nestává se mi často, abych okouzleně jedla mistrovsky připravené jídlo a nebyla schopná rozkódovat, jak bylo připraveno. Tušit… to ano, určit ne. A tak jsem vám dnes nepřipravila mlsotník, ale něco jako pokrm pro vaši fantazii:))

Hned večer po příletu do Marseille jsme s Martinem vyrazili obhlédnout okolí hotelu s jednoduchým plánem:  dát si skleničku něčeho na uvítanou a zároveň na dobrou noc – bylo už dost pozdě. Když jsme vyšli od hotelu do centra města, tak jsem měla pocit jisté nevíry: irská hospoda, anglická restaurace, další irská hospoda, Indové, Vietnamci, MacDonald, burgrárna. Jsme my vlastně ve Francii?

Je libo dokonalé pečivo? Bageta, croissant a pain au chocolat

Ale ano, byli jsme – jen se to francouzské muselo kapku hledat. Zapadli jsme do velmi příjemného bistra, a když se mladý číšník zajímal, co si dáme k pití, tak jsem vyhrkla: pastis! Vůbec jsem nevěděla, zda je vhodné ho pít večer a bez jídla, ale já vám na něj měla takovou chuť! Byl skvělý.

Tak toto je prosím mozzarella s rozmixovaným čerstvým rajčetem s bylinkami a ví Bůh čím ještě – předkrm

Martin si dal sklenku bílého vína – snově voňavého lehkého bílého vína, které mě okouzlilo. Nebylo divu, jsem jinak ctitel suchých moravských bílých vín, tedy chuťové buňky jsem měla správně nastavené. Aby nedošlo k omylu, tak podotýkám: jsem ctitel! Ne znalec. No a tak když jsem vychutnala svůj pastis (s vodou), dala jsem si později ještě víno (bez vody:)) a bylo mi jedno, jestli to bylo podle etikety. Byl to moc krásný úvodní večer!

Předkrmový tataráček – bylinky, citronová šťáva a kouzlo:)) Ta jakoby omáčka byla jemná kaše z něčeho… brambory, máslo, celer?

Dál jsem se strašně těšila na pravé francouzské bagety všeho druhu. Shora křupavé, uvnitř vláčné s upečenými bublinami:)) Jak doma bílé pečivo prakticky nejím, tady jsem věděla, že opakovaně neodolám. Čerstvá bageta, dobrý sýr, čerstvý hustý neslazený pomerančový džus a francouzské espresso. V případě zmlsanosti ještě croissant.

Pod napěněným máslem se ukrývá jehněčí – umělecký výtvor s bramborovou kaší:))

Ve své jednoduchosti je to geniální – a můžu to kdykoliv. Taky jsem to jedla kdykoliv jsem měla příležitost, tak já si totiž vychutnávám tu obyčejnou Francii. Mám samozřejmě ráda i všelijaké speciality a rafinovanosti – ty jsme si schovali na společné večeře.

Toto je ryba z denní nabídky (vypadalo to na tu úhořovitou), chřest a pár kouzel k tomu:))

Dvakrát jsme tedy byli na velmi dobré večeři a v obou případech nastalo to, co jsem psala nahoře – věděla jsem v základu co jím, ale jinak jsem poznala jediné – bylo to straně dobré! Recept tedy pochopitelně nedodám. Takže nabízím jen fotky se stručnými popisky. Můžete to brát jako zábavný kvíz!:))

Zákusek – říkali tomu banánové cannelonni (jakási bílková hmota navrch banán uvnitř) a avokádovým čímsi… nepříliš sladké, neuvěřitelně jemné:))

Tak toto je prý jahodové tiramisu v oplatce, omáčku jsem nerozkódovala, byl to Martinův zákusek:))

Tohle jsou fotografické úlovky z dalšího dne, tam ni část fotek (foceno mobilem samozřejmě), nevyšla, takže jen dva příklady:))

Rybí polévka – krém bez smetany, dodaný sýr a jakási hmota, moc dobrá (oboje se v polévce mělo rozpustit:))

Toto je prosím vepřové se zeleninou, cibulovým čatní a čokoládovou omáčkou:))

Eh, taky máte hlad?:)) Taky se vám stalo, že jste jedli něco, čehož obsah se vám nepodařilo určit – v dobrém i zlém?