Tak na tohle město jsem vážně zvědavá. Byli jsme v Provence víckrát, ale kromě Nice jsme nikdy nezabloudili do větších měst. Nestáli jsme o to… a tak, když se vyskytla možnost trochu víc poznat Marseille, navíc brzy na jaře, kdy ještě není horko a ani davy turistů, neváhali jsme.

Už přílet stál za to. Ač jsem koukala předem do mapy celkem pečlivě, nenapadlo mě se podívat, kde vlastně leží letiště. A pak jsem měla pocit, že je to všechno nějak zmatené – jak jsme klesali, tak to bylo jednou nad pevninou, pak nad mořem, pak něco, poloostrov? Pak zase voda, pořád voda… jaká? Vždyť moře bylo už předtím! Věřila jsem, že pilot ví, co dělá, ale stejně se mi ulevilo, když se těsně před přistáním ukázalo, že pod námi opravdu kus placaté země je:))

Marseille – pohled do starého přístavu, vlevo pevnost Sv. Jana (to je ta severní, starší, tuším původně z 12. století)

Po dostudování mapy jsem se ujistila, že ano, je tam jezero? Laguna? Nikdy jsem si vlastně nevšimla, že kousek od Marseille je taková ohromná vodní plocha! Plní to řeky, s mořem je to spojeno jen úzkým kanálem. A právě na té laguně je kus marseillského letiště, takže jsme přistávali z vody na břeh, ale nebylo to jako v Nice, kdy se přistává od moře k pevnině, ale taky to bylo nad velikým jezerem směrem k jeho břehu. Když vezmu v úvahu, jak je to tam kopcovité, a jak bažinaté je to, co je rovné (Camargue hned v sousedství), byla to asi rozumná volba:))

Starý přístav žije – není to nakašírované!))

Do města jsme přijeli taxíkem. Řidič nám nejspíš chtěl šetřit eura, protože jel jako šílenec. Usoudila jsem, že se snad nezabijeme – byl to Mercedes a měli jsme pásy. Martin podotknul, že řidič pás nemá…:)) Později jsem zjistila, že vlastně o nic nešlo. Pokud je normální, že po chodníku jede motorka jen proto, že jinak je ulice jednosměrná ve směru řidiči nevyhovujícím, tak se rychle přestanete divit a začnete dávat větší pozor. A kocháte se z bezpečných míst:))

Ulice Le Canabiére – zrovna byla demonstrace:))

Je čím se kochat. Je to hezké a živé město, které má nepominutelné charisma. Historie nijak netříská do očí, ale pokud jste o ní aspoň trochu poučení, tak její stopy nemůžete přehlédnout. Byla jsem v úžasném muzeu historie města (mezi námi, to by stálo za samostatný článek:)) a tak mě pak už nepřekvapilo, že tam mají románské kostely, které byly ve dvanáctém století přestavovány, protože jejich základy sahají klidně až do století pátého.

Uličky, které nejsou mauzoleem

Byla jsem tam jen velmi krátce, takže mohu nabídnout jen dojmy – fakta se ostatně dají snadno dohledat a street view v google mapách funguje:)) Takže střípky:

Starý přístav – tak jako každému městu sluší hezké nábřeží u příjemné řeky, sluší centru Marseille starý přístav. Vody v něm moc neuvidíte, největší část hladiny totiž pokrývá síť mol, u kterých hnízdí stovky lodí – od malých lodiček, přes jachty, až k větším výletním lodím. Když fouká – a že foukalo skoro pořád, je přístav plný jemného klapání a zvonění, jak si lana hrají na celý les stěžňů. Okolo přístavu, který se jmenuje Vieux Port, vede široký chodník, který je po většinu dne plný lidí. Začátek dubna podle mě není žádná pořádná sezóna, ale plno tady bylo pořád. Nerada si představuju, jak to tady asi vypadá v létě:))

Ulice…

„Lidé jsou různé!“ tu platí i bez známého hanlivého dovětku. Velké přístavy vždy nahrávaly míchání lidských ras a kultur a Marseille není výjimkou. Žila jsem několikrát na místech rasově a kulturně promíchaných, takže mě ta různorodost nepřekvapila. První dny jsem chodila po městě sama a musím říct, že určité problémy jsem měla na té jejich hlavní ulici, stoupající od přístavu – na La Canebiére. Demonstrace mi nevadila, ale večer se tam objevovali nepříjemní týpci, patrně nabízející drogy či hledající podobná povyražení. Když jsem přes den bloudila uličkami čtvrti Camas (jižně od Le Canabiére), tak jsem sice měla dojem, že jsem změnila kontinent, ale jinak to bylo v pohodě. Na „pocit“ byla jednoznačně nejpříjemnější ta nejstarší část města, ležící severně od starého přístavu – Le Panier – prakticky žijící historie a umění v jednom. Uličky na jih od přístavu jsou normální residenční čtvrtí s vysokými domy a minimem veřejného prostoru.

Je libo trh?

„Vaří doma vůbec?“ mě napadlo a ne jednou. Když bloumáte centrem Marseille, tak musíte dospět k názoru, že zdejší obyvatelé mají kapku jiný žebříček hodnot, než je zvykem u nás:)) Jen velmi těžko hledáte u nás běžné obchody s potravinami, a když už máte to štěstí a najdete třeba menší prodejnu Sparu, tak tam nemají čerstvé pečivo – i pro jednoduchou bagetu musíte do pekárny. Trochu častější jsou maličké krámky, něco jako u nás Vietnamské večerky. Zatímco turistu neudiví, že pro bary, bistra a restaurace prakticky není kam šlápnout, jistou zvědavost vzbudí nebývalý počet lékáren a oficín – pánská a dámská kadeřnictví jsou zjevně žádanější než třeba drogérie:))

Chcete se nechat upravit? V Marseille to není žádný problém!:))

„Kouřem proti smogu?“ Já vím, jsem rozmazlená tichem a čistým vzduchem naší vísky. Pokud nadávám na zápach, tak to spíš souvisí s hnojením blízkých polí kejdou, než s klasickým smogem. Jenže úzké uličky centra Marseille ve spojení s neustálým proudem aut a motorek se prostě dusí ve výfukových plynech. Místní obyvatelé to nejspíš ani nevnímají, nebo snad vyrážejí klín klínem hojným vypalováním zobáků, protože počet osob kouřících na ulicích je významný:)) Je možné, ba pravděpodobné, že mimo centrum je vzduch lepší, ale tam jsem jen projížděla autem, tak nevím.

Typická ulice rezidenční čtvrti

„Psi – kde běhají?“ I v centru centra města jsem potkávala psy a všímala jsem si jich, protože psabsťák dostávám na cestách bez psích holek velmi brzy. Centrum města je kamenné a asfaltové, zeleň se vyskytuje jen v parku nad jižní pevností (Sv. Nicolas) u paláce Pharo a něco málo se najde u severní pevnosti (Sv. Jan), resp. u muzeí Mucem. Ale nikde není psům dovoleno volně běhat. Přítomnost malých psíků mě nepřekvapovala, ale když jsem v jedno odpoledne potkala německého, holandského a belgického ovčáka na ploše několika městských bloků, tak jsem se už musela zamyslet. Kde TIHLE psi běhají? Vím, jak veliké nároky pohyb mají moje psí holky…

Připomíná mi to italská města… (náměstí se spoustou turistických restaurací)

Moderní umění všedního dne – to je něco, co Francouzi opravdu umějí. Chcete vidět krásný silniční most spojující v sobě sílu, odvahu a půvab? Odvážně navržené moderní budovy, haly, mosty či dálniční nadjezdy včetně zajímavých plastik, které dokáží oslovit. Ve Francii si můžete vybrat. Ale stejně mě fascinovala zrcadlová střecha v čele starého přístavu. Nevím, k čemu to slouží – v létě to může vrhat žádoucí stín na jinak sluncem spalovanou plochu. Ale efekt obrovského zrcadla nad hlavami lidí mě fascinoval… nikdy jsem nedokázala projít, aniž bych odolala pohledům vzhůru:))

Zrcadlová střecha

Tím končím dnešní střípky z Marseille – tak jako tak už musíte být doslova učtení:)) Fotoalba dodělám během dne…

Album č. 1 – centrum města: http://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Marseille_-_centrum_mesta

Album č. 2 – rybí trh http://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Marseille_-_rybi_trh

Pohled na ústí přístavu – vlevo jižní pevnost Sv. Nicolase