Po zjištění Borůvčiny nemoci jsem si uvědomila, že výhledově nechci jednoho psa. Chci zase dva a pokud možno nechci, aby Světluška zůstala sama. A začala jsem pátrat po vhodném štěněti, pokud možno trikolorním. A navíc chci znovu fenku.

Tak to jsem chtěla fakt hodně. Naštěstí mi pomohla Světluščina chovatelka, na kterou jsem se obrátila při pátrání taky. Poradila mi chovku, kde se před čtyřmi dny narodila štěňata a jsou tam dvě trikolorní fenky. Blackandtanová fenečka už byla zamluvená její kamarádkou. Zavolala jsem hned a klaplo to.

V mezičase jsme dostali úkol vymyslet jméno na I. Já jsem samozřejmě chtěla jméno úplně jiné 🙂 Mušketýr prosazoval Lentilku, já Karamelku a Kačka Fidorku. Kuba tvrdil, že nejsme normální, ale protože nepodal konstruktivní návrh, nebyl brán vážně. Nakonec jsem si prosadila Karamelku, ale pořád jsme nebyli u toho I!

Přistoupila jsme k věci překladatelským způsobem, napsal do překladače „karamela“ a začala to házet do všech jazyků afrikánštinou počínaje. A ejhle, běloruština a lotyština vyplivla „iris“, takže Karamelka je vlastně Iris z Výhonkovce.

Začali jsme se těšit a jeli jsme i na návštěvu. Chtěla jsem vidět, co jsem si vybrala, i když jsem občas dostávala fotky a videa. Jeli jsme bez psic, maminka štěňat je prý starostlivá a nemuselo by se jí to líbit.

Štěňata jsme důkladně pomuchlili a domluvili se, kdy si tu největší a nejčipernější fenku z vrhu přijedeme vyzvednout. Když jsem pár dnů před odběrem dostala zprávy o tom, že všechna štěňata spí, zatímco Karamelka šmejdí po kuchyni a krade smetáček, usoudila jsem, že jsem si zase uměla vybrat 🙂

Pro štěně jsme jeli i s oběma psicemi. Byly nadšené, že jedeme na výlet, do chvíle, kdy jsme došli do obýváku, kde rejdila štěňata jako hračky na klíček. Světluška usedla do rohu s výrazem „jestli to ke mne přijde, tak se fakt pobleju“ a Borůvce se Karamelka okamžitě pověsila na prapor na ocásku. Borůvka udělala dva kroky, zjistila, že vleče trapičku a okamžitě ji sepsula. Taky nejásala.

Domů jsme odjížděli se štěnětem, kterému bylo šumafuk, že ho cizí lidi někam nesou, a dvěma otrávenými psicemi, která v autě vylezly Kubovi na klín a ke štěněti na Kaččině klíně se demonstrativně otočily zadkem.

Borůvka začala mrně okamžitě citýrovat, zatímco Světluch sesazená z pozice mladšího psa předvedla neuvěřitelný repertoár schválností. Rozhodně si nemohla vzít šunku z ruky, kterou olízl Ohavný skřet. Se štěnětem odmítala být v jedné místnosti a předvedla oblíbenou etudu „nebudu žrát, počkám, až ostatní dožerou a budou mi to moje závidět“. Po týdnu jí došlo, že tím ničeho nedosáhla, a nechala toho.

Borůvka zatím vychovávala jako o život a když byla Karamelka, které dění kolem ní bylo úplně jedno, hodně drzá, štípla ji. Štěně zaječelo a zajelo na pelech. Světluch zůstala v klidu, zatímco když jsme my šlápli štěněti na packu, dolítla si zkontrolovat, jestli je v pořádku. Ale trvalo jí skoro čtrnáct dní, než si začala štěně hlídat a občas si s ní i zkusila hrát, ale jen tak trošku, aby si nezadala 🙂

Zato kocouři měli oči navrch hlavy, sotva jsme malou strakatou štěnici dovezli. Byli k ní nesmírně vstřícní, a když po nich skákala, jen jí nafackovali (bez drápů). Když jsem viděla Oriáška, jak si lehl, nechal štěně, aby do něj šťouralo, a vstal, až po něm skákalo všema čtyřma, setřepal ji a odešel, obdivovala jsem ho. Feny tolik trpělivosti neměly a usměrňovaly mnohem dřív.

Karamelka měla jen jedno očkování, ale byla jsem toho názoru, že je potřeba naučit se nosit obojek a chodit na vodítku. Nepustila jsem ji do psího výběhu, ale i tak jsem si v duchu říkala, že obě strakatíce musí nějaké bacily domů navláčet, protože ty dvě samozřejmě prolezly všechna oblíbená místa. První procházky byly složité, ale mrňa rychle pochopila, že stejně bude muset jít. Tak jí to snad vydrží 🙂

Další fotky najdete tady: http://malcka.rajce.idnes.cz/2016_prvni_den/