Sedím na sedačce a nepokojně se vrtím. Není to nepohodlné, opravdu ne, ale po třech hodinách bych se netrpělivě vrtěla kdekoliv. Dívám se aspoň kolem sebe. Je tu živo, kaleidoskop velmi různých lidských tváří, na většině z nich je patrná odevzdaná trpělivost, protože tady se především čeká.
Starší pán v kravatě, bílé košili a reflexní vestě cosi píše do papírů u stolu přede mnou. Klimatizace vyfoukla novou porci vzduchu, tentokrát bez pachu benzínu. Mladá černoška v úhledné uniformě právě cosi dovysvětlovala nějakým ztracencům a spolu s kolegyní mizí za skleněnými dveřmi. Nikdo za nimi už nejde, páska je zatažená.
Vypadá to, že trojici žen – udýchané právě doběhnuvší dívčině, přísně vypadající ženě se rty sevřenými potlačovanou netrpělivostí a vážně kráčející starší dámě těžce se opírající o hůl se povedlo nemožné – přesvědčily ty dvě kerberky v uniformách, aby je přece jen pustily skleněnými dveřmi dál, byť čas i všechno ostatní bylo proti nim. Vlastně jim tak trochu závidím. Ještě pořád dvě a půl hodiny.
Na podlaze kousek ode mě neohroženě poskakuje malý vrabec. Jak se do haly dostal? Bojím se o něj, že se lekne a začne slepě lítat halou, zraní se, nebo dokonce zabije. Otáčí ke mně hlavu a vypadá, že ví, o čem přemýšlím. Jak se zdá, má to na háku. Podklouzne pod skleněnou zástěnou a nerušeně hledá zapomenuté drobky. Na koberci.
Sleduju, jak se ještě před chvilkou opuštěný prostor začíná zase plnit. Venku je krásný den, hřejivá neděle a já ji vidím akorát za sklem! Nejdřív dole v Marseille, kde jsme se jen odevzdaně dívali, jak zpoždění našeho spoje narůstá. Pak z letadla – to byl hezký pohled! Ale i přes hbité přistání a následný běh přes terminál jsme o deset minut naše letadlo nestihli. A tak tu sedíme, za zády tušíme Paříž a já počítám, že s těmi více než pěti hodinami čekání na další letadlo nepřijedu k nám domů dřív než k půlnoci.
A to jsem si myslela, že vám už dnes ukážu pár fotek a napíšu něco k věci! Místo toho tu sedím u Martinova počítače, ani pořádnou myš nemajíc, zírám do francouzsky technicky i umělecky povedené odletové haly a píšu vám zdravici z terminálu F pařížského letiště CDG:))
Však já se ozvu, jakmile se dostanu k počítadlu. A o čem si dnes a zítra můžeme povídat? Třeba o plánovaných dovolených! Kam se chystáte vy? (wave)
Vzpomnela jsem si na letistni historku. Pozde v noci, poloprazdne letiste v Charlotte v Sev. Katoline. Cekam ve velmi spatnem pocasi na spoj do Columbie. V tom poloprazdnu trci vysoky chlap s velikym stetsonem na hlave. Vsimla jsem si, ze po mne kouka. (to uz bylo davno, kdyz jeste bylo na co koukat). Stetson se postupne blizil, az usedl vedle mne. A mel navrh, ze si muzem cekani zkratit jit na hotel, ktery on zaplati a jeste mi da padesat dollaru za tu zabavu. Ovladla jsem se a nedala mu facku; ale pak mne osvitilo a dost nahlas jsem prohlasila, ze vzhledem k tomu, ze mam doktorat, tak minimalne za stovku. Stetson nic nerekl a zase odesel.
Hanko! (rofl) Kdybys řekla, že ten doktorát je z práv, možná by i připlatil (rofl) Nebo by rychle utekl 😛
A mimochodem, po dlouhé době jsem nahrála Amálku. Je to za skoro dva roky, takže jsou tam dvoje velikonoce 🙂
http://apina.rajce.idnes.cz/Amalka11/
Apino, Amálka je úžasně krásná koč! A velikonoční výzdoba s Jejím Veličenstvem prostě ladí 🙂
Máš moc hezké fotky!
Jo, jo zpoždění. To jsem před pár lety nestihla v Michově přestoupit z letadla z Florencie do letadla do Prahy. Také jen o 10 minut. Když jsem stála ve frontě, kde zpoždění řešili, slyšela jsem dva kluky, jak se chechtají, že je ženou přes Frankfurt. To jsem si ještě říkala: „No ještě toho trochu!“ A co myslíte? Za nějakou chvíli jsem stála u přepážky a úřednice mi povídá, že buď přes Frankfurt nebo že si mám počkat na letišti do rána. Tak jsem do Prahy letěla přes Frankfurt. Konečná to ještě nebyla, protože let z Frankfurtu měl pro změnu hodinu zpoždění (škoda že ne ten mnichovský) a když nám pilot říkal, že se omlouvá a že měli v Moskvě technické problémy, tak mi bylo docela ouzko. V Praze jsme byli o půlnoci a kufr samozřejmě zůstal někde v Mnichově. Takže to bylo fakt povedené. Ale konec dobrý, všechno dobré, po několika dnech dorazil i kufr.
Apino, to je fakt na nervy, když má zpoždění i oklikové letadlo… 🙂
Mě na letadlech vadí, že je jim člověk prostě vydanej na pospas. Na ty dálky se málokdy dá najít nějaké náhradní řešení.
YGÓÓÓ, shlédla jsem druhou polovinu fotek z Lednickéh parku. Krááása. Ten park je Pohádkový park, zvlášť nyní, v časném jaru.
Hanka umí stříhat a má „voko“ na střihy. Ernestovi to parádně sluší.
Zaujala mě fotka Zeferosu. Já jsem s nimi a jejich svěřenci strávila minulé úterý v Domově sv.Alžběty, kde mám maminku. Měli tam hodinovou předváděčku pro klienty. Ne jenom ptáci, ale i pánové byli ohromní (h) , jak se mile chovali k bábinkách a pomáhali jim držet na jejich křehkých rukách rukavici se sokolem. Hi, hi, i já držela na ruce sokola a byl to úchvatný zážitek. Fotek i videa jsem udělala mnoho, ale ještě jsem neměla čas je zpracovat.
Dede, tvá momentka z CDG mi připomněla doby nedávné, kdy jsem pracovala pro aerolinku. Často jsme cestovali k aliančnímu partnerovi do Atlanty. Na cestu jsme dostávali služební letenku bez rezervace, jen s vyznačenou trasou podle naší volby. V praxi to vypadalo tak, že jsem se musela dostat z Prahy na nějaké větší letiště v Evropě, odkud létala Delta do Atlanty, a tam jsem se musela pokusit dostat do letadla. Některá letiště byla známá svou „neprůstřelností“ (většina letů plně obsazených) – třeba Londýn nebo Amsterdam, ta jsme využívali málo. Každý z nás měl své oblíbené trasy, já jsem sázela právě na pařížské CDG nebo bruselský Zaaventem. Lety z Paříže do Atlanty byly sice obvykle také dost zaplněné, ale za den jich bylo několik, navíc když nevyšla Delta, brala nás i Air France jako další alianční partner, která létala paralelně s Deltou (zaoceánský let s Air France měl navíc pěkný bonus v podobě skvělého jídla, což bylo na dlouhém letu celkem nezanedbatelné 😀 ). I tak to ale občas znamenalo hodiny čekání v tom futuristickém terminálu CDG. Z Bruselu bývalo letů do Atlanty málo, ale zpravidla nebyly plně obsazené, takže byla docela slušná šance dostat se do letadla.
Bylo to vždycky docela napínavé a obvykle to znamenalo buď dlouhé hodiny čekání, nebo naopak divoký úprk letištěm ve snaze stihnout let. Na CDG jsem už znala zkratky skrz různé zdánlivě zavřené dveře, jak se dostat od evropských příletů k transatlantickým odletům. Cestovali jsme jen s malými kufříky, které se daly brát na palubu, abychom se nezdržovali s čekáním na zavazadla. Měli jsme zmáknuté i převlékání na letištích. Na Deltě jsme se totiž často dostali do business class, kde bývala volná místa, což ovšem znamenalo společenský oděv. Takže honem na záchod, shodit džíny a tričko, obléct kostým a halenku a hurá do letadla 😀 .
Tapuz, dřív by se mi takové poletování moc líbilo! Muselo to být vzrušující, nějaký čas 🙂
Ale po mnoha prolítaných letech se mi dnes už do letadla nijak moc nechce – hlavně na ty dlouhé lety. Lenivím 😛
Dede, přesně tak. Tenkrát mě to bavilo, dnes už by se mi do toho taky nechtělo. Dneska už vidím především to nepohodlí v letadle, zimu nebo horko a suchý vzduch, špinavé záchody na dlouhých letech, nepohodlí na terminálech, které se zhoršuje s tím, jak se zhoršuje bezpečnostní situace, šílené ceny v letištních restauracích, dlouhé trmácení z letišť do hotelů, věčné tahání zavazadel a kontrolování, jestli mám všechno. Člověk prostě stárne, ale bylo to fajn, to je pravda.
Jo, zadefinovalas všechno… já bych ještě přidala vždy aktuální otázku k řešení: kdo si asi sedne vedle mě??? 😛
Jo, to je pravda, to bylo občas taky „vzrušující“ (chuckle) .
To já jsem při posledním letu neřešila- byla to jistá Dede a ještě mě nechala sedět vedle okýnka a nadšeně koukat ven 🙂
To je fajn, když máš takovou jistotu 😀 . Mě nejvíc pobavil asi ten Číňan, co si nacpal punčový dortík do rozkrojené vydlabané houstičky a pak si na tom pošmáknul, to už jsem tu jednou psala. Pominu řvoucí dětičky, to už je takový běžný kolorit. A moc dobře mi nebylo vedle jakéhosi vyšinutého amerického vojáka, který se vracel z dovolené v USA do Evropy, celou cestu si pořád nad sebou dělal z bundy stan, svítil si v něm malou baterkou a neustále něco drmolil. Ale doletěli jsme v pořádku, takže byl evidentně neškodný. Vážně byla velká úleva, když bylo místo v business a člověka tam vzali.
Já jsem jednou seděla vedle prakticky neustále se modlícího Žida (jinak to byl sympaťák, občas jsme se i bavili) a jednou vedle napůl šíleného (patrně strachy) ctitele Hare Krišna 😛
Spíš vždycky doufám, že spolusedící nebude žvýkat, popotahovat nosem nebo… eh,… páchnout (wasntme)
No tak já vzhledem k tomu, že odmítám lítat, jsem tohoto zážitku ušetřena.
Dovolená jako obvykle cesta po krásách naší vlasti, povídal Bimbo něco o Jindřichově Hradci. A okolí, pochopitelně. Tak mne napadlo zda nemáte nějaké typy? Já se teda nechávám překvapovat, ale na druhou stranu bych klidně mohla něco do společného dovalit. Teda hlavně co se týče nocování, neb loni jsem se trochu mírně spálila se svým prohlášením, že na jednu noc se proboha něco vždycky najde. No málem se nenašlo….. Jo a i když to Bimbo nemusí vědět, preferuji technické památky
Inko v Jindřicháči jsme byli ubytovaní v tomhle penzionu a bylo to tam hezké.
http://www.dobrecasy.cz/fotogalerie.asp
Je tam také úzkokolejtka
http://jhmd.cz/o-nas
A krásné mechanické Krýzovy jesličky v muzeu.
Nebo tady 😀
http://www.dedenik.cz/2015/09/02/pozvanka-na-vylet-jindrichohradecke-mistni-drahy/
No, úzkokolejku asi Bimbo jistí, to jsem očekávala jinší špeky
tam občas přepadáme vláček 😀
Jindřichův Hradec je krásný a okolí je zajímavé. Stojí za to přejet i do Litschau do Rakouska 🙂 Pak samozřejmě Landštejn a línie Slavonice-Dačice-Telč-Třešt
Bimbo nemůže přes hranice – ještě po dvou letech posloucháme s bratrancem jak jsme ho podvedli. To když jsme ho nalákali na poutní chrám ve Vambeřicích, který znal z Babičky a mylně se domníval, že je v Čechách. Chvíli mu trvalo, než zjistil, že jsme v Polsku….
😀
Jinak v půlce dovolené jsme ztratili značnou část radosti z objevování, protože jsme se dozvěděli, že umřel náš blízký kamarád tady na vsi – za měsíc mu mělo být šedesát.
Skvělej chlap (h) , můj rytíř z prvních let života na vsi, kdy jsem nikoho neznala a průšvihy obvykle počkaly, až Martin spolehlivě odjede do Prahy. Přátelili jsme se jako rodiny, včetně našich dětí.
Bylo to strašně náhlé – jeden den jako obvykle dělal svých tisíc věcí, z toho tak čtvrtinu pro druhé a druhý den se neprobudil – prý srdce. Štíhlej na pohled zdravej chlap v kondici a bez zlozvyků (kouření, pití), fyzicky pracoval, sportoval. Nikdy problémy toho druhu neměl, ale týden předtím měl ošklivou chřipku… (nepřecházejte ty choroby!)
Je to pro nás pořád šok, nějak si to tu bez Zdeňka neumíme představit, to nemluvím o tom, čím prochází jeho rodina. Zítra má pohřeb… (u)
ano,byla to jen chřipka a toho skvělýho chlapa si odvedla přes Duhovej most (rose2) …nikdy na něj tady nezapomenete. Jeho doteky budou na všech věcech,co uměl opravit,vyřešit..nikdo je nesmaže. A až tam jednou půjdete a my také,bude mít možná všechno opravené a cajk … Hodně síly… (rose1)
Škoda každýho dobrýho člověka – kór kamaráda, který odejde tak brzo. Pokoj jeho duši.
Připojím se Ygo s dovolením k Tobě. Strašná škoda,pokoj jeho duši.
Dede, je mi líto.
Dede, tak to musí být opravdu šok. Je mi líto, že tak fajn lidé brzo odcházejí.
Počkej Dede, myslíš opravdu Zdeňka? Toho usměvavého, příjemného člověka?
To je mi líto! I když to ničemu nepomůže,vyřiď rodině naši upřímnou soustrast, prosím.
Odchod blízkého člověka mrzí vždycky… a s tou chřipkou bychom si to měli všichni uvědomit- i já. Pokoj jeho duši.
Tohle jsou ty spatne smrti – v plne sile a nikdo to neceka. (u)
Děkuju vám všem… Tu největší sílu bude potřebovat jeho žena, ale chybět bude mnoha lidem (h)
Ahoj, už jsem doma, mám dokonce i přehozená kola na autě – už bylo na čase 😛
Hanko, taky se radši pařížskému letišti CDG radši vyhnu, když je to možné – někdy mám dojem, že se tam buď přesedá tryskem (zažila jsem dokonce trysk za osobou ve žluté vestě – to byla ještě asistence, aby člověk stíhal:)), nebo je to na nový román! Nový proto, aby ho člověk nepřečetl dřív, než zase nasedne do letadla (chuckle)
Ano, byli jsme v Marseille – Martin jezdí do této oblasti často služebně a tak ho napadlo, že by chtěl vidět i víc, než letiště, hotely a další vzrušující místa, jako jsou třeba staveniště velkých technologických celků 😛 Tak jsme jeli spolu, on si odbyl pracovní povinnosti (zatímco já šmejdila po městě) a pak jsme šmejdili a výletovali spolu. Konečně jsem viděla koně a plameňáky v Camargue! 🙂
NE! JO!! Jak nejsem žádný cestovatel, tak toto bych chtěla vidět … prosím foto, foto, móc foto.
Jo, fotek jsem natřískala plno, jen budu muset vybírat 🙂
Dedééé, tak Camarque Ti krutě přávidím!!!
Camarque je pro mě něco jako země z pohádky.
a sůl, dovezla sis sůl????
To musela být paráda!
Já bych se milá Dede, na ta místa vrátila nejraději hned,nikdy mi tato oblast už nevymizí ze srdce.Těším se na na fotky,jestli budou, díky moc,moc předem.
Milá DEDE, tohle také znám. Takhle jsme čekali naposled v Římě, kde po lokální bouřce, měla všechna letadla zpoždění. Trčeli jsme tam také skoro 5 hod.
Vzhledem k mým letošním abrahámovinám si v září dopřejeme s manželem zase, už po čtvrté, Řím.
Tentokrát máme v plánu navštívit i méně profláknutá místa. Viu Appiu, vykopávky v Ostii a s tím spojené půl denní válení u moře. A samozřejmě budou návštěvy kostelů, fontán a posezení u stolů s kostkovanými ubrusy u dobrého jídla a vína.
Letenky už máme a teď v dubnu budeme objednávat hotel.
Můžu poprosit o radu? Pojedu s vnučkou do Říma poprvé, v podstatě na otočku v září. Nemáš tip na nějaký levný penzion? A ještě – ta pláž mě zaujala – vnučka ještě nebyla u moře. Kudy tudy (jak se to jmenuje, kam jdete plážovat)? Děkuji moc – není nad to, zeptat se někoho, kdo zná a ví (stokrát lepší než halda průvodců).
Levný penzion nevím, ale stačí si zadat třeba na webu CSA ubytování, zadat si filtr to jest cena a vyběhne toho opravdu moc.
Ostie je u Říma a dostanete se tam městskou dopravou. Nejprve linkou metro B do stanice Piramide. Z nádraží Piramide pojedete vlakem Roma Lido (vypadá jako metro) z 3.nástupiště, je to hned vedle, do stanice Lido di Ostia. Jsou tam pláže veřejné, ale bez slunečníku a lehátka, bez kabinek na převlečení. Pak pláže placené, kde to všechno je.
http://www.aidic.it/nine/immagini/metropolitana-roma_big.jpg
Ještě jednou moc děkuji!
Milá Dede – i já doufám, že vaše anabáze jest již zdárně u konce a vy jste doma v pelíšcích. A moc se těším na povídání o tvém, pro mne dobře utajeném dovolenkovém pobytu.
A pro projasnění pošmourného dne tady pár fotek ze začátku měsíce
http://yga.rajce.idnes.cz/2016_Na_aprila/#
A kdyby vám to bylo málo, tak ještě pokračování tady (rofl)
http://yga.rajce.net/2016_Prvni_dekada_dubna
YGO krásné fotky.
YGO, nááádherné fotky a úplně nový pejsek, moc mu to ostříhání sluší, je téměř k nepoznání. Opravdu fešák.
Ygo, překrásné fotky! A koukejme, jak se Ernest vyloupnul! Kníračí aspekt jeho dědictví tak výrazně vyniká 🙂
Moc mu to sluší – předpokládám, že je to dílo Pitrýskovo! (inlove)
Chichi – já ho vzala Hance ukázat, aby mi potvrdila, že je to nestříhací pes – což mi potvrdila. Pak vzala nůžky a nejprve že zastříhne ocásek (aby dostal fazónu), pak kolem tlapiček (aby byly úhledné), pak pod bradou (ať není moc ošklivý), pak ouška, pak zádečka (jenom trošku po srsti) … a pak jsem si vezla domů úplně novýho pejska. Teda ne že Ernest o zušlechtění stál, ale Hanka se nedala …
(rofl) Věřím, že nedala – Pitrýsek umí (wave)
Já mám ostříhanou Berry – holky byly tři dny v psím hotelu, a při té příležitosti…:)) Protože to dělala odbornice, nevypadá Berry krabicovatě, jako když ji stříhám já – já obvykle ustřihnu ty předlouhé chlupy pod břichem a ve spodničkách, ale už neumím zastřihnout pěkně boky 🙂 No a Berry má přistřižené i rousy za ušima a vypadá skoro jako dáma! Skoro… dámy se obvykle nezdobí bahnitými krápníky (ano, i u nás hodně pršelo 😛 )
Chtělo by to fotodokumentaci dámy Berry!
Sa pridávam k Yge, prosím, prosím smutne hľadím… (chuckle)
No tak už mi je to jasné, Ernie je predsa jasný teriér! (Veď aj bradáči/knírači sú teriéri, či nie?)A je z neho ťažký fešák!
Ne ne – knírači nejsou teriéři. Knírači jsou knírači. Mají blíže k pinčům … však kdysi, za císaře pána (rofl) , se jim říkalo stájový ratlík 😉
Jo, je v něm kusanec knírače 🙂 Pitrýsek je moc šikovná! A fotky máš teda parádní.
No vidíš a tento web ich má v rubrike „Teriéry“: http://www.psi-web.estranky.cz/clanky/teriery.2/ (treba rolovat dole)
Už presne neviem odkiaľ to mám, ale mám to takto zafixované…
Tak tohle mi nedělej, Ygo! Tady na severu se teprve ukazují na větvích ouška, jak pupencátkům něžně říkají Norové.
Ygo, zejmena ta druha serie je naprosto nadherna.
Děkuju vám všem za hezké komentáře tady i pod fotkami – jaro je tady už opravdu v plném květu. A dneska naší šopkou proletovaly vlaštovky – snad u nás zahnízdí.
Dede, věřím, že jste už doma a doháníš spánkový deficit! Tak vás oba vítám!
Snáď už si šťastne doma Dede, letiská sú asi najdepresívnejšie miesta na čakanie… Prednostné a veľmi starostlivé zaobchádzanie letiskového personálu som zažila len párkrát, keď sme leteli na dovču s kamoškami, z ktorých jedna má postihnutého syna. To nás aj s vozíčkom lifrovali do lietadla tak rýchlo, že sme v ňom sedeli hodinu pred zvyškom osadenstva. A že s ním takto všade púšťali mamu je jasné, ale že aj my dve ostatné sme sa zviezli s ňou, to som moc nechápala, ale nenamietala (ste tu spolu? ste! tak idete aj vy).
Tento rok je dovolenka neistá, lebo moja dovolenková kamoška robí pre jeden v základoch sa otriasajúci koncern a hrozí jej, že príde o miesto… 🙁
a buď ráda, že frantíci nestávkujou… 😉
Nenocuješ na letisti, to je pozitivní 🙂
Plán mám jasný: vlakem přes Villach a Karawanky do Lublaně, k tomu Koper, Terst, Bled, Maribor, vše vlakem a zpět vlakem přes Graz a Fehring . Když si vzpomenu na ty dlouhé a únavné štreky autem do těchto krajin a dál do Chorvatska, tak tohle bude paráda a úplně jiný úhel pohledu na ta mista!
Podobně jsem jela z Pardubic do Gornje Radgony, to byla krása.
Páni, to bude cesta! Dnes by se mi už nechtělo být tak dlouho ve vlaku, ale jezdívala jsem tak taky 🙂
Auvajz, Dede, DeGaulle je letiste povestne na priserne presedani. Tudiz jsem pres nej nikdy neletela, i kdyz z Atlanty na CDG nabizeji dost slevy. Zazilo to spousta mych znamych a zazila to nasa mama. Tak tuto radost si usetrim, i za cenu drazsi letenky.
Dede, tak přeji velký ranec trpělivosti (jak já Tě chápu!), příjemný let a hodně sil na cestu domů!