Jedno březnové, studené dopoledne jsme se vypravili s pánečkem a Ajvi do Moravského krasu, do jeho severovýchodní části. Konkrétně do obce Holštejn a k ponoru Bílé vody v jeskyni Nová Rasovna.

V této části Krasu jsem byla naposledy ještě s Klérkou, před lety a ohromuje mě zřícenina hradu Holštejn, který byl postaven na skále s obrovským dómem, jeskyní. Vchod do jeskyně z vnější strany skály ve středověku neexistoval, teprve po první světové válce byl přístup do jeskyně prokopán.

Majitelé hradu, středověkého městečka Holštejn a okolních vsí, používali bohužel tuto jeskyni, o které měli dobré tušení – jako hladomornu. Proto se jí říká i Lidomorna. Při odkrytí vstupu zvenčí, byly nalezeny pozůstatky mnoha osob.

Zaslechla jsem zvěsti, že v této poměrně velké jeskyni se má umožnit výstavba ferraty, konkrétně speleoferraty. A prý CHKO Moravský kras dal svolení. Pokud se tento novodobý cirkus uskuteční, chtěla jsem se na jeskyni podívat ještě jednou,  tak  jak ji znám ještě i z dětství, klidnou, tmavou a tajuplnou, pomyslet na místě samém na všechny ty lidi, kteří zde umírali v otřesných bolestech, ve tmě a mokru. Podívat se na dosud chráněnou přírodu.

Nechápu, kde se stala chyba – a že je mi z toho moc smutno – že strážci a ochránci přírody dávají svolení k takovým atrakcím, zvlášť když vzdušnou čarou od Hladomorny je v bývalém kamenolomu Velká dohoda, celá skupina lezeckých zajímavostí v přírodě. Podobná speleoferrata funguje i v nedalekém Ostrovu u Macochy.

Je mi smutno z toho, že se stanoví pravidla ochrany přírody, aby se po desetiletích, právě v dnešní době – porušovala. Do konce března bude rozhodnuto, případ řeší ČIŽP i MŽP. Tak uvidíme,  pro koho vlastně ochránci přírody pracují. Zda opravdu pro přírodu, nebo pro sílu peněz.

Obešli jsme s pánečkem pozůstatky hradu,  já jsem „odskočila“  k ponoru Bílé vody, který jsem nikdy neměla to štěstí vidět, protože bylo vždy málo vody. Tentokrát se ozýval zpod oblouku, pěkného, nového mostu nad Novou Rasovnou řev a burácení zpěněné vody, mizející někde v hlubinách, v podzemí. Krásné přírodní divadlo, které mi z bezpečí mostu bralo dech.

Bílá voda se v místech pod Ostrovským žlebem stýká v podzemí se Sloupským  potokem, který se noří ve Sloupu za skálou Hřebenáč  do podzemí.  A  vytváří  podzemní řeku Punkvu, která se poprvé představí na denním světle dychtivým a zvědavým lidským očím na dně propasti  Macocha.

Znovu zmizí v labyrintu Punkevních jeskyní a natrvalo se vynoří na povrch až Malým vývěrem Punkvy, u Punkevních jeskyní. Teče po povrchu hluboce zaříznutým údolím k Blansku, kde se vlévá do řeky Svitavy. Už od dětství jsou tato kouzla mocné, krasové přírody pro mne nádhernou tajuplnou pohádkou.

Skončili jsme s pánečkem nakonec  v liduprázdném Sloupu (o víkendech jsou davy turistů), já si vyfotila Hřebenáč a vchod do Sloupsko-šošůvských jeskyní a snažila se nakouknout k jeskyni,  kde mizí Sloupský potok v podzemí, ale bylo hodně vody a já se přes potok nedostala. Byl to krásný výlet, ale s přídechem lítosti nad lidskou chamtivostí,  hamižností a neúctou,  na úkor přírody.

Další (velmi krásné:)) fotky najdete tady: http://dig.rajce.idnes.cz/Holstejn%2C_ponor_Bile_vody%2C_Sloup./