„A tašky máš?“ Bývaly doby, kdy tahle otázka u nás nezněla. Obchody zadarmo rozdávaly igelitky, které jsem následně používala do odpadkového koše, a tak myslet na tašky před nákupem nebylo potřeba.
A pak jsem jednoho dne v obchodě s kosmetikou dostala jako dárek šusťákovou skládací tašku. Šla poskládat do podoby malé kapsičky a naplněná se dala hodit přes rameno, takže jsem nevypadala jako Anča Kabelatá. Byl to od obchodu chytrý tah, koupila jsem u nich několik dalších. Byla jsem na své tašky hrdá a v rámci možností ekologicky uvědomělá.
Později jsem v jednom časopisu narazila na návod na malou nákupní tašku, která vznikla v rámci akce “boj proti igelitkám“. Byla z krásně vyladěných pruhů látek, dokonce na ni byl našitý drobný rýšek a přes svou velikost dokázala pojmout překvapivé množství věcí. Jednu takovou jsem kdysi ušila i do aukce.
A tehdy nastalo mé bezigelitkové období. Ušila jsem si velkou recyklovanou tašku z kusu nepoužívaného ubrusu a starých džín. Pak jsem ušila ještě jednu pro mou maminku. Byla báječná a pevná, ale stejně jako mnoho jiných dobrých věcí skončila na vysokoškolských kolejích v Liberci, kde slouží Kačce k „drobným“ nákupům.
Jednou jsem byla v jakémsi obchodě s nábytkem, kde měli nákupní tašky s mým oblíbeným motivem – retro reklamou. No, kdo by odolal?
Igelitky dnes používám málokdy. Onehdy jsem si na ně vzpomněla při letmém sledování seriálu Dynastie Nováků, kde Hana Maciuchová hrdě třímala igelitku s kočičí tlapkou oblečenou v džínách. Pracně jsem vylovila z paměti název firmy a připomněla si, jaký poklad by to pro mě tehdy byl 🙂
Ohledne igelitek bojuju s nasi mamou. Ona je cely zivot velmi mala, ale s pokrocilym vekem ma dost kulata zada, cili je jeste kratsi. A kdyz si vezme na nakup tu tradicni igelitku, tak ji spodek blonca o zem. A to jeste jak je zohnuta, tak ji sjede kabelka z ramene a visi ji na lokti, a kdyz ma kabelka delsi ucho, tak taky visi skoro az na zem.
Ma krasnou latkovou tasku od Matyldy z aukce (Hanco, dekuju), ta neblonca, ale ne vzdycky si ju mama na nakup bere, protoze se ji nevejde do kazde kabelky. Protoze mama nepujde do mesta bez sladenych doplnku s oblecenim. Takze casto, kdyz jdeme do mesta spolu, tak mama je elegantni stara dama a ja jsem vedle ni jak vagus. Podotykam, ze mama by nemusela vubec chodit nakupovat. Bratr, dva synovci a byvala i nova svagrova ji obstaraji, vezmou ji do jejiho oblibeneho Globusu, zaridi ji, co potrebuje. Ale chapu a respektuju, ze ta mama, pokud muze, tak si musi do mesta obcas zajit sama, podivat se po obchodech, koupit si neco v drogerii, doplnit drobnosti k jidlu nebo jen na mls, koupit si treba neco od obleceni – ma pocit svobody.
A ta taska od Matyldy je fakt nadherna. Kdyz jsem v Olomouci, tak si ji pujcuju, a velmi casto mi to lidi chvali a ptaji se, kde se to da koupit. Matylda holt umi!!!!!!!!!! (inlove)
(wave)
Obchody zadarmo rozdávaly igelitky – nejen že rozdávaly, ony je přímo nutily! Nevím už, který to byl supermarket – jeden z těch prvních, který se u nás etabloval, možná Delvita, který zaměstnával baliče. Ti stáli u pokladny a ládovali zboží do igelitek, i když měl člověk svoji vlastní tašku. (fubar) Naštěstí brzo od tohoto konceptu ustoupili, mně tohle plýtvání děsně lezlo na nervy.
V kabelce mám jednu skládací textilní nákupní tašku a jednu decentní igelitku. O plátěnou zvířetnickou tašku jsem, LenkoS, taky přišla, protože se zalíbila snaše. Tak ji dostala. Na mě byla stejně moc dlouhá. 😛 A na opravdu velký nákup používám bytelnou tašku z Hypernovy. Teda bytelnou – nedávno jí ruplo ucho, ale to se spraví a bude holka sloužit dál.
Ja mám veľkú plátenú z KIK a skladaciu z ESETu.
Taky jsem kdysi ostala skládací šusťákovou tašku od Yves Rocher, je dobrá, mám jich několik a pak ještě několik jiných šusťákových, podobně skládacích. Mám i pár neskládacích látkových tašek, do ruky i přes rameno. V kabelce nosím pořád jednu skládací a jednu neskládací, ale taky jednu pohotovostní igelitku na přenesení malého nákupu na krátkou vzdálenost, zvlášť, když jde o něco mokrého, například maso, které mi z mikrotenu obvykle stejně prosákne ven.
V igelitce nosím taky třeba plavky-ručník-sprcháč, když jdu do bazénu, jasně že ji nenosím v ruce, strčím ji do sportovní tašky, ale mám to v ní.
Na objemnější nákupy používám takové ty velké tašky z netkané textilie, co se dají hodit přes rameno, občas je některé obchody mívají u pokladen. Jsou výborné, poberou spoustu věcí (mimo jiné mi skvěle posloužily při stěhování, společně s velkými taškami z IKEA, ale to už je jiná kapitola).
Mám dokonce ještě asi čtyři ty indické tašky z podivné kůže (jednu jsem měla a další tu zbyly po mamince), ale jsou skoro nedotčené, prakticky je nepoužívám, jsou samy o sobě těžké a přitom se do nich skoro nic nevejde.
Igelitek mám obrovské množství z dob, kdy se všude štědře dávaly. Ty šustivé „pytlíkové“ používám hlavně do odpadkového koše, ty ostatní třeba na tříděný plast, na ukládání třeba bot, balím do nich vytříděné oblečení do charitativních kontejnerů atp. Doufám, že je do smrti spotřebuji.
Samostatnou kapitolou jsou tenké mikrotenové sáčky, kterých mám velkou spotřebu. Vybírám do nich hrudky z kočičích záchodů a jelikož mám čtyři kočky, tak mám spotřebu pytlíků velikou. K tomuhle účelu jsou ideální, je to naprosto čistá práce. Proto mě vždycky trochu zneklidní, když začnou vyhrožovat, že se mikrotenové pytlíky zruší 😀 .
tapuz: mám asi 3 kočičí dírkované lopatky, navíc..pošlu ti …vybírá se s nimi moc dobře…. (chuckle)
Já mám kočičích lopatek několik, u každého záchodku jednu a ještě nějaké v zásobě. A těmi lopatkami vybírám hroudy ze záchodků do pytlíků. Asi jsem se vyjádřila nějak nejasně 😀 .
No, já používám spíš ty nejlacinější ubrousky. Kočkolit vyberu na lopatku, podržím si pod tím ten ubrousek nebo dám rovnou na ubrousek a spláchnu (jenže já to mám pět schodů nahoru a kus chodby, tak nechci, aby to padalo).
když u nás používáme silikát a ten nehrudkuje…
Já používám bentonit, ten do záchodu nesplachuji, obávám se ucpání, někdy jsou ty hroudy pořádně velké. Do záchodu splachuji jen hovínka.
Aha, já používám ten, co se dá spláchnout, vadí mi skladování a navíc bentonit děsně práší. Demoliční četa navíc už chodí skoro pořád ven, záchod je doma jen pohotovostní, ale v zimě ho ještě používali dost.
Však já to taky skladuju jen krátce, vynáším to každý den nebo obden, když je toho trochu míň. Proto mám taky takovou spotřebu pytlíků 😀 . Doma mám tři záchodky a u každého mrňavý odpadkový koš a lopatku. Úplně vyloučit skladování nemůžu, to bych při čtyřech kočkách strávila den na cestách mezi domem a popelnicemi 😀 . Práší, to je fakt, s tím už jsem se za ta léta smířila a holt luxuju a utírám prach, co nadělám.
Ja mám čiernobielu bodkovanú skladaciu tašku z Carrefouru (alias Cafouru, ako hovorieval pán Neff). Bola za pár centov, a už som jej síce musela opravovať lemy na ušiach ale inak je nedostižná v priestrannosti a nosnosti (8 kg vyskúšaných) a dá sa prehodiť aj cez plece. Keď ju zoderiem, mám v zálohe ešte jednu, podedenú po mamine, lebo aj jej som takú kúpila. A potom neviem, budem musieť gugliť po novej, lebo Cafour sa u nás rozhodol vykapať, ale takým zvláštnym spôsobom, že v predajniach drží pár regálov s trvanlivým tovarom a nový nedokladá už niekedy od minulého leta. Asi sú odhodlaní vydržať to do posledného kila soli (v pôvodnej cene, samozrejme…). Mňa s tým celkom štvú, lebo ich mám v pešom dosahu z práce a kedysi som si tam mohla cez obed nakúpiť od mäsa, ovocia, jogurtov, a pod. až po drogériu a oblečenie. No a teraz je tam namiesto toho tých pár regálov… Na západniarske igelitky si tiež dobre spomínam, a tiež na hrubé igelitové tašky s čiernobielymi sieťotlačovými fotkami rôznych kapiel, ja som mala Abbu a Bay City Rollers, heč 🙂 . Vozili sa z Maďarska a z Juhošky. Mali úplne nanič uši, malé a z tvrdého plastu, na takej hornej lište, ktorá sa dala akože „zapnúť“. Keďže boli len placaté a nemali teda skoro žiadny objem, zapnutie nefungovalo, akonáhle sa do tašky čokoľvek vložilo. V celku boli fakt úplne na dve veci, ale bola na nich tá kapela a to išlo 😀
Jo a z té lišty se ten igelit bezy urval- aspoň ty socialistické tenké to tak měly, bylo to celkem na prd. A ano, vzpomínám si, jak jsme oplachovali igelitky a mikroteňáky, věčně povlávaly na panelácích za okny na šňůře. Když jedu kolem žabčické skládky a vidím mikroteny povlávat na okolních stromech, vždycky si vzpomenu.
ano pamatuju….dovezla,zatloukla hřebíček a pověsila a zbožně na ně zírala a občas je vyvenčila….
IGELITKY NEPOUŽÍVÁM SKORO VŮBEC. JEN DO NICH DÁM NA TRANSPORT MASO, ABY SE NIC KOLEM MASA NEROZMÁČELO A NEZNEHODNOTILO. JINAK MNE NAPŘÍKLAD STRAŠNĚ MÍCHÁ TO, ŽE SKORO VE VŠECH BLÍZKÝCH OBCHODECH BALÍ VŠECHNO ZBOŽÍ TO TĚCH MIKROTÉNOVÝCH NESMYSLŮ, KTERÉ VŮBEC NIC NEUNESOZU A ROZTRHNOU SE POKAŽDÉ V TU NEJNEVHODNĚJŠÍ A NEČEKANĚJŠÍ CHVÍLI . KDYŽ JINÝ OBAL NEEXISTUJE, MUSÍ ČLOVĚK SNÉST I TENTO NESMYSJINAK VŘELE VZPOMÍNÁM NA KRÁSNOU PLÁTĚNOU TAŠKU S OBRÁZKY JINDRY XERXOVÉ, CO JSME SI JI MOHLI OBJEDNAT MYSLÍM NA SRAZU V LOSINCE NEBO V DAŇKOVICÍCH. BYLA VELICE PROSTORNÁ, UNESLA A VYDRŽELA OPRAVDU HODNĚ.VYŽEBRALA JI NA MNĚ NAŠE VĚRA, TAKŽE UŽ JI DÁVNO NEMÁM.VZPOMÍNÁM VŠAK, KDYŽ JSME SE ZE SRAZU VRACELI VLAKEM, JAKOU POZORNOST PRÁVĚTATO TAŠČKA VZBUDILA U NĚKOLIKA SPOLUCSTUJÍCÍCH. VYSLECHLA JSEM MNOHO DOTAZŮ NA TO, ODKUD TAŠKU MÁM A KDE JSEM JI SEHNALA. . MOŽNÁ, ŽE SE V TĚCH SRAZECH PLETU, ALE STEJNĚ VZPOMÍNÁM NA TO, JAK JSME SI DÍKY RENÁTĚ E , JEJÍ NEUVĚŘITELNÉ ŠIKOVNOSTI, OBĚTAVOSTI A SHÁNČLINVOSTI A DÍKY VTIPNÉ ILUSTRÁTORCE XERXOVÉ SMĚLI OBJEDNÁVAT PŘENÁDHERNÁ ZVÍŘETNÍKOVSKÁ TRIKA NEJRŮZNĚJŠÍCH BAREV A VELIKOSTÍ, DĚTSKÝMI VELIKOSTMI POČÍNAJE A OBŘÍMI ROZMĚRY NA SLONA KONČE. OBĚ TEHDEJŠÍ TRIKA STÁLE MÁM DOMA, ASTÁLE JE NOSÍM A PERU, ALE STÁLE TO NA NICH NENÍ ZNÁT. T A TRIČKA NEJSOU ANI OPRANÁ, ANI TVYROVĚ VYTAHANÁ A ANI MATERIÁL NEDOZNAL ŽÁDNÝCH PATRNÝCH ZMĚ, JAKO JE ŘÍDNUTÍ TKANINY A VYTAHÁNÍ DO ŠÍŘE PŘI ZDRACNUTÍ DO DÉLKY, JAKO SE TO ZPRAVIDLA DĚJE U JINÝCH TRIK I TŘEBA OD ZANČKOVÝCH VÝROBCŮ.TAHLE MOJE DVĚ TRIKA JSOU ZKRÁTKA STÁLICÍ MÉHO ŠATNÍKU, I KDYŽ JE NA VEŘEJNOST MOC NENOSÍM.UŽ JSEM UVAŽOVALA O TOM, ŽE BYCH JEDNO TRIKOMOBĚTOVALA MALÉ VNUČCE, KTERÉ SE JINŘINY OBRÁZKY STÁLE PŘEVELICE LÍBÍ, ALE NAKONEC K TOMU NEDOŠLO. BYLO MI LÍTO STŘÍHAT TAK DOBRÝ MATERIÁL. NA MENŠÍ DÍLY. TAŠKA ZMIZELA V DOMÁCNOSTI MLADŠÍ DCERY, ALE TRIKA MÁM STÁLE A NOSÍM JE S CHUTÍ.VELICE PĚKNÉ TAŠKY JSEM SI VLONI POŘÍDILA V SOCIÁLNÍM ÚSTAVU VE ZBŮCHU, KDYŽ JSME SE TAM STAVOVALI ZA KAMARÁDKOU-VOZÍČKÁŘKOU, KTERÁ TU MUSÍ ŽÍT.TY TAŠKY BYLY FAKT KRÁSNÉ JEJICH CENA BYLA MINIMÁLNÍ. NAKOUPILA JSEM JICH VÍC, ABYCH TUHLE ČINNOST SVÝM PŘÍSPĚVKEM TAKY PODPOŘILA. A DO KASIČKY DÍLNY JSEM TAKY NĚCO NASYPALA, ABY BYLO DOST I NA MATERIÁL.VÍM, ŽE TOHLE PODPORUJÍ NĚKTERÉ OBCE TAKY, ALE PENĚZ NA TYHLE ČINNOSTI STEJNĚ NENÍ NIKDY DOSTATEK.
N, Lenko, a nestačilo by vnučce koupit jednobarevné tričko a pár obrázků na něj prostě nemalovat fixou na textil?
Igelitky používám jenom na věci, kde mám strach, že by obsah mohl něco zmáčet, Jinak v kabelce nosím podobné „šusťákové“ tašky, které se dají složit na mini, mini taštičku, při tom mají velký objem a hlavně se neprotrhnou jako klasické igelitky.
Jj, mám krásnou minimini z Liberce, modrozelenou s delfínama.Pořád ji mám v batůžku. A pak mám skládací, naprosto luxusní a záviděníhodnou , od Bubu, vydyndala jsem ji,už nevím, v některé z aukcí.Obdiv stálý.
Igelitky nenosím ale chápu proč s nimi stále chodí naši senioři,ony jsou fakt tedy lehounké a všechny ty drahé kožené aj. tašky jsou už dávno uschované ve skříních,proto že bolavé klouby je už neunesou. 🙂
Jo, lehké jsou, ale urvané ucho u tašky je pro seniora možná větší problém než pro mne, já to nějak zkroutím a odnesu, ale třeba mí rodiče už by měli problém.
to máš pravdu Matyldo…
No, jenže oni v nich nenosí nákup ale bohužel doklady a třeba deštník.Pořád je tak vidím chodit s těma igelitkama.
Hm, to asi jo. Ale přitom by měli lepší nějakou tašku přes rameno, aby měli volné obě ruce. Jenže to se v jejich době nenosilo (a to se vztahuje nejen na tašky, ale taky na trvalou, natupírované vlasy, tepláky a k mé naprosté hrůze šatové zástěry).
Ja si nahodou satovou zasteru, co jsem si kdysi privezla od mamy, docela uzivam, protoze jsem v kuchyni trochu prase a mam blby zvyk si otirat ruce o tricko. Takze kdyz mam vetsi vareni nebo delam neco s barevnym ovocem nebo cokoladou, satova zastera pomuze. Je tmava a kvetovana a nevypratelne fleky se na ni ztrati. Ale navstevu bych v ni neprijimala. Na dokoncovacky mam nekolik peknych zaster.
Šatovku teda nepoužívám, ale klasickou zástěru s laclem jo – já jsem v kuchyni taky prase a je zajímavé, že se dokážu zaprasit i pod tou zástěrou – jak se mi to povede, to teda nevím. Mamka mi jich pár ušila ze starých závěsů a ty něco vydrží (a navíc mají pro náš kraj příhodný vzor – hrozny).
No jo Ygo, ale ja si ty ruce otiram az ZA tou normalni zasterou. Mam ten zvyk, ze kdyz varim a divam se na to, tak si casto dam ruce v bok jak selka, a tam uz ta normalni zastera nesaha.
Holky, to nic není 😉 , když jsem dělala v chemické laboratoři, tak na těch hadrech (plášti a kalhotách) bylo po vyprání vidět, kde si utírám ruce, už tam prostě nebyla celistvá látka ale něco jako dírkované froté, které časem zcela zmizelo.
deptaly mne stejně,jako domácí oblečení – víš takové to lesklé….
Jo, měla ho babička, bylo to děsný. Vršek měl vždycky divoké květinové vzory a děsný na tom bylo, že to byl vyšší level oblečení než šatová zástěra 🙂
Śatovka na všední den, domácí oděv na neděli (rofl) !
jo a já to taky musela nosit…prej abych nechodila furt v teplákách
Jó – taky vzpomínám na doby, kdy igelitka z Veletrhu byl trhák největší, kor ty „zápaďácké“. A koupit v narpě klasickou igelitku byl kauf měsíce. Měla jsem spolužačku, které ty igelitky maminka obšívala červenou paspulkou, aby dýl vydržely (:o)).
Já jsem si oblíbila plátěné reklamní tašky – celkem vydrží a dají se vyprat – akorát, že si je zapomínám strkat do kabele (dnes mám od Aquiny a Vogel-nootu).
Igelitka z veletrhu a přitom na ní byla třeba reklama na ložiska, že jo- a stejně byla super 🙂
Skládací textilní tašku mám z IKEY. Je docela prostorná a vyhovuje mi.
http://www.ikea.com/cz/cs/catalog/products/40282823/
Co se týče igelitek, pamatuji se za mého mládí, jak jsme toužili po igelitkách ze západního Německa. Nosily jsme je jako svátost.
Tahle je fajn. Mám červenou a taky se dá hodit přes rameno. A jednu s kočkama, ale ta není z Ikey 🙂
S kočkama, ta by se mi moc líbila. Kde je k sehnání.
jestli je to ta samá, co mám já, tak z nějaké chráněné dílny, název si bohužel už nepamatuju 😀
Mám ji od ježíška 😀
Tuhle:
https://www.vivantis.cz/skladaci-nakupni-taska-s-kockami.html
Děkuji za odkaz, určitě si tam vyberu nejen já ale i dárek pro mami.
No, předně bych uvítala pár obrázků té skládací tašky, to by mne zajímalo. Budu se muset zase pustit do šití, nějak tašky došly. Tak bych uvítala ověřenou inspiraci.
Igelitky maminka prala a opečovávala, jak jsme byli hrdí, když jsme dostali z Jugoslávie krásné “ západní „! dneska recykluju kamarádce, její dcera s každým nákupem koupí jednu tu velkou a štosuje to u maminky. Což mne dostává do varu, už vzhledem k tomu, že má pomalu za barákem skládku a ví, kolik toho při nejlepší vůli z ní lítá.
Inko, to byla taška od Yves Rocher, už ji asi nemají, ale když si to zadáš do vyhledávače, tak to nějaký obrázky vyplivne.
V živote je vždy niečo za niečo-len tašky v Tesco sú zadarmo-A oni opustili tento nádherný slogan.
Spomínam si na indické tašky mnou obzvlášť milované.Spomínam,že jednu som kupovala v Jugoške a pokúsila sa jednať.A pani stále len hučala,nemožno,to z njemačky-divila som sa,z akej mačky ve´d sú indické z kože.
http://kouzelnykramek1.webnode.cz/products/indicka-kabelka-taska/
http://orient-star.cz/93-indicke-kabelky-tasky
Nejsou to sice takové, jako jsme vozili z Jugošky, ale vydrží mi rok. Potom se začnou trhat jako papír nebo odejdou uši.Ta poslední má výdrž, už 15 měsíců, ale pomalu čekám, až odejde ucho. Takže asi zrovna objednám novou
Jo, tu jsem kdysi měla taky, s jakýmsi slonem 🙂
wildcat 😀 jak si je člověk šetřil, omýval a bral jen když se chtěl blejsknout …myslím ty igelitky,džíny bychom tehdy raději ani nesundavali 😀 pevnou igelitku červenou se zlatým potiskem – coca cola, jsem milovala…
pak tohle období skončilo a přišla doba indických tašek z takové papírové kůže, potom tašky z kousků, pak šus´tákové skládací, kostované umělé tašky z Polska, vrátily se sí´tovky a nyní již několik let používám plátěnou nádhernou tašku od Inky, kterou mi pomalovala její Kačenka. Je skladná,vejde se tam všechno a dá se zavěsit na rameno… (sun)
Já jsem si tašku pomalovala sama- mám na ní žáby 🙂
To by mne zajímalo, co bys namalovala na tašku pro mne, aby bylo jasné jméno nynějšího bydliště (rofl) (rofl)
No, Ygo, tobě by stačila ta reklamní 🙂
já tam mám žraloka 😀