Taky jsem byla vytrénovaná k neustálému tahání těžkých břemen. Mohl za to můj dlouholetý koníček potápění, kdo někdy vlekl kompletní výstroj včetně zátěžových olov a ocelové flašky, ví, o čem mluvím. Ale s radikální změnou poměrů v oblastech, kam jsem jezdívala, jsem tenhle koníček vloni definitivně zabalila. Do loňska jsem ještě také bydlela v domě a mým velkým pomocníkem byl celá léta klasický modrý dvoukolák s nafukovacími kolečky. Odvozil všechno – pytle hlíny, pytle granulí, pneumatiky, různý zahradnický materiál, prostě co se dalo. Kromě toho jsem měla takový speciální rudlík na popelnici, protože tu jsem musela vyvážet od domu na roh ulice, přímo k našemu domu se popeláři neobtěžovali. Jednou jsem jako dárek, vyžádaný, dostala bezva akumulační prořezávací pilku na stromy.
V bytě se bez takové techniky obejdu, ale bez čeho se tedy rozhodně neobejdu, je taška na kolečkách. Je mi jedno, že hlupáci se tomu vysmívají, já rozhodně nemíním tahat pytle bentonitového steliva nebo basy minerálek jen tak v rukou, a to ani od auta do baráku. Při čtyřech kočkách kupuji některé granule v 10kg pytlích a ne vždycky mi je dovezou až před dům. A po přestěhování jsem v místním malém supermarketu, ke kterému se ani nedá zajet autem, objevila skvělé kočičí stelivo, tak si ho odtamtud vozím v tašce na kolečkách. (MMCH, zajímavé je, že ti různí troubové se posmívají taškám na kolečkách, ale nikdo se nesměje kufrům na kolečkách. Přitom účel je tentýž, netahat těžký náklad v rukou 😀 ).

Taktéž jsem usoudila, že záda mám jen jedna… Auto s řidičem je přes týden v Blavě a i když se jezdí na velké nákupy do Makra, tak se toho z Přerova tahá spousta. Zakoupila jsem si tašku na kolečkách, ne babkovskou, ale s in-line kolečky, která se dá nosit i přes rameno, na převážení granulí a kocourů k vetovi jsem si pořídila vozík z IKEA, po zahradě vozím věci na kolečku s nafukovacím kolem (lépe zvládá nerovnosti, obrubníky).

Taky jsem dostala sekeru, taky Fiskarsku, ale k pětatřicátinám 🙂 Později jsme pořídili ještě dvě další, větší, jsou dokonalé.
Jeden z nejlepších dárků, které jsem kdy od svého chotě dostala, je můj osobní (rozuměj „pracky pryč, to je moje“) kufřík s nářadím. Je v něm nářadí v té nejvyšší kvalitě, část přizpůsobená mým zájmům, část všeobecně záchranná. Kladívko dámské velikosti. Řezáky Olfa ve třech velikostech, šroubováky a šroubováčky klasické, křížové i hvězdička, malý imbusový klíč, kleště kombinačky, štípačky a miništípačky, kleštičky ploché i kulaté, špičatá pinzeta a peán. K tomu dva druhy drátu navinuté na dřevěných hranolcích, teflonová páska a dva druhy oboustranné lepicí pásky 3M, izolepa Scotch. Vteřinové, disperzní a dvousložkové lepidlo. Od té doby jenom doplňuji to, co dojde, vymyslel to skvěle. Přidala jsem pár maličkostí – zápalky, kousek konopného provázku a štěteček. Se svým kufříkem zvládnu lecjakou domácí katastrofu i náhlý záchvat tvorby 🙂
Rudl má exchoť, ale speciální, na převážení bomb s technickými plyny. Je mnohem užší než ten tvůj, bomby jsou štíhlé, vysoké. Ale je s ním schopen přestěhovat i pračku 🙂