„Já je přetrhnu!“ Nejčastější věta, která u nás zazní, sotva někdo vejde do kuchyně a zahlédne poodsunutou pokličku na skoro prázdném kastrolu nebo okousanou půlku škvarkového chleba (doplňte si i jiné vhodné katastrofy typu sežrané skořicové šneky nebo převrácená váza s kytkami).
Šli jsme na dva plesy za jeden večer. Pozvání na ten první se nedalo odmítnout (pubertální dítě vás nezve na maturitní ples denně), na druhém jsme měli vystoupení. V tom fofru příprav jsem nechala na sporáku ještě teplé tři porce kuřete na paprice v kastrolu s pokličkou.
Když jsme po půlnoci přišli, vypadali oba kocouři jako dva míče a v kastrolku se třepala sotva půlka porce. Kocoury jsem vyhodila ven, že je ani vidět nemůžu, protože to bylo jídlo pro Kačku na koleje, ale ráno postávali za dveřmi s výrazem, že to stejně stálo za to 🙂
Oriáš
Jsou to drobečci. Žerou skoro pořád, i na noc dostávají misku granulí, aby nám potmě nevyslábli. Hubenější Kilián váží 4,2 kg, podsaditější Oriášek si stále drží původní náskok a má 4,7 kg. K tomu se dá říct jen to, že z nich už netrčí všechny kosti. Ale ještě asi pořád rostou.
A zlobí. Oriášek se dokázal vyšplhat na klín dvoumetrovému chlapovi, který ze sebe pracně soukal anglickou konverzaci, a jen tak mu se zájmem zapíchl dráp do džín nad kolenem. Dotyčný zařval a já jsem popadla kocoura v hrůze, že tohoto studenta už nikdy neuvidím 🙂 Chodí dál, ale kocoury sleduje dost ostražitě.
Pár dní nato přišla na návštěvu kamarádka s maličkým štěnětem výmarského ohaře. Modrooká psí slečna Kofi byla dost překvapená. Světluška s Borůvkou ji jen očuchaly a klidně jí půjčily hračkárnu (košík plyšáků), jen Borůvka na půl huby okomentovala to, když si štěně vleklo do svého přineseného pelíšku její nejoblíbenější kachnu.
Kilián
Napomenula jsem ji, aby nebyla krkna, psice si bolně povzdechla a šla si lehnout. Ze štěněte byl ovšem paf Oriáš. Plížil se za ním jako záškodník a když se štěně zastavilo, otočilo a očuchalo kocourovi hlavu, zůstal jen konsternovaně zírat.
Netuší, chlapci, co je čeká 🙂
Další fotky najdete zde: http://malcka.rajce.idnes.cz/2016_03
Světluška a Borůvka v lázeňském parku
Ach ano, vzpomínám na doby, kdy bylo z polévky vyjmuto kuře a tak nějak běželo přes kuchyni, otevřena trouba a ohlodána bábovka či z hrnce s chilli fazolí vypreparována klobása a červeně ozdoben koberec, který musel být následně zlikvidován. Konstatuji, že ji to nepřešlo nikdy, prostě byla lovec celou podstatou své duše 😉
Matyldo, jsou oba nádherní a život u vás jim moc svědčí 🙂 A tyhle historky jsou úžasný, já vím, jako aktérovi, kterého se to přímo dotýká, ti to asi až tak nepřijde, ale já jsem fakt ráda, že taky jednou čtu takové historky od někoho jiného, že, Barbucho?
Díky, pobavila jsem se moc.
Matyldo, to jsou všechno skvělé historky, bezvadně jsem se pobavila! 🙂 Já vím, že v daném okamžiku bubláš spíš vzteky než smíchy nad některými kocouřími vylomeninami, ale asi to k jejich věku patří. Mně se nejvíc líbilo, jak Oriáš testoval pevnost džínových kalhot! 😀
A jsem vážně zvědavá na to, až přibude do vaší smečky další malý výtržník.
Dnes nějak nemám, co bych dodala, protože holky nekradou a kočky nemám 🙂 U Berry je zajímavé, že odmítá vzít do tlamy vše, co není psí nebo přírodní – třeba by mi neaportovala botu nebo tričko. Jak vyrůstala v tom pronajatém domě v Anglii, kde prostě NESMĚLA nic udělat, nebo by nás vyhodili z nájmu, tak jsem ji asi vychovávala s takovou důkladností, že prostě na „lidské“ nesáhne. Ari má na svědomí asi tak milion dva hříchů, ale krádeže jídla mezi ně nepatří 🙂
Matyldo, kocouři jsou krásní a je s nimi sranda 🙂 Jen piš dál, já si to moc užívám! (wave)
Cizí neštěstí potěší, že jo 🙂
Matyldo, stastnou cestu za stenatkem. Sudicky at pozehnaji. (inlove)
Hani, moje reakce je VELMI hlasitá po jejich akci- rodina tvrdí, že když řvu, tak se třepou okna. Jenže těm dvěma je to viditelně šumafuk. Polárka kradla minimálně, Maceška to pochopila rychle, tihle dva to snad někdy pochopí taky.
Nějak to přeskočilo, sakryš…
Sudičky na mě musí mít pifku, protože mi chovatelka sdělila, že vybrané štěně je největší a nejdivočejší z vrhu, jediné štěká, krade smetáčky a šmejdí po domě, zatímco ostatní spí. S nadějí se mě otázala, že tak to mám ráda, že?
Tak asi tak.
Užiješ si – popis štěněte naprosto sedí na malou Ari – její chovatelka referovala stejným způsobem, až na to, že Ari byla mezi štěňaty ta menší (rofl) Každopádně držím palce na zítra na cestu pro štěně a tfuj ufuj pro štěstí (inlove)
Ano, rostou ti kluci do krasy. (h)
Kdyz tak ctu nektere komentare, tak se zacinam divit, proc mi nikdy zadne kocky jidlo nekradly. Teda ne, ze by se obcas zkraje souziti nepokusily, ale akci nasledovala reakce. Kocici tvorecek smeten z linky/stolu za meho vydatneho revu. Teda ne, ze by nedelaly chudacky zebracky – v kuchyni na podlaze. A protoze nekradou, tak jsou vzdy odmeneni masickem. A kdyz varim bez masa, tak jim taky kus nejake zeleniny pohodim, kocouri ocichaji a jdou se nekam urazit. 🙂
Matyldo, kluci vyrůstaj do krásy. Ještě porostou a budou sílit. Budou to krasavci!!!
Přikrýt kastrol pokličkou, pokud neváží poklice aspoň metrák, nepomůže. Přetahuji přes poklici a kastrolek gumky na zavařování.
Maso se mi právě rozmrazuje v troubě. To kuře bylo zapomenuté…
Taky musím mít maso na rozmražení schované, ta malá katastrofa onehdy z linky stáhla zmrzlý kus masa (skoro kilo) a šupajdila s ním pryč. Ale mistrovský kus se těm chlupatým bestiím povedl minulý týden – uvařila jsem kosti pro psy a dala je do zavřené horní skřínky v kuchyni. Podotýkám, že mám skříňky zavěšené o deset centimetrů výše než je běžné. Najednou slyším podezřelé žuchnutí a ona na zemi kost…. Povedlo se jim skříňku otevřít, protože panty už nemají pérko a dvířka se samy nevracejí, nicméně Jamie musel být opravdu šikovný.
Matyldo, tvoji kocouří kluci jsou čím dál tím krásnější, na jejich husté, hladké kožíšky je radost pohledět ! A s psími holkami dohormady mate prostě krásnou smíšenou smečku. A jak napsali jinni, časem budeš na kocouří lumpárny ještě s úsměvem vzpomínat…“jó, to když byli mladí…“
Kožichy mají luxusní. Jen jsou občas jako popelky, když se někde vyválí a pak přijdou domů. Bílé tlapky pak rozhodně nejsou bílé 🙂
Úplně jako Felísci.
Přijdu ze zahrady domů a slyším divný zvuk. Jako by tekla voda. Taky že jo. V kuchyni je puštěný kohoutek naplno. Dřez pěkně odtéká, takže záplava se naštěstí nekoná. Klepu si na čelo, kdo mohl proboha nechat zapnutou vodu. Navíc už musela téct pěkně dlouho, protože není studená, ale pořádně ledová. Ptám se rodičů, proč jako nechávali puštěnou vodu 😀 Samozřejmě nikdo o tom nic neví. … O hodinu později se mě maminka ptá: „Tys dávala psům to maso?“ „Jaký maso?“ „Tady bylo maso, na dřezu jsem ho nechávala…“ (rofl) Opodál leží nacpaný spokojený Felísek, jen špičku ocásku má ještě vlhkou. To jak při krádeži omylem pustil vodu…
Ježiš, ještě aby pouštěli vodu. Stačí, že chodí pít vodu z namočeného kastrolu.
Tak aby bylo jasno, bacha na věc, mně Čita chodí pouštět vodu do koupelny a naučila na staré radiověži zn.Sonny,otvírat přihrádku na magnetofonové pásky, ťupne do knoflíku a kazeta se pomalu otevře, Čita sedí a pozoruje,asi proto, že má dojem,zda odtud něco třeba nevyleze. 🙂
Matyldo, máš krásný kocourky!
A Oriáš je té fotce přenádherný.
To je tedy pan kocour.
Myslím, že z něj roste bojová kočka 🙂 Aspoň co do velikosti určitě.
Na našeho Jamieho nemá, ten má momentálně pět a půl kila, Bertík cca 5.7 kg.
Náš Fousáč má 7,5 kg, ale už ho bereme u huby, aby spadl.
Můj Damíšek má „jen“ 7, ale není tlustý, vet kdysi prohlásil, že z něj roste ků.,
Ale už nepřibírá. Dost to vylítá venku, i když teď už taky není tak čilý jako dřív.
Moje zvířata – podotýkám MOJE zvířata – nekradou! Toyenka, miláček, si za celých šestnáct roků vzala jednou jednu boží milost, protože dvě hodiny seděla na židli u stolu, na kterém trůnil obr talíř s těmito mlsky a já seděla z druhé strany, četla si a vůbec si nevšímala úpěnlivých pohledů nebohé psiny. Tak si opatrně jednu milost vytáhla – ostatní se ani nepohnuly (rofl).
Ziky si vytahuje pouze uzené z rohlíku, který držím v ruce (a protože je tak šikovný a ještě se u toho mile tváří, tak mu to dovoluju – stejnak uzenýho moc škodí, tak se podělíme).
Ernest má utrum – po zkušenostech a poučení z krizových let (chuckle) jsem zakázala podávání jakéhokoli jídla od stolu, linky a vůbec v kuchyni. Zatím to vychází …
Zlodějka je Brooke – ovšem to NENÍ můj pes (shake) – ovšem ta ukradne všecko, co není přibité a dá se to sežrat. Navíc je bufeťák košový!!!
Psice taky nekradou- teda Borůvka krade jen to, co leží na zemi. Ze stolku si vzala jednou poslední kremroli, která zůstala ležet u tchýně v obýváku a byla tam ale úúúplně zapomenutá (a určitě jí bylo smutno). Kdyby dáma neměla nos od cukru, ani bychom si nevšimli- kremrole byla uchopena velmi šikovně a zlikvidována bez drobečkú 🙂
Šarikova máma Bára, jednou sežrala švestkový buchty,na stole zůstal skleněný kulatý tác a na ně, přehozený ubrpusek tak,jakoby tam ty bucht ypod ním byly..jak se jí to povedlo,to nepochopím nikdy…. a přišlo se na to,když kadila pecky
YGO mohla bys prosím napsat jak děláš boží milosti? (wasntme)
Mamina původem ze Slovenska je dělala tak, že vyrobila těsto jako na nudle, vyválela kruhovou dost tenkou placku kterou uprostřed 3x nakrojila rádýlkem a pak umně roztřepala a poskládala do malého vysokého kastrůlku s dost olejem? a smažila. Byla to vyhlášená rodinná atrakce. Tenkrát jsem jen konzumovala a bylo mi šumák jak se to dělá. Dlouho jsem pátrala na netu a nejvíc se tomu co dělala mamina podobají:
Fašiangové fánky:
INGREDIENCIE
múka hladká
soľ – trochu
2 pl rumu
7 pl smotana na šľahanie
5 žĺtok
práškový a vanilkový cukor na posypanie
Dííky :*
Teda Matyldo náš Fousek je éro, ale na Oriáška a Kiliánka zatím ještě nemá. Asi že je sám. Hepinka to je kočičí dáma. I když Fousín jí už naučil se ozvat, jdeli o jídlo.
Oběd nám Fousín ještě nesežral, ale ve střehu být musíme.
Jídlo si vyřvat umí, řve jako by rok nežral.
Co budeš dělat k obědu??
Kapra
Toho ožranýho, co se válí na zemi?
Kde je ten pes?
V dílně, něco tam cinká
Tak kančí guláš bych rád ochutnal, ale po psovi dojídat nebudu.
( Celou noc potom chodila pít a Bimbouše si pochopitelně nevzbudila )
co si mám vzít k jídlu?
Polívku!
Jaká je?
Knedlíčková!
A kde jsou knedlíčky?
(vylovila je Pitina podělila kolektiv)
Tak jsem do polívky zavařila nudle…
—
Nevíš, proč se ten řízek dívá z okna?
—
V čem jsi dělal ty vajíčka, když je pánev čistá na sporáku?
—-
Co je nejlepší míček- cherrry rajčata.
—-
Tady jsem měl čabajku….
😀
Připomíná mi to, jak jsem v neděli při vaření jen na chvilku otočila hlavu, abych odpověděla na otázku, a Kilián už ohryzával kuře ve dřezu….
miláčkové kocouří porostou ještě tak do tří let, jestli to bude jako u Miňáka, co se zvětšoval a zvětšoval..do 8 kil živé váhy a velikosti malého psa.nechávám hrnce taky na plotně, al evětšinou je šoupnu do trouby..kočičí komandos se dostanou všude 😀
A stejně se mi Matyldo zdá,že jsi na jejich výkony hrdá, jako každá matka (chuckle)
No, Sharko, jsem z nich lehce šílená- ale dokážu to přijmout, protože chápu, že jsou z útulku a nakrmení kocoura není důvod, aby se znovu necpal. Kdyby byl jeden, tak by toho už možná nechal, ale co máš ubožátko Oriášek dělat, když mu Kilián krade kapsičku- a on mu ji zase nechá v naději, že si někde šlohne něco lepšího…
Až z nich budou kocouří povaleči a ospalci,budeš na jejich akční období se smíchem a ráda vzpomínat…
PS: kolektivní zlodějna má svůj půvab….:-D (tedy v jejich případě, já už se společným lupičským výpravám taky směju )
Nejsou to drobečci a žerou skoro pořád. Výsledky svého úsilí účinně maskují. Naposledy jsem zařvala „Já vás přetrhnu!!!“, když jsem si k nedělní snídani udělala dva toasty a chtěla je namazat nutelou. Sklenice, která se tvářila jako plná, byla prázdná, až na půlmilimetrovou vrstvičku na stěnách. Zjišťování viníka k ničemu nevede, vzácně spolu drží basu.
Miluji své děti 🙂 Většinou.
Ještě že nejím Nutelu 🙂 Ale podobně mě dokážou vytočit poslední tři kapky mlíka v krabici. Případně oznámení „jo a nemáme vejce“ 5 minut poté, co zavřel stánek v drůbežárně.
Fotky z parku jsou krásný, Borůvka a Světluška vypadají jako hraběnky na obhlídce panství.
Dede kdysi pojenovala Borůvku „hraběnka ze Žabčic a přilehlého vesmíru“ a měla rozhodně pravdu 🙂
že jo, připomínají mi z protektorátní Babičky paní správcovou a paní důchodní. 😀