Na ten recept jsem narazila v novinách, a když jsem si přečetla potřebné ingredience a návod k použití, hned mi to bylo povědomé – holandské děťátko je vlastně hory doly v malém!
Inu jestli vám to zní divně, tak souhlasím, protože to divné je. Tedy ne pokrm, ten je výborný, ať už je rozlitý na pečícím plechu tak, aby vytvořil tenkou leč významně zvlněnou placku (Hory doly:)), nebo je upečený v normálním železňáku a vytvoří vyšší lehounce nadýchanou skoroomeletu zvanou Dutch Baby. To jen ty názvy:))
Dutch Baby
Potřebujeme: 3 vejce, ¾ hrnku mléka, ½ hrnku hladké mouky, ¼ hrnku cukru (to jsem šidila:)), 3 lžíce změklého másla, špetku soli, vanilkový cukr, citronovou kůru. (Hory doly mají jen malou lžičku cukru a nedávám máslo). Ovoce na posypání – lepší je nějaké drobné (rybíz, maliny, borůvky…), nevadí, když je zmražené. Čím lepší suroviny, tím lepší výsledek – ale i „polní varianta“ s polotučným mlékem a sáčkem průmyslového vanilkového cukru je dobrá!
Příprava: Vymažeme olejem kastrol vhodný na pečení v troubě (nejlépe těžký železňák) a dáme ho do trouby zahřát (200 stupňů horkovzdušná). Vedle si ve vyšší míse vymícháme z uvedených surovin těsto (začínáme vejci a mlékem). Těsto vyjde dost řídké, ale je to správně, nelekejte se!:))
Vymíchané těsto nalejeme do horkého kastrolu, přičemž se pokusíme ani nespálit ani nenechat utéct horko z trouby. Povrch posypeme tím, co zrovna máme k ruce – myslím tím ovoce:)) Ale i když to upečeme jen tak, jak to je, bude to dobré. Pečeme… no, asi 15 minut – je třeba to prostě pohlídat.
Rozkrájíme a servírujeme – co na to ještě dáme, je úplně na nás, inspirací nám budiž lívance:)) Pokud chcete být extra zmlsaní, ozdobte hotový svítek (?) kvalitní smetanovou zmrzlinou.
Recept zvaný hory doly, neboli litá či svítková bublanina, je v naší rodině tradiční, hlavně letní dobrotou. Těsto je méně sladké než u Dutch Baby, také se leje na horký vymazaný plech (lze použít i pečící papír), klasicky se dělá s třešněmi, višněmi nebo borůvkami, ale stejně dobrý je i s rybízem (hlavně černým). Bublanina se peče maximálně 15 minut a podává se horká, posypaná moučkovým cukrem. Ten cukr spíš zdobí, víc je ho potřeba jen na nakyslý rybíz.
Já jsem to těsto upekla i bez cukru, tedy na slano (zelenina, sýr, koření – to na pizzu bylo moc dobré:)), pak na plechu nakrájela pruhy, smotala je a závitky podávala s novými bramborami. Těsto vyjde tenké, takže se snadno opeče až do křupava – ovšem nesmí se to s tou křupavostí přehnat!:))
Když jsem našla recept na Dutch Baby, tak jsem zapřemýšlela, jestli to mám vůbec zkoušet, když to vypadá v podstatě stejně – jen formát je jiný? Ale zkusila jsem to a nelitovala – ten formát totiž dělá divy!:)) Navíc jde o bohatší těsto. Zkrátka hotový svítek je vyšší, neuvěřitelně jemný a nadýchaný. A to jsem ošidila cukr, i másla jsem dala trochu méně, než žádal recept.
A protože jsem to já, zkusila jsem samozřejmě i zcela neoficiální slanou verzi. Moje momentální plnění obsahovalo nakrájenou (rajčinovou) papriku, řapíkatý celer a sýr. Sýr jsem měla ještě švédský od Andyho, chutná podobně jako gouda.
Upekla jsem to a podávala s vařenými bramborami. Bylo to překvapivě vydatné – svítek ze tří vajec stačil bez problémů na 4 porce s bramborami, bez nich by to byly řekněme na porce dvě. A bylo to zase moc dobré! Navíc si myslím, že by to mohlo chutnat dětem. Kdo se neobejde bez masa, tak věřím, to těsto bude chutné i s nakrájenou šunkou.
A o čem si dnes můžeme povídat? Protože máme před sebou víkend, tak mám těch otázek víc:))
Tak jednak jsem zvědavá na další podivné názvy jídel! Co byste vy přidali do společnosti „hor dol“ a holandského dítěte?:))
Za druhé: co vy byste dali na sladkou či slanou variantu? Co máte na „svítku“ nejradši?
A poslední zvědavá: Nějak poslední dobou opravdu nemám chuť na maso. A nejradši mám jídla „něco s bramborami“. Samozřejmě přichází v úvahu smažené cokoliv, ale to obvykle nejím, byť to mám ráda. Celer jsem si už na másle opekla, kapustové karbanátky můžu tak jednou za půl roku, samotné vajíčko je k bramborám nudné 😛 Takže by mě zajímalo, co všechno bezmasého byste servírovali k bramborám místo flákoty vy?:))
tolik komentu ja to nejedla a je mi to fuk
Vzpomněla jsem si na tři jídla zvláštně pojmenovaná. Kočičí svatba – hrách a kroupy, pomaštěné, s cibulí, česnekem, dělávali jsme doma a občas je udělám jako přílohu k masu. Grenadýrmarš – podobné házedlu přes bidlo, jen místo noků jsou uvařené těstoviny + brambory na kostičky na paprice. Vypadá to jako zvláštní kombinace, ale je to docela dobré, zvlášť když se to ochutí rozškvařenou slaninou. A pak ještě chudí rytíři – plátky veky spojené marmeládou, namočené do mléka, obalené ve vejci a strouhance, usmažené a poté vyválené v cukru. Mňam! To bylo snad první sladké jídlo, které jsem se naučila dělat, tak v 10-12 letech, podle dětské kuchařky. 🙂
Hurá, někdo zná chudé rytíře.
Chudé rytíře mi dělal dědeček 🙂
http://www.dedenik.cz/2010/05/14/mlsotnik-co-vam-varili-dedeckove/
spíše by mne udivilo,kdyby je někdo neznal….
Vzpomněla jsem si na divný název kynuté bramborové buchty, které muž i jeho maminka říkali HLUCHEC ( Plzeňsko). Ten název mi nikdy nešel přes pysky, ale buchta bývala skvělá. Mužova maminka nic nevážila, všechno dávkovala „vodvoka“. Buchta se mi povede pokaždé jinak, protože to „vodvoko“ je taky pokaždé jiné a dělám ji už zřídkakdy. 🙂
Dobrý článek i diskuse. U nás jediný podivný název, byť úplně jednoduché jídlo, byly slepé myši. Proč se tomu tak říkalo absolutně netuším.
Šárko, recept na Colcannon není můj, zdá se mi to docela složitá verze bubble and squeak. To se do zbylých brambor nebo brkaše zamíchají nasekané uvařené kapustičky, nebo zelné listy, může být i mrkev, rychle se to vytvaruje na placku a osmaží na pánvi. Podává se tradičně jako část snídaně. Takové jídlo ze zbytků od večeře původně.
Na tu ropuchu v hnízdě peču 6 klobásek (ony se prodávají v balíčkách po šesti) až jsou tak napůl upečené, pak naliju těsto ze 3 až 4 vajec, 200 gramů mouky a 250 ml mléka. Nic nešlehám, hodím to do mixéru.
Wendy, zdá se mi to nebo ne, že anglická kuchyně je dost těžká? Podle receptů spousta mouky a tuku ve všem 😉
Myslím, že pro přístavní dělníky je tak akorát 😀
No právě, pro ty to asi bylo určeno, ale vaří se a jí ta jídla i dnes. No, v podstatě většina evropských tradičních kuchyní není lepší, lidi víc pracovali, doma se netopilo na krásných 22 stupňů, tak bylo potřeba tělo dostatečně krmit.
Tak jsou to většinou brambory na různý způsob, nějaká rozvařená zelenina, těžší než česká kuchyně není, ale taková nudná
a vidíš,mě to přišlo jednoduchý a fakt jsme si myslela,že je od tebe….. a je to podle toho i dobrý..
Vařené brambory mám moc ráda. Nové s máslem, tvarohem, pažitkou, to nemusím ani to maso a že masožravec jsem dost velký. Jinak ke smaženému sýru, květáku, žampionům apod. nikdy hranolky. Brambory ke koprovce s vejcem, brambory v podstatě ke všemu. Selskou omeletu dělal tatínek – klasická omeleta a v ní nakrájené zbylé vařené brambory, vrch sypnutý sýrem. Také jsme dávaly s maminkou jen zbylé brambory posypané sýrem zapéct do trouby s bylinkami navrch. Jo, brambor byl u nás vždy dostatek – na chalupě byla bramborová pole hned za chalupou, takže jsme s maminkou dost často „přemísťovaly jezédáckou úrodu“. A ještě raději mám pečené. Ve slupce, rozkrojené do kříže, v něm kousky špeku nebo slaniny a pečené v alobalu, k tomu nějaký ten dip. Rozpůlené, položené na plech vymazaný sádlem, navrch, když jsou hotové, se dává trochu zakysané smetany s česnekem.
Tak toho malýho Holanďana zkusím, neznala jsem.
K bramborám dělám často grilovanou zeleninu, Mám takový starožitný gril, je to v podstatě spirála pod poklopem a dole podesta s mřížkou, taková malá účinná trouba je to. Kdysi jsem to dovezla s endéer.Pak to měli i v Jednotách.
Nakrájím tlustá kola cibule,rajčat,kousky paprik, lilku i třeba kedluben nebo ředkev , napíchnu to na jehlu,pokapu ol. olejem, mírně okořením a griluju, pak si musím přidat. 🙂
Tak tohle jídlo neznám, vypadá lákavě. Kdybych ho ale viděla pod jménem „Dutch Baby“, asi bych si představila něco sladkého, ale tady se slovo „baby“ používá tak často (věkem neomezené), že by mě název pokrmu asi ani nepřekvapil. Zato, přeložené Holandské děcko mě nejen rozesmálo, ale byla jsem fakt zvědavá, co to bude zač.
Žádný nezvyklý název jídla mě právě teď nenapadá, zato jsem si se zájmem přečetla všechny komentáře a nestačím se divit (no co já všechno neznám !!!
Dede, já bych k bramborám kromě už zmíněného dala míchanou zeleninu (klidně nějakou koupenou směs, trochu podusit na cibulce a zalít vajíčkem, opepřit, zamíchat, sníst).
A zbylé vařené brambory bych zpracovala na pánvi. Osmažím cibuli (spíš na půlkola než malou), brambory, další inkredence (to říkala jedna známá se světáckým výrazem), tj. cokoliv, co najdu v lednici. Kořením podle okolností. Zaliju rozšlehaným vajíčkem a nechám ztuhnout.
Tak to teda zírám, že házidlo přes bidlo fakt existuje, já to znám jenom pod jménem asi dvacet let zpátky, když jsem dělala s jednou kolegyní, co to vařila pravidelně a vždycky jsem myslela, že je to jenom její výmysl, a ejhle, zná to víc lidí…
U nás jídlo chudých bylo vzdycky něco s bramborama – máti pochází z Vysočiny – moje nejoblíbenější je bramborová paštika – asi to vychází taky z nějakého krajového receptu – vždycky když zbyl pekáč po nějaké pečeni, na dně kousky omastku, koření a toho výpeku, tak se nastrouhaly ve šlupce vařený brambory od předchozího dne, okořenilo se to jako bramborák, česnek taky, vajíčko, trochu mlíka, aby to bylo hustý akorát, přidala se hrst škvarků a trochu mouky krupice a nalilo se do pekáče a dalo zapéct. Za tepla i za studena mňam.
A k vařeným bramborám nejradši květák nebo brokolici – smažený květák je děsná piplačka, mozeček se taky nedá furt, tak jsem se naučila fajn recept z Apetitu – květák se rozebere, ovaří ne do úplně mrtva, slije se, vrátí se do stejnýho horkýho hrnce, na to se nakrájí trochu másla, osolí se, nastrouhá se sýr podle chuti, klidně směs, nejradši mám po různých experimentech třetinu goudy a dvě třetiny nivy a spoustu nasekané pažitky. Promíchá se lehce a přikryje zpátky poklicí a nechá 5-10 minut, až se sýr rozpustí. Je to rychlejší než smažení a nemusí se u toho stát…
Ja som kvôli tomu, že sa mi nechcelo babrať s vysmážaním karfiolu (květáku), začala robiť karfiolovú „babu“ (placku) na plechu. Karfiol rozoberiem na malé ružičky, alebo rovno nastrkám do robota a posekám, zmiešam vo veľkej mise so strúhankou a vajíčkami, osolím, kydnem na plech buď vyložený papierom alebo vymazaný a vysypaný strúhankou a pečiem do začervenania na vrchu. Môžu sa do toho rovno posekať aj tie zemiaky a piecť naraz.
Ty hele, to je chytra vychytavka. Ja smazeny kvetak miluju a nikdy v CR neopomenu si ho nekde dat. Ale mezitim jsem taky prisla jednu vychytavku. Babrat se s tim tradicne ruzicku po ruzicce, mit zapraskanou kuchyn a sebe, to ne. Tak jsem vymyslela system tri ziplocku. V prvnim je mouka, dam tam naraz nekolik ruzicek, zavru, protrepu, prendam vidlickou do druheho s rozslehanym vajickem, zavru, protrepu a totez ve tretim se strouhakou. A sup s tim do kastrulku. Ziplocky vyhodim a je uklizeno. A taky tak jdou delat smazene zampiony. Ovsem co predklada km11 je jeste jednodussi a zdravejsi.
Hani to je dobrá vychytávka. Já si patlačku s květákem trochu zjednodušila tím, že si v hluboké misce udělám těstíčko z vajec a mouky které dost osolím, vyválím v tom růžičky květáku, nechám trochu okapat a vrazím do strouhanky. Hned dávám smažit aby se strouhanka nepromáčela.
Totéž dělám s řízky – tam přidávám ještě „Mědvědí sůl“ (od Petra Stupky) ta je dokonalá! 😛
Květák se rozebere na větší růžice, na smažení, povaří se, slije a nechá se okapat. Potom se vezme plastová miska s víčkem aby se do ní vešly asi dvě tři růžice, vsype se tam odhadem mouka. Zavíčkovanou miskou se zatřepe a hotovo, květák se odloží na talíř a opakuje se do spotřebování květáku. Potom se vidličkou dává misky s rozšlehanými vejci, vidličkou se v to obalí a do misky kde byla mouka se dá strouhanka a opakuje se stejný postup. Ruce si vůbec nezaplatlám. Nesnáším to. Nesnáším ani těsto na rukách. Vařím denně. Peču často.
Já květák nevařím, osolím, obalím jen ve vajíčku a strouhance a rovnou pokládám na pomaštěný pečící papír na plechu. Pak postříkám olejem, (už jsem si na to koupila i sprej), a šoupnu to do trouby. Netrvá to o moc déle, než klasické smažení, peču na horní i spodní ohřev, květák si zachová víc té chuti. Aspoň mně to tak připadá. A je toho víc najednou.
😀
květák se rozebere na větší růžice a odejde se pro vajíčko.
Po návratu s vajíčkem zjistím, že syrový květák někdo sežral.
K bramborám se podává omeleta 😀
(rofl)
No, my děláme něco ještě jednoduššího – syrový květák rozebrat na růžičky, dát na plech, osolit, opepřit (a případně posypat nějakým oblíbeným kořením – ale není to nutné), pocákat olejem a dát péct. Až je to růžové, tak je to hotové. Je to moc dobré a kupodivu to chuťově smažený květák připomíná. Jí se to buď samotné, nebo s bramborovou kaší a nějakým dipem (domácí tatarka, kysaná smetana nebo vykapaný jogurt s česnekem a nějakými bylinkami, atd., jak kdo má rád).
Km11, tak prohlašuju, že tvůj recept funguje! Udělala jsem tak brokolici a bylo to moc dobré – ozdobila jsem to červenou kapií, kterou jsem s tím upekla. A bylo to moc dobré (wave)
jé tu paštiku znám….a já to měla vždycky jako obrovskou pochutinu ne chudý jídlo 😀 .
OTéčko
Tak krásně je teď u nás, na jihu Jižní Moravy
http://yga.rajce.net/2016_V_polovine_brezna
A dnes to vypadá na další krásný jarní den – haló, včera k večeru jsem už venčila ve tříčtvrťácích (chuckle) – ano, ano začínám mít letní stav duše!
Ygo, máš parádní fotky, díky 🙂 A ještě bych prosila Ernesta z anfasu! 😛
U nás se v dobách finanční nouze (v postatě trvalé), v neděli k obědu dělaly brambory se smaženými vajíčky. Neplést s míchanými!
Prostě máma vyklopila syrové vajíčko do strouhanky, nějak přemístila na pánev a usmažila. Opravdový vaječný řízek to byl. V létě k tomu okurkový nebo rajčatový salát.
To bylo pošušňání.
Jen, dnes si už máma nepamatuje jakým zázrakem se jí vajíčka neroztekla (tedy obvykle, sem tam se taky nezadařilo) a já jaksi nemám trpělivost to zkoušet.
Nebo se nechci připravit o vzpomínku?
Jarmilo, mám dojem, že o smaženkách jsme diskutovaly minule – u salátů:)) Já to taky měla ráda a taky to nedělám – já tedy hlavně proto, že si jsem prakticky jistá, že by se mi to nějak zmotalo 😛
Já jsem do diskuze o smaženkách lézt nechtěla, ale dávám radu od kuchaře.
Do rozšlehaného vajička zamíchat strouhanku, polovinu nalít na pánev, když začnou zlátnout okraje, přitiskne se do toho krajíc chleba, ta hmota se propeče sama až k tomu chlebu, vyndat na ubrousek a ozdobit. Z jednoho vajíčka se tak udělají dvě smaženky.
Když měl kamarád hospodu a vařil na nějakých akcích, dělávala jsem jich 100-120 a šly děsně na odbyt. A já je pak dlouho nemohla ani vidět.
Ale ty vajíčka nebyly rozšlehané…
Prostě celé vajíčko, jako by obalené strouhankou. Žádná smaženka.
To je to co dodnes nechápu. Jak to, že se to mámě nerozteklo.
Do vrstvy strouhanky se opatrně vyklepne vajíčko, tou strouhankou se posype i na povrchu a pak se podebere obracečkou a šoupne na pánev. Dělávala jsem to kdysi dávno, vejce musí být čerstvá, aby se neroztékal bílek….
nebylo by jednodušší nasypat strouhanku na obracečku,vyklepnout tam vejce,znovu zasypat, chvilku počkat až se to trochu vsákne a pak jen zvwdnout a dát na pánev?
nešlo by to do větší naběračky? Jiřího maminka to také dělala a já nevím jak to, že se jí to nerozteklo
Nezmota se ti smazenka. Pod dojmem diskuse minuly tyden jsem ji udelala vicemene podle pameti, kterou jsem si potvrdila zde:
http://recepty.vareni.cz/vajecna-smazenka-s-chlebem/ Tedy 1 vejce, 1 lzicka vody, 1 lzicka strouhanky, sul. Akorat ze ten recept rika delat na stredni teplote, a i kdyz jsem mela dobre zajetou panev, tak se mi to trhalo a lepilo. Cili prvni smazenku snedl Jakey a rikal, ze to bylo moc dobre. 🙂 Zvysila jsem o neco teplotu a slo to nadherne a rychle. Po otoceni ta druha strana chce jen par vterin. Ale ovinula mne ta vune, kterou jsem necitila uz 35 let a prenesla me do mlecneho baru.
Když jsem byla malá, dělávala mamka často jídlo, kterému říkala Ševcovský prejt. Nevím, proč zrovna takhle. Salám nebo špekáčky nakrájené ne kostičky osmahnout, do toho nahrubo našťouchané uvařené brambory a podle chuti přisolit. K tomu v létě okurkový salát nebo okurky s kyselou smetanou, v zimě kyselé okurky, naložená červená řepa nebo čalamáda. Ještě i dneska si to klidně udělám.
Maso tehdy bylo jen ve čtvrtek a nemohlo se vybírat, na co by byla chuť, ale vzít co bylo a něco z toho uvařit na neděli. Kdežto špekáčky se daly u nás koupit i v mlékárně.
A co k bramborám nemasitého?
Jedině ten mozeček, nebo dušenou mrkev, ale ta mi chutná dušená ve vývaru, tak to se asi nepočítá.
Jinak bych si s bramborami nedělala těžkou hlavu, syrové nakrájet na plátky cca 0,5cm, rozložit nasucho na pečičí papír a péct, až naskočí puchýřky. Pak vysypat na talíř, promíchat s kouskem másla, osolit a jíst. A k tomu nejlíp okurky se zakysankou.
Ale ty Hory doly se mi líbí, to bych mohla zkusit, lákájí mě obě verze, jen bych zmenšila množství surovin.
no mě k bramborám chutná ta kapusta, jak to popsala Wendulka a je to na Hadech v kuchařským koutku ..irský Colcannon:
tady je recept:
900g moučných brambor
1 hrnek uvařené a jemně nasekané kapusty (nebo 1 hrnek jemně nasekaných zelených listů zelí)
1 hrnek velmi horkého mléka
1 svazek jarní cibulky, jemně nasekané
4 lžíce másla
Jak na to:
Brambory uvařte doměkka, ale před tím je rozkrájejte na čtvrtky. Sceďte je a osušte papírovou utěrkou, kterou brambory na několik minut přikryjete. Pak brambory prolisujte nebo nastrouhejte.Z kapusty odřízněte tvrdé části a listy jemně nakrájejte. Do velkého hrnce nalijte vodu a přiveďte ji do prudkého varu. Osolte, přidejte listy kapusty a vařte je až změknou.Kapustu sceďte a ihned ochlaďte pod tekoucí studenou vodou. Je to důležité, pokud chcete zachovat sytě zelenou barvu. Vodu vypusťte a vymáčkněte z kapusty přebytečnou kapalinu. V kuchyňském robotu rozmixujte kapustu spolu s horkým mlékem. Mixujte tak dlouho, až budete mít hustou zelenou „polévku“ Jarní cibulku vložte do malé pánve s rozpuštěným máslem a zjemněte – opečte ji pouze 30 sekund. Ještě horkou ji lehce, ale důkladně promíchejte s brambory a kapustou. Míchejte tak dlouho, dokud nebudete mít bledě zelené „chmýří“ Dochuťte solí a čerstvě mletým černým pepřem, pak Colcannon ještě prohřejte v mikrovlnné v troubě. Podávejte s kusem másla uprostřed.
Sharko, to zní hodně komplikovaně na to, že kapustu fakt nemusím 😛 Tím neříkám, že to není dobré (wave)
to je Wendulčin popis receptu, mě to přijde jednoduché a trvá to jen chvilku….taky jsme to čekala složitější,než jsem si to uvařila…
Mám teď samé malé brambory (loni bylo sucho a škrabat je je otrava) takže ty pečené udělám dnes večer – díky za připomenutí! 🙂
Malé brambory jsou ideální k výrobě pokrmu Brambory na půlky – to se umyté brambory rozkrojí na půlku a řeznou stranou položí na vymaštěný plech a strčí do trouby a nechá se péct. Až jsou hotové (měkké a na spodní straně upečené červené škraloupky), tak se jí buď s česnekovým máslem (ale žlučníkáři a novomanželé POZOR!!! (rofl) ) nebo s Lučinou nebo jiným podobným sýrem … mňam
Naše babička nám jako dětem pekla ty malý brambory vcelku v troubě. Říkali jsme jim bouchaný. To babička připravila máslo a sůl, my dostali malé talířky, babička nám na ně ty upečený přidělovala, bouchly jsme do nich, do toho prasklého brambůrku se dalo kousek másla, posolilo se a my si pálili prsty a pusy, ale strašně nám to chutnalo. Zvlášť, když byly ty nové brambory, to bylo něco.
Vidíš a u nás se to dělalo ze starých 🙂
Táta říkal, že když není ohníček, musí stačit trouba 🙂
Ale jó, ze starých taky, ale ty „malinový“ (malý nový) byly lepší.
A měly jen slabou slupku.
tak my jedly bouchaný se sádlem, solí a česnekem a zapíjely podmáslím…
Tak mám dotaz – musí se to jíst teplé? Jako jestli, když to vychladne, to těsto nespadne.
Jinak zatím mne napadá pouze „kočičí marš“ – ale ten jsme doma nedělali (kroupy s fazolí a teplými škvarky) – my jenom „šumajstr“ (vařené brambory s fazolí a teplými škvarky) … ono se v krajových nářečí najde různých divných názvů jídel (rofl)
Ještě k tomu šumajstru – náhodou je to velice dobré a rychlé jídlo, my ho máme moc rádi – uvaří se brambory (buď oloupané nebo na loupačku, je to jedno), trochu se rozhňahňají, přidá se uvařená fazula (já už teď dávám z konzervy) a přidají se rozškvařené škvarky včetně sádla a celé se to lehce promíchá – může se přisolit a připepřit, trošku zelené petrželky. Ale kdo nemá rád škvarky (nebo nemá zrovna po ruce), tak s usmaženou cibulkou to je taky moc dobré … zkuste to.
Ygo, to je zajímavé, s těmi fazolemi! Minule jsem si udělala dobrotu – tedy aspoň mě to chutnalo (a bylo to velmi rychlé:)): vařené brambory a ty Heinz fazole v tomatě, ty, co se dávají k anglické snídani. Bylo to bez škvarků, zato s cibulkou a bylo to moc dobré. takže šumajstr, říkáš? 🙂
Jo – ale dávám ty ve slaném nálevu, ne v tomatě – i když … minule jsem jiné neměla, tak jsem je proprala na sítku a Jeník říkal, že taky dobré (rofl)
Když já jiné plechovkové fazole doma nemívám 😀
Jo a dá se to jíst studené, jen to musíš vydržet do té doby nesníst:)) Ale vážněji: sladké studené není tak dobré, jako slané studené…
A ono se to nejmenuje bramborový salát s fazolemi ?
😉
Ne – proč? To není žádný salát, nedává se do něj majonézá ani octová zálivka a nic se k němu nepřikusuje … a vzhledově to taky nevypadá jako salát!
Eh, ta moje poznámka o teplé a studené konzumaci se netýká fazolí, ale Dutch Baby, viz původní Ygina otázka 🙂
Modří už vědí (rofl)
Dede recept vypadá dobře a tvoje slaná varianta vypadá opravdu lákavě.
Co k bramborám, aby to nebylo maso? Jak už tu psala Inka, u nás na Plzeňsku se dělá špenát a vejce. Nebo dušenou mrkev. Já ráda dělám zapečené francouzské brambory se zeleninou, ale tam dávám gotajský salám.
Nějaký zvláštní název jídla mě teď zrovna nenapadá. Ale jo už se mi rozsvítilo.
Voušouchy, tak se u nás říká bramborákům.
Ten moučník, kdy se těsto vylité na plech s rozpáleným máslem všelijak vyboulí, se podle mého receptu jmenuje vyběhlík :)(už jsem to tu jednou zmiňovala).Pekl se bez ovoce, každý si utrhl svůj kus, namazal nebo snědl tak a vyběhlík ani nestačil vychladnout. Mouka polohrubá.
jj u nas se tomu taky rikalo vybehlik. a sypala se na nej strohana jablka se skorici, mnam.
a ta slana varianta vypada moooc dobre, urcite zkusim!
Tak s jablky se to u nás nedělalo, na ty byly jiné recepty. Ale proč vlastně ne, že? (wave)
Jo a název vyběhlík neznám, ale je přesný:))
No, k bramborám bych klidně servírovala špenát a vejce, jakoukoli dušenou zeleninu – mě by docela stačila milovaná dušená mrkev na másle – koprovku, zadělané fazolky nakyselo. Zapekla bych je s brokolicí, výtečné jsou s celerem ( 0,5 cm plátky celeru, brambor, mrkve, okořenit, zalít mlékem s vejci či smetanou, zapéci pod sýrem). S květákovým mozečkem, s vařenými fazolkami se strouhankou – mám pokračovat?
Mrkev s pórkem na másle jsou k bramborám skvělé, leč jsem minule bohužel zjistila, že moje původně jen z krve vyčtená alergie na mrkev je skutečná 🙁 Minimálně, když je jí hodně, nastrouhanou v polívce můžu.
Ale fazolky můžu, to je dobrý nápad 🙂 Koprovku samozřejmě taky.
Jo a otázka – jak děláte kulajdu? 🙂
No, já dost atypicky, ale chutnala každému.
Na másle cibulovou jíšku, pozor, cibule jen do sklovata, zalít vodou, přidat houby,bobkový list, pár kuliček pepře a nového koření. Když jsou houby skoro měkké, přidat brambory. Když jsou uvařené i brambory, po lžících přidávat zakysanku, rozmíchávat, pak kopr, já mívám naložený, provařit, a nalít rozšlehané vejce. Nechat ho srazit, trošku provařit. Pak dochutit, většinou to není kromě soli potřeba. Nesnáším zahušťování moukou nebo záklechtkou, drhne mi to na jazyku. Ocet není potřeba, já ho tam navíc taky cítím a vadí mi.
jako koprovku ( u nás se nedělá koprová omáčka,ale polívka) a přidám do toho houby, propláchlé-nakládané, s trochou láku, co scedím, to je taková ta rychlá na odbytí..když se chci vytáhnout , tak dávám sušené houby a víc se tím se.. ehm,víc se tomu věnuju.
Sharko! 😀 jo, věnovat se je někdy třeba, ale často je to otrava 😀
Díky Tečko, taky mám radši jíšku než moukou zahuštěné. A ocet mi nevadí – takže díky 🙂
No, vidíš Sharko, já měla koprovku omáčku jen jednou, a nikdy více, ale kulajdu si bez kopru neumím představit. Já si na ni houby mrazím, jinak na všechno používám sušené, ale do kulajdy mi nesedí.
Jsem trochu exot, miluju třeba rajskou omáčku, ale rajskou polívku jsem jedla taky jen jednou, a už nikdy. Přitom se to od sebe až tak moc neliší, stejně jako kulajda od koprovky.
my neděláme koprovou omáčku, ale koprovou polívku, to je řidší a s bramborama, hovězím masem (někdy) a rozšlehaným nebo ztraceným vejcem… no taková nedodělaná kulajda 😀
to nejsi jediná 😀
Kulajdu jsem z Ceska vubec neznala. Az jsem o ni cetla na Zviretniku, tak jsem si nasla nejake recepty a upravila po svem. Jisku zaleju vyvarem, vetsinou z ceske kureci kostky, pridam bobkovy list, kmin, stonky od kopru svazane spagatkem, brambory a houby – pokud mozno hnede zampiony. Mnozstvim jisky a tekutiny mirim k tomu, aby ve vysledku v tom nestala lzice a setrim misto na dodani smetany. Jo, a pridam mlety houbovy prasek z Ceska. Ke konci pridam smetanu s casti usekaneho kopru. A protoze nemam rada vajicka natvrdo ve varenem jidle, tak si udelam vejce ztracena/zastrena. To vajicko dam do talire, ihned zaleju horkou polevkou a roznahnam, aby se ten zloutek smisil s polevkou. Posypu vydatne dalsim koprem. Na taliri dochutim troskou jemneho octa nebo par kapkama citronu. takhle to uz varim leta. Na poslednich dvou cestach v CR jsem si dala kulajdu v hospode a musim rict, ze mi moc nechutnala. Bylo to moc huste, cili tomu chybela ta tekutina se vsemi chutemi, houby byly hořké a nasekana vajicka natvrdo. A ten kopr se v tom naprosto ztracel. Takze uz asi zustanu u te sve. A je to jedna z Chetovych oblibenych polivek. Nez na mne narazil, tak polivky nejedl. Ted jo. No, co mu taky zbyva? 🙂
Dušenou mrkev nebo kedlubnu k bramborám? Cauliflower cheese? Bramboru pečenou v troubě a k tomu cottage cheese. Nebo nové malé bramborky hodit na plech, nakrájené kapie, cibule, cherry rajčátka, stroužky česneku, pokapat olivovým olejem a upéct.
Zatím mě nic jiného nenapadá, já bych pět dní v týdnu mohla jíst rýži, a taky jím když jsem sama.
Wendulko, máš nádherně mlsnou hu… vkus 🙂
těším se na nové brambory, ty můžu v podstatě samotné 🙂
Dede, já bych do té slané zkusila rovnou dát ty na menší kousky pokrájené brambory-uvařené a prohozené s třeným česnekem..nebo bych přidala medvědí česnek-nať, případně blanšírované houby…
Jo, houby by určitě byly výborné 🙂
Renato, prášek do pečení se nedává, když se to vleje na horký plech s horkým olejem, tak se to při pečení hodně nafoukne, jenom se nesmí otvírat trouba a šťourat do toho. V Anglii se z tohoto jednoduchého palačinkového těsta vejce/mouka/mléko dělá jorkšírský puding, ty malé k nedělnímu obědu kupuju, ale občas vařím „ropuchu v díře“ kde se anglické klobásy pečené v pekáčku zalijí tímto těstem.
Ropucha v díře? 😀
Poslouchej, to jako opečeš klobásky a když je už otočíš, tak tam naleješ to těsto? To je pro mě naprosto nová představa 🙂
Žába v hnízdě:
(recept paní Kinky Kincaidové, hospodyně dr. O‘ Reillyho z Ballybucklebo).
2 vajíčka
půl hrnku mouky
špetka prášku do pečiva
pár lístků tymiánu
sůl a čerstvě pomletej pepř
krapet mlíka
olej na vymazání pekáče
100g povařenejch klobásek
Předehřejte troubu na 200 st.
Vejce vyklepněte do mísy. Šlehejte a postupně přidávejte mouku a prášek do pečiva spolu s mlíkem, kterýho musí bejt tolik, aby vám vzniklo těsto hustý jako krém.
Přidejte lístky tymiánu, sůl pepř a těsto vylejte do vymazanýho pekáče. Nahoru narovnejte uvařený klobásy. Pečte 10-12 minut v troubě, dokud těsto pěkně nenabyde a neupeče se do zlatova.
Toto je porce pro dva lidi.
No, ty klobásky jsou asi trochu jiný, než u nás.
Ó – irské recepty z Ballybucklebo! Vždycky jsem si je ráda přečetla (jakož i celé knížky) a přemýšlela jsem, jestli bych je uměla uvařit (nod)
Jo, tyhle anglické klobásky jsou jiné – tady u nás bys to asi koupila jako grilovací klobásy, ty syrové. 🙂
ad: Ballybucklebo? To mi něco důležitého ušlo, co? (blush)
myslíš ty bílé,co se jim říká bavorské??
Hele http://patricktaylorauthor.com/2015/03/16/welcome-to-ballybucklebo-news/
Ale já tyhle knížky samosebou četla v češtině (rofl)
Jeej, Tečko, to sú moje obľúbené knižky! Kinkine recepty nemajú chybu a z tých popisov výdatných jedál, čo doktorom furt vyvárala, na mňa vždy príde hrozný hlaaad!
Dede, pozri napr. tu: http://1url.cz/mtMPE
No, moje taky. Vždycky když vyjde nová, vytahnu všechny předcházející díly a čtu znova od začátku.
Já bych spoustu jídel ráda ochutnala, pak případně i uvařila.
A ty jejich snídaně na vidličku, ty mě dostávaly.
Díky, Wendulko, to mi vůbec nedošlo, že se to zvedne na té horké pánvi!
Nechybí v tom receptu špetka prášku do pečiva?
Ještě bych upřesnila ten svítek – svítek je vlastně slaná piškotová omeleta. Bílkový sníh, žloutky, sůl, hrubá mouka.
V oboru „podivné názvy jídel“ excelovala naše třídní učitelka na základce. Jezdila s námi na školy v přírodě do podnikových horských chat, zapůjčených skrze některého z rodičů spolužáků. Byly to chaty bezobslužné, očekávalo se, že si návštěvníci budou vařit sami. Paní učitelka moc vařit neuměla, byla to veskrze intelektuální bytost, zato odvaha a kreativita jí nechyběla. V noci vyvěšovala jídelníčky na další den a my jsme od rána hádali, co že to vlastně budeme obědvat. Nejvíc mi utkvěl pokrm, nazvaný „házedlo přes bidlo“ – kdo uhodne? Taky byla dobrá svačina „chléb s překvapením“ – chléb se sádlem, vkusně přizdobený burskými oříšky.
„Válečné hořčičné“ byla další perla z jejího repertoáru – pomazánka z vařených brambor, hořčice a cibule. Bylo to skvělé.
Myslím, že naši milovanou paní učitelku by dnes spojenými silami roztrhala na kusy hygiena se sociálkou a školní inspekcí 🙂
myslíš Renato noky s bramborama? to jako základ, někdo to dělá s paprikou a cibulí,někdo se slaninou a vejcema…někdo má takovou zelenou variantu…
měla jsem to tento tejden u mamky…Válečné hořčičné znám pos názvem MAGLAJS, dělávala nám ho na prázdninách teta, když jsme měli hlad a byly zbytky…ostatně, když je čevabčiči, tak si ty šišky dám stranou a z brambor,cibule a hořčice si udělám „maglajs“, jen sedět musím mimo hlavní stůl 😀 a hygiena s inspekcí ať se jdou vycpat!!!
Házedlo přes bidlo zní skvěle, ale navím 😀 (a nechce se mi googlit a kazit jinému legraci:))
Paní učitelka byla zjevně třída – na takové se vzpomíná (inlove)
Tak já líná nebyla (chuckle) a našla jsem si to – a náhodou to vypadá docela jedle – aspoň ta první část bez přelivu – checheche …
Tak jo, tak jsem už taky nebyla líná:)))
Musela jsem si vygooglit, o čem to mluvíte, vůbec jsem netušila, že takové jídlo opravdu existuje 🙂
V podání paní učitelky to byly špagety s rajským protlakem. Nacházíme se asi tak v roce 1974, předpokládám, že kečup nebyl k sehnání.
Celý den jsem přemýšlela o tom, jak se vlastně na té škole v přírodě řešilo zásobování. Patrně tam byl nějaký správce, který nám ty potraviny vozil.
Paní učitelka určitě v té době neměla auto. To jí manžel pořídil, až když jsme byli v sedmé či osmé třídě (cca 1977), byl to červený Trabant kombi. Dlouho se jí nedařilo udělat řidičské zkoušky, dala to na jedenáctý pokus, sledovali jsme to takříkajíc v přímém přenosu. Jezdila příšerně, ale jezdila s námi i na prázdniny pod stan. Vozila si v tom Tráboši nejen stan, ale i péřovou peřinu a polštář řkouc, že když už bydlí ve stanu jak ten cikán, tak aspoň peřiny má jako člověk 🙂
Můj tatínek vzpomínával na „placky přes bidlo“, které v jeho dětství dělávala jeho babička z Klatovska. Bylo to něco jako to, co se dá najít jako „házedlo“, ale v pekáči ještě zalité vejcem, takže z toho vznikla kompaktní silná placka. K tomu jídávali prý kyselé zelí. Já to nikdy nejedla, další generace už to pak nevařily.
rRcept na házedlo přes bidlo kdysi na starém zvířetníku proběhl a dávala ho tam přece rpuť