V pondělí na chvíli vysvitlo sluníčko, tak jsem se rozhodla vzít psy na vycházku kolem přehrady Les království. Cesta tam většinou vede na úbočí prudkého kopce, což slibovalo ochranu před vlezlým větrem.

Zaparkovala jsem u hráze a vypustila psiny. Ari i Berry byly nadšené, že konečně půjdeme po cestě hojně popsané psímu vzkazy, takže ani nekoukaly, jestli kolem neběhá nějaká zvěř. Já, zvyklá na náš vídrholec, jsem si zapnula bundu až k bradě, nasadila flísovou čelenku a rukavice, protože ač sluníčko vypadalo jarně, vítr byl velmi silný a opravdu ledový.

Tedy u nás ano, ale když mě před větrem chránilo strmé úbočí, svět okamžitě zjemněl a dokonce na chvilku i zjarněl. A já uvažovala nad tím, že mi poslední roky připadá březen jako měsíc bez konce. Unavená blátivou a revmatoidní nezimou, kdy teploty kolísají mezi nulou a pěti až deseti stupni (což fakt není žádné teplo, jen otrava) se těším na jaro, aby po studeně „teplých“ zimních měsících přišel studeně studený skoro jarní březen.

Vidíte Labe? T je jen ta tenká stužka u protějšího břehu… ta lesklá plocha je bahno.

Jak nečekám teplo a zelenou trávu v prosinci, v lednu a v únoru, tak v březnu se jí nemůžu dočkat! A hele – právě v březnu nám nasněžilo víc, než za celou zimu. Ale ptáci už zpívají… a lidé z Prahy ukazují fotky rozkvetlých stromů! To u nás zatím kvetou jen skromnější kvítka, otužilé sněženky, někde bledule.

Ale tady, v závětří nad třpytivou vodou přehrady, na mě jaro najednou vlídně dýchlo. Nejdřív jsem sundala nemódní flísové doplňky, pak dokonce rozepnula bundu. A zasnila jsem se… ach, to bude, až si hodím na tričko jen větrovku a nebude mi zima! To bude, až si nebudu muset obouvat vysoké zimní horské boty, ale jen vklouznu do nízkých botasek… Okamžitě jsem zahnala představu, obsahující 37 stupňů ve stínu – těším se přece na jaro:))

Ari zase něco vidí… ale byla hodná, celou cestu neopustila posádku bez povolení:))

Jak jsem šla dál, zjistila jsem, že přehrada je také nejspíš nachystaná na jaro! Ani ne dva kilometry od hráze voda z přehradní nádrže v podstatě zmizela, jen v proudnici u protějšího břehu tekl skromný proud Labe. Vypadá to, že se čeká hodně vody, až začne v Krkonoších tát. A hodně vody je taky dobrá zpráva, ne? Tedy když nevyhrkne do kraje naráz.

Moje myšlenky se vrátily zpátky k jaru a oblečení a zapřemýšlela jsem nad tím, že se blíží Velikonoce a já bych se měla podívat do šatníku, v čem vlastně to jaro přivítám. A co udělám se zahradou, kde mi zatím řádí jen zedníci a krtek, který se zjevně rozhodl nenechat se zahanbit občas se vyskytujícím bagříkem. A co udělám sama se sebou, abych přestala být zimě zimomřivá a taky kapku jarně vykvetla:))

A tak se dnes ptám: taky vám připadá březen k nepřečkání? Když jsem byla malá, byl to prosinec, který se vlekl… protože jsem čekala na Vánoce. Dnes čekám na jaro podstatně netrpělivěji, než na vánoční stromeček!:))

Co nového byste si rádi pořídili na jaro? Čeho se už nemůžete dočkat? Co je podle vás tím pravým znamením jara?:))

Stačí trocha sluníčka a běhání a Berry je v kožichu horko! Inu černá je černá…:))