Ten dům mě opravdu zaujal. Měl sedlovou střechu, byl obložený dřevem, měl velká okna a ta dřevěná terasa se mi líbila taky. Já bych si sice vodu pod dům nedala (vždycky spíš vidím listopad než srpen:)), ale vypadá to hezky. Měla jsem dojem, že jsem konečně našla současné architektonické řešení rodinného domu, které mě opravdu oslovilo. Jenže pak jsem koukla na fotky interiéru.
A napadlo mě – tohle si vážně nechali ti lidé udělat? Poučku moderních architektů „méně je více“ jsem ochotná akceptovat, ale pokud to méně je vyvedené u vesnického domu komplet v bílé (nebo šedé, hlavně pokud jde o koupelnu), tak mě okamžitě napadne: kdo TOHLE bude uklízet, když je bílý i krb? Ale zpátky na začátek:))
K mému pátečnímu večeru obvykle patří i magazín hospodářských novin Ego. Zajímaví lidé, nějaké povídání o jídle, obvykle čtivý fejeton a pak páteční chvilka s architekturou. Architektura mě zajímá, ať se jedná o velké budovy, nebo byty a rodinné domy. Málokdy odolám článkům na toto téma, takže i v magazínu Ego čtu o architektuře dřív, než třeba o víně:))
Jenže mám problém. Ať se snažím jakkoliv mít mysl otevřenou novým nápadům a koncepcím, jsem trapně přízemní, pokud jde o praktičnost předváděných řešení. Vycházím totiž ze základní premisy, že ať to vypadá jakkoliv efektně, bude to třeba uklízet. Pořád. Mýt podlahy, utírat prach, čistit sedačky, uklízet v kuchyni následky jejího aktivního užívání.
A pak si vždycky představím, že jsem to já, kdo se s tímto úkolem bude muset poprat. Vždyť pokud jde o dům nebo byt, je to především místo k životu a ne výkladní skříň. A tady začnu mít obvykle s architektonickým pojetím problém.
Podívejte se třeba na přiložené fotky. Ten dům stojí na venkově, zdá se, že na moc pěkném místě, jsou tam louky, pole lesy. A celý interiér, který je nafocený, je v podstatě bílý, s výjimkou koupeny, která je (z mého pohledu děsivě) šedá.
A teď si představte, že tu bydlí táta, máma, dvě děti a pes – jsme na venkově, hlídač se hodí, ne? Denně se vaří, děti si hrají, občas tam mají kamarády, táta a máma možná mají taky nějaké koníčky, občas přijede návštěva. A navíc – což není nepodstatné – jak ukázaly poslední tři roky, od listopadu do dubna tu bude v okolí domu vládnout převážně doba bahnitá.
Když si představím, že musím týden co týden věnovat čas úsilí, aby vše bílé zůstalo zářivě bíle, nikoliv šmouhaté, upatlané, zaprášené, s ťápotami od lidí i případného psa, tak se otřesu. Brr. Já vím, i moje dlažba, která je převážně v barvě terakoty, se musí mýt, ale i kdyby vydržela v akceptovatelné čistotě jen o jediný den déle než tato podlaha, tak kolik takových mytí to bude za rok, deset let, půl života?
A to nemluvím o bílém krbu. I když, co já vím, třeba se to jenom jako opravdový krb tváří. Když si však představím, že tam nosím dřevo, zatápím, přikládám, vymetám popel a občas i saze, sem tam se stane nějaká drobná nehoda… jak dlouho to může zůstat takhle úhledně bílé? Mám kamna se živým ohněm přímo v kuchyňo-jídelně, a jak jejich přívětivé teplo miluju, tak o prachu a špíně související s topením něco vím.
Kdyby to byl ojedinělý případ, tak nic neříkám, ale zdá se, že bílá jsou s šedou a případným dotykem dřeva jediné přípustné barvy pro moderní a nadčasový interiér. Sedačky bývají bílé nebo černé, barva se ukáže obvykle na nějakém detailu. Výsledkem je, že mě naprostá většina prezentovaných interiérů nějak nenadchne.
PS: Další módou jsou podivně řešená schodiště, často bez pořádného zábradlí. Pak si zase sadisticky představuju, jak je majiteli osmdesát plus, má artrózu v kolenou a snaží se jít bezpečně po schodech, které nemají pevné a pohodlné zábradlí. (Architekti asi nejen neuklízejí, ale často ani nestárnou:))
PPS: Nebo ho (při denním používání) mají bílé 😛
A tak se vás dnes ptám: jak vy si představujete ideální interiér, kde byste se cítili skvěle? Jak moc se vám podařilo se mu v reálných podmínkách přiblížit? Co byste naopak v interiéru nesnesli?
A jedna prémiová: Líbilo by se vám mít u domu vodu tak, jak to ten dům na obrázku?:))
Článek, o kterém píšu, najdete tady: http://archiv.ihned.cz/c1-65202260-detailni-harmonie
Tohle vypadá moc hezky a čistě 🙂 Jo, úklid bude asi docela sranda, ale proč ne… Jinak moc se mi líbí ty krby, který tam mají. Zrovna přemýšlím o podobné vložce. Kdo by hledal něco na ten styl, tak doporučím http://www.flamen.cz/.
Já si dneska zahraju na ďáblova advokáta 🙂
Dům stojí na kraji chráněné krajinné oblasti, proto sedlová střecha a modřínový obklad. Průhledem z okna kuchyňského koutu vidíte sousední dům, také se sedlovou střechou.
Modřínový obklad časem nabyde šedostříbrné barvy, podobné barvě terasy. Terasa může být buď z exotického dřeva nebo z dřevoplastového kompozitu (WPC). Kompozit je prakticky bezúdržbový. Kdo neví, rozdíl nepozná.
Při pozorném pohledu zjistíte, že na schodišťové stěně JE normální zábradlí.
Bílé povrchy i stěrky se udržují dobře, exponovaná místa (krb, koupelna)) jsou vždy ošetřena hmotami, které to, co vypadá jako bílá omítka nebo pohledový beton dokonale uzavřou. Stačí setřít mikrovláknem. Stejně tak skla (koupelna) mají vodoodpudivý povrch.
Dům má půdorys do „L“, což z fotografií není vidět, a úctyhodný poměr 210 m2 zastavěné plochy/ 370 m2 užitné plochy.
Domy do portfolia architekta či designéra se skoro vždycky fotí beze stop uživatelů, případně s nějakým malým žertíkem – tady by třeba kuchyní mohla probíhat velká rezavá kočka 🙂 A taky potřebujete spoustu světel a různých optických fíglů, aby to vypadalo tak, jak potřebujete.
Není to můj styl, ale při znalosti současných materiálů a jejich možností bych dokázala obhájit funkčnost domu. Diskutabilní je řešení štítu té kratší nožičky „L“, kde je buď ložnice pro hosty nebo naopak hlavní ložnice či pracovna.
A z jiné stránky portfolia autorů – stvořili vizuální styl Teribear Nadace Terezy Maxové, a to se ji teda fakt povedlo: http://www.vrtiskazak.com/grafika.aspx
😉
No jo, renato, ale vysvětli chlapovi, co si rovná věci na stole do sektorů, že to je fotka do portfolia a takhle to NIKDY vypadat v reálu nemůže 🙂
Od pohledu se mi dům nelíbí, vadí mi příliš velká kompaktní plocha průčelí. Možná je to dům nízkoenergetický, některé vypadají takto podivně.
Jinak ale zdání občas klame. Naši mladí mají v obýváku lakovaný bílý nábytek a musím říct, že se udržuje výborně. Prach na něm není zdaleka tak vidět jako na tmavých plochách 🙂 a různé nečistoty, co tak nadělají 3 děti a 1 kočka, se odstraňují výborně. Paradoxně na tmavé plovoucí podlaze je vidět každý drobeček!
Z tohoto pohledu musím pochválit svůj výběr – mám kachlíky barvy béžové s nepravidelnými černými jako čmáranci – a na těch je smetí poměrně úspěšně zamaskované. (chuckle) Bohužel je mám jen v kuchyni a v předsíni.
Líbí se mi bílý nábytek i když ho nemám, jen nějaké skříňky v kuchyni. Velice dobře se udržují.
O.T. Hančo, dneska jsem byla po dlouhé době v Lípě. Hodně se změnila k lepšímu a hodně jsme bloudili. Máte dobrou městskou policii, plete si levou a pravou ruku. Ale asi to byl ojedinělý /tmavý/ případ. Poslal nás tak dobře, že jsme vyjeli z města 🙂 místo do cíle.
Maruško, to je škoda, že´s nedala vědět dřív, mohly jsme se sejít na kávičku!
Na příslušníka jsi měla smůlu! Já jsem zase jednou narazila na jednoho, co se bojí psů. (chuckle) Ale jinak byl hodnej!
Byl hodný, nejdřív se nabídl, že nás tam dovede ale asi viděl psí chlupy nebo cítil psy z auta a tak si to rozmyslel. Psi jsme sebou neměli, auto jsme měli uklizené :). A hledali jsme Auto Horejsek, zabloudili jsme ke Kia a Jysku.
Tak to jste se hezky projeli po Lípě! 🙂
Ve finále jste byli kousek od nás – od Horejska k nám je to tak 10 min. pěšky, směrem z města, autem cobydup.
Mám hnědobílý byt (v paneláku) a převažuje bílá, podlahy jsou plovoucí, hnědé nepravidelné proužky několika odstínů hnědé. I sedačku s křeslem mám bílou, s hnědým flízem přes a velkými bílými polštáři s hnědými a béžovými velkými puntíky. Ale je pravda, že tu nemám ani zvířátka, ani děti.
A ta voda u baráku by se mi moc líbila, protože bych si tam každé ráno krásně zaplavala. Nebo večer. Nebo kdykoliv by se mi zachtělo.
Tak tohle bydlení není pro mne. Je to sterilní, neútulné a nepraktické a teď to pěkně architektovi zdrbnu :). Nejen schody, ale co ta koupelna ? Jak dlouho vydrží takhle nedotknutá? Představuji si, jak se někdo vysprchuje, utře a pak začne pulírovat sklo, aby na něm nabyly mýdlové a vodní šmouhy. Při tom se tak zapotí, že se musí znovu vysprchovat, utřít, začít leštit sklo..:). A kde je tam nějaká polička, skříňka na kosmetiku (asi vedle záchodu, který není vidět). Ten obývací prostor mě také nenadchnul. Studené dlaždičky, otevřený prostor do patra – kolik to bude stát v evropské zimě vytápět (navíc v domě, kolem kterého to bude pěkně fičet dokola). Schody – to je hrůza. Voda u domu? Co když bude delší dobu pršet a voda stoupne? Co když silně a na dlouho zamrzne, nepopraská základy domu? Malé děti do ní mohou snadno spadnout (no plus snad to, že máte v zimě bruslení hned u domu). U terasy, se jaksi nepočítá, že odspodu z vody bude stoupat vlhkost a dřevo časem trouchnivět? Prostě domeček na koukání, ne na bydlení. Protože takhle čisťoučký, luxusní zůstane do té doby, než se tam někdo opravdu zabydlí – nikde tam není žádné kanape, křesla, stolečky, knihovny, hračky, nebo třeba botníky či volně ležící boty v předsíni a což teprve pes či kočka? Tedy vše, co (pokud to také nebude pouze bílé) patří k typickému obyčejnému bydlení a co tuhle „moderní“ sterilitu naruší – tedy vidím to přesně tak, jak Dede sama popisuješ „rodinnou idylku“ v takovém domě. Ráda se dívám na moderní byty a jejich zařízení , ale tohle je opravdu moderna až moc.
Nás dům není už svým slohem moderní. Trochu jsme ho zvnitřku zesvětlili, zmodernizovali, jak jen to šlo, ale „moderní“ v pravém slova smyslu není. Ze začátku se mi zdejší domy nelíbily (přeci správný dům má mít patro, sklep, ne?) Ale teď jsem naopak ráda, že máme jen jedno podlaží, vše na jedné úrovni. Kočky by možná lítání po schodech do patra a dolu uvítaly, Trixie už asi méně a my si tu „rovinu“ nemůžeme vynachválit. Mám ráda bílé stěny, máme je všude. Snadno se malují, hodí se na ně všechny obrázky, neruší žádný nábytek, dělají malé místnosti opticky větší, světlejší. Navíc Trixie miluje „jezdit“ hlavou podél zdí – přitiskně tvář a ucho a jede po celé délce stěny v chodbě. Takže pravidelně jednou týdně stírám ze stěn dlouhou, špinavou šmouhu. Jenže s ní vždy setřu i trochu bílé barvy a pomalu se blíží doba, kdy budu muset stěny znovu vymalovat. Protože Trixie tuhle radost zakázat nehodlám, musela bych na ni jít asi po zlém (roznodně nechci), tak raději jen dál doufám, že jí to samotnou časem přejde (no po 8 letech zatím nepřešlo).
Tak já to ještě shrnu:))
Bílé stěny mám ve většině místností taky (stropy mám bílé všude:)) – a to jak kvůli pocitu světla, tak i proto, že se to dobře a snadno maluje 🙂 (ano, mám otírající se chlupaté dobytky:))
Jenže náš Dům nemá bílé ani světle šedé podlahy (JanoBa – bílé stěny a dřevěné podlahy jsou cool a příjemné na pohled:)), stěny jsou plné obrazů a obrázků, v patře jsou v podstatě tapetovány knihovnami, stropy jsou v patře dřevěné. Bílá je tak skvělá volba – jen to není volba jediná.
Dál je rozdíl, jestli bydlíte v bytě, v městské vile nebo ve vesnickém domku.
Pak záleží na stylu vašeho života – člověk žijící „na asfaltu“ mezi prací a kulturními počiny si obvykle domů nenanese zdaleka tolik bláta, co plnokrevný vidlák 😛
K tomu krbu – uznávám, že tam záleží na tom, jestli se občas zapálí oheň pro výrobu atmosféry (tam asi bílá tak nevadí) nebo jestli se topí denně kvůli teplu.
No a pak záleží na tom, kolik lidí žije v domě a kdo ho uklízí. Alasdair má možná pravdu v tom, že kdo si najme architekta, ten si sám neuklízí:)))
Mockrát jsem si tuhle lamentaci nechala pro sebe, protože se ve většině mnou sledovaných architektonických řešeních jednalo právě o byty nebo vily. Tady jde ale opravdu o venkovský dům, tak jsem nevydržela:))
Ale opět uznávám, že ti lidé mohou bydlet na venkově a přitom se venkovem nezašpinit. Kdo ví, třeba mají i asfaltovou příjezdovou cestu!
Jak jsem už napsala v článku – moje preference jsou přízemní. Mám ráda útulný prostor, který se dá rozumně udržovat, jednoduchost vítám – nejsem na kudrlinky 😛
Moderní interiéry představované v časopisech mi však až příliš často přijdou jako interiér pro interiér, místo, které má ohromit a až potom se v něm žije. A navíc v interiéru nesnáším beton, ať je pohledový nebo ne:))
A tak jsem si postěžovala! (angel)
Já si myslím, Dede, že tam, kde máš v časopise nebo na internetu článek, fotky a jméno architekta nebo ateliéru, jde jednoznačně o reklamu. A to myslím v dobrém, je to prostě způsob, jak získávat zákazníky. Jde de facto o vzorové interiéry, představení rukopisu architekta. Někoho to vždycky osloví, naštěstí jsme různí a máme různý vkus, tak si každý vybere, co mu vyhovuje.
Takovýhle architektonicky ztvárněný interiér, co je tady na fotkách, je pro mě prostě polotovar. Byt udělaný patrně po dohodě s majitelem a teprve připravený k osídlení. A je na majiteli, jak si s tím poradí. Buď to nechá víceméně jak to je, pak bydlí v pitevně/kanceláři/tovární hale/stodole/na výstavišti apod. Nebo do toho vnese život, zabydlí to, dozařídí, zútulní tím vším, co už tady bylo řečeno (možnosti jsou nekonečné), a pak je to pěkné, dobře se v tom bydlí a oku to lahodí. Pokud tohle člověk umí, pak bych dokonce strohý a velmi minimalistický původní interiér považovala za výhodu, skýtá mnohem větší možnosti.
Mně nevadí, když se mi nějaký interiér nelíbí, každý máme jiný vkus a moje bydlení by se jistojistě nelíbilo zase někomu jinému. Vadí mi jen špatná řešení, jako například již zmíněná nebezpečná schodiště, častá absence úložných prostor, četla jsem například o případu, kdy architekt nekompromisně zakryl v bytě všechny radiátory jakýmisi deskami, takže nebylo nikde nic vidět, bylo to hezké a v zimě majitelé najednou zjistili, že se v bytě téměř vůbec netopí, protože desky nepropouštěly teplo, apod.
Kousek ode mě v Posázaví stojí némlich stejný dům, zřejmě asi běžný polotovar. Docela se mi líbí nebo mě tedy neuráží na rozdíl od jiných vesnických kárlštejnů. Avšak povzdech úplně stejný – a kdo bude mejt ta okna. 🙂
Každý má vkus jiný, já žiju v bytě vytapetovaném obrazy, knihy už není kam tlačkat a v kuchyni mám jelení parohy.
V interiéru uvedeného domu by mi bylo zima.
Jé Abyt, jelení parohy (tedy bez té hlavy), to by se mi take líbilo. Hezky by se vyjímaly nad krbem v obýváku 🙂
Chich Maričko, mně se vyjímají nad kredencem, protože jinam už se nevešly. 🙂 Byl to osmerák.
Podotýkám, že je to dědictví, původně z hradu Stekník.
😀
Aaaale, vy to berete moc vážně. Takhle se v tom přece nebydlí.
To je jako kdybyste si mysleli, že karavanista naloží do obytného auta dvě děti, dva psy, nějaká kola či horolezecké vybavení, vše pevně ukotví v krémovém interiéru a na sedačky v bílé broušené kůži a vyrazí na silnice 😀
Na druhou stranu, nemůžu mít v interiéru tmavě hnědé stěny jenom proto, že čas od času přijde nějaký chlupatý dobytek a otřepe se, nebo se po té zdi rovnou projde 😀 Bílá se dobře maluje 🙂
A prémiová: Dům je legrační, ale takovou civilizovanou vodu docela jo.
Do potoka, co sousedí s naší zahradou (i domem) přes zimu napadalo ledacos (včetně souseda s traktorem, i když ten vyjel svépomocí), a potok se poněkud ucpal. Tak jsme věnovali neděli zvyšování průtoku a ve skutečnosti pátrání po hrázkách z listí a rákosí, které zvýšily hladinu tak, že se voda přelívala na pole a vytvářela tam kaluže stojaté vody.
Koukala jsem na to dnes ráno a asi jsme zvítězili, voda už zase teče korytem, dokonce i oblečení už jsem vyprala a usušila. Teď ještě co ty utopené gumáky 😀
Ad utopené gumáky – už jste je našli nebo teprve organizuje záchrannou výpravu? 😀
PS: Musím si koupit nové gumáky a hledám zateplené. A zjistila jsem, že ve velikosti 38 (už tak o číslo větší, než mám jiné boty) se takové nevyskytují – musím si je objednat. Že by dámy nenosily vysoké zateplené gumáky v barvě lesní zeleně? 😛
Mám podobný problém, zelené zateplené holiny v přijatelných číslech jsem viděla v čínské tržnici, hm, ale v Jílovém u Prahy. Anebo zkus Bauhaus, sekce zahradnictví.
Zkus decathlon, sekce vybavení pro huntery
😀 😀 😀
Já mám odtamtud. velikost 42, zelené, zateplené a teď navíc i zabahněné zevnitř 😀
Jsou v garáži a uvažuju, jestli nebude jednodušší koupit nové.
Luxusní jsou od Kamiku, ale za tu cenu je jich do bahna škoda 😀
Hm, vnitřní zateplení a zabahnění má tendenci se trvale prolnout, takže si myslím, že varianta nové boty je rozumnější. Ale ty ráda bojuješ, viď? 😀 (wave)
Jinak v obchodech jsem našla už i devětatřicítky (na extrémně drahém modelu:)), ale v tom bych plavala, ovšem osmatřicítka je vzácné zboží. Asi holt skončím u hunterů 😛
Zkuste si vybrat na Hilby.cz
Jedině v pracovních pomůckách ale ty zase nebudou tak elegantní jak byste si představovaly dámy.
Divila by ses, ale takhle se bydlí. Chodila jsem do takového domu učit. Teda bylo tam ještě tu a tam položeno pár pečlivě zvolených designových doplňků, vždy na milimetr srovnaných. A chodila si tam lehnout na pelech labradorka, pohybovat se ovšem směla jen v přízemí. Utrpěla jsem tam šok, že takhle v životě dům neuklidím- do té doby, než jsem zjistila, že tam dvakrát týdně chodí uklízet paní, která i rovná designové kamínky v koupelně podle velikosti 🙂
a ty na tu skvělou uklízecí paní nemáš kontakt???
V životě bych ji nezaplatila 🙂
Dům se mi příliš nelíbí, vypadá jako stodola. Vnitřek je styl „prosektura“, to také není nic pro mě, ale budiž – spousta lidí si to tak přeje a co slýchám, tak majitelé podobných interiérů obvykle neuklízí, nýbrž si na úklid zjednávají. Schody bych jen lépe zabezpečil, ale pokud máte patro, tak tam, být prostě nějaké musí, artróza neartróza – na jiné možnosti řešení se níže táži krmiče, které též proti schodům brojí. K uvedeným řešením mě pak napadá ještě kladkostroj, to má doma myslím Ioannina, ale další už mě nenapadají.
Zrovna před pár dny jsem četla článek a viděla fotky z dvoupodlažního bytu, kde si nechali udělat skluzavku. Smůla je, že to holt funguje jen jednosměrně, takže bylo i to schodiště. No, pěkné to nebylo, ale je to jedno z možných řešení 😀 .
Ano, nakloněnou rovinu níže navrhuji. Takže směr dolů bychom měli. 😀
No, taky jsme to řešili 🙂 Nikoliv výtahem, ale takovým uspořádáním přízemí, aby se holt v případě nouze po těch schodech chodit nemuselo 🙂
Myslím, že ze skluzavky by byl nejnadšenější Patrik! 😛
Hi hi, vy mě asi vyobcujete z kolektivu, jsem holt asociál, ale my máme doma všechno bílé (zdi, kuchyňská linka), šedé (obklady), z nerezu (doplňky) a z přírodního dřeva (borovice a buk – nábytek, deska kuchyňské linky atd.), podlahy jsou korkové (ale hodláme je časem předělat na nějaké dřevo, betonovou stěrku fakt nechci), na stěnách místo obrazů plakáty (černobílé) – jo, opakuju se, už jsem to před časem psala na Hadopasech.
Když my bydlíme v paneláku, a tam by mi nějaká zdobnost a barvy přišly „zu viel“.
Světlešedá koupelna obložená velkoformátovými matnými kachličkami od Raka se udržuje opravdu dobře (navíc to vůbec nebylo drahé), stejně jako bílá (taky matná) linka z IKEA (taky docela laciná, ale pěkná a funkční). Jsem spokojená, na studenost a sterilnost si zatím nikdo nestěžoval, asi že máme doma hodně kytek a knížek, tak to u nás není zas tak sterilní.
Aido, máš to asi stylem podobné jako já (viz níž), možná, že máme v koupelně dokonce stejné obkladačky. Já jen nikde nemám to přírodní dřevo, v interiéru se mi nelíbí, zvlášť ne v kombinaci se šedou, které mám hodně. A na podlaze mám kromě kuchyně a koupelny celoplošný zátěžák, antracitový (nechala jsem ho položit na staré PVC, které bylo úplně nepoškozené, jen ošklivé, takže jsem vůbec nemusela řešit podlahu). Stěny mám bílé, barevné se mi nelíbí, takhle je to čisté a světlé. Dokonce mám i šedobílé žaluzie v oknech.
Taky mám rozvěšené plakáty, zarámované v kovových rámech. Ale mám i několik obrazů. Jsou to originály, které mi zůstaly po dědovi – tomu je malovali jeho kamarádi, naprosto neznámí malíři. Jsou cca ze 40. let minulého století a byla jsem hodně překvapená, jak krásně zapadly do mého novodobého interiéru. Některé jsem nechala přerámovat, už si to zasloužily. Ale ten největší a nejnápadnější zůstal dokonce ve svém původním rámu a je perfektní.
Knihy, kytky a kočky mám všude, takže o sterilnosti nemůže být řeč 😀 ! A po čtvrtstoletí stráveném ve starobylém domě je to pro mě jak nové svěží nadechnutí.
Děkuju, náčelníku, že ses mě zastal. 😉
Musíš to mít doma hezké, ty staré obrazy závidím.
P.S. Žaluzie máme bílé, montovali nám je bez ptaní s novými okny, holt panelák, no.
P.P.S. Staré obrazy malované prastrýcem a asi i jeho známými máme v domě ve VM, to je zas jiná věc. Tam je vše staré, koberce jsou perské, nábytek (včetně křesel) dělaný na míru (20.-30. leta), na podlaze jsou parkety. Ale zdi jsou i tak bílé. 😉
Tady už byla nová okna (bílý plast!), ale bez žaluzií, tak jsem si mohla vybrat.
Dokonce i do takového interiéru jsem si do sedacího koutku koupila malý perský koberec, abych trochu rozbila tu jednolitou antracitovou plochu. Íránský gabbeh, vlněný, ručně vázaný, s krátkým vlasem. Má tradiční vzor, ale ne takový, co si obvykle představíme pod „perským kobercem“. Vzor je tento typ, včetně těch střapečků, jen koberec je větší.
https://www.carpetvista.cz/koberce/Gabbeh/koberec_297510-Gabbeh_Perske.html
Jé, ten je pěkný. A jinak ad níže – jak u nás doma. 😉 Taky spoléháme na „rozsvícení“ barevnými ručníky, zatím máme tmavomodré a tmavozelené, výhledově si chceme koupit nějaké fialové a petrolejové, možná i červené, jen nějak není čas do toho obchodu (IKEA, jak jinak) zajet. Koupelnový nábytek máme taky bílý, na zakázku dělanou skřínku od Lebonu (byla drahá jak čert), ve které je místo běžných šuplíků schované místo na špinavé prádlo před vypráním, takže to nemusíme mít jinde.
Zvenčí mi ten dům připadá hnusný. Hyzdí krajinu, jako většina jiných.
To je samozřejmě můj osobní názor. Architektura, jakákoli, na mne působí velmi emotivně, v kladném či záporném smyslu.
Nad interiérem se mi nechce přemýšlet, pro mně je ideální bydlení v „paneláku“. To by ovšem bylo na opravdu dlouhou diskusi z různých aspektů.
Snad jenom ke schodům. Pro mne jsou jakékoli schody v obytném interiéru zvěrstvo. Tím spíše tyto.
A co byste prosím vás do toho obytného interiéru dal?? Výtah, nakloněnou rovinu, nebo byste stavěl vše bez pater, toliko přízemí?
Já bych tam dala jednoduše schody. Ale – pokud bych si teď pořizovala dům, tak jedině přízemní, myslím, že starší člověk (a to už já pomalu jsem) jen ocení, že se nemusí škrábat někam do patra.
Podle mého názoru má být byt v jednom podlaží, ať už v přízemí nebo v poschodí. Když se někomu líbí mezonetové byty… mně tedy rozhodně ne. Co je na tom nepochopitelného? Schodiště mimo byt, v chodbě. Jako v paneláku nebo ve slušných starých vícegeneračních domech.
A ostatně, proč by nemohl být v RD výtah? Takový přepych to zas není.
Že se vám to nelíbí, na tom nic nepochopitelného není, ale prohlásil jste shody obecně za zvěrstvo, tak by to chtělo nějaký argument, než jen „mně se to nelíbí“. 😀 Ale rozumím tomu, že s věkem přibývá nechuť se šplhat do schodů.
Výtah s poměrně malou nosností (300 kg) a jen s dvěma stanicemi odhaduji kolem třísettisíc. Větší výtahy s většími počty stanic budou samozřejmě dražší. Přepych to bude jak pro koho.
200.-260.000,- pokud si nepořídí jen „nákladní“ zdviž. Pak se v ní sice svezou,ale jen na svoje riziko…
Sám jste uvedl ten nejjednodušší argument. A co teprve kdyby obyvatel skončil na vozíku. Když se k tomu ještě přidá „nelíbí“, tak má snad člověk právo na poněkud emocionální výkřik 🙂
Tiež mám úchylku čítať si články, pozerať fotky a sledovať programy o interiérovom dizajne a už ste to tu vlastne všetko zhrnuli za mňa. Snežná slepota, vysoký lesk, priznaný betón, umelým kameňom obložené steny, plastové stoličky a obrovské biele, ale zjavne nízke a nepohodlné rohové sedačky ma neoslovujú. A tiež nemám rada veci, ktoré sa hrajú na niečo, čím nie sú (napr. napodobeniny historických nábytkov ála Ľudovít 16, to je niečo, čo nepochopím. Keď to je skutočný historický kus, tak je jasné, že sa ho treba snažiť zachovať, ale robiť napodobeniny?) A keď vidím tie farebné povrázky na schodoch namiesto poriadneho zábradlia, prvé čo si predstavím je osoba, ktorá na tých schodoch spadla a okrem zlámaných končatín má ešte do tváre zarezané tie povrázky … nebezpečnostný technik, no. Inklinujem asi tak trochu ku koloniálnemu dizajnu, ale zas nič moc preplácané a historizujúce, tak umiernene. Pamätáte si niekto dvoch tuším kanadských návrhárov, mali taký seriál že Designer Guys? Tak od tých sa mi skoro všetko páčilo. A ešte sa mi páčia severské interiéry, lebo je tam vždy drevo a bledomodrá (JanaBa, prosím nebiť… (chuckle) )
Jako obrázek je to hezké (takové čisté), bydlet bych v tom nechtěla. Protože přesně vím, kdo by to šůroval 🙂 A vzhledem k tomu, co umí vyrobit nadšeně mávající psí ocas, měli bychom problém rychle. Jo a zkuste v takovém bílém obýváku pohodit svetr a pár časopisů, postavit hrnek s kafem- a už to tak hezké prostě nebude.
Pokud jde o zábradlí, Mušketýrovi tuším před rokem a půl operovali koleno. Nemám představu, jak by do té ložnice vylezl, když by měl takové zábradlí, jako je na obrázku.
Ta voda- máme koupací jezírko kousek od domu. Nutností je filtrace- pouze mechanická a UV lampa- a komáry nemáme, protože máme pár rybiček. ty se dostatečně postarají o to normalizaci stavu komáří populace (my je totiž nekrmíme, jezírko obsahuje i pobřežní zónu s rostlinami a rybky zdatně rostou i bez naší dopomoci). Takže za mne voda k domku ano- a klidně i takhle blízko.
Tyhle moderny taky nemám ráda, působí to na mě jako márnice, neosobní, neútulné, to se snad ani nedá zabydlet.
Ano, bydlím v dost starém domku, silné zdi, semtam ještě klenutí, dost dřeva a je mi tu dobře. Protože topím krbovkami, každé jaro se už těším, jak až se topit přestane a zmizí ten neustálý binec, který to chtě nechtě provází. Neumím si představit bílý krb a bílou dlažbu, pokud se tam mají běžně pohybovat a žít dospělí a děti, potažmo zvířata.
Já vím, je to každého věc, nejsme všichni stejní.
Koupelna jak plynová komora. MMCH, mám stejný stojan na ručníky, je výborný, ale koupelnu mám jinou, takovou, že se do ní nebojím jít 😀 .
Od té doby, co jsem se vloni stěhovala, si také v časopisech i na internetu hodně prohlížím bydlení. Bílá mně nevadí, mám ráda i dnes tak populární kombinaci bílá-šedá-černá, sama mám takový interiér – pochopitelně jako základ. Ono je to ale rozdíl v panelákovém bytě a v domě uprostřed luk a lesů. Na můj byt by zhruba seděl příspěvek Yetti, mám totiž kromě toho i červenobílou kuchyň. Ložnici mám bílou s černou kovovou postelí, ale na postel házím barevný přehoz a na stěnách mám barevné obrazy. Obývák mám černobílý – ze starého domu jsem si přestěhovala nábytek – mám ho už léta, je to hodně tmavohnědá dýha, téměř černá, v novém prostředí, nově naleštěný a s novými úchytkami vypadal najednou sám jako nový. Nově jsem si kupovala jen sedací pohovku – šedobílou. I předsíň mám šedobílou. Jen v pracovně jsem si nechala nábytek, co tu zůstal po mamince, ten je hnědý, pracovna se barevně vymyká, ale nijak to neruší celkový dojem.
Na těch ukázkových interiérech, ostatně i na tomto, mi nevadí ty barvy, ale celkově strašná strohost a chlad, často je to jak kombinace vězeňské cely s pitevnou, minimalismus často dovedený ad absurdum. Ale říkám si, že je to snad jen základ, stádium, kdy se tam ještě nebydlí. Když tam obyvatelé vnesou život – barevné doplňky, knihy, lampy, polštáře, koberce, květiny, tak je to najednou úplně jiné, pěkné a příjemné. Ten původní strohý a nebarevný interiér může být v takovém případě dokonce výhoda, dává víc možností, jak ho zútulnit.
Máš úplnou pravdu s těmi schodišti, bez zábradlí je to dnes móda, ale do toho bych nikdy nešla, je to skutečně životu nebezpečné. Ostatně, jsem ráda, že jsem se schodiště zbavila úplně. Moc dobře si vzpomínám, jak jsem musela dvakrát až třikrát odpočívat, když jsem měla těžkou anémii a chtěla jsem jít doma do ložnice. A to jsem měla staré schody s pořádným zábradlím.
Tapuz přesně, a já si říkala, co mi na té koupelně vadí. Ano jak plynová komora.
Tak můj sen je přesně takový dům, ve kterém jsem kdysi jako dítě bydlela a takhle, jako ten typový ukázkový, rozhodně nevypadal. Takže v tomto prostředí bych určo nežila.Prohlížím hodně architekturu a myslím, že bych si vybrala nebo raději navrhla sama pohodlné, útulné bezbariérové bydlení s dostatečnými zakrytými úložnými prostory,velkou šatnou, ostatní prostory pak ke společnému soužití lidí a zvířat,včetně zahrady.
Tyhle sterilní interiéry nemám ráda. Čiší z nich zima a snaha „koukejte, máme na to a jsme in“. Mám třeba obrázek koně, který maloval syn, když mu byly asi čtyři roky. Kam bych ho asi v takovým bytě pověsila? Kde bych se večer schoulila s knížkou na křesle? A ty spousty kytek, co mám, tak ty by se tam taky „dyzajnově“ nehodily. Ne, nechtěla bych v tom žít! A už vůbec ne tam uklízet. Ale co bych chtěla, mít u domu vodu. Trochu větší, než ta louže, které vznešeně říkám jezírko 😀 Jsem Rak a vodu mám ráda, nejlíp tekoucí a bublající. Takže asi potůček.
Krby máme dva. Nahoře v obýváku je bílý! Dole v obýváku máme Karlštejn, postavený krbařem s uměleckými ambicemi. Práce perfektní, leč… Stavěl i ten nahoře, ale mrmlal nad návrhem, který dodal náš přítel výtvarník. Unaveni stavbou domu jsme posléze krbaře zavřeli v dolní místnosti se vzkazem, ať si postaví co chce. Postavil cihlový. Ač Nor, podařil se mu bezchybný malý Karlštejn.
Sem se trochu zakecala. Já preferuji ten horní, bílý! Náročný na údržbu, proti očekávání, není. No semtam otřu roh, o který se otírá kocour. I když se kaju, musím přiznat, že máme bílé i stěny. V celém domě. Kompenzujeme to dřevem, „perskými“ koberci, obrazy na stěnách, soškami. Pohybuje se tam kocour, špinavý pes, manžel, i já tam kmitám. Nějak si jako v krematoriu nepřipadám.
Ale jako v blázinci si připadám v koupelně, postavené před 30 lety, tenkrát velice moderně. Středně modrá vana, záchod, umyvadlo, světle béžové kachlíčky, po kterých se semtam vinou drobná, světle modrá kvítka. Podlaha z menších béžovomodrých kachlíků. Už néé! Toužím po šedobílé neutralitě, kde bych se cítila jako v operačním sále.
Ala víte co to obnáší, předělávat koupelnu?
Ale JanoBa – v té koupelně si musíš připadat jako v nebi! Nebo aspoň na Jadranu … (rofl) (rofl) …
No vidíš, to mě nenapadlo!
Ale těěěžko. Už ne, mám ji plné zuby!
Já měla naší staré koupelny taky plné zuby (byl to takový ten styl ze začátku 90. let – béžové obkladačky a na zemi dlažba tzv. kůže, nic jiného tehdy sehnat nešlo), tak jsme ji holt předělali.
si nepřej vědět, co jsem já dyslektik četla.. rozhodně to nebylo: připadat jako v nebi ;(
JanoBa, mám šedobílou koupelnu. Velkoformátové bílé a světlešedé matné obkladačky, jednu stěnu sprcháče mám obloženou malými šedými obdélníčky, mezi kterými je sem tam obdélníček červený, moc pěkné. Keramiku a skříňky bílé, armatury kartáčovaný nerez, sprcháč čiré sklo, na podlaze velkoplošná šedá čtvercová dlažba, taková jakoby mírně bíle flekatá. Moc příjemná koupelna. Mám v ní pár barevných předmětů a když do ní dám ještě barevné ručníky, paráda. Ta by se ti asi líbila.
Být tebou, šla bych asi i do té předělávky, i když vím, že je to hrůza.
No, to je ono! Přávidím.
tak v tomhle poloakváriu šmrncnutýmu pitevnou teda ne..vypadá tak většina novejch baráků a interiérů..mám ráda starý domy, fakt starý..s klenbou , silnejma zdma…citlivě zrekonstruovaný…a nejhezčí schodiště bylo ve Válce Roseových i s tím super lustrem …..
No ta bílá je pro děs běs. Nemám jí ráda. Navíc interiér mi připomíná spíše kosmickou loď než útulný domov. Po schodech bych nevylezla už ani teď. A o úklidu tohoto raději nemluvím. To vypadá na život s prachovkou a mopem v ruce.
Mě osobně se líbí, ale předesílám, že bydlím v paneláku a s domy nemám žádnou zkušenost, starý anglický dům nebo severský dům.
Míšo,v tom se nebydlí,tam se jezděj jen vyspat….
U nas na TV JOJ chodi reality show Nove byvanie. Akurat vcera bola “ premiova “ cast, v kt. ukazovali uz kupene a upravane byvania. Hitom bol prerobeny 3-izbovy byt mladych manzelov. Z mojho hladiska hotovy des !!! Kombinacia nemocnice s krematoriom. Spalna a kupelna biela, obyvacka cierna, pracovna ciernobiela.
Jedine kuchynska linka cerveno-biela, zvysok v kuchyni biele. Ten byt vyzeral tak, ze mladi manzelia ho maju naozaj len na ukazovanie. Nebolo tam nic teple a privetive, o aspekte upratovania uz vsetko napisala DEDE 🙁 .
Inak zazila som uz aj „dom na ukazovanie“. Kedysi v 80-tych rokoch som bola s mamou na navsteve v horehronskej obci Polomka. Domaci mali obrovsky dom, ale zilo sa dolu v suterene (sice tiez pekne zariadenom), pekne zariadena obyvacka a spalna na poschodi sa ukazovala navstevam. Deti – 3 chlapci sa tiez hrali v suterene, ked mali ist spat, mama a stara mama ich okupali a V NARUCI preniesli do detskej spalne na 2. poschodi, aby nedajboze nenarobili neporiadok…
Ked boli chlapci odrastenejsi, rodicia sa odstahovali do panelaka a stari rodicia sa nesmierne cudovali, preco nikto nechce byvat v ich krasnom dome, ktory oni s takou namahou a laskou postavili (rose2) .
Podotykam, ze na slovenskych dedinach to nebol ojedinely pripad.
OT. Vcera som odniesla Minka do „podnajmu“, vrestal celu cestu, ale na mieste si rychlo spomenul, ze tam uz bol. Vybral sa na potulky okolo domceka a stihol sa uz na niekoho najezit 🙂 .
Dufam, ze mu tam bude dobre.
Jenom takové střípky – já si naběhla s kuchyní – když jsme kupovali domek, měl novou kuchyni – krásnou. Béžové matné desky kombinované s černými lesklými a prosklenými matovými dvířky – V KUCHYNI NAPROSTO NEUKLIDITELNÉ! Na těch černý dvířkách je vidět každá čmouha, navíc úchyty mají tak ostré hrany, že vyleštit pod nima mne stojí nemálo krve …
Líbí se mi to schodiště (rofl) – nejenom stoletý kmet, ale i dvouleté dítko by mělo problém – vlastně možná i lehce ovíněný či těžce upracovaný třicátník. A už vidím černou Ernestovu hlavu napasovanou mezi těmi štranečky …
A bílá všude, kam se podíváš – ech, u nás jen první týden po nastěhování (možná). Bílé mám ráda jenom zdi – teda, mně se líbí i barevné, ale ty bílé můžu sama přemáznout, aniž bych nadělala větší množství kocourů na zdi.
Ta šedá koupelna je jak šedý mor – právě v koupelně bych brala spíš barvu bílou – já vím, je to nudný standard, ale tam mi to nevadí.
Jo a ještě k tomu venkovnímu plášti ze dřeva – opravdu neznám dřevo, které je bezúdržbové (snad nějaká exotická …) – a teda představa, že každý třetí či pátý rok stavíme lešení a natíráme ty hektary luxolem (či čím se to teď patlá), tak jdou na mne mrákoty – hlavně proto, že by to bylo zas na mně. Takže je to krásné, ale nepraktické …
Pridavam sa, na mna ten dom zvonku posobi ako hospodarska budova – sennik. Dnes existuju trvace natery na drevo, ale aj tak sa mi to nepaci.
A taketo “ jazero “ by som si k domu nedala. Viete si predstavit v lete to mracno komarov ???
Krb s bílou máme na chatě – dokonce s otevřeným topeništěm a opravdu zůstává bílý, ale spodek je obložený tmavě. http://img98.rajce.idnes.cz/d9801/3/3233/3233176_a374a1f4c799ccc6d4c2f6e3a7a796cb/images/2ICT0003.JPG?ver=0
Ale jinak jsou tyhle interiéry děs. A kromě toho co jsi popsala, ještě naprostý nedostatek úložných prostor.
Tak nejdřív ke schodům – kupodivu jsem nedodržela své předsevzetí se nikdy nenastěhovat ( znovu poněkolikáté )do nedodělaného baráku Bimboušem přestavovávaného. Neb nastěhováním končí práce a dále jsou jen sliby a komentáře typu “ netřeba každého roku připomínat “ Takže máme mlynářské schody již 12 let bez zábradlí a ano, mám artrózu v kolenách a vlastě tři vnučky jsem od pádu zatím uchránila. Minulý týden přivezl Kuba dřevo na zábradlí, nejsem schopná říct, jak dlouho to bude v té chodbě překážet.
Já nejsem ten hnízdní typ, takže interiér hlavně bydlící a ne koukací. Starý nábytek protože se mi líbí, finančně nenáročné sezení, protože máme a budeme mít zvířata a tak dochází k rychlé obměně.
Co se týče baráku mám ráda staré, nejraději bych bývala měla takový ten malý stateček
přesně…naprostej souhlas….
Já si občas prohlížím zařízené nové nebo rekonstruované domy na internetu, kde je vyvolána diskuse „jak se vám líbí“ a většinou diskutující podobné výtvory architektů dost odsuzují. Podle mě jsou to jen návrhy a fotomontáže pro klienta, bydlet se v tom fakt nedá. Spousta domů je podobně zařízených a já dost pochybuji, že soudný člověk s dětmi by něco podobného zvolil. Zvláště když jsou tam ještě uvedeny ceny za designové kousky, v některých případech jdoucí do statisíců. Já dávám přednost klasickému dřevěnému nábytku, který je dobře doplněn barevnými doplňky. Také by měl odpovídat prostoru – v paneláku selské skříně vypadají dost nepatřičně zrovna tak jako v chalupě sektorové skřínky. I když – proti gustu….. Mám ráda nadčasový nábytek, takový jsem vybírala i před cca 35 lety do našeho prvního bytu. Dodnes je krásný, bohužel to už se mne netýká.
protože to vypadá jak laboratoř a pitevna dohromady….to není útulnej domov., to je horší jak hotelovej pokoj….
Architektuře nerozumím, ale vidím, že to jsou nějaké modely z počítače. Není ta bílá jen to, že si někdo ušetřil práci a mrsknul na všechno jednu barvu a ať si zákazník barevná řešení interiéru vybere sám? Ona i ta sprcha takhle vypadá jak z Shawshanku. Třeba mají zkušenost, že barvy vnímá každý jinak a tak tam hodí něco neutrálního a zákazníku řekni si (ale napsat by to tam mohli, stejně tak udělat dva, tři barevné návrhy). Jako inspirace kam v takovém domě dát krb, kam kuchyň apod. proč ne no (ač sterilita architektonických návrhů mě taky děsí, v tom bych se bál i postavit na stůl hrnek s čajem). Ty schody to je fakt síla, ona stačí zámořská hlava, vypnutý proud, zábradlí je snad nutnost.