„Dobrý den, prosila bych sušené hnusy pro psy.“ „Jasně, jako obvykle plíce nebo něco jiného?“ Kdysi byla moje představa o pamlscích pro psy krotká, sladká a kulatá. Dětské piškoty. Pak jsem byla vyvedena z omylu.
Dětské piškoty jsou pro psy škodlivé! Příliš mnoho cukru! Psice objev odmítly akceptovat, zato piškotů ze známé dózy s červeným víkem stojící na lince se domáhaly dost vehementně, jakmile došly nějaké újmy – čistila jsem jim uši, stříhala drápy nebo rozčesávala uši a ocas, což jsou na česání ta nejdramatičtější místa, kde se lze při rozkudlávání tvářit jako chudák. Stejně hrozné je už jen podpaždí pod předními tlapkami (i tam si lze vyrobit dred).
Zkusila jsem kdysi psí piškoty a Borůvka souhlasila, že by se to dalo snést… a pak přišlo některé starší zvířetnické setkání, kde se rozdávaly sušené vepřové uši. Ach, ta pochoutka! I když kavalírovi člověk musel to ucho naporcovat, bylo to úžasné.
Proto jsem časem vstoupila do zverimexu a žádala podobnou lahůdku. A otevřel se přede mnou svět „sušených hnusů“. Čím víc to smrdí, tím je to lepší. Asi vedou sušená střívka. Ke konci řady je sušená slezina, játra a plíce (plíce smrdí nejmíň). Smradlavost lze posuzovat jednoduše- když přijde domů páník s nosem honicího psa a omdlí hned ve dveřích, přehnala jsem to. Hnusy skladuji v předsíni v botníku, myslela jsem si, že botasky pubertální mládeže přebijí všechno. Asi ne.
Takže občas něco koupím a pracně zaroluji sáček, který zacvakám vyřazenými kolíčky na prádlo. Psice pak s nyvým pohledem sedávají před skříní a v době, kdy se věnuji nějaké hlouposti- z jejich pohledu, jinak je to práce – občas lehce truchlivě zakvílí.
Navíc různé rady říkaly, že se psi po konzumaci zmíněných pamlsků přestanou válet v různých voňavých věcech! Tak to mohu vyvrátit okamžitě. Válejí se pořád.
Naštěstí jsme onehdy dostali z e-shopu jako dárek k pytli granulí krabici psích sušenek se zeleninou a masem. Nesmrdí. Tedy bydlí s námi. Zato do sušených jícnů vystěhovaných na terasu dneska zapršelo a psice opět objevily jejich přítomnost. Budu je muset vyhodit, než rozmáčené jícny vyčuchá i páník…
A tak se dnes s Matyldou ptám: k jakým všelijakým nákupům přivede vaše zvěř (případně děti:)) vás? Koupili jste někdy něco, co byste fakt nečekali? Dokážete přijmout fakt, že věci z našeho pohledu hnusné mohou našim miláčkům úžasně vonět a chutnat?
A ještě jedna zvědavá z druhé strany: Myslíte, že existuje vaše jídlo, které se pro změnu jeví hnusným vaší zvěři?:))
Moji kocicaci nikdy nedostavali susene „hnusy“ a odmietali jest aj surove pluca ( to aj ja, ale varene 🙁 a pluckova polievka nakyslo bola moja smrt (envy) ).
Ked zili moji stari rodicia na dolniakoch a vykrmovali prasiatka, usi putovali do tlacenky. Ta sa plnila do prasacieho zaludka (nie do sacku), a jaternice sa rovnako plnili do prasacich crievok. Na umyvanie musela byt specialna technologia. Klobasky jak by smet. Nedavno som pred Tescom narazila na predajcu evidentne madarskej narodnosti, kt. predaval domace bravcove vyrobky (klobasy, skvarky, slaninu). Za nekrestanske ceny, ale o zakaznikov nemal nudzu, zrejme boli vyrobene podla receptu mojich starych rodicov …
Crievka z domacej hydiny sa pokrajali na kusky a davali sa mackam. Srdce, pecienka a zuzlik (svalnaty zaludok) isli do plnky, kt. sa naplnilo dotycne kura.
V minulosti si ludia nemohli dovolit plytvat potravinami. Z domacich zvierat chovanych na zjedenie sa muselo vsetko vyuzit.
Ozaj, viete, ktore je najuzitocnejsie domace zviera ? No predsa svina. Z tej sa da vyuzit este aj meno
😀 .
Este jedna nemiestna otazka.
Ak treba zarezat nejake domace zviera chovane na zjedenie, povecsine si k tomu volame reznika. ALE !!!
Kolko ludi (nemyslim profesionalov) by dnes dokazalo podrezat a vykuchat kurca ???
Já. Naučil mě to dědeček a drůbež se nepodřezávala, ale zbavila života sekerou na špalku. Vykuchané vnitřnosti sežraly slepičí kámošky.
Nestačím se tu divit, co všechno se dá koupit-usušit pro psy. Pokud vím, tady se v běžném obchodě nic takového neprodává (tedy plíce atd). Pamatuji se, jak na mne řezníci ve dvou supermarktetch překvapeně koukali, když jsem se ptala, zda se u nich dá koupit kus čistého sádla (na domácí vyškvaření). Na „hnusy“:) o kterých tu tak „láskyplně“ píšete bych fakt nenašla odvahu se ptát 🙂 Kdysi dávno jsem u řezníka koupila pro kočku kilo ledvinek jako „balení pro psy“ za půl dolaru. Kočka tu dobrotu zcela odmítla (syrovou i jinak tepelně upravenou), zato si pochutnali naši londýnští přátelé, kteří u nás v tu dobu zrovna byli (a nechápali jednak tu cenu a pak to, že „čistokrevní“ Američani ledvinky nejedí). Vím, že je tady několik menších mexických obchodů včetně řezníka, takže tam se určitě prodává jinak porcované maso (a určitě i vnitřnosti), ale tam zase já nemám zájem jít nakupovat.
Jediné „části zvířete“ jsme viděli asi před pěti lety nabízet v jednom psím katalogu. Sušené uši (prasečí a hovězí) a hovězí kopýtka. Tak jsme udělali velkou objenávku pro Trixie. Oboje uši byly sušené, ty hovězí navíc uzené. Také kopýtek jsme objednali dva balíčky. Kravské uši byly dost tenké, zato fakt obrovské, ty prasečí menší, ale tlustší. Trixie uši chutnaly. Jenže jsem je pro ni mysleli na cvičení dásní a zubů, tedy na žvýkání a ona je sbaštila během pár minut (hlavně ty tenké kravské, které pro ni byly skoro jako sušenka). Naopak s kopýtky jsme moc úspěch neměli. Sice se na jedno vrhla, ale vzhledem k tvaru se jí špatně drželo v puse. Nevím, jestli pes měl správně celé kopýtko rozkousat a sníst,nebylo to nikde napsané a stejně jsem si nedovedla představit, že by tak tvrdou rohovinu pes dokázal rozkousat(a žaludek zpracovat). Takže Trixie u kopýtek vždy chvíli ohryzávala okraje, pak o ně ztratila zájem (bylo to trochu jako u lidí vycucnout konec listu artičoku 🙂 ). Navíc jí ostré hrany kopýtek několikrát tak poškrábaly dásně, že krvácely. Sušené uši v Trixie mizely až moc rychle, kopýtka také nic moc, tak jsme už další objednávku nedělali a začali pro Trixie na žvýkání kupovat různě velké čtverečky hovězí(či vepřové)kůže, které ona miluje a jsme spokojení i my.
V supermarketech nemají plíce a podobné hnusy na sušení ani tady. Je potřeba trochu pátrat a najít skutečné řezníky, kteří si sami bourají maso (většina řeznictví jen prodává maso, které jim dodávají už naporcované). A dobrý zdroj jsou i firmy s mraženým krmným masem pro psy.
Kopýtka můj mladší pes jednu dobu hrozně miloval, dokázal je žvýkat celé hodiny a během pár dnů komplet zlikvidovat. Pak se jednou nemohl vykadit, tlačil a kapala mu z prdky krev. Už jsem panikařila, že pojedeme urychleně na veterinu, když se mu na ixtý pokus podařilo vytlačit kus kopýtka. Ten blboun ho ožvýkal natolik, až z něj zbyla jen špička, a tu spolknul celou. Naštěstí se nic vážnějšího nestalo, ale od té doby už nestravitelná kopýtka radši nekupuju.
Lamo, díky za rady, já vím, že kdybych opravdu pátrala, tak bych našla, ale zase tak velkou touhu tohle Trixie nabídnout nemám.
„Problém“ tvého pejska musel být od strach a tak jsem ráda, že mi bylo potvrzeno naše rozhodnutí kopýtka dále nekupovat.
Maričko, obyčejné syrové kosti jsou mnohem bezpečnější 🙂 Ostatně žebírka by mohli mít i v supermarketu, ne? Berry vyrostla na jehněčích hřbetech (kostech!:)) kupovaných za pár pencí u v supermarketu Morrissonů:))
Hm, a to jste ještě nevezli sušené psí hnusy žlutým autobusem (Student Agency) 😉
Zájezdovým autobusem jsme vezli z Francie balíky nejrůznějších řádně vyzrálých sýrů. Na hranicích celník vstrčil hlavu do dveří, zalapal po dechu a nechal nás být 😀
To jsi mi oživila vzpomínky. Nejsem psí, ale čtu a v hlavě uvízla informace, že prasečí ucho je lahůdka, která se tenkrát v obchodě u granulí a konzerv neobjevovala. Už je to řada roků a těsně před zvířetnickým srazem jsem potkala na pultu u řezníka několik uzených exemplářů. Cena tenkrát velmi lidová a dohoda s řezníkem jistá. Objednala jsem tenkrát snad 40 kousků a těšila se, že budu pro každého hafa neodolatelná teta. Prý budou ve středu. Byly. Krásné, přeuzené, ale vlastně syrové. A bylo teplo. Zkrátím to. Po příchodu domů jsem začala sušit v troubě a skončila jsem v pátek ráno, těsně před odjezdem. Byt příjemně vytopený a řádně navoněný. Ale u hafů jsem byla slavná
Hihi, sice to se psy nesouvisí ale jedna moje bývalá kolegyně zapomněla na ouřadě přes vánoční svátky, rybí hlavy,podotýkám, že v budově se topilo. Po svátcích mrzlo, okna všude otevřená,lidi omdlívali.Tenkrát jsem pochopila, jak vždy ryba smrdí od hlavy, zejména na tom ouřadě to bylo doslovné. 🙂
Zdeni, víš, že se na ta tvoje sušená ušiska pamatuju velmi dobře? Tehdy mne i tebe mrzelo, že náš Hokinek je nesměl dostat kvůli své jaterní dietě. Tuším, že jsi uši riozdávala ten rok po Daňkovicích, kde Hokinek tak strašlivě nastydl a z toho onemocněl.měl následkem toho nastuzení nemocnám játra, že musel do konce života držet velice přísnou jaterní dietu,takže od tebe ouško dostat n nesměl.Bylas fakt za psí hvězdu.
Zdeno, na ty tvoje slavné prasečí uši se samozřejmě pamatuju! Nazgúlové byli nadšení a tak pěkné se obvykle opravdu koupit nedají (inlove)
Matyldo, dnešní psaní mně vydatně inspirovalo, zakoupila jsem dva sáčky jakýchsi sušin, po otevření teda nic moc, rybí pach a ještě kuřecí smrádek. Přijela jsem domů a měla jsem velký psí succeess. Prý se to musí rozhodně opakovat.
Taky zkusím něco nasušit zatím jsem nepraktikující.:-)
Pohlaď za mne zvířectvo a Borůvečku zvláště.
Kočky tyhle hnusy nejedí, zvlášť ne tahle zpovykaná domácí cháska. Ale musím říct, že přítomnost zvěře v mé domácnosti vytrénovala mě. Kdysi jsem byla na maso dost opatrná, práce se syrovým masem mi byla nepříjemná a omezovala jsem se prakticky tak na kotlety, hovězí plátky, kuřecí prsní řízky, špalek zadního hovězího nebo vepřovou kýtu vcelku. Tyhlety části ve mně celkem nebudily odpor. Ovšem kočky mají rády různé drůbeží vnitřnosti, takže jsem chtě nechtě musela překonat odpor. Když jsem ze začátku krájela kuřecí srdce a viděla ty aorty a v srdcích ještě sražené chuchvalce krve, nebo žaludky, bylo mi mdlo. Časem mi otrnulo a dnes už se v tom hrabu bez problémů. Získala na tom i moje kuchyně, protože už se bez problémů nimrám i v různých játrech a vepřových ledvinách apod., když je dělám pro lidi (dříve nepředstavitelné).
Ale jak to tak tady čtu, na psí hnusy zdaleka nemám. No, naštěstí to nemusím řešit, myslím, že z takových střev, plic nebo drštěk by na mě šly mrákoty. A ten smrad je děsný, to je fakt. Do petshopů moc nechodím a v supermarketech prolítávám zvířecí oddělení co nejrychleji. Čapnu oblíbené paštiky a pamlsky a honem pryč. Ten odér mi vysloveně nedělá dobře 😀 .
My kupujeme Denisovi nejčastěji poměrně měkké kachní proužky značky Brit. Nejsou nejlevnější, ale já – jak jsem si zvykla na velikost cvičákových pamlsků – nastříhám je na čtverečky velké max jako nehet na palci a ty pak vydrží docela dlouho. Občas je prostřídáme želatinovými pásky anebo právě sušenými střívky. Ty má Denis hodně rád. Nemyslím si, že by byly žluklé, i když ten puch je hrozný. Přechovávám je v pytlíku uzavíratelném na zip. Pak taky, pro vyčištění chrupu, dostává Denis každý den zubní kostičku. Ono to tedy moc nefunguje, ale máme už takový ranní rituál – já hryžu snídani, on zubní kostičku. 🙂
Jinak na otázku, zda někdy koupím pro psa hnus, odpovídám, že ano. Občas koupím vepřový žaludek nebo plíce, které podle mne vyhlížejí poměrně hnusně, a uvařím mu je. A Denis říká, že je to lahůdka. (tmi)
mě doma zlobí PC tak píšu jen z práce a tady si to pouštět nemůžu. Asi budu ho budu muset měnit.
Maruško, tak držím palce ať jsi brzy i doma zase on-line (inlove)
INZERÁT
Buď „Prodám křupavé a žvýkavé psí pamlsky.“ nebo „Koupím zubní protézu pro kavalíra.“ 😐
Bertík sušené uši neuměl jíst. Ožužlal jen trochu a pak se pokusil celé ucho naráz spolknout. Když se to náhodou podařilo bez zaseknutí, za vteřinu už bylo ucho zase venku. A tak pořád dokola… Takže se přiznám, že z velkých sušených hnusů mám trochu strach, a tedy je dávám velmi omezeně. Vím, že každý pes není pochlemsta jako byl Bertík, ale ty chvíle hrůzy, co jsme s ním zažili, mám v až moc živé paměti.
Sušené maso (nejčastěji kuřecí nebo kachní prsa) kupuju za nehorázné peníze v obchodech s chovatelskými potřebami. Výhodou je, že to milujou psi i kočky (chuckle) . Takže taky zkusím využít tip na domácí přípravu. I když tuším, že se to musí chystat na nějakém kočkoprostém místě a takové u nás není 😀
Jo, ještě k nejedlému lidskému jídlu – tak to je prosím u našich psin všechna zelenina a většina ovoce 🙂
Včera jsem se rozmazlila a koupila si pár čerstvých hrachových lusků. Holky projevily zájem – loni v létě si se mnou na zahradě občas čerstvý hrášek daly, tak jsem jsem jim nabídla po kuličce. Ohrnuly pysk, prý fuj. Pak jsem Ari nabídla celý, poměrně velký (prázdný:)) lusk. Vzala ho do huby jako aport, chvilku přemýšlela, a když to vypadalo, že se nedívám, tiše ho uložila do kouta za pelech 😀
Mám kamarádku, která hrášek prostě miluje. Nejen, že zbukvicuje ten vlastní ze zahrady, dopouští se i polního pychu na přilehlých polích. Je velmi křehké drobné postavy a tak vždy poznám, kdy je doba hrášku. Přejedu na zahradu a Věra sedí skrčená na houpačce a stone, ách,ách, její bříško vypadá jako těsně před předčasným porodem. 100x jí to můžeme říkat, neděj to, vždy přísáhá, že už nikdy ale zase nasadí hrášek. :-))
Hm, koukám, že svoje psy připravuju o zajímavé radosti na tomhle světě 🙂
Sušené hnusy nekupuju, protože mě zatím nenapadlo, jak je upotřebit. Mám buď malé odměnové mlsky do kapsy nebo psům na kousání kupuju pořádné kosti, nejlépe syrové. Když nejsou pořádné kosti, dostávají aspoň syrová žebra.
S těmi sušenými věcmi je potíž v tom, že do kapsy je to velké a smradlavé a na žvýkání k ničemu, protože to ty bestie vdechnou a za deset vteřin nevědí, že něco měly 😛 Ony ani ty kosti moc dlouho nevydrží:)) Jediné, co odolá jsou ty velké hovězí morkové.
A k piškotům: ty u nás miluje Berry a Patrik. Patrik si o ně rád říká a potěšil mě, že na Berry nezapomíná. Ari je nemá ráda, jako cokoliv sladkého, ale když ti dva žebrají, sedne si vedle – nerada chybí ve společné akci:))
my kupujeme piškoty psí. Jsou jen nasládlé a prý bezlepkové, anebo ty takové malinkaté dětské, co se dávají do jogurtu. Náš Legy teď přišel nato, že jsou nejedlé granule, tak vařím rýži s masem a zeleninou a granule schovám pod to. Když se rozežere tak už pak to většinou zbaští všechno. Sušené hnusy nekupuji.
Já se přidám informací z kočičí domácnosti.
Náš všežravý kocour by snědl úplně všechno, snad jen s vyjímkou cibule. Musíme ho hlídat.
Miluje vařené hovězí z polévky. Také ho dostává každou neděli.
Hepinka zase miluje žloutek z vajíčka.
A oba mají rádi Gourmet Gold.
A od té doby co v Globusu zlevnili vánoční balíček Gourmet Gold na 120,–CZK a jedna konzervička přijde na 9,-CZK, cpou se jako nezavření.
http://cz1.staticac.cz/foto/vyrobky/1963750/1963611.jpg
Jo Gourmetkama by se cpali i naši kocouři, ale já jsem krkna, navíc podle nich jsou dobrý všechny kapsičky, hlavně když je jídla dost 🙂 Máme dost velkou spotřebu granulí, chlapci si docpávají břicha dost usilovně. Takže za chvíli abych zas někde kupovala větší pytel Taste of the Wild, to jim vysloveně jede.
Jediné psí žrádlo, které je opravdu z principu hnusné, jsou neprané dršťky. Jednou jsem měla ten blbý nápad rozmrazovat je v mikrovlnce… už to nikdy neudělám, málem byl vyhlášen chemický poplach v celém baráku 😀 Psiska je milujou, pochopitelně… čuňata 😀 Prý je to pro ně i děsně zdravé, spousta vitamínů a enzymů, takže jim je dopřáváme vcelku pravidelně. Ten smrad, když se rozmrazují na lince, se přežije. Jen pak zakazuju, aby mi chodili za večeři děkovat s pusinkama 😀
Co se týče lidského jídla…. jelikož mám labradory, tak pro ně nic jako hnusné lidské jídlo neexistuje. Sežerou i plátek citronu 😀 I když, jednou jsem se vlastně taky přepočítala – chtěla jsem s čubinou cvičit vysílání do vody na povel, tak jsem vymýšlela odměnu, která bude na vodě plavat a bude dobře vidět. Napadl mě extrudovaný „polystyrenový“ rýžový chlebíček. Čubina mi velmi srozumitelně sdělila, kam si rýžový polystyren můžu strčit 😀
Jak už jsem poznamenala, Terka s Brooke BARFuje, ale u zelených drštěk jsme se shodly, že se budou konzumovat jedině na dvoře …
Hm, rozmýšľam urputne, ale nie, neprišla som na také ľudské jedlo, lepšie povedané akékoľvek jedlo, ktoré by sa Jackie javilo byť hnusným. Niekedy síce zistí, že napr. ovocie nie je úplne to pravé, ale pár kúskov ochutnať musí. Mňa teraz sesternica láme na sušienkovo.sk (stačí dať do gúglu bez mäkčeňa, ak by ste sa chceli pozrieť), to sú vraj bio a eko hnusy, a fakt to voní a nie smrdí a Jackie to skoro zblajzla aj s pikslou, ale teda keď sa pýtate mňa, príde mi to doosť predražené. Svojho času som skúšala aj už známe „játroví“ od Petry Ešuskovej-Štajníkovej a je to lacné (vlastne len kuracie pečienky, vajíčko a ovsáky) je toho kopa a psí stravníci to milujú. A celkom fajn aj z hľadiska nesmrdenia sú napríklad psie keksíky z dm-ky, Jackie sa za nimi ide zabiť, ale viď vyššie, ona nie je dobré meradlo lebo jej chutí úplne všetko 😀
Sušené hnusy smrdí, protože jsou žluklé a zkažené. Vždycky, pokud nejsou chemicky ošetřené, což je taky hnus. I plechové labradoří huby po nich čas od času mívaly průjem. Takže teď si suším pamlsky doma v sušičce a voní tak lákavě, že mi je přítel chodí ujídat. Nedá to moc práce (nejhorší je mytí sušičky) a navíc to vyjde hrozně lacino – kilo hovězích plic za pětadvacet korun, do sušičky se vejdou dvě kila, náklady na usušení jedné várky jsou asi třicet korun… prostě za necelou stovku mám plnou igelitku voňavých plátků, které se dobře lámou na menší sousta a psi se po nich můžou utlouct.
To je super patent, s dovolením posuniem 🙂
Taky sušíme – nejvoňavější jsou kuřecí prsa (Terka kupuje v nějaké prodejně pro pejsy za velice slušnou cenu, tuším 60,- Kč/kg a je to krásnější maso než v normálním obchodě pro lidi), ale ani plíce a játra nepáchnou.
Navíc peču játroví – a používám třebas na cvičáku (dělám drobné kousky a hodně vysuším).
A mamka začala schovávat Brůče králičí uši (Terka přešla na BARF).
Ale i tak necháváme za různé pamlsky v obchodech majlant – sušená střívka vedou (je jich kúštěk a smrdí opravdu echt). Co se mi trošku eklovalo, to byly sušené býčí penisy (rofl) …
Svalovina je super, ale strašně se při sušení smrskne, takže když sušeným masem odměňuju, psi toho sežerou za cvičení hodně. Proto nejradši suším ty plíce, je z nich po vysušení lehoučký objemný „polystyren“, který nemá skoro žádné kalorie – na odměny ideální. Játra jsem ze sušení vyřadila, psi z nich až tak extra odvázaní nejsou a sušička je po nich nehorázně zasviněná.
Kdysi jsem zkusila sušit i hovězí trachey na žvýkání. Jsou bezva, suší se skvěle, krásně voní, bohužel labrador si moc nepožvýká, jen dvakrát překousne a polkne 😀 Ale pro menší psíky by určitě byly fantastické.
Jo – ještě jsem chtěla říct, že nesuším v sušičce, ale v plynové troubě – na nejmenší plamínek s pootevřenými dvířky na pečícím papíru. Když jsem sušila v sušičce, taky jsem dávala na pečpapr – velmi se eliminuje zasvinění (chuckle) .
A naši psi jsou odvázaní i z těch jater.
Ygo a nevadí Ernestovi, že Brooke žere maso a on granule? Nebo mu dáváš barf taky?
Ech – ne, Ernie nebarfuje (přiznávám, že jsem na to strašně líná, i když nikdy neříkej nikdy). Totiž teď je to u nás tak, že každý stoluje zvlášť. Brůča svoje syrové v podstatě vdechne a pak by se dožadovala desátku od Ernieho. No a nevím, jak by to dopadlo, kdyby Ernest se rochal v její misce. Takže krmeni je bez problémů – jsou rozsazení a do svých misek si nelezou.
Ygo, kdy už konečně napíšeš o Toye (h) a Ernestovi? (inlove) Fotodokumentaci už máš! 🙂
To je tak – já bych moc ráda napsala o Ernestovi, ale prve musím napsat o Toye – a to je zatím pro mne těžké. Tak si to zatím sumíruju v hlavě …
A jéje… já si říkala, jakej Ernest…
Já myslím, že o Ernestovi můžeš napsat hned a o Toye až časem, až to půjde. pokud to půjde. Já jsem doteď o Macešce nenapsala, zato o demoliční četě píšu často.
Možná mi nebudeš věřit, ale když to napíšeš, uleví se ti. Samozřejmě tehdy, když tuto informaci sdílíš s lidmi, kteří tě mají rádi a chápou tě. Což myslím v této komunitě funguje… (h)
Dede, taky jsem měla blok napsat o určitých událostech u nás doma. Teprve před chvílí jsem dopsala hlavní část a budu se snažit text dokončit. A od jedné popisované příhody už uplynuly téměř tři roky…
MaRi, já to chápu (inlove)
Mě jen napadlo, že Yga nesdílí plno radosti s Ernestem, protože jí bolí srdce pro Toyu. Není třeba napsat ságu, stačí málo, aby mohla bolest volněji odtékat a postupně být nahrazována vděčností a hřejivými vzpomínkami.
Jj, já jsem sice napsala ale srdce mně bolí pořád a jsem jak na houpačce,někdy až přehnaná veselost a vzápětí mně doslova požírá splín. Mám Jenušku, to ano, je sladká, jako každé štěně,pomohla mi to přežít ale kamarádku nemám a to mně žere a trápí denně.;(
Ja som už dlhšie tušila, že toto bude na objímacieho medvedíka, ale bála som sa opýtať … (hug) Dopraj si toľko času, koľko len potrebuješ…
Na pečící papír jsem vždycky líná, musela bych si ho vystřihnout podle tvaru sušičkového plata, což se mi nechce. Takže pak místo toho nadávám u mytí 😀
Jo a fantastické je sušené maso pro lidi – jerky. Se solí a česnekem. Párkrát jsem sušila svíčkovou, než mi došlo, že jsou to trochu drahé chipsy – ono jak je to sušením smrsklé, tak se kilíčko sežere ve dvou jen tak na posezení 😀 Tak teď občas kupuju u řezníka hovězí srdce, tučné a šlachovité části okrájím psům a libovou svalovinu nasuším pro nás.
Tedy, koukám, že v oblasti sušení nepokulhávám, tam zatím sedím:)) Že bych svůj postoj přehodnotila? (wave)
Nemám sušičku, musela bych v troubě, ale to asi problém nebude. na jak silné (slabé:)) plátky je třeba nakrájet třeba to srdce? 🙂
Čím slabší, tím líp – rychleji se prosuší. Já ho krájím tak na 2-3 mm.
Játroví se peče v troubě….
No, zvlast ten jicen je odpornej. Moji pejskove ten nazor nesdileji. Davam to jen ven, doma fakt ne. Tuhle jsme mely usi, ktere mely divnou barvu a nesmrdely. Taky nechutnaly
Měla jsem jícen nakrájený na kroužky a nějak nadšení nevzbudil. Prý existují lepší věci.
OT ke včerejšku – díky diskusi jsem si užila skvělou polední pauzu. Ke grilovanému kuřeti jsem si pouštěla na YT všechny možné krasobruslařské kousky 🙂 Nejradši mám Anissinovou a Peizerata, to byli dokonalí herci.
Vid? Kdyz uz jsem se nedostala do prace, tak jsem vzpominala na sve krasobruslarske obdobi ☺