Píšu a celým Domem duní bubny. Japonské, africké, čínské, jakékoliv. Miluju bubny a sama jsem netušila, kolik jich mám na dosah své myši. Jen se pod tou myší (počítačovou:)) musí nacházet Spotify, což je něco jako „all you can eat“ v oblasti poslechu hudby na internetu.
Můžete poslouchat zadarmo, byť s reklamou a pouze on-line. Nebo si zaplatíte měsíčně určitou částku a můžete hudbu poslouchat i off-line. A proč o tom píšu? Protože když si Spotify pustíte, dostanete plno návrhů, co by se dalo poslouchat. A to je něco, co mi naprosto vyhovuje.
Jsem-li totiž odkázaná sama na sebe, tak když neposlouchám rádio, poslouchám buď to, co se mi líbí, nebo mám ticho. Nerozvíjím se, nehledám. Tady mám denně něco naservírované na hudebním talíři a stačí trochu zvědavosti, aby člověk s minimální námahou zabrousil… no, snad kamkoliv. Jistě, je hodně slepých uliček, ale našla jsem už potěšení i v takových zákoutích, kam bych se sama vědomě nikdy nevypravila. A to nemluvím o tom, že můžete s přáteli sdílet své playlisty. Dá se říct, že se tak denně o kousek hudebně obohatím:))
Přemýšlela jsem, proč na mě tím to způsobem nikdy nepůsobilo YouTube. Tedy, ne, že bych si tam nehledala písničky a nepouštěla si je, listuju občas i v navržených skladbách, ale obvykle tam jdu cíleně něco najít, nikdy mi to nehraje k práci nebo tak. Protože mě nenapadá rozumný důvod, přišla jsem s nerozumným: jsem odjakživa hlavně posluchač, tak jsem logicky skončila spíš u něčeho připomínajícího rádio, než u toho, co připomíná televizi:))
A tak si teď poslouchám hudbu všelijakou, poslední dobou hlavně své oblíbené bubny. Bubny japonských samurajů, amerických indiánů, bubny čínské, africké a kde jaké jiné. Miluju bubny a navíc mě neruší při psaní. (Kdo používáte Spotify, najděte si třeba Drums Of The World, to je pro začátek hezký přehled:))
Mám ráda i písničky, kde jsou bubny výraznou součástí hudby – tady musím přiznat slabost pro metal – kdo máte čas, poslechněte si třeba dole uvedený odkaz od Within Temptation:)) Něžnější kombinaci bubnů a píšťal, se kterou se hezky píše či obecně pracuje, nabízí třeba keltská hudba od mladého norského skladatele Pedera B. Hellanda – řekněte, jak byste tohohle kluka našli v běžných médiích?:)) No a z popíku má pěknou bubnovou část i písnička Jai Ho, i když po mnohém poslechu jsem došla k názoru, že pod líbivým povrchem v této písni už nic není. Nebo já to neumím najít.
A tak se dnes ptám zase na hudbu – tentokrát s tím, kde si tu svoji hledáte. Ve vlastních albech, u přátel, posloucháte rádia, hledáte na internetu? Jak se k vám dostává nová hudba? Máte rádi nové objevy, nebo vystačíte s hudbou, která už má místo ve vaší duši?
A jedna malá na závěr: Máte také rádi bubny?:))
Japonské bubny:
Kodo – „O-Daiko“: https://www.youtube.com/watch?v=C7HL5wYqAbU
Ondekoza oodaiko: https://www.youtube.com/watch?v=dj0F-MmPNLk
Wadaiko Yamato: Drummers of Japan: https://www.youtube.com/watch?v=pZO47QxV-iY&index=9&list=RDDUqDKza4q5U
Metal:
Towards the End, Within Temptation: https://www.youtube.com/watch?v=6CifWMPomEg
Peder B. Helland
https://www.youtube.com/watch?v=hMNZtxotxDQ
Pop:
A.R. Rahman, The Pussycat Dolls – Jai Ho: https://www.youtube.com/watch?v=Yc5OyXmHD0w
Bubny mam rada s necim jinym; a miluju dudy – skotske a irske. A objevila jsem kapelu, ktera mi sedi. Videli jsme je na skotskem festival v Columbii pred asi 3 lety. Ze Skotska, a dost silenci. Zadne nazehlene skladane sukne a tobolky nad rozkrokem. Kdepak, vskutku stare skotske odevy, kdy ta sukne byla v podstate vlnena deka naskladana v pase a drzena opaskem. A jeste vetsina kolem nich byla dost vysokejch, a meli dlouhe vlasy a fousy a rade z nich chybelo nekolik prednich zubu. Takovi jak Vikingove. Proste vypadali JINAK. Ale ta hudba. Meli na jevisti tri velike sady bubnu, coz byl rachot, a kdyz do toho zadul velmi hlasite dudak, tak to byla bomba. Stala jsem tak s pusou dokoran. Jmenuje se ta kapela Saor Patrol. Ukaznena ukazka je v odkazu. Fakt to stoji za to.
https://www.youtube.com/watch?v=uO3PiNyRXhM
Díky Hanko! (inlove)
To fakt můžu:)) Díky ještě jednou!
Ta kytara tam!!! (wave)
Ze jo? Jsem rada, ze jsem ti udelala radost.
Hanko, včera jsme si dali s Martinem večerní koncert Saor Patrol na velkých reprácích v obýváku a pili k tomu dvanáctiletou skotskou whisky – ta kombinace opravdu zahřála tělo i duši (wave)
Tohle jsou ty tri sady bubnu, o kterych jsem mluvila, kdyz hrali v Columbii.
http://hanaw.rajce.idnes.cz/skotsky_festival_v_Jizni_Karoline_2014/#P1030543.jpg
Sorbon tady se mnou soustředěně poslouchá 🙂
🙂 Ze posilam Sorbonovi pohlazeni.
Jo,jo, to je ono, to miluju.
Teda Hanko, Saor Patrol jsou skveli
Děkuju za odkazy! Hlavně ty krasobruslařské 🙂 Kdysi jsem byla náruživý divá, krasobruslaře jsem znala a fandila jim (hlavně jsem koukala na muže a taneční páry:))
Bolero je úžasné a ráda si ho pouštím na pořádných reprácích – pak ocením, že máme osamělý dům, jinak by mě sousedi neměli rádi:))
Já domy mívám rádio puštěné k vaření, když přemýšlím, je ticho a když píšu… ticho nebo bubny. Melodie, ne to písničky, ne. Bubny u mě patří spíš než k hudbě ke zvukům – něco jako šumění potoka nebo burácení příboje:))
Já mám oblíbenou hudbu každou chvíli něco jiného, podle momentální nálady a rozpoložení. A ještě to mám tak, že když se mi něco líbí, tak bych to taky chtěla umět zahrát. Takže jsem strašně dlouho toužila mít klavír. Hrozně se mi líbí představa, teď jak byla piána po Praze, že přijdu, sednu a vyseknu nějaký kousek. Nebo housle, to by se mi taky moc líbilo. A violoncello. Ale to je strašnýho cvičení, tak jsem aspoň jeden čas zpívala ve sboru, tam jsem žádný nástroj nepotřebovala.
Olčavo, líbí se mi představa tebe a violoncella! Nechceš to opravdu zkusit? (inlove)
mně se ta představa taky líbí 😀 . Docela by mě zajímalo, jestli existuje nějaká možnost si to někde zkusit, abych zjistila, jestli by mi to šlo. A jestlipak jsou taky Lidušky pro dospělé, nebo něco na ten způsob? Mám teď fůru času… No teda Dede, si mi nasadila brouka, já snad začnu pátrat a zkusím to (nod)
Olčavo, zadej si do Googlu výuka violoncella pro dospělé a vyletí Ti hromada odkazů stejně jako hudební školy pro dospělé, hudební vzdělávání dospělých. Meze se nekladou!!! Jdi do toho!!!
baty díky, koukala jsem už včera, prostě mi to nedalo, takže jsem našla, jak učitele, tak dokonce i půjčovnu nástrojů, ale ty peníze… no budu si asi jen pozpěvovat, ale ty sny, ty mi zůstanou (mm)
Olčavo, držím ti palce! Říká se, že když je žák připraven, objeví se učitel. Číhej na příležitost! (inlove)
Zajímavé ukázky, Dede, něco jsem si poslechla. Bubny ale nejsou mými favority, já už navždy budu milovat klavír. (inlove)
V počítači mám nahraných 150 „hitů“ klasické hudby a ty se mi nikdy neomrzí. O rozšíření záběru se mi (občas) postarají potomci, třeba nečekaným dárkem. Tak jsem dostala například CD s irskou lidovou hudbou a to je opravdu příjemný poslech!
Na Iry je vysazenej Marek, a na skotskou muziku. taky ji poslouchám – dokonce jsem chtěla dát odkaz na The Real McKenzies (snad to píšu správně), ale to je něco jako celtic punk… už kapku zase jinde:))
Hudba k praci nebo studiu mi vadi. Od te doby, co mam deti, si bezdetne hodiny uzivam v tichu.
Ovsem, pokud jsem sama v aute, pak jede muzika naplno. Poustim si muj playlist mp3 muziky, ktery si leta skladam. A pak cokoliv od Nicka Cavea.
Bubny? Jo! Na jednom koncerte v minulem tisicileti jsem mela pocit, ze si koleduju o aritmii srdce. Ten zvuk, jak jiz zminovala Alca, byl absolutni, vnimany vsemi kousky tela. Zazitek. Ale uz to znova nemusim…
Tak to, co zmiňovala Alča a ty, znám až moc dobře. Při výrazných bicích a basech se mi na koncertech dělá špatně, poprvé asi u Jumping Drums. Dneska už mě odvádějí po třetí skladbě i z open-air koncertů. A vadí mi i příliš hlasitá falešná hudba, na hodech se ve dvě ráno opili muzikanti a jak hráli tři na tři (tedy blok moderny, blok lidovky), tak se mi zas udělalo špatně a odvedli mě pryč. Přitom japonské bubny se mi líbí- ale musím být od nich dost daleko a nesmí to být víc skladeb.
Alčo, Evo a Matyldo – nejste citlivé i na tikání hodin? Vím, že někteří lidé jsou a proto nemohou mít tikající hodiny v ložnici – taky se jim snaží přizpůsobit tlukot srdce tikání… 🙂
Mno, ja to s tema usima mam takove komplikovane. Slysim treba bzucet nabijecku ve vedlejsim pokoji, kdyz se donabije mobil. Musim vstat a jit ji vytahnout ze zasuvky. Nebo tehda na koleji jsem slysela bzucet uvolnene transforove plechy, kde byl transformator o dve patra niz, kdesi ve sklepe. Museli to utahnout cico, ja proste nemohla spat.
V detskem pokoji mivala maminka povesene podedene hodiny pendlovky. Jakmile tikaly, slysela jsem je tikat „te-ta! te-ta! te-ta!“ a bylo po usinani.
A tikajici hodiny, pravdu dis, Dede, bezdusim vyndanim baterie.
A protoze vsechno musi byt v rovnovaze – manzelovo chrapani nevnimam a obvykle zvuky domu me take nevzbudi.
K tem bubnum me jeste napadlo – mam rada bubenicke skupiny na akcich typu maraton. Jak je ten vepredu s pistalkou mistrne ovlada! A jak vsichni vedi, co maji delat! Probihajici je slysi par minut, ja nebehajici vydrzim poslouchat a v rytmu se pohupovat dlouho :).
S hodinama nevím, jen vím, že nesnesu některé typy koncertů a ty hody byly pro mě novinka. Přitom alkohol to většinou otupí a tady po celém večeru vína a tancování to bylo hrozný.
Hodiny ani jiné obvyklé zvuky mi nevadí. Mám jen nízko nastavený práh, za kterým se zvuky mění v nesnesitelný kravál. Většina koncertů je pro mě nedostupná. Zatímco všichni šílí nadšením a tančí, krčím se v koutě a přeju si, aby to už skončilo. Totéž diskotéky, zábavy, atd.
…
Dva chlapi s akustickýma kytarama a jestli chcete, tak bubínek. Nebo smyčcový kvartet. Ale žádné repráky prosím 😀
Ri a Matyldo, s těmi repráky a koncerty jsme na tom stejně – když pak přidám, že nesnáším davy, není divu, že mě koncerty míjejí. Ráda se na ně kouknu doma – dají se dát potišeji:))
Ahoj Dede, co se týká tikotu – miluji staré, pomalu tikající hodiny – uklidňují a nevadí ani při spánku.
Ale mám v pokoji, kde spím, elektrické hodiny (krásné, ve tvaru motýla) a ty tak lehce, potichounku… ševelí? Zatím mi to nevadí, i když ten zvuk vnímám.
Alčo, s těmi hodinami máš pravdu – ony netikají stejně! 🙂 Mě obecně tikot nevadí, moc ho nevnímám, ale ten pomalejší, i když klidně hlasitější, je mi milejší.
Vadí mi stejné pazvuky jako Evě Schlittermann, bez problému identifikuju nehrající leč zapnutý reproduktor, jakékoliv i velmi tiché bzučení a podobně. Jo, z toho dokážu vyletět z kůže:))
Ahoj. Hudbu potřebuji, bez ní je život o mnoho chudší. Ale neposlouchám rádio, s tím jsem přestal už dávno, neměl jsem nikdy čas ani náladu hledat perly v těch hromadách plevelu. Takže ji vstřebávám z vlastních alb nebo při muzicírování s přáteli.
Kdosi tu zmínil Pink Floyd, jejich bicí linka byla vždy docela výrazná a na posledních koncertech měli vždy dva bubeníky. Klidnějšího Masona vždy doplnil mladý a dravý Gary Walis, který hru na perkuse vystudoval na hudební škole.
Floydi mají bezvadnou muziku – ráda je poslouchám, i když o nich prakticky nic nevím… Ty k nám domů přinesl Martin 🙂
Jj, hudbu mohu, ale radio neposlouchám.Pouštím si dle nálady, to co mně baví. Mám ráda operní hudbu našich výjimečných hudebních skladatelů.Mám ráda i Leoše Janáčka ale ne všechno, něčemu nerozumím. Občas pouštím Art Tv, pokud tam jde něco mimořádného, třeba onehdymo Madam Butterfly, a pak pocta tenorovi, to byla náádhera. Taky mám ráda bubny ale i skotské dudy, indiánskou hudbu a když mi není fajn pouštím si mantry,jsou i české a zklidňují rozháranou a neposednou duši. Vyrůstala jsem na Beatles,Purplech a Creedence,později Smoukie , ještě později Queeni,ty všechny pouštím, někdy. A mám také ráda ticho,čím dál víc.
Jenny, mantry? Co to v tomto případě je? (Vím, co je obecně mantra:)) To mě zajímá, mám taky neklidnou duši (wasntme)
Marie Radvanova-české mantry.Připomíná mi naši Veram. Ostatní jsou různě a slouží ke zklidnění,cvičí dech,mají i cíl a mně pomáhají. 🙂
Zase já.Jsem nepozorná.
mám rovněž ráda ticho, jsem rádia naposlouchaná za půl dne v práci až dost. Ten večer jsem se dala výjimečně ukecat a do Liberce jsem jela, bylo to hezké ale mám dost zase na delší dobu.
Scénické umění 😉
Pěkné 🙂
Jako člověk, který trpěl v kanceláři s permanentně puštěným rádiem, preferuji ticho. Když chci něco poslouchat, musím to slyšet, když chci přemýšlet, rádio mě ruší. Stokrát si můžu opakovat, že mírné rušení zvyšuje schopnost soustředění, u mě to nefunguje. Takže nemám oblíbenou hudbu. Nehledám ji.
ano,v kanceláři mjůzik,v autě mjůzik a doma ticho,tichoučko…narušují ho jen kočky….
Když už jste u těch bubnů, minulý týden jsem byla s naší Janou na představení, které pořádalo liberecké Studio orientálních tanců Aisha. Tam, kromě tanců, vystupovalo 5 děvčat s hrou na darbuku /orientální bubny/ Byla to paráda, na ty bubny se bubnuje rukou. Celkově ten večer byl moc vydařený.
maruško, to je prima, že jste si to s Janou užily! (inlove)
Kdysi jsem tančila orientální tance a ty bubny byly jeden z důvodů, které mě u toho držely:))
Mám ráda bubny! Někdy se mi podaří vyčlenit z produkce jednotlivé nástroje a bubny si vytáhnu skoro vždycky. Když to jsou opravdu BUBNY, tak jsem velice spokojená. Fascinuje mě úder, síla a energie, která se z toho mlácení do oslí kůže šíří. Nebo už ne oslí?
Úder, síla a energie… kouklas aspoň na kousek těch japonských videí? Je to přesně ono! 🙂
Taky mám ráda bubny. A hudba, která mě donutí i tancovat jsou Linkin Park. Ty miluju
A samozřejmě Queen
Můžu i klasiku, jako malé holce mi tatínek koupil desku se skladbou Na perském trhu. To mi bylo asi pět, číst jsem ještě neuměla. Roky jsem chodila do baletu, tak jsem klasickou hudbu poslouchala velmi často. Takové Bolero – hmmm, nádhera.
Dalmi Bolero jsem pro sebe objevila, když na něj jeli Torvillová a Dean volnou jízdu na olympiádě v roce 1984 v Sarajevu. Byla to krása pohybu a hudby.
Ano, pamatuji. Nádhera. Taky vyhráli.
V baletu jsem viděla několik provedení, naprosto odlišných.
Tak o tom nebudeme povídat, ale podíváme se tady.
https://www.youtube.com/watch?v=KcCj0xfO3H8
Jj, koukala jsem na to. Ale dost jsem hledala Bestěmjanovovou s Bukinem, kteří (pokud si to dobře pamatuji) tančili také na Bolero a byli ještě lepší. Nebo si to pletu a byla to jiná skladba? Jsem přesvědčená, že Bolero. Tehdy jsem z toho měla husí kůži po těle.
Ti jezdili Carmen. Viz
https://www.youtube.com/watch?v=iju_RarH3rk
Jo, to ale není ono. Možná, že to bylo toto: https://www.youtube.com/watch?v=bmMxhtM7_rg
I když bych fakt tvrdila, že jsem od nich viděla Bolero. A bylo mi divné, že si to pak vybrali i Torvillová s Deanem
A nevíte, kdo to byl, jak jim vypadla hudba a oni to dojeli bez hudby až do konce? To jsem si zas já myslela, že to bylo na Bolero. Byli to Rodninová a Zajcev?
Tak to už nevím.
ANO
Maja Plisecka a jeji provedeni Bolera:
https://www.youtube.com/watch?v=SsSALaDJuN4
Nebo videoklip od Rybczyńskeho … natoceno bez modernich kouzel digitalni techniky. Bohuzel bez odkazu, neb nas internetovy dohlizitel nas opet chrani pred nelegalni hudbou a videi.
oboji bolerova krasa…
Tak tohle byla paráda!!!
Že jo? 🙂 Je neuvěřitelná!
O.T. Sharku děkuji za pohlednici. Moc mě to potěšilo.
není zač, jen jsme musela počkat,až zase budou…ty nechává vyrábět můj šéf….tu vilu – pruhovanou,tu zachránil hrobnikovi z lopaty a nechal ji kompletně zrestaurovat, s památkářema v zádech. A zahradu kolem také.
Já a hudba DEDE. V práci si pouštíme rádio Blaník. A já si ráda poslechnu Matušku, Tučného aj.
Můj muž je velký ctitel afanoušek skupiny Pink Floyd. Má všechny jejich skladby a byl i na koncertech. A naučil mě je poslouchat.
A já a bubny. Jednou u nás v ZOO byl japonský den. A bylo tam právě hudební představení s bubny. Moc se mi to líbilo.
Jindy sem nepíšu, protože už někdo řekl to, co bych řekla já a nerada se opakuji. Ale dnes jsem první, takže já a bubny…
Někdy v polovině devadesátých let vznikla v našem městě bubenická skupina Jumping Drums. Vnímala jsem je jen tak okrajově, bubny mi nic neříkaly. Kamarádka mě pozvala na koncert k jejich 10.výročí (skupina byla u ní v nájmu). Bylo to úžasné, omračující, uchvacující, ale už nikdy více. Patřím totiž mezi lidi, kteří hudbu vnímají mimořádně intenzivně a úplně jsem cítila, jak se můj srdeční rytmus přizpůsobuje rytmu skladeb a v některých chvílích to bylo opravdu hodně náročné.
Takže: bubny jsou úžasná záležitost, ale ne pro mě…:o)))
Alčo, tvůj pohled je originální – piš klidně za sebe i častěji! Ráda tě tu uvidím (wave) Třeba tvůj dnešní komentář má opravdu sílu! (inlove)