Ale do háje. Znechuceně si prohlížím děravou utěrku a uvažuju, jestli je díra tak velká, že ji budu muset degradovat na hadr na podlahu nebo ještě vydrží v původní funkci. Je po babičce, vydržela dvacet pět let, tak má sice nárok na odchod, ale já ji mám ráda. Nepouští chlupy a dobře saje vodu.
Utěrky mám různé. Jednak ty koupené jako utěrky – po babičce nebo ještě svatební dar- nebo recyklované povlečení, což je činnost, kterou se v zimě zabývá moje mamka. Proto u mne najdete utěrky s roztodivnými vzory, podle toho, jaké povlečení zrovna frčelo – určitě si vzpomenete na labutě s duhou nad hlavou a lotosovými květy na vodě. I ty mám 🙂
No a na některé činnosti používám utěrky papírové. Když musím utřít nějaký fujtajbl, raději sáhnu po roli papírových, než bych máchala hadr. Onehdy papírové došly – kocouři si z poslední role udělali škrabadlo – a tak jsem zjistila, jak moc mi v kuchyni dokážou chybět!
Ano, zvykla jsem si na ně. Je to pohodlné, rychlé a donedávna jsem si myslela, že poměrně ekologické. Onehdy jsem ale narazila na článek, který poukazoval na to, že látkové utěrky a kapesníky jsou ekologičtější a kapesníky tolik nedřou nos. Hmm, tuším tak před patnácti lety se tvrdil pravý opak, ne? Jak praní zatěžuje životní prostředí a lépe je používat výrobky jednorázové.
Tak u těch utěrek mám jasno. Na nádobí látkové a na fujtajbly papírové. Pokud jde o kapesníky, to je dilema. V případě velké rýmy a pobytu v domácnosti klidně hadrové. Ovšem v kabelce nosím jen papírové.
No a v pracovně na stole mám krabičku s papírovými – když mi přijde anglicky konverzovat usoplené dítě, už ví, kam má sáhnout (ani dnešní děti obvykle nemají kapesník. Ani ten papírový ne.) Jo a musí se mi líbit krabička – jinak jsem schopna starou hezkou opatrně rozlepit, nasunout pakl nových kapesníků do ní a zase ji zalepit 🙂
Tak co s tou utěrkou? Ta díra je v ní čím dál větší, vykousal ji tam Kilián s Oriášem, když se dobývali na buchty, které byly tou utěrkou zakryté… no, mám materiál na nové utěrky, koupila jsem si vaflovou tkaninu. Tak až budu mít času, ušiju si novou…
Dede: A já se tedy s Matyldou ptám: Jste pro látkové nebo papírové (utěrky a kapesníky:)) nebo použití obou kombinujete? Z čeho vycházejí vaše preference?
A jedna zaujatá:)) Co používáte, když přijde opravdu fest rýma a vám teče z nosu jak z vodovodu?:))
A jedna jen zvědavá:)) Kupujete papírové kapesníky kromě podle kvality i podle barevných obalů? (Já ano!:)))
Na na rýmu z nosu stačí mořská sůl v kapičkách a na odřené pod nosem mažeme bepanthen, který regeneruje. horší je, že společně s rýmou mě provází oschlé rty, které si neustále okusuju…
A ted si postezuju na Ameriku. Silene mne vytaci zdejsi spotreba papirovych taliru a poharku, anebo, snad jeste hur, tech z polystyrenu. Jsou situace, kdy tyto vyrobky maji neco do sebe. Kdyz jsme jezdili na dovolene projizdet Ameriku a kempovat, tak i kdyz jsem s sebou vozila zakladni smaltovane talire a hrnky, tak ty papirove talire prisly vhod. Anebo kdyz se u nas v dome hrala hudba a bylo tady az 20 lidi a pohosteni bylo v jidelne, at si kazdy bere co chce kdy chce, tak na to vytahovat porcelan se mi fakt nechtelo. Ale vytaci mne v tom treba Chetova sestra. Tam snad za poslednich 25 let nesnedli nebo nevypili nic jinak nez z papiru nebo plastu, po konzumaci putujiciho do odpadu. A zajimave na tom je, ze nejvic tak ji lidi chudi nebo ne primo chudi, ale nic moc. A pritom tyhle vyrobky nejsou uplne nejlevnejsi a kumulativni financni efekt je znacny. A to ma sestra doma jidelni soupravu, sklenice a mycku. O tom bych mohla povidat dlouho, ale v kostce je to tak.
Hanko, to bych taky nepochopila…
Hani, taky by mě bral prcek….. (f)
Taky to plastové nádobí a příbory nenáším. Jíst z toho se mi ekluje, proto si nikdy nedávám třeba u našich Vietnamců žádné jídlo, i když to voní tak, že radši utíkám.
Uznávám praktičnost papírových tácků na klobásu někde na trhu nebo na pouti, ale jinak ne.
Výživné téma! Ani jsem to nestačil všechno prostudovat, se nestačím divit, jaká jsou utěrky věda.
(V našem deníčku jste se dověděli, co jste nevěděli – víte kdo to v rádiu říkal?)
Abych přidal trochu do mlýna.
Mám pár dobrých utěrek na nádobí, to jsem nevěděl, že je to vzácnost. Ty často peru, žehlím. Pár roztrhaných na všelijakou špínu.
Pořád mi teče z nosu, to je stáří, nemíním to řešit (skutečná rýma je ale v mém případě opravdu těžká nemoc). Takže kapesníky, samozřejmě látkové, v mé kapse, jsou málokdy čisté. Ano, jsem prasátko, ale mohu si to dovolit. Peru, žehlím, nevidím problém.
Nic takového jako papírové ubrousky, kapesníky nebo dokonce utěrky.
Ale na utírání všeho možného jedině hajz… tedy toaletní papír. Nepostradatelný při úklidu kočičího záchodu, ale třeba i na pozvracený koberec.
Krmiči, když on se toaleťák po navlhčení rozpouští! To je fajn v záchodě, ale ne, když se snažím likvidovat nějakej fujtajbl (wasntme)
Ostatně pamatujete si tenhle vtip? (Býval populární:))
Co má společného cirkulárka a toaletní papír?
Nedáváte chvilku pozor a máte prsty v p***li 😛
Nechtěl jsem to doporučovat. Jenom popsat, co používám (kupodivu s úspěchem).
Jeden papirovy vyrobek mi obcas v ceskych domacnostech chybi – papirove ubrousky pro stul. Hezky porcelan a sklo, ale ubrousek v nedohlednu. A pritom vim, ze tam jsou, dokonce je obcas vidim na kuchynske lince, ale je mi zinantni si o to rict, abych nevypadala nabubrele. Proste jsem si na ne zvykla, a u jidla jsem bez nich trochu ztracena.
No tak zrovna na papírové ubrousky si doma dost potrpíme, máme je na stole pořád (a solničku a slánku, jako asi každý). Normálně míváme (v takovém tom dřevěném obyčejném stojánku z IKEA) nějaké barevně neutrální, jen na Vánoce nebo Velikonoce si trochu vyhraju a skládám je do barvy (Vánoce – červená a zelená, Velikonoce – žlutá a světle zelená, většinou v poměru 2 a 5 od každého).
Zrovna jsem si říkala, že do tohohle sortimentu patři i ubrousky. Dávám je ke každému obědu nebo i večeři, či snídani, když máme návštěvu. Je mi líto ty použité pak hned vyhdit – pokud tedy nejsou po dětech, v těch se často nachází část jídla z trička, rukou, obličeje, zdi – a tak je skladuju a v případě maléru nebo blivajzu vytahují a pak teprv vyhazuju….
no vidíš a ty jsme zapomněla, mám je doma, pravda, dávám je jen na vánoce nebo při oslavě..jinak je po ruce krabice s papírovými kapesníky nebo ta role papírových ručníků…. (nebít)
No tak u nás – kapesníky zásadně papírové, utěrky obojího druhu. Látkové kupuju jednou za čas takové ty obyčejné v IKEA balené po pěti, když doslouží, jdu pro nové. Stejně je ale spíš používám místo chňapek nebo na utírání rukou při vaření aj. práci v kuchyni, jinak nádobí uschne v myčce. Papírové utěrky používám nejčastěji pro odkapání/vsáknutí tuku z něčeho mastnějšího (bramboráky, řízky apod.), ale protože skoro nesmažíme, zas tak velkou spotřebu nemáme. A jak už tu někdo řekl, silnější (jak utěrky, tak kapesníky, tak toaletní papír) jsou lepší a míň se toho spotřebuje, tak kupujeme ty silnější.
Tak já v kuchyni utěrky látkové (měla jsem krásné s kachýnkama, dvě ze tří už degradovaly na hadry 🙁 ).
Na rýmu převážně papír, na rýmový vodopád obyčejné papírové ubrousky. Po kapesnících jsem mívala šíleně odřený nos.
Také používám oboje. Utěrky mám fakt staré, jsou to české lněné „kalendáře“ (ani nevím, jestli se ještě vyrábějí), ale není nad ně. Dostávali jsme je jako dárky a pak jsme je různě během roku při návštěvách kupovali ve výprodeji. Mám i docela dost fungl nových, tady koupených. Koupím je, protože se mi líbí a říkám si, že už je čas díraté vyhodit. Ale jednak je mi líto je „načít“, když ty staré ještě slouží a jednak se kvalitou těm českým kalendářním nevyrovnají a tak se skoro vždy vracím k děm rozdrbaným.
Role papírových ubrousků kupujeme ve velkém balení a velkých rolích, mám jich velkou spotřebu. Různé utírání, když kočky zvracejí, Trixie slintá po podraze, atd. A také je používám jako kapesníky (ahoj HankoW 🙂 ). V době látkových kapesníků mě vždyky děsně vadily zimní mokré kapesníky v kapsách. Hlavně při změně teploty – ze zimy do teplé místnosti, kdy nos „rozmrzl“ mi z nosu furt kapala voda, často než jsem třeba v krámě mohla pozdravit, nejprve jste tahala kapesník. A promočený kapesník ve „studené“ kapse nikdy neuschnul, naopak byl jak kus ledového hadru a já si jí už tak odřený nos ještě víc odírala. Mokrý papírový kapesník se prostě vyhodí. Jenže ty elegantní také moc nevydrží, někdy se protrhnou hned při prvním smrknutí a je z nich hned cumel, takže zase tam extra elegantní mi také nepřipadají. A když člověk zrovna hodně posmrkává, aby nosil v kabelce balíčků hned několik. Takže doma smrkám do z role odtržených papírových ubrousků, jsou „quiltované“, měkké a krásně sají.
Moje tchýně vždycky říkala, že správná dáma má mít u sebe dva kapešníky „one for show and one for blow“ (jeden ukazovat, do druhého smrkat). A já na ty „ukazovací“ když jedeme třeba do divadla mám hezké látkové kapesníčky, které maminka parádně obháčkovala. S ními si třeba otírám uslzené oči (dojetím či od smíchu), případně jen decentně otřu nos. Na smrkání mám ty balíčkové kapesníčky. A nosím je v pouzdře na škatulku cigarette. Tedy nikdy jsem nekouřila, ale právě do tohoto pouzdra bezvadně padnou, tak jsem si je kdysi koupila. Měla jsem dvě, jedno plátěné s vyztuženými stranami a magnetické zaklapnutí „víčka“. Ale to se někam ztratilo, tak teď už mám jen béžové, kožené nahoře na zacvaknutí (a má kapsičku na zapalovač) a kapesníčky se v něm nepomačkají.
Uprimne receno, objevit se v Americe, zejmena v profesonalnich kruzich, s jiz nacnutym latkovym kapesnikem, pouzit ho, a pak ho zase strcit do kapsy nebo kabelky, tak by na mne hledeli dost divne. Cimz nekritizuju pouzivani latkovych kapesniku; moje vlastni matka je pouziva. Pouze konstatuju, ze jiny kraj, jiny mrav. Ale ja bycj nepouzivala tak jako tak. Proste se mi to nikdy nelibilo. Ovsem kdyz prijde ryma „vodovodni“ (krasny vyraz, Dede)nebo se spusti zanicene dutiny, tak na decentni papirove kapesnicky kaslu a pouzivam papirove uterky a to ty velmi pevne.
Mam doma pekne damske latkove kapesniky, mama mi je poslala. Maji cestne pietni misto ve skatulce v pradelniku a pouzivam je na pohrbech ci na svatbach.
Vzpomínám si na jedno interview s Japonci, bylo to v dávnách dobách, kdy k nám pokrok ve formě papírových kapesníků ještě nedorazil. Japončíci tehdy na otázku, co je překvapilo / udivilo na prvním místě uvedli zdejší podivný zvyk vysmrkat se a pak si ty – s prominutím – sople schovat do kapsy. (rofl)
Chápu jejich postoj (taky jsem nesnášela a nesnáším posmrkané kapesníky), ale Asiati, kteří řeší rýmu neustálým popotahováním, mě tím dovedou taky účinně přivést k šílenství! (wasntme) Představ si, že vedle takového sedíš v letadle… po hodině už máš chuť vystoupit za letu 😛
nebo spis asiata vystrcit ven za letu?
Nejen Asiati, Dede. V Americe taky casto popotahujou, a taky mi to vadi. A tady je tech problemu s dutinama strasne moc. Ono poradne po starocesku se vysmrkat (uz troubeji na horach jeleni) (rofl) tady na verejnosti neni moc obvykle. Ovsem od teho jsem se nikdy nenechala odradit, tak jsem si vetsinou zavrela dvere od kancelare a byl klid. Kdyz jsem musela s rymou na rizeni, tak jsem se narvala antihistaminama a nosnima kapkama. Chet popotahuje a pak ten hnus polyka…. Kdyz uz opravdu trvam at se vysmrka, tak se statny junak promeni v delikatni slecinku ze zamku, parkrat odfrkne a je to. (headbang)
Oni Asiati nejen že popotahují, ale taky hlasitě mlaskají a krkají, což je tedy zase pro Evropana dost nechutné.
S tím letadlem jsi mi připomněla jednu historku. V letadle vedle mně seděl nějaký Asiat, snad Číňan. Choval se decentně, nepopotahoval, nemlaskal ani nekrkal. Ale humorná scénka vypukla, když jsme dostali jídlo. Kromě jiného byla na tácku taková kulatá houstička, jakási bulka, a taky malý zákusek, něco jako punčový řez nahoře s krémem. Ten dobrý muž nad tím nějakou chvíli meditoval, pak rozkrojil bulku, vybral ten měkký vnitřek, dovnitř nacpal ten punčák, přiklopil to druhou půlkou bulky a spokojeně to snědl. Musím říct, že jsem měla co dělat, abych zachovala dekorum.
(rofl) Chápu!
Ale radši se moc nesměju, protože je mi jasné, že když jsem přijela na Taiwan, tak jsem musela tamější Číňany bavit taky 😛
me to spis pripomina anglicany, s jejich posedlosti vsechno sandwichovat. muj manzel treba vubec neni schopen pochopit koncept chleba na ktery si neco namaze, kdyz jednou za rok delam chlebicky, rika tomu ‚otevreny sandwich‘
Jo, „open Danish sandwich“, něco podobného českým chlebíčkům, ale ve větším čtvercovém formátu. Byla jsem několikrát pracovně v Dánsku a při každém pracovním jednání jsme je měli k dispozici a většinou i k obědu 😀 .Prostě tenký krajíček chleba zarovnaný do čtverce nebo obdélníku a na něm různé kombinace – salám, sýr, rybičky, vejce, zelenina, hořčice, majonéza. Bylo to dobré a rozmanité.
Tapuz, ja a Chris jsme byli na podzim v Dansku, a taky jsme si jednou dali, kazdy jenom dva, bylo toho docela dost. Koukala jsem i na internetu na kombinace, kdybych to nekdy chtela vyrobit doma.
Sím Tě Dede a nemohla by si o tom něco napsat? Ty rozdílné způsoby by nás určo zajímaly.
bych ho pozvracela, už po jeho druhém natáhnutí….
Látkových kapesníků mám spoustu a roztodivných materiálů a vzorů, to vše jsme našli po přednostových rodičích , doma, nasyslené, ještě ani nerozbalené.
Mám ale raději papír.Nějak se mi mírně ekluje střádat do pračky ty posmrkané hadérky,plné neuvěřitelností z dutin, tedy alespoň z našich doma.Když jsme kdysi na Zvířetníku probírali jaké má kdo životní přání, tak jsem psala o přání jedné mé kamarádky, která se chtěla celý život naučit smrkat přírodně venku, do ničeho, velmi odborně to umí třeba běžci na lyžích, no ale ve městě nebo mezi lidmi by se to asi nehodilo, že? 🙂 Chválu na papírové ubrousky pěji od té doby, co jsem byla na Ukrajině. ( chuckle)
Utěrek mám spoustu, ještě po mamince a po babičce z jejich výbav, s jejich vyšitými monogramy. Jsou to takové ty klasické – bílé čtvercové s červenou nebo modrou mřížkou, a jsou LNĚNÉ, tudíž skvěle sají a hlavně nepouští chlupy. Jsem ráda, že je mám, protože lněné se dnes hodně těžko dostanou. Škrobím je a žehlím je, když je pak složím a ještě složené přežehlím, jsou jak prkýnka 😀 . Používám je celý život a vloni, když jsem vyklízela byt po mamince, jsem jich našla další hromadu, které ještě nikdy nebyly použité. Stačí mi do konce života.
Papírové utěrky nepoužívám, ale mám doma stále dvě otevřené krabice papírových kapesníčků, které používám univerzálně jako kapesníky, jako hadříky na setření čehokoli, na rychlé otření rukou při vaření. Vzhledem k všestrannému použití, tedy i docela velké spotřebě, kupuji ty obyčejné dvouvrstvé. Design papírových krabic neřeším, koupila jsem si dvě „stálé“ krabice, které mi ladí k bytu, a do nich ty papírové zavřu.
Látkové kapesníky už léta nepoužívám, i když jich mám taky pěknou hromádku (ty, co zbyly po tátovi a po mámě jsem dala do kočičího útulku, byli rádi, že je to šikovné). Mám totiž problém s jejich praním, mám vzpomínku z dětství, jak máma vždycky před praním namáčela kapesníky v koupelně v kýblu, dělalo se mi z toho šoufl. Občas chtěla, abych jí pomohla a ty kapesníky před hozením do pračky vymáchala. Musím bohužel přiznat, že jsem to vždycky odmítla a nikdy neudělala. Doma tahám ty papírové z krabice, jak jsem psala, a na použití mimo domov si kupuji ty balíčkované.
Když přijde rýma jak trám (což je naštěstí tak maximálně jednou za dva roky), nakoupím nějaké pevnější hladké, pokud je zrovna nemám v balíčcích.
Utěrky mám v kuchyni dvě – jednu na bílé nádobí (neboli porcelán a sklo) a jednu na ostatní nádobí a příbory. To je zvyk, který jsem si přinesla z domova, a stále ho dodržuji, i když na použití utěrek na vymezené účely nijak striktně netrvám. Papírové utěrky mám stále po ruce, když něco ukápne, když je potřeba utřít si ruce a tak podobně. U dřezu mám takové ty savé utěrčičky. Nedávno jsem zakoupila utěrky snad z plsti, které se vyznačují tím, že jsou vodoodpudivé, vodu pouze rozetřou a nevysají. K čemu mají sloužit, nevím. Jednu jsem ve vzteku vyhodila, zbytek mám zatím v šuplíku.
Kapesníky používám papírové, zásadně 4-vrstvé. Látkové mám jen na slavnostní příležitosti a k zubaři. 🙂
Jinak si myslím, že papírové kapesníky jsou biologicky rozložitelné, dokonce za docela krátkou dobu (v řádu měsíců), takže by neměly řivotní prostředí nijak významně zatěžovat. Jak je to s papírovými utěrkami, nevím.
Ten překlep“řivotní“ je excelentní, asociující a zábavný. 🙂 Fakt , nezatěžují. Naopak jsou velmi potřebné. (chuckle)
No tak člověk se tu snaží seriózně zamyslet nad vlivem posmrkaných kapesníků na naši planetu a nakonec zaujme překlepem! (rofl)
Utěrky jako všichni čisté do kuchyně, papírové na všecko 🙂
Praní látkových kapesníků nenávidím. Fuj. Pro mě jsou papírové požehnáním.
Dobře, budu s nimi ekologicky topit, ale k látkovým se nevracím 😀
„Praní látkových kapesníků nenávidím“
? Pračce je to snad jedno, co pere, nebo ne?
Anebo myslíte žehlení? Kapesník je jedna z mála věcí, které dovedu vyžehlit 🙂
Eh … nějak mi není jedno, co do té pračky hodím :/ a s čím dohromady.
Co nadělám, to bude asi diagnóza 😀
Látkové kapesníky (syn papírové odmítá, jsou prý na jeho nos malé 😀 )před praním namočím do hodně slané vody, potom prošťouchám zvonem a pak teprve po vymáchání peru. Nejsou už tak hnusné (puke)
Tak já jsem na tom stejně, jak většina zde. Látkové utěrky na nádobí – nejvíce se mi osvědčily popřevratové utěrky, zakoupené v bazaru za čtyři koruny československé – je na nich tisk australských dolarů různých nominálních hodnot – jak těmi se leští skleničky! Ještě jich mám pár schovaných … Na ostatní humusy papírové.
Kapesníčky převážně papírové (hlavně na ven a do kanclu), ale i ty látkové se u nás najdou, i když hlavně pánské, pro Jeníka. A v období největší rýmy zásadně používám tří až čtyřvrstvý toaleťák (kor když je s levandulovou vůní!) – teda ten taky na doma, ne že bych nosila ruličky hajzlpapíru v kabelce (rofl) … byste nevěřili, jak je jemný a nos odře až třetí den (chuckle) .
Ahoj. Lautr totéž jako Matylda. Na nádobí mám prastaré lněné utěrky které skvěle ssají vodu a nepouští chlupy. Ty si fakt šetřím protože nevím, zda je něco takového ještě k dostání. To je taková, povězme, utěrková šlechta. Papírové utěrky jsou už prostý lid a oddřou různé hnusy, ano. Kapesníky mám látkové, jsem na ně zvyklý protože jsem byl tak vychován. Pohotovostní papírové ale nosím. Co se týče té ekologie, tak se domnívám, že ekologičtější ksou kapesníky látkové, protože když je perete, tak jich nikdy není tolik aby zaplnily celý buben. A kdybyste je z praní vyřadili, tak celková prací dávka bude jen nepatrně menší. A papírové – to je stále dokola: vyrobit, koupit vyhodit, vyrobit, koupit, vyhodit. Přesně jedna z věcí, které tuhle planetu tak zatěžují.
Mám v kuchyni kamna na dřevo, kterými vytápím za mírné zimy 3 místnosti. Všechen použitý papírový materiál končí v nich. Takže kromě nepatrné špetky popela žádná ekologická zátěž. Klidně i v létě, když je toho trochu víc, podpálím a za 5 minut je po všem.
Nejde spíš o stromy a výrobu papíru?
A co knihy, noviny, časopisy, obalový materiál, vůbec veškerý papír, kosmetika, zdravotnický materiál, tepelná izolace, mohla bych asi pokračovat, ale základen toho všeho jsou především stromy.
Zakázat to?
Nikdo vám nic nezakazuje, račte smrkat do čeho je vám libo. 😀 V článku byla zmíněna ekologie, tak jsem k tomu řekl svoje, nic víc. Ale popravdě…maličkostmi to začíná. 🙂
Myslíte, že když se papírové kapesníčky, popř. utěrky přestanou vyrábět, že se to nějak ekologicky projeví?
Kapesníky na jedno použití jsou mnohem hygieničtější, než tahat posmrkané látkové.
Přírodě škodí mnohem víc jiných věcí.
A nevyrabaju sa tieto papierove cistiaky z recyklovaneho papiera?
Ne. Z recyklovaného se vyrábí pouze některý toaletní papír.
No právě že nee, je to bělená buničina …
Neprojeví. Jednotlivosti se nikdy nemohou projevit, prostě proto, že jsou to jednotlivosti. V článku o tom byla zmínka, tak jsem to prostě porovnal, to je všechno.
Ještě mám jeden zvědavej dotaz – znáte ty „švédské utěrky“? Jsou jemné, savé, fungují suché i mokré… a já mám obrovský problém je používat, protože se jich prostě nerada dotýkám. Mám pocit, jako by se mi „lepily“ na ruce, brr. Máte někdo podobné zkušenosti? 🙂
Ano, nemohu se jich dotýkat…
Mám jich pár, mokré nejsou tak nepříjemné, ale že by se mi líbilo na ně sahat… to teda sakra ne.
Nicméně… jednu jsem rozstříhala a začistila a mám teď kus v šupleti v práci, v nočním stolku, v šití,… Neznám nic lepšího na brýle.
No, jako by se mi na rukou zadrhávaly- stejně fungoval kdysi počesaný silon, jestli si pamatujete tu hrůzu.
Jo! 🙂
Šmánkote, jen jste to řekly a už mám pupínky. :-))
přesně!!!!
JO! Nesnáším je … a proto je nemám. A bohužel něčím podobným mám podšité kapsy v sofčelové bundě (ať jsem hledala, jak jsem hledala, bez toho počesaného silonu jsem nenašla) – je to nepříjemné.
Ja sa zas priznám, že už nepoužívam nič iné, ten priľnavý pocit mi nevadí a vďaka nemu tak fungujú. Mám vždy sadu mikrovláknových handričiek, najradšej z dm-ky, a tie až do rozpadu používam na všetko a periem normálne v pračke na 60. Po rozpade kúpim ďalšiu sadu. Už by som bez nich ani okná nevedela umyť… 😉
Taky nemám ten omak ráda.
Ale okna myju v rukavicích. Že bych tu jednu, co se tu někde povaluje v komoře, přece jen zkusila ?
Používám je na čištění brýlí.
Přesně tak, jako by se mi zadrhávaly na rukou. Sice je občas používám na leštění skleněných ploch, ale na omak jsou mi krajně nepříjemné.
Matyldo, to je bezvadné téma!
Utěrky používám asi tak, jako každý – v kuchyni hlavně látkové, papírové na fujtajbly. Kupuju ty silnější papírové, ač jsou dražší, tak jsem zjistila, že se mi to v konečném součtu vyplatí – ono s toaletním papírem je to vlastně stejné:))
Miluju svoje nejstarší utěrky, protože mám dojem, že ty novější se jim savostí a měkkostí nemohou vyrovnat. Taky jsem asi před měsícem vyhodila jednu, co jsem měla ještě z výbavy:)) A nemyslete, že to bylo hned po první díře! Tu jsem ještě byla ochotná přehlédnout, ale když se vetchá látka začala prostě rozpadat, tak se holt nedalo nic dělat – to už nebylo ani na ty boty:))
Kapesníky – miluju papírové, protože se prostě látkových posmrkaných štítím 😛 Kupuju jak jednotlivé balíčky tak krabice těch tahacích. Jednu mám vždycky v kuchyni, další mám schované pro náhlé případy rýmy. Zjistila jsem, že je skutečně rozdíl, jestli se koupí kapesníčky „s balzámem“ (nebo jak to nazývají) nebo normální – ty balzámové opravdu umějí bolavý nos pošetřit.
Jo a do kabelky a do kapes mám ráda takové ty malé balíčky, skoro čtvercového půdorysu – jsou sice tlustší, než ty klasické obdélníkové, ale lépe se vejdou.
Vzory na obalech na kasníčkách – ať na krabici nebo na balíčcích – mě oslovují a jsem schopná přebírat krabice, dokud nenajdu esteticky vyhovující:))
Mám to podobně. Látkové utěrky na nádobí, na fujtajbly a na okna utěrky papírové.
A kapesníky?
Běžně nosím po kabelce papírové šňupáky a doma se mi taky válí. tu balíčky, tu krabičky, jak kdy.
A zásadně kupuju v krabičkách, co se mi líbí a také balíčky kapesníčků s líbivými obaly mají výhodu.
To by se ti nejspíš líbily ty kapesníčky, co teď nosím v kabelce. Koupila jsme velké balení s fotkama zvířat- báječná byla žába a právě teď mám v kabelce velmi růžové selátko na zelené louce 🙂
To teda líbily! 🙂
Jo ale do divadelní nebo plesové kabelky patří zásadně kapesníček látkový. Nejlépe s výšivkou či kraječkou. A nebo alespoň barevně sladěný s oblečením (k modrým šatům bílý kapesník s modrým vzorkem).
A Junior odmítl vzít na vědomí papírové kapesníky. Spokojí se s nevyžehleným látkovým kapesníkem, ale papírové ho štvou.
Pri utierkach som látková, pri kapesníkoch papierová. Na látkových kapesníkoch trvá môj tatko, tak mu ich musím prať a žehliť. Vekom sa mu už niektoré rozpadali, i začal mať pocit nedostatku a keď som mu zobrala oprať biele prádlo, do 24 hodín reklamoval, že nemá dosť kapesníkov a kde teda som s tým prádlom. Na jeseň sme ale „zdedili“ zo zasyslených zásob sesternicinej nebožky svokry asi 50 fungl nových klasických pánskych bavlnených kapesníkov, no fungl v tom zmysle, že sa zjavne nikdy nepoužívali, akurát že už boli niektoré preležané. Takže nebohej tete blahorečím, lebo tatko má čistých kapesníkov vždy poriadnu zásobu a už s praním tak nestresuje. A po rokoch, čo som žehlenie nenávidela som zistila, že kapesníky vytiahnuté v presne správnej vlhkosti zo sušičky žehlím celkom rada! No a zásoby utierok, čo nazhromaždila moja mamina, už ani otec ani ja nestihneme zodrať, takže deravé spakruky vyhadzujem. Tatko síce nemá kocúrov, ale s obľubou rozloží mokrú utierku „sušiť“ na sporák, na ktorom ešte pred chvíľou varil. Dosahuje tým zaujímavé vypálené a po vypraní vypadané deravé vzory. Už som mu stokrát hovorila, že si tak raz podpáli byt … (headbang)
Zdědit zásoby takových věcí je vždycky výhodné 🙂 Já jsem tak zdědila tři nové smaltované kastroly- na indukci jak když najdeš 🙂
Jé, Matyldo, já se s indukcí peru asi půl roku. Nejde o nádobí, musela jsem vyřadit jen pár kousků, ale o to, že mi připadá, že si ten vařič dělá co chce.
Při zapnutí automaticky naskakuje na 120. I když okamžitě přepínám na 60, protože chci jen něco ohřát, tak se mi stane, že během dvou minut se začne obsah nádoby vařit klokotem. Jindy se zas při těch 60 obsah ani nehne.
A nějak to neumín nastavit na líný var, jen takovéto probublávání.
Na tohle byla vynikající troubička na dřevo. Na tom se táhly vývary nebo guláše. Zlatej Rekreantík.
Ale jinak i úspora proti el. vařiči značná, viděla jsem to i na faktuře za elektřinu.
Ohřívá to mnohem rychleji než cokoli jiného- člověk si musí zvyknout. Mně teda nenaskakujou takový čísla jak tobě, ale od 1 do 8 a 9 je supersíla. Při zapnutí naskočí tuším 5- a to už reguluju okamžitě. Občas se nějaká neplecha vyskytne, ale už si s tím umím poradit. To zvládneš 🙂
Mám indukční varnou desku, kterou používám naprosto v pohodě. A na venkovní vaření mám indukční přenosnou jednoplotýnku. Při zapnutí na ní automaticky naskočí 120 a ať dělám co dělám, nedokážu nastavit ani čas vaření, ani teplotu ani stupně. Dělá si co chce. Přitom Beťka tvrdí, že se jí JEDNOU podařilo nastavit časování.
No možná.
Plotýnka zatím vítězí na celé čáře 🙁
A já se jednou fakt naštvu, popadnu jí za šňůru a mrsknu do popelnice…a poslední slovo bude moje 😀
Možná použít návod? (rofl)
Kde tomu je konec…
Je tu den žďorb už dlouho. Pokud mi stačí vaření přímé, bez nastavování a časování, nějak to zvládám. Použiju to čtyřikrát do roka, tak mě to zase tolik nežere 😀
No, za mě indukci fakt, ale fakt ne – když vařit, tak jedině na plynu. Zkuste si všimnout, na čem vaří profi kuchaři, indukce to opravdu není. Troubu ale upřednostňuju elektrickou, to určitě.
Aido, když on plyn taky každý nemá:)) U nás na vsi už plyn je, ale když jsme my stavěli Dům, tak ještě dávno nebyl. No a když ho konečně udělali, měli jsme samozřejmě všechno na elektřinu a samozřejmě nové. Tak holt vařím na elektrickém sporáku (mám takový ten veliký, s dvěma troubami) a na případné steaky chodím do restaurací 😛
A na topinky mám v jídelně kamna! (rofl)
Dede, já vím, ale když je možné si vybrat, je ten plyn (na sporáku, ne v troubě) fakt lepší.
Vím, v Anglii jsem měla naprosto úžasný plynový sporák (Aga), který měl dokonce ten veliký dvojitý hořák, na který se dala dát pánev wok… dodnes na něj s dojetím vzpomínám 🙂
Holky, ja jsem se naucila varit velmi dobre na elektrice – proste to chce vychytavky. Pravda, varila jsem zkraje 80. let v restauraci na plynu, ale to vsechno byly rychlovky. Mama ma doma plynovy sporak a ja na tom fakt u ni moc dobre neuvarim. A to jsem ji koupila takovou jemnou difuzni mrizku a ma taky zelezne kolecko, co se na ten horak da polozit, ale stejne… Krom toho se plynu bojim. Kdyz jsem bydlela v Praze, tak babicka obcas nechala neco prebublat a plyn unikal do bytu. A nase mama (88 let) obcas uz dela to samy. Dvakrat co jsem tam naposled byla, jsem odnekud prisla a otvirala okna a dvere. A ona elektricky nechce a vzpecuje se jak trucovite decko. Synovec ji nainstaloval, na me nalehani, nejake cidlo, co silne piska, kdyz citi plyn. Jenze kdyz je mama u televize, tak to stejne neslysi. To bude zas na mne, az tam budu, ji ten plynovy sporak nechat vyhodit a byt za osklivku.
Hanko, přesně tohle jsme řešili u babičky – ale ta se naštěstí, stejně jako pak děda, když zůstal sám, nechala přemluvit. Sama se lekla toho unikajícího plynu 🙁
Naprostý souhlas. Hodně let jsem vařila na plynu, vlastně jsem na něm začínala.
Jenže u nás plyn není a nebude.
Tak jsem musela přejít na elektřinu. Dokuď jsem tu vařila jen jako na chalupě, tak mi to nevadilo, v Praze samozřejmě plyn byl.
Teď jsem tu nastálo, a poté, co dosloužil starý vařič, jsem zakoupila nový, stejné značky. Po roce letěl. Zapínal se sám, žhavil do ruda půlku plotýnky, prostě zmetek. No a po zjištění, že el. vařiče jakékoli značky jsou vyrobeny v Číně, jsem začala pátrat a zkusila právě indukci. Mám Domo, protože ten jediný se mi večel do mezery po tom původním.
Ale na elektrickou troubu nedám dopustit.
Tak,já jsem příznivec plynu, i když s těmi nehořícími , ale naplno unikajícími , hořáky mám též hromady zkušeností. Ve starém Mostě jsme něli sporák na uhlí a dřevo, později ho na hradilje ještě svítiplyn,jelikož “ na zemní ještě nebyl úpřepojen“. V novém byte ještě strále byl jen svítiplymteerý byl nejen špatný,ale i jen o malinko méně výbušný jako nynější zemní .A po přestěhování do Bělé jsem vařila na propanbutanu, což bylo nepříjemné, protože tak 2x do měsíce se tahala 50 kg bomba ze sklepa na druhém konci baráku a vynášela se těch 40 schodů do 2. patra. Nesmělo se taky zapomenout dojít pro bombu novou a uložit ji ve sklepě, aby bylo na čem vařit.Byla to sice veliká otrava, ale na propanbutanu se mi vařilo dobře, jelikož jsm si za ty roky na něj zvykla. když jsme vyměnili propand butan za zemní plyn, museli jsme pořídit i nový kombisporák. Vaření na plynu, ale hlavně pečení v elektrické troubě jsem musela dlouho uvykat. Zkrátka jsem toho od dětství hodně už vystřídala. Díky své moudré babičce jsem neměla nikdy problém poznat, jak vyhřátá je trouba, i když časovače na uhelném,popanbutanovém ani na zemněplynov sporáku jsem nemívala nikdy. Výjimnkou je současná trouba elektrická. A mám ještě troubu elektrickou, ale přenosnou,kterou tedy mám fakt nejraději. A nyní k tématu utěrek: Vlastním veliké zásoby těch za komančů vyrobených a kvalitních látkových a mám i dost klasických a dokonce předprvo ečnýchb lněných. A mám i několik lněných ubrusů, ručníků i prostírání. je to obrovská vzácnost a já si těch lněných moc považuju.Už na mě spousty lněných utěrek vydyndala naše věrka, která peče domácí chlebík a ten čerstvě upečený a malounko vychladlý bocgík balí do lněné utěrky. Takto se to dělávalonejen v mém milovaném Pekle, ale i u nás doma. Nesnáším na pečivu igelity. Mám pečivo zabalené ve lnu, zastrčené v chlebovce a uvnitř je ještě zav řené 1 jablko, aby chleba neplesnivěl. A na odsávání, utírání a taky smrkání mám nejraději papír. Vloni jsem si na srazu v myšostánku zakoupila moc krásně ušité pouzdérko na papíráčky, které pro Stánek ušila Hanka Pitrýsek. Moc pěkně se mi nosí a jsem ráda, že jsem vloni pouzdérko ulovila. Jinak mávám všem a hlásím, že do nděle jsem mimo net. o.t. pro Dede: byly nebo nebyla bramboráky a jak se povedly, pokud byly?
Plyn je špinavé vaření. Musím ho používat, když jsem u našich.
Tady plyn není a nejspíš nikdy nebude. Ráda jsem.se ho vzdala. Kvalitní indukční deska mi naprosto vyhovuje.
Ostatně, steaky patří na gril, ne?
U žabek plyn je- ale v silnici, nemáme přípojku. Takže jsem po úvaze, zda rozkopat silnici, předzahrádku a půl domu, došla k názoru, že indukce bude dobrá- vyzkoušela jsem si ji u bráchy, předtím jsem vařila na plynu. Reakční doba je skoro stejná na rozdíl od obyč elektrického sporáku. Takže za mne spokojenost.
Papírových utěrek spotřebuju docela dost. Nejen na běžné fujtajbly, ale vytírám jimi i víc mastné nádobí aspoň nahrubo před mytím.
Taky topinky nebo řízky jdou na talíř přes vrstvu papírových utěrek nebo ubrousků.
Látkové kapesníky nemám už asi 30 let. Začali jsme papírové kapesníčky doma používat dost brzo po tom,
co byly běžně k sehnání.
Ad: rýma a záněty dutin. Trpěla jsem záněty asi 25 let, potom, co mi závodní doktorka sice předepsala ATB, ale protože jsem neměla teplotu, nechala mě chodit do práce. Byl březen počasí nic moc, a to mi dalo zabrat. Zánět dutin 3x do roka, děsná rýma, vadily mi i brýle, kde se dotýkaly tváří, v noci jsem si mačkala čelo o pelest.
Pomohla mi kolegyně, která chodila na jógu a lehce se zajímala o alternativní léčbu. Poradila mi Echinaceum, nosní kapky V PUMPIČCE!
Cestou z práce jsem koupila, doma aplikovala a druhý den bylo dobře. Za tři dny jsem byla v pohodě. Je to už 25 let, a já nevím, co to je fest rýma a bolest hlavy s tím spojená. Ťukám na dřevo, ale fakt to zafungovalo.
Dnes, pokud mám pocit, že by se rýma mohla objevit, stačí několikrát stříknout do nosu a je klid.
Jo, nosní kapky ve spreji jsou super. Na dutiny byly skvělé s čajovníkem, ovšem ten pocit po aplikaci byl ten, že jsem si spletla flašku a omylem jsem aplikovala kyselinu sírovou. Ale fungovaly báječně.
Tečko, a dají se ty echinaceové kapky normálně koupit v lékárně nebo pro to musíš do nějakých alternativních obchodů? 🙂
Ty kapky mají v některých lékárnách, většinou mají jen pár homeopatických léků, ale seženu je i ve dvou lékárnách tady v Kolíně.
V Praze to bylo jednodušší, v mnoha lékárnách se daly objednat.
Díky, zeptám se v té naší a když to nepůjde, pověřím snachu v Praze 🙂
Ale pozor, jsou i kapky, ty nebrat. Jenom pumpičku. Ta se nasadí, foukne a je to úlevné. Kapky se nikdy nedostanou moc daleko.
Okk, díky! 🙂
Díru jest nejlépe odstraniti jejím vystřižením 😛 …
Ty jsi jak moje babička- vystřihnout, aby byla úhledná… a přišít apartní záplatu 🙂 Podle babičky se daly záplaty dát na všechno!
Kdybych vzal do ruky jehlu a nit, tak nejspíš skončím s lýtkem přišitým ke koberci (whew) – což někdo již popsal (Hašek? Ne Dominik 🙂 …)
P.S. Vzpomněl jsem si na Borůvku a včera jsem nedal Alecovo odstraněné varle poslat na histologii – co s tím? Kavalíra ve třinácti letech a pěti měsících už vůbec by nemělo smysl trápit případnou chemoterapií. No a krom prázdného pytlíku (jedno měl odstraněné už dávno, protože mu nesestoupilo) má teď navíc prázdnou i tlamičku – kvůli zánětu dásní už se mu musely všechny zbývající zuby vytrhat. A k tomu ještě moje iluze o jeho srdci v rozumném stavu byly taky vyvráceny a tak bude napořád polykat prášky od kardiologa … Takže teď popadám Aleca a jedeme dnes ještě na kontrolu (toivo)
Já vím, máš pravdu, zvlášť v Alecově věku… jenže my jsme tehdy doufali, že to bude dobrý, vet chtěl mít jen jistotu. Borůvce ta operace koupila čas. Je mnohem čilejší než před ní, běhá a v neděli vystartovala za zajícem a pak vyhrabala myší hnízdo na poli, což už dlouho neudělala. Vlastně se raduju pokaždé, když ji vidím tryskat po vinohradu. I když vím, že je to dočasné.
(h) (y) (f)
Prášky na srdíčko nejsou problém a konec konců, bez špatných zubů se ještě může ledacos zlepšit. (inlove) A 13,5 roku je krásnej věk… Tak ať se Alec ještě dál raduje ze života (wave)
(h)
A vystřihuješ tak dlouho, až se celá utěrka stane jednou velkou dírou 😛
Tak já utěrky papírové tak čtyři balíčky do roka nejvíce na vytření fritézy. Jinak hnusy buď do papíru, nebo do odložené bavlněné košile, respektive kusu košile či povlečení a podobně a vyhodit. Kapesníky asi spíše papírové, i když mi látkové nevadí a klidně je vyperu
Šetrnost s utěrkami a hadry na nádobí dovedla na nejvyšší stupeň moje maminka, kdysi dávno když se vytahaly bavlněné kalhotky, vystřihla rozkrok a ještě posloužily jako kuchyňský hadr. Já jsem sice nenošené bombarďáky recyklovala dětem na teplé mikyny
No, na fritku taky, ovšem jak klesá naše používání fritky, tak bych ani čtyři balíčky do roka na to nevypotřebovala 🙂
Ty kalhotky jsou síla, ale babička dělala něco podobného- ovšem tehdy měly kalhotky jiné rozměry, že 🙂
no s tangama by to nešlo 😀
U nás vždycky byly slovanské typy a tanga byly ještě na houbách
Tak „vysloužilé“ kalhotky na utírání či umývání čehokoli (třeba vany) používala moje máti, čímž jsem dospěla k názoru, že takhle to vážně dělat nebudu – a taky nedělám.
Pridavam sa k vacsine:
Kapesniky – doma latkove, na verejnosti papierove.
Utierky – na riad latkove, na fujtajbly papierove.
Nadcha (ryma) „vodovodna“ – jedno ktore kapesniky, vsetky drhnu nos. Zistila som, ze je dobre potierat si zodrany cumak Vitaminovym Balzamom na pery/rty ( on sa tak skutocne vola 🙂 ). Vydrzi na nose dlhsie ako po prve „Hapciiii“ .
Sharko, ked mi idu von tie zltozelene hnusy, uz je lepsie. Horsie je, ked sa zaseknu niekde hore v dutinach, nemozem dychat a boli ma od nich hlava
🙁 . Pomozu vatovo-Sanorinove „fuzy“ ake sa pouzivaju na ORL, alebo zohriat dutiny. (whew) .
zodraný čumák potírám Placentou na rty a to dřív, než se sedře…..líp drží a hojí
Mě se nezasekávají, tu punkci mi nechal aomylem udělat ta šílená doktorka z ORL, když si nedočetla,že mám dutiny zvětšené díky alergii,ne proto,že bych je měla ucpané…i teď po letech,bych jí ty dráty do nosu narvala buď tam nebo z druhé strany dole…
Mně nepomůže nic, můžu natírat, čím chci- mám jaksi supercitlivou kůži.
Mně pomáhá nejvíc obyčejné máslo.
Tak na nádobí utěrky látkové a mám jich docela hodně. Dokonce mám utěrky a chňapku s vánočním motivem. Ty používám jen o Vánocích. A jak nemám to žehlení ráda, tak právě utěrky žehlím ráda. Je to takové uklidňující.
Na kočičí hnusy papírové. Hepinka dlouhosrstá občas vrhne.
Kapesníky jedině papírové. Doma je vždy k dispozici krabička s papírovými. Jedna v obýváku a jedna v kuchyni. Mladší syn trpí permanentní rýmou a spotřebu má opravdu velikou. V dětství a mladosti jsem používala kapesníky látkové. Ale popravdě řečeno bych se k nim už nevrátila.
Žehlení utěrek je prima u televize- u nich člověk nemusí moc koukat pod ruce 🙂
Matyldo žehlím jenom u televize. Jinak bych to nedala.
A proč ty utěrky žehlíte? Já se jen ptám, pokud je vyvařujete (perete na 95) tak žehlit netřeba, vydezinfikované jsou dost.
Protože se jinak do šuplete blbě skládají 🙂
Přiznávám – já už nežehlím nic. Vytáhnu ze sušičky, okamžitě poskládám a víc neřeším. Tuhle Jenda vytáhl ze šuplíku jakýsi dávno zapomenutý šnuptychl a s nostalgií v oku a s dojetím v hlase prohlásil „Po letech držím v ruce vyžehlený kapesník …“ – on totiž používá výhradně látkové, kdežto my s Terkou jsme dávno přešly na papírové.
Já žehlím jen věci „mezi lidi“
Protože utěrky se prostě žehlí 😀
…
Po hromadě košil se na ty utěrky těším jak rejžák na poslední schod 😀
Ano ri naprostý souhlas.
No vidíš, a já se těším, že po vyžehlení košil složím prkno, vypnu žehličku a smotám šňůru 😉
To já ten film vždycky ještě dokoukám 😀
Já se u žehlení na filmy nekoukám – televizi nemáme, všechny filmy na DVD nebo stažené se pouští v angličtině a to by se mi blbě četly titulky 😉
Jsem na tom obdobně. Jo a žehlit utěrky, to by mě vážně nenapadlo, probůh proč?
Pěkné téma..
myslím, že každý zvířecí člověk má látkové utěrky na nádobí a papírové utěrky na fujtajbly.
Já nádobí moc neutírám, krom příborů a skleniček..nechám ho oschnout na odkapavači. Ale papírové jsou permanentně při ruce. Kočky si je občas půjčí,ale stačí jim, že tu roli shodí na zem a rozmotají. tak ji zase svinu…
kapesníky, to je jiná. Nedám na papírové dopustit. krabice mi je v barvě jedno od chvíle,co jsem dostala dřevěnou kazetu ,do které ji schovám a tahám víkem jen jednotlivé kapesníky. Ale do práce si kupuju Linteo s vlčími máky (chuckle) nebo oranžovej Korrekt. při kapající rýmě,používám třívrstvé kapesníky a nos mažu placentou nebo bepanthenem. Při hutné chemoprenové rýmě, stačí dvouvrstvé a do nosu si vtírám slabou vrstvičku mentolové vietnamské mastičky. To se pak nadechnu nosem i 3x, než zase začnu smrkat ty žlutozelený hnusy. Zajímala by mne jejich výroba, tu mi doktoři na ORL vysvětlit nedokázali..ale na jejich punkci nezapomenu do smrti.
Vlhčené ubrousky používám na otírání kočičích prdelek a na utírání prachu. To byste nevěřili,jak kosmetický vlhčený ubrousek nádherně vyleští nábytek a vypucuje omatlaný vypínač světla (Majolenka si s ním ráda hraje a bliká – mrcha! )
Co nemusím, je papírové nádobí. Asi změnili technologii nebo tak něco,prostě mi ta opečená klobása na tom tácku nevoní..z toho tácku jde takovej divnej „puch“ (a klobásou to není)
Látkové kapesníčky mám v šupliku a občas si je prohlížím. Mám tam ty „citové“. Dětské s obrázkem, pak jeden ze ZOO ve Dvoře s gepardem a žirafou. Ten je už 38 let starej a je jako novej. A pár pánských kapesníků, po tátovi. Nepoužívám je dobrejch 20 let. A kdo ví, třeba jednou zase začnu. 😉
Linteo s vlčími makmi mám na stole 😀
Linteo s vlčíma mákama jsem měla, teď neměli vlkomákové, tak jsem zakoupila se žlutýma kytkama, protože na jaře není žluté barvy nikdy dost 🙂
napřed pro Matyldu inšpiraci:
http://www.kabelkyelegant.cz/produkt/filcova-kabelka-modern-wild-flowers-ii-2
Tak ta je fakt hezká.
No, já vím, vlčí máky, ale hezká opravdu není.
No ale zase na druhé straně, co jsem si tak ty stránky letmo prohlížela, tahle je tam jedna z nejlepších, to ano.
Ano, na nádobí látkovou a úplně na všechno ostatní papírovou, až si kolikrát vyčítám, že to není dobré pro životní prostředí takhle plýtvat. Kupuju si hodně silné a kvalitní, kdyby se náhodou ocitly v pračce ať se nerozpadnou.
No, rozpadnou se všechny… ale sušička je umí z oblečení obrat, což mě naprosto nadchlo 🙂
tmavé prádlo dávám do sušičky i v létě aby vysbírala všeliké bílé žmolky. ty papírové utěrky užívám hodně moc, každou chvíli utřít nějakou vodu nebo mastnotu nebo otřít krájecí prkno, ruce, oloupat na to zeleninu a tak dále.
Já dávám tmavé prádlo do sušičky mimo jiné proto, že umí obrat psí chlupy 🙂 No a mít bíločerného a bílohnědého psa znamená, že žádná barva není ozdob ušetřena, je to vidět prostě na všem 🙂
Podle mne je sušička takový malý zázrak – mám ji přes rok a ještě se mi stane, že mám chuť ji obejmout a zlíbat … (rofl) . Je pravda, že mne auto za serdce nebere, ale sušička jo!
Ygo, ja mam susicku asi ctyri, dostala jsem ji jako svatebni dar, a porad ji nekdy chci zlibat. Nejhorsi na suseni pradla byly vzdycky ty doby, kdy venku prselo, tak jsem nemohla povesit ven – a tady prsi treba dny nebo tydny v kuse – ale pritom je moc teplo nez aby clovek zazapnul topeni. Tak nam tady staval susak s pradlem uvnitr v kuchyni nebo obyvaku v tom nasem pidi domecku, vesla se na nej jenom jedna pracka pradla a schlo to treba dva dny. Kdyz si na to vzpomenu, jsem za tu susicku tak vdecna, opravdu je to zazrak.
chtela jsem rict, ctyri roky co ji mame
Auto miluju (no jo, bez něj být nemůžu a on je to takový stroj s osobností:)), ale sušičku používám (stejně jako pračku a myčku) s nepolevující vděčností 🙂
Já jsem měla první kombinovanou pračku se sušičkou už v Praze, protože jsme se prostě s těmi věčnými sušáky plnými prádla (dva chlapečci) za špatného počasí nemohli doma vejít. Je fakt, že jsem v ní sušila hlavně drobné prádlo, na velké sušení má ta kombinovaná malý buben.
Teď mám už čtvrtým rokem velkokapacitní dvojčata, pračku a sušičku, a nemůžu si to vynachválit. Pravda, když je venku hezky, suším většinu velkého prádla venku, protože mi přijde neekologické sušit pomocí elektřiny, když to vlahý větřík snadno zmákne bez ní 🙂
Tak auto – jistě, je velice důležité, bez něj by se mi těžko žilo, ale ta sušička … o té dokážu básnit hodně dlouho bez zadrhnutí (rofl) … manžel mé neteře po jednom mém nadšeném projevu zamyšleně (teda spíš ironicky) pronesl „marne premýšlam, o aké veci by vedel muž hovoriť hodinu s takým zápaľom.“ (on je Slovák, proto ta slovenština) (chuckle)
(rofl) Ygo, jako obvykle boduješ! (rofl)
Já jsem zase hodinu schopná mluvit o autě a věřila bys, že chlapi se na mě dívají tak nějak udiveně? (wasntme)
A pradlo ususene vonku na snure krasne vonia (sun) .
Ja mám tiež vyše roka kombinovanú pračku so sušičkou a chodím okolo nej po špičkách keď perie a nakúkam, či fakt, lebo je tak tichá, že kým nezačne žmýkať, z obývačky ju ani nepočujem (chuckle)
Tak dneska s Matyldou: na nádobí hadrové, na hnusy papírové.
Na vodovodní rýmu látkové, nejlépe seprané do hedvábné jemnosti a vyžehlené.Mohou být i pánské velikosti, hlavně, když jsou dostatečně seprané.
A krabice papírových – kupuju libovolné třívrstvé, protože jsem si kdysi pořídila moc hezký obal, do kterého papírovou krabici zavřu a kapesníky tahám z hezkého obalu. Mám dva, jeden na chalupě a jeden doma.
Ano, při brutální rýmě čím větší kapesník, tím líp 🙂
Když jsem byla malá, používaly se na brutální rýmu staré látkové pleny. 🙂 Když jsem se tak dívala na kvalitu těch současným obyčejných látkových plen (pár jsem jich koupila, když se Patrik narodil, tak si nejsem jistá, jestli ty papírové kapesníky nejsou pevnější 😛
Mimochodem mám doma takovou tu plenkovou osušku ještě po svých dětech a to je kus úžasné tkaniny! Používám ji na obklady a priznicové zábaly 🙂
Taktéž, 45 let,neuvěřitelné!
Že jo? 🙂
Ano, to byla neuveritelna tkanina. Mama jich jeste par ma – a co ty uz vydrzely….
Já vlastním ještě jednu látkovou plenu, kterou moje matka zcizila v porodnici, když jsem se narodila. Takže je jí nejméně 52 let a dodnes je na ní čitelné razítko:)