Hodím sousto, mihne se černý blesk, čelisti udělají chňap a Berry okamžitě zase sedí v plném pozoru, co kdyby něco chtělo ještě přiletět? Hodím další sousto, to se rozpleskne na zemi a Ari k němu podezíravě sklání hlavu. Ne, není to tím, že by neuměla chytat! Jenže, co když je to něco, co ona v hubě mít nechce?
I sklání se k podezřelému kusu hozené poživatiny a provádí spektrální analýzu. Mezi tím jí Berry dychtivě nahlíží přes rameno, kašle na spektrum a doufá v jediné – že analýzou zaujatá bílá vědkyně ztratí něco ze své ostražitosti a Berry jí bude moct onen zkoumaný vzorek ukrást:))
Je to zajímavé, ale zatím to mám se psy tak trochu na střídačku: Max byl chytač, Kazan chytač, Daník analytik, Berry je chytač a Ari analytik! Neznalí přihlížející obvykle komentují prováděnou analýzu s jasným nepochopením, protože se mě ptají: ona to neumí chytit?
Nevím, jak jim vysvětlit, že Ari je fenka bleskurychlých reakcí, a chytí cokoliv, co si usmyslí. Pokud by to ovšem neměla sežrat! Protože jen ona zváží, zda ona hozená věc je hodna projít její delikátní tlamou a zažívacím traktem. Tahle vybíravost mě občas rozčiluje, zvlášť když vidím, s jakou chutí na naší louce nachází, a pokud nezařvu i požírá, kočičí tentononc. Prý delikátní!
Když jsem o tom mluvila s Danou, tak mi vyprávěla, že jejich basetka Nany byla stejná – nikdy nic k jídlu nechytla přímo do tlamy. „Ale zato jednou ta mrcha ulovila a sežrala ježka! Malého, ale ježka. No věřila bys tomu?“ Pokud vím, je basetka už dávno, dávno za duhou, ale na některé věci se zapomíná jen těžko:))
Ale upřímně řečeno, analytiky najdete i mezi dětmi, přičemž některým to vydrží po celý život. Jen se jejich činnost obvykle nenazývá analýzou, ale preparací. Poznáte je například podle toho, jak z porce masa preparují každý kousek, který nevypadá úplně libově! Ale s vědeckou důkladností je možné preparovat mnoho dalších potravin, třeba i papriky (aby tam nebylo ani jedno semínko), pomeranč, grep nebo pomelo – aby tam nebyl ani nepatrný zbytek bílého podlupčí:))
A tak se dnes ptám: Jak je to u vás? Patří vaše zvířata – psi nebo kočky, mezi chytače nebo analytiky? Taky vás někdy rozčiluje nedůslednost analytiků, kteří na piškot hledí podezíravým zrakem, aby si vzápětí s chutí vyhrabali ze záhonu smrdutou kost?
A nevynechám ani vás a vaše děti: Preparujete? Preparují?:)))
Je, Dede, fotky Nazgulu jsou krasne a nostalgicke.
Jakey zeleninu syrovou ne, a varenou mrkev z polivky vyplivne. Ale vybira si mista kde co sni. V kuchyni samozrejme odrezky od masa a kousky slaniny. To uz stoji s pusou temer dokoran a schlmstne to naraz. Piskotek (maly) ktery dostane, kdyz odnekud prijdu domu nebo kdyz se vrati ze zahrady, tak si ho z kuchyne odnese na koberec v obyvaku, prohledne si ho, chvili ceka a pak sni. Ale dobroty nejvetsi, jako krusta od pizzy, kus buscuitu s necim nebo kousek topinky se syrem, tak to vezme do drzticky opatrne a tak, ze mu vetsina trci ven. A s tim bezi na pelech (asi abychom mu to nesebrali)vyplivne, prohlidne, a pak to labuznicky zbasti.
Musím říct, že nošení si věcí k pozdějšímu sežrání hezky na koberec mají ti psi snad vepsané v genech, i když si nejsem jistá, jestli měli lovci mamutů v jeskyních koberce, ale kožešiny třeba taky posloužily 😀
Trixie není ani chytač, ani analytik, ona je prostě žrout. Hmm, teď si uvědomuji, že jsem ji nikdy jídlo nehodila. Možná ji nechci „zahanbit“, kdyby náhodou nechytla, nevím, nějak mě to házení zatím nikdy nenapadlo. A není jídlo, které by Trixie nežrala. Jestli je konzumní analytik, tak jedině „dodatečný“ – prostě všechno okamžitě zblajzne a až teprve pak vydedukuje, jestli jí to chutnalo, či ne a zda má jít žebrat o další (většinou je závěr uspokojivý, včera jsem škrabala mrkev, ona dostala svoji, ale s chutí si dala i slupky z těch ostatních). Jinak pouze třikrát jsem ji viděla trochu zaváhat – když prvně dostala zralý banán, podruhé celé (okoupané) vajíčko na tvrdo a potřetí celý trojúhelníček taveného sýra. Ve všech případech si to bez zavání vzala, ale „měkkost“ sousta ji na moment zarazila, takže nevěděla, zda má pokračovat. A pak zkousla, byl na ni pohled k popukání, jak se jí jídlo namatlalo na zuby (u vajíčka hlavně žloutek) a jazyk vyplazovala až ke kořenu 🙂 Ale tohle zaváhání bylo ve všech třech případech pouze poprvé 🙂
Jako ostatní, také nesnáším (a nikdy jsem nesnášela) tlusté, to se úplně odpořem otřesu. Když jsem v dobách opénání špekáčku kousla do kostičky tlustého masa, okamžitě jsem ji vyplivla. Stejně tak jsem neměla v rest. ráda „moravské vrabce“, vždycky v nich byl kousek tlustého. A důvod, proč jsem si při našich toulkách po vlastech českých v rest. nedávala obalovaný řízek, ale pouze přírodní – abych viděla, že mi tam „nepropašovali“ tlusté, nebo příliš prorostlé maso. Když to vidím, mohu to vykrojit, ale když to zjistím až v puse, je to fakt nepříjemné, i v rest. jsem to musela vyplivnout, prostě to nesním.. Jelikož teď nad jídlem „dohlížím“ já, tenhle problém zcela odpadl a co je Trixie ani není třeba vyhazovat. Jediné tlusté, které „používám“ je u vepřového, protože se při pečení (dušení kotlet) rozpustí do šťávy. Když ta je pak moc mastná, odtučním.
Jo a minulý týden jsem zase dělala vařené hovězí, tentorkát jsem žádné neoddělila na guláš, uvařila jsem celý kusanec. Nadlábli jsme se samotného masa a polévku jsme měli zase na dvakrát, také s bohatými kousky výborného masa.
Jo a zapomněla jsem pochválit náádherné vzpomínkové fotky Názgulů (a současné dvojty též).
Děkuju za pochvalu fotek! Ona mě totiž na toto téma přivedla vzpomínka na Daníka:)) Když jsme byli v Bergenu (odtamtud jsou ty fotky), tak tam na trhu ukrojil řezník kousek čerstvé paštiky a hodil ji Kazanovi. Kazan skočil a nádherným chňap sousto chytil a řezník měl radost. Hodil Daníkovi, paštika skončila na zemi a Daník zahájil spektrální analýzu. Chudák řezník z toho byl tak zklamaný, že ho už nepotěšilo, když ta paštika prošla zkoumáním jako jedlá a Daník ji nakonec pomalu a elegantně sežral (wasntme)
Projíždím tady ty názory a najednou mi ve vzpomínce vytanul náš pes Astor – měli jsme ho, když já byla dítě. Tehdy se nějaké krmení extra, granule a tak nepropagovalo, prostě dostával co bylo a hotovo. Dodnes si pamatuji, jak mu babička vždycky nalila bílý kafe s nalámaným chlebem. Pes vycenil zuby,ohrnul pysky, všechny ty kousky toho chleba opatrně vyndal z misky vedle, až zbylo jen to bílý kafe, a to si pak s chutí vychlemtal. Vždycky jsem si říkala, že ty pysky ohrnoval, aby se toho „hnusnýho chleba“ ani náhodou tím pyskem nedotknul…
Chichi Toro, já Astora úplně chápu! (rofl)
Občas mě to horská babička přinutila sníst (u nás doma se na „já to nejím“ nehrálo, odpustili mi jen ten špenát), ale bylo to blé. S rohlíkem to ještě šlo… Tak jsem pak smlouvala, že ten chleba opeču na kamnech a sním jako topinku (do kafe se dával starší chleba) a kafe vypiju zvlášť:))
Toro, tos mi taky připomněla něco z dávné minulosti. Děda s babičkou měli krásnou boxerku Irisku. V těch dobách žádné zvláštní zvířecí žrádlo v konzervách nebo granulích nebylo, ani se o tom tak nemudrovalo, jako dneska. Děda chodíval s kýblem na jatka pro plíce, hrtany, srdce a jiné vnitřnosti, odřezky masa a velké kosti a jinak Iriska dostávala to, co se prostě doma jedlo (a prospívala báječně 😀 ). Většinou všechno bez řečí snědla, ale bylo jedno jídlo, které k smrti nenáviděla, a to byla rajská omáčka s rýží. To prostě nežrala a když to dostala do misky, tak s miskou šoupala po celé kuchyni, funěla do toho, až rýže s omáčkou létala kolem, hudrovala, ale radši byla ten den hlady, než by to pozřela (ona stejně od babičky vždycky něco dostala 😛 ).
úplně to vidím před sebou 🙂 dobrá historka.
To byla skvělá strategie, od Irisky, řekla bych. Snadno si to uvědomí každý, kdo někdy uklízel kuchyň od rajské s rýží (rofl)
Denis zastává názor, že slušný pes nežere samotnou zeleninu ani ovoce. Podané opatrně převezme a odloži stranou. Zajímavé je, že totéž ovoce anebo zeleninu smíchané s masíčkem sežere do poslední molekuly, nepreparuje. Nemohu o něm říct, že by byl chytač – uvědomila jsem si, že nejsem zvyklá mu házet. Zkusili jsme to a chudák pes nevěděl, o co jde. Trefil se až napotřetí (chuckle)
Preparátor jsem já, když vařím i při jídle. Tlusté maso, šlachy, všechno musí pryč! A tak jako Matylda, od té doby, co máme psa, odřezávám daleko bezstarostněji a velkoryseji, tolik se s tím nepižlám, protože vím, že odřezky nepřijdou nazmar. 🙂
Dede, krásné fotky, a Daník jako součást sousoší je povedený! (inlove)
Já se přidám, jsem též preparovačka, ještěže máme na maso ta psiska, syrovou zeleninu ani omylem. Vařenou tu mohou. Asi jsou téhož názoru jako Denýsek.
Hančo, já házím, protože chytače chytání baví – znamená to nejen vítané jídlo, ale jídlo kombinované se zábavou (vlčáci jsou chytači a aportéři od přírody:)), což je z jejich pohledu obvykle neodolatelné. Maxe taky chytání bavilo, ale ten chytal jen jídlo – holky chytají cokoliv (kromě jídla – u Ari, abychom měli tu výjimku potvrzující pravidlo:))
Jinak u nás doma je preparátorkou jen Nikola 🙂 Tím, že vařím já, tak tlusté maso u nás nehrozí, ale ona preparuje i kližku z kližky:)) Tak se jí snažím hledat porce, se kterými nemá tolik práce (chuckle) Samozřejmě z toho těží psí holky 🙂
Zver nemám.Ja zjem všetko-teda skoro všetko.na návšteve sa chovám slušne,jem,v duchu kvílim a vonku pred domom ohováram./taká som/.Som v vlastne v permanentnej diete,kombinovanej obdobím obžerstva a stále dúfam,že sa stane zázrak a ja sa zobudím oblá tam,kde má ženská obla byť a štíhla tam,kde mám štíhla byť.Pred 15 rokmi som pochopila,že sa to nikdy nestane,ale diety som neopustila.
Stalo sa to takto:bola som v závodke na obede s kolegyňou,vysokou štíhlou/opuchnutá niť/.Na obed bol perkelt s haluškami.Perkelt-tu na juhu je majsterštyk gazdinej,to sa učia dievčatá od puberty,perkelt je báseň.My sme dostali na tanier asi 10 našedlých tvrdých brokov-to ako halušky a 8 žgancov mäsa z polovice loj a mastne,ktoré smutne plávali v nejakej naružovelej vodičke.Ona sa pustila preparovať mäso,s ťažkosťami krájala broky a znechutene si ich namáčala v tej vodičke a šomrala,že je to hrozné.Po 15 min.to vzdala.JA som šomrala ,hrozne vulgárne som sa vyjadrovala na adresu kucharov, ich matiek a riaditeľstva,čo ich zamestnalo,ALE zjedla som to celé za tých istých 15 minút.Nikdy nebudem štíhla!!!
Pod toto sa podpisujem Verenka! A na opuchnuté cverny mám tiež šťastie.
Moj kamarat Jan zerie ako kyselina a vyzera, ako sa vyjadril jeho profesor na strednej “ ako 2x prelozeny vietor“ – koniec citatu. Aj ked uz davno nechodi na strednu, ta postava Janovi zostala
🙂 .
Kdyby kamarád…můj manžel dtto. Co on sní, co sní, „sežere“ sladkého, tučného, chleba, kde čeho… a je pořád stejně hubenej. Já to sníst, tak už jsem dvojnásobná. Nespravedlnost je to. Tak.
Verenko, miluju tvoje brutálně upřímné komentáře (rofl)
Pokud jde o ty štíhlé bez práce – mám kamarádku z vysoké, vídáme se málo, ale pořád strašně rády. Jen když jsem minulou sobotu viděla, jak se cpe dvěma kusy závinu (jí ráda a hodně) a vypadá, že by se vešla do stejných džín, jako když jsme spolu byly v roce 1982 na chmelu, pocítila jsem něco, jako dějinnou nespravedlnost (chuckle)
Ahoj. Mummy byla odemně chytač, od mých rodičů analytik a od cizích nevšímač. 🙂
A já?? Čistokrevný preparátor. Preparátor jsem byl, jsem jím a navěky věkův jím budu, ámen. Nesnesu tlusté maso. Zblazjnu opravdu leccos, ony jisté národní kuchyně jednoho naučí nebýt vybíravý, ale tlusté maso prostě ne.
Alasdaire, Mummy musela být skvělej pes! (inlove)
Jen mi tak přijde, že preparátor potulující džunglí nemusí mít sám se sebou úplně snadnej život:))
Proč? 😀 Ohledně masa rozhodně ne, to se tam stejně moc nejí, v čem bych ho skladoval.
No, já si myslela, že když už si chytíš (nebo dostaneš:)) něco k jídlu, měly by se jíst všechny kousky (angel) 😀
No, asi měly. 😀
Betynka rovná se chytač. Občas i s podávající rukou. Vždycky musím upozornit „Pomalu !!!“ jinak riskuju prsty 😀
Miunka je výzkumník. Sousto opatrně vezme do tlamizny, položí na zem a bedlivě zkoumá. Pokud shledá sousto jedlé, pomalu sežvýká. Když je uznáno za nejedlé, odejde. Čímž uvolní místo Betce, která okamžitě a bez zkoumání onu „nejedlou“ potravinu zhltne.
Lído, takhle to chodilo s Kazanem a Daníkem – Daník kolikrát tak dlouho váhal a vážil poživatelnost, až mu to Kazan sebral:))
Co tvoje psí holky? Psala jsi tuhle, že máte nějaké trápení – tak držím palce, ať to dobře dopadne (inlove)
Dík za zeptání, už je to lepší. Ale je to na dlouhý povídání, asi spíš do Stěžovníku na Hadech!
Hmm – tak zvěř je spíš chytač než preparátor – hlavně pokud se hází kusem masa. I když Toya bývala svého času strašná nejeza a třebas právě to syrové maso začala jíst „z donucení“ až s příchodem Brooke (když ty jo, tak já taky jo – a just!)
Ovšem děsnými preparátorkami jsou prostřední sestra a její dvě dcery (jaká matka, taká Katka) – ty pitvají potraviny se zatvrzelostí Jacka Rozparovače tak dokonale, že z libové panenky velikosti pětikoruny zbude nepoživatelných odřezků velikosti padesátikoruny (a to papírové). Ty nakonec došly tak daleko, že než by se namáhaly s pitváním, tak radši nejedí … v podstatě jsou vyzáblé z vlastní lenosti (chuckle) (chuckle) …
Ygo! (rofl)
Představila jsem si ty peněžní příměry pitvané stravy a musela jsem se smát (chuckle)
Pokud jde o Toyenku, tak mi připomněla Bertíka – ten dělá s jídlem strašné ofuky, jediné, co trochu pomůže, je právě vědomí, že za ním holky trpělivě stojí frontu, aby zhltly, co nechá – pak jí o něco lépe 🙂
Scott je něco mezi oběma variantami. Chytne i zkoumá. Já ale moc neházím, přijde mi to nedůstojné, házet mu to jako psovi (dog) !
To jeho zkoumání trochu nechápu. Když je mu dovoleno vybrat si trasu, křepce pospíchá do ulice, kde je nejvíc kontejnerů. Ocitne se v ráji, každý drobeček, třeba i s pytlíkem, v něm zmizí rychlostí blesku. Pak ovšem MLP říká – už dobrý, sem to z něj vytáh a znalecky podoktne, že pytlík by se dal znovu použít. Je šetřivý typ.
Ale… natáhnu ruku s dobrotou, pes se přivlní, chřípí se roztáhne, nos se pohybuje ze strany na stranu a až po analýze všech náležitostí je pamlsek jemně odebrán. Ale kvůli možné chybné anlýze se čumí dál, jeden výsledek není žádný výsledek. Asi je můj pes.. jak bych to nazvala? Snad nedůsledný analytik.
Teď jsem nepochopila, kdo z nich je šetřivý typ – jestli MLP nebo Scott :O
Poslední věta se týkala MLP, tak snad on 🙂 . Pes šetřivý není. Zrovna včera si neušetřil malý balonek a zanalyzoval ho na cimpr campr. O to není, ale na balonku bylo strašidelný voko, který se rozsvítilo, když se s balonkem praštilo o zem. Obě minibaterie se nenašly. Takže teď, abysme si mohli oddychnout čekáme, kdy se psovi rozsvítí zadek. Nebo kdy budeme jásat, až budeme sbírat svítící, jak bych to řekla, výměšek.
jani, ten svítící psí zadek mne rozesmál, i když jasně vím, že pro píníky jsou tonervy napnuté k prasknutí. Popsala jsi to tak naturalisticky, že jsem si svítící pozadí pejska dokázala reálně vybavit a v barvách. Jen moc přeju, aby se nic pejskovi nestalo a jeo žravost nebyla nijak potrestána. Jo, jsou to naši miláčkové, že? Hokin byl též děsný pažravec a já jsem ho ke konci už nechávala na vodítku, abych ho stíhala od hnusů včas strhnout, jelikož dlouho předlouho měl nařízenou přísnou jaterní dietu.Jasně, že využil sebemenší příležitosti, ale poté byly velké následky vždy.jednou jsem dokonce měla nepříjemný konflikt u naší sámošky. Nějaký starší chlap usoudil, že chudáček pes musí dostat zrovna kus salámu z jeho svačiny. Ten chlap vůbec nechápal můj řev.Na poučení, že by bylo správnější, zeptat se dřív majitelky psa-tedy mne, než psu salám hodil, reagoval velikým divením.a nechápal vůbec, že by taky mohl zapélatit docela velkou čásr ku ýa veterinární ošetření.Někteří lidéjsou opravdu nepoučitelní.
Uauuu, no ale takhle nevadí, když jdete venčit za tmy 🙂
Jano, proč ty vlastně nepíše? jsi mistr dějové zkratky (rofl)
Eh, doufám, že baterie už bez problémů vyšly (blush)
Kočky analytici, pes jak který…Kočky klasicky oblížou kapsičky od želé, zbytek nechají oschnout – předám večer venkovním cizím kocourům na dvůr – nechutná poživatina se zázračně mění v chutnou krmi – a ty naše potvory to zblajznou den staré a oschlé…Naše poslední čubina není chytač, ale analytik na druhou – ze zdvořilosti k paničce všechno vezme do huby, ale když se panička nedívá, vyplivne a zblízka pozoruje…Děsnej pitvač je moje ségra – z mládí pamatuju, jak jedla polévky – všechnu zeleninu po jedné vybírala na kraje talíře, až měla kolem dokola třícentimetrovou obrubu, to samé s bramborovým salátem – hrášek, salám, cibuli, a že jsme se teda snažili o drobounké kousíčky, aby jsme jí v tom zabránili…nakonec jsme rezignovali a děláme dva saláty, jeden pro nás a jeden pro ni, který oddělíme před finálním dokončením…já teda jediný co vyndavám vždy je celé koření z polévek nebo omáček, nesnáším když kousnu do celýho pepře nebo novýho koření…
Moje kočky jsou analytici, jak se ostatně na kočky sluší. Všechny poživatiny podrobí důkladnému olfaktorickému průzkumu a teprve pak se rozhodnou, jestli je bezpečné to sežrat. Často je tak nepochopitelně jedno a totéž jídlo jednou shltáno s nadšením a podruhé leží v mističce nepovšimnuto. Z téhož důvodu je také zhola nemožné propašovat do jídla jakékoli léčivo. Je okamžitě rozpoznáno a byť by to byla nejlepší šunčička nebo nejjemnější paštička, zůstane nedotčena. Jen blahé paměti Pepíček byl „chytač“. Bída a nouze na ulici ho naučila, že je třeba zhltnout všechno, co vypadá alespoň trochu poživatelně, a toho se držel až do své smrti.
Já sama jsem velký preparátor. Teď v dospělosti už tak ne, vařím sama, tak vím, co do toho dávám. Ale v dětství jsem podrobně zkoumala všechno. Rodiče se vždycky smáli, že bych našla flaksu i v pudinku. Bylo to tím, že jím jen libové maso, tak jsem to musela vždycky pečlivě prozkoumat. Zvlášť ve školních jídelnách to mělo své opodstatnění, tam bývalo maso pro mě často naprosto nepoživatelné. Ale i doma. Naši měli sice samozřejmě taky rádi pěkné čisté maso, ale zase tak úplně absolutně jim na tom nezáleželo, takže na okraji roštěnky nebo uprostřed hovězí pečeně se občas vyskytla gelovitá flaksa, což by byl můj konec, jak jsem tehdy říkala 😀 . A ještě jeden důvod to mělo. Odjakživa nejím houby, žádné a důsledně. Moje maminka to v mém dětství považovala za pouhý dětský rozmar a snažila se mi houby do jídla nenápadně propašovat, aby mi dokázala, že má pravdu. Já jsem to spolehlivě poznala po čichu a když to zavánělo houbami moc, nejedla jsem to vůbec. A když z toho cítit nebyly, ale i tak existovala možnost, že tam v malém množství jsou, šťourala jsem se v tom, až jsem je všechny našla a vyndala. V dospělosti už s tím problém nemám. Sama houby do vaření nikdy nepoužívám, v restauraci si nikdy neobjednávám nic, v čem by mohly být, a příbuzné a známé, ke kterým jdu něco sníst, informuji předem.
S těma houbama jsem v dětství taky měla potíže – jak jsem milovala houbovou omáčku, tak jsem nenáviděla ty houby v ní … takže to nakonec vypadalo tak, že Yvetce se omáčka cedila přes cezan a ty houby se vracely zpět do hrnce, takže druzí na tom ještě vydělali (rofl) …
Přesně takto jsem to měla s dršťkovkou 😛
Jj, já měla spolužačku, která milovala dršťkovou polévku ovšem bez těch drštěk. Já naopak – ta voda mi nikdy moc nechutnala, zato dršťky ano. Když jsme tak debužírovaly v Koruně nebo v nějakém bufáči, tak jsme si posléze talíře vyměnily, když každá z nás snědla to, co jí chutnalo. Ostatní na nás koukali docela pobaveně.
Jsem jak tvoje spoluzacka. Miluju tekutou cast drstkove ale drstku nesnim. Naposledy jsem to praktikovala v Cesku letos na podzim. Dali jsme si ji se sestrenici v hospode a podarilo se mi nepozrit ani jednu. Ale ta tekutina s chlebem, na te jsem si pochutnala.
Skoro všechny naše boxerky byly chytačky, všechno v nich mizelo závratnou rychlostí, taky na to, chuďátko moje, Ája II.,přeběhla za duhový most. Jen jedna z boxerek,Edna s předlouhým rodokmenem byla dáma a preparovala a když měla dost, tak byla schopna žrádlo opustit.
Daník a Babu, jako opuštěnci, byli vděčni za vše.Babu do dnes při prochajdě neopomene cestu kolem popelnic a Daník vše jen vdechl. Jenuška je enonožrout po kočkách a musela jsem ji pořádně protřepat kožuch.Jinak je všestranný chytač.No ale umí i pěkně preparovat třeba koupelnovou předložku rozložila do nanovláken. 🙂
Vnučka Adél, je preparátor a ještě nedávno preparovala kostry pravěkých zvířat zalité po kůstkách v sádře,oblečená v pláštěnce a potápěčských brýlích je kutala dlátem ven a pak skládala, totéž dělá téměř se vším, tedy podobně. 🙂
můj Bože, musela jsem poslední odstavec třikrát přečíst a pořád mi nešlo do hlavy, proč vnučka kutala dlátem!!! zalité kůstky v sádle 😀
Hihi, pouhá myšlenka na jídlo dělá divy ! 🙂
Jenny! Kosti v sádle by mi byly pochopitelnější než ty v sádře – co vlastně dělá tvoje vnučka? (inlove) Zní to opravdu zajímavě a já jsem zvědavá (wasntme)
Vnučka bude mít v květnu 15 a chodí do osmičky. Prehistorická zvířata jsou jejím koníčkem,skládá jejich modely a píše úžasné referáty. Taky si přála k nedávným Vánocům dalekohled a chodí zkoumat oblohu, mají totiž naproti fotbalové hřiště a tam se dá pozdě večer s tatínkem dobře zkoumat. Teď se vrhla na četbu a má knihovní rekord, půjčila si najednou 18 knížek a čte a čte a čte.Synátor si stěžoval zrovna včera, že čte tajně večer a nespí. Nevím po kom to má. (rofl)
Jenny, díky za vysvětlení – máš bezvadnou vnučku! (inlove)
Jen se, prosím, nezapomeň příště podepsat:))
A jejda,pardón. 🙂
Ono je to taka hracka, raz som to priniesla kamoskinej vnucke. V sadrovom „kameni“ je zaliata kostra dinosaura (diamant, kvietok…), k tomu je pribalene drevene kladivko, dlato a navod na vyslobodenie a poskladanie kostry. Cosi na sposob Kinder-vajicka, len to nie je na zjedenie 🙂 .
Venkovky neanalyzují, sežerou vše a hned. Venkovky, které přejdou do domácnosti, se asi tak rok ujišťují, že toto fakt není poslední jídlo na další dlouhé dny a postupně se transformují do analytiků, rozpitvávačů, ba až mlsných potvor. Domácí od malička jsou analytici bezbřezí,každé sousto je třeba propátrat že všech stran. Výjimka, potvrzující pravidlo, je Jája, který sežere vše, všem, všude, kdykoliv a v jakémkoliv množství. Analýza? Nezájem. Plný břich je třeba mít! Pořád!
To náš Fous se už přes rok ujišťuje, že toto není poslední jídlo. Vyžral se do 7,5kg a ne a ne to pochopit. Jídlo jsme mu ubrali. Pořád stojí na výdejništi v kuchyni a řve…………
hlady, chudák…..
Já mu dám hlady, nenažranec je to.
Ale náš milovanej.
(rofl)
Borůvka je pažravec a není dáma, i když se tak tváří- nabídnuté sousto má tendenci urvat i s rukou, co ho drží. Světluška dáma je- sousto decentně uchopí. Ani se o něj tak nedere, protože mlčenlivým výmluvným výrazem donutí kohokoli, aby jí dal něco jiného, když jí to Borůvka urvala před nosem. Světluch zase chlemtá vodu z kaluží, i když ví, že budu ječet- aspoň jazyk namočit! Borůvce jsou kaluže a zaječí bobky venku jedno- kaluže pouze brodí a bobky na rozdíl od Světluch nežere, spíš se pase v trávě.
Kocouři sežerou skoro všechno. Když nandávám jídlo do misek a stojím v dosahu, Kiliánovi se udělá kilometrová bílá noha, která se snaží mi misku vydrápnout z ruky. Na druhu jídla nesejde, hlavně když je a je ho dost.I když ne všechny granule mají stejnou poživatelnost- u některých vymetení misky trvá delší dobu (stejně jim jiné granule nedám, tak sežerou i ty hnusný). Psice se dokážou vrhnout i na granule- jak je to k jídlu a je to jejich, je potřeba to sprovodit ze světa.
Preparátor jsem já. Sebemenší kousek tlustého masa pečlivě vypižlám, protože to nedokážu spolknout. Ovšem od té doby, co máme psy, se mi preparuje mnohem lépe- máme bezodpadové hospodářství 🙂
Se picnu, kilometrová noha, hahaha. (rofl) To znám,noha šmátralka.
Noha šmátralka (rofl) nemohl by to někdo někdy vyfotit? Na to, že jsou kočky drápatá stvoření, mají packy straně pohyblivé a šikovné 🙂
U nás sa to so psami striedalo podobne – Brett bol analytik (a väčšinu ponúknutého jedla vyhodnotil ako nepožívateľnú), Max bol analytik, hoci výrazne pažravejší, a Brix chňapne (a zožerie) úplne všetko, a to doma aj vonku :@
A najviac ma vytáča tým, že vonku sa napije úplne z každej akokoľvek hnusnej kaluže a doma reklamuje čerstvú vodu, pretože mu do nej padol jeden jeho chlp pred tým, ako sa stihol napiť 🙂
Zlobení s vodou je k zlosti – taky to znám. Takže si Brixe a jeho požadavky umím dobře představit:))
Děti teda žádné analýzy neprováděli, odmala s námi jezdili na tábor a věděli naprosto přesně, že kdo zaváhá nežere. Ono na plátech vařit pro 24 lidí není až taková sranda, takže jsme byli rádi, když jsme měli těch 24 poctivých porcí. Kdo zaváhal, toho ešus byl dožrán
Majda je vědec. Nejenže zkoumá, ale výzkum většinou provádí v obýváku na koberci. Vezme sousto opatrně do pysků a odkráčí do pokoje. Tam položí dané na koberec a prozkoumává poživatelnost. Má to zřejmě spojeno i s ochotou dané pozřít, protože zatímco 10x kuřecí krk sežere, po jedenácté zůstane ožižlaný analyzát na koberci a jeden z nás do něj zcela určitě šlápne bosou nohou.
Chicht, ty mi neříkej, že nejsi tak trochu analytik, když si tak pěkně rozdělila komentáře na děti a zvířata a na těch táborech jsi to musela mít taky logisticky zmáknuté.
🙂
to mi povídej, asi po týdnu sežerou jakékoli množství čehokoli poživatelného. Nezapomenu, jak jsem válela kynuté meruňkové na obrácené lodi a těsto stále kynulo a kynulo a děti žraly ažraly. Další takové jídlo jsou smaženky, aly ty dělá vždycky Bimbo, takže když už neměl sílu, skončil. Zásadně se u nás na táboře nejedla jídla placatá, jediné placaté cosi byly řízky dvakrát za tábor
Inko, takové vaření si tak nějak neumím představit 🙂 Tedy právě proto, že si to umím představit, si neumím představit, že bych to zvládla! (blush)
Jste i s Bimbem obdivuhodní (inlove)
Naši kocourci, jak Honásek byl a jak Fousík je, jsou chytači. Kdokoliv kráčí do kuchyně má v patách nebo vpředu kocoura. Kdykoliv klapnete pusou, máte kocoura před sebou. V očích náděj a sliny u pusy.
Když Fousínovi dávám jídlo do mističky, musím to dělat na stole , jinak mám pocit, že by se do konzervičky nacpal celý. ¨
Hepinka je analytik. Jídlo pečlivě prozkoumá, než ho vloží do své mlsné huby. Všechno nežere.
Jen teď s Fousínem pochopila, že se musí snažit. Takže naše původně mlčící kočička mňouká a otírá se o nohy, jak o život.
Jackie je popolnica a chytač, zožerie všetko, čo aj my. Keď v lete ohrýzame varenú kláskovú kukuricu, musí aj psica dostať svoj klások (neosolený), sama si ho dokonale ohryzie a pýta si ďalší. Raz so mnou z pažravosti zjedla polovicu velikánskej broskyne, systémom tebe jeden mne jeden odkrojený kúsok, až jej po hodnej chvíli došlo, že toto vlastne až tak neľúbi a ďalší kúsok už vypľula. Kareláb, mrkva, surové aj uvarené, zemiaky, všetko v nej zmizne. Akurát tie granule, tie teda len keď už ide vyhynúť od hladu. A hlavný preparátor z detí v našej rodine je moje krstňa Lucka (v apríli 26, no je toto vôbec možné!? :O ), píšem „je“ pretože sčasti jej to vydržalo dodnes. Nezabudnem, keď sme sa chodili s deťmi kúpať do Šaštína a v stánkoch tam predávali pečené hejky, hranolky a tak. Na Luckinom tanieri vždy vznikla hromada sečky, na vlákenká rozobratého mäsa, zemiakov, tatarky… Pohoršovala som sa, že také dobré jedlo takto rozrýpala, ale sesternica hovorí počkaj, nechaj ju … No nakoniec to v nej celé nejako záhadne zmizlo, ale tá rýpacia fáza musela byť 🙂
K tejto stravovacej téme sa to hodí – brácho mi teraz cez víkend hlásil, že Jackie má nový ťah, ako medzi kŕmeniami upozorňovať, že hynie od hladu. Brácho si čosi kutí, psicu si nevšíma. Jackie začne intenzívne vylizovať prázdnu misku a vrhať vyčítavé pohľady na pánečka. Ten stále nič, zaujatý kutením. Psica pritvrdí, začne prázdnou miskou búchať o okolité predmety a podchvíľou odbieha k pánečkovi, sadá si k nemu a nahlas pregĺga, no kameň by sa ustrnul. Keď to pánečkovi konečne dopne a vyberie sa k miske, psica ho tesne nasleduje s vrtením celou zadnou polkou psa, „no to je teda dosť že ideš, bóože to ti to ale trvalo“. A keď dostane trochu granúl, pozrie na ne, potom na pána, hodí ksicht „to si žer sám“ a urazená odkráča 😀 (ale postupne ich vyzobe)
Není Arinka spřízněná a Legýsem ? Lux ráno sní sousto housky bez přemýšlení ale Legýsek to očuchá, pak mu to strčím do tlamy on to hodí na zem a prozkoumá zda je to pořádně namazané a rozmyslí se jestli to bude jíst nebo ne. A Luxík je takové dobrotisko, že když mu řeknu: to je Legýskovo, tak mu to nesní. A teď se hárá u sousedů rotwajlerka, tak je to s jídlem ještě horší. Lux si asi říká, že je lepší kus pořádného žvance než baba. Ten to tak neprožívá. Legan vyje.
bohužel mám analytiky… (sweat)
Moji kocicaci – vsetci bez vynimky – preparovali z jedla tabletky. Jedno v akom stave. Ci bola tabletka v celku, podrvena, alebo rozpustena. Ak sa nedala vypreparovat (rozpustena a zmiesana so surovym mletym masem), tak radsej nejedli.
Kerry, mopsica mojej priatelky, povazovala za mnamku zajacie bobky.
Benny, krizenec mojej svokry mal rad surove supky zo zemiakov.
A vcera ma prekvapil moj Minus. Maskrtila som zavaranu kukuricu, priamo z konzervy. No a kedze kosturik chce papat to, co jem prave ja, ako obvykle sa dozadoval, ze chce tiez. Uz som zistila, ze najpraktickejsi sposob ako sa ho zbavit (ked viem, ze to nebude jest), je dat mu danu potravinu ovonat, alebo dat mu ochutnat 1 kusok. Dala som Minuskovi 1 zrnko kukurice. Mraukoslav kukuricu spapal a pytal si ESTE. Tak vehementne, ze mi chcel vliezt do konzervy. Nuz som mu dala do misticky za POLIEVKOVU lyzicu zavaranej kukurice. A ten „chudacik“, ktoreho od granuliek bolia zuby, tu kukuricu zbastil 😛 . Ze macky jedia travu, to viem. Ale zavaranu, sladku kukuricu ??? 😀
moji baštěj olivy, ananas,dýni,papáju, aloe vera ..vše s kuřecím masem…
Ano, k olivam sa pridavam, to asi maju rady vsetky macky 🙂 . Ale olivu som im musela rozkrojit, alebo nahryznut. Ak bola gulata a hladka, smykala sa im medzi zubkami a nevedeli ju „otvorit“ 😛 .
Jeden můj kocour olivy miluje, ostatním třem nic neříkají.
Dede, teď jsem se docela zasmála nad tvojí výzkumnicí. A moje máti mi zrovna dneska poslala tuhle zprávu o Falcovi: „Ten Faloušek je ale lump. Chystala jsem zeleninu na polívku,tak somroval mrkev, pořád si chodil pro další. A teď jsem zjistila,že natahal celou půlku mrkve, nakrájené na kolečka, na gauč a vůbec nic nesnědl . Leží tam mezi mrkví.“
Ti naši pejsci někdy dělají větší drama kolem jídla než my.
Na „Leží tam mezi mrkví“ som vyprskla kávu 😀
Km11. to ses ještě nepoučila z dřívějška, že když se čtou komentáře, nelze při nich nic popíjet ani jíst? Spousta zvířetnic je fakt nebezpečná , aspoň mně by nebavilo po každém přečteném komentáři vtipných „střelců“ čistit monitor neb klábosnici.