Už ani nevím, odkud na mě tuhle Pú vykouknul! Myslím, že za to může Matylda, když použila v mailu pozdrav: „Pěkný větrný den, medvídku Pú!“ A já jsem si zase jednou vzpomněla na malého hloupého medvídka ve stoakrovém lese a šla najít do knihovny starou očtenou knížku od A. A. Milna.
Zvědavě jsem koukla na rok vydání a zjistila jsem, že moji knížku vydalo nakladatelství Albatros v roce 1965, neboli ta knížka není o moc mladší než já:)) A rozhodla jsem se, že si ji znovu přečtu, abych zjistila, jak se mi bude líbit tentokrát. Protože se mi ten příběh nelíbil vždy stejně.
Jako malá jsem ho měla moc ráda, byť jsem tak nějak nedokázala mít pochopení pro Ijáčka, bylo mi ho jen líto. Jako zhruba desetileté mi Pú přišel hloupý – to jsem byla ve věku zralém pro heroické příběhy a taky jsem je hltala ze všech dostupných zdrojů a Pú věru není okázalým hrdinou!
Když byly moje děti malé, objevila se velmi povedená filmová verze od Disneyho a já jsem zjistila, že jsem vlastně Púa a jeho zvířecí přátele nepřestala mít ráda.
Dnes jsem se při čtení té samé knížky zamyslela nad něčím jiným. Nad jedinečností tohoto příběhu, kde jako hrdinové vystupují bytosti velmi nedokonalé, které přesto dokážou statečně kráčet svým světem a dělat ho tak pěkným, jak mohou.
Ani Medvídek Pú, Prasátko, Králíček, Tygr, Ijáček, Klokanice s Klokánkem nebo Sova nejsou hrdinové v žádném z obvyklých směrů. Kolikrát jim něco nevyjde, často se něčeho bojí, Prasátko má syndrom malého zvířátka, Tygr trpí chronickým skákáním a Sova chronickou důležitostí, Pú si sám přizná, že má jen „malý rozoumek“ a Ijáček je vůbec případ pro psychiatra. Ale jsou milí. Jsou kamarádi, i když to dá občas dost práce, vůbec s Ijáčkem:))
Nu a takový příběh je předkládán v době kultu superhrdinů, dokonalosti, výkonnosti, mazanosti a síly. A mě napadlo, jak často je třeba připomínat hodnotu obyčejné laskavosti, ochoty a dobrého srdce. Mezi námi, kolikrát v životě potřebujete superhrdinu s laserovým mečem? Oč častěji se hodí vlídné slovo a uvařený čaj!:))
A tak bych se s vámi dnes chtěla zamyslet nad dvěma věcmi:
Jednak nad samotnými příběhy Medvídka Pú, ať v originální knižní podobě, nebo coby disneyovských filmů. Znáte tento příběh? Máte ho rádi? Které ze zvířátek je vám nejbližší? (Já mám vedle Púa slabost pro Tygra hromburáce:))
Ta druhá otázka se týká (ne)hrdinů: Kde hledáte podporu a pomoc, pokud ji zrovna v běžném životě potřebujete? Kde ji máte jistou a kam byste nešli?
Jak jste zmiňovaly knížku, kde byl v obálečce schovaný skřítek Pitrýsek – Víla měla sérii knížek o plyšovém zajičkovi Felixovi. Jmenovalo se to Dopisy od Felixe, Nové dopisy…. atd., vydal Knižní klub. Je to takový zábavný zeměpis pro malé děti tak od čtyř let do druhé-třetí třídy. Ve všech knížkách jsou obálky a v nich opravdické dopisy a pohlednice, moc hezké ilustrace, celé je to moc pěkně zpracované. Jedna z knížek je věnovaná výuce hodin (jsou v ní zakomponované ručičkové hodiny). Všechny Víly vřele doporučují!
Medvídek Pú v knižní podobě se mi nelíbil, zjevně problém věku, ve kterém jsem na něho narazila. Ale líbil se mi Disney, hlavně Tygrův příběh. Tygra mám z celé té skvadry nejradši. Ijáček mně vysloveně jde na nervy 🙂
Medvídka Pú namluvil jako audioknihu Marek Eben – a to stojí za to. Audioknihy mám moc ráda a dokonce i pubertální mládež je tím to způsobem schopna vstřebat povinnou četbu.
Většinu zmíněných knížek jsem četla, dokonce i Malého lorda, to je prvotřídní škvár – nemyslím to nijak zle, mám dobré škváry ráda a hýčkám si jich pár v knihovně 🙂
Z těch knížek, které tu ještě nebyly, mám ráda Pohádky o mašinkách. Naopak jsem neměla ráda Broučky, pro tu jejich odevzdanou smířenost s tím, že se na jaře nemusí probudit.
Jasně, pohádky o mašinkách a zlý černokněžník Zababa:)) Na ty nesmíme zapomenout 🙂
Na mašinkách vyrostl Franta i Michal 🙂
Dodnes umím to zaklínadlo 🙂
Za Medvídka Pů mám černý puntík, poněvadž jsem ho nikdy nečetla a potkala jsem se s ním jen na obrázku, který mi kamarádka překreslila do památníku. Já jsem zase měla období, kdy jsem do památníků kreslila princeznu Pipinu podle Zmatlíkové (kdo četl Putování za švestkovou vůní, tak ví – tu jsem milovala (inlove) ).
Řadím se k těm, co Medvídka Pú objevili v nesprávném čase.
Pro mne byl v příslušném věku totální jednička Ladův Kocour Mikeš (a případně Bubáci a hastrmani, zejména Bubáček 🙂 ).
Ano Zano, Ladova Mikeše jsem takée milovala a též Neználkovy příhody, obě knížky mám tady.
A co Hýta a Batul? Ti teda byli po mamince, ne-li po babičce, ale strašně moc jsem se u nich nasmála.
Jo, zatím mám body za čtení komplet 🙂 Poslouchejte a pamatujete si někdo knížku „Malý lord“? Aspoň myslím, že se to tak jmenovalo…
A Uprchlíka na ptačím stromě! 🙂
Jestli máš Dede na mysli „Little Lord Fauntleroy“ tak ano, četla jsem, ale až jako teenager (už ani nevím, kdo mi ji tenkrát půjčil). A pak jsem tady jednou náhodou v obchodě ve výprodeji DVD zahlédla jeho filmovou verzi z r.1936, tak jsem ji okamžitě koupila. Ano, stařičký film, ale líbil se dokonce i choti 🙂
Jo, myslím tohle – mně to taky někdo půjčil, doma jsem tu knížku nikdy neměla 🙂
Malého lorda teda ne…
A co Čaroděj ze země Oz, ten mi přišel docela šílenej – kupodivu jsem se k němu dostala znova jako dospělá a dost se mi líbil.
Mně právě taky se čaroděj líbil víc až onehdy.
Alenka v říši divů…a za zrcadlem…
Jé Neználek, to je taky můj oblíbenec, taky jsem měla obě knížky a když byly moje děti malé, tak jsme měli Neználka na LP, Neználka mluvila Bohdalová a vypravěče Eduard Cupák, ach jo, kdoví kam to přišlo, už ani ten gramofon nemám.
já i tu třetí Neználek na Měsíci….
tak to vůbec neznám, to musí být nějaká novinka :O
tedy ne že bych všechno musela znát 🙂
jo a ještě mě napadlo, že jsem měla moc ráda Děti z Bullerbynu
Já jsem zase měla hodně ráda O chytré kmotře lišce od Lady. A přišlo mi to vtipný (včetně ilustrací) i nedávno – když jsem to četla holkám, smály jsme se všechny. (chuckle)
Neználka jsem, Maričko, taky četla ráda a když byli kluci malí, četli jsme společně Mikulášovy patálie, to je takové ohromně vtipné čtení pro celou rodinu.
Hančo, z téhle knížky si pamatuju hlavně ty ilustrace – Lada uměl nakreslit úžasné lišky! (chuckle)
HANČO, LADOVA CHYTRÁ KMOTRA LIŠKA NÁS PRVÁZELA DĚTSTVÍ, AVŠAK I JI DALA NAŠE MAMI DO NATIKVARIÁTRU. NAŠTĚSTÍ V KLUBU ČTENÁŘŮ VYŠLY REEDICE JAK KMOTRY, TAK I MIKEŠE A BUBÁKŮ A NĚKOLIKA DRDOVÝCH POHÁDEK. TO VŠE JSEM DOKUPOVALA UŽ JAKO ÚČA ZÁKLADKY. ADÉLU KMOTRA MOC BAVÍ A ŘEHTÁME SE TAKY.
Jó, jó, to je ono! Bubáci a hastrmani, to jsem milovala!
Medvídka Pú jsem měla kdysi půjčeného od spolužáka, ještě to předválečné vydání. Moc jsem měla jako dítko malé ráda Otakara Haeringa a jeho Petříčkův sen s ilustracemi V.Babuly a to až tak, že jsem ztracenou knížku nechala poslat, zřejmě na stáří dětinštím. 🙂 A taky Ježourek a Pišta o ježčích dobrodružstvích dvou brášků.
Žasnu, kolik z vás tuhle knížku zná? Já se o existence medvídeka Pů dozvěděla až když už jsem byla vyvdaná ven. Znám ho tedy z obrázků, hraček atd. ale ač mám pohádky ráda, tahle knížka mě nějak nepřítahovala. Takže ani nevím o čem příběh je. Vůbec tím, že jsem vyrostla bez TV jsem dětské animované filmy (a seriály) znala jen z případných krátkých filmů z kina (po Týdeníku a než přišel hlavní film)a také z nepřetržitého kina Čas, kam jsme s bratrem často chodili. Třeba s Večerníčkem jsem se prvně setkala až při návštěvách domova, kdy jsem se na některé dívala s bratrovýmitenkrát malými dětmi.
Maričko, žes nepotkala Púa mě až tak nepřekvapí, je to prostě jedna knížka z mnohých, ale že minula Večerníček, to bych neřekla, že je možné (inlove)
A kině čas jsem nikdy nebyla… 🙂 Na co jste nejradši s bratrem chodili? (wave)
Dede, pokud se pamatuji, tak do Času jsme chodili prostě na to, co tam zrovna dávali:)(bydleli jsme v Žitné, tak stačilo jen seběhnout přes park). Myslím, že vsup stál jednu korunu a nepromítaly se tam žádné „vele filmy“. Byl to nepřetržitý program, takže jeden kolikrát přišel uprostřed „hlavního“ filmu, našel si místo (nebyla uvaděčka), dokoukal zbytek, pak byla pár minut pauza, začal jiný, většinou kratší (a právě často animovaný) film a po jeho skončení zase pauza a znvou „hlavní“ od začátku. Někdy jsme zůstali právě kvůli nějakému hezkému animovanému filmu „na druhé kolo“. Asi to byly ruské anim. filmy, bývaly hezké a pochybuji, že by v té době hráli am. Ale je už to hodně dávno, takže možná tu někdo má na kino Čas z 50.let lepší paměť než já :). Běhali jsme tam o víkendech když bylo příliš ošklivé počasí jet do chaty, takže nám bylo dost fuk, co se hrálo, hlavně, že jsme šli „do kina“.
Tak medvídek Pú mne v dětském věku, o kterém Dede píšeš, minul. Teprve později jsem si knížku přečetla.
Ale kniha, která mne uchvátila, tak v těch osmi letech bylo Aškenazyho Putování za švestkovou vůní o trpaslíkovi Pitrýskovi. Tu jsem četla mnohokrát a myslím, že si ji přečtu znovu.
Tam jsou také hrdinové (loutky) nebo živý trpaslík Pitrýsek, kteří nejsou bůhvíjací hrdinové, jsou hodní, mají laskavá srdce (i ta dřevěná srdce) jsou omylní a dělají chyby, které se jim nevyplácejí. Ale vždy se zvednou a jdou za svým i s otlučenými nosy a hlavně hrají na kamarádství.
Vidis, Alex, tuhle jsem ja nikdy necetla. Asi to budu muset napravit.
Alex, tuhle knížku o putování p Skřítka jsme se settou tak milovaly oobě, že se v dospělosti mezi námi o ni strhla lítá bitva. Nakonec ji vyhrála jako starší Eva, ale kde je ta knížka dnes, to fakt netuším. Sestra spousty knih dala svému staršímu synovi, jelikož měl jako první z obou synů děti.Obrázky Heleny Zmatlíkové mi hned naskočily v paměti. A prima a námi dvěma holkami na knížce byla taková pidiobálka schovaná v tiráži. V ní se skrýval samotný skřítek Pitrýsek. Byla bych moc vděčná, kdyby kniha vyšla v reedici a ta obálečka v ní byla taky. Vyprávění je kouzelné a poutavé i pro mrnísky.V Bohužel jsem o spousty dětských a fakt milovaných knih přišla, když jsme se s rodiči museli z velikého bytu ve starém Mostě přestěhovat do pidibytečku v paneláku. Mami se s námi tehdy neporadila a ani nám nic neřekla. jednoh duše sebrala skoro všechny naše dětské knížky a odvezla je do antikvariátu. Sama jsem pak horkotěžko některé tituly sháněla pro svoje malé děti.A z některé už nebyly v sehnání ani v nejrůznějších internetových bazarech, takže je ani nemám.Dnes vím, že s tou hormadou hnih jsme se do pidibytečku vejít ani nemohli, ale stejně mne to mrzí hodně a stále.Taková Babička s nádhernými Kašparovými ilustracemi se dnes nesežene.Mohla bych jmenovat, další, ale příspěvek by byl nekonečný.
ANO, LENKO, TU OBÁLEČKU SI PAMATUJI I VYSTŘIŽENOU POSTAVIČKU PITRÝSKA. KNÍŽKU JEŠTĚ MÁM, ALE POSTAVIČKU PITRÝSKA MI UŽ NĚKDO, KOMU JSEM JI PŮJČILA, UKRADL. A OBRÁZKY PANÍ ZMATLÍKOVÉ JSEM SI I OBKRESLOVALA. MĚLA JSEM JEŠTĚ KNÍŽKU O PINOKIOVI, TAKÉ S ILUSTRACEMI PANÍ ZMATLÍKOVÉ.
Milá Alex, o Pitrýskovi jsem prvně slyšela až poté, co jsem se seznámila s naší paní od kníračích Pitrýsků! 🙂
Takže knížku neznám. Ale podívám se po ní – moc se těším na dobu, kdy budu zase číst pohádky (zatím je Patrikovi vymýšlím tak nějak „na míru“:))
DEDE, JÁ MĚLA PRO NAŠE DĚTI TOLIK PŘENÁDHERNÝCH A RŮZNORODÝCH DĚTSKÝCH KNÍŽEK, ŽE NETŘEBA POHÁDKY VYMÝŠLET. JÁ SI JE VYMÝŠLET NEUMĚLA, JELIKOŽ JSEM Z TOHO DENNÍHO KOLOTOČE BÝVALA HODNĚ UNAVENÁ. STŘÍDALI JSME SE U DĚTÍ KAŽDÝ VEČER S JIŘÍM. JÁ ČETLA Z KNÍŽEK, OJIŘÍ SI VYMÝŠLEL, JELIKOŽ ČASTO SKORO SPAL, COŽ DCERY VELMI KVITOVALY.DODNEŠKA VZPOMÍNAJÍ OBĚ NAŠE HOLKY NA TO, JAK TÁTA VYPRÁVĚL, NA MALOU CHVÍLI USNUL A NATO ZAČAL ZCELA JINOU POHÁDKU A OD ZAČÁTKU. PRÝ TO BYLO PRIMA, JELIKOŽ TY CHVÍLE PŘED SPANÍM SE TÍM KRÁSNĚ PRODLUŽOVALY. U NÁS SE DĚTEM ČETLO A VYPRÁVĚLI JSME SI S NIMI DENNĚ PO VEČEŘI. UŽ JAKO MALÉ, JEŠTĚ NE ROK A PŮL STARÉ, DOVEDLY POSLOUCHAT DOBŘE. NAŠE VĚRKA ADÉLCE PŘEDČÍTÁ UŽ OD MIMINKA A JE TO VELMI ZNÁT NA ADÉLČINĚ SLOVNÍ ZÁSOBĚ.JÁ ADÉLE MOC RÁDA NEJEN ČTU, ALE I HODNĚ ZPÍVÁM. ZROVNA VČERA JSEM CELOU HODINU ZPÍVALA JEDNU LIDOVOU PÍSEŇ ZA DRUHOU. OBČAS MI SICE TOK SLOV VYPADL, ALE MELODIE NASKAKOVALY DOBŘE.OBČAS MNE MALÁZASTAVILA, A JÁ PAK OPAKOVALA TČŘEBA PĚTKRÁT TU PÍSNIČKU, KTERÁ SE JÍ ZROVNA ZALÍBILA. A BYCH UŽ NEMUSELA TOLIK NAMÁHAT HLAVU VZPOMÍNÁNÍM, MÁM U POČÍTAČE KUS PAPÍRU, NA KTERÝ SI POZNAMENÁVÁM TITULY, KTERÉ JSMEM JEŠTĚ DO MAŠEHO MUZIK BOXU NEZAŘAZOVALA. ADÉLA SI POKAŽDÉ PŘEJE SLYŠET NĚJAKOU NOVOU PÍSNIČKU. TY NOVÉ A MODERNÍ PÍSNĚ SKORO NEUMÍM,JÁ JSME PŘÍZNIVEC HLAVNĚ DĚTSKÝCH A ÚPLNĚ OBYČEJNÝCH LIDOVEK. TY JSOU VLASTNĚ JEDŃECHNODUCHÉ A ZPRAVIDLA NAPSANÉ NEJVÝŠE NA 5 PRVNÍCH TÓNECH STUPNICE C DUR. NA NICH SE DĚTI DOBŘE NAUČÍ JAK RYTMUS, TAK I ČISTOU INTONACI. vŮBEC SE MI TŘEBA NELÍBÍ N S ŠKOLKOVÝ NEŠVAR, KDY UČITELKY UČÍN UČŽ TŘÍLETÉ PRCKY TŘEBA SUCHÉHO SLUNÍČKO, KTERÉ MÁ TĚŽKÝ SYNKOPICKÝ RYTMUS. NA TEN MALÉ DĚTI FAKT NESTAČÍ A TUDÍŽ SE RYTMUS KOMOLÍ. NO, JSEM BÝVALÁ KANTORKA NÁRODKY SE SPECIALIZACÍ NA HUDEBKU, TAKŽE DOBŘE VÍM, O ČEM HOVOŘÍM. PRO PRCKY Z MATEŘINKY JSOU OPRAVDU NEJVHODNĚJŠÍ PRÁVĚ PĚTITÓNOVÉ LIDOVKY.JEŠTĚ K TÉMATU: ČETLA JSEM PLYNNĚ OD NECELÝCH 5 LET , HLTALA JSEM JEDNU KNÍŽKU ZA DRUHOU A A CHODILA JSEM DO KNIHOVNY.TAM MNE MUSELI SE SOUHLŮASEM RODIČŮ PŘESUNOUT UŽV 11 LETCH DO DOSPĚLÁCKÉHO ODDĚLENÍ, JELIKOŽ KROM LEPOREL UŽ NEBYLA KNÍŽKA, KTEROU BYCH V DĚTSKÉM ODDĚLENÍ NEPŘEČETLA.LÁSKU K A ÚCTU E KNIHÁM U MNE ZALOŽILA MOJE ZLATÁ A MOUDRÁ BABIČKA. KAŽDÝ VEČER NÁM DĚTEM PŘEDČÍTALA ONA, A KDYŽ UŽ ŠPATNĚ NA ČTENÍ VIDĚLA, PŮJČOVALA JSEM SI PODLE JEJÍHO PŘÁNÍ KNÍŽKY JÁ A PŘEDČÍTALA JSEM JÍ ZAS JÁ SAMA.BYLY TO NÁDHERNÉ SPOLEČNĚ PROŽÍVANÉ CHVÍLE A JÁ NA NĚ NEDOKÁŽU ZAPOMENOUT.
Hmm – tuto knížku jsem taky nečetla a když jsem si přinesla jednoho Pitrýska domů, tak jsem původně myslela, že je to podle páně Žáka – v úžasné knize Pan Posleda, přítel študáků vystupují školní skřítci Pytrýsci
„Přišla velká bída kdysi,
na chudáky, na Pytrysy.
Labašta se jmenuje a Pytrysy zužuje …“
Četla jsem mnohokrát, musím se podívat, kde ta knížka je. 🙂
No já se přiznám, že jsem Půa nikdy nečetla, ani svým dětem. U nás měla prioritu Modrá liška.
Až televizní seriál mne jako dospělou s těmito hrdiny seznámil. Místo medvídka Pů jsem měla BIBI – na cestách a podobně, bylo toho asi pět dílů. No a jakmile jsem začala sama číst, drancovala jsem knihovnu a tam teda Půa neměli.
stoakrový les – aha, no vida, tak ono je to plošná míra, a já měla jako dítě za to, že stokorcový les je les plný stromů tzv. stokorců, které voní po skořici.
A vlastně to tak pro mě zůstane 🙂
ano, presne, taky jsem si jako mala myslela, ze existuje pohadkovy strom stokorec
Olcavo, od tebe jsme uz dlouho neslyseli. To je dobre te tady videt. (h)
Ahoj Olčavičko! (inlove) To je fajn, žes zavítala!
K tomu lesu: to jsem zkazila já. Pouštěla jsem si ty Disneyho filmy na you tube anglicky a pak jsem taky byla v pětisetakrovém lese v Anglii (poblíž Ashwood Forrest), což byla ta předloha pro Púův les, no a tak jsem automaticky napsala akry místo korců:))
Jinak se mi moc líbí tvoje vysvětlení stokorců! (rofl)
no to se tedy povedlo 😀
a já myslela, že ty akry jsou nový překlad a vlastně jen díky tomu mi to dneska došlo 🙂
Dede, máš opět krásný námět k zamyšlení, ale já nyní musím chvátat ke šporhertu a vařit oběd, vrátila jsem se z rehabky. Ale já se vrátím!!! 😀 Pozor na mě!
Ahoj. Ano, tu knížku jsem měl, jen to bylo vydání s úplně jinými ilustracemi než je běžné a než Púa dneska všichni znají. A musím říci, že se mi ty ilustrace líbily více. Ta knížka se mi moc líbila, já jsem nikdy nebyl na umělé superhrdiny.
Tyhle ilustrace to byly: http://www.antikvariatperla.cz/?inst=zbozi&met=detail&id=1303
No ano – tuhle jsem četla já taky.
alasdaire,přesně takového medvdka pů hjsem vlastnila taky. A lustrace se mi víc též líbí ty staré.
I překlad byl myslím že jiný. Tomu lesu se tam říkalo archaičtějším názvem „Stokorcový“. 🙂
Ano, byl stokorcový (blush) viz moje vysvětlení výše. A taky mám v knize ještě ty původní ilustrace, ale ty jsem na netu nenašla…
No jo, to je TO vydani co jsem mela. Proto jsem byla castecne zmatena nad tim obrazkem, co k clanku Dede dala. Ze by mne ale ta knizka zas tak moc chytla za srdce, to teda ne. Jak jsem knizky hltala, tuhle jsem si cetla na etapy.
Tak přesně tuhle máme doma, s těmito ilustracemi. Už letitou. Milujeme ji já, moje děti i vnoučata. Mně se ty příběhy líbily moc, všechny.
Medvídek Pú mne jaksi minul. Naši mne spíše vybavovali klasickými pohádkami, posléze Gabrou a Málinkou, Kájou Maříkem a brečavými Mánin Baryk nebo Rex. Kolik mě ukapalo slz! A jak jsem se příjemně bála v bezpečí svého koutku při konzumaci hororů Karla Jaromíra. Měla jsem hodně knížek. Teď mi napadá! Chtěli mi rodiče rozšiřovat obzory, nebo chtěli mít jistotu, že sedím na jednom místě a je ode mě pokoj. To už se nedovím.
Jinak, svěřovací typ moc nejsem. Jako jedináček jsem si zvykla řešit problémy vlastním rozumem. Moc jsem ho nepobrala a tak někdy to vyšlo, někdy mne to přes prstíky řádně kleplo.
Vyjímkou snad bylo ranné dospívání, kdy jsme s kamarádkou řešily co Von myslel křivým pousmáním, stydlivým mávnutím, nebo óóó, Von hodil papírovou kuličkou. To už jsme se skoro vdávaly! Později se už těmhle problémům nic nevyrovnalo, stačila jsem na ně jakžtakž sama :)) .
Možná to je i důvod, proč mám rád MASH. Takřka anti-hrdinský seriál, který je dokonalým protikladem oslavných válečných filmů a knih popisující byť humornější formou všechny problémy války v širším rozsahu.
Jo MASH můžu, ale nejradši mám poslední třetinu… 🙂
No ano – Medvídek Pú a Krištůfek Robin … akorát jako děcko (jsem to četla v cca 7-8 letech) jsem nepochopila, jak je možné, že Krištůfek žil v Stokorcovém lese … (chuckle) .
Mám moc ráda kreslené filmy. A když narazím na Sissi a Yetti – tak to mně vždy zvedne náladu. Je to ujeté a je tam sranda (rofl) – akorát vždycky skouknu až třetí třetinu.
P.s. Stýská se mi po Medvídku Pú a jeho laskavých komentářích a vůbec netuším, jak se mu daří … (hug)
Tak Sissi a Yetti neznám, ani z doslechu. Že bych popátrala? 🙂
Ygo, „náš“ Medvídek se psal Pů – ze začátku mi to tahalo oči, pak jsem si zvykla 🙂
Já vám to zjistím, Púa znám. 🙂
Děkuju
Ygo, ty asi myslíš nemecký animák „Lissi und der wilde Kaiser“? Ja som ho videla párkrát v nemčine na ORFke, Lissi (t.j. vlastne paródiu cisárovnej Sissi) hovorí chlap!, Michael Bully Herbig, čo je aj autor námetu a scenára. Je tam taký vodopád vtípkov a slovných hračiek, typických len pre nemčinu, že niektoré ani moc nestíham a česky by som si to rada pozrela, ale ešte som to nezachytila.
Sissi a Yetti jsou skvělí – to jsem ráda, že nejsem sama ujetá, komu se to líbí ( a to miluju i tu hranou trilogii s Romy Schneider, tak možná proto, že je porovnávám). Taky jsem měla hrdinku – Momo z knížky Momo a ukradený čas – dokonce jsem ji někde viděla zfilmovanou. A přiznám se, že mě v dětství totálně minul Mikuláš a jeho patálie – i když jsem byla čtenářka od pěti let – kolega z práce, který ho miluje, to nějak nedokázal pochopit, takové základní dílo – a půjčil mi všechny díly, které jsem s radostí přelouskala ( podotýkám že mi bylo ke čtyřiceti).
Reaguji pozdě, četla jsem až dnes.
Na této adrese lze stáhnout zdarma i když to trvá dlouho :
http://1url.cz/OttBZ
Je to fakt vtipný a dobrý na relax. (chuckle)
Držím se toho, že pomocnou ruku najdu nejspíš u vlastního ramene. Když pak někdo pomůže, je to příjemný bonus.
Medvídek Pú mě moc neoslovil. Zato později Foglarovky, Verneovky, Běhounek… neobyčejné příběhy o obyčejných lidech.
Petro, skutečně těžko srovnávat Púa s tvými oblíbenými autory – ty jsem ovšem milovala taky.
A s tou pomocí máš pravdu – naštěstí ne úplnou. Myslím, že největší problém u většiny lidí bývá si umět o tu pomoct říct. Okolí ne vždy může přijít na to, že ji dotyčný potřebuje – a kolikrát by možná byli lidi ochotnější, než by člověk předpokládal. 🙂
Petro, tohle mám zcela stejné jako ty. Taky hledeám pomocnou ruku hjen u svého ramene.Donedávna jsem byla přesvědčena, že dnešní mladí nejsou dostatečně empatičtí a ochota pomoci je u nich mizivá. Obrovské a fakt velice milé překvapení mne čekalo nedávno. Byla jsem v Domažlicích, ale měla jsem jen hůlku,protože jsem přijela z Plzně od Petrušky. S Hůlkou se moc rychle pohybovat nedokážu. V jedné ruce hůl, ve druhé docela těžkou taška s věcmi, co jsem odnášela z nemocnice,kde ležel můj Jiří, a na zádech ještě těžší batoh se svými věcmi. Bylo mírně umrzlo a trošku to klouzalo. Času do odjezdu vlaku bylo fakt maličko a já byla teprve na úpatí kopce, co vede k vlakové zastávce . Spěchala jsem , seč mi síly stačily,sotva jsem dechu popadala ,protože kdyby mi ten vlak ujel, na další bych bez možnosti ohřátí se někde v čekárně musela čekat skoro celé tři hodiny.Jak jsem se usilovně snažila vlak stihnout, nevnímala jsem vůbec nic kolem sebe. Zčistajasna se za mnou ozval mladý hlas, který říkal: „Paní, my Vám tu tašku i batoh doneseme až na zastávku,pokud jdete na vlak. Za mnou totiž šli dva cca 17 mládenci, jkteří nejenže pomoc nabídli, ale okamžitě ji i realizovali. Vzali mi obě těžká zavazadla a šli pmalinku a mým tempem přede mnou, abych si neymyslila, že mi má zavazadla chtějí ukrást. Byla jsem opravdu nevýslovně vděčná a šťastná,protože jen díky pomoci těchto mládenců jsem vlak operavdu stihla. Když jsem se snažila vb nutot jim za pomoc odměnu, smáli se a vše domítli.Vím, že tohle dneska už není z samozřejmé, ale tihle dva mladíci doslova změnili můj názor na dnešní mkladé.Sice to neplatí šmahem o všech, ale jsou mezi nimi i empatické osůbky s vůlí pomoci v nouzi i neznémé pajdavé žen ské.
Medvídka Pújsem dostala ve druhé třídě. Bylo to za nějakou pomoc spolužačce a v knížce bylo zapsané i věnování. Ten příběh mne nijak neoslovil,nelibil se mi, takže knížka skončila nedočtená někde v koutku naší knihovničky . Dnes doma knížku nemám, protože je spolu s hromadou d jiných dětských knížek u naší Adélky.Já tyhle příhody nijak ráda neměla. Mně se daleko víc líbily Tomečkovy knihy a taky jsem milovala Zemanovu veverku Zrzečku.Adélku Pú tnebaví, zato Zrzečku jí máma předčítá už potřetí.
A KNÍŽKU O VEVERCE PINKY, UŽ MÁTE?
http://veverackakronika.bloudil.cz/
SHARKO, TO JE JASNAČKA, ŽE PINKY MÁME.POŘÍDILA JSEM JI HNEDE, JAK BYLA NABÍDNUTA NA ZVÍŘETNÍKU. JE TO MOC KRÁSNÉ ČTENÍ, KTERÉ JSEM ZHLTLA UŽ JAKO DOSPĚLÁ A DOSLOVA JEDNÍM DECHEM.KNÍŽKA BYLA ŘÍZENA DÁREK PRO NAŠI VĚRKU, KTERÉ SE BĚŽNĚ VE VŠECH DĚTSKÝCH ODDÍLECH ŘÍKALO VEVERKA. ZRZEČKA JE TROCHU JINÁ. PAMATUJU SE,ŽE KDYŽ JSEM JI PŘEDČÍTALA VE ŠKOLE PRVŇÁČKŮM,NEMOHLA JSEM NIKDY VČAS KONČIT, ALE ZAS TO BYLA PRO ŽÁKY VÝTEČNÁ NOTIVACE DO DALŠÍ PRÁCE.TĚŠILI SE VŠICHNI A POSLOUCHALI BEZ DECHU STEJNĚ, JAKO DNES POSLOUCHÁ NAŠE ČTYŘLETÁ ADÉLA.
Už jsem koupila tři. 🙂 Nejdřív před lety tu původní, potom rozšířenou (ta je úžasná) a před vánocema další pro vnučku. 🙂
Já tedy naštěstí zatím patřím mezi ty, co jiným ty tašky nosí. Ale ono to obecně není tak zlé – vidím tuto základní slušnost kolem sebe často. Ne všichni, ne vždy, ale jsou.
Nesnáším ale, když někdo pustí sednout starší paní a ona na to místo posadí dítě. Nás teda ve škole učili, že my máme mladé nohy a máme pouštět starší! Nebo paní očekává, že se automaticky zvedne někdo další aby pustil tentokrát opravdu ji?
Petro, něco dosti podobného se mi v tramvaji kidysi stalo. Nabídla jsem tehdy těhotné mamině , ověšené taškami ,a ještě asi s pětiletým dítětem svoje místo.Když však ta máma posadila děcko a sama vlála i s těmi taškami v rukou nad ním, ozvala jsem se. Slušně a důrazně jsem připopdotkla, že to místo bylo pro ni, ne pro to dítě. Matka tudíž usedla a chtěla dítě vzít k těm taškám na klín. Co se však strhlo za randál a jekot,protože ten malý spratek chtěl sedět sám, to jsem už ani nechtěla dál poslouchat a raději jsem vystoupila dřív.Bylo ni ze všeho moc a moc smutno.
Taky se mi to stalo. Taky jsem upozornila. Tam to ale nakonec fungovalo, máma si vzala dítě na klín.
Jo Lenko, taky pomáhám – a někdy i vozím 🙂 Je to moc prima, žes ty mládence potkala! Jednak proto, žes stihla vlak a druhak proto, žes našla kousek důvěry v mladou generaci (inlove)
DEDE, FAKT TO BYLO PŘEKVAPENÍ VELIKÉ. sPÍŠ BYCH TO ČEKALA OD DĚVČAT. ALE TI MLÁDENCI BYLI OPRAVDU TAK SKVĚLÍ, ŽE JSEM NĚJAK JINAK A LÉPE ANI NEDOKÁZALA PODĚKOVAT. KOPEC K ZASTÁVCE BYL PRO MNE TEHDY OPRAVDU NESKUTEČNĚ DLOUHÝ, PROTOŽE MNE STRAŠNĚ BODALO V LEVÉ ARTROTICKÉ KYČLI A JÁ SE SOTVA VLEKLA JAK ŠNEK.NESTIHŮA BYCH VLAK, KDYBY TI CHLAPCI NEPOMOHLI HNED POD ONÍM KOPCEM.KDO CHODÍ BEZ OBTÍŽÍ, KOPEC VYŠLÁPNE LEHCE, ALE PO CELODENNÍ CHŮZI PO TVRDÉ DLAŽDBĚ MĚSTA S TAŠKOU A S BATOHEM TO BYL VÝKON SKORO NADLIDSKÝ. hROMADNÁ DOPRAVA V DOMAŽLICÍCH JE SKORO NULOVÁ, NA ZASTÁVKU SE MUSÍ NEJPRVE DOLŮ Z KOPCE, PAK ZAS SE ŠPALE NAHORU. ZKRÁTKA DOMAŽLICE JOU ROZHÁZENÉ PO NĚKIOLIKA KOPCÍCH, TAKŽE LÍTÁNÍ PO DRECH NEBO ÚŘADECH JE I S OBĚMA CESTAMI DOST ÚNAVNÁ CELODENNÍ ŠTREKA.
Medvídek Pú mě knižně jako dítě minul. I když jsem přečetla kdeco, medvídka Pú jsem neobjevila.
Toho jsem poznala až s dětmi v disneyovském provedení. Kluci milovali Tygra a oslíka Íáčka. Příběhy to byly pěkné. A líbilo se mi, že nebyli dokonalí.
Když mě je ouvej, tak si ráda pustím z DVD film Lepší už to nebude. Jack Nicholson jako Melvin a Helen Hunt jako Carol jsou úžasní. Melvin má horu problémů, chová se k lidem jako hulvát a přehnaně lpí na svých rituálech. A pro lásku je dokáže překonat. Já ten film miluju.
Míšo, minulý víkend jsem na tebe myslela – naše mláďata neznala Prázdniny v Římě, tak jsme si je pustili. Užila jsem si každou minutu a chápu, proč ten film miluješ. Já ho miluju taky! 🙂
Je to nádherný film s křehkou a okouzlující Audrey Hepburn a s ohromě charismatickým Gregory Peckem. Vše zarámované Římem.
A přestože ten film nemá Happy end, je krásný.
https://youtu.be/eIFo0txAvuE
Víš DEDE máme s manželem rituál, v předvečer našeho letu do Říma a po zabalení všech zavazadel, si ho vždy pustíme.
Příště si zkuste pustit Velkou nádheru (La grande bellezza) od Sorrentina a budete se těšit ještě víc. Moc pěkný film.
To si musím někam napsat, díky za tip na film, Aido 🙂
Ještě je moc pěkné (od stejného režiséra) Mládí. A pokud možno vidět je oba v kině, doma v TV nebo v PC to není ono.
Díky za tip, podíváme se.
Vzhledem k tomu, že můj pozdrav má na svědomí tenhle článek, je můj vztah k medvídkovi Pů jasný 🙂 Knížka mě nikdy nebrala, ale když byly děti malé, objevili jsme disneyovské filmy se spoustou hezkých písniček. Děckám se moc líbily a postavičky měly moc rády, pak přišly i další filmy s Půem- můj favorit je Tygrův příběh, jak Tygr hledal svůj rodokmen. Jsou to nesmírně laskavé příběhy o nedokonalých tvorech, já miluju Ijáčka 🙂
No a když jsem strašně unavená, vynervovaná a tak, tak si pustím občas některý film s medvídkem Pů (děti to berou jako matčinu mírnou úchylku, ale aspoň se mi nesmějí a někdy kouknou aspoň na kus se mnou). Neteče tam krev, nic tam nebouchá a problémy se vyřeší bez psychologických dramat. Navíc dobře končí a ne nějakou bombastickou svatbou, ale klidně a s úsměvem. A pro tohle mám ty příběhy ráda dodnes.
se mnou takhle cvičej příběhy Beatrix Potterové, kterou v životopisném filmu hrála Renée Zellweger. Její králíčci v kalhotách – Ocásek,Petr,Hoplinka,Pírko,kačenky,žabky…prostě zviřátka, jsou nádherná a příběhy také.
Ten film o Beatrix Potterové je bezvadný, taky se mi líbil. 🙂 Ovšem její příběhy mě neberou – a to mám doma její leporela, z anglického antikvariátu 🙂 Kresby jsou krásné, příběhy mě nebavily. Asi jsem ji taky poznala ve špatném věku (wasntme)
Ani to snad nemůžu napsat 😉 Když to nestojí za nic, pouštím si Vetřelce. Koukám na hlavní hrdinku a říkám si :
„Hele, jaká obluda jí honí a ona to NEVZDÁVÁ. A nakonec ten bubák stejně dostane na budku 🙂 “
…
no, každý má rád nějaké pohádky 🙂
Ri! Ty jsi číslo… (rofl) Ale logiku to má, to jo!
Ja milujem Star Wars – tie povodne casti 🙂
Ha! Votrelec bol môj prvý neprístupný film! Prešmykla som sa naň v 13 ako nezletilec. A tiež ho dodnes môžem.
taky tak..a pak Čelisti …
Jo, ale jen ty první. Vetřelci jsou dobří skoro všichni 😉
já dvojku,jak ta holčička leze tím vzduchotechnickým potrubím….
jo,já třeba ty od Tarantina…
U nas maju teraz vysietat Hitman-a. Je to najomny vrah, ale v podstate je to sympaticky hrdina. Tym, cim je ho urobila spolocnost, ale predsa v nom nezabila zvysky ludskosti.
Budem ho pozerat asi tretikrat 🙂 .
Ale sme to odbocili,co ??? Od rozpravok (pre mladsich pohadek 🙂 ) k horrorom 😀 .
Jeej, Dede, ty máš prekrásne nové pozadie! Jarní kvítí na pozadí bielych končiarov, krásne na predjarie. Medvedíka Pú som podobne ako Ri odchytila neskoro a to už mi tá rozprávka pripadala tak trošku momentálne zaostalá, nebiť prosím. Ale inak som fanda do animákov najrôznejšieho druhu, hlavne začiatky Pixaru, ale odkedy ich kúpil Disney, už to aj tam ide podľa osvedčenej disneyovskej šablóny. Ale zase prvý film, ktorý som vôbec videla v kine, bola Disneyho Kniha džunglí, a to je fakt zábavný a dobre urobený film (aj nejaké tie oskary to má). A potom boli v kinách ešte Snehulienka (najviac sa mi páčili samože trpaslíci, výrazné to charaktery) a Popoluška (myšky s piskľavými hláskami). Mala som asi 5 – 6 rokov a tie filmy a kino vôbec boli pre mňa hotové zjavenie. Tak asi odvtedy mám tie animáky pod kožou.
S pomocou to mám tak, že často o ňu neviem požiadať, aj keď by ju už asi bolo treba. Všetci majú toľko vlastných starostí, človek nechce nikomu pridávať. Vyžalovať sa určite môžem sesternici a kamoške dlhoročnej-dovolenkovej, tam mám podporu a rozhrešenie isté. S problémami určite nikdy nemôžem ísť za otcom, lebo to je stressman č. 1 a má sklony prepadať panike a ešte to zhoršovať. Tož tudy cesta nevede. Keď som zmenila prácu, preventívne som mu to celú skúšobnú dobu tajila a aj tak mal ešte aj potom sklony hysterčiť (chuckle)
Tatínek má kliku, že tě má! (inlove)
Jinak pokud přijdeš k medvídkovi Pú starší než úplně malá, nemůžeš dojít k jinému závěru, než jsi došla (chuckle) – viz moje odpověď Ri (wave)
Hej, ale napríklad mám všetky knižky od Tove Janssonovej (príbehy Mumintrolla a jeho rodinky a priateľov), dokúpila som si ich už ako dospelá, lebo ako deti sme si ich so sesternicou len požičiavali z knižnice. A tam je taká charakterová drobnokresba a taký jemný ale pritom presne vypointovaný vtip, že sa na nich chechtám aj dnes (pomáha tomu aj výborný preklad). Nehovoriac už o jej vlastných nádherných ilustráciách. Na japonský animovaný odvar prosím zabudnite, ten robí Tove neskutočne medvediu službu.
km 11, duše spřízněná! Klenoty rodinné knihovny (navíc je překládal do češtiny kamarád). „Strašidlo bylo již za dveřmi, zalezl jsem proto udatně pod postel.“ Taky máš všechny díly?
Pú mě nějak minul, k předválečnému vydání jsem se nedostala a pak už jsem byla moc velká. Sedmiletá vnučka ho má docela ráda.
Všetky Baty, aj „Otecko píše pamäti“ 🙂
muminkové, jestli to kreslený s těma bílejma podivnostma j eto japonský..tak z toho mám husí kůži..vypadaj jak zanícené akné….
Medvedika Pu nepoznam. Ale v sucasnosti bezi na RSTV polsky serial vecernickov Macko Usko. Ma viac ako 30 rokov a su to uzasne mile rozpravky. Macko Usko je plysovy medvedik s krivym uskom a spolu s inymi zvieratkami zaziva dobrodruzstva bezneho dna. Aj ked som na rozpravky uz trochu „velka“, krasne sa pri tom spomina (f)
Mam rada rozpravky ako Kremilek a Vochomurka, Krtek, Kubko a Matko …
Kde nikto nikoho nechce umlatit panvicou, utopit, alebo vyhodit bombou do vzduchu. Neprisla som na chut rozpravkam typu Tom a Jerry. V rozpravke sa umlateny otrasie a ide sa dalej. Ale ako vysvetlit dietatu, ze ak v skutocnom zivote umlati zvieratko, to sa neotrasie? 🙁 .
V zivote maju miesto ludia, kt. pomozu s uvarenym cajom ( ti castejsie), ale obcas treba aj tych s laserovym mecom. A tych druhych hlavne v rozpravkach. Ved keby sme nemali idealy dobra, ako by sme vedeli, co je spravne a co nie 😉 .
na Medvídka Ušáčka si pamatuju, milovala jsem Saturnina (housátko), Pohádky z mechu a kapradí taky oblibuju, Krtečka a všechno kolem loupežníka Rumcajse. I takové ty pohádky, kde byly vlněné figurky a byly to ruské motivy, ty mi chybí. No a když už jsme u těch ruskejch, Jen počkej! jsem schopná sledovat i teď a to násilí mi tam přijde takové „milé“ než v Tomovi a Jerrym, které taky nemusím.
Taky jsme mívala ráda Krtečka a podobně. Ovšem určitá fáze dětského vývoje obsahuje zálibu v opakování příběhů a nepřej si vědět, co s tebou dokáže popadesáté krteček a lízátko, krteček a robot…
jo,já tuhle brečela i nad těma vosama,co mu to lízátko vlastně sežraly….ale miluju díl,kde lítá ten zahrádkář a chce ho zničit….ale na Krtek a kalhotky,dokážu koukat furt…
No já už právě ne…
Tohle se mi stalo s Broučkama – když jsem v době, kdy je Marek miloval, uslyšela „uá uá narodil se Brouček“ dostala jsem kopřivku 😛
Miš Ušatek, jo. Na těch pohádkách jsem se ve čtrnácti letech naučila polsky 😀
A když jsme u těch úžasných kreslounků. Znáte Míšu a Mášu?
Objev století pro naše (třicetileté) mládě. Fantastické 😀
https://www.youtube.com/watch?v=KYniUCGPGLs&list=PLlUVRJNJeCC0N-O5-LkZYjlDbQGGTXnHa
Ten anonym jsem já 😮
Příště bud komentovat jen z vlastního počítače 🙂
V pohodě, máš zcela jinou dikci než jiní anonymové (rofl)
Míšu a Mášu neznám! 🙂
Masa a Medved chodil u nas v telke. Moderne (3D)spracovana rozpravka, ale myslim, ze na motivy stareho leporela.
Su strasne zlati (h)
znám Máša a medvěd, ale jako stařičké leporelo…
Míšu a Mášu náhodou objevili rodiče pro tehdy tříletou vnučku a nevím, komu z nás se to líbí víc. U kompu ztvrdne každej, kdo jde okolo, když už povětší dítko sleduje.Tohle, Jen počkej a Tom a Jerry, to se dá vždycky.
A znáte Míšu kuličku v rodném lese? Malý medvídek Míša, jeho máma medvědice Barbora, kohout Rváč kokrháč a hloupý Vasil. Tu knížku mám dodnes, a krásnými obrázky, jedna z nejoblíbenějších knížek mého útlého dětství.
A hlavně – medvědí strašidlo Barbucha. 🙂
ABYT. BARBUCHA NENÍ V MEDVÍDKOVI KULIČKOVI, . TO STRAŠIDLO JE Z JINÉ KNÍŽKY- Z KUBULY A KUBY KUBIKULY, KTEROU NAPSAL VANČURA. A MOC KRÁSNĚ.
Dík, nějak se mi to pomotalo už. 🙂
Abyt, jak si Barbuchu vybavuju úplně přesně, tak na Kubu Kubikulu a medvídka Kubulu jsem si musela usilovně vzpomenout:))) vypadá to, že máš pro ono strašidlo podobnou slabost, jako já (chuckle)
Chich Dede, mám velkou slabost pro všechna strašidla, ta medvědí obzvlášť. 😀
Medvídek Ušáček zase minul mě – nebo si ho prostě nepamatuju. Saturnina housátko jsem měla moc ráda 🙂
Saturnin housátko byl večerníček, u kterého jsem se bála. Byla tam totiž v jednom dílu LEBKA :O
😀
jen si nepamatuju ve kterým, ale našla jsem tenhle
https://www.youtube.com/watch?v=nppZV1nMMBM
Jak kradl to velikonoční vejce z velikonočního ostrova. Možná to nebyla lebka, ale od toho dílu jsem to fakt neměla ráda a pamatuju si lebku 😀
A v krtečkovi byla v kabinetu kostra 😀
Kdybyste chtěli strašit děti 😀
a to je možná i tenhle díl:-D
Tak rozprávka, ktorej som sa ja bála, je Zemanov Čarodějův učeň… „Krabateee …“ … krvi by sa vo mne nedorezal.
😀
Medvídka Pú jsem potkala pozdě. Neoslovil mě a přestože s dětmi jsme ho četli, nenašla jsem si k němu cestu.
Jsem pro hrdiny. Každodenní laskavost, ochota a čaj jsou příjemné a příjemné je při tom mít za zády hrdinu s laserovým mečem 😉
tak to jsm ena tom stejně..miluju Míšu Kuličku a starýho kreslenýho Méďu -Béďu, Pů a jeho kamarádi mi i přes snahu nic neříkají…to už jsem raději měla Rychlou rotu…
Ale pro hrdiny jsem, ať mají laserovej meč nebo tomahavk.. jenže někdy jsme měla větší slabost pro ty padouchy…protože, přiznejme si,bez padouchů by nebylo hrdinů 😉
na tetě Wiki jsem pohledala Míšu Kuličku a naprosto mne dostalo,že příběhy toho roztomilého medvídka,vyšly knižně už v roce 1940….
https://cs.wikipedia.org/wiki/M%C3%AD%C5%A1a_Kuli%C4%8Dka
Ri, na medvídka Pú musíš být buď velmi malá nebo velmi dospělá 😀 Když jsem si to včera četla, byly příběhy a hrdinové pořád stejní, ale ze stránek na mě vyskakovaly věty, na kterých by se dal napsat další článek – A. A. Milne uměl myslet a měl smysl pro humor. A znal lidi.
Mám radši mnoho jiných pohádek a je snadné je napsat, ale tohle dílo se prostě psychologicky vymyká. V dnešní době dost neuvěřitelně 😛 To je to, co mě zaujalo natolik, že jsem o tom napsala 🙂
Ja mam moc rada medvidka Pu. A Ijacek mi nevadi, on sice trpi depresemi, ale libi se mi, ze jeho pratele se mu proto nevyhybaji a berou ho sebou na jejich dobrodruzstvi, takovy jaky je.
Osel mi tam tolik nevadil,spíš to prase….
jojo je trošíčku nadmíru zbabělé
ale i takové to je v životě
Ano Maruško 🙂
to máš pravdu,ale já se těm srabíkům snažím podvědomě vyhejbat , takže asi proto nemám ráda to prase.