Zadívám se na dlažbu v chodbě a přemítám: Mýt či nemýt? Současná doba bahnitá mě totiž nutí přehodnocovat obvyklý časový interval, ve kterém se podlahy v Domě mění z čistých přes ujdoucí až ke špinavým, kdy je už drhnutí nezbytné. A při váhání, zda se chopit kýblu s vodou či nikoliv, si uvědomuju, jak důležité jsou v životě lidském mezistavy:))
Vezměte si jako příklad třeba ty podlahy. Jedna hranice říká čisto, druhá špinavo. Pokud bych chtěla kráčet pouze po hranici „čisto“, nebudu dělat jiného, než vytírat, protože v Domě, kde žijí lidé, psi a topí se v kamnech, by to jinak nešlo. Po hranici „špinavo“ zase kráčet nechci.
I nastupuje běžný pohodlný mezistav, který udržuju každodenním zametáním, přičemž jeho hranice se zlehka pohybují v závislosti na vnějších podmínkách. Razantní zásah pak vyžadují pouze nehody. Pro život je to optimální, energii šetřící nastavení.
Ostatně lidé se v životě v mezistavech běžně pohybují. Jsou užitečné ve vztazích, v zaměstnáních, při trávení volného času. Chůze přímo po hranicích, které bychom mohli v těchto případech označit jako „skvělé“ a „nesnesitelné“ bývá riskantní. Přesto je dobré obě hranice nepouštět ze zřetele.
Ona totiž stačí nemoc, vyčerpání nebo nedej bože nějaká katastrofa a my pak musíme dočasně své optimální hranice posunout. Někdy se dočasné opatření protáhne, a když nedáváme pozor, můžeme skončit někde, kde nechceme být – v totálně neuspokojivém zaměstnání, ve zničujícím vztahu, v naprosté prázdnotě.
Nebezpečné je, že ke kritickému posunování hranic do těch špatných poloh dochází častěji kvůli ubíjejícím maličkostem – nehody si umíme ohlídat lépe. Však víte, jak je to s tou žábou a horkou vodou!:))
Dívám se na své podlahy a vzdychám, protože hranice se mi napíná. Zítra. Zítra je už určitě umeju. S trochou štěstí mě ty záda do té doby konečně přestanou tak svinsky bolet:))
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2016
A tak se vás dnes ptám – možná ne úplně jednoduše: Jste spokojeni ve svých mezistavech nebo máte pocit, že v některých ohledech vás osud strká ke hranici“ tam ne!“? Nebo naopak – máte dojem, že se vám daří v práci, doma, v koníčcích, ve vztazích proplouvat spíš na straně „Ach ano!!“?
A teď se zeptám jednoduše a konkrétně: jak vy bojujete se svými úklidovými mezistavy? Taky máte pocit, že občasné vypětí, kdy držíte domácnost ve stavu „Skvěle děvče, čisto a uklizeno jak má být“ nějak dlouhodobě nestojí za to? (blush) Vzdát se člověk nemůže, ani to nedělám, ale ten pocit marnosti je zvlášť teď, v době bahna a šikmého slunce, poněkud deprimující 😛
Kdo ze Zvířetníků u mě byl ten ví, jak je to tu mrňavé. I přesto mi trvá vyčištění koberce skoro 3 hodiny. Proč? Protože musím posunout nějaký nábytek, vyměňovat vodu, přes kterou jde ten prach a špína, střídat hadici s hlavicí vyklepávací s hadicí klasickou…..
Snažím se tu udržovat pořádek jak to jde, ale ten zátěžový koberec se velmi špatně udržuje. A chlupy jsou v něm jako zasázené. Takže tou přítlakovou vyklepávací hlavicí jezdím po jednom místě několikrát, abych opravdu z koberce dostala všechen ten prach, chlupy a špínu. Krom toho řve vysavač a řve i ta příklepová hlavice. Kočky se toho strašně bojí. Melda byl vždy „nad věcí“ a neřešil to, ale teď ho nechci stresovat. Uklízela jsem nedávno, to už byl v tom sprcháči, takže jsem zavřela dveře a byl relativně v klidu. Ale viděla jsem, že mu to vadí a snáší to úplně jinak, nežli kdysi. S úklidem to nepřeháním. Chlupy jsou zdravé a působí jako antialergeny. Aspoň na mně!
Ve fázi mezistavu úpěnlivě čekám na „přepadení“, což znamená, že ten pravý úklid vypukne, když mne přepadne uklízecí mánie a to je většinou ve stavu nas/rání přednostou, kdy pukám zlostí a jdu to kompenzovat úklidem.je to výhodné,hraničí to s obdobím, kdy je úklid nutný.
No a protože jsem stará tak normálně uklízím po troškách a hodně malých, mám z nich dobrý pocit a často odpočívám. :-))Mám ráda doma čisto ale když svítí ostré slunce zatáhnu rolety,teď zrovna jsem investovala do nových,jsou důležité. Ergonomie je sice dobrá věc ale komu skáčou myšlenku jako mně, musí mít hodně věcí připravených k ruce, to je jasný.
OT: Hele
https://www.facebook.com/events/163990893978634/
Je to důležité datum ?
Zítra? Třeba jo, aspoň pro milovníky palačinek:))
Článek o palačinkách nebude, ale můžu si je dát v Hradci – pojedu si zítra poslechnout, co nám řekne nový generální ředitel 🙂
Mezistavy – znám důvěrně ze soužití se psem! 🙂 Velím Stůj! a Denis zastaví, ani se nepohne, ani se neohlédne a čeká, až dojdu. Anebo taky zpomalí, ohlédne se, popojde stranou. Moc dobře ví, o co jde, ví, že docházíme k silnici, zvlášť na známých trasách – zpomalí tak, že ho v pohodě dojdu, nicméně poslechl nebo neposlechl? Mezistav jak vyšitý. A není dobré ho v něm podporovat! 🙂
Zrovna tak v mezilidských vztazích – když se hranice příliš posouvají, je velmi těžké, ne-li nemožné vrátit se pak do původních mantinelů.
Co se úklidu týče, máme to podobné jako v ostatních zvířecích domácnostech. A abych nesváděla všechno na zvíře – vnoučata taky dokážou krásně uklizený domov během chvilky změnit k nepoznání! Posledně, bohužel až po jejich odjezdu, jsem objevila počmáraný nábytek! To si ještě budeme muset vyjasnit, že takhle tedy ne!!!
A co máte pořád všichni proti žehlení – taková příjemná práce to je! 🙂
Eh, kdysi mi řekla Zdena bp – proč uklízíš předtím, než přijedou? Uklízí se zásadně až poté, co za nimi zase zavřeš dveře! 😀 Jo, zatím uklízím předtím i potom! 😛
Úklidový mezistav se poslední dobou posunul zhruba někam „není tu Špína, máme z čeho jíst, máme něco čistého na sebe, bytem se dá projít.“ Víc nestíhám. Místo zvýšené snahy o domácnost si skládám lego, vybarvuju omalovánky nebo se přikrývám ručníkem a dělám „juk“. 😀
Myslím, a doufám, že to je ten správný základ pro to, aby i ty složitější mezistavy fungovaly, nejen teď, ale i časem.
Pavčol tys to řekla moc dobře – těmi širšími hranicemi u úklidu skutečně s malými dětmi získáváš čas na to, abyste si mohli budovat společný život hezky blízko té „skvělé“ hranici (inlove)
Jó mezistavy – čím jsem starší, tím jsem rezignovanější na krajní hranice, které se od sebe čím dál víc vzdalují. Třebas potřeba mytí oken …
Na druhou stranu Terezino astma zase zmenšilo rozpětí hranic u mytí podlahy – jsou dny, kdy by se ze země dalo jíst a dny, kdy už pouhé zametení nepomůže – a podle toho kolemjdoucí pozná, zda je Terka tady nebo v Čechách (rofl) .
A jinak OTéčko – v poslední době se mi vrátila chuť k focení (chuckle) a tady je pár fotek ze začátku února – bylo tady totiž neuvěřitelně slunečno (dokonce by se dalo říct, že jsem měla slunce v duši – chich)
http://yga.rajce.idnes.cz/2016_Zacatek_unora/
Ygo, na mých podlahách taky snadno poznáš, kdy má někdo přijet a kdy jsou se mnou doma jen psi (chuckle)
A jsem moc ráda, že máš chuť k focení – začátek února vypadá tak nějak na konec března! Chybí tam jen pomlázka a barvená vajíčka:)) Ale ne, prostě moc pěkné fotky – hlavně ty kačeny, které tam vlastně nejsou! (rofl)
V úklidovém mezistavu žiju v podstatě od příchodu prvního kocoura, tedy cca 12 let. Bývala jsem velký perfekcionista, pokud jde o úklid. Přesto jsem se odvážila vzít si domů zvířátko a moje dosavadní perfekcionistické snahy a představy padly během jediného týdne. Chlupy, roznesené stelivo, tzv. „nosní linka“ na oknech, to je každodenní realita, a občas ještě i něco horšího. Teď mám kočky čtyři, takže o perfekcionismu nelze hovořit. Paradoxní ale je, že se zvyšujícím se počtem kožichů jsem to vychytávala čím dál tím líp, takže teď mi jde úklid dost od ruky a celkem efektivní. Až tak, že některé návštěvy pomalu ani nevěří tomu, že tu vůbec žijí kočky. Ale kdo holt nesnese chlup v kafi, musí jít na návštěvu o dům dál 😀 .
O mezistavech jiných, než úklidových, nechci mluvit, nic moc. Snad jen tolik, že jsem se léty skutečně naučila nestresovat se, nenechat se manipulovat a být skutečně vyrovnaná a šťastná tak, jak to je. Je to důležité.
Milá tapuz, je vidět, že své mezistavy zvládáš racionálně a umíš s nimi žít (inlove)
S úklidem se snažím být ve stavu bydlíme a ne žijeme ve chlívku, se 17 kočkama je to někdy dost těžké, ale snažím se. S žehlením je to těžší, tam to řeším, že kupuji věci, které se moc žehlit nemusí a ty, které bez žehlení nosit nejdou, nosím néně často. S ostatními složitějšími mezistavy se nažím, aby byly funkční. Myslím, že to zatím jde.
Aleno, 17 koček? Tak to se máš jak ohánět… (h) Máš doma depozitum nebo k tobě postupně všechny přišly samy? (inlove)
Depozitum nemám, tak nějak se našly. Věkově jsou 15-3 roky.
Mezistavy 🙂 realizuji už dávno. Ono sktečně udržovat třípodlažní dům je už nad moje síly. V zimě to ještě ujde, ale jaro léto a podzim už nee, protože se k tomu přidává ještě zahrada. Nyní jsem měla dlouodobý mezistav koš prádla na žehlení. Byla to samá trička, ale i tak jsem si řekla, že až nebudou čistá ve skříních tak teprve se do nich pustím. A šlo to. Při nějaké detektivce v TV jsem je nakonec vyžehlila.
Maruško, to já si rozdělávám žehlení v obýváku, kde je i O2 TV, tam si nastavím program, který mě zajímá a pigluju 😉 .
Taky žehlím v obýváku u TV. Bez televize bych nevyžehlila nic.
Před pár měsíci jsem si navíc vzpomněla na to, jak se kdysi nosilo prádlo na mandl. Pohledala jsem ve svém okolí a nedaleko jsem našla prádelnu a mandlovnu. Prádelnu tedy nevyužívám, peru si sama, ale mandlování ano. Cena mírná, služba rychlá. Nosím tam (respektive vozím v kufříku na kolečkách) „velké“ prádlo, jako prostěradla, cíchy, ubrusy, přehozy na postel apod. Velká úleva! Doma žehlím jen to, co se mi pohodlně vejde na prkno, a pochopitelně oblečení.
Tak konečně vím proč mám problém se žehlením – nemám televizi! (rofl)
Ale vážně, nesnáším žehlení a ani na něj nemám odpovídající prostor a vybavení. Stařičká žehlička ještě bez napařování a rozviklané prkno. Taky se snažím mít maximum věcí nežehlících a nežehlím spoustu věcí, které jiní žehlí. Ale v práci musím být za slušňáka a i když to obcházím jak se dá, občas se nedá. Ale trpím u toho!
Jinak – výstižné téma – po každém venčení důkladně očistit packy a pak zamést tu hrůzu co z nich vypadla. Nemám to ráda.
Včera jsem umyla okna. Ono jim to vydrží jen do prvního deště, ale jak na ně posvítilo, nešlo jinak. Okna já potřebuji čistá – žádné velké leštění, ale zato často.
Bez televize se žehlit dá … teda když máš dost filmů v počítači … a nebo rychlý internet.
😀
Umytá okna vydrží do první kočky. Tak to prostě je 😀
Ri, ty dnes perlíš! (rofl) Do první kočky (rofl) To je jak dole s tím kýblem.
U nás je expert na zavodnění domácnosti Ari, jak jinak 😛
Jo, jak dopadl skorodivoký kačer ve funkci chodu nedělního oběda? (wave)
😀
Byl chuten, leč tuh.
Časově jsem nedocenila míru jeho divokosti. 😀
Fakt že nekrouží nad okolím, není u nich způsoben domestikací, ale tím, že mají zastřižené letky. A jak jsem je tak dnes pozorovala, s jarem jim křídla dorostla, a pokud v okolí nechci vysadit invazivní druhy, nezbyde mi, než popadnout zahradnické nůžky a provést jarní sestřih 😀
To mi připomíná slepice staré paní, která bydlela v domku vedle nás, když jsme se přistěhovali. Její slepice byly zdatní letci s hřadovaly zásadně na jabloních! Když jsem opatrně nadnesla otázku přistřižení per na křídlech (lítaly i k nám a Max je pak honil a my jsme honili Maxe a přehazovali slepice zase zpátky přes plot:)) tak se tvářila jako bych navrhovala jejich mučení 😛
Možná kdybyste je nevraceli …
😉
Hihihaha, naše okna jsou neprůhledná!
Čumáčky učiní své hned, jakmile se okno umyje.
Tak ho nemyju a tím pádem mám po starostech. Aspoň na nás není zvenčí vidět.
Dievcata, prave som dozehlila postelne pradlo 🙂 . Za pomoci rozhlasu. Ked pozeram v telke detektivky, nemozem sa sustredit na zehlenie. Ale viete, kolko drobnych domacich prac stihnem pocas reklam ??? Napr. umyt riad, utriet prach aspon v 1 miestnosti atd.
Inak na zehlenie pouzivam kuchynsky stol, kt. prikryjem 4x prelozenou dekou a vyradenou postelnou plachtou ( je to uz zauzivany zehliaci set) a mozem veselo zehlit. Lepsie sa tak zehlia hlavne vecsie kusy – nemusim ich neustale posuvat ako na doske (happy) .
A co sa cistoty obydlia tyka, zastavam nazor, ze byt (dom) ma sluzit mne, nie ja bytu (chuckle) .
No vy máte všetci aspoň zvieratká, ktorými sa sústavný prílev nečistôt dá logicky zdôvodniť. Moja domácnosť je od smrti posledného škrečka jednočlenná (u Jackie som len hosťujúca panička), tak kto mi to tam doparoma furt vláči ten bordel? (chuckle)
Systematicky upratujem u otca, minimálne raz za 2 týždne celý byt, a periem a žehlím mu biele prádlo, farebné si operie sám a je na to patrične hrdý (v skrini mu to potom potajme poskladám a uložím, lebo komínky mu nejdú). Tam si vybijem väčšinu upratovacej chuti a energie a doma to už len tak nejak šolícham … Takže keď už mám moc hrudiek blata a kamienkov na predsieni, tak teda naveľa povysávam, keď už zanechávam odtlačky vo vrstve prachu na nábytku, tak ho poutieram, keď už nemám miesto na linke, tak veci z nej spracem, a tak. A medzistavy v živote, práci a vzťahoch – u mňa škoda hovoriť. Zmeškaný vlak je moje druhé meno…
Km11 ta věta „tak kto mi tam doparoma vláči ten bordel?“ mě dostala! (rofl) Já ti mám dojem, že ten někdo musí chodit i k nám – všechno na ty psy asi svést nemůžu! (wasntme)
No, s tramvají courající sem a tam, eventuálně rozťapávající hovénko na dvorku přehlédnuté a tudíž pochopitelně našlápnuté je podlaha chvilku čistá pouze za stavu, kdy není bahnivo a pejska kaká na procházce. Takže mám mop stále v pohotovosti a tak jednou týdně vytírám důkladně. Aby prostor vypadal ve stavu „bydlíme“ a ne ve stavu „prodíráme se nepořádkem“
Navíc mi vytanulo na mysli, že tak nějak v mezifázi může být i vztah mezi dvěma lidmi a nemusí to být nutně partnerský. A pokud se včas neuklidí, sklouzne situace z ukliditelného v neukliditelný, neboli pokud je nutný velký úklid, může se stát, že se stav změní. Možná i to je důvod příliš lehkých rozchodů mezi partnery – to poslední zrnko prachu ukáže špínu. No a když se nechce uklízet, je lépe prostor opustit.
Inko, courající tramvaj mě rozesmála, ale fakticky se mi strašně líbí, cos napsala o mezistavu a úklidu ve vztahu mezi lidmi. Máš pravdu (h)
Podlahový mezistav bych popsala úplně stejně. Mezistav vypraného prádla s epohybuje někde mezi „utopím se v tom“ a „ještě že jsou Vraždy v Midsommeru, stihla jsme to vyžehlit- aspoň a chvilku klid“. Mezistav, kdy se dívám na narůstající hromadu, je poněkud mrtvičný.
Pokud jde o práci, můj mezistav se po dopsání překladu knížky blíží k „vyfláknu se na to, radši budu uklízet ve školce“. Jenže jak se znám, to by nešlo- vedla bych debaty se smetákem 🙂
nemám v trucovně televizi a tak se mi žehlí špatně. Naštěstí povlečení mám většinou krepové a takové běžné prádlo se žehlí snadno. Horší je to se zašíváním. Ale to s těmi podlahami je stejné. Těšila jsem se na sníh a ono je pořád bláto a osm tlap našlape dost slušně pokud je neodchytím. A potom stejně, pořádně se t ty tlapy neumyjí a neotřou a je to stejné. A tak si při těch domácích pracích říkám : STOKRÁT NIC UMOŘILO OSLA
Ano Maruško, je jen to není stokrát nic, ale stokrát sakra něco, co bylo včera, je dnes a bude zítra 😛
Matyldo, na to jsem zapomněla – na hromady prádla k praní, žehlení a skládání… a třídění ponožek!!! V době, kdy tu byli tři mužští byly ponožky snad ještě větší opruz než to žehlení:))
Jo to bylo v době, kdy pánské společenské ponožky ještě neměly barevné znaky pro párování. Ten, kro tohle vymyslel na černé ponožky by zasloužil Nobelovku za zvládnuté domácí a jiné práce:))
Párovací znaky na ponožkách 😀
Jo 😀
Ahoj. Problematiku úklidových stavů velmi podrobně, až vědecky, řešil Miroslav Horníček v knize Dobře utajené housle. Nebudu to tu podrobně líčit neboť vím, že jste tu takřka všichni knihomolové a jistě si na to vzpomenete 😀 omezím se jen na sdělení, že on používal termín „malý přehledný nepořádek“, který se dá udržet po řadu dní a poměrně rychle změnit v naprostý pořádek.
V životních stavech se, pokud to mohu ovlivnit, udržuji v těch, ve kterých být chci, to chce jen trochu snahy. A pokud to ovlivnit nemohu, tak se aspoň snažím se tím netrápit. 🙂
Alasdaire, díky za připomenutí! 🙂 Nemluvil o tom Horníček i v tom povídání o cestě lodí? Jak volal ženu, ať se jde podívat na cosi (Dardanelly?) zatímco ona se zoufale snažila uklidit neukliditelnou kajutu… 😀
To nevím milá Dede, já od něj četl jen ty housle a tam tohle myslím není, ale je to komické, to ano. 😀
Mezistavy úklidové máme u nás stejné. Čisto a jde to.
S dvěma kočičáky v domácnosti se člověk musí ohánět, aby bylo čisto. Máme dlažbu v předsíni a plovoucí podlahy v ostatních místnostech. Nejvíc mě naštve, když vytřu a někdo mi čistou podlahu zašlape nebo na ní něco vyleje. To by mě čert vzal.
Co se týče těch druhých a složitějších mezistavech. Jsem táda, že je to tak jak to je. A klepu na dřevo.
Jo, čerstvě umytou podlahu taky chráním vlastním tělem a chvílemi uvažuju, jestli vůbec členy domácnosti pustit domů (rofl)
Strašně deprimující.
🙂
Mezistavy pozorujeme na kbelíku s vodou. Když je plný, courají psi sem tam, lemtají vodu, kapou po podlaze, až je kbelík jen poloplný. A v určité fázi poloplnosti usoudí kočky, že je poloprázdný a převrhnou ho.
A to je přesně ten okamžik, kdy je třeba vzít mop a vytřít podlahu.
Ještě že ty kočky nad námi bdí a udržují čistotu 😀
(rofl)