BTW: Stačí jen uvařit

0205dar4_1Když jsem byla malá, bylo to moje zamilované jídlo – vařené hovězí s vařenými bramborami. Mohla jsem to jíst klidně v této nejjednodušší podobě, jen s máslem na bramborách, ale jako ideální variantu jsem měla navíc trochu tatarky a kečupu na mase a maso i brambory posypané čerstvě nakrájenou cibulí:))

 

Kdysi to bylo u nás doma oblíbené jídlo na nedělní oběd. Vařením masa vznikla dobrá polévka –  vždy hustá zeleninou a nudlemi, na čistý vývar se u nás nehrálo, vůbec, když bylo třeba nasytit věčně hladové puberťáky. Což tedy platilo jako v době, kdy jsem tím puberťákem byla já, tak i v době, kdy jsem se snažila nasytit své synáčky:))

Vařené maso, vonící zeleninou se potom přikládalo k vařeným bramborám. Jenže masa nebývalo nazbyt, tak se samozřejmě jídlo zdravě doplňovalo všelijakou zeleninou – jak tepelně upravenou, tak syrovou nebo nakládanou. Dušenou mrkví, mrkví s hráškem, mladým zelím, čerstvými zeleninovými saláty – nejčastěji okurkovým, ale i rajčatovým, zeleným listovým (varianta na sladko-kyselo posypaná opečenou slaninou byla výjimečná:)) či zelným (z bílého či červeného zelí). Když nebylo nic z toho, dodávaly se aspoň kyselé okurky či sterilovaná červená řepa.

 

Vývar ještě v hrnci

Vývar ještě v hrnci

 

Jako dítě jsem nad zeleninou vzdychala – ne proto, že bych ji neměla ráda, ale tohle jídlo mi prostě kazila. U salátů to bylo jednoduché, snědla jsem je až po jídle, ale co s přílohou? Tu jsem tedy obvykle snědla jako první, aby mi potom nekazila požitek z toho správného jídla:))

Samozřejmě občas mamina neodolala a udělala k vařenému masu omáčku – koprovou, rajskou nebo křenovou. Jako kuchařka ve vlastní kuchyni jsem ji samozřejmě rychle pochopila – když má člověk omáčku, tak přece jen nepotřebuje na osobu tolik toho masa, že. Jako dítě jsem však bývala zklamaná: proč kazit maso omáčkou? Navíc kromě koprovky se k omáčkám podávaly hlavně knedlíky a ty já jsem nemusela – a nemusím je dodnes.

 

Polévka na talíři

Polévka na talíři

 

No a bylo to po našem návratu z dovolené, kdy mi hlavou blesklo – vždyť já neměla to vařené hovězí celé věky! Většinou totiž hovězí maso pomalu peču s různými kombinacemi zeleniny, ovoce a dalších pochutin, jindy dělám guláš. No a vývary dělám poslední dobou nejradši z krůtích krků. A tak jsem hrábla do mrazáku, vytáhla opravdu pěkný kousek zadního hovězího a nechala ho do druhého dne rozmrznout.

Jako u každého jednoduchého jídla záleží výsledek do velké míry na kvalitě vstupních surovin. Tu jsem měla prvotřídní – nejen maso z farmy (ten býček si život na pastvině užil:)), ale i brambory od sousedů. Ty jsou tak lahodné, že mi chutnají i samotné. A protože jsem si hodlala užít své oblíbené dětské jídlo, nepřikládala jsem jinou zeleninu, než tu cibuli:))

 

Holý základ oblíbeného jídla - ale už teď výborný (s máslem na bramborách)

Holý základ oblíbeného jídla – ale už teď výborný (s máslem na bramborách)

 

Maso jsem dala vařit hned ráno, aby si mohlo bublat pomaličku, polehoučku, jen se solí, několika kuličkami pepře a jednou cibulí. Teprve mnohem později jsem přidala zeleninu, očištěnou, ale ve velkých kusech. Mrkev jsem jen přepůlila, petržel nechala celou, celer rozkrojila na tři silné plátky. A zase pomaloučku vařila, až ta vůně byla… no skoro k nevydržení:))

Nudle k polévce (verze domácí, leč koupené – takový nadšenec, abych ještě vyráběla nudle, fakt nejsem:)) jsem uvařila zvlášť, a v misce je bohatě prosypala nadrobno nakrájenou zelenou petrželkou. Martinovi jsem nudle na talíři zalila vývarem a decentně je proložila půlkou jedné mrkve, sobě jsem na nudle naložila kus od každé zeleniny – miluju zeleninu z vývaru. No a druhé jídlo jsem si užila stejně, jako v tom dětství:))

 

A tak dnes otvírám téma vývarů a pojídání masa vařeného. Někdo to má rád, jiný nerad, někomu chutná slepičí vývar, jiný dá přednost plnokrevnému vepřovému ovaru:)) Vaříte maso i přímo k jídlu – tedy ne jenom jako „druhotný“ produkt při výrobě polévky? Jak ho podáváte? Který druh masa vaříte nejraději?

A pak se zeptám na úplně jinou notu: děláte někdo doma hašé z vařeného masa? Já to kdysi u někoho jedla (to jsem ani nevěděla, co to bylo) a moc mi to chutnalo. S bramborovou kaší. Ale nějak jsem nikdy neměla odvahu to sama zkusit:))

 

Dobrou chuť!

Dobrou chuť!

Aktualizováno: 4.2.2016 — 14:01

111 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Kdyz uz se snedla polivka a vetsina masa, tak co zbytkama. Vzpomnela jsem si na jedno zbytkove jidlo z varene slepice (ne kurete). Jako decko pamatuju, ze slepice se u nas varila casto. Maso se shanelo tezko, ale na vesnici bylo slepic spousta. napred se cela slepice ve velkem hrnci uvarila se zeleninou. To bylo nutne, protoze slepice je tuha. Vznikla vynikajici polivka. Neco masa se dalo do polivky, a pak se udelala slepice na paprice. Ale obcas zbylo a z toho babicka delala dobrou vec. Tu varenou slepici pomlela na masomlejnku s varenyma vajickama, kdyz to bylo hodne tuhe, cmrndla trosinku vyvaru. Pak se do toho zamichaly nadrobno nasekane okurky. Sul, per. Vychladit a mazat na rohliky. Asi tak ten recept byl – byla jsem mala, ale tohle jsem mela rada, tak jsem to obcas pozorovala.

    Neco podoneho jsem udelala nedavno. Miluju veprovou peceni – ceskou klasiku s cesnekem a kminem a kruplavou kurcickou. Ale nesnasim to ohrate. Takze pak studene s oblohou. Mela jsem po novorocni veceri prebytek pecene. tak jsem to nakrajela, soupla do mixeru, vcetne tech tucnejsich casti spolu s hrubo nakrajenou cibuli, rozmixovala ne na pastu, ale jako hrubou pastiku, a pridala neco vychlazene stavy z peceni, s odstanenym tuke. Stavicka byla pekne rosolovita a intezivni chute. Vychladit – v pokojove teplote to bylo OK, ale vychlazene totalne vynikajici.

    1. Šiš Hanko, ty mi ale děláš chutě… s to tvojí pečenou vepřovou pastou 😛 (to je olizovací!) Já si vzorně chystám k večeři salát z čínského zelí a ne a ne zrovna při večeru najít to správné nadšení pro jeho konzumaci a ty přijdeš s tímhle (wasntme)

    2. Hanko, ty jsi mi ted pripomnela, ze kdysi davno se v Cesku prodavala konzerva “kruti maso s vejci“ a ja jsem to strasne moc milovala. To bylo radosti, kdyz mi mamka nachystala do skoly na svacinu.

      1. Vendulko, to jsem milovala také!!! Ovšem dneska to není k jídlu. Ani těm toulavým kočkám bych to nedala. Fuj to je hnus.

        1. ono ještě existuje! jenomže dneska bych nad tím docela váhala a dávala si otázky co do té konzervy namleli. Ale bývala to taková dobrota, skoro si to pamatuju na jazyku i po třiceti letech

          1. existuje. Myslím že teď do toho melou ty krůty i s podestýlkou a konzistenci dohánějí želatinou
            grrr

  2. Napíšu to sem nahoru, níže by to byla nudle. A asi to bude dlouhý komentář (recept pro Wendulku), tak se předem omlouvám.

    Takže při vaření masa mi vývar zřejmě zhnědla(zakalila) krev. Já ho dala do studené vody, zakryla, pomaloučku nechala vařit, neodkrývala, nedělala nic. Takže jsem „pěnu propásla“, protože když jsem po hodině zvedla pokličku, část vody se vyvařila a po okraji byla už jen hnědá usazenina(od krve). Ale jak jsem už napsala, mě ta barva nevadila vůbec, jen jsem byla zvědavá a tak díky za vysvětlení.

    A Wendulko – knedlíky. Taky mi chvíli trvalo, než jsem se je naučila, z domova jsem ne neuměla, tam jsem je take nikdy nedělala. Hrubá mouka českého typu se tu neprodává, takže jsem je dlouho dělala jen z hladké. Pak jsem objevila „Wondra flour“, která je velice podobná naší polohrubé, tak jsem to dělala z ní. Jenže ji pak přestali prodávat ve velkém a teď je pouze v menším „válci“ na zahuštění omáček a přijde mi, že je trochu instntní. Tak z ní knedlíky dělám jen půl a půl (W+ obyč.hl.). Já věřím, že hlavní úspěch u knedlíku je mít dostatčeně velký hrnec, aby se v něm nemačkaly. Hrnec musí být spíše široký, než vysoký. Můj má průměr 28cm a je 12cm vysoký. Používám suché droždí „Fleischmann’s (jak jsem se dívala, prodává se i u vás a zatím vždycky mi s ním všechny různá těsta vykynula).

    http://www.amazon.co.uk/Fleischmanns-Instant-Yeast-1Lb/dp/B000LRFVHE.

    Tady je recept, jak knedle dělám já (zdá se to dlouhé a komplikované, ale není, jak se to naučíš, půjde do raz dva). Dělám bez housek, protože aby se mi v těstě (am. housky)nerozplynuly, musela bych si upéci vlastní a na to jsem přeci jen líná 🙂 Z tohoto množství mám dvě šišky, které při vaření nakynou asi to 20cm válců. Můžeš trénovat s poloviční dávkou (obzvláště, pokud nemáš správný hrnec).

    200 gr hl. mouky + 200 gr mouky Wondra. Pokud Wondru namáš, nebo nemáš českou, jde to i jen z té hladké (400gr), 2dl vlažného mléka, 1 vajíčko, polévková lžíce suchého droždí, velká špetka soli.

    Do menší misky dej polovinu od každé mouky (nebo 200gr hladké), vmíchej droždí a sůl. Do vlažného mléka rozkvrdlej vajíčko, přilej k mouce a dobře promíchej. Pak postupně přidávej zbytek mouk(y). Každá mouka se chová jinak, tak do těsta nenuť všechno odměřené množství. Když už těsto drží dost pohromadě, vyndám ho na prkýnko nebo vál, tam podle potřeby přidávám mouku až vypracuji mírně festnější (ale stále vláčné) těsto. Vymytou misku vytřu olejem dám těsto a obalím olejovou vrstvou navrch. Zakryji na nechám kynout, podle teploty tak 20 min. aby těsto bylo polovykynuté (trochu se nafouklo). Pak ho vyklopím na prkýnko, rozkrojím na půl a z každé půlky vyválím váleček asi 12 cm dlouhý. Nechám válečky na prkýnku, jen je lehce zakryji utěrkou, nebo velkým ig.sáčkem. Dám vařit (osolenou) vodu a zatímco se vaří, těsto kyne. Pak opatrně (vystříkne to) vlálečky hodím do vody a pokud se přilepí na dno, hned vařečkou odloupnu (musí plavat). Na vyšší teplotě (aby voda stále bublala) je přikryté vařím tak 10 min., pak obrátím a vařím dalších asi 10 min (knedlíky hodně nakynou). Já u hrnce většinou stojím (nebo alespoň v pohotovsti v kuchyni), protože voda ráda přetéka, ale poklička musí být, jinak jsou knedlíky „oslizlé“. Po těch 20 min, jeden knedlík vylovím (já mám český široký „podběrák“ na knedlíky) a nití přepůlím. Moje v tu dobu už bývají hotové, ale někdy se mi přeci jen stane, že střed je ještě lepkavý, tak obě půlky hodím zpět a ještě chvíli vařím, pak rychle vylovím obě šišky. Já mám i kráječ na knedlíky (tu drátkovou kolíbku), takže pokud servíruji hned, rozkrájím je kráječem na plátky. Když mi zbydou, dám je do lednice a druhý den buď pokrájím (to už jde krásně nožem)a napařím, nebo na kostičky trochu osmahnu a dělám knedlíky s vajíčkem. Ty jsou z toho fakt výborné, takže i když se ti „teplé“ nepovedou, vsadím se, že na studených s vajíčkem si pošmákneš.

    1. Důležité k droždí !!!! Zapomněla jsem napsat, že k suchému droždí se musí přidat tak půl lžičky cukru !!!!! Jinak droždí správně nevzejde. Ten cukr je živina, která ho zmladí !!!! Tak na to nezapomenout !!!!

      1. Dekuju Maricko za podrobny navod, ja to teda jeste zkusim s vyrobou knedliku a dam ti vedet jak to dopadlo.

  3. Vařené hovězí u nás mizí přímo od hrnce, nějak záhadně se odpařuje. :-)) Křen, křen s jablky a tak různě k masu je vynikající. Tatarku už moc nejíme ale někdy….
    Tady v našem okolí polévkové hovězí vyhazovali, asi měli všeho dost, takže naši pejskové se začali mít posléze velmi dobře, kdyby mi to nebylo žinantní, klidně se to dalo jíst.
    A miluju vařený celer, po tom bych se utloukla, trochu jogurtového dresinku na něj nebo maličko tatarky a mám bubliny za ušima.

    1. Jenny, to mě těší, že je tu další celerovej maniak (chuckle) celer vařený ve vývaru je leště lepší než vařený samotný… zkus si k němu někdy dát krapet nakrájené kyselé okurky, nebo maličko na jemno nakrájené cibule… jo, to můžu 🙂

      1. Celer jako priloha: nakrajet na 1cm kostky, posmazit na trosce masla se lzickou cukru, potom zalit troskou vody a posolit, zaklopit, udusit do mekka. Zakapnout citronovou stavou. Dobrota.

      2. je dobrej smaženej i jako hranolky…..pečenej v troubě..a nakyselo naloženej nemá chybu..al eráda taky chroupu řapíkatej..jen tak,chutná mi…

  4. Jsme po večeři a já sem běžím odvolat, co jsem (včera)níže napsala !!! Ono totiž maso bylo přímo vynikající !!! Já ho po uvaření z vody vyndala (aby se už víc nelouhovala) a dala zabalené do lednice. Vývaru jsem ráno z povrchu sundala všechen tuk a zcedila. Mrkev bleskově zblajzla Trixie a cibuli jsem vyhodila. A pak jsem se celý den silou držela zpátky, abych vývar neupíjela studený jako skvělý džus! Před večeří jsem do něho dala mražený hrášek, mrkev pokrájenou na maličké kousky, kus vařeného masa na kousky, rozemnula sušené listí petržele a nakonec vlasové nudle (jediné, které jsem měla doma). Pár minut před podáváním jsem tam vložila prohřát ten kusanec masa z lednice. Choti jsem řekla, že jestli mu maso samotné nebude chutnat, že nevadí, že ho rozkrájím do polévky. Rozhodla jsem se totiž postup obrátit – nejprve prohřáté maso jako předkrm a pak polévku. Manžel měl vždycky rád měkká masa a tohle se opravdu skoro rozsýpalo. Noční uležení mu jasně prospělo, chuť se hodně vylepšila a kupodivu mi už pak ani nelezlo do zubů. Hromádku strouhaného křenu jsem musela udělat ještě druhou (a že jsme si jím protáhli nosní dutiny !!!) a oba jsme se olizovali až za ušima. Ani jeden z nás nestál o chleba, snědli jsme jen samotné maso a na přidání do polévky nezůstal ani ždibínek. No a pak teprve byla polévka, navrch s čerstvou petrželkou. Pochutnali jsme si tak, že jsme se shodli v brzké době na repete (a manžel prý objevil další chutné české jídlo) !!!! Nejraději bych hned uvařila druhou půlku masa, kterou jsem si oddělila na guláš. Ale protože máme kari guláš také moc rádi, další večeře vařeného masa chvíli počká. A chuť masa byla nakonec přesně taková, na jakou se z domova pamatuji. Takže díky Dede za inspiraci !

    Jen ještě dotaz. Na fotce „polévka na talíři“ vypadá vývar čirý ? Ten můj byl tmavý, neprůhledný. Ne že by mi to nějak vadilo, jen by mě zajímalo, jak jsi toho Dede docílila. Možná je americké hovězí moučnější, možná vývar zbarvila cibule (byla loupaná), kterou jsem tam dala hodně velkou.

    1. Maricko, ten zakalenejsi vyvar muze mit dve priciny. Za prve, jak se to maso zacne varit, tak na povrchu se zacne tvorit pena (v podstate srazena krev), kterou musis sbirat. To trva tak asi 10 minut. A Trixie si na tom pak pochutna. (dog) Za druhe, nudle do polivky uvarim zvlast, proplachnu a teprve pak nakonec dam do polivky. Cibule bez slupky ti vyvar nezabarvi – barvi ta slupka. Ja delam vyvar s cibuli ve slupce – mam rada tu nazlatlou barvu a navic slupka drzi cibuli pohromade.

      1. Maso na kvalitní vývar se vkládá do studené vody a pomalu „zaváří“. Pak se sbírá průběžně ta pěna, jak píše Hanka. Čirost vývaru je dána i druhem masa. Nudle určitě nevařit v polévce. Čirý vývar zajistí vaječné bílky. Když se (dle množství vývaru) do horkého dají 2-3 bílky a nechají se srazit, naváží na sebe všechny sražené masové bílkoviny a vývar se vyčistí.
        Jinak demi glace je velké kulinářské umění a pro jeho dokonalé dočištění se v hotovém vývaru vaří mleté maso, které se pak přecedí a vzniklý vývar je zlatavý a čirý.

        1. Karolíno díky za shrnutí teorie – přiznám se, že mě je to celkem fuk, vařím vývar na chuť a trochu zakalení mi nevadí. pěnu ale sbírám, to jo 🙂

          Karolíno, co je s Melíškem? Je nemocný? Radši rovnou držím palce… (h)

          1. Dede Melíšek je částečně ochrnutý po prodělané mozkové mrtvičce. Špatně se mu polyká, kouše, nabírá potrava….. Ale zatím je tu, nají se, chodí na záchůdek……, sice je zalezlý ve sprcháči, ale ještě nevidím tu poslední cestu. Ještě ne. Ještě baští, má na jídlo chuť, mazlí se. Já samozřejmě jsem připravená, ale zatím pořád věřím, že se vše v lepší obrátí, dobré už to nebude nikdy.

            1. Karolíno, to je hrozné, samozřejmě moc držím palce a myslím na tebe (h)

              Poslouchej, děvče, nešlápla jsi na kuří oko nějaké woo-doo kněžce, nebo něco takového? To přece není možné, aby se na tebe a tvoji smečku pořád sypaly nějaké průšvihy… (angel) Nebo ty tvoji kocourci holt měli v osudu psáno, že potřebují moc moc péče, takže skončili u tebe, protože ty jim dáváš naprosté maximum – lásky i péče. Palce držím fest! (inlove)

              1. Ano Dede, někdo má v rukách panenku woodoo s mým obličejem, do které píchá špendlíky pravidelně a často. Já stále doufám, že už ta moje smůla pomine, ale mám dojem, že ještě nemám vybráno!

              2. jop,už nějakou dobu jí říkám, že má někdo voskovou panenku Karolínu a bodá do ní špendliky….jen vědět kdo,udělala bych mu/jí taky jednu…

  5. Tak jsem se včera článkem a diskuzí tak nalaskominovala, že cestou z procházky s Trixie jsme zastavili v obchodě a já koupila kusanec hovězího. Zeptala jsem se řezníka, co by doporučil a ukázal na maso, které kupuji na guláš. Koupila jsem kus troche pod dvě kila a polovinu odřízla právě na pozdější guláš. Druhou půlku jsem večer vařila (s mrkví, cibulí a kuličkami pepře) něco přes dvě hod. až bylo krásně měkké (po hodině bylo stale tuhé). Neodolala jsem a hned kousek snědla (plánovala jsem ho sníst na dnešek, takže večeře byla jiná). A já vám nevím. Ano, chutnalo mi to, ale ne tolik, jak jsem si z těch svých vzpomínek myslela. Přestože maso zůstalo šťavnaté, možná u „samotného hovězího“ už jsem si nějak zvykla na chuť steaků a tohle je fakt jiné (a dost leze do zubů:) ). Ale vývar je výborný, takže ho sleji, přidám jinou zeleninu a část masa rozkrájím do polévky, která bude dneska k večeři. Zároveň s masem jsem koupila asi 20cm dlouhý, tlustý kořen křenu (však taky stál polovinu co maso !!). Tak ho nastrouhám a uvidím, jak maso na talíři bude choti chutnat (čerstvý křen on moc rád, hořčici též). Když ne, sním ho sama. Jestli si bude pochvalovat polévku, možná na ni hovězí někdy znovu koupím (a vařené maso si zase sním klidně sama).

    1. maricko, vyvar se musi varit dlouho, dve hodiny je malo. ale ja taky vyvar miluju doma kdyz jsem na navsteve v cesku, ale kdyz si ho vyjimecne uvarim tady, zda se mi, ze to dalo strasne moc prace, ktera za to nestala. nevim, cim to je.

      1. Vendulko, možná jsem maso vařila o něco víc, než dvě hod. přesně jsem to nesledovala, ale určitě to bylo méně než dvě a půl. Možná záleží na mase. Ale masíčko bylo „křehoučké, měkkoučké“ :)) A práce mi přišla minimální, nevzdávej to, zkus znovu 🙂

        1. tak jo maričko. mě se většinou zdá, že pokud se už pokusím o nějaké typicky české jídlo, tak to není to pravé. žitný chleba nebo knedlíky jsou vždycky úplné fiasko, zásmažkové polévky mám dobré, vývarové jenom někdy protože kosti a kuřecí skelety na vývar tu neexistují. omáčky s knedlíkama miluju, ale protože neumím ty knedlíky, můžu vařit jenom koprovou s bramborama, tu mám ráda s vajíčkem, a výborné kuře na paprice co mám recept z internetu, to se dá jíst s rýží. jinak se o žádné české jídla radši nepokouším, chris je v jídle děsně vybíravý a já už to tradiční české vaření nějak nemám v ruce a oku bohužel

            1. Podle mě je to moukou, pokud si ji Vendulka nevozí z domu. 🙂 Aspoň já jsem mela v Anglii tento problém. Když jsem chtěla někomu předvést knedlíky, musela jsem si mouku přivézt z ČR 🙂

              1. jo jo mouku vozím. ale nejde mi to. třeba je to tím, že do dvaceti jsem bydlela doma a i když vařím od dvanácti let, knedlíky dělala vždycky máti, pak jsem odjela do anglie a už jsem se je nikdy nenaučila. dvakrát jsem to zkusila podle mamky návodu, a byly jakési rozpláclé a taky oslizlé z vaření, asi bylo těsto moc řídké, tak potřetí jsem udělala fakt aby to drželo tvar a zase to bylo moc tvrdé. vzhledem k tomu jaká je hrubá mouka vzácnost, tak to nechci zkoušet znovu, radši si ji schovám na kapání nebo drobení do polívky.

                1. Ono taky záleží na kvasnicích – pokud používáš suché droždí, tak z vlastních zkušeností vím, že mi kyne pouze to „s vlaštovkou“.

                  Jinak knedlu, když vařím, tak z polohrubé mouky – a chce to mísit a mísit a ještě jednou mísit, až je těsto vláčné jak hedvábí. Jak říkali stařenka „Děvče nepřemiluješ a těsto nepřemísíš!“

                    1. Vendulko, vygoogli karlovarsky knedlik. Tam drozdi nepotrebujes – nadzvedne to uslehany snih. To malo mouky, co to bere, se da udelat I z te mouky u vas. Kdyz recept rika rohliky, tak to nahradis chlebem typu veka – ne franc. bageta – to je moc tvrdy. Ale ty kosticky z veky musis nechat vysusit, nejrychlec ve vlazne troube. fakt to funguje.

                    2. Dekuju vam za vsechny rady, vy jste na me tak hodni.

  6. Hele, dotaz.
    Asi na Karolínu.
    Jak mám UVAŘIT divokou kachnu?

    Ale beru nápady i od ostatních 😀

    1. Ri děkuji za důvěru.
      Divokou kachnu oškubanou doporučuji spařit horkou vodou – chvíli ji pak v té vodě ponechat. Zbaví se pachu.
      Maso bývá dost tuhé, takže je dobře ho důkladně prošpikovat.
      A pak je více možností: kachna nadívaná játry a pomeranči (to se připraví kousky pomerančových dílků, jemně nasekaná cibulka, nejlépe šalotka a husí nebo kachní játra, vše se smíchá a tím se kachna nacpe, zašije a upeče). Nebo jí lze upéct klasicky, jako kachnu obyčejnou, ale s divokým kořením a medvědím česnekem. Také podušená divoká kachna s kořením (tymián, bylinky…) je vynikající, pak se naporcuje a jednotlivé porce se na chvíli dají pod gril.
      A jednou jsem ochutnala recept z Francie – divokou kachnu na másle. Bylo to moc dobré. Je na to ale dost velká spotřeba másla, které pak lze využít do dalších zvěřinových kuchyní, když se dá v malých porcičkách zamrazit.
      3-4 kostky másla se rozehřejí v pekáčku a do horkého se vloží kachna prsíčky dolů. Okoření se bohatě bylinkami provensálského druhu a dá se péct. Velmi pomalu péct. Peče se nejlépe 24 hod. při velmi nízké teplotě. Je to velmi jemný způsob úpravy a velmi chutný.

      1. Stáhli jsme je z kůže potvory, škubání jsem vzdala.
        Proto jsem se ptala na to vaření 😀
        Pečené stejným způsobem jako bílé domácí kačky mě nechutnají. To maso je prostě jiné. Podle mě to chce koření a víno a hodně času, aby se rozpadala.
        Zatím se máchá v jalovci a tymiánu a červeném víně. A bude tak činit nejméně do zítra. Pak budu bádat nad pokračováním 🙂
        Ta nádivka z jater a pomerančů vypadá dobře. A kachnám ještě není konec 😀

        1. U nás je divoká kačka dost často neb ji většinou vyhrajeme v tombole.Místní myslivci je všem dávají pro tyto účely.
          Přednosta je pak škube, zavřen ve sprchovém koutě,sedíc na židličce a kýchá.
          Poté kačku se vším kořením ovařím cca 10 min. v hrnci, nechám vychladnout,teprve pak nadívám kuřecími jatýrky drobno nakrájenými s kořením na divočinu, mírně zahuštěno vejcem a nakrájeným kouskem staršího rohlíku, nesmí chybět trochu anglické. Kachnu uzavřu jehlicemi, obklopím zbytkem nádivky a peču v troubě s podloženými zádičky plátem anglické, totéž nahoru.Podlévám vývarem z toho hence.Kačena není takto suchá,protože se už tak dlouho nepeče a nevysychá.Pomeranče mohou být dobré ale nedávám, přednosta to neoblibuje a musím se s ním bohužel podělit.Všem vždy chutnalo.

          1. Já jsem na citrusy trochu alergická, takže nad tím pomerančem váhám. Ale zase ho tam není tolik, ne?
            My nemáme opravdovské zastřelené divoké kačky. Tohle jsou smaragdovky … trochu se nám přemnožily, tak jsme snižovali počet kačerů.
            Ale je to takové tmavé maso, tužší a je cítit jinak než bílé domácí kachny. Myslím, že se víc podobají těm divokým. (Taky umí perfektně lítat 😀 )
            Už se mi na ně recept na divokou kachnu osvědčil. Jenže to jsem je škubala a byly s kůží. Dnes jsme spěchali, tak jsme je stáhli. A budou dušené 😀

            1. já ji potírám před pečením koňakem a nechám odležet, ten koňak ji tak nějak nakřehne….

      1. Ještě se zeptám Karolíny, čím se ta omáčka zahustí a jestli k ní mám udělat gnochi a budu nasměrovaná k nedělnímu obědu 😀

        1. Já jsem teď dorazila!
          Klidně k tomu udělej gnochi, je to stejné, jako bramborové knedlíky.
          Já dávám docela dost cibule, ta pak omáčku zahustí. A jinak používám buď hotovou jíšku nebo lžičku škrobové moučky.
          Těch pomerančů je opravdu jen pár kousíčků na chuť. Já jinak citrusy taky moc nemusím.
          A co se vína týče, tak to jsem zapomněla. Teď jsem nějaká nanicovatá z toho Melíška, tak na spoustu věcí nemyslím úplně dopodrobna.

  7. Hase si pamatuju z detstvi, ale dojem to na mne nezanechalo. Ono v te dobe mne jidlo nezajimalo a stourala jsem se ve vsem, co mi dali. V Americe se dela hash, casto z neceho, cemu se rika corned beef – v podstate nalozene a varene predni hovezi. Tradicne se prodava v konzervach a US vojaci s tim prosli 2. svetovou valkou. Na dnesni pomery mi to prijde prilis slane. Ale je to klasika z takovych tech restauraci typu diner a hlavne na delsich cestach jsme si to nekdy s Chetem dali jako pozdejsi snidani a v pohode vydrzeli bez jidla az do vecera. V podstate se to dela nasledovne. Konzerva uz nasekaneho masa se da na par minut do horke panve s olejem, pak se prida drobne nasekana jedna vetsi cibule, jedna nasekana zelena paprika a jedna velka nahrubo nastrouhana brambora – nebo vic – podle chuti. Nejlepsi brambora v tomto pripade je brambora na peceni, tedy ta velka moucna. Nastrouha se i se slupkou. Pri vyssi teplote se to vsechno prohazuje na panvi tak 10 – 15 min. Kdyz jsou brambory hotove, tak se muze pridat ostra omacka, jako shriracha nebo tabasco. Mezitim si udelame volska oka a dame si pozor, aby zloutek byl jeste tekuty a mohl zahucet do masove smesi. Tradicne se k tomu podava kecup – jako Chet si da megadavku kecupu bokem. Tohle by slo udelat i ze zbytku vareneho hoveziho. Toz tak, etnicka vlozka k ceskemu jidlu.

    1. tady se asi corned beef hash dela s trochou kecupu nebo protlaku zamichaneho do te masove smesi, u nas v nemocnici to serviruji zapecene s br. kasi na vrchu (jako cottage pie, etc)
      docela mi to chutnalo kdyz jsem si dala, ale doma bych asi uspech nemela, chris nema rad br. kasi

    2. Taky si na hašé pamatuji z dětství. Maso se nemlelo, měli jsme na to takovou kolíbku s břitem dole, kterou se maso rozkrájelo nadrobno. To mě bavilo, jako dítě jsem si u toho připadala důležitá. 🙂
      Později jsem pak dostala vylepšený recept na hašé, kde se k základnímu vařenému masu pro chuť přidal malý kousek pomletého nebo posekaného uzeného bůčku. Myslím, že jsem do toho zapracovala i hrášek a posypala lehce strouhaným sýrem. Nebylo to vůbec špatné! 😛

      1. já si na hašé pamatuju ze školní jídelny, spolehlivě mi to opět zvedlo kufr….

    3. Hanko, tak tohle znám jen z literatury, ale moc se mi to líbí – tedy hlavně ta brambora uvnitř! 🙂
      Kečup… no, když byli kluci doma, mizel astronimockou rychlostí podle pravidla, že s kečupem se dá sníst i brokolice:))) Je legrace pozorovat, jak oby začali doma vařit (a dobře!), tak i u nich spotřeba kečupu klesla 😛
      U nás v podstatě jen stojí – to na tom mase, to byla vzpomínková kombinace, jinak to juž nejím. A právě proto, že to bylo jen na jedné porci (Martin to nerad), tak jsem se nedělala s tatarkou.
      Do té u nás obvykle patřila jemně nakrájená cibule, kyselá okurka, maličko hořčice a nevím co ještě… já to už roky nejím, tak jsem to zapomněla… 🙂

  8. Ajaj, tady bych si dnes bohužel nepochutnala. Ač masožravec, vařené maso velkých zvířat nejím. Hovězí mám ráda, ale jen zadní, roštěnec nebo (spíš jen teoreticky) svíčkovou, což se samozřejmě v hrnci na polívku nevaří (minulý víkend jsem zrovna dělala klasiku nad klasiky – hovězí pečeni na zelenině,která se posléze změnila na smetanovou omáčku, k tomu noky a brusinky. V neděli přišli na oběd hosté a moc jsme si pochutnali 😀 ). Z ovaru by mě asi trefil šlak. Takže vepřové, hovězí a skopové jen pečené, dušené nebo smažené. Hovězí polévku nemám ráda, je sladká a to mi nechutná, navíc mi v ní pak vadí to nakrájené maso, kde hrozí flaksy. Speciálně na vývar vařím jen kuřecí – většinou kostry, maso oberu, část jde do polévky a část mají kocouři. Miluju slepici na paprice, kterážto se nejdřív musí uvařit ve vodě, takže vývar je tentokrát vedlejším produktem, ale mám ho ráda. Slepice je tedy asi jediné maso, které mám ráda vařené.
    Rajskou a koprovku mám moc ráda, ale výhradně bez masa, maso by mi to úplně zkazilo. U nás doma se odjakživa dělají bez masa, koprovka s knedlíkem a rajská s knedlíkem, s rýží nebo s těstovinami. Mňam, takže příští týden asi bude rajská.

    1. Jo,jo slepici na paprice, na smetaně, to mnůžu. Slepičí vývar je velmi dobrá ňamka. Potvrzuji.

  9. OT pro DEDE a ostatní s namoženými zády !!!!

    Máme už dva roky doma „osobního maséra“ 🙂 Možná se něco podobného prodává i u vás, ale pokud ne a můžete kupovat přes Amazon, mohu vřele doporučit. Používala jsem upěšně zrovna minulý týden, kdy jsem si nějak namohla rameno (no spíše bolest za levou lopatkou).

    Je to přístroj velikosti dálkového TV ovládače na 4 AAA baterie. Na bolavá místa (kdekoliv na těle) se umístí 4 lepkavé náplasi (možno ale jen 2)a každý si nastaví sílu pulzování (jsou spojené 2 a 2 náplasti). Jsou tři možnosti masáže, já střídám „massage“ a „knead-hnětení“). To prostřední „beat“ je „bodové šťouchání“ to mi nevyhovuje. Každá masáž trvá 15 minut, a pokud chcete opakovat (já většinou 2x až 3x) pak se musí síly nastavení vrátit zcela na „off“ a zase zapnout. Je to fakt skvělá věcička, my ji používáme oba, mě před časem vyléčila krční bolest (nějak jsem se špatně otočila), kdy jsem masáž opakovala tři dny po sobě (asi 4x masírování, seděla jsem při tom na gauči a dívala se na film:) ). U bolesti jsem ležela na břiše na posteli. Když tu byl loni můj bratranec, take si to koupil a odvezl a moc si libuje. Když to zapnete poprvé, skoro se toho leknete, jakoby vám fakt někdo zajel dlaněmi do kůže. Ale pak, až si zvyknete, je to lahoda, prostě skvělá imitace maséra. Já na krku měla sílu 6, ale teď na záda jsem při posledním opakování měla max. č.10.

    Takhle to vypadá a je to dokonce na skvělé slevě (se 4 bateriemi navíc).

    http://www.amazon.com/truMedic-TENS-Electronic-Pulse-Massager/dp/B00DCEBLP4

    Pokud si to koupíte, vyplatí se (kvůli ceně poštovného) rovnou koupit náhradní gel na ty náplasti. Sice původní vydrží hodně dlouho (záleží jak často budete sundavat a nandavat), my gel zatím nepoužily, ale dvě náplasti už se nelepí, jak by měly. A doporučuji neztratit plastický papír na kterém jsou náplasti a po použití je tam zase hezky nalepit zpět.

    1. Maričko, asi to prozkoumám. Bohužel bych to pořád ještě potřebovala… nějak se ty záda nechtějí spravit, resp. se to zlepšuje strašně pomalu.
      Můžu chodit, dělat většinu domácích činností, pokud na to není potřeba síla nebo něco nosit. Nemůžu dlouho sedět u stolu, to fakt bolí, a úplně nejhorší je auto a řízení. V pátek jsem jela do Hradce nahrávat a jak je jedna cesta jen půlhodina za volantem, tak to moc nebylo k vydržení.
      No, Dana říká, že mám být trpělivá, tak se fakt snažím 😛

      1. Tak je mi mi Dede fakt líto, namožený, natažený sval někdy opravdu trvá dlouho uklidnit. Nepomohlo by naložit se na delší dobu do horké vody a pak si zase hned lehnout do teplé postele ?

        1. Maričko, já nevím – on to může být i zánět mezižeberního nervu a tak váhám. 🙂 Navíc pokud nejsem k smrti prochladlá, tak mi pobyt v horké vodě ve vaně nedělá dobře 😛

  10. Hm, samotné vařené hovězí „na talíři“ jsem nejedla hóóódně dlouho, jen při návštěvách maminky jsem ho jedla hojně rozkrájemé v polévce. Ale z dětství si ho pamatuji. Ano, byla zeleninová polévka a část masa na jídlo. Protože – jak Dede píšeš – maso nebývalo často, tak maminka určitě vařené hovězí různě „nastavovala“. Ale já si nejvíce vybavuji kus masa vylovení z hrnce a hořčicí a když byl, tak čerstvě nastrouhaný křen. A přikusoval se chleba. Ale to zřejmě bylo jen na chatě, kde ve vesníci býval skvělý řezník kam se chodilo pro maso a zřejmě si cenově mohla maminka dovolit koupit větší kus, než v Praze a jíst ho jen tak:)

    Já hovězí nevařím, tenhle druh masa kupuji velice zřidka, vlastně jen na šp.ptáčky a na guláš. Ale teď jsi mi Dede docela nalaskominovala, že možná při příštím nákupu nějaký kus koupím, uvařím a dám si jen tak jak jsem popsala.

  11. Hmmm, tak vařené hovězí moc nemusím. Vlastně hovězí vůbec moc ne… asi je to následek hužvatých pochoutek v různých jídelnách. Ještě tak ten tatarák (no, abych nekecala, rajskou ráda, guláš taky, ale pokud možno takový, co si uvařím sama).
    Naopak haše se u nás dělávala a pak jsem ji vařila mamince, když měla hodně přísnou dietu. Je to taky dané surovinami, z dobrého libového masa je skvělá. Já ji dělala úplně dietní, jen maso na trošce cibulky a vajíčko. Pro normální strávníky bych to trochu okořenila (pepř). Taky se dá zapéct pod vrstvičku brkaše, se sýrem nahoře.

    1. Ještě si uvědomuju, že samotné mleté hovězí vypadá trochu jako piliny a je třeba opatrně přilít vývar. Vzniklá hmota by měla být dost hustá – ještě tam přijdou vejce.

      1. Zano, já si pamatuju, že ta hašé, co jsem já jedla byla velmi jemná, lahodná a šťavnatá. Prostě překvapivé jídlo! 🙂
        S tou bramborovou kaší navrch to musí být lahoda – to je ostatně princip shepherd pie, ne?

  12. To dobre varene hovezi s oblohou, to je nase dedictvi z mocnarstvi. Jinymy slovy prosluly vidensky Tafelspitz – coz napovida, ze nejlepsi maso na tohle je spicka. Bylo to oblibene jidlo Franze Josefa. Viz: https://www.plachutta.at/en/tafelspitz/

    A taky oblibene jidlo naseho dedecka. Kdyz jeste kuchyni u nas prevazne vedly babicka a Marinka, tak patky byly bezmase, coz jsem mela rada – jako dite jsem maso nesnasela. Ale dedeckovi se podal Tafelspitz (a babicka tomu tak rikala), s jablecnym krenem a horcici, a prihrala se mu polevka, ve ktere se to varilo, plus jemne domaci nudle. Polevkovou zeleninu dedecek nejedl. Vidim toho dedecka s patecnim obedem jak dnes. Jo, a lete se obcas delalo studene varene hovezi s remuladni omackou, oblozene cerstvymi okurkami a vajickem natvrdo a chlebem – hlavne na chate.

    1. Studené hovězí je dobrota veliká – jen ho nikdy nějak nebylo tolik. Tak se u nás za studena k masu spíš jedlo vepřové.

  13. Tak já vařené maso, jakékoliv kromě vepřového, mám moc ráda. Droby – srdce, jazyk…. vařené doměkka s křenem a hořčicí je pro mne úžasné jídlo. Hovězí kližka vařená je pochoutka. Tatarka pouze domácí a kečup mi nesmí do kuchyně. Hovězí jazyk neuzený, uvařený a naložený v čínské omáčce….. slintám a vím, že si to neuvařím, protože nemám kde. Ani kdy.
    Dobrý vývar s masem a nudlemi nebo játrovými knedlíčky je taky můj favorit mezi polévkami. Jsem omáčková (křenová, rajská, houbová…), takže různé omáčky s rýží – knedlíková taky moc nejsem.

  14. K vařenému masu mám něco jiného.
    Můj táta si teď vzpomněl, že jeho maminka kuřata vařila a podávala jako vařené maso. A žádal o předložení takového pokrmu.
    Zapomněl ale, že jeho maminka, aby mohla rodině takové kuře v neděli přistrojit, musela nejprve některé z volně pobíhajících, odrostlých kuřat na dvoře polapit, zabít a oškubat, to znamená, že to bylo úplně jiné kuře, než to, které se koupí v Kaufu nebo „u Hrušky“ 😀
    A že uvařit samozřejmě půjde, ale vyndat z hrnce už ne, protože se rozvaří a rozpadne dříve než mrkev. Takže estetika 0 bodov, ale stejně si to pochvaloval.
    Taky šlo o princip, řekla bych 😀

  15. Vařené maso? Ne, prosím. Možná je to tím, že obecně o maso příliš nestojím. Když jsem byla tzv. u maminky, hovězí polévka byla velmi často a vařené hovězí se přidávalo k syrovému vepřovému na mletí do sekané či karbošů. Maminka přinesla z práce recept, který mi velmi zachutnal. Vařené hovězí maso se pomlelo, přidalo vajíčko, sůl, pepř, trocha strouhanky a hlavně velké množství sekané listové petrželky. Z hmoty se uplácaly řízky, obalily v klasickém trojobalu a usmažily. Mňam.

    1. MaRi, tak tohle je pro mě úplná novinka! vypadá to jako recept stylu „z nouze ctnost aneb jak nastavit množství masa aby se každý najedl“ a to v té nejlepší podobě! 🙂 A velké množství zelené sekané petrželky – to je přesně pro mě:))

  16. Dovolím si napsat recept na pomazánku z vařeného hovězího masa : vařené přední hovězí z polévky se dvakrát umele v masovém mlýnku, pak se přidá jemně nakrájená (možno i spařená) cibule, jemně nakrájené kyselé okurky, majolka, hořčice, šťáva z citronu, mletý bílý pepř, podle chuti se dosolí. Množství surovin přidávaných k masu záleží na osobní chuti, podle mé zkušenosti je potřeba dost té citronové šťávy. Pak se maže tlustě na čerstvý chleba. Dozdobení podle osobní fantazie.

    1. Jiřino, to zní moc dobře! Jen u nás vařené hovězí nějak nezbude, páč co by zbylo, to sním 😛

  17. Ó ano, vývar a vařené hovězí…
    U tohoto „jednoduchého“ vaření je naprosto nezbytné, aby vstupní suroviny – tedy to hovězí – bylo prostě výtečné. To podepisuju.
    A dělám to velmi podobně, maso vařím v co nejmenším množství vody, osolené, s velkými kusy veškeré kořenové zeleniny, bez celeru to pro nás prostě není ono, a kořením. Do vývaru pak dávám čerstvou zeleninu nakrájenou na malé kousky a vařím jenom do poloměkka. Nudle vařím zvlášť a část petrželky nebo pažitky nechám probublat a část sypu až do talíře.
    Zeleninu z vývaru slupnou čubiny.
    Pěkné maso slupneme my, to horší dostane zvěř.
    A my rádi s rajskou a bramborama. S křenem a hořčicí a s chlebem. S glazovanou mrkví a bramborovou kaší.
    Dlouho jsme to neměli. Mmmm. Ale tenhle víkend bude králík. To už máme naplánováno 🙂

  18. dobré hovězí vařené, nejlépe přední nebo kližka, s bramborem a dušenou zeleninou a druhý den zbytek masa s dobrou cibulovou omáčkou , velice rychlé vaření při kterém se dá uklízet, prát a rodina má přitom dojem jaká jsem úžasná kuchařka

      1. Dede omlouvám se dříve jsem se k počítači nedostala. Cibulovou omáčku dělám tak že cibulku nadrobonko, ale opravdu nadrobonko nakrájím, podusím na másle do růžova přidám trošku hladké mouky udělám jíšku. Tu zaliji studeným opravdu silným vývarem z hovězího masa a prošlehám a vařím , Studený vývar jistí to že se udělá krásně hladká omáčka. Opepřím čerstvě mletým pepřem.

  19. Vařené hovězí = školní jídelna
    Haše = nemocnice

    Brrrrrrr

    Mamka vařila z vepřového a kuřat. Vypadá to, že to na mně zanechalo následky 😀

    1. Tuhle jsem vařila pro kamarádky a ony pořád mlely, že se těší, jakou delikatesu jim uvařím. Tak jsem jim udělala rasjkou s kolínkama. Naložila jsem jim jen degustační porci, protože je pak čekaly elegantnější dobroty. Jenomže ony pomalu vylízaly talíře a žádaly přídavek. Když se to neodflákne… A je to dobré hovězí a ne vyvařená flaksa. A kvalitní těstoviny a ne rozvařené bláto… 🙂

      1. Oh, rajskou? S těstovinami?
        Ó tempora, ó mores.
        Nikdy.
        Rajská je moje velmi oblíbená omáčka, ale s knedlíkem. Když je nejhůř, i rýži akceptuju, ale KOLENA nikdy!
        😀
        Jo, rajskou s plněnýma paprikama jsem studovala u paní tchýně. Každý tu pak olizuje talíře, každý
        😀

        Těstoviny jíme, různé italské omáčky, včetně rajčatových taky. Ale v případě české verze rajské omáčky jde o princip 😀

        S hovězím je to u nás jinak. Prostě ho nekupuju. Takže ho ani nevařím. (To neznamená nejím.)

        1. rajskou s kolínkama také ne. To raději kousíček chleba. Asi pozůstatek jídelen /školní a závodka/

        2. Rajská se u nás nejčastěji jí s bramborama. Někdo ji rád s knedlíkem. Nevylučuji žádnou kombinaci, ponechám to zcela na vkusu každého jednotlivce 🙂
          Ovšem zde to musela být ta rajská s kolínkama neb šlo o vzpomínku na školní jídelnu. 🙂
          I přesto holky vylízaly talíř.

          1. Jasně, s kolínkama 🙂 To je něco jako krupicová kaše (Franta tomu říká pohádka mládí (blush) .

          2. Bubu, u tebe bych za takovýmhle jídlem ten talíř vylízala taky! 😛 (to je olizovací:))

  20. Vývary dělám většinou z kuřecích ořezů, krůtích krků, králicích hlav a žeber (když jsou) a různých jiných kostí (např. když koupím vepřovou kotletu s kostí, tak ta kost jde do polívky) – dodám mrkvu, petržel, celou cibuli (včetně šupky pro barvu), snítku libečku (od jara do podzimu) a menší rajče (když je) – nikdy, NIKDY ne cerel (my ho nemáme rády, my ho přímo nesnášíme – a Jedna ho nevyžaduje) + trojkoření (hřebíček, celý pepř, nové koření). Když je vařeno, přecedím, dodám lukše (nejsa šéfkuchař, lukše vařím přímo ve vývaru, i když vím, že by se to tak nemělo), lepší kousky vařeného masa (ty horší spořádali psi) a nakrájím mrkvu na kolečka – každý si na talířku posype petrželkou – ááááách, mám chuť na vývar.

    Jinak vařené maso jako hlavní jídlo nedělám (nějak jsem se to v dětství nenaučila, my jsme byli máčkoví a pečínkoví) – kromě vařených prasečích jazyků – k těm dělám jabkový křen a s čerstvých chlebem nemá chybu. A jo – ještě vařené uzené – s bramborama nebo křenkou nebo rajskou – mňam 😛 😛

    1. Taky dělám většinou polívku tzv. masovou- prostě ty zamražené kosti z kdečeho z mrazáku 🙂 Jednou za čas vyhrábnu malé pytlíčky a uvařím s cibulí, česnekem, novým kořením a pepřem. Až je maso uvařené, zavařím do toho nadrobno nakrájenou zeleninu (když je dobrá, klidně i tu mraženou na svíčkovou, ale té beru jen určitě druhy). Oberu maso, libové nahážu do polívky, horší kousky zvěři rovnou do huby. Nudle věřím zvlášť, protože s nima polívka rychleji zkysne.
      Vařené hovězí se u nás doma dávalo k cibulové omáčce, případně k rajské. Nikdy ke koprovce- ta si žádá vajíčka a radši k ní brambory než knedlu.
      Vařené uzené budu teď dělat s křenovkou knedlou- máme domácí, známí nám vyudili minulý týden.

    2. Celer nedávam ani ja. Nikdy! Aj petržlenu (koreňového) len poskromne, pripadá mi, že tú „celerovitú“ vôňu tam zabezpečí až dosť. Miesto cibule pór, dobre vyčistí vývar. A milujem kaleráb a kel uvarený vo vývare, kaleráb dávam vždy, kel len niekedy a až nakoniec.

      1. Jo – pórek taky někdy dávám, když mám (mám ho ráda) – a ta kedlubna je zajímavá – a to zelí dáváš jak? hlavku nebo listy …

        1. Ne-e zelí, myslím kel = po vašom kapusta, alebo aj ružičkový kel(-á kapusta) mi v tom chutí. A dávam tak štvrtku celej kelovej hlávky, ale až nakoniec, on je uvarený hneď.
          Inak s tým kelom a kapustou, to sa tí naši predkovia snáď na nás dohodli, aby sme si mali čo pliesť 🙂 (zelí (cz)= kapusta (sk), kapusta (cz) = kel (sk)…no hrúza)

  21. K té haši(skloňování jako kaše), resp. k tomu hašé (nesklonné). Ano, dělávala jsem ji před lety, protože jsem téměř každý víkend dělala vývar z předního hovězího. To bylo prorostlé a děti by ho nejedly, takže jsem ho namlela a na cibulce prohřála a dokořenila.Z libového masa by haše byla suchá.Dnes dělám vývar také jen z krůtích krků. Zeleninu do vývaru rozmačkám nadroboučko a přidám hodně, hodně nudlí. Nejsem VIP vyvařovna, takže vařím po svém. 🙂

  22. U nás sa hovädzie z nedeľnej polievky jedlo s čerstvo nastrúhaným chrenom (zarobeným s trochou vývaru, octom a cukrom) a s krajíčkom chleba. Dnes nemám dobré zdroje na hovädzie a platiť nehorázne sumy za tie kúštičky na táckach v marketoch sa mi nechce. Takže vývar robím zo sliepky (nie kuraťa) a slepačie mäsko odpadávajúce od kostí ma tiež celkom uspokojí 🙂 Toto čo opisuješ Dede, varené hovädzie s varenými zemiakmi, som videla v jednom dokumente o tradičných jedlách v Európe a toto ako sviatočné jedlo jedávali v jednej veľkej rodine na statku v Taliansku, ktorá chovala starobylý toskánsky dlhorohý dobytok. Zemiaky sa varili v šupke a každý si ošúpal svoj na tanieri, k tomu riadny flák hovädziny a matka rodu k tomu vyrábala domácu majonézu z ich vajíčok a olivového oleja. A čo ma udivilo, do vývaru pridávali nakoniec aj rajčiny a papriku (zelenú). Ale to sa myslím dosť často robí aj v Maďarsku. Vývar zakladali na svitaní a celé doobedie si pomaly bublal, aby sa na obed mohlo jesť. Klasický slow food 🙂

    1. V čase rajčat taky jedno hodím do vývaru (celé) – opravdu to dost pozvedne chuť. Ostatně, jedno rajčátko (oloupané) přidávám do mnohých masitých jídel (guláš, ptáčci, ale houbová smaženice)

    2. Km11, já do vývaru přidávám rajče a kus papriky v sezóně běžně, v zimě jen občas – i v tom vyfoceném vývaru bylo jedno cherry rajčátko 🙂
      Dělala tu už mamina a ta říkávala, že má maďarské chutě (chuckle) a tak jsem to převzala, protože mi to chutná. Zato nedávám nové koření a bobkový list, jako někdo dává – to pro mě patří do polévek se sladko-kyselým laděním, do rajské, čočkové, hrachové ze sušeného hrachu a tak 🙂

      1. Přidat rajče je velmi chutné, taky mne to kdysi někdo naučil a od té doby bez rajčete ani ránu, ono to tak potom krásně zežloutne a moc pěkně ovoní. 🙂

  23. No tak vařené hovězí se u nás moc nedělá, já ho sice ráda, ale Bimbo ho od mládí nemůže. Omáčky má nejraději s vejcem, rajskou nepozře. Ale moje maminka dělala Jarní salát a ten byl s vařeným hovězím k nepřekonání.
    Vývary byly prakticky jediné polévky, které jsem pomalu třicet let vařila – kuřecí, slepičí krůtí, hovězí. Maso z hovězího jsem buď spocívala sama, nebo zvířátka.
    Haši umím, občas dělám, ale vzhledem k tomu, že vařit hovězí jen pro tento účel je silně energeticky náročné – je to přece jenom jídlo ze zbytků – často u nás není

  24. Milá DEDE já vařím každou neděli většinou vývar z hovězího hrudího bez kosti. Většinu masa dostane kocourek Fousáč do misky, ale do polévky též něco málo zbyde. Z kvalitního hovězího ráda vařím roštěnky po vídeňsku nebo ptáčky. To je dobrota.

    Když byl vnouček ještě maličký, často jsem mu dusila kuřecí prso na másle s bramborovou kaší. Měl to moc rád. Dnes v 5-ti letech nepohrdne řízkem. Jen to hovězí nějak moc nemusí.

    Co se týká tvé otázky ohledně haše, tak tu jsme doma nevařili.

  25. Do hovedzieho vyvaru su dobre spikove (morkove) kosti, teply morek na cerstvom chlebe a posoleny je mnaaam 😛 .
    To mastne z polievky miloval hlavne moj EX, zeleninu hlavne ja.
    Moja kolegyna Katka dava do polievky hovedzie slachy (myslim, ze sa to vola klizka). Ked sa polievka dovari, Katka polozi manzelovi otazku :
    “ Pepo, budes to jest ty, alebo kocur??? “
    Pepo sa vsak o makke hovedzie slachy deli s kocurom malokedy 🙂 .

    1. Yetti, na morkové kosti a vařený morek s čerstvým chlebem má vřelé vzpomínky z dětství Martin. Na mě je ten vývar potom strašně mastný, musím ho chladit a tuk sbírat a to já nerada 😛 No, takže případné morkové kosti u nás dostávají psí holky – syrové. Je to jediná kost, kterou opravdu nerozkoušou na atomy, tak jim dlouho vydrží 🙂 Potom ty duté vylízané kosti někde na zahradě zahrabou a já se nestačím divit, kde je potom dokážu vykopat (chuckle)

      1. U nás se hodně dělávaly morkové knedlíčky do polévky – nechat vyvařit kosti, vyšťourat morek a udělat knedlíčky a sebrat nějaký tuk z polévky. Je fakt, že je hodně mastná. Ale ty knedlíčky jsem mívala ráda, maminka do nich dávala muškátový květ nebo strouhaný muškátový oříšek, to mi moc chutnalo. Musím je někdy zkusit udělat.

  26. K vařenému hovězímu přihodím recípek na lepší tatarku.
    1 vanička slušné majonézy, nebo adekvátní množství domácí.
    2 střední nakládané sladkokyselé okurky.
    1 střední cibule (mlsouni šalotka)
    2 stroužky česneku
    1 čajová lžička dijonské hořčice nebo 2 plnotučné.
    Pastovité suroviny smísíme dohromady a vložíme jemně nakrájené okurky a cibuli. Prosím nepoužívat elektrické sekáčky na cibuli (ona potom zhořkne). Nakonec přidáme prolisovaný či utřený česnek. Tatarka je svými křupavými kousky opravdu mňamózní.

      1. Česnek nedávám, kapary ano, sardelku taky do tatarky ne. Ale pro lepší barvičku a chuť nasekám ještě jednu nakládanou kapii.

  27. Když dnes zkombinujeme Zvířetník a Dedeník, máme celý oběd:)
    Mám ráda vařené hovězí žebro s křenem nebo s hořčicí. A taky mám ráda tu polévku.
    Koupím kilo a půl hovězího žebra – řeznice už mě zná a vždycky přehrabe celou vaničku masa, aby mi našla ty masité kusy. K tomu pár kostí. V mrazáku skladuju různé hovězí odřezky.
    Do studené vody naházím zeleninu ve větších kusech (cibuli ve slupce kvůli barvě), kosti, mražené odřezky, koření a sůl. Pomalu uvedu do varu a až do vroucí polévky dám maso.Pomalu vařím, dokud maso není měkké. A protože jsem ho vložila do vroucí vody, tak je i šťavnaté.

    1. Zeleninu z vývaru vyhodím a do polévky zavařím úhledné kostičky zeleniny čerstvé. Pro slavnostní příležitosti míváme i mrkvové kytičky 🙂
      Nudličky míváme kraťoučké, protože nemám ráda, když se snaží emigrovat ze lžíce a znemožňují esteticky přijatelnou konzumaci polévky.

      1. o zeleninu z vývaru se dělím s hafany. Hovězí mám moc ráda ve všech podobách, jen nesmí být to klepavé, tučné. To nechce u nás nikdo a mastnotu z vývaru abych sbírala.

        1. Tu vařenou zeleninu nevyhazuju. Rozhňahňám jí vidličkou, přidám mleté maso, trochu namočeného pečiva, vajíčko, koření a vytvořím karbanátky nebo sekanou. Je to lehčí tou zeleninou a zužitkuje se.

    2. ano u dede si dáme můj milovaný vývar s hafem zeleniny a nudlí, masíčko s bramborama a dušenou mrkví, renata nám upeče jeden pletenec se skořicí, jeden s oříškama, to by byl ideální oběd.

    3. Renato, ten tvůj recept na Zvířetníku se mi moc líbí – určitě ho zkusím, jak nás bude doma víc než dva 🙂
      Ale kynuté těsto jsem dnes dělala stejně – jen lívancové. nějak jsem na ně dostala chuť 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN