Probírám se pohlednicemi, které jsem dostala k Vánocům, a se zájmem si je prohlížím. Posílám a dostávám pohlednice k Velikonocům i k Vánocům. Dřív jsem posílala hlavně babičkám a starším tetičkám, dneska posílám i kamarádce s mladšími školními dětmi – obrázek ve schránce je lepší než sebevtipnější esemeska.
Drobným problémem bývá vybrat lidem pohlednice podle jejich gusta. Kamarádce s uměleckou duší jsem poslala malbu postiženého malíře, bývalé spolužačce s malými dětmi jsem vybrala pohlednici s barevným, ale vkusným obrázkem, a pak došlo na babičky a tetičky. Tam jsou kritéria jasná – pohlednice má být barevná, co nejvíc pozlacená (cení se, pokud pozlátko opadává) a „ozdobně okousaná“.
A pohlednice z dovolené? Posíláte je? A komu? Rodině? Já ano. Nejvíc je ocení babičky – na tahle místa se obvykle nepodívají a prababička v domově pro seniory dostává pohlednice jako rituál – sociální pracovnice přináší poštu denně a dopis nebo pohlednice se cení stejně vysoko jako návštěva, což bývá předmětem soupeření a často i závisti.
Nejlepší pohlednice z dovolené jsou ty, kde jsou vidět nejznámější památky z okolí, jen pro babičky bych určitě nevybrala tu vtipnou s nahatou mořskou pannou 🙂
Ale stejně ty nejlepší pohlednice chodily od dětí z táborů a škol v přírodě. Byly vlastnoručně malované, lehce upatlané – prostě úžasné!
To by mě zajímalo, jak se do článku dostala kočičí pohlednice z mé sbírky
Co si objednat pohlednici z Jižní Koreje přes http://www.kdejepeta.cz a udělat k tomu i dobrý skutek?
Odkaz na album na pohlednice. Tyhle si kupuju.
http://shop.sberatel.net/zbozi/album-na-pohlednice-leuchtturm-342-620-2-kusy-na-l-img-2671-4829-znamky-v.jpg
Odkaz na album na pohlednice. Tyhle si kupuju.
http://shop.sberatel.net/zbozi/album-na-pohlednice-leuchtturm-342-620-2-kusy-na-l-img-2671-4829-znamky-v.jpg
http://www.numin.cz/clanky/album-na-pohlednice-leuchtturm-_-82a2.jpg
Posílám. Z dovolené. A v současné době je i „vyrábím“ a velice velmi mě to baví. Právě vybaluji objednávku z jednoho eshopu, kde se prodávají papíry a razítka a barvičky a samolepk a…. No, kdybych přáníčko koupila, vyšlo by mě asi na desetinu 🙂
Jako decko jsem pohlednice sbirala. Bylo to takove okno do sveta. Moje nejmilejsi byla barevna pohlednice s leteckym zaberem Manhattanu, ktery mi poslala nase rakouska pribuzna. Na to jsem koukala casto. Jednou jsem si pocitala podle oken, kolik to asi ma pater. A pak jsem mela oblibenou sekci velikonocnich pohledu, protoze tam byla kuratka a kozlatka. Nasla jsem pred nekolika lety svou sbirku u mamy ve skrini ve sklepe. Tri plne skatule od bot a dojmula jsem se, ze se rodice prestehovali z vetsiho bytu do mensiho i s moji sbirkou. Pak jsme sklep castecne vyklizeli, sbirku jsem polozila na chodbu s papirem NEVYHAZOVAT a dat zpatky do vyklizene skrine, az si hosi premisti sezonni pneumatiky. No, vyvezli mi to na skladku s ostatnima vecma.
Jejda pohlednice. Pohlednice mám ráda. Ale posíláme jenom z maminkám (dříve ještě babičkám) a jen z dovolené. A taky je dostávám od Juniora z jeho výletů a dovolených. Naposledy z Porta.
Pár pohledů ročně napíšu, jak vánočních, tak z dovolené. A na dovolené si vžycky koupím nějaký ten pohled, který si přivezu domů, na památku. Dovolenkový šuplík zatím nepřetéká, ale velká rezerva tam už nebude. 🙂
Staré pohledy mám moc ráda, z mnoha důvodů. Většinou jsou napsané krásným písmem. Na těch hodně starých bývala na zadní straně jen adresa a pisatel musel natlačit text kolem obrázku, ale přitom neopomněl napsat „posílám uctivé pozdravení paní choti“ nebo „srdečně zdravím a zůstávám tvůj upřímný strýc“ (takto ukončoval pohledy z 1. světové války strýc mé babičky (inlove) ). Tak ty uchovávám velmi pečlivě!!
Jinak mohu potvrdit, že pohledy z dovolené posílá a dostává i nejmladší generace (holky obesílaly už svoje školkové kamarády).
Uteklo mi moc hezké téma – klobouky (3 dny jsem na plný úvazek hlídala 3 děti a počítač jsem vůbec nezapínala (whew) ), k tomu se musím vyjádřit, přestože klobouky vzhledem ke své mini postavě nenosím. Krom manšestrové hučky do lesa. Ale před lety jsem dostala k narozeninám lístky na Velkou pardubickou a o dovolené jsem, nevím už kde, natrefila na černobílý slamák se stuhou, který mi na první pohled padl do oka. Dokonce se mi zdálo, že mi i sluší! Koupila jsem ho a už jsem se viděla, jak na Velké pardubické budu za dámu. Jenže – toho roku byla v den dostihu zima jak v Rusku, příšerně lilo, zkrátka bylo počasí pro slamák naprosto nevhodné. Nejdůležitější bylo obléct se teple. Jo a slamák – ten jsem ještě neměla na hlavě! (chuckle)
Když ono na Velkou bývá počasí už všelisjaké – možná bude lepší, když slamáček vyneseš v červnu do Chuchle na České derby
Pohlednice si záměrně kupuji na všech místech, kde jsem byla ať už za hranicemi nebo i v kotlince. Fotky, když je hned neuspořádám, tak někdy už nevím nebo musím vzpomínat kde to bylo. Ale pohlednice , to je jiná,mám je ráda. Měla jsem kdysi sbírku starých pohlednic avšak matinka je půjčila neteři mého otčíma, která byla nemocná. To mi nevadilo, byly jsme s tetičkou domluveny, že je časem vrátí, bohužel je všechny vyhodili.
ano, čeho si nevážíš – to půjč.
Šárko, říká se co chceš mít fuč tak půjč
u Vás, u nás tak jak píšu
Pohlednice z cest posílám do Domova své mamince. Vánoční pohledy posílám někdy jenom ty ručně vyšívané od klientů Domova, které nakupuji na vánočních jarmarcích.
A narozeninová a svátková přání posílám i s textem ve fotografii, elektronicky, ze svých fotek. Rychleji se obdarovanému likvidují 😉 .
Taky jsme dřív nakupovala pohledy na jarmarku ve škole. Ale myslím, že tetičky mají radši ty pozlacené 🙂
MATYLDÓ!
Musím ještě napsat k tvému předchozímu článku o kloboucích! Kdysi dávno jsem nosívala klobouky a hodně. Byla jsem v té době za exota, ale když jsem neměla umyté vlasy a někam na rychlo letěla, tak jsem je stočila pod klobouk a bylo 😛 ! Potom jsem si pořídila pravý kovbojský plstěný klobouk na vyjížďky koňmo do lesa. Stačilo sklonit bradu a větve švihálky švihaly do klobouku a ne do očí ;), když jsem se proplétala cestou-necestou s koníkem po lese. A nyní jsem skončila u klobouků na léto, abych si nespálila gesicht. Od doby co mi v necelých čtyřiceti letech vyřezali na hřbetě nosu nádor basaliom, tak se chráním před sluncem 🙁 .
Jenže tobě klobouk sluší, tak proč bys nenosila. Navíc mám takový dojem, že jsi měla klobouk i jako nevěsta … (nod)
Jejda, vidíš to bych zapoměla (chuckle) ! Ještě, že si pamatuješ na naší svatbu :O .
Chááá – maminka se pochlubila a bylas krásná jak princezna
Jé, Ale ve svatebním klobouku- to musela být paráda 🙂
Občas si s kamarády posíláme nějaké vtipné pohlednice, třeba jsem z Olomouce poslal pohled „Srdečný pozdrav z vazební věznice“, že se těším až mě přijede navštívit 😀
😀
Pohlednice jsem léta neposílala, ale poslední roky posílám mamince pozdrav z každé dovolené či většího výletu. Obvykle vybírám místa, která ona před lety navštívila. Sice taky neví jestli pohled ve finále vyhodit či ne, ale radost z něj má. Vždycky to vyvolá nějaké vzpomínky. Tak se smějeme, že už cestuje jen na pohlednicích.
No ale o tu radost jde, že jo. 🙂
Pohlednice jsem posílala a dostávala. Nějaké stále posílám (Vánoe), nějaké stále dostávám.
Ale jsem z nich podobně v rozpacích, jak Ri – taky nevím, co s těmi, co jsem dostala, dělat! Vyhodit mi přijde nevhodné, málokdy obsahují text, který by něco řekl – mnozí odesílatelé jen podepíší předtištěný text. A Dům se neustále plní věcmi, to musí mít nějaký limit 😡
Tak jsem taky spíš elektronická. Navíc ty elektronické se lépe dohledávají! Tedy aspoň u mě 😛
MILÁ DEDE,PRO MNE TY POHLEDNICE BÝVALY TAKY DOST VELKÝM PROBLÉMEM.TEN ALE POMINUL, KDYŽ MNE O PĚKNÉ , ALE ZCELA TUCTOVÉ ,POHLEDNICE POŽÁDALA KAMRÁDKA, KTERÁ CELÉ ROKY UČILA NA PRAKTICKÉ, DŘÍV ZVLÁŠTNÍ ,ŠKOLE.TAM S DĚTMI Z POHLEDNIC UČITELKY VYRÁBĚLY MOC PĚKNÉ KRABIČKY NA DÁRKY A NEJRŮZNĚJŠÍ KAZETY NA DROBNOSTI. K VÝROBĚ PODOBNÝCH KRABIČEK STAČÍ TŘEBA KOUSKY ČTVRTEK, LEPIDLO NA SLEPENÍ DVOU POHLEDNIC K SOBĚ, ABY CELKOVÝ ESTETICKÝ VJEM NERUŠILA ADRESA A TEXT NA POHLEDU, PAK DĚROVAČKA, SEŠÍVAČKA A PÁR KLUBÍČEK UMĚLÉHO BAREVNÉHO LÝKA NA JEJICH „SEŠITÍ“ .POKUD NĚKDO ZE TVÝCH ZNÁMÝCH MÁ TVOŘIVÉHO DUCHA, DAJÍ SE TY ÚPOHLEDY VELICE DOBŘE ZUŽITKOVAT TAKTO. JÁ OSOBNĚ MÁM NĚKOLIK PODOBNÝCH KAZETEK DOMA. POUŽÍVÁM JE NA ZABALENÍ TŘEBA MÉNĚ FOREMNÉHO DÁRKU K NAROZKÁM NEBO K JAKÉMUKOLI VÝROČÍ. A VĚZ, ŽE TAHLE DROBNOST UDĚLÁ VĚTŠÍ RADOST NEŽ NĚJAKÝ BŮHVÍJAK DRAHÝ DÁREČEK. ZABALENO JE VKUSNĚ A RADOST BÝVÝÁ VELKÁ. JÁ UŽ POHLEDNICE NEVYHAZUJU CELÉ ROKY, ALE PŘEPEČLIVĚ JE TŘÍDÍM NA TY VKUSNĚJŠÍ A NA TY OBYČEJÉ, TUCTOVÉ. DAJÍ SE Z POHLEDNIC I VYSTŘIHOVAT NĚKTERÉ ATRIBUTY(KOULIČKY, SVÍČKY APOD) A JIMI SE TAKY DAJÍ OZDOBIT KRABIČKY VYROBENÉ(POSKLÁDANÉ ) Z KARTONU. MÁM POHLEDNICE KAM SUNOUT, TAKŽE ASPOŇ V NAŠEM PIDIBYTĚ NEZABÍRAJÍ ZBYTEČNĚ MÍSTO, ALE VYUŽIJOU JE TY DĚTI. A ŽE TY JEJICH KRABIČKY BÝVAJÍ DOCELA PĚKNÉ A VKUSNÉ, TO ASI ŘÍKAT ANINEMUSÍM. MYSLÍM SI, ŽE TŘEBA MATYLDA S KAČKOU, ALEX A JEJICH TVOŘENÍCHTIVÉ BABIČKY Z DOMOVA PRBO SENIORY BY Z TĚCH POHLEDNIC TAKY DOKÁZALA VYROIT NĚCO PODOBNÉHO. JÁ TEN KAMARÁDČIN NÁPAD UŽ PŘEDALA SVÉ MLADŠÍ DCEŘI, KETRÁ UČÍ NA ZÁKLADCE, KDE ŠKOLA SPOLU S RODIČI POŘÁDÁ KAŽDÝM ROKEM (A NĚKDY I VAKRÁT ZA ROK)BAZAR VÝROBKŮ, KTERÉ DĚTI VYTVOŘILY SE SVÝMI UČITELI. KAŽDÁ TŘÍDA DODÁ NA BAZAR VÝROBKY A Z JEJICH PRODEJE DOSTRANE VELKOU ČÁST DO TŘÍDNÍHO FONDU.JE TO FAKT DOBRÝ NÁPAD A HLAVNĚ PO PĚKNÝCH VÝTVORECH SE JEN ZAPRÁŠÍ. DĚTI MEZI SEBOU DOCELA SOUTĚŽÍ. JDE JIM O TO, ABY SE JEJICH VÝTVORY DOBŘE PRODALY. VĚTŠINA RODIČŮ SI NAKUPUJE A NEJEN PROTO, ŽE TY VÝROBKY BÝVAJÍ NA DOSTI VYSOKÉ ÚROVNI.TAKTO SE PRÁVĚ TY POHLEDNICE VYUŽÍVAT DAJÍ.A VĚŘ, ŽE PODOBNOU KRABIČKU DOKÁŽOU UDĚLAT I DOCELA MALÍ PRCKOVÉ, KDYŽ SE JIM JEN TROŠKU POMŮŽE TŘEBA PRODĚRAVĚNÍM SLEPENÝCH ČÁSTÍ.POKUD DÍTĚ JEŠTĚ NEDOVEDE DOBŘE STŘÍHAT, A MÁ JEŠTĚ PRSTÍKY NEOHRABANÉ, MŮŽEME MU NAVLÍKNOUT TU BAREVNOU STUŽKU DO VELIKÉ JEHLY S TUPÝM KONCEM A ONO SAMA UŽ KRABIČKU SEŠÍT DOKÁŽE TAKY.ALZE TYHLE VĚCI BYRÁBĚT I ZB OBYČEJNÝCH, NEJEN SEZÓNNÍCH POHLEDŮ OČ KRÁSNĚJŠÍ POHLEDNICE POUŽIJEŠ, O TO ZAJÍMAVĚJŠÍ KRABIČKU VYROBÍŠ.
Za mých dětských let se ve školách vyráběly z pohlednic krabičky, ale ne lepené, nýbrž šité. Obšívalo se to takovými těmi ozdobnými stehy, které neumím pojmenovat, ale vy určitě ano. Jo, mám takovou krabičku doma. Jenom mi teď přišlo divné, že si nemohu vzpomenout, jestli jsem to taky osobně někdy dělal.
A my ze dvou stejných pohlednic lepili přání – pohlednice se nastříhaly na stejnoměrné proužky a vždy dva stejné se kladly vedle sebe – výsledný obrázek vypadal jako plisé – náhodou to vypadalo moc hezky.
Ale třeba pro děti obrázek je obrázek 🙂 Za tu radost to stojí a taky to těšení, co skrývá schránka.
Ja vám neviem, ja som na pohľadnice asi nejak zanevrela za prvých 20 rokov môjho života. Pamätáte si tie socrealistické pohľadnice miest, všetky podľa jednej šablóny, okolo centrálneho nadpisu „Pozdrav z“ (Žiliny, Martina, Považskej, Košíc, všetko jedno) 5-6 malých výrezov s fotkami miestnych architektonických „dominánt“, ktoré boli vtedy tiež všetky na jedno brdo. Jedna sada letných, jedna zimných. Také pohľadnice ma teda nebavili a zdroje na zahraničné som nemala. Z táborov a chát som našim a mojej milovanej babičke písala listy, vlastnoručne ilustrované obrázkami miestnej fauny a flóry 🙂 . Držalo ma to tak možno do 13 rokov? Babička si ich aj odkladala, ale neviem, kde skončily. Keď už potom v 90-tych rokoch začali byť pohľadnice od výmyslu sveta, veľká časť z nich zas bola čistý gýč, podkladajúci sa vtedajšiemu (ne)vkusu. Už som si skrátka nikdy nenašla k pohľadniciam cestu. Mať nejaké historické z môjho mesta by sa mi páčilo, ale asi naša rodina viac vyhadzuje ako odkladá, nedochovali sa žiadne, alebo sa ku mne aspoň žiadne nedostali, škoda…
ale km11, i za socíku se daly najít krásné pohlednice s výřezy…jen se musela najít trafika nebo zajít na poštu.. já jeden čas velice škodolibě posílala černou pohlednici s nápisem – Pardubice v noci
(rofl)
Tá musela byť super 🙂 U vás bol vôbec asi väčší výber, napr. pohľadnice s Renčínovými a Jiránkovými obrázkami a tak … Mne sa nejak vybavujú len tie generické. A jasné že boli dostať v trafike, kde inde vtedy? (chuckle)
no jo,ale nebyla trafika,jako trafika..v těch malejch sídlištních,ani pohledy města neměli…ale v té hlavní,někde v centru na náměstí nebo v takové nádražní, to bylo jiný…tak se vybrat dalo…
Já bych naopak řekl, že pohlednice měst, tedy konkrétně našeho města, bývaly krásné. Třeba i panoramatické.
A jsou to dnes takřka bez výjimky docela důležité historické dokumenty, někdy i unikátní, pilně digitalizované v seriozních archivech.
Spoustu možno najít na webu. (I některé, co jsem našel doma a poskytl.)
Na druhé straně jsem zjistil, že pohlednice Prahy jsou pro antikváře takřka bezcenné.
I za socíku byly krásné pohlednice- dostávala jsem je na tábory 🙂
Pohlednice jsou problém. Sama je nesbírám ani nevystavuju, ale když nějakou dostanu,je to jakýsi závazek. Mám zábrany ji vyhodit, je jako dárek. Tak je nějakou dobu skladuju…
Šetřím ostatním tohle dilema a pohlednice neposílám. 🙂 ale posílám obrázky do messengeru nebo mmsky. Mávací 😀
Túto dilemu riešim tak, že tých pár pohľadníc, čo som dostala, mám vystavené na chladničke, pripnuté magnetkami 🙂
když posílám pohled Bedě, tak jí volám a ptám sem, jestli si pamatuju dobře adresu 😀
Moje mamka používá pohlednice jako záložky do knížek 🙂
Díky Postrossingu mám už 2 plná alba pohlednic z celého světa.
Já také Matyldo posílám pohlednice na Vánoce a Velikonoce. Sice se mi jich vrátí jen pár, ale já to nevzdám.
Vánoční i Velikonoční pohlednice ráda posílám ty od pana Josefa Lady. Vloni jsem ty vánoční Ladovy poslala i v rámci Postcrossingu a měly nevídaný úspěch. Všem se moc líbily.
A z dovolené také pravidelně zasíláme.
Já jsem prostě pohlednicová.
Míšo,dej mi adresu a já ti pošlu taky pohled..a neboj, Pardubice v noci to nebudou 😀
Michaela Sedláková
Toužimská 20
323 00 Plzeň
tak jméno a příjmení vím, město taky..jen ulici jsme netušila ani číslo popisné..tak jo,pošlu pohled….
Š.
Děkuji.
Tak to je slovo do bitky, keď nejakú peknú zbadám, pridám sa! (nebol tu niekde taký mávací smajlík? aha, mám ho) (wave)
Také děkuji. Sbírám všechny motivy nejsem vyhraněná.
Někdo je pohlednicovej, do keramiky zas se mnou chodí Marta, která sbírá cukry- takové ty cukříky z restaurací, jásá nad každým novým, občas na nich má restaurace svou reklamu- tak jí zas vozím z dovolené cukříky 🙂
Moje kamarádka Zdeňka je také sbírá. Vozíme jí z dovolené pravidelně.
kolegova žena taky..vozíme všichni ,odevšad:-D
Také posílám pohlednice a přání. Mám schovaných pár starých pohlednic, ale opravdu starých. Mám i takové ty z první světové války.
A to já nemám. Vyhazovací mánie mého dědečka k stáru nabrala na intenzitě a vyhodil spoustu věcí…
Marsko můj manžel má pohlednici z roku 1911, kterou poslali z USA někomu v Plzni. Jsou na ní američtí prezidenti a známka s dobře viditelné razítko. Soudím, že je to docela vzácnost.
Pár „bláznů“, co posílají pohlednice se ještě najde…to je nádherný zjištění. Na dovolené jsme vždy z aexota,když z každého hradu,zámku,zoo nebo jen z města,kde se mi líbí,pošlu mamce pohled nebo kamarádkám. krabici s pohledy má schovanou mamka,sbírala pohlednice měst a také si nechávala ty ode mne,z táborů a školních výletů,škol v přírodě a jsou tam i takové,co mi psali oni na dané lokality a já je pak hrdě měla vystavené,aby ostatní záviděli a vezla si je domů..jsou tam i pohledy, co si vyměňovala přeslicová babička se svojí dcerou v Praze, za trvání Protektorátu. Zajímavé čtení,krásné pohlednice…vypovídají o tom, jak si pisatelé adresátů váží..jeden pohled je víc jak stovka esemesek.
Krásné téma Matyldo…nádherný pohled kočičích dam..ten ti přávidím.(h)
Sharko, ty jsou jen ilustrační- i když bych je rozhodně chtěla!
jj, poznala jsem se v té kočce s konvičkou 😀
Podobnou pohledici poslala moje babička svému synovi, mému otci, někdy těsně před první válkou. U stolečku hodují kočička a pejsek a text zněl – U Lapa je veselo, stůl je samý kvítek, Míca pije smetanu, přikusuje svítek.
Pohlednice kdesi zmizela, ale vidím ji před sebou pořád.
Škoda, že zmizela. U Lapa byla asi hospoda, co ?
🙂
myslím, že Lap byl pes a byla to psí bouda 😀