HOST DEDENÍKU – Alex: Cupitáním vpřed!

0127alex2_1To jsme si takhle v polovině ledna vyrazily s Ajvinkou do okolních lesů. Můj drahý muž vyslyšel mé přání a odvezl nás pár kilometrů za vedlejší obec a odtam jsme se vydaly pěšky přes lesy zpět domů.

 

Byl jeden z mála krásných dnů, slunce svítilo, sice mírně mrzlo, ale na světě bylo tak krásně. Vybavila jsem se holemi, že jako půjdu rázným nordickým krokem, abych posílila zádové a jiné svalstvo, budu zhluboka dýchat čerstvý lesní vzduch a vůbec – budu se regenerovat.

Pár dní před tím napadl u nás sníh, který se začal bleskurychle při oblevě rozpouštět, takže nakonec zbylo zase jenom bláto, které v noci umrzalo.

 

Na zledovatělém startu

Na zledovatělém startu

 

Jenomže! Na cestách a pěšinách byla nadšenými turisty a běžkaři upěchovaná vrstva sněhu, ze které se při oblevě stala silná vrstva ledu. Opatrně jsem vyšla první kopec po louce u lesa, tam to ještě šlo, mohla jsem jít tu a tam po trávě. Ale v lese to nastalo.

Cupitala jsem drobnými krůčky jako Japonka v úzkém kimonu, místo paraplíčka jsem před sebou ťupala holemi do ledu,  abych se alespoň trošku udržela ve svislé poloze. Hýžďové svalstvo stažené strachem, abych neupadla, v kolenou pokrčený, pokřivený postoj.

 

Ajvi po tvrdém přistání

Ajvi po tvrdém přistání

 

Lesem, kde byl zbytek sněhu a listí, se jít nedalo, je tam neskutečný nepořádek po dřevorubcích.  Ajvi, sebou sekla, když se rozběhla do lesa, protože hravě přeskakuje hromady roští. Jenomže při návratu na cestu dopadla na led a už jela po zadku s očima vytřeštěnýma a málem mne sejmula také.

Od té chvíle, asi tři kilometry, se pohybovala podobně jako já. Cupitaly jsme svorně, pomaloučku k domovu. Zapomněla jsem na ráznou nordickou chůzi a přála jsem si jedinou věc – dostat se bez úrazu domů 🙂

 

Led kam se podíváš

Led kam se podíváš

 

To přání se mi splnilo až u nás na loukách, když jsme vycupitaly z lesa. Konečně bylo zase bláto a tráva! Narovnala jsem se v kolenou, napřímila záda a rázným krokem sešla těch pár metrů domů.

Tam mne uvítal manžel, kdeže jsem tak dlouho, že už se bál, co se mi stalo. Po vysvětlení, jak jsem bojovala na zledovatělých cestách o holý život, se vytasil s typicky mužskou radou (po boji je každý muž generálem), proč sebou nenosím po kapsách Nesmeky? Ano, ty jsem měla od novoroční ledovice uložené doma na botníku!

 

Konečně pevná zem

Konečně pevná zem

 

Dede: A já se ptám – už jste se letos klouzali?:)) A také – holdujete rázné nordické chůzi? Pojďme si povídat o procházkách a túrách pro radost i pro zdraví – a jak to někdy dopadne tak, že jsme sakra rádi, že jsme se zase doma:)) O „pobitvěgenerálismu“ je také možno prohodit pár slov!:))

 

Ještě pohled přes Brno na Pálavu

Ještě pohled přes Brno na Pálavu

Aktualizováno: 14.12.2019 — 23:32

32 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Také u nás v Plzni bylo uplynulých 14 dní namrzlo a zasněženo. Nosila jsem nesmeky a moc se bála, abych nespadla na kolena. To bych rovnou jela na ortopedii. Naštěstí se to nestalo a tento týden máme sucho a skoro jarně.

  2. Nám tu náledí nehrozí, ale z dřívějška si pár pádů pamatuji, naštěstí nikdy bez vážných následků. Ale nemám ledové pády ani trochu ráda – bolí, ať je člověk sebevíc vyplstrovaný. Když se o něco jen tak obyčejně zakopne, padá se vpřed. Sice hrozí třeba vyražení zubů, ale přeci jen je možnost trochu pád zmírnit (natáhnout ruce, něčeho se chytit..). Na ledě se zásadně padá nazad, je to nečekané, neovladatelné a pád se nedá zmírnit. Takže v lepším případě si jeden může narazit kostrč, v horším hlavu.

    Alex, moc hezké doprovodné fotky. Jen já si při čtení říkala, škoda, že tě nenapadla rada se vyzout a dát si ponožky přes boty. Právě tahle tu nedávno padla a mě se nápad jako protizkluzová improvizace velice líbil.

    A klouzající Ajvi mi připomněla tohle videjko, asi všichni znáte, ale ono je táák pěkné.

    https://www.youtube.com/watch?v=Fbmtv_0zy-M

    Dede, na zubaté obzory, bych také hádala nějaké velehory, ale možností které z nich je tolik, že se nechám překvapit. Hlavně si užívej(te).

    1. Maričko, vidíš, to mně nenapadlo, při tom, než existovaly Nesmeky, tak jsem používala staré vyřazené ponožky přes boty, s kopce dolů, na náledí.

  3. U nas na SK je to s poladovicou horror tak ci tak. Len vcera boli na dialnici 3 viacnasobne dopravne nehody. V pondelok bolo v Blave kvantum popadanych ludi, autobusy MHD meskali, niektore nesli vobec.
    NUz ja som raz uspesna spadla, ked som sla vysypat smeti – poklzla som sa na nepatrnej mlacke a zlomila som si rameno. Lave. Potom sa oteplilo a do konca zimy nebol lad, ani sneh.

    OT: Nech mi nikto nehovori, ze masozravci nerozoznavaju farby. Po surikatach objavil Minus aj krasokorculiarky – u nas su ME, a nesmierne ho zaujala reprezentantka v svetlozltom kostyme. Ak kocur odlisi bledozltu farbu od bieleho ladu, musi vidiet farby, aj ked im mozno nepriklada vyznam 😀

  4. Alex, fotky krása ale ta cesta brrr. Na téma jásemtitoříkal, uvádím jen,že na to je mistr přednosta, což dle jeho názoru znamená to, že ho neposlouchám, když něco říká,samozřejmě má pravdu, kdybych měla všechny ty moudrosti poslouchat,skončila bych u Chocholouška a navíc mi to říkal stokrát a já furt nic neb 100 nic umořilo i vola. (party) (chuckle)

    1. Jenny, v tom si rozumime. Kdybych ja mela vsechny moudrosti pojmout, tak uz mam hlavu jak kun. To, ze jsem na penzi, vytvari poprve v zivote dlouhodobe prilezitosti pro prednostu podelit se o moudrosti. Blby je, ze obcas v tom zanikne podstatne informace. (smirk)

  5. Alex, musím připustit, že na té cestě vypadá Ajvi… zamyšleně. A tlapy má hezky podsazené, po tučňákovsku (chuckle)

    Jo, ještě ke klouzajícím psům:)) Berry, když jí prvně ujedou tlapy, tak se zaškaredí a okamžitě udělá opatření, aby se tak už nestalo – ze svých veletlap udělá drápaté přísavky a zpomalí – dámy se přece nekloužou.
    Ari je prostě Ari – sice se snaží brzdit a napodobit Berry, ale jen to chvíle, než jí zase něco vzruší (což je tak dvakrát za půl minuty:)) a pak letí a klouže a brzdí… a tak dále močálem černým kolem bílých skal:))

    1. Neboj, až sebou pořádě sekne, tak bude také opatrnější!
      Dede, tak to já mám také ještě jednu vzpomínku na téma „… upadl jsem na ledu.“
      Kdysi dávno, jsem večer, v zimě, potmě, šla vynést smetí do popelnice před dům. Důvěrně známé prostředí se najednou proměnilo v hororovou scénu, když mi náhle na jedinné zamrzlé loužičce, kterou jsem ve tmě neviděla, podjely nohy, já upadla fofrem na znak a praštila jsem se týlem o zem. Celá roztřesená, jsem vstala, byla jsem vpořádku, až do okamžiku, kdy jsem si uvědomila, že jsem padla týlem asi 10 cm od hrany posledního betonového schodu. To jsem se rozklepala tak, že jsem začala pofňukávat. Takto jsem přišla domů, tam seděl v klídku můj drahý manžel a četl si. Mrkl na mě, ufňukanou, přes okraj brýlí a vyslechl si mé roztřesené povídání. Zamyslel se a pravil: „V garáži je motocyklová helma, měla by jsi nosit, když jdeš ven se smetím!“ Tož taková jsem chudák já už skoro 40 let v soužití s mým drahým 😀 .

      1. Byli jsme pozvaní k sousedům na chalupu na večeři. Mezitím paní domu vytřela chodbu, aby bylo čisto pro návštěvu a vodu vylila na zápraží. My jsme došli v pohodě, ale pak začalo mrznout. Šla jsem na vnitřní WC, bylo obsazeno, tak jsem šla ven na „sucháč“ v kůlně, ta byla zamčená, ale před kůlnou stála kamarádka – Dr. gynekoložka, kouřila a pronesla, že klidně si můžu přičapnout, takových už viděla….. No tak jsem přičapla, ale mezitím na tom ledu mi ujely nohy a sedla jsem si na ruku. Zlámané kostičky metacarpy, hojilo se to asi 8 týdnů, docela ošklivá zlomenina.

  6. Alex, ty jsi dobrodružka! A chudák Ajvíí, ta musela být pěkně vystrašená, když jela po zadku (chuckle) … Doufám, že už ty NÁLEDNÍKY (nebo-li nesmeky) máš v kapse (nod) .

    V poslední době moc nefotím, ale tady jsou fotky z ledna, KDE JE I SNÍH checheche
    http://yga.rajce.net/2016_Leden

    1. YGO, moc pěkné a ten sníh na JJM. To by mělo jít do místní kroniky!
      U nás už také není po sněhu ni památky! Jenom opět ty zamrzlé a klouzavé cesty a cestičky v lesích nebo v úzkých údolích.

  7. Smím vás pobavit dlouhým povídáním?
    Mám dojem, že právě dnes je tomu 39 let. Nebyla zrovna ledovka, snad jen někde to trochu klouzalo. Spadl jsem a nemohl se zvednout, ale když mě postavili na nohy, tak jsem došel na oběd a ještě zbytek pracovní doby pracoval, a to nejenom v sedě. Odpoledne to už bolelo hodně, doktor mě poslal (pěšky) do nemocnice, tam mě udělali rentgen a že to nic není. A poslali pěšky domů. Ráno, sotva jsem se probudil, přijela sanitka, posadili mě do židle pro mrzáky a už jsem nesměl šlápnout na zem!
    Ono totiž ráno ty snímky prohlížel primář a přišel na to, že mám zlomený krček stehenní kosti, čehož si mladý nezkušený doktor včera nevšiml. Okamžitě mi provrtali koleno, pověsili nohu a čtyři dny jsem ležel na zádech. Doktoři si mě chodili ukazovat, kuriozita, v tak mladém věku, tohle se přece stává starým ženským. Teprve pak jsem šel na operaci, tři šrouby. Ty operace byly nakonec 3, po několika týdnech oprava té první (netuším, jestli se to nepovedlo nebo to prostě jinak nešlo udělat), po roce vytažení šroubů. Včetně rehabilitačního pobytu 5 měsíců nemocenské. No, měl jsem dva svědky, že to byl pracovní úraz.
    30 let žádné potíže, pak diagnostikovali coxartrozu třetího stupně. Takže mě ortoped nutil na operaci, umělý kloub. Medicina dnes zajímavě funguje. Já samozřejmě ne, to nikdy. Zatím dobrý (jakž takž).

    Po několika letech zase led, zlomená ruka. Banalita, sádra, 5 týdnů nemocenské.

    A asi před 10 lety lety prst na levé ruce. Nevím, jestli byl zlomený, k doktorovi jsem s tím nešel, ale možná byl. Stačil jsem ještě sundat prstýnek, než to oteklo, pak už jsem ho nikdy nenosil. Rok byl prst nepohyblivý, dnes už je v pořádku.

    Takže já jsem na pády na ledu expert. Stát se mi to dnes, už bych následnou péči asi nepřežil. Jako mnoho lidí v mém věku.

    1. Krmiči, tos měl tedy kliku! Brr. No jo, mladý organismus ledacos vydrží 🙂
      Já jsem zatím měla kliku – nikdy jsem si nic nezlomila (ťuk ťuk ťuk), já si obvykle mrzačím klouby, trhám vazy a a tak. Po posledním úrazu (ne ledu v Anglii) jsem kulhala dva roky, protože doktoři nějak nemohli přijít na to, co je špatně (spíš jim to bylo fuk). Nejdřív prý achilovka, pak dlouho že to je kotník… nakonec jsem ze zoufalství šla k podiatrovi (no prostě k doktorovi přes nohy:)) a ejhle, byla to poškozená klenba (původně jsem měla zraněný nárt a pak se to rozlezlo). Nakonec pomohly speciální vložky do bot… ale dva roky bolestí a pak půl roku rehabilitace. Takového ztraceného času!

    2. Tak jsem se propletla, nějak, mlhovou krajinou, ale nyní už začíná dokoce i svítit sluníčko a mlha stoupá vzhůru. Vrcholy kopců okolo silnice nebyly vidět.
      Já když si něco lámala nebo vymykala, tak vždy mimo led. Jednou byla ledová kalamita, já si vymkla kotník doma na schodech. Čekárny v nemocnicích byly narvány lidmi v různých stádiích zlomenin a nalomenin a potlučenin. Když jsem po hodinách v čekárně konečně dorazila na ošetřovnu, tak lékař unaveně spustil a začal psát na stroji: “ Při cestě po chodníku upadla a…..“, zvolala jsem: „Nééé, zastavte, ne na chodníku, doma na schodech jsem upadla!“ To bylo najednou pozdvižení: „Jejda, to jsme tady dnes ještě neměli!“

  8. Zdravím a mávám ze zubatých obzorů! Jako nápovědu uvádím, že jsou po většinou černobílé, studené, ale jinak vypadají moc hezky:)) Jo a jako další nápovědu uvádím, že k zemi zubatých obzorů patří i klobouk – s pírkem! Viz včerejší Matyldin článek (chuckle) Jen ten typický je určen pouze pány, co já vím 🙂

    Jinak bez náledníků – ano, milá Alex, George mi napsal, že správný obecný název těch věcí na boty, ve kterých by se člověk neměl smekat je NÁLEDNÍK, takto menší bratříček maček – bych se tu nehnula a pokud bych to zkusila a nazabila bych se sama, zabily mě psiny, páč ve vsi musejí být na vodítkách a na neposolených cestách je ledu habaděj.
    I tady totiž přes den vydatně taje, aby to v noci všechno umrzlo. Na to, že je teprve konec ledna, to tu vypadá jako koncem března, no.
    Jinak Alex, dej si ty svoje náledníky někam na pásek nebo tak… aby byly pořád při ruce. Já ty svoje v Norsku nosila karabině na zimní bundě. Během doby ledové to jinak nešlo…
    Zatím mávám, nevím, jak budu mít přístup k netu – včera to třeba vůbec nešlo (wave)

    1. Tak tady (severní část Prahy) to teď koncem ledna vypadá jako už po Velikonocích. Po sněhu ani památky, dokonce i chodníky už oschly, na teploměru 12 stupňů. Z balkonu koukám na plochou střechu hospody, která je špatně udělaná. Momentálně je na ní solidní velké jezírko, na kterém větřík čeří drobné vlnky. Jen to sluníčko se dneska schovává.

  9. Když dneska kocourům viditelně zasmykovaly packy, pojala jsem podezření – a přitom je mlha! No, včera večer to nebylo lepší, když jsem se vracela domů. V poledne všechno šíleně tálo a i po kratší procházce ve vsi byly psice jako čuňata. Uvidíme dnes 🙂
    Nesmeky nemám a zatím to riskuju bez nich. Sice se mi už nepadá tak dobře jako zamlada, ale co už 🙂

    1. Se ti divím! Mně se padá stejně dobře jako zamlada, ale daleko hůř se mi vstává 😀
      A „po bitvě každý generál“ V pozměněné verzi „já ti to říkala“ jsem tuhle větu od maminky nesnášela. Pak jsem ji občas říkala svým synům a dneska tuhle větu semtam zase slyším já od nich. Inu koloběh života!

      1. Chicht Lído, já padám ještě líp než zamlada, to jsem tomu tolik nedala:)) Ovšem ze srdce souhlasím s tím vstáváním! (chuckle)
        Pobitvěgenerálismu se snažím vyhýbat, ale ne vždy se mi to povede – a taky to někdy schytám (wasntme)

  10. Poznám, u nás nemlich to samé jak cez kopírák, cez deň odmäk, v noci to zmrzne a drží sa zamrznuté celé doobedie. V sobotu po Novom roku u nás bola taká ľadovica, že som ráznym krokom ráno vyšla z domu, došla až po smetiaky a rovnako rázne sa otočila a šla späť domov. Nesmeky ani nemalo význam obúvať, lebo ľadu bola tenká vrstvička na asfalte alebo dlažbe, nemali by sa ani do čoho zaboriť. Zato túto nedeľu sme si s Jackie užili fakt luxusnú prechádzku, deň predtým a skoro až do rána silno padalo a poobede už trošku aj slnko vykúkalo. Po našej trase moc udupané od ľudí nie je, tak nám sneh pekne vŕzgal pod labkami, Jackie nadšene skákala šipky do hlbokého snehu v jarkoch a kontrolovala zvieracie stopy tak intenzívne, že ani ťahať nestíhala. Bonus bol čistý, nezablatený psíček aj moje topánky a nohavice. No a od pondelka už zase máme dažde, poľadovice a tvrdošijnú šedú deku hmly …

  11. To jsme tuhle vyrazily ráno s Majdou na procházku, ona vždycky z baráku pomalu vycválá, tak tentokrát vyjela. Vyjímečně jsem ji vypustila hned, protože při představě, že mne strhne na zem mi trochu zatrnulo. Objely jsme tak polovinu trasy, ani se nezpěčovala, když jsem zvolila malý okruh. Po druhém uklouznutí už capkala pomalinku, asi si taky trochu hnula. Ovšem ona si nacpala nácka a šla hlídat zatímco já se vydala po uklouzaných okreskách do práce.

    1. Hi, hi, „objely jsme…“. Tak to já jsem nepoučitená, včera: tání-jaro-suché stráně a louky – ALE, opět jsem padla do pasti zledovatělých cest v úzkém údolí. Opět bez Nesmeků a tentokrát i holí. Naštěstí můj andělíčekstrážníček, i když má křidýlka už znavená, tak mne opět ochránil!
      Jedu na zamlžené, ale snad suché okresní silnice za maminkou. Máme tam nějaké „tvoření“. Budu opět k mání v poledne (wave) .

  12. TEDY, ALEX,ASI TI TO BUDE PŘIPADAT DIVNÉ, MNE TO NAPADLO IHNED, JAKMILE JSEM ZAČALA ČÍST.ALE JÁ NESMEKY ZAPOMENOUT NEDOKÁŽU. MÁM TROJE,TAKŽE JEDNY, TY V POUZDÉRKU ,NOSÍM TRVALE V KAPSE JEDINÉ ZIMNÍ BUNDY, KTEROU NEMĚNÍM, JELIKOŽ JINOU NEVLASTNÍM, ALE JEN VYPÍNÁM ČI ZASE VPÍNÁM DO TÉ BUNDY ZIMNÍ VLOŽKU PODLE PIOČASÍ. DRUHÉ MÁM V KAPSE BATOHU A TY TŘETÍ, KTERÉ MI K NAROZKÁM NADĚLIL MŮJ JIŘÍ , MÁM DOMA, U ZRCADLA V PŘEDSÍNI. PO KRUTÝCH KUŠENOSTECH S DĚSNOU LEDOVICÍ V ZIMĚ ROKU 2014 JSEM SE PATŘIČNĚ POUČILA. NEHODLÁM SI PŘELÁMAT COKOLI V TĚLE. ALE I OBYČEJNÁ NETREKOVÁ HŮLKA DOKÁŽE STEJNĚ PĚKNĚ KLOUZT T TAKŽE IOBČAS I NA TĚCH NESMECÍCH CHODÍM JAKO PODĚLANÁ, JELIKOŽ OPORU OBČAS ZTRÁCÍM.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN