To jsem tuhle nakupovala těch svých pár zdravých potravin, na kterých obvykle přes týden spokojeně žiju, když mi při čekání u pokladny padly oči na známý sáček – a hele, ony se vážně ještě vyrábějí bonbóny Slavia? A tak jsem je – plna nostalgie – koupila.
Když nepočítám svoji záchvatovitou náklonnost k mentoskám, které občas nosívám v kabelce coby bonbóny poslední záchrany, a pro mě zakázané M&M, kterým bych díky ořechům uvnitř snadno propadla, nekupuju žádné bonbóny už po mnoho let. Ovšem jako dítě jsem svoje oblíbence měla, přestože mojí asi nejujetější nezdravou lahůdkou bývaly arašídové křupky (ano, zase ořechy.))
Takže když došlo na bonbóny, vzato od nejjednodušších k sofistikovanějším, tak jsem měla ráda takzvaně „ovocné“ Lipo nebo (stejně takzvaně) Ovocné čočky. A lentilky! Ty jsem vydržela mlsat až do rané dospělosti:))
S jistou opatrností jsem měla ráda karamely, hlavně ty mléčné. Opatrnost byla na místě, protože jak tyhle věcičky uměly slepit zuby!:)) Pak si pamatuju na takové světle hnědé bonbóny, tvrdé, ale podobně karamelové – netuším, co to bylo. Podobně medové bonbóny – včelky? A červené maliny. Chutnalo mi i různé želé, čím kyselejší, či spíš sladkokyselejší, tím lepší. Také jsem měla ráda „Bari mandle“, milovala jsem to nahořklé kakao, kterým byly tyhle bonbóny posypané.
Tvrdé bonbóny bez náplně jsem jako malá obvykle brala jen jako východisko z nouze. Co jsem opravdu neměla ráda, byly hašlerky a lékořicové bonbóny. Lékořice mi třeba dnes chutná, ale je fakt, že peprmintovou chuť mít nemusím. Mimochodem, pokud bych dnes chtěla něco na dlouhou cestu autem, tak bych brala tik taky (ne ty bílé:)) nebo bonpari, nejlépe ty kyselé:))
Co jsem ale kdysi opravdu milovala, byly Atlasky – samotné bonbóny byly prostě krásné, s těmi „atlasovými“ barvami a tvarem „mašliček“, a navíc měly úžasnou chuť – tuším ta náplň byla čokoláda s nějakými ořechy (ano, už zase ty ořechy:)). Jsem ráda, že je dnes v obchodech nevídám, protože si nechci kazit vzpomínky.
Což se mi právě povedlo s bonbóny Slavia. Pamatovala jsem si bílé průhledné bonbóny s jemným peprmintovým přídechem a s tmavou dobrou kakaovou náplní. Pohledově to sedělo. I otestovala jsem chuť těch „nových“ bonbónů Slavie a… já vám nevím. Mělo by to být to samé, ale pro mě to to samé není. Je to takové nijaké. Jenže nevím, nakolik porovnávám opravdovou vzpomínku a nakolik idealizovanou představu, takže jsem zkusila být shovívavá.
Ovšem potom jsem učinila jednu základní chybu – přečetla jsem si složení. A zjistila jsem, že pod pojmem rostlinné tuky se tu skrývá dnes všudypřítomný palmový olej, dále palmojádrový olej, následuje olej z jader manga a pak pro mě neznámé pojmy, jako Shea (olej z máslovníku), Sal (olej z jader Shorea robusta neboli damarovníku obrovského, což je strom původem z Indie), Illipe a Kokum gurgi (Garcinia indica, příbuzný manga).
To vše (kromě mnoha jiných přísad) v českém bonbónu s tradicí výroby od roku 1968. Hm. Ano, všechno to jsou povolené přísady do čokolády, ale já jsem se nějak rozhodla, že tohle jíst nemusím. Fakt ne:))
A tak se dnes ptám vesele: Jaké bonbóny chutnaly vám? Jaké vám nechutnaly? Koupíte si nějaké i jako dospělí? Na jaké z těch „starých“ si ještě pamatujete? Máte nějaké, které si radši nekupujete, protože byste je prostě sež… snědli na posezení? (Ano, já mám M&M:))
A pak se ptám dost nevesele: Také jste otráveni (zatím snad ne doslova) expanzí rostlinných tuků a hlavně palmového oleje v málem všem, co jíme? Nejen kvůli (ne)chuti a zdravotním rizikům, ale také kvůli životnímu prostředí? Snažíte se těmto výrobkům vyhýbat nebo to neřešíte, např. protože už pak byste fakt nevěděli, co jíst?
(Mě to jedno není a palmovému oleji se plánovitě vyhýbám – v potravinách. Zatím mám pocit, že v drogérii to nedokážu, protože je toho prostě moc, ale časem doufám zvládnu i to)
A jak se jmenovaly hnědé a zelené bonbonky.Byly plněny nějakou trestí,malinké kousíčky to byly.Prodávaly se na váhu.A byly úžasné.Myslím.že se jim říkalo „kafíčka“?Vzpomene si někdo?
Právě dnes jsem si na ně vzpomněla. Taky jsme jim říkali kafíčka.
No tak slavie to byly bonbóny mého dětsví 🙂 Kdo měl sáček a dal to najevo, tak se k němu všichni seběhli a už ti nic nezbylo 😀 Jenže doba je jiná a my zase o něco starší. Na řadu přišla tabulková čokoláda, jenže dnes se to nedá ani jíst je to šíleně přeslazený. Narazila jsem na čokoládu od janka https://www.cokoladovnajanek.cz/tabulkova-cokolada/ kde se s čokoládou dokáží mazlit a finální produkt je fakt výbornej. Takže sladký už jedině od janka 🙂
Mám štěstí, že stále jsme ještě tři ségry a občas společně můžeme zavzpomínat a připomínat si všechno, co naše dětství provázelo. I tady jste mně, milí souputníci dětstvím, připomněli pár bonbónků o kterých jsme se sestrami nemluvily!Už se těším, až jim je připomenu!A chalva? Pro nás to bylo „to“chalva. Bylo jako bochník kulatého chleba, hrubší struktury jako maličké třístičky a cukrářka ho krájela jako dort.Kus nám flákla na papír, který byl za chvili celý mastný. A v malém balíčku dvě kropenatý kostičky šumáku tiky.Zmrzka v papírovém kelímku za padíka. A když jsme měly korunu, někdy jsme si místo dvou bochánků zmrzky koupily u koňského řezníka Tobišky v ulici, za kačku kousek točeného koňského salámu. Byl strašně dobrý a krásně tmavě červený, 10 deka stálo 1,20. Sladké vzpomínky mládí…
jalta
musím doplnit – nemůžu nevzpomenout v době „bombónů“ ledovek, fialek, včeliček a nasekaných špalků s kytičkou, na skvělé anacintky,hooodně tuhé cucavé cukrované želé v pytlíku, asi 2-3 cm dlouhé různé tvary i barvy jako zkroucený jehlan, nebo houstička,božské chuti a při cucání dlouho vydržely. Jedna paní je tu zmiňuje. A dále na bonbóny tvrdé cucavé meruňky- oranžová silná placka, mírně prohnutá a lehce poprášená a ještě na anginolky z lékárny, prodávané v plechové krabičce.
Mam druhy balíček za sebou kupovaný a v obouch balení byl jeden bonbon “hašlerka” zabalená v obalu Slavia… Jak je to mozny ?
JA SEM MĚLA A MAM RADA BARI MANDLE LEDOVKY KAFIČKA VČELIČKY CITRONY A POMERANČE NO UŽ NIC S TOHO NENI ALE VIDĚT SMĚS CITRON A POMERANČ JO ALE TO NENI ONO JEŠTĚ TAK HAŠLERKY KLOKANKY A TAKY LESNĚNKY TY UŽ VUUBEC NEJSOU ŠKODA CO TED SE PRODAVA ŽADNA HITPARADA NO VAŽENY BOBNBONY BYLI VYBORNY
Kde se daji sehnat kafíčka bonbony
Přidávám sladomléčný drops, mejdlíčka a žužu.
Ten sladomléčný drops, dá se ještě někde sehnat?
Jej, to jsem ale natrefila na krásnou stránkuhttp://www.dedenik.cz/wp-content/plugins/smilies-themer/Skype/16.gif
Jestlipak někdo pamatujete průhledné žluté, oranžové a zelenkavé želé kostky, spíš jakoby napůl želé a napůl žužu, byly na váhu, prodavačka je brala z papírové krabice jakoby z nějakého škrobu nebo pudru. Vždycky jsme je olízali a koukali přes ně.
Myslím, že to byl rahat. Je to orientální cukrovinka a dá se koupit tam, kde mají řecké, turecké nebo arabské speciality. Ale nevím, jestli se tak jmenuje. Rahat byl za mého dětství za 90 haléřů (10 dkg) ….
Vůbec nic z toho co tu jmenujete neznám. Asi jsem nic takového nemlsala. Ale vzpomínám si, že jsme lízaly šumáky. Pamatuji se, že za války a i potom přivezli naši vzácně čokoládové bonbony uložené v krabici. U nás dětí vládla „spravedlnost“ a tak jsme každý bonbon rozkrajovaly na 4 díly. Na rodiče jsme nějak nepomyslely. A já schovávala staniolové obaly bonbonů a pěkně nehtem uhladila a ukládala do krabice. Měla jsem jich pěknou sbírku. Jednou jsem něco provedla a můj tatínek, nedoslýchavý pruďas, mi celou tu krabici hodil do kamen. Žaly všeho druhu mě provázejí životem. 🙁 (think) Já vím že každého, ale já ty žaly a nespravedlnosti nějak zvlášť těžce nesu. (mm)
Kdosi tu plakal po želé 😉 , ono se něco takového ještě prodává https://www.top-cokolada.cz/Ostatni/Ovocne-zele-Makarena-Boogie-200g
Dík za info. Dost by mě zajímalo, CO obsahuje ta modrá verze.:)
Ať žije IG Farben 😀 !
Se picnu ! :-))
Sem já!
Modrá verze je spíš zelená verze (rofl) a je to tipický kiwi (chuckle) (chucle)
Zdá se, že to alespoň neobsahuje rostlinné tuky (clap) .
Každopádně už žádné novodobové želé ve tvaru půlměsíčků nechutná tak dobře, jako to původní. Některá chutnají dokonce až odporně…
To je pravda. Taky jsem ty novodobé jednou měla. Jsou prostě jenom sladké. Ty někdejší měly skutečně citronovou a pomerančovou chuť, i když taky asi napůl umělou. Ale byly dobré.
míváme tu belgické želé- taklové ty ovocné měsíčky citronu a pomeranče..lidi si ho chválí, já to teda nejim, al emáti tuhl eříkala,že to chutná jako to ,co si kupovala dřív… a koukala jsme,že mají i malinové,jahodové a lesní ovoce…takže jestli budeš na Pražení,řekni,dovezu ti krabku..a neboj , vejdeš se do 50 kaček…
Souhlas, už to fakt není ono.http://www.dedenik.cz/wp-content/plugins/smilies-themer/Skype/28.gif
To je pravda, s tou odpornou chutí, jednou jsem je koupila u vitnamců, ale musela jsem je vyhodit. Nešlo to jíst
Tá modrá bude fotkou, lebo napr. tu sú „modré“ mesiačiky čisto zelené: http://1url.cz/v7fi
Farbivá, čo uvádzajú sú tieto: E100 Kurkumín
E120 Košenila (karmín, z červca)
E141ii Sodné alebo draselné soli meďnatých komplexov chlorofylínu
E160c Paprikový extrakt
Ivo to je pravda, něco podobného, ale bohužel ne chutí. Hrozně moc mě to mrzí, úplně tu chuť cítím na jazyku. Ale to už se bohužel nevrátí. Když se s někým bavím o dobrůtkách, které jsme si dřív kupovali, tak nemůžu nevzpomenout na vafle, tlusté vanilkové oplatky. Mňam. Oplatka se odloupla, snědla suchá a pak jsme zubama ohryzávali tu silnou vrstu krémové náplně. Jo jo, to byly časy.
Ad palmový olej
ještě jednou:
http://neviditelnypes.lidovky.cz/veda-olejna-pohroma-0oy-/p_veda.aspx?c=A160114_173006_p_veda_wag
Ad fialky. Nedávno mi je kamarádka v zdobné sklenici přivezla z ČÍNY!
Chuť a barva stejná, jen na tom fialovém podkladu je cukrem ta fialka namalovaná.
Topten z dětství – atlasky, bari mandle, citrusové půlměsíčky želé.
Hm, a arabesky.
A ještě ke včerejšku. O kadeřnictví je moc pěkný anglický film z r.2001 „Blow Dry“, kde jednu z hlavních rolí skvěle hraje nedávno zesnulý herec Alan Rickman. Jak jsem si teď nasal, český název má „Dohola“, takže film možná mnozí z vás znáte. Kdo ne, opravdu stojí za to.
http://www.showbiz.cz/film/dohola/trailer/
A „jaha“ u „Majáku“ napsala moc hezký komentář. Jestli jsi zabukistka, tak vykoukni 🙂
Tak jak to tady čtu, zjišťuji, že si už skoro žádná jména bonbónu nepamatuji (nebo jsou to boMbóny, asi jsme jako děti říkaly „m“) 🙂
Ale pamatuji se na „ledové“ bonbóny, podle obrázku to asi bude ta Slavie, tvrdý povlak „ledového vzhledu“ a čokoládovou náplní. Ty mi chutnaly. Pak asi ty Lesněnky, samozřejmě Fialky, take antiperle a ano-karamely. Měla jsem ráda pendreky, dlouhé černé hady, kdy jeden stál snad jen desetník. A pak se pamatuji na takovou tvrdou, snad 20cm dlouhou bonbonovou „štangli“. Tu jsem zcucávali až do ostré špičky, pěkně tvrdé, protože její píchnutí do kůže umělo zabolet. Byl to „bonbon“ na dlouho, fakt trvalo, než se snědla. Hašlerky mám take ráda a stále si je vozím z návštěv domova protože tady nic podobného neexistuje a v autě vozíme zásobu na cesty (ale zdá se mi, že i jejich chuť se změnila, je skoro až moc silná).
Tady jiné bonbóny kupuji vlastně jen na cucání do divadla (když je to třeba komedie a člověk se směje, vyschne v krku a pak je lepší cucat bonbon, než kašlat). Ale protože to musí být bonbony nebalené aby nešustily, tak jsou to buď tvrdé, podobné jako má Míša na obrázku, a vlastně převážně plechovou kravičku tvrdých a velmi dobrých bonbonů různých příchutí od firmy McKeever&Danlee (ty ceny jsou tam za 6 krabiček). Prázdné plechové krabičky najdou doma též využití, mám v nich špendlíky, volné knoflíky, gumičky, svorky atd.
http://candy.candywarehouse.com/buy/Mckeever-%26-Danlee
Maričko, mám dojem, že podobné bonbóny jsme kupovali Markovi na různých letištích 🙂
Jo a bombón jsem říkala taky (chuckle)
jsme psaly zároveň :))
A tady musím vzpomenout na svou tchyni. To bylo těsně před Druhou světovou válkou, kdy děcka z echt podlužácké vesnice vyjely na výlet do města – do velkoměsta – do matičky Prahy. Tchyně – ovšem tehdy děvčátko sotva desítileté, s šátkem na hlavě a v „sukňách“, zatoužila zakoupiti si něco v onom slavném obchodním domě Bílá Labuť. I žmoulaje v dlaních korunku, natáhla třesoucí prstík a pronesla: „Bombus.“ … „Cožéééééééééééééé?“ odtušila unylá slečna prodavačka … „No, henten bombus,“ vydechla děvčička … „Co to jééééééééééééé, to zde neprodávámééééééééé!“ No, a tak si z té slavné Prahy nic nedovezla …
Ovšem, to, že jablko nepadá daleko od stromu a jaká matka, taká Katka (teda Jenda) je i tady pravdou, neb ve stejném obchodním domě (tedy už notně po válce) synek chtěl pro změnu za pětikačku zakoupit štupl (rozuměj, splávek na udici) – taky odešel s prázdnou.
(rofl) Ygo, já tě prostě miluju… díky.
(Mám blbej den, fakt blbej. Tohle pomáhá:))
Tí pražáci-Mozartovi rozumeli a správnu reč nepoznajú!!!!My doma štuple aj odkladáme-vždy sa nejaký zíde.A vyťahovač štupľov volame štoprcígel.
Toto ale skôr patrí k článku spred pár dní.-jazykové okienko
A ještě doplním, že sice bonbon cucáme vyjímečně, zato čokoládové lentilky M&M’s v nás mizí v množství velkém. Tady se „bohužel“ dají koupit ve velkém balení (1.5kg) a tak máme mezi name na kanapi elegantní broušenou dózičku plnou lentilek a nelegantně se jimi při sledování filmu cpeme :))
Cucavým bonbonům jsem nikdy nepropadla, ani v dětství ne. Tehdy jsem měla ráda snad jen ledovky, měly čokoládovou náplň a já jsem se vždycky těšila, až se k ní procumlám. 🙂 Dnes by mě ani nenapadlo si cucavé bonbony koupit, s výjimkou těch proti kašli. A krom mentosek, které nosím stále v kabelce, pro osvěžení. 🙂
Avšak bonbony čokoládové, nebo alespoň čokoládou potažené, to je jiná, ty neodmítnu! Jednu dobu jsem milovala peprmintky, jak je už tapuz zmiňovala. Jenže jsem byla schopna spucovat je téměř na posezení. Takhle večer, když jsem se zavrtala do křesla ke knížce, to ten pytlík zmizel jako nic. A ani mi potom nebylo špatně!
Palmový olej mě hodně rozčiluje. Jednak kvůli drancování pralesů, jednak kvůli vlivu na zdraví. Nelenila jsem a našla jsem seznam výrobků, které palmový olej neobsahují. Zaplaťpánbůh že ještě nějaké jsou. Poslední dobou, kdykoliv jsem donesla domů sušenky nebo oplatky, byl tam, neřád! Ten seznam je zde:
http://stoppalmovemuoleji.cz/bbpo.php
A s těmi vejci to mám, Dede, naprosto stejně, prostě vejce slepic z klecových chovů mi nesmí do domu. I když za vejce jejich šťastnějších, volně chovaných družek, zaplatím podstatně víc.
K tomu palmovému oleji:
Jsem takový nedůsledný Don Quijote, protože si komplikuju život gesty, která sice žádného obchodníka neohrozí, ale mě to pomáhá se vypořádat aspoň s některými věcmi, se kterými nesouhlasím.
Tak například už víc než patnáct let nekupuju jiná než domácí vejce, případně – když jsem byla v cizině – free range eggs. Viděla jsem kdysi dokument, jak se v těch slepičárnách chovají ke slepicím a rozhodla se, že tohle podporovat nebudu.
Takže když nemám domácí vejce (praktikovala jsem to už v Praze, než jsme se přestěhovali!), tak nemáme vejce. Když slepice třeba na podzim málo nesou, taky vejce skoro nepoužívám.
Ano, jsem nedůsledná, protože kuře občas koupím. Prodejcům je můj bojkot jedno. Ale mě s tím maličko líp žije – a když jde o to podpořit nějakou iniciativu za wellfare hospodářských zvířat, udělám to.
Ano asi jsem jedla v různých výrobcích palmový tuk celé roky a nevěděla jsem to. Jenže teď to vím – tak na to po svém reaguju, protože tohle podporovat nebudu. Pokud jde o názor na kácení pralesů, stojím za Alasdairem. Opět to pro svět neznamená žádnou změnu, pro mě ano.
Mimochodem už dávno nekupuju žádné výrobky s rostlinným tukem tam, kde má být tu mléčný, tedy smetana – např. zmrzliny nebo různé zákusky. Ani tady to není úplně na 100 %, něco mi určitě uteče, ale snažím se. Zase to nikomu nenutím, to je moje vlastní podivnost.
No, taky si komplikuju život tím, že nekupuju naftu u Putina 😛
Ostatně, on si Don Quijote taky užil svoje, ale aspoň se snažil (angel)
Vítej, kolegyně Don Quijotko.
u Putina, je co? Napověz venkovskému balíkovi, taky nebudu.
Bývalý Lukoil, dnes Mol.
mám asi dlouhé vedení, nedošlo mi to hned
V nedavnych Lidovkach byl tento odkaz na seznam vyrobku, kde se nachazi palmovy olej.
http://stoppalmovemuoleji.cz/bspo.php Taky mne predevsim zarazilo, ze je to I v detskych vyzivach. Coz mi pripomnelo dalsi povedenou akcicku potravinarskeho prumyslu. Myslim, ze to bylo Nestle, ktere kdysi zacalo v rozvojovych zemich velice propagovat umelou vyzivu pro kojence. Rozdavali zadarmo nebo silne dotovali s tim, jak je to pro deti lepsi. Tam samozrejme videli bonanza, protoze ty zenske, i kdyz pracovaly treba na poli apod., tak decka s sebou nosily a tudiz je mohly kojit. A kdyz pak prisly ekonomicky horsi casy, tak mimina umirala hlady, protoze ty zenske se uz nerozkojily.
Kdyz jsem byla loni na podzim v Praze, tak jsme se sestrenici nekde pobliz centra projely kolem restaurace, ktera mela venku na tabuli hrde napsano, ze vari POUZE na palmovem oleji. (devil) (whew)
Dede, měla jsem to hodně podobné. Nejvíc ze všeho jsem milovala Atlasky a Slavie. Oboje měly skvělou náplň a Atlasky byly navíc krásné. Bari mandle jsem taky měla ráda kvůli tomu kakau na povrchu. Světlehnědé tvrdé bonbóny, které zmiňuješ, byl pravděpodobně „Sladomléčný drops“, ty jsem měla taky ráda. Malinami jsem si obvykle krásně odřela patro (byly hrozně tvrdé) a zůstával po nich červený jazyk (jako po červeném Vitacitu). Doslova jsem milovala zelené Lesněnky a s tátou, který byl celoživotní fanoušek Bohemians, jsme mlsali zelené Klokanky. Z měkkých bonbónů jsem doslova milovala barevné Sisinky, což vyžadovalo stejnou opatrnost jako mléčné karamely, taky se silně lepily na zuby. A taky Peprmintky – čokoládové polokouličky s bílou peprmintovou náplní (něco jako After Eight, jen v jiném tvaru), ty jsou jedny z mála, které si občas koupím i dnes, chutnají celkem stejně.
Zvláštní kapitolou je želé a gumové bonbóny. Moc ráda jsem měla želé ve tvaru půlkoleček – citronových a pomerančových plátků. Prodávaly se v takové dlouhé ploché krabičce, půl jich bylo žlutých a půl oranžových. A pak gumoví medvídci nebo vůbec cokoli gumového – bývaly i takové barevné gumové kostičky, jako je dnes Vexta, ale název už si nepamatuju. Tyhle gumáky miluju dodnes a velmi občas si je i koupím – právě Vextu nebo obyčejné medvídky. To jsou přesně ty, které jsem schopna sežrat na posezení. Z čeho jsou vyrobené radši nestuduju, ale je mi to jedno. Jelikož si je dopřeju tak sotva dvakrát do roka, tak se o zdraví neobávám.
Taky si pamatuju, jak jsem byla okouzlená, když se objevily Bon Pari, průhledné, barevné, voňavé. Říkali jsme jim „ropné produkty“, ale i tak jsme je jedli 😀 .
Lékořici nesnáším, doslova se mi z ní zvedá žaludek, takže Hašlerky, Lékorky, pendreky a všechno tohle černé jsem nikdy nejedla a nejím.
Tvrdé bonbóny už si dneska taky nekupuji. Bojím se, že bych byla zklamaná, navíc do sebe nechci zbytečně cpát další cukr.
Jo, a ještě tu nikdo kupodivu nezmínil Antiperle. Ty jsme mívali pořád po kapsách nebo ve školní brašně. Měly bezvadné krabičky a byly skutečně pořádně větrové.
AD „Moc ráda jsem měla želé ve tvaru půlkoleček – citronových a pomerančových plátků.“ Po těch do dneška stůňu – vždy jsem nejprve vykousla tu měkkou část a pak si po malých kousíčcích pochutnávala na cukrové „kůře“. Mňam – tady si můžu jenom zpívat „nikdy se nevráááátíííí pohááááádka mlááááádííííí …“
Jsem mlsálek a kdybych mohla jedla bych jen sladké a k tomu třeba rohlík.:-)
Ale bonbony,jakož i třeba brambůrky, či křupky,tyčinky, to mi neříká nic. U dětských let si pamatuji hlavně ty fialky a ovocné půlměsíčky pomerančové, citronové,mandarinkové, chuti a taky ty maliny a jahůdky, sem tam jsem si je koupila za pár haléřů, hlavně proto, že se mi líbily barvy.Jediné, co jsem žimlala za škraní byly barevné nasekané špalky s kvítečkem uprostřed. V koloniále u pana Niedetzkého taky mívali cukrkandl, ten se dal pořídit i za desetňák, vedle stála bečka s kvašáky, o které se tradovalo, že se tam semtam utopil i potkán. Kvašáky si kupovali ti, co nebyli na sladké, taky stály jen pár haléřů. 🙂
Co se týká palmového oleje, fáma ne fáma, jeho pěstování ve velkém je zrůdnost, jakož i řepka a ničí to životní prostředí, jenže funkce našeho světa je postavena na zisku, takže, co s tím, nikdo nechce naslouchat a ten kdo naslouchá a ví, nemůže zase nic ovlivnit anebo jen velmi málo.
jejda, bonbóny…
Jako malá jsem ujížděla na Lipu a žužu a kávovém marcipánu. A ještě Oskarky jsem měla moc ráda (jako Matylda). V autě jsme vozívali Klokanky. Byly to zelené, větrové kvádříky.
A dnes v autě vozím tictac (nejčastěji peprmincovej) a mentos (jakékoli). A ujíždím na lentilkách, kyselých žížalkách, medvídkách, a pak na tom novém žužu… jo, vexta.
Nikdy jsem neměla ráda karamely. Ségra ujížděla na sladomléčném dropsu. Ten mi vyloženě nechutnal.
Lipo a Vexta je i moje volba!!! (y) (clap)
pročež (už) je raději nekupuju, jak napsáno, sežrala bych je na posezení (a JÁ se za to slovo nestydím)… a ano, i takové ty kyselé hady a žížalky, existují např. takové dvojbarevné (každá je přepůlená na dvě barvy), tak ty jsou mooooc dobré (h)
Měl jsem rád Vexty a kočičí jazýčky. Celkem jsem měl rád i Tofife, ale poslední dobou mi přišlo, že trochu změnilo chuť, mám teď nějaké z Billy, bylo v akci, tak jsem zvědavý.
A palmový olej je děs, je to takový podfuk na lidi, nahradí tím prakticky cokoliv bez ohledu na to, že to postupně ztrácí chuť. Lidi stejně jdou po ceně, tak to korporace netrápí
Já zase milovala takové malé čokoládky jmenovaly se Pohádky..na každé byl obrázek té které pohádky a krátký text..pak se prodávaly tyčinky z tureckého medu ..byly balené.Nebo kokosové špalky za kačku,pak kakaové karamely,byly i oříškové,bože to bylo chutných cukrátek…ach jo,škoda že se nic nebude opakovat!!!!!
dede, palmový olej je hnus, kvůli úplnému zničení obrovských lánů deštných pralesů, za prvé pohlcují spousty carbonu co by se jinak povaloval v atmosféře a oteploval planetu podstatně víc než už je, za druhé pálením se všechen ten carbon uvolňuje do atmosféry a do oceánů, a za třetí je tu utrpení zvířat a ničení biodiversity kterou už nikdy nezískáme zpátky. já si někdy říkám, že jsem tu ekologii a životní prostředí neměla studovat, protože pak teprve člověk vidí, jak zoufalá je situace.
No, já jen malinkým písmem poznamenám, že za značnou částí té zdejší hysterie kolem palmového oleje docela dobře může být snaha přesvědčit tento národ, že všudypřítomná řepková pole jsou krásná a ekologická.
Prostě jde o prachy ,jako vždycky :/
No jak na DVTV říkala ta paní aktivistka, že řepkový olej je mnohem zdravější a šetrnější, to se mi moc nezdálo. Ale proti palmě to nic není no. Každopádně na to prostě musí Indonésie přijít sama, s tím nic nehne.
No, ony ty obrovské řepkové lány tu nejsou ani tak kvůli stolnímu oleji, na kterém si usmažíš řízek nebo který si naleješ na salát, na to by stačilo pěstovat mnohem méně, ale hlavně kvůli výrobě „bionafty“.
jasně Babiška nás vytrhne…kdyby se bionafta dala dělat z levandule,tak tu máme fialovo a převoněno….
Tak nevím, já jsem kdysi četl, že tropické pralesy jsou z dlouhodobého hlediska CO2 neutrální, protože uhlík nikam neukládají. Co pohltí, to se zase při tlení dostane zpět do ovzduší. Efektivní je prý naopak step, která produkuje černozem.
Samozřejmě se mi nelíbí ty požáry v Indonésii. Ani biopaliva. Ale jinak je to prostě zemědělství. Mají tam růst pralesy nebo pečlivě obhospodařované plantáže? Obojí je zelené 🙂
Palmový olej mi připomíná krásnou animovanou reklamu na Vitello někdy ze 30. let (hudba B. Kerten). Kde byl palmový olej ovšem prezentován jako to nejlepší.
Mimochodem, za měho dětství se u nás říkalo každému margarinu vitelo 🙂
Obojí je zelené. Dnes už končím protože na tenhle zdrcující argument prostě nemám slov. Když mi tam tehdy místní rozbili hlavu, protože jsem před nimi bránil levharta obláčkového, tak jsem si to, já idiot, mohl ušetřit. Vždyť obojí je zelené.
deštné pralesy obsahují obrovské množství druhů zvířat i rostlin, a čím více druhů biosystém má, tím více je odolný, schopný se bránit změnám, jako je například zvýšené množství carbonu, vzduch, země a voda otrávené chemikáliemi. Ale čím více druhů v určitém biosystému je ztraceno, a mezi to patří úplné zničení deštných pralesů, tím méňe odolný je ten systém i celá biosphera, naše planeta. Za určitým bodem zničení už systém není schopný podporovat ani sebe ani nás a zkolabuje. V případě ztráty deštných pralesů ve prospěch monokultury jako ty palmové plantáže, to znamená miliony tun uhlíku uvolněného do atmosféry, ztráta produkce kyslíku, ztráta prakticky všeho živého co tam bylo.
Děkuji vám, milá fallen dragonkin, za doplnění. Mně se do toho nechtělo, protože už jsem za celý život strašně unaven vysvětlováním samozřejmostí a když jsem nevěřícně zazíral na „obojí je zelné“, propadl jsem malomyslnosti.
Ta věta se týkala víry v pohlcování „jedovatého“ CO2. Zrovna tropické pralesy prý v tom nijak nevynikají.
fallen dragonkin, nepřehánějte. Nebo ano, přehánějte, musíme být in.
Zalesněných ploch ostatně v globálním měřítku přibývá, naše republika není výjimkou.
krmiči, nevím odkud máte svoje informace, ale naopak deštné pralesy v sobě drží obrovské množství „jedovatého“ CO2, neúměrně jejich rozloze. zalesněných ploch taky globálně nepřibývá, ale nakonec je to jedno, že ano. řepka nebo plantáže, všechno je to zelené, ty deštné pralesy byly stejně daleko, nám to může být fuk.
Samozřejmě, kdybychom je spálili, tak se CO2 uvolní do ovzduší, v tomto smyslu ho v sobě drží, stejně jako třeba uhlí, to je nepochybné.
Nechme toho, váš poslední řádek je dobrý.
Nechte to být, f.d., tyhle bohorovné salámisty nepřesvědčíte ani kdyby se už začínali dusit. Že jste ekologii vystudovala a proto o tom leccos víte, pro něho není argument, protože on přece někde četl.
Nejspíš to tu v tuto dobu už zapadne, ale dosti mě irituje zatracování veskrze užitečného plynu CO2, který je potravou všem zeleným rostlinám, surovinou pro stavbu kostry korálům a měkkýšům a bez kterého by třeba taky netvrdla zedníkům malta. Bojujeme proti tomu i kdyby Vás to mělo stát život. Jak se ukazuje např. na tzv. dieselgate aféře, kdy ve jménu boje proti CO2 nikomu nevadí zvýšené emise NO2 a NO3 kvůli kterým schípou ryby v potocích a tak.
Ale o fyziku a chemii tu nejde, tu jde o víru v EKOboha
který je stvořen lidmi jako Rajedja Pachauri, kteří z toho mají miliardový business.
oprava
Rajendra Pachauri
jakkeli, vždyť bojovat proti CO2 by přece nešlo, bojuje se proti jeho nadměrnému uvolnění do atmosféry. to co se za miliardy let nashromáždilo ve formě uhlí, ropy, i deštných pralesů, je za posledních 200 let vypouštěno do atmosféry takovou rychlostí, že z geologické měřítka to není ani mrknutí oka. a to není dobrá věc ani pro planetu ani pro nás. například zmiňovaní korýši – oceány samozřejmě taky pohlcují velké množství atmosférického carbonu, kterým se voda okyseluje, a toto okyselování mimo jiného vede právě k příliš měkkým ulitám a exoskeletům.
alisdaire, já se skoro nikdy diskuzí o životním prostředí a ekologii nezúčastňuju, tedy pokud jde o diskuze s lidmi, kteří si myslí, že globální oteplování je nějaká obrovská konspirace. právě proto, že je to můj studijní obor. mě to strašně rozčiluje, prostě mi tohle téma není lhostejné a já na to nemám nervy se dohadovat, prostě nemůžu a vyhýbám se tomu.
Obrovská konspirace to není, milá f. d. , je to obrovslý průser a ten je dán nikoliv konspirací, ale štvanicí za penězi jedněch a lhostejností dalších. To je celé. Pamatuji se jak se nedávno v novinách radovali, že schopnost oceánů vstřebávat atmosférický uhlík se za posledních 50 let zdvojnásobila, takže to b ude mít příznový vliv na skleníkový efekt. No…typická novinářská nedomyšlenost, že tato schopnost je vykoupena třeba například tím, že z oceánu mizí celé druhy, už samozřejmě v témže článku napsáno nebylo.
jakkel, věřící se nedají přesvědčit, je to marný.
AMC: za těmi penězi se ale štvou nejvíc solární baroni. Velmi úspěšně.
A znáte někdo AJBIŠKY od pana NETAHLÍKA
.
Neviem, co je to palmovy olej, unas sa predava kokosovy olej – je to to same ? Uz som varila aj s kokosovym olejom a mala som taky pocit, ze to bolo bez chuti. To potom naozaj repkovy olej je lepsi.
Na jednej strane, ano, je to monokultura. Na druhej strane – je to domaci vyrobok, netreba ho dovazat a maju ho rady aj vcelicky.
Zda sa mi, ze v sucasnosti vsetci velkovyrobcovia maju tendenciu vyrabat vyrobky bez chuti, hlavne ze sa daju dobre predat.
Videla som doku-film, v kt. japonsky velkochovatel ryb znacky Pangasius vysvetloval, ake je dobre, ze po vyloveni a spracovani maso z tychto ryb nema ziadnu vlastnu chut. Pred konecnou pripravou sa proste dochuti na co chcete. Tak je mozne z lacnej ryby „doladit“ aj drahu tresku. A o zisk predsa ide az v prvom rade, vsakano.
Co sa CO2 tyka, nikto nehovori o tom, ze sa vynara ina hrozba, a to metan. Ten je pre atmosferu este skodlivejsi ako CO2. Vela ho je viazane v prirode – v pode {permafrost}, v hlbokych oceanoch v poslednych storociach ho uspesne vyraba aj clovek, ked chova neprimerane mnozstva hospodarskych zvierat. Marna slava, mnoho ludi potrebuje mnoho jest. Zvlast, ked v niektorych krajinach sa jedlom nezmyselne plytva.
Napr. teraz su francuzi „pobureni“, pretoze vlada nariadila, ze nedojedene jedlo v restauracii si maju vziat so sebou domov.
Palmový olej, je milá Yetti, produkt z oplodí (to je to, co obklopuje semeno) palmy olejné. Pak existuje ještě olej palmojádrový, ten už je ze semen. Nevím jaká je u vás legislativa ohledně uvádění složení výrobku a zda se to tudíž můžete u vás na obalech dočíst, ale ujišťuji vás, že je v kdekteré potravině.
Viete, Alasdaire, mne niekedy ta urputna snaha za ekologiou a obnovitelnymi zdrojmi pripada ako boj s veternymi mlynmi, pri kt. sa niekedy vyleje vanicka aj s dietatom. Napr. :
– bionafta – kolko treba skutocnej nafty na obrabanie poli a umele hnojiva, o niceni prirodnych biotopov ani nehovoriac.
– foto – elektrarne – kolko je treba vzacnej suroviny a energie na vyrobu a vystavbu tychto elektrarni, nehovoriac o obsadzovani polnohospodarskej pody.
– veterne elektrarne [ videla som v AT], kde pravidelne nefuka vietor, krutia sa len taktak.
– male vodne elektrarne – dodavaju do siete urcity prikon, ale ked nastane ako dnes u nas -22 C, je s nima Amen. Podla vodohospodarov brania plynulemu toku riek a migracii ryb.
A ine – mobilne telefony. FSETKY mobily potrebuju ako nenahraditelnu suciastku isty nerast [ nazov som zabudla], kt. sa tazi v Afrike. Umelo vyrobit sa neda a je drahsi nez zlato. Domaci obyvatelia tam drancuju vlastnu prirodu, aby uspokojili „kapitalisticky“ trh. Lepsie povedane nadnarodne korporacie, kt. ovladaju trh s mobilnymi telefonmi.
Za mojho zivota sa to asi neudeje, ale ak ludstvo bude pokracovat v tychto trendoch, tak zle skonci.
K tomu řepkovému oleji, ano je lepší než palmový, včely ho také mohou, ale ona je řepka i významný alergen a hlavně jde o to, že se u nás nepěstuje v takovém množství ani tak pro potravinářské účely ale proto, že se přidává do nafty, na což pěstitel obdrží dotace – ne proto že by to mělo nějaký valný smysl. S palmovým se mimochodem dělá totéž a v ohromném množství, o čemž veřejnost moc neví.
Ale ví.
Takže, kdyby DOOPRAVDY šlo o pralesy, nebylo by nakonec účinnější, přestat ten palmový olej pálit v bionaftě, místo toho, abychom pitvali náplň v sušenkách?
No jo, jenže takovou kampaň si nikdo nezaplatil, že?
yetti, kokosový olej je jiný než palmový, kokosový olej se v současné době v anglii propaguje jako údajně nejzdravější. taky ho mám doma a zdá se mi bez chuti, tak ho používám jenom když vařím curry, tam se to nepozná.
jinak alasdair a ri mají pravdu, mě taky štve plno kampaní, kde se tlačí na jedince aby nekupovali například ten palmový olej, ale ty obrovské plantáže palem a řepky jsou problém převážně proto, že se to přidává do nafty a vyrábí se z toho údajně ekologická nafta. takže plno země, která bývala les, nebo by tam mohlo růst jídlo, je pokrytá řepkou. k tomu například v africe se ty korporace co paliva do aut produkují, paktují s vládama plno států a podplácí je, aby tu řepku produkovali ve velkém. africká půda je relativně chudá na živiny, voda tam skoro není, tak všechny ty umělé hnojiva co používají aby to rostlo se vsakují do půdy a do vody, jsou tím otrávené celé řeky, k tomu místní lidi často nemají co do pusy, protože všude samá řepka. profitují z toho leda mezinárodní korporace a vlády. samozřejmě nejenom ty v africe.
mě tak celkově štve plno věcí, kde vláda nebo i jiné organizace se snaží z lidí dělat zločince, za to že vůbec žijem, aby odvedli pozornost od sebe. například tu jsou pořád vládní kampaně proti používání osobních aut. máme být všichni rozumní a používat veřejnou dopravu, ale autobusová je tu v plno místech neexistující a vlaková je nejdražší v celé evropě, téměř i ve světě. ale to už je vládě šumák. přitom všechny osobní auta dohromady produkují jednu čtvrtinu skleníkových plynů. tak odkud se berou ty další tři čtvrtiny? o tom nic neslyšíme, protože společnosti co je produkují přece dávají politikům tak krásné sponzorské dary, zatímco normální člověk se má cítit provinile, že jede do práce a zpátky.
A říkám něco jiného? O tom jsem psal už v prvních příspěvcích včera, ri.
Jj, to taky 😉
Jak to tak pročítám, vzpomněla jsem si na pana Menšíka a jeho povídání jak se mu líbí ženy a spolu s ním pobrukuji tohle ano, a támhleto taky, tohle ne, ale vlastně taky jo! Prošla jsem vším, o čem se tu píše. Fialky, maliny, žužu, ledovky a dále a dále. Ale něco tu chybí.
U cukráře u tety v Hrdlořezích, jsem utrácela darované penízky za malé, cukrové lahvičky, naplněné nějakou sladkou tekutinou. Byly světlounce zelené, jemně žluté, sladce růžové, obalené v krystalu – krása pro osmiletou holčičku. Dneska radši nepřemýšlím, z čeho byly dělané. No, jezdila jsem k tetě dost často 🙂 .
Mimochodem, zapomněla jsem, co byly anacintky. Jméno se mi občas vrací, ale nedovedu si je vybavit. Ví někdo?
Jé JanoBa, ty lahvičky si taky pamatuju! Chodila jsem s maminkou do koloniálu (takový ten krámek, kde měli všechno od špendlíku po lokomotivu 😀 )a když maminka udělala větší nákup,tak jsem jednu lahvičku dostala „od cesty“.
A nepamatujete si někdo na takové bílé mentolové jehlánky? obal a název si nevybavuju, tvar a chuť ano! Anebo (a to už jsou staré pověsti české) bonbony, kterým babička říkala „ajbišky“ ?
Já si je pamatuju… nebyly to větrovky?
takový bílý- sněhovky nebo sněhulky?
Ty bílé jehlánky byly Sněhulky.
Já si z dětství pamatuji jiné lahvičky. Byly malé, z měkkého průhledného plastu s barevným víčkem ve tvaru jakoby dudlíku, prostě vypadaly jako miniaturní lahvičky na krmení pro miminka. Ke každé lahvičce bylo gumičkou připevněno miniaturní plastové miminko. Naplněné byly drobounkými barevnými cukrovými kuličkami, něco jako se dnes prodává na zdobení dortů, ale tenkrát to byly bonbónky pro děti. Ta malinká plastová miminka jsem sbírala.
Tyhle lahvičky se u nás, na dědině, prodávaly jen jednou do roka – ve střelnicách u komediantů, v hody. Si pamatuju, jak jsme si ty drobounké kuličky sypali do pusy. A taky jedině u komediantů se daly pořídit ty vytoužené žvýkačky s Donaldem (byly zabalené v minikomiksu s kačerem Donaldem nebo myšákem Mickeym) – stály nekřesťanské dvě koruny! To další oblíbená „hodová“ cukrovinka – cukrová vata – stála korunu a byl jí na špilce celý kopec!
O těch žvýkačkách jsem původně chtěla taky psát, ale zapomněla jsem na to. Normálně jsme si kupovaly české Pedro, byly taky dobré a dělaly taky krásné bubliny. Ale Donald byl samozřejmě lepší a ty minikomiksy jsme si s holkama vyměňovaly.
Cukrová vata – to bylo něco! U nás bývala, když přijela pouť, řetízák, houpačky, střelnice, krepové růže a cukrová vata. Vždycky se mi moc líbilo, jak to ta prodavačka šikovně natáčela na špejli.
Já je mám dodnes.Ty malinké miminka-asi 3.Je mi 53 let.Me chutnaly jahudky.Byly to malé kuličky tvrdsiho zele s prichuti jahody obalene v cukru.A Slavie.A ledovky uvnitř čokoládova náplň a pri cucani byly sedopruhledne.A barimandle.Mnam.
Lesněnky – ty jsem měla moc ráda. A pak bonbony tvarem jako Lesněnky ale bílé. Byly s přídavkem karlovarské vřídelní vody, takové sladkoslané. Nevzpomenu si, jak se jmenovaly. Taky jsem milovala Fialky a žužu. To mám ráda dodnes a taky takové ty pásy pěnové hmoty, prodávají se doteď na poutích. Moje kamarádka jim říká „ucho mrtvoly“ 😀 Jé a Bari mandle, špalky, mejdlíčko,to je krásný vzpomínání….
Já dnes rychle k té neveselé části: velmi mě zarazilo, když jsem palmový olej objevila v Sunaru (i ve všech ostatních značkách kojeneckého mléka)! 🙁 Ale co nadělám, něčím ta mimina krmit musím, když vlastní ani u jednoho moc dlouho prostě nestačilo. 🙁
K té veselejší části – zelené Klokanky? 🙂 A mamka se divila, proč je mi vždycky, když spím u babičky, v noci špatně. 😀 Pak už jsem je nesměla, nebo nejvýš jednu. 😉
Cucavé angrešty,špalek za korunu,cironovo-pomerančové měsíčky,oskarky,lipa,afro arašídy.Taky studentská směs prodávaná na váhu v cukrárně-prodavačka nabrala lopatičkou do sáčku, než se došlo z města domů,bylo snězeno. Co mi nechutnalo – vše s lékořicí, ty válečky,barevné kostky,pendrek.Taky bon pari.Dnes už si dávám jen eukalyptové bonbony na cestu do práce.Můj otec kdysi hašlerky,tak ty taky nemusím.
Zrovna včera jsme na pravidelném babinci s kamarádkami ze ZŠ, vzpomínaly na potraviny našeho dětství. A došlo i na bonbóny.
Já měla ráda takové ty ruličky tvrdých ovocných koleček. Nebo byly ve tvaru dílků pomeranče buď citronové nebo pomerančové.
Vloni jsem k Mikláši dostala od manžela tuto sklenici plnou tvrdých cucavých bonbónů.
http://deti.prvni-bazar.cz/Img/inzerce/nahled/19/180259.jpg
Už nejsou.
Mejdlíčko, po tom se mi taky stýská. A nedávno jsem ho objevila, koupila, ukousla, vyplivla, zbytek zahodila.
Lesněnky jsem měla ráda a spoustu dalších bonbonů, třeba atlasky, ale netroufám si je koupit, jako si už netroufám koupit jiné věci (odbočka od bonbonového tématu) – husí/kachní krev jsem milovala, dneska by to nežral ani toulavý pes. Krůtí maso s vejci dtto. Klasické zavařené jídlo ve skleničkách bylo moc dobré, ty dnešní příšernosti se pozřít nedají. Hovězí/vepřové v konzervě jsme jedli jen tak lžící s kusem chleba, bylo tam MASO a sádlíčko na namazání toho chleba, lanšmít….. no, pokračovat nebudu.
Ke spoustě „staronových“ kdysi dobrot dnes přistupuji s velkou nedůvěrou. A než vyhodit peníze a následně i produkt, tak to raději nic.
Tvrdé cukríky som nikdy moc nemusela, našťastie, takže ani za tými dávnymi ma žiadna nostalgia netrápi. Nezabudnem na tie zlepené grče v sáčkoch, z ktorých sa jednotlivé cukríky dali oddeliť jedine dlátom a kladivom. Palmový tuk a olej na nás vyliezol odvšadiaľ, akonáhle sa musel začať uvádzať druh oleja. Predtým desiatky rokov používaná formulka „rastlinné tuky a oleje“ nás až tak nedesila. Vďaka deformáciám trhu, spôsobeným nepatrnou cenou práce v trópoch, je palmový a palmojadrový olej proste najlacnejší na trhu a dokiaľ to tak bude, bude ho potravinársky priemysel pchať všade, kým sa nenájde niečo ešte lacnejšie. Na niektoré použitia sa nemusí ani stužovať, lebo je polotuhý už pri izbovej teplote. Keby sa používali iné oleje, museli by sa stužovať hydrogenáciou (inak by náplň Horalky tiekla) a tým zas vznikajú všeobecne „obľúbené“ nasýtené a trans-mastné kyseliny. Takže si môžeme vybrať…
No, ztužené tuky jsou dost problém, v některých zemích jsou limitované, někteří zákazníci je přímo ve výrobcích odmítají
Druhý díl:
Jenže je mi jasné, že to bych po EU chtěl mnoho, ta má důležitější starosti, například jak se vyhrabat z průšvihu s migrací, do kterého se sama, vlastním hňupstvím zahrabala.
Já se sice v obchodě snažím vyhýbat výrobkům s palmovým olejem, ale je to jednak dost těžké, on je prakticky skoro ve všem, a jednak i kdyby to dělali všichni nakupující – je to bohužel téměř k ničemu, protože v potravinách je ho jen zlomek. Stovky tisíc tun se ho lijí do nafty, což je další neuvěřitelně stupidní nápad.
Přitom oni by to Indonésané dělat nemuseli, nemuseli by likvidovat své přírodní bohatství, v Indii existují projekty, kdy se domácí podílí a pomáhají při ochraně pralesů a dostávají za to peníze! Sám jsem u takových pomáhal. Jenže komu není rady, tomu není pomoci. Kdysi nádherné Borneo, kdo četl Flosův román Pod sluncem rovníkovým, který je napsán dle skutečných událostí, nechť si vzpomene jak je tam ten ostrov popisován, a i já si pamatuji odtamtud úžasnou krajinu je už dnes téměř ztraceno. Namísto fantastických pralesů tam teď mají nekonečné plantáže olejnic, plných pavouků. Upřímně jim gratuluji.
(devil) (devil) (devil)
Já znám od Flose jen Lovce orchidejí. Ty byly taky hezký.
Ale to je ono, je to jejich třetí díl.
Taky znám jen tento díl.Škoda, že všechno, co mám v plánu načíst asi nestihnu,když budu furt přidávat ale zase mně to zajímá, ach, jo, jak to chudák jedna má stihnout. (o)
Neviem už ako sa volal ten dokumentárny seriál, ale autorom bol francúzsky pilot a filmoval skoro celú planétu z vtáčej perspektívy, bola to nádhera. Najviac ma vtedy šokoval pohľad na ostrov Hispaniola, rozdelený medzi Haiti a Dominikánsku republiku. Dominikánci vsadili na cestovný ruch a ich časť ostrova je krásne zelená. Haiti sa zmieta v politickom chaose a biede a domáci rúbu tropický les a vyrábajú drevené uhlie na kúrenie (!), ktoré pri cestách predávajú. Ich časť ostrova je hnedá, prašná púšť. Stredom ostrova vedie ostrá, zvislá hranica medzi zelenou a hnedou … Takže ani olejové palmy v tom nemusia byť zapletené a krajina sa nenávratne zničí pod akoukoľvek zámienkou.
Přesně tak. Až ty lesy vyrubou a všechno to dřevné uhlí spálí, tak pak tam budou moci tak akorát dřepět a dělat si z popela bábovičky a těmi se živit. 🙁
Nene, sbalí kuférky a přijdou za námi. 🙂
Když jsem před lety cestovala po Ukrajině, vyptávala jsem se proč ani trochu netěží dřevo.Tolik masy dřeva jsem dlouho neviděla. Snaha by prý byla ale existuje tam jistá mafie, která vždy počká až si podnikatel zakoupí mechanizmy,auta,vytěží,naloží a pak ho o vše okradou avšak jsou líní, tak jen prodají za hranice a dál netěží, tak to jim ty lesy asi zůstanou ještě chvíli nezdevastované.
To je teda nečakaný vedľajší efekt mafie 🙂
Oprava – nebol to seriál, ale film „Home“ z roku 2009.
Ahoj, tak dnes je toho hodně. Bonbóny, dnes už ani ne ale v dětství ano, měl jsem rád fotbalovou trojkombinaci, ač jsem o fotbal v životě nezavadil, kromě hodin tělocviku na základní škole, kde to pro mne bylo utrpení. Slavia, Sparta, Bohemians. Všechny tyto tři kluby měly své bonbóny. Slávistické se dělají dodnes, Sparta měla takové tmavě hnědé, příchuť nedovedu popsat a Bohemians, zelené, takzvané „klokanky“, hodně větrové. 🙂
Z expanze palmového oleje jsem nejen otráven, ale strašlivě rozezlen, ten požár v Indonésii a na Borneu, vzniknuvší kvůli řízenému vypalovná pralesů, což se vymklo kontrole, zuřil v šířce neskutečných 5000 kilometrů a Indonésii kvůli tomu hrozí spor se Singapore, protože ten čmoud ztemnil vzduch až tam. Nevratná likvidace cenných druhů živočichů i rostlin je přes to všechno až druhý nejhorší efekt v pořadí, ten první je snižování produkce kyslíku v globálním měřítku. Až se tady jednou začneme všichni pomaličku dusit, bude pozdě na všechno pozdě. Evropská unie, aby taky aspoň jednou k něčemu byla, by měla okamžitě zakázat dovoz palmového oleje a výrobků ho obsahujících a pod přísnými, klidně i likvidačními tresty, zakázat na wsvém území prodej výrobků, které ho obsahují.
Klokanky! Ty se dělají pořád a kupodivu chutnají stejně.
alasdaire, nemám takové znalosti z oblasti ochraby přírody a produkci co2. ale bohatě si myslím stačí, když se podívám z okna naší kuchyně na nedaleký jižní svah. Tam,kde kdys nejdříve i zrálo obilí, pak je nahradila nekonečná louka pastviny pro dobytek, tak tam, kam až lidské oko dohlédne, tam se černají a blýskají pouze solární klo,ektory, obehnané vysokám kovov nekonečnými řadami ým plotem. Strnula jsem úžasem,když mezi těmi nekonečnými řadami kolektorů jezdil traktor s rozprašovačem. Nejdřím jsem netušila, co že to tam s na rostliny stříkají. Pak mi to došlo a fakt jsem zůstala oheomwně stát. Byl to pouhopouhý hnusný roundap. prý to dělají proto, aby nemusli mezi těmi sklodrátovými potvorami sekat trávu. Co , alasdaire říkáš tomuhle? Docela katastrofický scénář nastal nedávno, když začalo děsně silně a dlouho loít.Zemina, kterou žádné rostliny nedržely kořeny na místě, stekla ze svahu dolů a všechno to bahníčko zaplavilo předtím opravené náměstí tak, že bahnem nevbylo lze ani projít, protože bylo výše než nad kotníky obyvatel Tomu, kdo tohle zavinil, bych nechala tuhle spouš´t odklidit. Zadarmo, pracoval by vlastníma rukama a ještě by zaplatil obrovskou pokutu do městské kasy. Tady to ale odklízeli hasic a práce trvaly skro dva dny.Nikomu se však vůbec nic nestalo a ten majitel d solární elektrárnx stříká tím nhnusem nejen uvnitř polotů , ale taky hlavně vytváří holé, cca5 m široké pásy bez vecgetace i vně těch ohrad. Je to hnus, velebnoísti. Kde nejsou žlutá pole řepky, tam se ježí drátosklo. Až nebude , co do húst, budem asi baštit ty kolektory , a strkat se nazbytečkun zelené louky, abychm kravám urvali aspoň trošku na zasycení sebe.Mi ožná, že to vše vidím hodně černě, ale ono to už skro černé je. A k tématu už nemám co dodat. Milovala jsem fialky, a asi nejsem s touhle zamilovaností sama.Nedávno mi dala naše Petruška ochutnat jednu atlasku. Vůbec to nebylo ono. Griliášové náplně bylo jen mikroskopické množství o její mbal byl na vylámání zubů. Stačilo mi to bohatě k vyléčení dětských vzpomínek.
Oblubene bonbony a cukriky. U nas rozlisujeme – bonbon je to, co je zabalene v bonboniere, cukrik je v sacku, alebo v krabicke ako lentilky 😛 .
Oblubene bonbony – vsetky.
Oblubene cukriky a ine – gumovi hadici, zelatinovi medvedici, zele cukriky, bananky v cokolade, polske krowky.
Dnes vdaka zdravotnemu stavu by som sa mala tomuto vsetkemu vyhybat. Ale aj tak, obcas zhresim a dam si 1 kusok. Hadikov som uz davno nevidela. Vyrabaju sa este ?
Aj tak, najlepsi cukrik je koliesko klobasy a najlepsi zakusok je bravcovy rezen 😀 .
hadíky mají na poutích…..
Milovala jsem Oskarky- tužší želé bonbóny obalené v cukru, jak byly měkký, už mi nechutnaly. Karamelky jen mléčné, bývaly i snad čokoládové? Nebo i kávové? Tak ty ne. Sisinky, co tahaly plomby, ty jo. A bezva byly cherry bonbńy v černozlatém pytlíku, měly jakože trochu griotky v náplni. Dobré byly i švestkové, co měly náplň snad z povidel. Jo a lízátka- ta podlouhlá za 25 halířů na dřevěné špejli a ve voskovaném papíru a placatá za 45 halířů s plastovou tyčkou a obrázkem z pohádky.A cucavej špalek- měl na sobě nápis „benátová tyčinka“.
Bonbóny s kakaovou náplní a Bari mandle jsem moc nemusela. Ale pokud byly doma a nic oblíbenějšího nebylo, sežrala jsme i je. A to dneska nejím sladký 🙂
Zůstala mi vlastně dodneška jen jedna vášeň- lékořice. Ale taková ta černá tuhá, jaká bývala za mého dětství, ne tahavá a s různými příchutěmi, ta je blefuj. Tu pravou dodnes vyráběji v Rohatci ve formě fajfek- ale proč jsem je nikdy neviděla v obchodě, jen v jejich podnikové prodejně, to netuším.
cherry, ano..po těch se mi stejská…a já pořád černočervenej pytlík a ona tam byl ai zlatá, barva..jj, moc dobrý byly…
a jak se jmenovaly ty špalky, takové šumivé?
To bol tiež Roks, nie? A tie dlhé tvrdé cmúľacie tyčky sme volali hromy, netuším už, ako sa to volalo.
Lesněnky, slepenec zelených čoček v bílozeleném pytlíku, já je měla moc ráda.. a samozřejmě LIPO a Atlasky. Pak takové ty cherry s nějakou alkoholovou trestí, obal byl černočervený…A bonbony – obdélníčky tureckého medu každý balený zvlášť, na obale byl medvidek…do kina jsme si kupovali za korunu bonbony v ruličce, malinové,citronové, když jiné nebyly ,tak pomerančové a dlouhá lízátka..nebo malá- stromečková,zelené a červené.
Teď už ne…buď se mi změnily chutě nebo ty současné bonbony nejsou dělané podle staré receptury… a ani ty Atlasky milá Dede. Omezili je na 2-3 barvy a tvary a je to hnus.Nekupuj si je. Já ji dostala ochutnat, no vyplivla jsem ji,náplň je šílená!!! Stejně tak nové SI-SI – ovocné karamely. Mám v autě spíš peprmintové žvejkačky, barevným bonbonům jsem zamávala už dávno.. ale kdyby někde měli to staré malinové nebo meruňkové furé, co po něm byl barevnej jazyk, tak neodolám.
Dan taky ujíždí na arašídovejch křupkách,už od dětství a říká,že nejvíc podobný těm socialistickejm, jsou CANTO. Jiné ne.
Na arašidových chrumkách moja sesternica vyrástla, kým nešla do školy, prakticky odmietala jesť čokoľvek iné. Naša babička, úžasná kuchárka, z nej bola neštastná, lebo obed to dieťa nedalo do úst a dojedalo sa chrumkami, zapíjanými červenou malinovkou (chuckle)
No a ten palmový olej – obecně z expanze rostlinných tuků nejsem nadšená. Taky nejsem nadšená z dopadu produkce palmového oleje na životní prostředí. Ale – je to tak trochu umělá kauza, která vznikla v důsledku změny legislativy ohledně deklarace složení potravin. Dříve se uváděly „rostlinné tuky, oleje“, dnes se musí vyjmenovat. Takže palmový, případně palmojádrový olej se v potravinách vyskytuje docela dlouho. Průšvih bude, až ve složení potravin objevíme minerální oleje 🙂
Od dob faraónů. A nemyslete si, že v těch náplních bývalo něco jiného. Nebo logicky – co si myslíte, že tam bylo??
http://petrnevecny.blog.idnes.cz/c/492259/stop-palmovemu-oleji-a-srovnejme-se-zemi-vsechny-zdary-a-zdirce.html
Ano, kedysi sa orna poda ziskavala vypalovanim pralesa. Ale kolko ludi bolo na Zemi napr. v 19. storoci a kolko je dnes ?
Přesně tak. Protože při příchodu Slovanů v šestém století nebo kdy (nejsem historik) tito vypalovali lesy aby získali místo na pole, tak je asi podle tohoto experta v pořádku, co se teď děje na Borneu.
Tenhle článek je esence demagogie (hele, oni to tak u nás dělali také, co bna tom že už to je 1000 let). Ostatně u nás je orné půdy evidentně nadbytek, když se neustále zastavuje logistickými centry, dalšími a dalšími supermarkety (asi by lidi bez nich umřeli hlady) a podobnými věcmi.
Když se naši čeští zemědělci stěhovali za „lepším“ do Rumunska v 19.století, byla jim tam přislíbena půda. Ano dostali ji ale ve formě nekonečných lesů, které museli vlastnoručně vyklučit a půdu zúrodnit. S krajinou se však nic nestalo,protože to vše dělali jen pro vlastní potřebu skromné obživy .Vznikly tam české vesnice. Tak to zůstalo až do doby,kdy se otevřeli hranice po revolucích v 90.letech. Pak tam dojely party motorkářů s vozítky,kteří zničili co se dalo a dnes jsou tam za pár haléřů skupovány pozemky pro větrné elektrárny zahraničních investorů, ti ubozí lidé tam z toho nemají téměř nic. Krajina vypadá už úplně jinak. Tu původní krajinu jsem měla naštěstí možnost shlédnout ještě před její devastací. Prostě člověk je nenasytný predátor a nakonec s ním Země zatočí a bude.
http://www.rajce.net/a4819983
Dopad na životní prostředí je tak trochu umělá kauza???????? Tyhle relativizace fakt miluji. (devil)
všechno dopadne na ŽP…
Hlavne každá honba za ziskom, a tá je snáď za všetkým ;(
právě…my si tu větev pod sebou už dávno přeřízli….;(
On je rozdíl jestli ten palmový olej tam skutečně má smysl nebo jestli tam je jen jako náhražka nějaké normální suroviny jako je máslo, smetana, slunečnicový olej, sádlo, mléko, jogurt atd. pak to totiž je normální podvod prostředí neprostředí
Je prostě levný, to je celé. Byli jsme si s kolegou pro svačinu. On miluje brambůrky. Jako chipsy. Bohemii kupovat nechce protože jsou dražší. Tak jsem mu sebral sáčky z ruky a ukázal mu proč. Protože firma používá olej slunečnicový. Jako téměř jediná.
Atlasky jo, Slávie taky a ta barevná lízátková kolečka, Roksy?
Bonbóny nejím … dokud si nesednu do auta. Mám všechny šuplíky plné bonbonů. Nejrychleji mizí Mixle v pixle 😀 a jiné žužáky. Potom Slávie a tvrdé bonbony, nakonec všelijaké mentolové proti kašli. Pravda, letni vedra dokážou dost zamíchat kvalitou 😀
Neměla jsem nikdy ráda drops plněný ovocnou náplní a nemám je ráda dodnes. A ty hořké kakaové mandle taky ne.
Čokoládové bonbony nepočítám. To je sváteční věc, ta do auta (naštěstí) nevstupuje, takže jsem ji zatím z potahů nebo dokladů dobývat nemusela 😀
Jo, palmový olej neřeším. Snažím se zpracovávat základní suroviny, (mléko, vejce, mouka atp.), takže se mu asi vyhýbám stejně jako glukózo fruktózovému sirupu a modifikovanému škrobu, které jsou taky všudypřítomné.
Ale fakt je, že jsem si myslela, že bonbony jsou obarvený cukr, palmový olej bych tam nehledala. Člověk se pořád učí 😀
Obal cukríka je skutočne len ofarbený cukor, možno navrch sa používa nejaký tuk, aby sa to lesklo. Ale tie tuky sú hlavne v náplniach.
Atlasky jsem měla moc ráda. Jak jsem zjistila dotazem u strejdy Gůgla, tak se pořád bonbóny tohoto názvu vyrábějí, ale rozhodně si je nekoupím, protože by mohly chutnat jinak.
Taky jsem měla ráda takové barevné čtverečky s lékořicovým prostředkem (snad Lékorky?), jenže jsem neměla ráda lékořici, ale jen tu barevnou hmotu. Takže jsem ohlodala barevnou hmotu a lékořicový plátek vyplivla 🙂 Lékořici nemám ráda dodnes, stejně jako Hašlerky, zato z těch „medicinálních“ bonbónů mám ráda Lesněnky.
Potěšilo mě, když jsem nedávno na nějakém trhu koupila Fialky. Byly z Polska a chutnaly i vypadaly úplně stejně jako kdysi.
Ale úplně největší zážitek s bonbóny jsem měla, když můj otčím, který v té době pracoval v Libyi (bylo to koncem 70. let a Libye v té době byla plná amerického zboží), přivezl kromě pravých Levisek a různých jiných radůstek i krabici ovocných žvýkacích karamelek, něco jako je MAOAM nebo Fruittela. Bylo jich v té krabici asi 200 a tu chuť a konzistenci nikdy nezapomenu.
Fialky z Polska se prodávají u nás v kantýně..asi jsi měla štěstí na dobrou várku. Lékorky mlsal můj otec, ale černej čtvereček nevyplivoval:-D . Mamka měl aráda jahůdky, takové červené kuličky obalené v cukru..a všem se nám stejskalo a stejská po pravém Mejdlíčku!
No, mě se teda po mejdlíčku nestejská
jsi zmlsaná 😀
Jasně – pravé mejdlíčko z padesátých let zmizelo zároveň s nimi! ;(
S lekorkami som to robila presne rovnako – ohryzala ovocné vrstvy, čiernu nenávidenú hmotu vypľula 🙂
Chuť atlasek mi poslední dobou přípomínají ukrajinské Ráčky (růžové, s rakem na obalu). Mají i tu výhodu, že musím čekat, až mi je některý známý zase doveze, a tak jich nemůžu sníst moc 🙂 A i některé jiné ukrajinské bonbóny jsou dobré.
Ze zahraničního mne oslovily hodně ruské karamely a polské karamelky, Krowky 🙂 . Kamarádce je přivezl muž ze zájezdu, kilíčko. Sesypalo se nás na něj pět bab a už nebyly… 🙂
No, to taky nejím, jen když jsem tam byla taky jsem dovezla ale za to ukrajinské čokoládové bonbony, kupované tam na váhu,jsou fantastické nebo aspoň byly ještě v době, kdy se mi tam podařilo pocestovat.