Neodolám a už zase vykukuju oknem ven. Kde, sakra, jsou? Už je to deset minut, co jsem jim nasypala a ti prevíti se pořád někde flákají. Chudák já!:))
Už je to tak. Nové krmítko, zavěšené na rozložitém šeříku, krásně funguje. Brzy poté, co restaurace Na šeříku otevřela a začala servírovat slunečnici a lůj, návštěvnost rychle rostla a dnes se kolem ní vykytuje početné hejno štamgastů.
První byly samozřejmě sýkorky koňadry, ty jsou všude první – tedy aspoň tady u nás. K nim se přidala sem tam nějaká modřinka a babka. Potom přiletěli vrabci, konečně. Nevím, kde se toulali, obvykle jich je tu plno, ale s podzimem se někam odstěhovali. Tak jsem ráda, že se vrátili domů:))
Hejno strávníků postupně doplnili zvonci, pěnkavy, občas zaskočí brhlíci a hýl. Jednou jsem zahlédla sojku, ale ona si mě všimla (v okně, za sklem) a asi z toho nebyla nadšená, protože odletěla na sousedovic velký smrk, kde se ukryla. Pokud se vrací, tak opatrně. Zaujalo mě, že se u krmítka jen minimálně vyskytují kosáci, a přitom je na zahradě vídám.
Co mě ale nadchlo, byla švitořící tlupa stehlíků, která se v restauraci Na šeříku jednoho rána objevila, a já tak objevila je. Doteď jsem jen sem tam s bídou zahlédla jednotlivého ptáčka, protože na rozdíl od vrabců a sýkorek se mi po zahradě zjevně nepromenují. A teď celé hejno! Vím, že je to tou zimou, ale stejně – jiné roky stehlíci u krmítka nebyli.
A tak každé ráno, hned poté, co dám psím holkám snídani, utíkám ven, dosypat do krmítka. A pak už netrpělivě vykukuju, kdy se ptáci objeví. A zjistila jsem, že je zdaleka nekrmím jen proto, že to potřebují, že jim to pomůže přežít zimu. Krmím je i proto, že mě to těší, protože se tak ráda dívám na to ptačí hemžení, protože mě osobně uspokojuje pomyšlení na to, že jsou sytí a tak lépe schopní vzdorovat zimě.
Když se dívám na hejno pilně zobající na zemi, jsem vděčná i za to, že jsou v bezpečí – naše zahrada je totiž široko daleko jediná kočičí „no go“ zóna. Solidní oplocení a stálá přítomnost psic donutila zdejší velmi početnou kočičí populaci vyloučit naši zahradu z obecné honitby, takže ptákům tu ledacos projde – i nepozornost při krmení:))
A tak se dnes ptám: jakou máte návštěvnost u krmítek vy? Které ptáky nejradši pozorujete, posloucháte, kteří jsou vám sympatičtí?:))
A pak jedna z trochu jiného úhlu: taky máte pocit uspokojení, když někoho nakrmíte? (wasntme)
Jeste k te ryme o par clanku dole. Prisla na mne, jak to popsala Tora – mela jsem pocit, ze jsem pod poklopem. Byly to dutiny. Prohanela jsem je zazvorovym cajem a byl ze mne mimon, takze jsem vydrzela dva dny televize, neco jako CT24, a zirala na oranzoveho karnevaloveho vyvolavace, Darth Wadera z Texasu, libiveho svatouska z Floridy, uspesneho neurochirurga, ktery se domniva, ze egyptske pyramidy nebyly hrobky, ale sypky na obili a Hamaz vyslovuje jako humus, zlou kralovnu ze Snehurky… az jsem se snad z toho osypala. Dnes rano se mi vyrazila matka vsech oparu – cely dolni ret od koutku ke koutku zvenku I zevnitr, a dalsi na brade. Boli to jak potfora a ten ret vypada jak pucici sloni chobot. Trpim na mysli i na tele.
Hanko, lity lity, to zní děsně. Rýma, opar a politika, to sejme každého. 😛
Myslím na tebe (hug) (inlove)
Jé opar – tak to tě lituju velice velmi. Vzpomínám si, jak se mi vyrazil opar na bradě první den na dovolené (nebyl kvůli nachlazení, ale zřejmě kvůli stresu z cesty, tenkrát jsme ještě jezdili na noc) a čtrnácte dnů jsem vypadala jako v pokročilém stádiu onemocnění leprou – nejenže to bolelo jak čert a vypadala jsem jak stará čarodějnice, ale následkem opálení zbytku obličeje po konečném odpadnutí strupu jsem měla na bradě flek jak pětikačku, který byl tak odolný, že ještě za tři roky byl viditelný pouhým okem.
😀 Ygo promiň, že se tu řehtám nahlas jak kůň…..
auu Hanko, na herpes by ti něco dát měli…
já jsem krmítko dostala od našich skoro hned jak jsme se nastěhovali na paseky ale nikdy jsem ho nepověsila protože jsem odmítla zvát kočky do bufetu 🙂
PÁJO, TO JE VÁŽNĚ ŠKODA, ŽE TVÉ KRMÍTKO ZAHÁLÍ. NEMÁŠ NA ZAHRADĚ NĚJAKÉ VZROSTLEJŠÍ STROMY? POKUD ANO, STAČILO BY KDYBYS TO KRMÍTKO DALA NA NĚJAKOU TYČ A TU ODSPODA OMOTALA OSTNATÝM DRÁTEM.TEN KOČKY ZPRAVIDLA PŘEKONAT NEDOKÁŽOU BEZ TOHO, ABY SI BNATRHLY KOŽICHY. JÁ TO TAKTO MÁM A I KDYŽ KOČEK JE U NÁS TOULAVÝCH DOST, PTÁCI JSOU V BEZPEČÍ.KRMÍTKO MÁM V ÚROVNI OČÍ A ONY TAM NEMOHOU DOSKOČIT ANI VYLÉZT.
Chápu, milá Pájo – copak krmítko se dá pověsit dost bezpečně, ale co s těmi, co zobou na zemi? A jak je z fotek vidět, já jich mám na zemi víc, než v krmítku 🙂
Z toho duvodu jsem ani ja nekrmila, protoze tri Holsteinove kocky byly velmi pohotove I na velmi vysoke stromy. Taky se nas a v blizkem okoli nebylo videt veverky. Ted uz po venku se poflakuje jen starnouci Pepa Lazensky Svihak, a ten na stromy uz neleze.
Dede, jak už napsali ostatní, stehlíci jsou nádherní.
Naše zimní osazenstvo jsou jen ptáci, kteří tu zůstávají celoročně – modré sojky, drozd mnoholasý, kardinál, střízlící, hrdličky a už zase hejna vrabců. Vrabci a hrdličky jedí směs semen, ostatní pouze slunečnice. Takže kupujeme oboje (ve velkém) a do krmítka míchám v poměru tak 1:3 (to druhé slunečnice).
Ano, mám radost, když „někoho“ nakrmím. Když plním mistu Trixie, ona u mé nohy tak nedočkavě stepuje, jakoby týden nežrala a já se při plnění směju a s potěšením se pak dívám, jak se futruje. Kočky mají stále plné misky k dispozici, ale když chtějí „něco jiného“ v tichosti sedí a trpně a prostě čekají, až pochopím (a vítězství je vždy na jejich straně). Pocit uspokojení z nakrmení mám ale i u mého dvounožce, on fakt nevstane od stolu, bez komentáře „thank you, that was very good“ 🙂 I proto mě vaření stále baví !
O.T. Dopoledne jsem byla na pravidelné půlroční kontrole u zubaře. Přestěhoval se do nové, větší budovy se vším komfortem a techikou. Takže když jsem se položila na lehátko, nade mnou na stropě jsem měla puštěnou TV a zubní technička (či jak se jim říká – ta co mi zuby čistila) se mě dokonce zeptala, jaký chci pustit kanál ! Bylo mi to jedno, protože já na zádech s otevřenýma očima děsně slzím, tak je mám celou dobu zvřené. Ale otevřela jsem je, když mi pak jezdila v puse malou osvětlenou kamerkou na tyčce. Video mé ústní dutiny se ukazovalo na té TV obrazovce ( obrazovkou patřičně zvětšené) a po straně naskakovala sada fotek, které zároveň dělala. Fotky pak na obrzovce jako puzzle různě přešupovala až utvořila můj celý „virtuální chrup“. No nestačila jsem se divit.
Páni Maričko, moje zubařka není nijak „out“, ale tohle fakt nemá 🙂 A máš pravdu, taky mám u zubařky vždycky zavřené oči a u mně to není slzením (chuckle)
Jinak jsi přesně popsala to, co jsem mínila tím uspokojením z nakrmení někoho (inlove)
tak já tam mám strachy zavřenou pusu,oči ne..nevěděla bych,co zákeřnýho chystaj….
Krásní ptáčci, taky sypu ale nemaje ořechy,se ptíce stěhují k protějším sousedům. Ale už jsem jim udělala pošušňání v oplocence,jenže jak tam docházím, frnk a jsou pryč.Tak se teda musím dívat akorát na Pepu v kleci, ten zobe i v noci a vyluzuje zajímavé zvuky,zejména když na něho nehodím hadr a neudělám mu půlnoc, tedy hadr na klec, ne na Pepu. 🙂
Tak ořechy pro ptáky nemám, ty nemám ani pro nás (wasntme)
Věřím , že i ti v oplocence si pochutnají, jen se při tom prostě nenechají přistihnout. Já bych bez okna taky houby viděla – ale i proto mám krmítko na šeříku, protože tam vidím 🙂
Dede, ty stehlíky ti teda fakt závidím 🙂
Mně lítají všechny sýkory, občas mlynařík, strakapoud, výjimečně brhlík. No jo, Praha, i když na okraji a u lesa.
Kosi, vrabci a pěnkavy nevídám (zvláštní, kam se poděly pěnkavy, bývalo jich tu spousta).
Strašně ráda na to koukám.
Zano, máš pravdu s pěnkavama – u nás jich bývalo dost, myslím tady u babičky, a teď je to vzácný host. Strakapouda zase závidím já tobě – já vím, že tu jsou, ale nechtějí se ukazovat 🙂
ZANO, JÁ KVŮLI STEHLÍKŮM A JEJICH LÁSCE K SEMÍNKŮM DROBNOKVĚTÝCH KEŘOVÝCH ASTŘIČEK,KTERÉ NA ZAHRADĚ PĚSTRUJU A FAKT SE TAM DOST ROZLÉZAJÍ KVŮLI SAMOVOLNÉMU VYSEMENĚNÍ, NESTŘÍHÁM TA KIOŠŤATA, CO MAJÍ NA VRCHOLECH PRÁVĚ TA ODKVETLÁ OKVĚTÍ. STEHLÍK TOHO MILUJEN A DOKÁŽE PŘILETĚT, HODOVAT A TAKTO ROZZÁŘIT SVOU BAREVNOSTÍ I TA NEPĚKNÁ KOŠŤATA.
Ach také dobré témy riešite celý týždeň a ja nebožiatko,celý týždeň pracujem na daniach-teda zbieraní,triedení účtov,faktúr a podobných nezmyslov.
No ale pozitívna správa-mám to skoro hotové!!! teraz po nociach v službách si prečítam diskusiu,v piatok podľa návodu urobím krmivo pre vtáčkov.krmítko v zahradke navštívim,doplním-ale u nás ešte nemrzlo,tak si myslím,že ešte majú čo zobať.
A jedna informácia/ale hrozná/ja poznám len vrabcov,lastovičky,ostatných vtákov zaraďujem do dvoch skupín:Tí sú teda pekní a tí su takí nijakí.
Jo a ešte poznám kane-tých je tu veľa
Dede, krmím a krmím, strávníků přibývá. Jsme na té velké loouce jediní, jejichž bufet má stále prostřeno.Ptačí havěti je opravdu spousta a pestrobarevní stehlíci nechybějí nikdy. Jsou to takové pernaté drahokamy. kvůli kterým nikdy nestříhám odkvetlé „kateřinky“( drobnokvěté keřovité astřičky, které kvítávají do prvních mrazíků. Stehlíkům moc chtnají právě semínka kateřinek,ale nepohrdají ani slunečnicí, které mám velkou spotřebu.Kdysi jsem měla krmítko za oknem kuchyně a bývalo tam opeřenců strašně moc. jak zateplili dům, už se nesmí nic vrtat a kokosová krmítka tam být nesmějí. J mi to líto, bývala to opravdu pěkná a uklidňující podívaná. Lepší nežli ty blbiny v tv.na zahradě sedávám, pokud zrovna neleje, jako je tomu už od rána u nás. Vítr fičí stzdeně a lije dost, takže uswednout a pozorovat pernaté hemžení nelze. Když jsem odcházela, zpoza plotu jswem chvíli pozorovla, kak se všichni slítli okamžitě, jakmile jsem byla v bezpečné vzdálenosti. nebojí se sýkory modřinky. je spodivem, kolik toho malinkatá modřinka dokáže za moment sezobat, a jak je statečná. to ptačí mrně yhnalo mockrát z krmítka hrdličku,která je několikanásobně větší než sama modřinka. Já pr táčky krmím, jelikož si na zahradě zvyknou, a pak zahnízdí. Jakmile se vylíhnou ptačí drobci, sýkorky mi několikanásobně oplatí krmení. Sezobají škodlivé žoužele a havěti tolik, že mohu používat minimum nebo žádný postřik.Jinak zdravím všechny a mávám. Asi se fakt bu ochoazovat, protože ptáci žerou a žerou.
AHOJ LENKO! TAKY DOUFÁM, ŽE TADY U NÁS STRÁVNÍCI ZAHNÍZDÍ, KEŘŮ I VYSOKÝCH STROMŮ JE NA ZAHRADĚ PLNO A NEJSOU TU KOČKY 🙂
JINAK JSEM SI RÁDA PŘEČETLA, ŽE MÁŠ JIŘÍHO DOMA A DOUFÁM, ŽE UŽ TI CELÉ TO NAPĚTÍ SKONČILO. A CESTY DO ŠPITÁLU – TEN VE DVOŘE JE TAKY VYSOKO NAD MĚSTEM, POD LESEM A VÍM, ŽE TAM JEZDÍ AUTOBUS. ALE JAK ČASTO, TO NETUŠÍM, NAŠTĚSTÍ JSEM POŘÁD JEŠTĚ MOTORIZOVANÁ. ONI TOTIŽ TI, KDO O TÉ DOPRAVĚ ROZHODUJÍ, NA NÍ BÝVAJÍ JEN MÁLOKDY ZÁVISLÍ.
DEDDE, JSEM RÁDA, ŽES ZAZNAMENALA JIŘÍHO PROPUS ŠTĚNÍ ZE ŠPITÁLU, ALE ADRENALIN MI JEŠTĚ NESKONČIL JIŘÍMU ŘEDÍ KVŮLI TROMBÓZE KREV WARFARINEM, KTERÝ ZNÁM DOBŘE Z VLASTNÍ DLOUHOLETÉ ZKUŠENOSTI.JE TO VELIKÁ POTFORA, PROTOŽE POKUD NENÍ DÁVKA VYVÁŽENÁ, MŮŽE DOJÍT K TAKOVÉMU NAŘEDNÍ, KTERÉ MŮŽE SKONČIT DOST BLBĚ. JIŘÍ BY MĚL JÍT NA INR ZÍTRA, ALE PRAKTIK TU ZÍTRA NEORDINUJE. MÁ ORDINACI V 8 KM VZDÁLENÉ VSI,KAM JIŘÍ OPRAVDU DOJÍT NEMLŮŽE. SÁM SI ŘÍDIT AUTO NA PRAVÉ NOZE SE SOTVA ZHOJENOU RŮŽÍ A TROMBÓZUOU NETROUFNE, JÁ UŽ OD MOZKOVÉ PŘÍHODY ZA VOLANT NESENU A DOKTOR TU BUDE AŽ V PÁTEK, ČILI VÝSLEDK A VÝŠKU NAŘEDĚNÍ KRVE SE JIŘÍ DOZVÍ AŽ V PONDĚLÍ. MNĚ TOHLE PŘIOPADÁ HODNĚ DLOUHÁ DOBA NA TO, ABY SE DÁVKY LÉKU BEUPRAVILA PODLE POTŘEBY.BOJÍM SE A ZCELA OPRÁVNĚNĚ, PROTOŽE VÍM, JAK PŘEDÁVKOVÁNÍ MŮŽE DOPADNOUT. SAQMA JSEM KVŮLI OBROVSKÉMU NAŘEDĚNÍ KRVE SKONČILA VEŠPITÁLE NA CHIRURGII, KDE MI MUSELI OBROVSKÝ HEMATOM OD PODPAŽÍ AŽ PO ZÁPĚSTÍ ROZŘEZAT A SRAŽENOU KREV VYČISTIT,. O TÉ DOBY SI TAKY INZULÍN UŽ MUSÍM PÍCHAT. UŽ MOCKRÁT JSEM BYLA TAK MOC NAŘEDĚNÁ, ŽE HROZILO MASIVNÍ KRVÁCENÍ KAMKOLI. NYNÍ UŽ MÁM HLADINU LÉKU NASTAVENOU DOBŘE, ALE JIŘÍ S WARFARINEM ZAČAL TEPRVE PŘED TÝDNEM A Z NEMOCNICE HO PROPUŠTĚLI S TÍM, ŽE INR SE MUSÍ ZKONTROLOVAT UŽ VE ČTVRTEK. NO, NEVÍM, NEVÍM, JAK TO VYMŇOUKNOUT, KDYŽ PRAKTIKOVI NEVA, ŽE VÝSLEDEK BUDE AŽ V PONDĚLÍ A S NÍM SE TEPRVE HLADINA A DÁVKA LÉKU BUDE UPRAVOVAT, TOHLE JE VELIKÁ SMŮLA A NEŠTĚSTÍ, KDYŽ ČLOVĚK ŽIJE V DÍŘE PO GRANÁTU A VŠUDE JE PRO NĚJ DALEKO.NO, ONO STAČIKLO,ŽE V TO MINULÉ ÚTERÝ ŠEL MŮJ SPROTOVEC S TROMBÓZOU PĚŠKY CCA 3,5 KM OD VLAKOVÉ ZASTÁVKY V DOMAŘŽLICÍCH AŽ DO NEMOCNICE. SANITKU NA CESTU TAM TOTIŽ NEDOSTAL A AUTO SÁM ŘÍDIT NEMOHL.PARADOXY NAŠÍB ZADELE VESMÍRU JSOU SKVĚLÉ.
JO, DEDE, TO JE VELKÁ POTÍŽ, KDYŽ JE JEDINÝ ŘIDIČ V RODINĚ NESCHOPNÝ ŘÍDIT. CO JE MI PLATNÉ, ŽE PŘED DOMEM MI STOJÍ ZROVNA DVĚ JÍZDYSCHOPNÁ AUTA, KDYŽ NENÍ, KDO BY JE ŘÍDIL. NEJSEM ANI VRAH ANI SEBEVRAH, ABYCH SEDLA ZA VOLANT.
Verenko, ráda tě vidím a mám na tebe pro mne důležitý ot dotaz.Abych neplevilila zde, Mohla bys se mi ozvat na lenka53@centrum.cz ? Pokud se ještě utrhneš, b a odpovíš, byla bych ti moc vděčná.
VERENKO, MAIL DOŠEL, MOCKRÁT DĚKUJU .UŽ JSEM ODPOVĚDĚLA A SVÉ OTÁZKY POLOŽILA.ZDRAVÍM A MÁVÁM NEBOHÉ ÚŘEDNICI Z DONUCENÍ.
Ahoj Verenko, tos tedy byla nebožátko, já tyhle věci taky ukrutně nesnáším. Tak ti přeju klidné služby a příjemné čtení (inlove)
To som rada, že ti reštaurácia na orgováne ožila! Stehlíky sú moje najobľúbenejšie vtáčiky, vidím ich často aj dosť veľké skupinky pri mojich pochodoch okolo mesta, ale teda takto veľký kŕdeľ som ešte nevidela. Páči sa mi, ako predo mnou vždy preletujú z jedného kríčka na druhý a tichučko si pri tom švitoria, nie sú to žiadni uškriekanci, ako podaktorí (chuckle). Nanešťastie doma pri baráku nemám vhodné miesta na kŕmenie, som na prízemí, bez balkóna a pri hlavnej ceste. Stromy okolo sú odrastené a zdola orezávané, takže tam nie je kam čo zavesiť. Na prechádzkach by som zase nestíhala pravidelne dopĺňať na jednom mieste, takže by si vtáci nezvykli tam chodiť. Ale uvažujem, že nahovorím brata na krmítko na jeho záhrade a budem prispievať. Sesternica tá doma kŕmi o 106, slnečnicou aj doma vyrobenými doplnkami pre sýkorky.
Takže budeš mít u bráchy Jackie i hejno mlsounů, co? (inlove)
Různé druhy sýkor, čížek, dlask, stehlík, kocour… Tedy kocour lozil do krmítka minulou zimu. Pak tam „z nějakého důvodu“ přestali ptáci létat (chuckle) Letos máme krmítko jinde a jinak zavěšené, takže se do něj ten „důvod“ nedostane.
Některé zimy se u nás na krmítku ukazovali i pěnkavy jikavci – druh pěnkav, který do našich krajin přilétá na zimu. Byli moc krásní, ale už pár let jsem je neviděla.
Ivano, já vím, proč tam ten kocour lezl, ale nějak mě sklátila představa kocoura nacpávajícího se slunečnicí, žárlivě odhánějícího hladové ptactvo (rofl)
To jsou nádherné fotky, tolika stehlíků pohromadě, to jsem neviděla.
Já tu mám 2 páry, asi, jinak hlavně modřinky a spoustu zvonků. Vrabce skoro nevidět, pár kosů uklízí poslední jablka. Mám tu taky několik ptáků, co nevím, co to je, asi dlask, ale musím se podívat do nějakého ptačího atlasu.
Začal se otývat nějaký datlík, je otázka času, kdy to krmítko objeví, jako každý rok.
Krmítko mám dole ve svahu, koukám na něj z výšky 1. patra, tak si pomáhám malým dalekohledem.
Vyrábím podobně jako Sharka, jen leju do půlek kokosových skořápek, kdysi jsem 2 koupila už skoro n a jaře, takže ve slevě, tak jsem si je uschovala na další roky.
Je to radost, pozorovat to hemžení. Když docházím ke krmítku, slyším, jak si dávají signál, že už se to nese.
Tečko, to jsou ty půlskořápky pověšené na provázcích?
Já servíruju přirozený lůj a sýkorky ho milujou – jen musí viset dostatečně vysoko, protože ani psice jím nepohrdnou (chuckle)
Jj, loni jsem zakoupila dvě kila loje, pověsila na špagátky tak vysoko, kam jsem dosáhla, do cca 2 metrů. Druhý den jsen rvala Fleur z huby lůj s kusem provázku (devil) . Tak jsem se vydala na obhlídku do zahrady. Na stromech nebyl ani kousek loje, ani špagátky…Ty se nenašly ani v bobcích ani na jaře, když roztál sníh. Ony ho ty potvory asi dokonale rozkousaly i s tím lojem. Ani blbě jim nebylo 😉
DEDE, LOJEM NEPOHRDAJÍ TAKY AHLAVNĚ KUNY.MNĚ TAKHLE KUNY ZLIKVIDOVALA NĚKOLI KUSŮ KŮŽE S DOST TLUSTOU VRSTVOU SYROVÉHO SÁDLA, KTERÉ JSEM ROZVĚSILA NA SVOJE MUCHOVNÍKY ALIAS BORŮVKY. KDYŽ JSEM PŘIŠLA DRUHÝ DEN DOPSYPAT KRMÍTKO, VÁLELY SE KŮŽE PO ZEMI. KOČKY NA TO NEMOHLY ANI VYSKOČIT, PROTOŽE JSEM SI DALA ZÁLEŽET, ABY KRMENÍ VISELO DOST VYSOKO A JEN NA KONCI TENOUČKÝCH VĚTVIČKEK, Z NICHŽ BY KOČKY SLÍTLY DOLŮ.NIKDO JINÝ, NEŽLI TY POTVORY KUNY NA TO NEMOHLY.
Ano, na krátkém silném provázku. Plním to tím, co zrovna mám. Teď Ivou a slunečnicí, protože lůj řezník neměl.
Mám je pověšené na těch kudrnatých větvičkách jabloně, tam si kočky netroufnou a je to dost vysoko, aby tam ani nevyskočily.
Taky věším kousky syrového, ale je málo větví, ne které dosáhnu.
Jednou jsem pozorovala vránu, jak se k tomu kousku chtěla dostat. Provázek byl dost dlouhý, takže z větvičky na něj nedosáhla. Jen škoda, že nemám kameru. Vrána popotáhla zobákem provázek, přišlápla, popotáhla, přišlápla…
Napoprvé se jí to nepovedlo, provázek vyklouzl, ale napodruhé ano, vrána lůj utrhla a odletěla. Neměla bych to srdce ji vyplašit, jen jsem s otevřenou pusou zírala, jak šikovně si poradila.
Moc hezké fotky, Dede!
Já jsem poslední dny krmit přestala, je i v noci nad nulou, tak se prckové musí o sebe postarat sami. Suchých travin, bobulky, jablka na stromech – toho je všude okolo dost. Ti leniví se chodí krmit do okolí ke slepicím.
prostě do pomalu rozpuštěné Hery nebo Ivy zapracuju mleté vločky, aby se vločky napily a „lepily“ a smíchám to i se slunečnicí…
to mělo být úplně dole,doplnění k té zoohitové tyčince pro ptáky..
Dík za návod, mám v lednici zbylou kostku Omegy od vánoc – měla být do cukroví, ale už na ni nedošlo a jinam než do cukroví ji nepoužívám. Vločky se taky najdou, vzpomínám, že doma jsme dávali mák – snad nebude vadit mletý. Jsem zvědavá, co na to řeknou naši strávníci!
Prvních 20kg slunečníce už je pryč. Včera mi syn přivezl další čtyřicetikilový pytel, tak snad do jara vydržíme 😀
Chodí mi na krmítko spousta sýkorek všech druhů, brhlíci, zvonci, stehlíci. Občas dlask, hýl s paní hýlovou a v poslední době i mlynaříci. A vrabců hejno, ti sbírají to, co spadne na zem. A tak mi na zem velmi často padá spousta slunečnice. Taky mám na okně dřevěné korýtko plné zobání. A když náhodou pozapomenu, sedí ptícy na korýtku a hlasitě nadávají.
Lído, kde kupuješ tak velké balení? U nás koupím jen rozvažovanou, takže vozím četné pytlíky, které se navíc s oblibou trhají – a pak mám slunečnici i tam, kde ji mít nechci, např. v autě 😛
Jinak mlynaříky znám (náhodou), ale u nás jsem je ještě neviděla…
Dede, zastoupení je v Jičíně a kilo vážené mají v akci za 13 kaček..zavolej a domluv si odběr….
http://www.osevauni.cz/profil-spolecnosti/obchodni-expozitury.php
http://www.osevauni.cz/zpravy-a-informace/zprava.php?id=40
Díky Sharko, to beru 🙂
možná máš blíž Trutnov…
Dede, slunečnici po pytlech mívají většinou ve Zverimexu, nebo jiných prodejnách se psím žrádlem. Taky jsem ji objednávala přes internetové obchody.
Taky máme rádi velká balení slunečnice 🙂 Mají je na místech, kde kupujeme zobání pro slepice a granule pro králíky – tedy silo, popř. jiné prodejny krmiva a krmných směsí pro hospodářskou havěť 😉 V létě jsme slunečnicí přikrmovali i křečky – jo jo, myslím křečky polní. Naše výzkumná populace je na tom dost bídně a křečků je míň a míň, takže dostávali na přilepšenou semínka 😀
Máš opravdu krásné fotky stehlíků – ty mám moc ráda, ale vyfotit je dost dřina, páč jsou ostražití! Líbí se mi ta společná se strnady.
Jinak my máme taky krmítko, ale na JJM je zřejmě zima velice mírná, tak z něj moc neubívá (víc z něj mizelo na jaře, když byla mláďata). Nebo ta nová slunečnice nestojí za nic (rofl).
My máme dvorek sice zakocouřený (náš Ziki či sousedův Očko tam provádějí své lovecké reje), ale na krmítko nemohou, protože je v mimokočičí zóně – u Terky na balkoně (a tam kočka ani fousek nestrčí, protože to Terka nedovolí – no ano, mám dítě, které se bojí koček (chuckle) ). Takže sýkorky a vrabčáci jsou v relativním bezpečí (kromě těch momentálně zaostalých čiřikalů, kteří místo toho, aby sbírali semínka na balkoně, se bezstarostně promenují po násypách a tváří se, že na světě není šavlozubých tygrů … ovšem ti jsou pro genofond vrabců zbytní, tudíž jich snad ani není škoda, když skončí ve spárech a zubech pruhovaných šelem).
Zbytní pro vrabčí genofond… (rofl) No, u vás jsou šavlozubí tygři a ne že ne (wave)
Jinak v Norsku a v Anglii měli moji psi vždy na obojku několik kovových známek, aby při pohybu jemně cinkaly. To proto, že jsem chtěla dát šanci veverkám, které se chovaly jako zbytné pro veverčí genofond a s oblibou hrály ruskou ruletu – jak daleko můžu běžet před psem po zemi než vylezu na strom? 😛
brrr, než cinkající psy, to mám radši naučeno nelovit. Ani veverky na zem spadlé (na hlavu upadlé). Nejlepší bylo, když si jednou v noci asi nebyl zajíc jistý co vidí a šel si Bardu prolídnout. Skoro to vypadalo že si ho spletl s jiným zajícem a jde bránit rajón. Došlo mu to cca metr od něj, vystřelil pryč, pak mu zas došlo že ho nehoní a odhopkal pryč s výrazem „to já tady jen tak trénuju sprinty“.
Daňci nechají klidně jdoucího psa přijít velmi blízko (až se bojím já), kocoura neřeší vůbec.
Petro, já nevím, kde se vzala v Nazgúlech taková vášeň pro veverky, když do pěti let o veverkách prakticky nevěděli. První jsme začali potkávat v Norsku, a pak v Anglii jich bylo moc moc a často na zemi. To jemné cinkání mi nevadilo a nepřipadalo mi, že vadí psům.
Naučit psy, aby veverky ignorovali se mi nepodařilo, neumím ani jednodušší věci. Tak jsem je aspoň varovala 🙂
Dede, nebuď z toho smutná. Znala jsem jednoho mistra republiky ve sportovním stopování (dělal to s vlčáky, tedy NO) a ten jednou říkal – „pokud jsme v práci nebo na soutěži, jiných stop si nevšimnou. Jenom vyjdeme ven před areál (je za vesnicí v polích) a je tam čerstvá stopa, kdybych je zabil, ty k…rásní pejsci zmizí do pr…čic!(on to řekl jadrněji) Jak to v tom psu je, těžko to z něj dostaneš.“ No prosím, a to je nějaký pejskař (rofl) …
Ygo, jde to, ale zejména u psa, který si má zachovat chuť jít po stopě je to neskutečná a velmi dlouhodobá práce. U dvou psů zároveň je to na plný pracovní úvazek, protože bys musela s každým makat samostatně.
Petro, já na to prostě nemám – postupně to zvládnu, Berry je už před zvěří spolehlivá, pokud je Ari uvázaná. Ale na jaře jí bude šest, že… 😛
Tak mi nezbývá než dělat opatření. Není to úplně pohodlné, ale zvládáme to. Navíc mají holky pořád volný pohyb na velké zahradě a díky tryskové Ari toho i využívají 🙂
Jo, ještě k tomu focení – vše je foceno přes okno, protože ptáci jsou hodně plašší, všichni. 🙂
V tu mírnou zimu doufám taky, protože jsme zatím neobjevila místo, kam dat krmítko, aby bylo kočkovzdorné. A strom je zatím malej.
Ah, stehlíci a čížci! A takové hejno 🙂
Už jsem je dávno neviděla. A jestli budu chodit po světě bez brýlí, ani neuvidím.
Škoda, stehlíci jsou nejhezčí.
Tady žije spousta různých hnědých ptáčků. Šustí v rákosí a jen málokdy z nich je vidět víc než stín mezi stvoly. Ale dávají pozor, když sypu kachnám a slepicím. Koukají a čekají až vypadnu ze zahrady … nemůžu říct, že by mě to nějak zvlášť těšilo 😀
Tak čížci! A strnadi… díky:)) Já bych totiž řekla jen: malí nazelenalí ptáčkové (wasntme)
Možná spíš zvonci?
http://www.naturfoto.cz/zvonek-zeleny-fotografie-329.html
A čížek má na křídle téčko
http://www.naturfoto.cz/cizek-lesni-fotografie-330.html
A kdo by se chtěl podívat na krmení ptáčků přes web.
Tak tady je odkaz
http://slowtv.playtvak.cz/primy-prenos-ptaci-krmitko-v-makove-db6-/krmitko.aspx?c=A151113_163614_krmitko_plap
Jůů – to už jsem dlouho neotevřela! A je tam čáp, ovšem ten tam byl vždycky (:o)))
Také volavky a občas je vidět i srnku.
My máme DEDE krmítko na lodžii. Mimochodem to tvoje je krásné.
Lítají nám tam sýkorky a také je rádi pozorujeme. Dokonce, když je krmítko prázdné a my jsme pohotově nenaplnili, tak přešlapují po zábradlí a vyčítavě hledí. Jen poslední dobou naše krmítko bohužel objevili i holubi.
Kocour Fous je hrozně rád pozoruje, má to jako televizi.
To víš, že nám dělá radost ptáčky krmit. Já navíc společně s několika sestřičkami krmíme kocoura a kočku, kteří žijí v areálu FN. A když je vidím s jakou vervou se do jídla pouští, je mi dobře na duši. Všechny si vzít domů nemohu, ale alespoň je nakrmím.
Věřím, že ona kočka a kocour se na vás taky rádi dívají – a nejen proto, že zase chvíli nebudou mít hlad (inlove)
V Praze krmítko nemáme, zato u našich na chatě jsou rovnou tři – a pod nimi je pečivo pro srnky. Je paráda nadzvednout se ráno v posteli a zblízka pozorovat chroupajícího srnce.
Objevují se všechny sýkorky, brhlík, dlask (některý využívá své velikosti a ostatní ptactvo vyhání, jiný neřeší a svorně zobe), zvonek, mlynařík,… zahlédli jsme i křivku. Sojkám se nelíbí vykácení starých borovic, smrky mají pro ně moc husté větve. Musejí ale vydržet než dorostou další borovice.
Veveří krmítko je tam také, ostatně veverky rády chodily i do těch ptačích. Teď ale lesy vykácely skoro celý „náš“ kopec a veverky se objeví jen velmi zřídka – odstěhovaly se dál.
Hm, srny mám v hojném počtu hned naproti na poli – co je tam jetel, tak se jejich počty pohybují od pár kusů do cca čtyřiceti (počítala jsem je). Byla bych radši, kdyby se pásly o kousek vedle – aspoň za obzorem! 😛
Veverky u nás skoro nevidím a určitě bych je nekrmila na zahradě. Berry si pořád ještě pamatuje Kazanovy lekce a umí veverky hledat i ve větvích. Tak jsem ráda, že nemá to pokušení 🙂
viz výše – radši si psy naučím nelovit a kochám se.
Petro, můžu poprosit o návod? 😀 Ano, pilovat přivolání za všech okolností, připoutat pozornost psa na sebe, psovi se schovávat, blbnout s ním, motivovat, nenechat zdrhnout, aby se sám neodměnil, atd. atd. Takové ty osvědčené rady znám. Přesto uvítám i další rady 😉 „Radši si psy naučím nelovit“ zní strašně jednoduše, takže by mě zajímalo, jak se to dělá 😀 Díky.
Smícháš dva díly netopýřích oušek s jedním dílem vrabčího cvrlikání a za odříkávání kouzelné formule tím psa při úplňku zlehka pokapeš.
A teď vážně – u bígla to byla neskutečná makačka, denně, furt. Poslušnost, maximum pohybu v zazvěřených místech, maximum pohybu na volno. Spousta mých chyb, takže mi mockrát zdrhnul. Nakonec se to povedlo a to opravdu tak, že ustál zvěř která mu vyběhla před nosem i když byl daleko přede mnou a dobře věděl že by utéct mohl. Jsem přesvědčená že mi v tom obrovskou mírou pomohl dogtrekking, do kterého jsme se oba zamilovali.
S čtyřletým choďákem to bylo o naučení poslušnosti (resp. o vysvětlení povelů) a o jednom jediném povedeném schování. Když vyrazil příště, zařvala jsem povel a on poslechl. A pak už vždycky, i bez řvaní a časem bez povelů.
Vašek… je Vašek. Od začátku byl na stopovačce (tříletý útulkáč, žral lidi i psy), takže od začátku jsme si vysvětlovali že NE. Ale taky mi zdrhnul za zajícem i s tou stopovačkou, zachytil se s ní a urval ji. A pak už prostě začal fungovat.
U obou psů dost pomohlo, že viděli naprostý klid u Bardy – když vyšiluje nebo rovnou zdrhá smečka, je člověk dost bezmocný.
Brhlící mi letos na krmítko ještě nepřiletěli. Mám jen výběr sýkorek všech barev a velikostí. Možná, že je to tou mírnou zimou. V lese je letos spousta šišek, na stromech zůstalo hodně jablek tak ani nás nejdou navštívit kosáci.
Taky se ti líbí, jak brhlíci šmejdí po kmenech stromů jako legrační malí lupiči – s tou páskou přes oči? 🙂
Aj sa schovávajú na druhú stranu kmeňa stromu alebo konára, na ktorom sedia a potom vykukujú, či si ešte tam (chuckle)
Dede, krmím o 106. I ty holuby, co ve městech lidi nemají rádi. Lodžie se proměňuje ve volnou voliéru s bufetem. Jen je nevyfotím…leda holuby. Sýkorkovic klan je cca 20 ptáčků, stehlíci mi lítají asi 4, brhlíci 2, mám tu asi 8 holubů, 2 hrdličky, 2 doupňáky, vrabečky ti přávidím. krmím černou slunečnicí,buráky,ovesným,i vločkami, lískáči,prosem..a dávám i vodu, pro jistotu..Včera za celej den,zmizela půlkilová koule semínek a slunečnicový zásyp…a jablíčko bylo silně oklobané.
A máš pravdu,uspokojuje mne to, mám splníno,nakrmila jsem je,sice bez vaření, ale chutná jim to a vracejí se…a kočky mají televizi, sice pořád stejnej přírodopisnej film, ale je to baví, ty poletuchy pozorovat…a s holuby dokonce komunikují..teda ne že by nechtěla moj esmečka hovořit i se sýkorkami,ale pan Sýkorka na ně vždycky něco sprostého zapíská, pak pískne na svoje a celej jeho klan odletí…
Sharko, komu dáváš ovesné vločky? Holubům? Já jsem je jeden rok taky u krmítka nabízela (to bylo ještě krmítko na dvorku), ale prý jsem si je měla sníst sama – zájem nebyl. A u nás nemám holuby ano hrdličky… 🙂
mě to zobou i sýkorky..já je napouštím rostlinným tukem, kupovala jsem na zoohitu takovou směs v síťce a teď si ji dělám sama…síťky jsme použil aty zoohitové,ty držej 😀
http://www.zoohit.cz/shop/ptaci/ptaci_priroda/krmivo/196060