To ráno jsem se vzbudila s bolehlavem. Kýchla jsem jednou, podruhé… a můj svět zrýmovatěl. Odplížila jsem se do kuchyně za horkým čajem a přemýšlela, co s tím. Dobrá, se psy do lesa nepůjdu, ale město zvládnu. Vždyť je to jen rýma…

Bylo by přehnané porovnávat důsledky akutního náporu rýmy s demencí, ale jak ukázaly události onoho dne, příležitost ke srovnání by se našla. Všechny činnosti prováděné na autopilota jsem zvládla obstojně. Jenže potom se mi vybila baterie v klíčkách od auta a to bylo najednou nedobytné. S třeštící hlavou jsem začala vymýšlet, co s tím.

Jestli myslíte, že mě napadlo si tím klíčkem otevřít dveře u řidiče, tak se mýlíte. To jsem zkusila až poté, co mi v elektru odmítli ty klíčky rozmontovat, abych vůbec zjistila, co sháním. Vnitřní šroubečky jsou opravdu miniaturní a oni neměli vhodný šroubovák.

Když mě tedy napadlo použít klíč jako klíč, dveře mi nešly otevřít. Nevěděla jsem proč. Chtělo se mi sednout si na chodník a ukýchat se k smrti. Ale nevzdala jsem to. Pozůstatek inteligence nabídl sice ostudné, ale řešení – zavolej do servisu! Byli milí. Technik přijel a dveře bez námahy otevřel. Proč to nešlo mě, nepochopím. Asi prokletí.

K mému překvapení se dalo i nastartovat! Imobilizér totiž na této baterii závislý není. Sláva. Pak už bylo líp. V optice jsem si půjčila minišroubovák, rozmontovala klíčky, sehnala příslušnou baterii s tím, že ji do klíčků v klidu zadělám až doma.

Plna optimismu jsem se rozhodla ještě cestou koupit vánoční stromek. Ovšem na ten jsem musela otevřít kufr a to bez centrálního zamykání nešlo. Mezi dvěma kýchnutími mi vyhrkly slzy. Osud mě nemá rád! Měl. Dopřál mi jasnou chvilku a já si uvědomila, že řešení si nosím celý den s sebou – svůj velký švýcarský nůž.

Ale ano, nakonec jsem to zvládla. Ale pokud vám můžu v tomto chřipkovém čase radit, nepodceňujte rýmu! Zalezte si aspoň na den do postele a… třeba poslouchejte rádio:))

Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2016

Musím tady dodat, že pitomostí jsem se ten dopustila ještě víc, jen by to formát rozhlasového fejetonu nepobral. Tak například, když jsem se snažila v servisu vysvětlit, kde stojím, tak to bylo pěkně zmatečné. Ač se ve Dvoře Králové vyznám, neznám názvy ulic, nikdy jsem tam nebydlela. Jestli myslíte, že mě napadlo popojít o dvacet metrů a přečíst název ulice z cedule… tak nenapadlo. Tedy napadlo, ale pozdě.

Technik přijel na mnou nepřesně udané místo, a jak se můj typ auta v okolí normálně v podstatě nevyskytuje, tak jako na potvoru jedno stálo přesně na tom místě, kde si technik myslel, že budu stát já. Navíc bylo jako ze škatulky – technikovi se určitě líbilo na první pohled. Hm. Musela jsem ho navigovat za roh s poznámkou: moje je mnohem špinavější:))

Doteď netuším, proč mi ty dveře u řidiče nešly klíčem otevřít a věřte, že jsem to zkusila mockrát – kdo by volal do servisu, když nemusí? Když on okamžitě dveře otevřel, cítila jsem se jako pitomec. Ukýchaný pitomec, který má navíc celou dobu v kabelce velký švýcarský nůž, obsahující přesně ten šroubováček, který byl potřeba – to jsem ale v tu chvíli prostě ještě nevěděla:))

Jo, a nebylo to poprvé, co jsem něco v podobném stavu vyvedla. Když jsem měla před dvěma lety akutní zánět dutin, napsal mi doktor inhalace. Když jsem jela na první, podařilo se mi při parkování jednak nacouvat do zábradlí, a jednak najet předkem do sloupku dopravní značky. Vzadu jsem si trochu odřela nárazník, vepředu si prohnula značku.

Vyděsilo mě, že navzdory velmi malé rychlosti jsem ani zábradlí ani značku prostě neviděla. Napadlo mě, jak snadno bych mohla v takovém stavu někoho přejet… a vypustila všechny ostatní inhalace a nelezla za volant, dokud se mi hlava zase kapku nevyčistila:))

Jenže pravda je taková, že tady na vsi bez auta moc nezmůžu, takže holt někdy řídím i ve stavu, kdy bych správně řídit neměla. Naštěstí už mám tolik rozumu, že vím, že nemocná špatně reaguju, a jedu jen v nejnutnějším případě a na nejnutnější místa:))

A tak se dnes ptám na dvě věci: Taky vám akutní rýma umí způsobit akutní záchvat demence?:))

A za druhé: kdypak se vám naposledy urodil takový pěkný, vydatný „den blbec“?:))