BTW: Jak jsem s rýmou o myšlení přišla

BTW_dé_logoTo ráno jsem se vzbudila s bolehlavem. Kýchla jsem jednou, podruhé… a můj svět zrýmovatěl. Odplížila jsem se do kuchyně za horkým čajem a přemýšlela, co s tím. Dobrá, se psy do lesa nepůjdu, ale město zvládnu. Vždyť je to jen rýma…

 

Bylo by přehnané porovnávat důsledky akutního náporu rýmy s demencí, ale jak ukázaly události onoho dne, příležitost ke srovnání by se našla. Všechny činnosti prováděné na autopilota jsem zvládla obstojně. Jenže potom se mi vybila baterie v klíčkách od auta a to bylo najednou nedobytné. S třeštící hlavou jsem začala vymýšlet, co s tím.

Jestli myslíte, že mě napadlo si tím klíčkem otevřít dveře u řidiče, tak se mýlíte. To jsem zkusila až poté, co mi v elektru odmítli ty klíčky rozmontovat, abych vůbec zjistila, co sháním. Vnitřní šroubečky jsou opravdu miniaturní a oni neměli vhodný šroubovák.

Když mě tedy napadlo použít klíč jako klíč, dveře mi nešly otevřít. Nevěděla jsem proč. Chtělo se mi sednout si na chodník a ukýchat se k smrti. Ale nevzdala jsem to. Pozůstatek inteligence nabídl sice ostudné, ale řešení – zavolej do servisu! Byli milí. Technik přijel a dveře bez námahy otevřel. Proč to nešlo mě, nepochopím. Asi prokletí.

K mému překvapení se dalo i nastartovat! Imobilizér totiž na této baterii závislý není. Sláva. Pak už bylo líp. V optice jsem si půjčila minišroubovák, rozmontovala klíčky, sehnala příslušnou baterii s tím, že ji do klíčků v klidu zadělám až doma.

Plna optimismu jsem se rozhodla ještě cestou koupit vánoční stromek. Ovšem na ten jsem musela otevřít kufr a to bez centrálního zamykání nešlo. Mezi dvěma kýchnutími mi vyhrkly slzy. Osud mě nemá rád! Měl. Dopřál mi jasnou chvilku a já si uvědomila, že řešení si nosím celý den s sebou – svůj velký švýcarský nůž.

Ale ano, nakonec jsem to zvládla. Ale pokud vám můžu v tomto chřipkovém čase radit, nepodceňujte rýmu! Zalezte si aspoň na den do postele a… třeba poslouchejte rádio:))

 

Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2016

 

Musím tady dodat, že pitomostí jsem se ten dopustila ještě víc, jen by to formát rozhlasového fejetonu nepobral. Tak například, když jsem se snažila v servisu vysvětlit, kde stojím, tak to bylo pěkně zmatečné. Ač se ve Dvoře Králové vyznám, neznám názvy ulic, nikdy jsem tam nebydlela. Jestli myslíte, že mě napadlo popojít o dvacet metrů a přečíst název ulice z cedule… tak nenapadlo. Tedy napadlo, ale pozdě.

Technik přijel na mnou nepřesně udané místo, a jak se můj typ auta v okolí normálně v podstatě nevyskytuje, tak jako na potvoru jedno stálo přesně na tom místě, kde si technik myslel, že budu stát já. Navíc bylo jako ze škatulky – technikovi se určitě líbilo na první pohled. Hm. Musela jsem ho navigovat za roh s poznámkou: moje je mnohem špinavější:))

Doteď netuším, proč mi ty dveře u řidiče nešly klíčem otevřít a věřte, že jsem to zkusila mockrát – kdo by volal do servisu, když nemusí? Když on okamžitě dveře otevřel, cítila jsem se jako pitomec. Ukýchaný pitomec, který má navíc celou dobu v kabelce velký švýcarský nůž, obsahující přesně ten šroubováček, který byl potřeba – to jsem ale v tu chvíli prostě ještě nevěděla:))

Jo, a nebylo to poprvé, co jsem něco v podobném stavu vyvedla. Když jsem měla před dvěma lety akutní zánět dutin, napsal mi doktor inhalace. Když jsem jela na první, podařilo se mi při parkování jednak nacouvat do zábradlí, a jednak najet předkem do sloupku dopravní značky. Vzadu jsem si trochu odřela nárazník, vepředu si prohnula značku.

Vyděsilo mě, že navzdory velmi malé rychlosti jsem ani zábradlí ani značku prostě neviděla. Napadlo mě, jak snadno bych mohla v takovém stavu někoho přejet… a vypustila všechny ostatní inhalace a nelezla za volant, dokud se mi hlava zase kapku nevyčistila:))

Jenže pravda je taková, že tady na vsi bez auta moc nezmůžu, takže holt někdy řídím i ve stavu, kdy bych správně řídit neměla. Naštěstí už mám tolik rozumu, že vím, že nemocná špatně reaguju, a jedu jen v nejnutnějším případě a na nejnutnější místa:))

 

A tak se dnes ptám na dvě věci: Taky vám akutní rýma umí způsobit akutní záchvat demence?:))

A za druhé: kdypak se vám naposledy urodil takový pěkný, vydatný „den blbec“?:))

Aktualizováno: 10.1.2016 — 18:21

83 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Abych to shrnul.
    Pravidlo č. 1 Žádná neživá věc se nesmí dovtípit, že člověk spěchá.
    Pravidlo č. 2 Elektřína a ostatní energie se bojí odborníků. Objeví-li se patřičný odborník, energie se lekne a seká po dobu přítomnosti odborníka latinu.

  2. To znám, Dede, mně se občas dějí věci a nemusím mít ani rýmu.
    Jednou jsem se domluvila se synem, že mě vyzvedne v Praze na Černém Mostě, kam dorazím metrem, a dál pojedeme spolu na Hradec. Dobrý, to znám – sice z opačné strany, ale v tom snad nemůže být problém! Ale byl. Byla jsem zvyklá vystoupit z metra, přejít po mostě na druhou stranu a tam nastoupit do auta. Teď jsem měla dojít k tomu bližšímu pruhu autostrády. Za nic na světě jsem nemohla ten správný východ najít. Nejdřív jsem bezmyšlenkovitě přešla most, abych zjistila, že tudy cesta nevede. Jiným východem jsem vyšla kamsi mezi domy, silnice nebyla vidět. Pak jsem sešla do podzemí, kde byla spousta zastávek autobusů, divné přítmí, až jsem měla fakt pocit, že jsem v jakémsi paralelním světě. Do toho volal syn, kde jsem. Prý jak to myslím, že na Čerňáku, ale nevím kde? Tak znovu nahoru z podzemí, znovu k východu z metra. Tam mě naštěstí můj drahý synek objevil. Lehce zoufalou, vlekoucí těžkou tašku (od té doby zásadně jen kufr na kolečkách). Pak mi ukázal, kudy jsem měla jít – bylo to naprosto jednoduché, jen jsem musela mít v té chvíli úplné zatmění. (fubar)

    1. Jé Hančo, nevím proč mi to připomíná Otíka, an poprve navštíví Prahu a snaží se dostat z metra – ať jde těmi či druhými schody, vždycky skončí pod Muzeem (rofl) … akorát nevím, jestli jsi měla sluchátka „abys měla krásné slechy“ (chuckle)

      1. Tak sluchátka zrovna ne, ale lítala jsem sem a zase tam jako momentálně zavostalá, to zas jo! 😀

  3. Zase poslední, všichni už si pokecali :)no jo, u mně to bude asi spíš už jen horší, nějak se mi to nabaluje, ale na druhou stranu jsem ráda, že se věci dějí tak jak se právě dějí.
    Jo,rýmu nesnáším také, připadám si jak pod poklopem a jako kdyby mi rozpojili kontakty a ty buňky co tam zbyly měly k sobě dál a horší cestu.
    Je fakt, že hrozně nerada s rýmou chodím do práce nebo kamkoliv, ale na druhou stranu zas každý řekne – vždyť je to jen rýma… no, obávám se, že mi zrovna jedna hrozí, v práci jsme měli dneska ale šílenou zimu, něco se poondilo na topení a tak začali topit až odpoledne, a ono sedět za stolem v zimě je fakt hnus fialovej. A už pšíkám, tak doufám, že se to třeba ještě rozejde.

    1. Doporučuji štamprdli slivovice kombinovanou s prací nad pivopunkovou povídkou 🙂 . Na mně dneska kašlal student (fyzicky, ne v přeneseném slova smyslu), tak jsem zvědavá, co na to moje imunita. Tobě držím palce, aby se ta rýma nerozvinula.

      1. O jé, držím palce nápodobně. Zajíci zatím držej rytmus, ale drobet se zasekli. Není čas, není čas, není čas… Naštěstí termín je ještě daleko. Ehm. Nápodobně…

  4. Jeden den jsem si ujela tu asi čtyřkilometrovou cestu domeček-řeka (docela děravá cesta, kam nejdřív někdo naházel šutry, pak to halabala zalil asfaltem, aby se neřeklo, a pak v tom vyjezdil koleje a díry) zhruba třikrát tam a zpátky, než jsem konečně měla všechno, co jsem doma pozapomínala.
    Tak jsem to komentovala slovy: „Aha, to je zas jeden z *těch* dnů.“ 😀

  5. Tý jo, Dede, já z rýmy nejen blbnu, ale i hluchnu. Vidím to tak, že hleny prostě vytlačí šedou kůru mozkovou do uší.

  6. Kýcháním a smrkáním jsem momentátlně postižená už třetí den. Není to ovšem klasická rýma, protože mi jinak vůbec nic není. Podlézáním větví (hledala jsem kočku na cesmíně) jsem se nešikovně škrábla do okraje nosu, víc uvnitř, než vně. Bolest sice minimální, spíše to svědilo, což vyvolalo lechtání, to zase kýchání, takže smrkání, které podráždilo to škrábnutí , takže kýchání…a tak furt dokola už třetí den ! Nos mám celý červený a odřený, ale nedaří se tomu škrábnutí zahojit, protože jakmile si ho namažu, krém lechtá, takže kýchám a tím pádem….. no jsem už z toho pěkně otrávená.

    Ale také jsem kdysi párkrát zažila rýmy, kdy jak trefně řekla JJ „mozek teče do kapesníku“. Je to děsně vyčerpávající, vždy mi z toho třeštila hlava a myslelo jen na půl závitů.

    Den blbec také občas mám (naštěstí nikdy ne podobný tomu Evy Sch.) Začne to nevinně, ale pak se průšvihy začnou hromadit jako spiknutí. A když se nakonec ještě třeba někde bolestivě praštím (třeba do prokřehlých rukou to extra bolí), tak to už se fakt rozbrečím – „proč mě Pánbůh nemá rád“ :))

    Jinak skvělá diskuze, krásně jsem si početla.

    A splést si cizí auto ? Možná jsem už kdysi psala. Manželův ex-švagr jednou v zimě došel k autu a zjistil, že má zamrzlý zámek. Jediné řešení bylo „teplem rozmrazit“. Nikde nikdo, tak se trochu přitiskl a na zámek vyčůral. Jenže ani pak klíč nešel dovnitř. To proto, že když se rozhlédl, zjistil, že jeho auto stojí o kus dál. Mělo také zamrzlý zámek, jenže první pomoc už byla vyčerpaná 🙂 . Už si nepamatuji, jak to vyřešil, jestli se sklonil a na zámek dejchal, nebo chvíli počkal až nahromadí novou tekutinu 🙂

    Dede, jak jsi zakončila babičkování? Patrik asi odjížděl nerad, co ? Vždyť mu tolik dnů babička dělala jen a jen potěšení 🙂

  7. Ja som raz pod vplyvom chripky a vysokej teploty zamierila { pesky} do susedneho vchodu a strasne som sa cudovala, preco mi klucik od vchodovych dveri nepasuje :} . Susedka, kt. ma videla sa naramne pohorsene cudovala a zrejme si myslela, ze som opita.

    A neposlusne PC som zazila tiez. Ani ja, ani moji kamarati ho nedokazali nakopnut. Prisiel technik, stlacil cudlik a PC fungovalo. No nezabijete ho ?

    1. A co sa vodicov – blbcov tyka, tak nielen oni su blbci. Dnes davali na Markize dokrutky, v kt. blbiny stvarali dopravni policajti. Napr.
      – pokutovali vodica uprostred krizovatky
      – legitimovali sofera kamionu na uzkej ceste, cim nacisto zablokovali pravy jazdny pruh
      – dalsieho zastavili v neprehladnej zakrute.
      A predpokladajme, ze ti neboli chori, ani opiti.

      1. Když nebyli ani nemocní ani opilí… co jen to s nimi mohlo být? (wasntme) (rofl)

        Jinak do vedlejšího vchodu jsem vešla a ani jsem nemusela být nemocná. Bylo to u taťky a vešla jsem do „správného“ vedlejšího vchodu, protože ten patřil ke stejnému domu a tedy měl stejný klíč od vchodových dveří (panelák). Vyjela jsem do správného patra a ten šok, že dveře od bytu vypadají jinak! 😀
        Naštěstí jsem se je nesnažila odemknout 😛

        1. nebyla jsem opilá ani ? nemocná ? /na hlavu/ . Mám starou plechovku bez dálkového odemykání. Byla jsem na poště, přišla jsem k autu, dveře jsme odemkla a teď jsem chtěla nastartovat a svazek klíčků nikde. Prohledávám kapsy, prohledávám tašku, auto, zda nejsou někde zapadlé, vylezu z auta hledám kolem a nic. Naproti parkovišti u Obecního úřadu se otevřelo okno a starosta na mě volá, že klíče mám zvenku v zámku. No, musel mít chvíli estrádu. Jak já jsem se styděla! Ukazovat by mě mohli v cirkuse.

            1. To sa už stalo aj mne – a to na celú noc. Asi už tú na smrť ujazdenú felíciu fakt nikto nechcel ani ukradnúť, lebo tam bola aj ráno, nezamknutá a s kľúčikmi stále v zapalovaní.

  8. Hm, rýma ani tak ne. Zato nedostatek spánku. Takže mám akutní záchvat demence už skoro tři roky. (whew) Moje děti jaksi spánkem nemíní ztrácet čas 😀 Teď jsem uhájila pár minut, kdy aspoň odpočívají. Diskuzi budu číst večer, těším se, věřím, že bude zajímavá. 🙂

    1. Milá Pavčo, dobře si ten čas pamatuju (moje děti taky spaly jen když to jinak nešlo:)) a bylo to hrozné – uměla jsem usnout v minutě, kdy po mě nikdo nic nechtěl. A teď si představ, že jsem přišla do práce a byla dlouhá nudná porada… 😛

      Spánku zdar – ať si ho ukradneš co nejvíc! (wave)

  9. U me se zasadne deji veci, kdyz nestiham, nebo manzel neni doma nebo oboji. Napr. bezim po skole do prace, abych napsala faktury, ktere maji u zakazniku uz davno byt a v tom zvoni telefon. V dome nejde topeni! Ok, do prace ne, jedu domu. Na kole mi odpadava blatnik a domu prijizdim jako cune, pac prave prsi. Kotel nejde nahodit, tak volam servis. Jasne, prijedeme, dame vedet 20 min dopredu. Na kole rychle do prace, kde zjistuju, ze nejde tiskarna, pac nekdo iniciativne upgradoval server. Obalky s fakturama chci hodit do schranky cestou, az pujdu vyzvedavat deti ze skoly. Bohuzel znamky jsou od ledna drazsi a v obchudku vedle schranky nove znamky prave dosly. Ve skole zjistuju, ze pulka deti ze skoly nedostala z nejakeho mne zahadneho duvodu obed, a to vcetne mych deti. Takze do rychleho odvozu (autem) deti na krouzek se snazim nahnahnat nakup alespon dvou housek. Deti odevzdany na sportu, ja letim domu, pac v baraku je porad zima a nejmnici se zacinaji lehce ptat, kdy bude zase teplo. Kotel mlci, servis me ujistuje, ze jsem v poradi. Ctu manual pro laiky jeste jednou, mackam par cudliku a kotel se rozbiha, hlaska o poruse z displeje mizi. Bezim pro deti, v tom telefon – tady servis, jsme za pet minut u vas. Grrrr. Pribiham domu, odvelim deti do sprchy a jdu s technikem do sklepa ke kotli. Kotel bezi, v baraku je teplo. Citim se jako blbec. Nastesti! hodny technik zjistuje, ze zavada opravdu BYLA a v kotli cosi cisti. Po hodine, misto aby zazvonil na zvonek, jak jsme se domluvili, prichazi za mnou do bytu, kde prave pobiham jen tak v tricku a katkach, pac se prevlikam. Opet se citim jako blbec, podepisuju servisni ohledani kotle, dekuji na stotisicekrat a snazim se nacpat veceri do deti a deti do postele. Kdyz uz se zda, ze vysilenim padnu, vola sousedka odnaproti. Jestli pry nesedim nahodou v aute? Ze mu sviti svetla. Auto jeste stacim zbytkem energie v baterii odemknout. Pak uz beham kolem auta a hledam kabely k dobijeni, v baraku jistic k venkovni zasuvce a rozebiram podlehu u smarta, abych se dostala k baterii. V tom vola manzel – mluvil jsem na pevne lince s detma. Ty nejsi doma? Deje se neco?! … Zlato, nedeje se nic zvlastniho. Jen nejsi doma… Toz to je pro me den blbec. A opravdu se stalo. Minuly ctvrtek.

    1. Evo, to byl děsivej den! (whew) To dá jednomu zabrat i když to jen čte (rofl) ještěže ten kotel – stejně jako mikroskop u JJ po sobě neuměl zahladit ty stopy… (chuckle)

    2. Tedy Evo, napadlo mne to přísloví o nešťastníkovi a padající boudičce, to už je moc.
      Ještě štěstí, žes to přežila. (h)

      1. Ano, prezila. A zase preziju, az manzel opet vyrazi za hranice vsednich dnu :)) A protoze prumer pruseru za mesic je, zda se, konstatni, muze me hrat vedomi, ze ted bude chvili lip :))))
        Ono totiz vzdycky muze byt hur. Napriklad Dede se s rymou mohla dobyvat do ciziho auta nebo se o svuj velky svycarsky multikulti nuz diky ryme porezat.
        Zdravim z DDR a mizim z digitalniho sveta … psat faktury. Je mi tu na tech par minut denne s vama vzdycky moc hezky. At uz s rymou nebo bez rymy (wave)

      2. Do cudzieho auta som sa už prosím skoro dobývala. Raz sme išli s kamoškou na predvianočné nákupy do Poľska a došla nám presne na hranici voda do ostrekovačov (ten medzičlánok medzi volantom a sedadlom – čítaj ja – si neskontroloval, koľko jej v nádržke má). Na ceste posolená snehová čľapkanica a blato, zmes presne na totálne zalepenie predného skla. Tak keď sme stáli v šóre pred hranicou, niektorý člen posádky vždy vybehol, nabral z jarku snehu a nacápal na predné sklo, a že snáď vydržíme po najbližšiu pumpu za hranicou. Keď prišiel rad na mňa, slávnostne som capla ukoristenú nádielku snehu na predné sklo cudzieho auta. Čo čert nechcel, o dve tri autá pred nami bol presne rovnaký ford escort, len tmavošedý namiesto fľaškovozelený. Dosť sa tomu môjmu zásahu divili …

        1. Taky jsem byla jednou hodná na cizí auto, naštěstí tam majitel nebyl…Stojím si takhle v zimě v Praze na P+R, tma všude kolem, dojdu si k autu, abych se nezdržovala, vyndam z kapsy škrabku, oškrabu pěkně od spolujezdce půlku předního skla, boční okynko, zadní a když oškrabu i boční u řidiče, zjišťuju, že moje černá beruška tiše stojí o dvě parkovací místa dál…moje autíčko má totiž za předním sklem u řidiče bílou plyšovou krysu z Ikey, právě abych ho na dálku poznala, což platí pouze když nejsou zamrzlá skla…asi se pak řidič divil, kdo mu to tak pěkně pomohl…

  10. POZVÁNKA — POZVÁNKA — POZVÁNKA

    snad to zde nevadí, kdyžtak mě Dede smaže – ale to pozvání samozřejmě platí i pro ni!!!! :*

    jubilejní 10. SETKÁNÍ ZVÍŘETNÍKŮ (inlove)

    dovolím si zde připomenout, že letos proběhne už desáté, jubilejní, Velké Setkání Zvířetníků!!!! (sun)

    milou organizátorkou je letos jenny (h) a všechny podrobnosti najdete jako vždy na Hadech (nod)

    prosím, hlaste se do poloviny února 8)

    (a teď jsem zvědavá, jestli se mi to povedlo dobře naformátovat – když nemám náhled (chuckle) )

    1. Prosím na Hady nemám přístup. Můžu přespat v Kroměříži.
      Setkání pod Hostýnem bych ráda navštívila.

      1. Pošli mi e-mailovou adresu na yveta.grb na seznamu a já ti přepošlu propozice, jak je napsala na Hadopasi Jenny.

      2. sempervivum, je to i ve zcela veřejné sekci – AKTUÁLNÍ DĚNÍ – na hlavní straně hned první nahoře 🙂

    2. Samozřejmě, že to nesmažu! (wave)

      Opravdu platí i pro mě? Už si to v duchu pár dní omílám 🙂

      1. Dede, každý si musí ubytování zabukovat sám. Já to udělala na jejich webovou objednávku tuto sobotu a během dvou hodin mi to zamejlovali a potvrdili.

      2. no Dede, to se opravdu ptáš?????

        SAMOZŘEJMĚ ŽE ANO!!!!!

        víš jakou jsem měla vloni radost, kdaž jsem vás našla na Buňkově? :*

          1. Dede, ráda bych, ale je to dost daleko… přes noc nemůžu a nevím, jestli se to dá nějak udělat na otočku… vždy mám Áčko když je to daleko 🙁

      3. Šiš, Dede, jasně!! Já moc na Hady nechodím, jen teď, když to pořádám. Pozvání platí jasnačka pro všechny Zvířetníky i ostatní,co na Zvířetník moc nechodí a chodí více třeba sem. Pro Tebe a smečku pozvání platí zvláště!!! Slibuju, že budu házet klocíky :-))Asi jsem Ti to měla poslat do e-mailu ale mně to fakt nenapadlo, jsem taková jakási opožděná.
        Přijeďte !!!

  11. Dede, věta – „Jestli myslíte, že mě napadlo si tím klíčkem otevřít dveře u řidiče, tak se mýlíte“ mě spolehlivě sestřelila pod stůl… ano, nápad použít klíč jako klíč je velmi prefíkané 😀
    možn (asi) kecám a zvykla bych si, ale mám pocit že já bych si otevírala klíčem, i kdyby to stokrát fungovalo na baterku 😛 … ostatně už je to drahně let, co se takto auta otevírají, a já stejně VŽDYCKY jako blbec stojím u dveří spolujezdce a čekám, až mi řidič otevře (fubar)

    1. Bedo, já mám centrál na autech už moc moc let a navíc moje stará oktávka dlouho neměla jediný zámek (u původního majitele, firmy, byla 11x vykradena, tak proto), takže si prostě nepamatuju, kdy jsem naposledy otvírala auto klíčem (angel)

  12. Jééé – to je jak u nás. Jednou Jeník taky omarodil rýmičkou a zajel k paní dr. do vedlejší vesnice. Po hodině mi zoufale volal, že někde ztratit klíček … „auto otevřu centrálem, ale ten klíček jsem někde ztratil, asi se mi vyvlékl z kroužku!“

    Zajímavé, jak je to blbnutí nakažlivé – aniž jsem se pořádně zamyslela, popadla jsem náhradní klíče a uháněla k neumětelům – teda k doktorce (ještě štěstí, že jsme tenkrát měli druhé auto doma, jinak bych mazala kolmo). Mezitím Jeník prošacoval všecky čekající v čekárně, lékařku aj sestru, desetkrát prošel těch patnáct kroků od auta k ordinaci, prohledal vnitřek vozu včetně nazvednutí koberečků – klíček nikde. Až jsem teda vstrčila ten náhradní klíč do zapalování a Jenda mi ukazoval původní klíčky od auta, tak jsem se zeptala „Ale jak se ti ten klíček mohl ztratit, když je napevno zabudovaný v centrálním odemykání, kterým sis to auto otevřel …?“

    No, zkrátka … jak byl Jeník otupělý tou rýmou, tak si neuvědomil, že ten klůčik drží celou dobu v ruce, akorát musí zmačknout čudl, který ho vysune z krabičky … a to tím autem jezdíme už šest roků :O .

    Jó, rýma zalepuje nejenom nos, ale i mozkové závity (rofl) (rofl)

    1. Správně, Ygo. Ale mluvíš o rýmě tzv. zaražené, že? Podle mých zkušeností existuje ještě rýma tekoucí a při ní mozek rovnou odtéká do kapesníku… (rofl)

      1. Ygo i JJ, jste úžasný koně! (rofl) (rofl) mozek zalepenej i ten v kapesníku… strašlivá pravda! (chuckle)

        A Jendu úplně chápu! (inlove)

  13. Nápadně mi to připomíná, jak se mi vybila baterka v ovládání centrálu, tak jsme baterku vyměnila a nešlo to… protože já blbka jsem netušila, že se to musí nějak spárovat :)No a zámek byl jen na kufru, tak jsem zkusila lézt do auta přes kufr, jenže to strašně řval alarm a nešel vypnout… tak mi Mušketýr musel dovézt náhradní klíče. Jen mě štvalo, že jsem stála na velkém parkovišti u Tesca, kolem chodili chlapi a i když jsem kolem běhala dost zoufale, ani jeden z nich mi nenabídl pomoc.

    1. Matyldo, existuje druh chlapů, který pomůžou – mívám na ně štěstí hlavně tady u nás na venkově. Pak jsou chlapi, kteří vidí samotnou ženskou v nepojízdným autě a hlasitě troubí, ať s tím krámem sakra uhne a nezaclání. Takové jsem zažila v Praze, když jsem při akutní poruše úspěšně zablokovala celou Žitnou. Fronta byla až k Vltavě, než pár jedinců pochopilo, že buď mi pomůžou odtlačit auto na chodník, nebo projedou… 😛

      1. Já jsem měla jednou opačný zážitek – přes cestu strom a u něj dva chlapi, kteří přemýšleli, jak ho vzít do rukou, aby se moc nenadřeli. A kdo měl v kufru úplně náhodou motorovou pilu, co myslíte? 🙂

        1. JJ – tak si tě představuju, jak se procházíš po cestě s kufrem v ruce a v něm – docela náhodou – vedle kartáčku na zuby motorová pila (rofl)

          To se nám na dovolené (Chorvatsko) jednou ucpal odpad a kdo měl docela náhodou v kufru zvon na pročištění odpadu? :O

          A jednou na Setkání bylo třeba nasekat hůlky na opíkání špekáčků (je bezpodstatné, že jsme je nakonec nepoužili, neb večer chcalo a chcalo a špekáčky nám opekly v kotchanech) a kdo měl docela náhodou v kufru sekeru?!

          1. Ygo, donutilas mě zamyslet se nad pohotovostním vybavením auta 🙂 Kromě ručníků na psy, bundy, náhradních ponožek, pantoflí, deštníku a jiných propriet by se asi hodily i další věci- velmi ostrý zavírací nůž většího druhu nosím v kabelce, ale sekerka, no… to stojí za úvahu.

            1. JJ a Ygo, vy jste neodolatelná dvojka (rofl)
              Tak velkej nůž v autě mám (má i pilku), ale sekyrku ani motorovou pilu opravdu (ještě:)) nevozím… (wasntme)

              1. No, s telefonním číslem na automechaniky- číslo na vlastního muže mi v případě katastrof bývá zhusta ku ničemu, páč je tutově 100 km daleko nebo na extra důležité poradě, kde mi přijde jen informační smska „Ozvu se vám, jak budu moci“. Obvykle se ozve, až s děsem v očích a zatnutýma zubama průšvih vyřeším 🙂

                1. No, jedu do práce. Ozve se děsné BUM a pokračuje neméně děsný rachot. Dojedu na parkoviště, co taky. Vylezu z auta, jestli jsem neztratila výfuk a ono ne. Kolo je prázdné.
                  Beru mobil. Komu tak zavolat? Páníkovi ne, sedí někde na poradě, nezvedne mi to. Tak mladýmu, 100km na druhou stranu. „Hele, mám píchlé kolo u auta 😮 “
                  „No a co já s tím? Musíš do pneuservisu.“
                  Vida, pneuservis, to by mě nenapadlo. Děkuji a rozhoduju se, že do toho, u kterého jsem píchla nepojedu, beztak to tam měli nastražené. Jdu do kanceláře a Jitka mi shání číslo do jiného pneuservisu.
                  A to celé prosím bez rýmy a chřipky 😀

        1. Dede, a víš že mě zaujalo, jak mohla bejt Žitná ucpaná až k Vltavě, když je jednosměrná směrem dolů!! 😛

        2. Hmmm, zaujala mě představa, že se člověk musí odstěhovat na venkov, aby si pletl obilí, protože v Praze je na každým rohu 🙂

          1. Jo a ještě tam kdesi aj seno váží. :-)) Ze by za to vedle dávali perly? No nic, to bude za něco jinýho.:-))

            1. Ty, jenny, jak jsem ten „znalec“ Prahy, tak jsme si na mapě našla Senovážné náměstí, abych si to dala do souvislosti s těma perlama. A nic, asi na mě leze rýma 🙂 nebo si stojím na vedení, co se třepe tím kašlem, co už mám 🙂

                  1. no jistěěěěě – tam se zkouší nový trend ve výkrmu žíru, jmenovitě samic vepře domácího i divokého – a to výměšky jistého mlže (nod) .

                    Ovšem v Praze je ještě voliéra pro krkavcovité pěvce – ptactva tam není, ale je plná koryt … asi se tam sypou taky perly :O

                    1. I ty kavko ! Pěkně jim sypem a oni za to sypou nám samé drahokamy.

                    2. Jů, tu jsem si našla na mapě. Už dávno tam nejsou vzděláváni nemajetní chlapci ze šlechtických rodin… Akorát nevím, proč je na protějším břehu hned deset lékáren? Oni neznají přísloví Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí???

  14. Je to jedna z věcí co mě na masovém automobilismu a s tím spojené špatné dopravní obslužnosti (co bylo dřív vejce nebo slepice) děsí. Lidi řídí ve stavech, kdy by se jinak neodvážili ani na kolo. Každé ráno před rozbřeskem se na cestu „na autopilota“ vydávají pro cestu do práce polomrtví, polospící lidé co z postele vstali rovnou za volant. Vím o lidech co řídili s teplotou, s chřipkou, s bolestmi hlavy, po úmorné noční směně apod… Bohužel někteří na výběr nemají a tím je to horší 🙁

    1. No jo, jenže když ti lidi v tomhle děsným stavu coby chodci vlezou někomu těsně před čumák auta, vždycky za to bude moct ten řidič. Mně už třeba spadl opilec před auto a měla jsme štěstí, že nikdo nejel v protisměru, tak jsem to strhla (ráno po čarodkách, asi jsem to měla předpokládat).
      To by prostě nesměl nemocnej a utahanej na ulici nikdo…

      1. No nemocnej (opilé beru stranou, speciální případ) člověk uškodí tak maximálně sobě, možná někomu odře lak. Za volantem pokud omylem přejede do protisměru, přehlédne změnu přednosti, nevytočí zatáčku, přehlédne toho chodce, tak může zabíjet i lidi kolem sebe

      2. Také se mi jednou o čarodějnicích stalo, že mi opilec lehl přes cestu. Vyhnula jsem se a pokračovala. Ale když jsem vzala známého do auta a nevěděla jsem dřív než usedl, že opilý je, tak to byla síla. Třičtvrtě hodiny jsem ho z auta, u jeho baráku, dostávala ven, až se přišel jeden pán, co bydlel poblíž podívat a pomohl mi ho vypakovat.

    2. Jo, ale já považuji za větší hrůzu za volantem arogantního debila, feťáka nebo ožralu. Nemocní jsou také problém, ale jak píšeš v závěru, bohužel někdy nemají na výběr. A POZOR NA LÉKY! Když mi lékař předepíše lék, prvně se dívám jestli neovlivňuje pozornost, protože jezdím furt a nečekaně.

      1. Ano, ale pak je hrůza, že lze potkat arogantního debila, feťáka, ožralu a ještě lidi nemocné, přetažené, unavené, nesoustředěné atd. U těch léků to je dobrá připomínka a zajímalo by mě kolik řidičů (mimo těch z povolání) ty letáky čte. A pak ani u řidičů z povolání to bohužel kvůli prodlužujícímu se odchodu do důchodu není výhra.

  15. Dny blbci se konají, ale naštěstí existují i dny do růžova, i když teda sporadicky.
    Co se přivolání technické pomoci týče, to je taky taková divná věc. Počítač nereaguje na moje zadání, buším, klaním se mu, zadávám znovu a znovu, nakonec volám technika. Technik vejde a počítač pracuje, až se ochotou předbíhá. Promiň, ale vono to vopravdu…. Jojo, jasně, mumlá si a myslí si svoje.
    Už jsem uvažovala, že je požádám o fotografie a vzpurnému PC je budu ukazovat.

    1. Hi hi, Jano, já tomu říkám „vzpoura“ techniky. Když JÁ zmáčknu vypínač – MNĚ praskne žárovka, když JÁ jedu s autem – MNĚ přestanou fungovat stěrače atp. O komentářích MLP nemusím mluvit.
      I já mám „své dny“ blbec. Dnes jsem ráda, že jsem už doma a mohu se podle toho zařídit. I když! V léťe jsem po chirurgickém, malém , ale bolestivém zákroku jela domů, a také to bylo na hraně.

    2. V mé první práci jsme pro tisk z účetního programu museli nejprve zmáčknout nějakou klávesovou zkratku a pak dát tisk, jinak se to vytisklo v šíleném zvětšení. Střídaly jsme se u jednoho PC s tímto programem tři, kolegyním to fungovalo, ale když jsem chtěla tisknout já, musela jsem nejprve hlasitě tiskárnu poprosit, pak zmáčknout onu zkratku a dát tisk. Dělaly jsme pokusy, kdy zbylé dámy stály nade mnou a kontrolovaly že dělám vše dobře, takže mám potvrzeno, že nejsem blázen. Ale dokud jsem nepoprosila, tiskly se mi obludy.

    3. Jano, jak tohle znám… To byl ještě mikroskop v záruce, zlobilo mne ovládání stolečku, tak jsem požádala o pomoc firemní servis.
      Technik došel, mašina šlapala jako hodinky. Klasika. Připadala jsem si jako debil, ale on povídá – to oni dělají, sedněte si k tomu, zkuste to taky. Mašina šlapala jako hodinky. To už jsme si každý mysleli něco jiného, já něco nepěkného o mikroskopu, technik o mně, mikroskop o nás dvou, ale nikdo nic neřekl nahlas. Pak mne napadlo, že přece máme logovací soubory, kam si mikroskop píše každý příkaz, co mu zadám, a taky, co poté opravdu udělá. Technik se do nich dostal a pravil – madam, ještě to s ním není tak špatný, zatím po sobě ještě neumí zamést stopy. Byl tam záznam to tom, že závada fakt byla. Ulevilo se mi 😀 .

  16. Nielen nádcha Dede, niekedy mám dojem, že dement som v podstate od základu a vytrhne to len poriadny kýbel kávy hneď na ráno 🙂 . Bez toho sa tie zlenivelé závity už hádam ani nerozbehnú. A dní blbcov by sa našlo … Niekedy sa to fakt vie diabolsky skombinovať. Stále ma fascinuje, ako keď človek už aj tak niekam mešká a ponáhľa sa, ako sa mu vedia pod nohy hádzať stále ďalšie a ďalšie polienka v podobe zavadzajúcich áut, ľudí, nečakaných príhod a komplikácií. Ale ono je to asi skôr tak, že keď sme v strese a v nepohode, tak nám to všetko príde ako naschvál, inokedy by sme to možno vyriešili za pochodu a ani sa nad tým nepozastavili. Ale takto sú to tie príslovečné ďalšie a ďalšie kvapky do už-už plného pohára…

    1. Km, tos řekla přesně – den blbec skutečně obvykle začne jen blbou náhodou, ale jak nervozita roste, tak člověk ty maléry nejdřív přivolává a pak působí! 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN