Stojím ve tmě a zimě na zápraží a mávám odjíždějícímu autu. Martin na mě blikne, já zavřu vrata a Dům utichá. Začal pracovní týden, všichni se rozutekli, jen já a psiny zůstáváme. Přemýšlím o celých svátcích, kdy k nám lidé přijížděli a odjížděli, zatímco já zůstávala na místě. Jak to, že mi to nevadilo?
Byla jsem odmalička tulák s natahovacími kořínky. Vždycky jsem chtěla vidět za nejbližší, a později i za hodně vzdálené obzory, ale zároveň jsem vždy potřebovala mít kořeny. Vědět, že někam patřím. Nikdy jsem nebyla tulákem, který je doma tam, kde právě pověsí svůj klobouk – já jsem prostě musela mít základnu:))
Svoje kořání jsem natahovala ráda a často. Od zvědavých výletů až po zvědavé dlouhodobé pobyty v cizích zemích. Lidi spokojeně usedlé jsem respektovala, ale doopravdy jsem nechápala, jak to mohou vydržet, když za obzorem je stále jiný svět! Martin je ještě toulavější než já, takže jsme si i v tomto ohledu vyhovovali.
Ovšem co jsme se vrátili z Anglie, začaly moje toulavé nohy nějak lenivět. I když – ono je to asi něco jiného. Ne lenost, spíš si dokážu najít úplné naplnění doma. Líbí se mi moje všední dny, moje práce. Dům, zahrada, vesnice, celý ten náš kraj. Nepotřebuju už hledat vzrušení a objevy na cestách, vidím je i v malých věcech, na kratších cestách, v hlubším poznávání. Možná mohu hlouběji poznávat i proto, že mám s čím srovnávat.
Letos jsme s Martinem strávili celé svátky doma – skoro dva týdny. Byli jsme ti, kdo „jsou“. Přijeli oba kluci s rodinami, na Vánoce tu byl můj otec, zastavil se synovec, přišly návštěvy. A my jsme tu byli, udržovali Dům přívětivě teplý, s pohodlnými postelemi, zásobený jídlem a pitím, a s otevřenou náručí vítali příchozí a mávali odjíždějícím. A byli jsme naprosto spokojení.
Kdysi, jako mladou manželku, by mě taková představa popudila – proč bych měla sedět doma a donekonečna vařit a povlékat postele, když bych mohla někde něco zažít? Dnes cítím hlubokou radost, když mohu držet Dům teplý a pohostinný, připravený obejmout kteréhokoliv člena rodiny, který sem přijde. Vidím v tom smysl. Najednou mi nevadí být pevným bodem pro ty roztoulané.
Je to neuvěřitelné, jak se člověk může změnit! Samozřejmě i dnes umím s nadšením vyrazit na výlet, na dovolenou. Ale nepředstavují už pro mě tu lepší, více vzrušující a naplňující variantu života. Jen příjemné vybočení z rutiny, do které se ráda vrátím. Občas nad tím sama kroutím hlavou a říkám si, že stárnu. Pak si radši řeknu, že konečně moudřím! Ono je to ve skutečnosti jedno, ale takhle to rozhodně líp zní:))
A tak se vás dnes ptám: jak moudříte vy?:)) Jak se mění vaše priority s tím, jak vyzráváte? Umíte sami sebe překvapit? Kde a jak byste se rádi viděli třeba za deset let?
HLÁŠENÍPROM DEDE, B VERENKU, BATY A VŠECHNY, KDO MI RADILI,JAK J IŘÍHO DOKOPAT DO NEMOCNICE. OMLOUVÁM SE, ŽE TO CPU SEM NAHORU, A JE TO OT, ALE V TOM DLOUHÉM SLOUPCI BY MÉ HLÁŠENÍ ZAPADLO: JIŘÍHO PRAKTIK POSLAL NA ULTRAZVUK DO DOMAŽLICKÉ NEMOCNICE, KDE JIŽ JIŘÍ HNED MUSEL ZŮSTAT, JELIKOŽ V NOZE PO RŮŽI VZNIKLA TROMBÓZA. ON TEN MŮJ BAMBULA ALE STÁLE JEŠTĚ NEPOCHOPIL, ŽE S TROMBÓZOU SE FAKT DOMA LÉČIT NEMŮŽE. ZÍTRA, VLASTNĚ UŽ DNES) MUSÍM POPROSIT JEHO OŠETŘUJÍCÍ LÉKAŘKU, ABY MU JASNĚ, NATVRDO A POLOPATĚ ŘEKLA PRAVDU O TOM, JAKÁ NEBEZPEČÍ NELÉČENÁ TROMBÓZA MŮŽE PŘINÉST PRO ŽIVOT A KONČETINU VŮBEC. JELIKOŽ JÁ JSEM ZA ŽIVOT PRODĚLALA TROMBÓZ UŽ NĚKOLIK , Z ČEHOŽ BYLY DVĚ FAKT VÁŽNÉ TAK, ŽE JSEM NESMĚLA NĚKOLIK DNÍ ANI NOHU Z POSTELE SPUSTIT, VÍM UŽ VELICE DOBŘE, CO TROMBÓZA A JEJÍ LÉČENÍ OBNÁŠEJÍ. JIŘÍ NEVÍ ZHOLA NIC A NECHCE VĚDĚT, PROTOŽE SE CÍTÍ VELICE UBLÍŽENÝ. NEMÁ PRÁVO NA TAKOVÝ POCIT,PROTOŽE MŮŽE BÝT RÁD, ŽE SE NA ULTRAZVUK DOPLAZIL. NEMĚL SANITKU A ŠEL SKOPRO 2 KM PĚŠKY OD VLAKU, JELIKOŽ NIOC K NEMOCNICI NEJELO A ON NA AUTOBUS NEHODLAL ČEKAT. JE TO BLÁZEN BLÁZNIVÁ, PROTOŽE OHROZIL SÁM SEBE. PALIČÁK A TUPOHLAVÝ BERAN. NEMÁ SMYSL, ABYCH MU JÁ COKOLI VYSVĚTLOVALA, PROTO CHCI, AV BY TO UDĚLAL ZA MNE OPANÍ DOKTORKA V NEMOCNICI. BUDE MNE TA NÁVŠTĚVA U NĚJ STÁT HODNĚ SIL, PROTOŽE PSYCHICKY JSEM NA DNE A NEDOKÁŽU SE PATRNĚ OVLÁDAT, JAK BY BYLO NAMÍSTĚ.HLÁŠENÍ JSEM PROVEDLA, NYNÍ JDU CHRNĚT.
ZAPLAT PAN BUH ZE JE VE SPITALE.
DÍKY BOHU, ŽE TAM JE, TEĎ, ABY HO TAM DOKTOŘI UDRŽELI. LENKO, NEDEJ SE A VYDRŽ!
ALE JO, JÁ VYDŽÍM,ALE JIŘÍ JE DĚSNĚ NETRPĚLIVÝ A NEDOKÁŽE S DOBŘE PODROBIT REŽIMU NEMOCNICE. BYLA JSEM RÁDA, ŽE MOJE NAŘÍZENÍ, ABY SI NETROUFAQL ODEJÍT S TROMBÓZOU Z NEMOCNICE DOMŮ, KONEČNĚ SLYŠEL A PODROBIL SE. DNES, KDYŽ JSM PO PŘÍJEZDU OD JIŘÍHOM ŠLA HLÁSIT VÝSLEDEK PRAKTIKOVI, ODPOVĚDĚL MI S ÚSMĚVEM, ŽE ON UŽ VĚDĚL A VÍ, ŽE TA TROMBÓZA V NOZE JE. NO, JITĚ PŘIŠEL K TÉMUŽ PŘESVĚDČENÍ JAKO JÁ, PROTOŽE NA MNE SKORO SPIKLENECKY ZAMRKAL. MYSLÍM SI, ŽE TAKTICKY JIŘÍMU NIC KONKRÉTRNÍHO NESDĚLOVAL, JEN HO NA TO VYŠETŘENÍ ODESLAL. JÁ JSEM SIR SKORO JISTA, ŽE KDYBY JIŘÍ O TÉ ,DOKTOOVI UŽ ZCELA JASNÉ DIAGNÓZE VĚDĚL, NIKAM BY NEŠEL A POTVRZENÍ TROMBÓZY ULTRAZVUKEM BY ODDALOVAL.
LENKO, JAK JE JIŘÍMU? JE TO ALE PATÁLIE S TAKHLE TVRDOHLAVÝM MUŽSKÝM! (h)
Kořeny mám v Praze. Tady jsem se narodila a tady taky už o malilinko víc než celé půlstoletí žiji. Už od mala jsem měla toulavé boty, už jako dítě jsem ráda jezdila kamkoli. Později vandry, čundry, voda, hory. A jako dospělá jsem často a ráda brázdila svět, soukromě i služebně, ale nejradši asi s báglem na zádech. Ale vždycky jsem měla doma své lidi, ke kterým jsem se ráda vracela a kterým jsem ráda povídala, co jsem kde viděla a zažila. Poslední dobou ovšem taky „moudřím“ a ten bágl na zádech už je mi trochu nepohodlný. Ale hlavně, jak se mi ze života začali postupně vytrácet ti moji lidé, až nezbyl už ani jeden jediný, tak už nějak nemám chuť se toulat. Jsem spokojená doma, kde na mě čekají moje čtyři kožichy, a jsem osudu vděčná za to, co všechno jsem viděla a zažila. Za deset let bych se ráda viděla stejně spokojená doma tak, jako jsem dnes, ve světě relativně stejně bezpečném, jako dnes.
JEŠTĚ OT K E SNĚHU. DNES JSEM ODHÁZELA VŠECHEN SNÍH Z CESTIČEK NA ZÁHONY. I KDYŽ MÁ ZAHRÁDKU MALOU JAK DLAŇ, BYLA TO DOSTVELKÁ PRÁCE. SNÍH ALE ZAČAL TÁT A MÁ V NOCI TÁT DÁL. BYLO BY MI MOC LÍTO, KDYBY SE SNÍH VSÁKL DO ZEMĚ CESTIČEK, NE NA ZÁHONKY, TAKŽE JSEM MAL KALA SKORO DO TMY. A UŽ TO VYPADÁ, ŽE ZAČALONA NOC PRŠET, DRŽTE MI PĚSTI, ABYCH SE ZÍTRA DOKLOUZALA NA BĚLSKÉ NÁDRAŽÍ, PŘEŠLA BEZ ÚHONY TEN ÚSEK OD VLAKU NA AUTOBUS A DOPLÁCALA JSEM SE BEZ ÚHONY AŽ DO NEMOCNICE A ZPĚT. MÁM V BATŮŽKU NESMEKY, KTERÉ NASADÍM HNED PŘED DOMEM, POKUD TO BUDE KLLOUZAT. JSEM NA TU LEDOVKU PŘIPRAVENÁ A SNAD I DOBŘE VYBAVENÁ. KDYBY V NEMOCNICI JIŘÍ POTŘEBNÉ VĚCI MĚL, ODLOŽILA BYCH CESU ZA NÍM NA JINDY. TAKTO TO NEJDE, NEMÁ SI ANI ČÍM UTŘÍT POZADÍ A A ANI SI DO ČEHO RUCE UTŘÍT.ZKRÁTKA JET MUSÍM ZÍTRA. CO SI OD NĚJ VYSLECHNU, O TOM RADĚJI NEMLUVÍM DOPŘEDU, PROTOŽE VÍM A TUŠÍM PŘEDEM.
DEDE, MĚLA JSEM OPRAVDU OBROVSKY ZAPUŠTĚNÉ KOŘENY VE STARÉM MOSTĚ, KTERÝ ZBOURALI. VYKOŘENILI MNE TÍM, ŽE CELÉ MĚSTO NARVALI DO KRABIC OD BOT, KE JSEM OPRAVDU KOŘENY NEZAPUSTILA. NOVÝ MOST MI PŘIPADÁ STRA.ŠNĚ ROZTAHANÝ A NEMÁ KLASICKÝ STŘED MĚSTA, JAKÝM BYLO MÍROVÉ NÁMĚSTÍ VE STARÉM MOSTĚ.NOVÉ STAVBY, KTERÉ VZNIKLY ZA KOMANČŮ SE MI NELÍBILY NIKDY. V ROCE 1990 JSEM Z MOSTU KVŮLI STÁLE NEMOCNÝNM DCERKÁM PRCHLA SEM, DO BĚLÉ NAD RADBUZOU. KRAJINA JE TU PŘENÁDHERNÁ, ALE LIDI… ANI NEMLUVÍM. KDO VÍ, CO BYLO HRANIČNÍ PÁSMO NEJVYŠŠÍHO STRUPNĚ OCHRANY PŘWED NEPŘÍTELEM, UŽ JISTĚ PŘESNĚ VÍ, JAKÉ SLOŽENÍ OBYVATEL A JAKÝ ZPŮSOB ŽIVOTA TU JE STÁLE A JISTĚ PŘETRVÁ DO MÉ SMRTI. ZKRÁTKA, KDYBY BYLO, KAM SE VRÁTIT, ASI BYCH SE VRACELA. ALE BOJÍM SE, ŽE AŽ SE ZAS ZAČNĚ TĚŽIT V POVRCHOVÝCH LOMECH KOLEM MOSTU, BUDE TO TAM OPĚT STEJNÉ, JAKO ZA KOMANČŮ, KDY JSEM TAM ŽÍT MUSELA. TADY SI NEZVYKNU NIKDY, NEMÁM TU PŘÁTELE, PROTOŽE TI MI ZŮSTALI V MOSTĚ.OBČAS SE DO MOSTU K PŘÁTELŮM RÁDA OPODÍVÁM, ALE ŽÍT UŽ BYCH TAM NEMOHLA A NI NECHTĚLA. VÍM TOHO DOST, ABYCH SE V MOSTĚ ŽÍT BÁLA. PŘÍRODA KOLEM MOSTU SE SICE POMALINKU ZVETILA, ALE NEVĚŘÍM, ŽE TO ZLEOPŠENÍ BUDE TRVALÉ, POKUD SE ZAS BUDOU OTEVÍRAT OKOLNÍ DOLY. ONA BOHATĚ STAČÍ CHEMIČKA A NĚKOLIK ELEKTRÁREN V OKOLÍ, ABY SE TO ZAS VRÁTILO DO STARÝCH KOLEJÍ. NECHÁPU DIODNES, ŽE TAM MÝCH 23 SPOLUŽÁKŮ Z GYMPLU, KTEŘÍ VYSTUDOVALI LÉKAŘSKOU FAKULTU V OLOMOUCI, JEŠTĚ VYDRŽÍ ŽÍT DÁL.MNĚ PO TĚCH 37 LETCH ŽIVOTA V MOSTĚ ZŮSTALA NA PAMÁTKU NEMOC CHOPN III. STUPNĚ,. DUSÍM SE A MOC ZKLE SE MI DEJCHÁ, NEMOCNÉ SRDCE NESTÍHÁ DOZÁSOBIT PLÍCE A PRŮDUŠKY. V ŽO IVOTĚ JSEM NEVZALA CIGARETU ANI NIC PODOBNÉHO DO ÚST. NIKDY SE U NÁS V RODINĚ NEKOUŘILO, NIKDO TAKY NEKOUŘIL A NEKOUŘÍ, A PŘESTO MÁM CHOPN. PRÝ JE TO TÍM ŽIVOTEM V ZAPRÁŠENÉM A ZACHEMIZOVANÉM OVZDUŠÍ. NEJLEPŠÍ NA TOM JE, ŽE SE NEMOC OBJEVILA AŽ PO 25 LETECH ŽIVOTA V BĚLÉ, KDE NIC PODOBNÉHO OPRAVDU NENÍ. VŽDYŤ SE TU NIC PODOBNÉHO ANI STAVĚT NESMĚLO, BYLA ZDE TZV . NÁRAZNÍKOVÁ ZÓNA, KDE BY VŠECHNO ZNIČILO A SROVNALO SE SE ZEMÍ. KDYBY NA KOMANČE TO „ŠPATNÉ “ NĚMECKO ZAÚTOČILO. O TOM VÍ MÁLOKDO, ALE PRAVDA TO JE. A JELIKOŽ POHRANIČNÍ HVOZDY BYLY DOSTUPNÉ A PŘÍSTUPNÉ JEN PRO VOJÁKY POHRANIČNÍ STRÁŽE, NIC SE TU ANI NETĚILO A NESMĚLO ANI SBÍRAT. PŘÍRODA JE TU ZACHOVALÁ A ZDRAVÁ. NJO, TAK JEN ZOPAKUJU SVOJE HLÁSÁNÍ: JIŘÍ JE V NEMOCNICI, ALE NE S RŮŽÍ. NECHALI SI HO TAM NA ZÁKLADĚ SONOGRAFICKÉHO VYŠETŘENÍ ŽIL TÉ NOHY, CO V NÍ RŮŽE BYLA ROZJETÁ. MÁ V TÉ NOZE OPRAVDU DOCELA SILNOU TROMBÓZU, KTEROU TAM MUSÍ DŘI VYLÉČIT.DOCELA JSEM TUTO DIAGNÓZU OČEKÁVALA. BYLO MI HODNĚ PODEZŘELÉ, ŽE JIŘÍ STÁLE NAŘÍKÁ NA BLOLEST V NOZE, I KDYŽ SE RŮŽE V NÍ UŽ ZAHOJILA.NEBUDE TO ZÍTRA NÁVŠTĚVA PŘÍJEMNÁ, JELIKOŽ JIŘÍ STÁLE NECHÁPE, PROČ TAM ZŮSTAT MUSEL. NEBYL VE ŠOPITÁLE OD SVÝCH 10 LET, KDY MĚL ŽLOUTENKU. DO TÉTO DOBY TAM CHODIL JEN ZA MNOU NEBO NYNÍ ZA SVOU MATKOU A JEN NA NÁVŠTĚVU. NIKDY V NEMOCNICI LEŽET NEMUSEL, TAKŽE UŽ TAM ZTROPIL NĚJAKOU NEPŘÍJEMNOST. NEBUDE TO TAM MÍT LEHKÉ, TO TEDY PŘEDPOKLÁDÁM A TUŠÍM,ALE ZA NÍM JÍT ZÍTRA MUSÍM. MĚJTE SE DOBŘE.
My budeme v naší vísce v květnu 15 let,kořeny jsem lehce rozhodila a světe div se, uchytily se.Něco ještě zůstalo v rodném městě ale jsou tam dnes už mladé výhonky z původního kmenu, tak mne to zas až tak nemrzí.Jsem tu doma a jsem tu ráda, za humny je krásná příroda, taková, jaká je u nás v Česku i na Moravě všude, jsou to utěšená místa a i když mám někdy toulavé boty,moc ráda je luftuju u nás. A dostávám se tak trochu i k meritu mojí věci, nezapomínejte na letošní setkání na Rusavě,je tam kouzelně. Dede, bezva téma,plně Tě chápu, zvláště pro nás Střelce neposedné je fajn se trochu připoutat. (inlove)
Chichi, Dede, zmátla jsi mě, očekávala jsme mlsotník o koření! (chuckle)
No, já jsem se po přestěhování z Moravy na sever Čech cítila vykořeněná a trvalo mi, než jsem kořínky zapustila. A kdybych se měla ještě někdy stěhovat, což nepředpokládám, ale člověk nikdy neví, tak jedině zpátky do rodného města. Tam to mám pořád ráda a stále tam žije spousta lidí, které mám ráda. Jinak Vánoce, narozeniny, rodinná výročí jsme, když byli naši kluci malí, slavívali u rodičů. Teď se historie opakuje, my jsme převzali štafetový kolík a mladí jezdí k nám, občas přijede některá z neteří s rodinkou a tak se vyváří u nás. A já to dělám ráda! (inlove) Zároveň ale doufám, že se ještě podívám na spoustu zajímavých míst. A za těch deset let – vidím to stejně jako Lída přede mnou – ráda bych byla naživu!
nás rodiče taky přestěhovali z frýdku-místku do české lípy, ale protože jsem byla ještě dítě, tak na moravu a místecké náměstí a beskydy mám krásné vzpomínky, ale doma se cítím mezi kopečkama u nás na severu. to je vždycky taková radost když přiletím do prahy, sednu na autobus a po zatáčkách v dubé už jsou vidět ty naše hory, úplně se mi rozbouchá srdce
Trvalo to dlouho, ale už asi jsem si zvyklá,a taky zmoudřela, jak hezky píšeš. Dřív to bylo všude dobře, tak co doma, dnes už všude dobře,doma nejlíp.
Hlášení o Rozárce: situace se neopakovala, vše je ok. Včera jsme byli na veterině s Čendou – ach ta jeho gingivitis – ptala jsem se na to. Prý to kočky někdy mívají, když mají tvrdý bobek, tak se to může přihodit. Hlídáme ji ale dál, nicméně asi to byl naštěstí planý poplach. Díky za zájem 🙂
Prima, že se poplach vlastně nekonal – to je člověk (i ta kočka samozřejmě:)) vždycky rád 🙂
Milovala jsem Byt, jen mi tam nakonec lezl na nervy randál (vedle domu byla výpadovka, pak tam postavili tříúrovňovou křižovatku).
Makovej domek byl hezkej a dost jsem se s ním nadřela, ale měl fakt blbý sousedství.
Dubojed domek a.k.a. Kabina na míru je jenom malinkatej kousínek od míst, kam jsem odjakživa ráda chodila. Vypadá zatím jako domek za odměnu. Zdaleka jsem se tu nenadřela tolik jako v Makovým domku a je mi tu mnohem dřív doma. Vlastně už po týdnu. V podstatě hned, jak jsem si tu pověsila klobouk.
Tak se uvidí.
Je teda malinkej, takže případný větší návštěvy přepadávají oknem do zahrady. 😉 Jo a až zmoudřím, dle definice Dede, budu muset nějak jinak vymyslet ten žebřík na horní palubu, páč se zmoudřelýma kloubama to asi bude trochu výzva. 🙂
Jinak jsem taky ten typ, co je schopnej prochodit půl světa – pod podmínkou, že někde existuje místo, kam se nakonec vrátím.
Kladkostroj? Donny s Melly budou tahat a člověka pomalu stoupat. 🙂
Dobrej nápad (chuckle)
Tak ať se ti v domku krásně bydlí a potkáš v jeho okolí plno příjemných lidí (inlove)
To už potkávám. Příjemní lidi jsou asi polovina toho, proč je tu dobře. 🙂 Dokonce tu už mám i oblíbenou hospodu, kde si mě pamatujou, i když se tam nevyskytuju nijak pravidelně.
Pro mě je asi domov tam, kde se mě zeptají, kde jsem byla tak dlouho, že mě bůhvíkolik týdnů neviděli.
Alasdaire: dobrej nápad! Ale spodní okna jsou v takový nížce, že je možný prolézt i bez mechanizace. 🙂 Až tam bude ještě i ta pergola, dočkám se toho, že budu podávat občerstvení kuchyňským oknem. To jsem vždycky chtěla! (coffee) (pi)
Ioan, tohle musíme promyslet a propracovat!!! Já zatím schody nahoru beru po dvou kupodivu i po tom zranění, ale přijde den, kdy se klouby zeptají „Alasdaire Alasdaire, zdalipak jsi myslel na naše stá…ehm…moudrost? Zdalipak jsi myslel na svůj věk? Zdalipak jsi vůbec myslel? 😀
Jestli chceš, tak ti je ve tvé moudrosti půjčím. Ony jsou sehraný. O Melinku se opřeš a Donda ti podrazí nohy. Nebo tě potáhnou nahoru obě, ale každá jinam. A ve finále, až se na tebe sesype i to jistící lano, tě svorně přijdou olízat. Melinka ti přitom vyrazí zuby, protože se lekne zbytků padajícího lana, a Donda tě radostně šťouchne čenichem do oka. 🙂
Výborně, budu jako John Silver, chromý a jednooký. 😀 Ale na zuby pozor, mám nové po tom co mi je vyrazila větev. 😀
Ajo, kladkostroj na schody.
A víš, že to už dělají? Učím to každýho psa Penuškou počínaje, aby mi uměl v případě potřeby udělat oporu, když někam lezu. Ona mají přece jenom permanentní mačky… 😀
Tahají mě tu do venkovních schodů, z nichž je jeden tak šikmej, že je skoro vodorovnej, a za klouzavýho počasí se tam po dvou vylézt nedá. Tak tam lezu po desíti. No pasarán!
ne vodorovnej, svislej… ale však rozumíš (think)
Rozumím, ale jak je to možné? To tam nastražil nějaký obzvláště zlomyslný schodař.
Ony jsou to schody venku ve stráni a jednomu ujela taková ta kolmá destička. Takže se z něj stala skluzavka.
Domácí žebřík na horní palubu je pěknej dřevěnej, ale když se mě klouby ptají, zdalipak jsem ve své moudrosti vůbec myslela, tak mi o nich psice taky pomáhají. 🙂
Melinka po tom žebříku kráčí precizně jako dáma, Donda řízeně padá. Někdy s akrobatickými mezistupni. A strašně ji to baví. Ona by to uměla slézt normálně, ale proč to dělat, ne?
Normálnost není pro borderkolie. 😀
Pokud jde o zcela normální a stoprocentně zakořeněné kólie…
http://www.jigidi.com/solve.php?id=NH9LH4A6
JO, TYS ČÍSLO VELIKÝ. TVOJE LÍČENÍ MI DNESKA OPERAVDU KRÁSNĚ ZVEDLO NÁLADU POMTOM PEERNÉM A DOST TĚŽKÉM DNI. BYLA JSEM HODNĚ SMUTNÁ A NEŠŤASTNÁ Z VÝVOJE SITUACE, NYNÍSE ŘEHOÉNÍM H NAHLAS A JEM MIM KONEČNĚ DALEKO,LÉPE NŽLI RÁNO. JIŘÍ DNES DOMŮ ZE SONA, NA KTERÉ HO VČERA ASPOŇ ODESLAL PRAKTIK, NEDOJEL.V TÉ NJOZE VZNUIKLA TROMBÓZA, TAKŽE SI HO NECHALI V NEMOCNICI. ALE UŽ JSEM SI VYPOSLECHLA PO TELEFONU DOST NA TO, ABYCH NEBYLA VESELÁ. TA TROMBÓZA JE DŮVOD, PROČ V NEMOCNICI MUSEL HNEDLE ZŮSTAT, TU RŮŽI PRÝ UŽ DOLÉČENOU MÁ, TAKŽE JI UŽ DŘI LÉČIT NEBUDOU. JSEM Z TOHO LELEN, CIOPAK TI DOKTOŘI NEVIDÍ, JAK TA NOHA VYPADÁ I DNES, KDYZ NÍ KONEČNĚ UŽ NIC NETEČE? NO, PŘIPADÁM SI DIVNĚ JAKO VELKÁ KOČKA VE ŠVÉDSKU. TAM TAKY MUSÍ CHODIT K DOKTORUPOUZE S JEDINÝM PROBLÉMEM.PŘI KAŽDÉ ORDINACI TAM ŘEŠÍ POUZE JEDEN JEDINÝ PROBLÉM, DVY UŽ JSOU NEPŘÍPUSTNÉ. NO, ASI SE TO PRÁVĚ DNES STALO JIŘÍMU A OM JE Z TOHO DĚSNĚ VZTEKLÝ A ROZLADĚNÝ. ALE BUDE SNASD LÍP. ZÍTRA BRZY RÁNO VSTÁVÁM, ABYCH MU DO NEMOCNICE DOPRAVILA VŠE, CO TAM POTŘEBUJE. NEMÁ TAM ANI PANTOFLE( TĚCH ZATÍM NETŘEBA, DSTEJNĚ NESMÍ Z POSTELE) ALE NEMÁ ANI RUČNÍK , TOALETNÍ POTŘEBY APOD. MUSÍM TEDY ZÍTRA VSTÁT A DOJET RANNÍM VLAKEM. JEDINĚ K NĚMU JE PŘÍPOJ AUTOBUSU, CO MNE DOVEZE AŽ K NEMOCNICI. JINAK BYCH V TOM SNĚHU A MARASTU N MUSELA UJÍT I S TAŠKOU CCA 2 A PŮL KM, ABYCH SE DOSTALA NA MÍSTO. TA NEMOCNICE STOJÍ ZCELA NA KONCI A ÚPLNÉM KRAJI, SKORO MIMO MĚSTO, TAKŽE JE TO FAKT OD VLAKU DÁLAVA. A SZTĚŽKOU TAŠKOU VĚCÍ , DO KOPPEČKA , Z KOPEČKA A ZAS DO KOPEČKA, BEZ KOČÁRU A JEN O HŮLCE BYCH TO NEDOŠLA.JEN MI NĚJAK NEDOŠLO, PROČ SI RADNÍ POSTAVILI NEMOCNICI AŽ NA DRUHÉM KONCI MĚSTA A NEJEZDÍ K NÍ SKRO ŽÁDNÁ DOPRAVA, KDYŽ TAM JEZS ZDÍ SPOUSTY PACIENTŮ ZE ŠIROKÉHO OKOLÍ TŘEBA I NA REHABILITACI A NEJRŮZNĚJŠÍ VYŠETŘENÍ. MĚSTO SICE SLIBOVALO , ŽE DOPRAVA BUDE, ALE NĚJAK SKUTEK UTEK. VĚTŠINOU AUTOBUSY OD NÁDRAŽÍ VLAKOVÉHO VYJEDOU, ALE VĚTŠINA Z NICH KONČÍ NA NÁDRAŽÍ AUTOBUSOVÉM, KTERÉ JE SICE V KOUSEK OD STŘEDU MĚSTA, ALE K NEMOCNICI JE TOM JEŠTĚ CCA 1,5 KM. HROMADNÁ DOPRAVA V PO DOMAŽLICÍCH SKORO ROVNA NULE, KDO MŮŽE, CHODÍ PĚŠKY, KDO NEMŮŽE CHODIT, TEN MÁ JEN SMŮLU. VŠE JE OPRAVDU DALEKO, VŠECHNY ÚŘADY JSOU SIC VE STŘEDU MĚSTA, ALE NÁDRAŽÍ I ZASTÁVKA VLAKU JSOU OPRAVDU KUS. KDYŽ SE CHCI DOSTAT Z TZV ZASTÁVKY VLAKU NA NÁMĚSTÍ, MUSÍM SEJÍT KOPEC DOLŮ A JEŠTĚ VĚTŠÍ CESTOU NA NÁMĚSTÍ VYŠPLHAT VZHŮRU. ZKRÁTKA DOMAŽLICE JSOU PRO ŠPATNĚ CHODÍCÍHO TÚRA NA CELÝ DEN. A JEŠTĚ MOC PĚKNÝ FÓREK PROMPRAŽÁKY. ZNÁTE LATINSKÝ VÝRAZ PRO CESTU DO PROSEKA?POKUD NE, VĚZTE, ŽE SE CESTA DO PROSEKA ZOVE POLATINSKU PROSEKTURA. HLÁŠENÍMJSWEM PODALA, NYNÍMJDU DOPŘIPRAVIT VĚCI A JDUN CHRNĚT, ABY RANNÍ SPOJ NEZMEŠKALA.
Leni, to jsem ráda, že se směješ. 🙂
Třeba mají dři pravdu, růže tam už být nemusí a můžou se jenom dořešovat ty další věci, sekundární. To by bylo o fousek lepší.
(Ony ty sekundární věci občas vypadají hrůzostrašněji než ty primární. Mělas vidět můj hnátek, už srostlej, když se rozhodl, že nebude čekat na žádnej doktorskej termín a milou chirurgickou ocel si z kosti vytlačí a vyhnisá sám. 😀 )
Na každý pád přeju Jiřímu, aby se dal úplně dohromady, a tobě, abys zvládala městský túry tak, jak potřebuješ.
IO, MYSLÍM, ŽE NĚJAKÝ ZŮSTATEK STREPTOKOKA TAM HJE, PROTOŽE SEDIMENTRACE DOBRÁ NEBYLA A JIŘÍ VYFASOVAL VČERA TAKY DALŠÍ KRABICI ATB. A TEN ULTRAZVUK NÁSLEDOVAL LOGICKY A HLAVNĚ PROTO, ŽE NOHA MOC NESPLASÁVALA, BYLA DOST HIORKÁ FURT A JŘÍ STÁLE NAŘÍKAL, ŽE BOLÍ JAK SFIŇA, I KDYŽ UŽ Z NÍ NUIC NETEKLO. HNED MNE TA SOUVISLOST BN NAPADLA, ALE MLČELA JSEM A DOBŘE JSEM UDĚLALA, PROTOŽE JINAK BY SE NA TEN ULTRAZVUK JIŘÍ DOKÁZAL VYKAŠLAT. NO, ION JEŠTĚ STÁLE NECHÁPE, CO TROMBÓZA MŮŽE ZAVINIT, KDYŽ SE NELÉČÍ. JELIKOŽ V NEMOCNICI OD 10 LET NELEŽEL, NEBUDE TO PRO NĚJ VŮBEC NIC LEHLKÉHO. MUSÍ SE OBRNIT TRPĚLIVOSTÍ, NE DŠTÍT KOLEM SEBE HORKOU LÁVU JAK VYBUCHUJÍCÍ SOPKA. ALE SVŮJ DÍL SCHYTÁM ZÍTRA HLAVNĚ JÁ SAMA, COŽ DOBŘE VÍM A TUŠÍM, ZDA SE OVK LÁDNU, TO NETUŠÍM. NA TAKOVÝ VÝKON JSEM PSYCHICKY HODNĚ VYČERPANÁ. ZDRAVÍM VÁS VŠECHNY A JDU CHRNĚT, ABYCH NEZASPALA RANNÍ SPOJ A TEN AUTOBUS. ZPÁTKY JE MI TO JEDNO, BEZB TAŠKY UŽ TEN KUS K VLAKU UJDU I JEN S HŮLKOU.
moje rodné město je Děčín, ten budu navždy milovat…patří mu moje srdce…Chrudim byla přechod..prožila jsem tam první čtvrtinu života, ale kořeny nezapustila…nekořením ani o kus dál v Perníkovicích…kde trávím druhou a zatím jen část třetí čtvrtiny … kde bych chtěla zakořenit vím…na Beaveru,nedaleko Strážku u Bystřice nad Pernštejnem…je to krásnej sen…
Sharko, sleduj realitní inzerci… co víš! Když tě tam osud bude chtít mít, může se stát ledacos (inlove)
Tak mi chcípla baterka v autě. No, bude mít čtyři roky, má nárok. Naštěstí bydlím u nás na vsi, takže už se tu zastavil náš mechanik, koukl, jakou potřebuju, objedná mi ji a zítra namontuje. A v poledne mě zaskočí nastartovat přes kabely, abych mohla jet do Hradce nahrávat. Díky vánočnímu dárku od Marka mám v autě kabely svoje, takže když mi to chcípne v Hradci, mám naději se zase dostat domů 🙂 Ale stejně se raduju, že je zima (wave)
Jo a od zítřka do pátku babičkuju na plný úvazek a bez pomoci, takže asi nakouknu jen tehdy, když malej nezbeda usne:))
takl do Hradce se ti to nabije a pokud tam nebudeš stát dlouho, nebudeš ty startovací kabely potřebovat…přes noc se to zase vybije,asi to má za sebou…
Když jsem nastoupila do důchodu a zůstala doma, tak jsem se jaksi uklidnila, uspokojila, že už nemusím brzy ráno vstávat a řítit se do Brna za prací. Že se mohu rozhodnout, jak naložím se svým časem. Ono čtyřicet čtyři let bez jakékoli zastávky, kromě dovolených – jednoho utahá. Mezi tím si skočit na svépomocnou výstavbu domu, potom jej za pochodu dodělávat (stavěli jsme z nutnosti, protože jsme neměli kde bydlet), potom jej udržovat a najednou jsou tu starobní léta a s nimi klííídek. A kořeny, ty mám opravdu hluboko. Ráda cestuji, ALE! nejlépe abych byla na noc zpět ve své posteli 😉 . Ono to nejde, když chce člověk něco vidět a na chvíli změnit prostředí, a tak jsem cestování zúžila na naši republiku, kde se cítím v bezpečí, prostě DOMA. Jdeme s Ajvi douklízet sníh před domem, jak odhrnovali ze silnice, tak jsme zabarikádovaní 🙂 . Jsem jako Xerxová, ráda uklízím sníh!
Tedy Alex! ty odhazuješ sníh??? Morava vyhrála! My nemáme ani dva centimetry, uklidila jsem hravě s koštětem…
Jinak s tou postelí máš pravdu (chuckle) Mám báječnou postel přesně podle mých požadavků a taky se od ní začínám nerada vzdalovat! 😀
jsem ráno odhrabávala a ometala auto o 106…
V Praze mám kořeny, tam jsem se narodila. Na Kladně mám kořeny, tam jsem žila třicet let, vdala se a narodili se mi dva synové. Dodnes se zajímám (a osobně se mně dotýká)o to, co se v obou městech děje, jak se mění. A teď už léta kořením tady na samotě. A nepřekážejí mi v tom ani ty „městské“ kořeny, je mi tu dobře. A kde bych se ráda viděla za deset let? Naživu!! 😀
Lído, to je přesné! (rofl)
A máš pravdu, mě taky bude vždycky zajímat, co se děje v místech, kde jsem žila – a mám jich ke sledování poměrně dost:))
To je normální, Dede. poznej svět, aby ses naučil(a) vážit si domova. 🙂 Mám to tak taky. Sice boty z toulavého telete, ale tahle země, domov můj – jak se tuším zpívá někde v druhé sloce hymny. (cz)
Máš pravdu, Alasdaire (inlove)
Pokud zakořenění znamená zmoudření, pak jsou moudrá už od narození (rofl) (rofl) … já jsem ten, který zůstává, který netouží vidět, co je za obzorem. Jsem čekanka, nikoli pampeliškové chmýří. Já si dokonce neumím představit, že bych žila jinde, a to ani v rámci Moravy, natož celého světa. Ano, jsem stižena domácí nemocí … (chuckle)
Ygo! 😀 No, pokud slovem moudřím nahrazuju slovo stárnu (a tedy radši sedím na zadku doma:)), pak ty bys byla stará od narození a tomu se mi fakt nechce věřit! (rofl)
Tvoji oddanost svému kraji však konečně úplně chápu (inlove)
To bude aj tým Domom, Dede. Našla si svoj pevný bod na Zemi. Ja som sa túlala po svete a po kamarátoch rada, kým boli naši komplet a mama v poriadku. Potom sa bolo treba starať a byť v pohotovosti a teraz, keď otec osamel, tak cítim povinnosť – ale asi aj potrebu – „robiť“ sviatky aspoň pre neho. A hocikedy môžeme zaskočiť k bratovi alebo sesternici na dedinu, a to je tiež fajn.
Máš pravdu, je to Domem a pak tím, že už nemusím utíkat za přírodou, což jsem vždycky dělala. Dnes mi stačí vyjít na zápraží a případně za humna a mám všechno, co potřebuju 🙂
Jinak tě chápu i ve vztahu k tatínkovi. A je fajn, že můžeš zaskakovat na vesnici – mimo jiné i za Jackie. myslím, že ta by mi to taky potvrdila! (inlove)
Víš DEDE, člověk asi musí vyjet za hranice svého domova, aby se rád vracel. A je velice důležité mít se kam vracet.
My s manželem rádi vyrážíme za hranice všedních dní. Na dovolenou po staré dobré Evropě. Ale i během roku rádi vyrazíme třeba jen do Prahy. Jak říkáme, dokud mě to chodí a zdraví slouží, tak budeme vyrážet na naše výlety.
A jak moudřím DEDE ? Letos v březnu oslavím abrahámoviny. A to myslím, že je v životě ženy docela významný předěl. Co si budeme povídat, mládí už pomalu ale jistě odchází v dál. Už se za ničím neženu. Mám ráda tu svojí člověčí a zvířecí smečku okolo sebe doma. Moc ráda babičkuju. Vážím si každé krásné chvíle a uchovám si je v srdci. Protože vzpomínky nám nikdo nevezme.
A přeju si pro sebe a svoje blízké zdraví, štěstí a lásku.
Teda to jsem se nějak rozfilozofovala. Ale já to tak opravdu cítím.
Míšo (h), tenhle bod už mám za sebou a máš pravdu, předěl to je. Popravdě už jsem ve věku babičky Boženy Němcové… ale ty rozdíly asi nebudou jen v počtu vnoučat a (ne)ochotě skákat přes plot pro peříčko 😛
Jinak jsi to napsala moc pěkně 🙂
Samotnou mě překvapuje, že jsem tak ráda doma. Dřív jsme třeba chodili na Silvestra někam za zábavou a v současné době se nám nechce.
Možná je to i proto, že během roku se doma vyskytuju málo a pokud jo, tak stejně sedím v pracovně a makám.
A za deset let bych se ráda viděla tady. Prostě tady na vsi, je mi tu dobře- ve městě mi začínají vadit ty davy lidí 🙂
Matyldo, myslím, že jsme na tom hodně podobně (inlove)