Psy jsem na povel „nechej“ naučila s jistou trpělivostí dost snadno. No, ne úplně snadno, ale šlo to, kavalírky se snažily vyhovět. S kočičáky je situace o dost jinačí.

Nepochybně by bylo jednodušší, kdyby nesežrali všechno, co není zavřené nebo přitlučené hřebíkem. Oriášek objevil kouzlo nudlí do polévky. Nejdřív jsem měla pocit, že na stůl leze jen tak z nezbednosti, dokud hladina nudlí v misce nezačala povážlivě klesat. Ještě že jsme měli po obědě!

Do večeře k misce teskně lnulo pár přischlých nudliček, zatímco Oriášek dvacet minut po obvyklé hodině krmení imitoval smrt hlady a vysílením. Naštěstí půlka kapsičky a miska granulí doplnily nebohému kocourovi zásoby energie.

Chvíle klidu

Kilián se naopak zaměřil na buchty. Měla jsem vzít buchty s sebou na kreativní kurz v místní škole. Když jsem se při krájení vyhnula okousaným místům, dala se jablková buchta předložit veřejnosti. Někde na netu se vědci vyjádřili, že kočky neznají sladkou chuť. Nemohl by to Kilimu někdo vysvětlit?

Následné dekorování tašek převážně malovanými kočkami mi připomnělo, že jsem na lince nechala chladnout uvařené hovězí kosti z polévky s trochou masa. Když jsem přišla domů a chtěla z kostí obrat maso a flaksy pro zvěř, bylo mi řečeno, že kočkám už dávat nemusím (ovšem ty byly jiného názoru). Psice se tvářily natolik zoufale, že se na tuhle zhůvěřilost musely dívat, že jsem obrané maso až na malý kousek nacpala jen jim.

Hledejte kocoura!:))

Onehdy jsem chodila po domě a čuchala jak honicí pes – někde značkoval kocour. Nemohla jsem na to přijít, až jsem došla k vysavači. Požádala jsem syna, aby provedl dekontaminaci dotyčné techniky. Ten se k věci nějakou dobu neměl, až nakonec rozdělal hadici a trubky. A omdlel. Některý kocour načural dovnitř tak, že to nateklo i do vroubkované hadice. Jak, to je mi prozatím záhadou mimo hranice mé fantazie a anatomické možnosti kocourů (alespoň podle mne).

Oriášek si začal hrát se Světluškou, dřív to zkoušel jen Kilián. Psice radostně trdluje s prdelkou do vrchu a snaží se kocoura přimět k další hře. Ten ji nechá lovit svůj ocásek, aby ji následně propleskl.

Kilián Nekonečný:))

Vím, že v tomhle spoléhám na vstřícnost  našich psic. Kavalírky jsou hodné psí holky a zřejmě věří, že žádnou opravdovou lumpárnu bych nikdy nepřešla – z žádné strany.

Oriášek okusuje barborky. Doufám, že to znamená, že příští rok budeme mít všichni chuť k jídlu 🙂

Další fotky najdete tady: http://malcka.rajce.idnes.cz/2015_advent

A já se dnes směju a taky se ptám: Jak vaše zvěř prožívá vánoční přípravy, tedy hlavně úklid a pečení cukroví? Přidají se k pracujícím? Eh… kradou?

A pak jedna žasnoucí: jak si myslíte, že mohl kocour načůrat do hadice od vysavače???:))