BTW: O tichu netichém

BTW_dé_logoPokládám vedle počítače hrneček s kávou a zároveň vypínám rádio. K práci preferuju ticho. Udělám všechny potřebné úkony, přede mnou je čistá stránka a stačí jen začít. Jenže tvořit není lehké, takže se tiše připlíží chapadlo prokrastinace svádějící vůli na scestí, a já se zaposlouchám do svého ticha. A řeknu vám, zrovna dnes je to moc hezké ticho!:))

 

Tikají tu hodiny, počítač si občas zabzučí a za mojí židlí oddechuje spící pes. Sem tam zapraská v kamnech, takže ono neodbytné chapadlo prokrastinace navrhne, že by bylo dobré se jít podívat, zda není třeba přiložit. Odolám svodům a napíšu na čistou stránku aspoň název. V tichu zazní hluboký povzdech – ne můj, to se jen Berry překulila na druhý bok a dala světu najevo, že pokud jde o ni, tak je vše v nejlepším pořádku.

Stále ještě se nedokážu soustředit, takže přemýšlím o tichu. O jeho zvucích, které mě usvědčují z toho, že klamu sama sebe. To, co mám ráda, není ticho, ale klid. Úplné, hluboké ticho by mě asi vyděsilo. Běžný svět vlastně nikdy není úplně tichý a u člověka, který normálně slyší, nastane ohlušující ticho jen v okamžiku strašného šoku, kdy se lidské smysly v kritické vteřině restartují.

Mám ráda netiché ticho. Zní mi mnoha způsoby. Praskání v kamnech, psí oddechování, tikot hodin. Šumění deště v přírodě, ťukot kapek na okenní sklo. Noční ticho, které občas naruší zašustění listů ve vánku, pípnutí naráz probuzeného ptáka. Ticho rozpáleného letního poledne rušené jenom cvrkáním ospalých cvrčků. Ticho krajiny utopené v mlze či zasněžené, kdy člověk slyší jen své vlastní kroky, občasné praskání suchých větviček na cestě, ostrý výkřik dravého ptáka.

Čím jsem starší, tím radši netichému tichu naslouchám. I proto vám nejen v tyto adventní dny přeju krásné chvíle s přívětivě výmluvným tichem, ve kterém snadno uslyšíte nejen sami sebe, ale i ty, na kterých vám záleží.

 

A zrovna se zeptám: Jaké netiché ticho nejradši posloucháte vy? Doma, venku, kdekoliv?:))

 

1215dar1

Aktualizováno: 15.12.2015 — 09:09

30 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. Milovala jsem ticho na chalupě. Narušovalo ho v zimě praskání dřeva v kachlových kamnech, chrupání červotoče v trámech, vítr a meluzína, škrabkání myšek, celá chalupa žila svým životem. V létě zpívali ptáčci ještě za tmy. Když pršelo, tak kapky padaly na střechu a zněly jako jemné šumění.
    Bylo to zvláštní ticho, plné neklidu a života dřevěné chalupy.
    Kupodivu mám tady v našem pidibytečku na ubytovně také klid. Neslyším nic! Díky oknům do dvora neslyším tramvaje, auta z ulice, nic. Když jsou nájemníci nade mnou a vedle slušní, tak je tu opravdu klídek a ticho. Oceňuji to, spí se tu příjemně.
    Vzpomínám na dobu, kdy jsem na chalupě trávila Vánoce-Nový rok a přetáhla ten čas až do prvních týdnů v lednu. To už všichni odjeli, bylo prázdno a já jsem si pouštěla staré vinylové desky s operami a vážnou hudbou, chalupa rezonovala, vracela mi zpět tu nádhernou hudbu a já jsem se válela na gaučíku, občas přiložila do kamen…….
    Nojo, raději nevzpomínám, abych nebulela.

  2. A ještě jednou se budu opakovat (ale pak toho nechám:))

    Pokud máte doma někdo napsanou nějakou svoji pohádku, nechcete mi ji poslat k uveřejnění? Udělali bychom si pohádkové Vánoce… 🙂
    Zatím mám jednu od autorky, další určitě vymyslím, ale nevím, jestli jich dokážu vymyslet dost. Tak co, rodičové a prarodičové… nechce se vám publikovat svoji pohádkovou tvorbu? (wasntme)

  3. Děkuju vám všem za nádherné popisy vašich oblíbených netichých tich (inlove)

    Míšo, tvá lakonická poznámka (To víte, roky nejedli:))) mě dostala do kolen (rofl)

    Sníh voní, Hanko, ano! (Já chci sníh!!:))

    1. Sníh voní, voněl mi vždy na horách.
      Akorát jsem dbala příkazu „nejezte žlutý sníh“.

  4. Jako Km11 miluju ticho ranniho oceanu. Jeste pred vychodem slunce, ale uz se jasni. Tu a tam pipne probouzejici se ptak, prvni pelikani se klouzaji tesne nad vlnami, meni se barvy a ocean se line prevaluje na veky vekuv. Minotonost zvuku vln narazejicich na plaz je pro mne velmi ukidnujici.

    A pak ticho zasnezeneho lesa narusene jen hudbou vetru ve stromech. A ticho bezek klouzajicich po snehu. Mimochodem, vsimli jste si, ze snih voni?

  5. Omlouvám se za tak prudící předchozí příspěvek. Ale teprve dnes jsem se doprala pod peřinou (a právě za zvuku zbíječky od včerejšího rána po nyní) s nějakým virovým chcípem. Začal úžasně byl to ten „horemdolem“, nakonec s horečkou, sice rychlý, ale vyčerpávající.
    Mám moc ráda ta netichá ticha v lese. Tlumené ticho čerstvě napadaným sněhem, když ještě padával sníh. To jsem si brávala rychle dovolenou a šla do lesa prošlapávat s běžkami a tehdy ještě mladou Klérkou nebo před tím Eriskou – stopu. To bylo nádherné ticho. Nebo ticho v mlžném lese, když z větví stromů kapou na zem kapky sražené mlhy a šustí ve spadaném listí. A ticho v poledne za slunečného dne na letní pasece v lese, kde omamně voní borovice a tu a tam pípne nějaká ptíca zemdlená letním horkem. Jo to si potom říkám „A je na světě kráááásně!“ (h)

  6. He, he, tak zrovna v poslední dva týdny mne zvuky domova moc neberou, o tichu se nedá vůbec mluvit. Sice až na druhém konci ulice byl prodán dům a koupil jej nový majitel a jak je dnes tomu zvykem, okamžitě jej začal bourat. Ne měnit třicet let staré rozvody, prostě bourat a přestavovat. Už dva týdny od osmi ráno ulicí hrčí zvuk zbíječek. Jó adventní čas, čas rozjímání a ticha. (Nevím co na to říká chudák zabukistka Soňa, která bydlí od toho rambajzu ob jeden dům. To musí být situace na chocholouška (envy) ).

    1. ALEX,U VÁS SBÍJEČKY NA VEDLEJŠÍM DOMĚ, U NÁS HRČÍ A TAKTO RACHOTÍ OD RÁNA DO ODPOLEDNE T UŽ 4. MĚSÍC STAVEBNÍ STROJE. OBEC SI USMYSLILA, ŽE VYBUDUJE NOVÉ CHODNÍKY A POKRYJE NĚKOLIK ULIC NOVÝM P ASFALTEM. SBÍJEČKY A BAGRY NEJPRVE ROZBILY STARÝ ASFALT, PAK NAJELY HRČÍCÍ A PÍPAJÍCÍ BAGRY S BULDOZERY. VŠE MĚLO BÝT DOKONČENO A PŘEDÁNO DO KONCE ŘÍJNA, ALE JEN NA PAPÍŘE. VŠUDE SE ČLOVĚKPOTÝKÝ S ROZBITÝM POVRCHEM ,VŠUDE ROZJEŽDĚNÉ BAHNO A KDYBY CHODEC MĚL KŘÍDLA, BYL BY MOHL RADĚJI LÍTAT V POVĚTŘÍ. KLID NENÍ ANI O VÍKENDU, PROTOŽER E FIRMA NEMÁ KVALUITNÍ PRACOVNÍKY,TAKŽE UŽ PLATILA MĚSTU DNES DRUHOU MASTNOU POKUTU ZA NEDODRŽENÍ SJEDNANÉHO TERMÍNU DOKONČENÍ. NENÍ ANI DIVU, ŽE PRÁCI NEPŘEDALI VČAS, KDYŽ SPOUSTA DRAHÝCH STROJŮ STOJÍ LADEM, ZATÍMCO JEDEN KOPÁČ KOPE KRUMPÁČEM NEBO HÁZÍ LOPATOU, ZATÍMCO TŘI DALŠÍ OPŘENI O PRACOVNÍ NÁSTROJE JEN NEČINNĚ PŘIHLÍŽEJÍ. JEN PŘES JEJICH DLOUHOU POLEDNÍ PAUZU BÝVÁ KLÍDEK, BO PANSTVO OBĚDVÁ V HOSPODĚ. A ČASTOJE TO KLÍDEK DVOU AŽ TŘÍHODINOVÝ.ZAČ JE FIRMA TEDY PLATÍ, KDYŽ JEJICH OPRAVDOVÁ PRÁCE TRVÁ CCA TŘI HODINY.VE TŘI HODINY DĚLNÍCI ZMIZÍ JAK SNÍH NA SLUNKU.VŠUDE BINEC, DNES JSEM SE NEMOHLA NORNM MÁLNĚ DOSTAT DOMŮ,JELIKOŽ TI UMĚLCI VYKOPALI „ZÁKOPY A ODEŠLI DOMŮ. NEBYLO KUDY TO OBEJÍT. MUSELA JSEM SE B VRÁTIT HODNĚ ZPÁTKY A POMALU CELÉ MĚSTO OBEJÍT, ABYCH DOMŮ VŮBEC MOHLA. VYPADÁ TO ALE, ŽE ANI DO KONCE ROKU HOTOVO NEBUDE. ČAS KVYČÍ, ALE NIC MIOC HOTOVÉHO VIDĚT NENÍ. OPĚT JE TU BINEC A RACHOT, TAKŽE UŽ TOHO ZAČÍNÁME MÍT VŠICHNI PLNÉ ZUBY.VŠECNO TI UMĚLCI ROZKOPALI JADNOU, ALE NIC NESTÍHAJ DOKONČIT. VÍDÁM TU JEJICH PRAVOVNÍ MORÁLKU JASNĚ, JELIKOŽ JE MÁM JEN KOUSEK POD OKNEM. ALEX, NEJSI V TOM SAMA. A JE TO OPRAVDU NA ZBLBNUTÍ.

  7. Spomínanie YGY ma dostalo a vynorila sa mi spomienka na jedno krásne ticho.Slúžila som 48-čku-Silvester a Nový Rok.Na Silvestra bola hrozná kalamita,víchrica,sneženie,na autostráde niekoľko tragických nehôd,proste hrôza,besnenie živlov.Po polnoci všetko ustalo a ráno bolo slnečno,iskrivý sneh,odhrnuté cesty a úžasné ticho.Šli sme na adresu bez majákov,v diaľke zneli zvony,paráda

  8. Hned jak jsem viděla titulek, tak se mi vybavilo toto, jistě pamatujete:


    Reklama na ticho
    Zo všetkých strán znie
    Vo farbe a s hudbou
    Je to úžasné
    Decibely hluku
    To ticho znásobí
    Minulo sa ticho
    Nie sú zásoby

    Môžete ho zohnať len pod rukou
    Nádherné ticho hôr
    Výberové ticho so zárukou
    Získa ho kto príde skôr

    Mám ráda ticho zimního rána, kdy poprvé napadne sníh. Probudím se a ještě než kouknu ven, tak vím, že je bílo. Je zvláštní ticho, zvuky jsou tlumené, skoro neslyšné. Krása.
    A taky ticho letního nedělního odpoledne u nás na sídlišti. Krátce po poledni. Jinak je tu většinou docela živo (ale tak příjemně přiměřeně), ale v létě v neděli po obědě najednou jako by nejezdila auta, lidi se vytratí a je krásné slunečné ticho.

  9. Miluju ticho, když si každý chlapeček sám hraje, nemluví, nekvičí, neválčí spolu, nelítají po bytě a dokonce ani nechtějí nějakou odpověď ode mě na jeden ze svých miliontých dotazů. V tu chvíli na ně jen koukám a říkám si TEĎ! Teď je ta úžasná chvilka, kterou si musím vychutnat… Pravda, trvá to vždycky maximálně minutu, o to víc mám ale z domácího ticha, které sdílíme spolu, větší radost…

  10. Mám ráda letní rána, kdy tady na konci vesnice jsou málo slyšet zvuky aut- a třeba o víkendu nic moc nejezdí- jen ptáci řvou jak šílení a slunko ještě nepálí tak, že by to je skoro nahlas, jen ještě nabírá dech a cachtá se v rose.
    A miluju ticho těch chvil, když napadne sníh, svět utlumí zvuky a je jakoby pod peřinou. Jen doufám, že letos napadne…

    1. To se tady sešlo krásných komentářů – samá duše poetická. Nejvíc mě dostal Matyldin obraz, že slunko pálí tak, až je to skoro slyšet.

  11. Nejtišejší chvíle celého roku a v celé naší zemi je ráno na Boží hod Vánoční. A na to úplně nejvíc tiché ráno stále vzpomínám – to TENKRÁT DO RÁNA NAPADL SNÍH a my šly s Toyou na hráz slepého ramene Dyje a ten sníh pod nohama nevrzal, ale utlumil všechny zvuky, tak že i ta tři auta, co za tu hodinu projela kolem, byla téměř neslyšná. Byla to magická hodina neskonalého tichého štěstí – my dvě a bílá volavka.

    Mám rada ticho lesa, když v něm uslyším vzdálený hlas zvonů – to je tak majestátní.

    1. Taky jsem myslela na to, jak je na Vánoční den ticho, a obzvlášť když je k tomu sníh, a jak je krásný v tom tichu sedět a jíst zbytky smaženého kapra se salátem ke snídani! Bohužel jsem už roky neměla volno ani dovolenou v tuhle dobu, ani nemohla jet domů, a ani ten sníh a kapr se v Anglii nekoná. Tenhle rok mám na Štědrý den odpolední a na Vánoční den ranní.

        1. Ale no tak – my jsme to pochopili. A pokud není Fallen DragonKin věřící, navíc roky bydlící v Anglii, tak se jí název tohoto svátku vykouřil z hlavy. Konečně, i u nás je znám také jako První svátek vánoční.

          1. V Americe se dnu 25. prosince rika Christmas Day, tedy vanocni den. A jak jsou tady lide nabozensky zalozeni! Predpokladam, ze v Anglii se tomu rika taky Christmas Day.

            1. No ale uznej, že Boží hod vánoční je daleko poetičtější a duchovnější název než Vánoční den (rofl) (rofl)

              1. Ale jo, Ygo, mas naprostou pravdu. Ja tomu taky tak rikam. Ja jsem to jen poznamenala pod Wendulkou.

      1. Wendulko, to máš šichtu v ty nejcitlivější dny roku, takže to nebude snadné.
        Ale zase vlídná sestřička bude pro lidi v ty dny dvojnásobným požehnáním (inlove)

  12. Miluji zvuky přírody, psů, ohně… už se těším na vánoce – u krbu, v chatě uprostřed lesů (h)

  13. Milujem tiché rána pri mori. Som ranné vtáča (neviem, či ďalej doskáčem, ale to, že ďaleko viac zožeriem platí do bodky) a vstávam bez budíka celý rok prakticky v tú istú hodinu. Ráno na teraske alebo balkóne, s šumiacim morom pred sebou a čerstvo zaliatou kávou v ruke – moja predstava neba… Doma v činžiaku sa mi tichých rán (a niekedy ani nocí) akosi nedostáva.

  14. 😀 Asi každé zvieratko časom začne vyžadovať výdaj stravy v tú svoju hodinu a porušenie trestá hlasitými protestami. Morča u našich (Ňufáčik, dožil sa 7 rokov) vyžadovalo raňajky v čase, keď vstával otec a robil si raňajky pre seba. Päť minút predtým začal Ňufáčik vydávať zvuky ako píšťalka na konvici a pre zdôraznenie dvíhal svoju keramickú misku zubami a trieskal ňou o dno akvárka. A na každej dovolenke v Grécku, kde sme nebývali v hoteli, nás do 2 – 3 dní adoptovali miestne kočeny a ráno o pol siedmej sa hlasito dožadovali nakŕmenia divej zveri. Naše nákupy bežne obsahovali mačacie konzervy …

  15. Čert a panelák nikdy nespí, tudíž u nás to netiché ticho pořád něco ruší…ale miluju ticho před rozbřeskem na Beaveru…kdy už se ozývá křik malých jestřábat,co nutí matku aby se začala poohlížet po nějaké snídani, mám ráda, když se z pole ozývá křepelka a přes cestu přeběhne beaverský Činuk (velký nádherný pes) a ozve se Guloušovo zafrkání, rozezpívají se kozy a ovce a začne zvonit zvon na věži kostela ve Strážku…pak zarachotí kolečka vozíčku,se kterým jede Jenda pro chleba,rohlíky a koblihy, ozve se jeho kuřácký kašel a poezie netichého rána skončí … vstanu,opláchnu se, vezmu připravenou mrkev nebo něco na zub pro strakatou králičí slečnu Pepinu pozdravím se s Alčou a Karlosem a jdu nám uvařit ranní kafe..začíná další krásný den…

  16. Já mám ráda ranní ticho. Když ráno první vstávám v 05 20 hod a slyším oddechování mého muže. Synové také spí. V paneláku je ještě klid. Ovšem za chvíli to ticho přeruší pískavé mňoukání hrozně hladového Fouse ke kterému se přidá i Hepinka. Mají totiž strašný hlad. To víte roky nejedli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN