Tenhle přechod je nejzajímavější svou rozmanitostí. Není téměř kilometru, aby člověk na něco zajímavého nenarazil, a krajina se také každou chvíli mění, až skončíte v úplně jiném světě. Proto tenhle přechod doporučuji absolvovat pěšky, protože na kole to profrčíte moc rychle.

Začneme na nádraží v Rychnově u Jablonce nad Nisou. Stanici Liberecko-Pardubické severní dráhy, která je zajímavá především viaduktem, který se nad městečkem klene. U stanice je i parkoviště a konečná linek 101 a 115 jablonecké MHD. Dříve sem však vedla z Jablonce tramvaj, která i vozila zboží od trati do města. Přímo pod stanicí však za války byl koncentrační tábor Gross Rosen, kde se měly i testovat díly raket V-2. Od nádraží se vydáme nahoru po modré značce podél trati jako na Turnov.

Projdeme kolem pár rodinných domků a hlavní ulice spolu s modrou značkou bude uhýbat vlevo. My se vydáme po neznačené cestě rovně nahoru. Za chvíli se dostaneme na pastviny nad údolí. Odtud se nám otevírá výhled na stáda krav, Rádlo, Hodkovice a Rychnov a vůbec údolí Mohelky. Celé téhle oblasti se lidově říká Opičí hory. Především oblasti mezi Rádlem a Záskalím.

Je to mokré a velmi hluboké údolí Mohelky zaříznuté do Ještědského hřebenu a Jizerských hor, které má své specifické mikroklima. Vyznačuje se mlhami, námrazami, studenými sychravými rány, která jsou i o 4 stupně nižší než v okolním Jablonci a Liberci. Opičí hory jsou to proto, protože si tu počasí dělá opičiny a předpovědi tu naprosto nefungují.

Pomyslným centrem opičích hor je křižovatka Rádelský mlýn, kde je odbočka z rychlostní silnice směrem na Rychnov a Jablonec a zároveň tu začíná prudký Jeřmanický kopec. Co aut už tu na kluzkém povrchu skončilo mimo vozovku nebo v navigační ceduli, co náklaďáků nemohlo vyjet a to jinde bylo teplo a slunečno.

Cesta se u křížku stočí doleva nahoru a naváže na naučnou stezku Jany a Josefa Scheybalových. Po ní dojdeme až do Pelíkovic, kde je rozcestí, a v létě i bufet.

Po modré pokračujeme dále nahoru na Kopaninu. Cesta z Pelíkovic na Kopaninu je jedna z nejhezčích, co se dá najít. Je to vlastně hřebenovka s výhledy opravdu okouzlujícími. Můžeme odtud vidět obě strany Ještědského hřebenu. Ona cesta vlastně po něm vede. Takže je vidět Javorník, Bezděz, Ralsko, Luž, Milešovka, a z druhé strany Liberec, Jizerské Hory, Černá Studnice, Kotel, Lysá Hora. Pak Český Ráj – Trosky, Mužský, Vyskeř.

Cesta je příjemná asfaltka, takže se jde opravdu pohodlně. Na nejlepším výhledu je dokonce ve stínu pod stromem lavička. Letos se tu i jela Rally Bohemia. Na křižovatce přejdeme silnici a po okraji lesa stoupáme po lesní cestě.

Modrá pak uhýbá hlouběji do lesa, kde se schovává rozhledna Kopanina, která vypadá trochu jako tovární komín. Z ní si ty výhledy můžeme zopakovat, pokud chceme, ale musíme dojít pro klíč po zelené značce k chatě u autobusové zastávky. Jinak uhneme po modré značce a sejdeme k silnici. Tady je penzion a hostinec Na Vejpřeži, kde mají dobrou malinovku, celkem slušný výběr jídel a pěkné prostředí.

Modrá v zatáčce uhýbá dolů po úzké asfaltce. Z ní pak uhýbá na ještě užší asfaltku a my tak po úbočí Mandlové hory scházíme k hradu Frýdštejn. Cesta to je celkem prudká, ale moc pěkná a klidná, navíc s výhledem do údolí Vranovského potoka a částečně Jizery a na Český Ráj. Z asfaltky zas jednou uhneme, ta se potom změní v polňačku a najednou se před námi zřícenina objeví.

Nevíme ze kdy hrad je, dochované zmínky jsou někdy ze 14. století a koncem 16. století byl opuštěn. Jeho nejvyšší věž měří 15 metrů, je 9 metrů široká s tloušťkou zdiva 2 metry. Vstupné je případně 50 korun. Hrad je vybudovaný na skále nad okolím, takže z něj je další pěkný výhled.

Od hradu pokračujeme po červené značce po Vranovském hřebeni. Cesta vede skalami a docela výrazně klesá. Za mokra to tam musí slušně klouzat. Hřeben je to dost úzký, takže můžeme sledovat střídavě pod sebou údolí Vranského a Frýdštejnského potoka. Je zde na skalách i několik vyhlídek. Na konci hřebene dojdeme k další zřícenině hradu.

Je jím skalní hrad Vranov z počátku 15. století, od 19. století zvaný též Pantheon. Jednomu se nechce uvěřit, že mohli postavit hrad na tak úzké skále vysoko nad údolím Jizery. Vstupné do hradu je opět 50 korun a je tu i malá kavárnička na skále. Ještě bez nutnosti platit vstupné se můžeme u kavárny podívat na skalní vyhlídku Pantheon, která je na skále přímo nad silnicí vedoucí v údolí Jizery. Z vyhlídky vidíme obec Malá Skála a přilehlé údolí Jizery jako na dlani. Na protější straně zahlédneme další skalní města jako Sokol nebo Suché Skály.

Od hradu sejdeme dolů do Malé Skály. Tady se případně dá i najíst. V létě tu je čirý ruch díky vodákům i cyklistům. Přejdeme silnici a pěší most přes Jizeru. Za mostem odbočíme vpravo a po červené a zelené značce sledujeme břeh Jizery. Na křižovatce můžeme ujít pár kroků rovně a podívat se na roubený Boučkův statek, ve kterém je i infocentrum.

Pak se vrátit a pokračovat po zelené přes železniční koleje. Zelená stoupá místní částí Vranové, až se dostaneme na louky nad obcí. Z louky vidíme zpět Malou Skálu jako na dlani a nad ní tyčící se Pantheon. Dále už pokračujeme lesem. Mineme několik lesních studánek a na rozcestí „U Tůňky“ odbočíme vpravo. Stoupáme dál po cestě a dávejme si pozor. V údolí malého potůčku bude zelená odbočovat prudce nahoru doleva. Není to moc dobře značené.

Když odbočku trefíme a vyjdeme asi 100 metrů z toho 30 výškových, tak se dostaneme k třetí zřícenině cesty – Zbirohy. Hrádek z doby Václava IV. je na rozdíl od předešlých opuštěný, takže jeho stěny můžeme prolézat jak je libo. Ideální pro děti. Přímo v podhradí je i stejnojmenná obec, a z podhradí (hrad je dost zarostlý stromy) je i pěkný výhled na Český Ráj a hlavně Trosky.

Sejdeme na uzoučkou silničku a vpravo po  zelené klesáme obcí mezi malebnými roubenkami dolů do údolí Jizery. Zelená bude ze silničky odbočovat stranou, my půjdeme dál až k větší silnici. Na silnici je větší plácek pro křižování autobusů  a z kolene odbočuje rezavou závorou označená nenápadná cesta dolů. Když se po ní vydáme, brzy narazíme na hřbitov již zde popsané malebné vísky Rakousy.

Okolo hřbitova jsou širé louky plné oveček a božský klid v údolí zákrut Jizery. Dole v obci se můžeme i vykoupat v Jizeře. Pak máme dvě možnosti. Buď jít po cyklostezce přes společný železniční most a přes Loužek podél trati do Dolánek u Turnova.

Nebo pokračovat po asfaltce kolem obecního úřadu na silnici. Po silnici jít asi 2 kilometry podél Jizery a zdravit veselé vodáky, uhnout po zelené značce na místní asfaltku a dojít ke středobodu místního vesmíru, Zrcadlové koze. Hospoda s půjčováním lodí je po celém kraji skutečně věhlasná a jen se trochu oteplí, tak to tu žije jako nikde jinde. Odpovídají tomu bohužel i fronty na pití a čekání na jídlo.

Od Zrcadlové kozy pokračujeme dále po zelené k náhonu Jizery. Hned za mostem jsou zmíněné Dolánky. Tady si zas můžeme vybrat. Buď půjdeme po cyklostezce směrem k autobusovému nádraží, pak půjdeme po tak obrovské louce mezi Malou Jizerou a Jizerou, že tu v klidu běhá několik psů na volno a ani se nepotkají, nebo po zelené projdeme zástavbou Turnova až na náměstí. Další možností je jít do Dolánek a odtud po červené po údolí Jizery přes zámek Hrubý Rohozec. Všechny cesty jsou možné. Z Turnova se pak vlakem můžete vrátit do Rychnova u Jablonce nad Nisou za 20 minut.

Díky za pozvánku na krásný výlet – vážně uvažuju, že si tu trasu se psima na jaře projdeme.

A tak se dnes ptám: Znáte tento kraj? Chodili jste tímto okolím? Já jsem třeba název Opičí hory zatím nikdy neslyšela, zatímco do Českého Ráje jsme se nachodili moc moc. A ve znalosti Jizerek mám taky pořádné díry – jen díky Xerxové jsem proškolený teoretik:))

A ještě jedna otázka: Autor se zjevně toulá krajem svého srdce. Kudy byste se toulali vy, kdybyste měli vyrazit krajem vašeho srdce?:))

[slickr-flickr search=“sets“ set=“72157652315937162″ items=“50″ type=„gallery“ flickr_link=“on“]