Jsem poměrně tvořivý jedinec, i když v porovnání s jinými bohapustý flákač. Jenže jak dojde na narozeniny a Vánoce, moje tvořivost se utrhne ze řetězu , kde ji ovšem dostihne nedostatek času a pořádně ji přiškrtí.
Miluju hezké rukodělné dárky. Oceňuji to, že si dotyčný dal tu práci a snažil se vyjít vstříc mému vkusu. V opačném případě to bývá katastrofa.
A stejně ráda dárky vyrábím. Někdy z nedostatku financí (ale to je jen zdánlivé, materiál stejně obvykle stojí majlant), jindy proto, že chci opravdu udělat radost. V tom mne ovšem jednou přibrzdila reakce obdarované, když jsem tři dny malovala šál z kvalitního hedvábí a bylo mi řečeno, že očekávala kabelku. No, někdy se to nepovede.
Netvrdím, že rukodělné dárky jsou lepší než kupované. Tablet neuštrikujete a knížku neušijete. Rozhodně tyhle dárky nepodceňuji. Jsou lidé, kteří je mají nade vše rádi.
Jenže mě potěšilo, když se moje maminka natolik snažila, že mi upletla kuklu na hlavu, která se dala nosit i jako nákrčník. Mimo jiné proto, že vím, jak nenávidí ruční práce.
Dneska jsem „dospěla“ natolik, že by mě nadchl vyšívaný ubrus víc než co jiného (a proto děkuji Pitrýskovi, která mi vánoční kousek vyšila a já na to nemusím mžourat – navíc je to krása nesmírná, na kterou bych se stěží zmátořila a letos mi zase udělá radost).
Letos jsem měla plánů na rozdávání. Rozhodně jsem hodlala vyšít tři obrázky a zakomponovat je do polštářků pro tři neteřky. Dopadlo to jako obvykle. Mám půlku jednoho. Nakonec jsem popadla peněženku a šla koupit náhradní dárky. Třeba se budou líbit víc, než ty původní.
Ale jak to můžu vědět? Byly to dárky pro dospívající děvčata. Najít dárek pro tuhle věkovou kategorii se rovná anabázi při honbě za diamantem, kde ani obdarované obvykle nevědí, jestli mají být spokojené nebo ne.
No, narozeniny budou hezky rozmístěné v průběhu roku. A tehdy zjistím, jak mohly vypadat letošní Vánoce 🙂
Já jsem kdysi háčkovala, vyšívala, pletla, šila jsem si na sebe vše, malovala jsem na hedvábí, drhala, dělala takové ty koberečky a nástěnné chemlonové obrázky, vyráběla jsem korálky a ozdoby z nich……. koníčků byla spousta. Na to teď nemám čas. I když – místo čtení v autě při čekání na zákazníka bych mohla háčkovat dečky nebo lemovací krajky, že?
No, to už asi nehrozí.
Ale těším se, že se k tomu v důchodu zase vrátím. A budu dělat co mě baví a třeba si tím někde na Fleru přivydělám. Zjistila jsem, že je o podobné věci stále hodně velký zájem.
Je to pěkné, když to někdo umí. Já teda uměla kdysi šít – no uměla, šila jsem na děcka bundy, kalhoty, sukně a tak, podle střihů z Burdy ponejvíce. Sama si to namalovat neumím. Nevím, jestli bych ještě něco ušila i dnes.. Ani to pletení a vyšívání nic moc teda. Mě spíš baví to sklo a tak. Takže dárky spíš přece jen kupuju.
Tak hlasim, ze pocitac mi zdechnul dukladne (zakladni deska), neboli musim si zajistit nouzove reseni tak na dva tydny. Nouzove reseni mi prijde v patek vecer od Marka, takze do te doby se budu vyskytovat sporadicky. Ale clanek na zitra tam je! (bez fotek, ty v soucasnem nouzove nouzovem rezimu nezvladam)
🙂
A ze ty zarputile spotrebice maji potrebu zdechnout v co nejvic nevhodnou dobu.
Jo! 🙂
Jen marně přemýšlím nad tím, zda někdy byla, či nastane vhodná , nebo alespoň vhodnější, doba ke zdechnutí spotřebiče.
Otázka je, co je nevhodná doba….. Spotřebič, který zdechne před vánoci je naopak dobrý impuls k pěknému vánočnímu dárku – tedy pokud nejde zrovna o něco do kuchyně nebo k úklidu. Jinak na zdecnutí spotřebiče vhodnou dobu pohledat, že…
Jinak nám od jara zdechává pračka, prozatím ji nakopnutí (doslova) vždycky probudilo, ale jsem zvědavá, kdy zdechne naposledy.
Tak jsem se rozhodla, ze letos po nejake pauze zas napecu cukrovi dost na to, abych mela na sladke darky, pekne balene, tak jak jsem to delavala. Vcera jsem si udelala tri testa, a prvni, linecke, naskladala na plech a dala do trouby. A ono nic. Chcipnulo to topne teleso v troube. (devil) A jeste navrch dve plotynky se mi obcas rozpaluji do ruda, i kdyz je mam zapnute na polovinu nebo mirne. Opravar prijde v sobotu, mam na ty spotrebice nejake pojisteni, takze opravar a soucastky mne stoji velmi malo. Ale obavam se, ze 20 let stary Maytag sporak odchazi. Ve velmi nevhodnou dobu. Takze testa cekaji, a osud rucne delanych darku je nejisty.
Taky jeden s presnym nacasovanim pro zdechnuti, co? 😛
Kedysi som vášnivo rada vyšívala, špecializovala som sa na ažúrové obrusy. Poobdarovávala som širokú rodinu aj kamarátov. Trvalo mi veľa rokov, kým mi došlo, že nikto z nich si ručne robený darček necení a mnou vyšívané obrusy nepoužíva – a to som si dala záležať aj na výbere farieb, aby to dotyčnému ladilo k vybaveniu obývačky, a veľmi neskromne sa hodnotím, že tie obrusy boli nádherné. Dnes už nevyšívam, tá námaha nestojí za to. Jediné, čo ma mrzí, je to, že pre seba som si nevyšila ani jediný obrus skôr, ako sa moja vášeň premenila na frustráciu nedoceneného umelca 🙂
Katko, škoda, že to nikdo neocenil- já bych to ocenila 🙂 Tradicionalisti jako já nebo Sharka plesají nad každým podobným předmětem. Já ty ubrusy používám a s nadšením, mimo jiné proto, že podle mého muže bez ubrusu není stůl komplet a já si ruční práci umím užít. Tak to nevzdávej a vyšij aspoň sobě ( i když já jsem většinu ručních prací taky rozdala).
přesně tak Katko, jak říká Matylda, ani kočky mi nezabrání v tom, je mít prostřené…. vyšij si pro sebe, pro svoji radost nad tvýma šikovnýma rukama.. až na tu ažuru jednoou neuvidíš a v prstech neudržíš tenkou jehlu,budeš moct svou práci pohladit a vzpomínat…
Matyldo, slovy, že oproti jiným jsi lenoch, mě dostala do kolen. Ty a lenoch. Tvoje tvořivé ruce dokáží zázraky!!!
Jinak bych ráda podotkla, že tašky na fotce jsou z druhého taškového kurzíku, který jsme si uspořádaly u nás na vsi. Sešly jsme se, nanosily si dobrotky, rychlovarku a hrnky a vrhly se na to 🙂 Některé vyráběly šablonky, jiné donesly jídlo a já jsme kromě buchet odnesla náruč špinavých ručníků, které používáme i v keramice (obojí probíhá v místní škole). Prostě se nějak zapojí všichni 🙂
tak dárky vyrábím i kupuju. knížku vyšívat nejde, ale ušít velkou obyčejnou tašku,která by unesla pořádně těžký nákup, ale přitom byla skladná třeba do kabelky b nebo batůžku, dokážu. mé výrobky sice nejsou tak krásné jako ty matyldiny, ale funkční jsou. letos jsem konečně po asi 3 letech doděla svému Jiřímu k narozkám další jím velice oblíbenou vestu. Byl dárkem nesmírně potěšený. On však nemá tušení. že do další,zatepelné a fakt signálně oranžové vesty zbylo jen všít vestehovaný zip. Naší malé vnučce Adélce jsem ušila a už i darovala adventní kalendář s obrázkem veliké kočky, co látkové pytlíčky s adventními dobrůtkami hlídá. A nyní mám ještě rozešité překvapení pro naši malou kočkomilku, které však bohužel živou kočku rodiče stále nechtějí povolit.Bude aspoň mít na své velké posteli aspoň povlečení kočočkovaté. Hodně těžce jsem sháněla nějakou pěknou látku,protože kýčovitými „hallo Kitty“ Adélčin vkus kazit nehodlám.I když se mi dost go horší oči, snažím se, abych dělal radost. Na dárky je openěz dost, ale občas se člověk nemusí opravdu strefit do vkusu nebo potřeby. U nás se Ješíškovi píše. Zkrátka členové rodiny vypíší několik předmětů nejrůznějších cenových kategorií, aby si každý zrodiny vybral podle momentálního stavu své kapsy.ty náměty na dárky jsou všem přístupné a domluvíme se mezi sebou, kdo jaký dárek obstará a nevznikalo zbytečné zdvojení. je jasné, že nikdy nikdo nedostane všechno, co navrhoval, ale aspoň je pro dotyčného překvapením, co opravdu pod stromečkem přistane. Nám se tenhle způsob opravdu osvědčil, ale neznamená to, že bude každý vybírat dárek jen podle daného seznamu. Nyní jusem se dostala k pc na delší dobu a po dvou dnech nepřítomnosti, takže nyní zas mizím k šití a vaření. Napečené cukroví už mám . S vykrajováním svých milovaných lineckých koleček zdatně pomáhal i můj Jiří. Já hlídala troubu a mezitím dělala masarykovy pochoutky a rohlíčky. Nic jiného jsem už nepekla a ani péct nebudu.Masarykovy pochoutky mám supečené bez cukru, Jiří si jen sám docukruje na talířku.
Mám ráda ručně vyráběné věci. A ráda takové dárky vyrábím. Jen ty vánoce jsou vždycky v takovém nevhodném termínu 😀
Nejvíc jsem toho stihla, když se děti učily a já u nich seděla a naoko hlídala. Tehdy jsem háčkovala a pletla. Šití je taková osamělá záležitost, nehodí se do společnosti 😀
Dostala jsem kdysi od páníka takovou dřevěnou krabičku, jako kazetu nebo šperkovnici. Žádné intarzie, červeně a bíle mořené dřevo, lak, krásná. Škoda, že takové tvoření se tak málo cení.
Njn.
Dneska v dopisech Ježíškovi narazím spíš na tablety, špionážní helikoptéry s kamerou, praktičtější děti chtějí nový nábytek nebo pračku 🙂 Chudák Ježíšek, aby jezdil s kamiónem 😀
Víte Matyldo u nás to je takhle.
Babička byla vyučená švadlena. Moje maminka oplétala celou rodinu. A moje teta Irena. Plete, vyšívá, drhá. Na co z ručních prací šáhne, to se jí povede.
A do téhle rodiny se narodila Michalka, která se totálně odrodila. A je tímto uměním nepolíbená.
Ale ruční výrobky se mi líbí a umím je ocenit.
Nic nefunguje :/ tak otázky, co by mely byt v článku, dopisuju tady, pres mobil:
Vyrabite taky dárky? Co vás baví? Tesi vás rukodelne prace, ať jsou v jakékoliv podobe? Změnil se vás vztah k ručním pracim (zahrnuju tam i malování) nějak v průběhu vašeho života? 🙂
dede, už jsem se chlubila , že mne baví a vždy bavilo šití. Nejprv to byla nutnost z nedostatku financí, později jsem se při své slonohroší postavě nemohla obléknout v konfekci. pokud jsem nechtěla vypadat jak stará mladá, šila jsem i na sebe. Dnes to kvůli očím už nejde, ale pokud je slunečno, trochu šít mohu. a lidimám dotaz:, je u vás taky taková tma po celý den? Dnes jsem od rána ještě nezhasla a venku stále drobně mží. Zítra to má zmrznout. To zas bude polámaných končetin a naražených kostrčí… . Já už nosím nesmeky týden v kapse zimní bundy. Připadám si jako ten skaut z Čochtanova vyprávění. Sice jsem připravena na zimu, ale nejsem připravena vždy a všude a hlavně to neinzeruju na opasku. dejte na sebe pozor všichni, co musíte ráno brzy. U nás už to kouzalo včera večer, když jsme se s jiřím vraceli z plzně. pře lávkou přes radbuzun jsem letos prvně ty nesmeky nasadila. lávka byla jak zrcadlo. K OTÁZCE DEDE DODÁM: MILUJU PRÁCI NA ZAHRÁDCE A MUSÍM SE POCHLUBIT, ŽE V NEDĚLI JSEM JEŠTĚ PŘED MRAZÍKEM STIHLA VYSÍT DVA DELŠÍ ŘÁDKY SUPERRANÉHO HJRÁŠKU PREMIUM.ŠKODA, ŽE JSEM SEMEN DOPŘEDU NAMOČILA TAK MÁLO.ZÍTRA TO UŽ ASI NEPŮJDE, ABYCH VYSILA DALŠÍ. NĚKDO SI MŮŽE MYSLIT, ŽE JSEM PADLÁ NA HLAVU, ALE JÁ FAKT TENHLE HRÁŠEK SIJU , POKUD TO JDE, UŽ V PROSINCI. V ZEMI MU NIC NECHYBÍ A NEVYMRZNE. BRZY ZJARA HRÁŠEK VYSTRČÍ ZELENÉ PRSTÍKY ,V NA PŘELOMU BŘEZNA A DUBNA ROZKETE A NA KONCI DUBNA A ZAČÁTKEM KVĚTNA UŽ MÁM LUSKY. ZKRÁTKA NEJSEM PRAŠTĚNÁ, ALE MÁM TO TAKTO VYZKOUŠENO. SOUSEDNÍ ZAHRÁDKÁŘKA SE POKAŽDÉ DIVÍ, CO ŽE TO NA ZÁHONKY V ZIMĚ VYSÉVÁM.ONA SEMENA HRÁŠKU NEKUPUJE, PRÝ JE TO ZBYTEČNÉ. VYSÉVÁ NAMOČENÝ NELOUPANÝ HRÁCH Z KRÁMU, ALE LUSKŮ MNOHO NEVIODÍM NIKDY. ANO, ZAHRÁDKU MILUJU A NETUŠÍM, CO BYCH SI BEZ NÍ POČALA. A DNESKA JSE ZASE SKLIDILA MENŠÍ MISTIČKU PIDIRAJČÁTEK, CO SI OP STÁLE PĚSTUJU NA DOMÁCÍM OKENNÍM PARAPETU. KDYŽ ASI PŘED 3 TÝDNY CHTĚL MŮJ JIŘÍ OŠTÍPAT KVETOUCÍ STVOLY, DOSTAL STRAŠNĚ VYHUBOVÁNO. PŘIPRAVIL BY MNE HLOUPĚ O LAHODNOU POCHOUTKU.MOJE PIDIRAJČÁTKA KVETOU A PLODÍ STÁLE OD JARA, KDY JSM JE DO TRUHLÍKŮ ZASILA A UŽ JSEM ZAS ČERSTVĚ OBJEVILA V JEDNOM TRUHLÍČKU DALŠÍ, ZCELA NOVÉ A VYROSTLÉ SADIČKY . JSOU PRÁVĚ TŘI, JAKOBY TA RAJČÁTKA VĚDĚLA, ŽE MI PRÁVĚ 3 ROSTLINKY USCHLY.PERPETUUM MOBILE JE TOHLE PIDIRAJČÁTKO. NENÍ PRAVDA, ŽE TYHLE DOMA NA ROSTLINĚ ZRAJÍCÍ PLŮDKY NEJSOU SLADKÉ. POKUD SE NECHAJÍ DOZRÁT A MLSOUNI ODOLAJÍ, JSOU VÝTEČNÉ A CHUTNÉ.PRÁVĚ JSEM PIDIPLODY POVEČEŘELA.
Matyldo – my jsme fakt jedné krve. Já taky chystám pod stromeček pro praneteře a prasynovce polštářek s vyšíváním. Je pravda, že dva obrázky mám hotové, z třetího třetinu (chuckle) – ale na šití si pozvu mamičku, tam jsem dost slabá „Mami! ty nezvládneš ani ušít polštářek?“ dost nevhodně se mne ptala Terka (rofl)
A rukodělné dárky miluju – hlavně teda dostávat (já mám dost omezený repertoár).
Yvi, jsem Tvým opakem, protože ušít polštářek pro mne není nic těžkéh ani složitéhoo, zato cokoli vyšít nebo uplést, to je úkol nad mé síly. Dokážu ještě uháčkovat čapky pro svoje dvě holky-malou a velkou) ale k pletení a vyšívání mne nikdo nedonutí. Ani má skvělá, ale bohužel už několik let mrtvá, kamarádka mne pletení nenaučila. Ona dokázala uplést fakt nádherné a teploučké ponožky , i když byla skoro slepá. Učila mne plést patu, ale doslova šílela z mé neskutečné neschopnosti.Nakonec mi ty paty ponožek raději upletla sama a dohlídla též i na špičku. Zkrátka od s kamarádčiny smrti jsm se k pletení m nedokopala. A háčkováné ponožky nejsou to pravé ořechové.
Presne tak Matyldo, plánov by bolo, len tá realita keby človeku furt nedýchala na krk. S šitím už som dopadla tak, že výmena zipsu na otcovej bunde sa ťahala, kým nezačalo mrznúť a už tú bundu fakt potreboval (inú nie je ochotný nosiť). Ťahaním myslím mať všetko potrebné nachystané na stole dva mesiace v pohotovosti, vrátane stroja a nového zipsu. A to som si kedysi dokázala ušiť podšitý krátky kabát so zastrihnutými vreckami, kapucňou a zapínaním na ozdobné pútka. To už nikdy nedám, to je mi jasné. Takže darčeky kupujem. Väčšinou sa snažím už tak nejak na jeseň odchytiť, čo by sa dotyčnej osobe zišlo alebo čo postráda. Najlepšie je, keď si sama posťažuje 🙂 Nie vždy sa trafím, ale to už je riziko podnikania. S otcom musíme chodiť kupovať spolu, lebo veci, ktoré neschváli proste nevezme na milosť, naveky zmiznú v útrobách jeho skrine a už nikdy neuzrú svetlo sveta.
Tašky na fotke sú super!!!
Matyldo, moc krásné tašky, máš velice šíkovné ruce a bezva nápady. Obdarovaní musí mít radost.
No, to je slovo do pranice! Rukodělné dárky v dobách finanční nouze hodně pomohly, zejména proto, že Bimbo je výtvarně nadaný, takže zvládl i sněžící těžítko s plaňanským kostelem.
Já jsem toho kdysi hodně obšila a dneska se chystám na trochu jiné rukodělky. Vyšívání vlastně zachraňovalo dárek mamince, protože obří ubrus 100 x 140 vyšitý ažurou jsem kdysi zvládala uložit pod stromeček asi pět let za sebou a dodnes z nich maminka šílí, když se někomu podaří ukápnout.
taky bych šílela,kdybys mi ho vyšila 😀 možná víc,jak tvoje matka 😉
Já bych Ti ho klidně vyšila, sežeň kanavu, vyber si barvu, možná i bavlnky, protože to u nás na vsi nemají. Jo a musíš si taky vybrat, jak by měl vypadat. Já se vyšívání nebráním, jenom jsem leta nic nepotřebovala
Matky jsi se taky ptala? Co chce vyšít na ubrus? Já chci překvapení ….
Hele až tu budeš,zajdem do krámu,nakoupím a hned budeš mít o zábavu postaráno 😀
Hele, stavte se na kafe, budeme se bavit o vyšívání 😀
Neříkej dvakrát, abychom Tě nepřekvapily
Jé, inko, nechceš mi vyšít vlčí máky? 🙂
😀 to jsem čekala,tuhle zákeřnou otázku 😀
Inko, klidně překvapujte 😀
Ale když dáte vědět celý den předem, opatřím k tomu kafi i něco sladkého 😀
no,spíš něco slaného…my se domluvíme a dáme ti vědět,kdys Vás přepadneme:-D
sharko, jávgyšívané ubrusy mívala. Vyšila je ještě moje zlatá babička a maminka mi jich pár taky vyšila. pro naši rodinu byly velice nepraktické a kvůli dvěma dětem hodně zranitelné.Dneska je pokládá na sváteční stůl občas naše dcera věrka. Mám stůl krásný, starý, veliký a z pořádného dřeva, používám na něj pouze malé prostírání pro nás dva. Ubrusy vytahuju jen tehdy, když je nás u strolu víc. letos zas stůl pokryju,protože na vánoční svátky budem po dlouhé době zas tři. Přijede na svátky naše Petruška, která Štědrý večer několik let po sobě trávila s babičkou, aby nebyla zcela sama. Letos v listopadu však babička umřela, takž jsme se domluvily,e Petra přijede na Vánoce domů.Moc se na společné chvíle těšíme.
já mám ráda můj malej kulatej – svačinovej stolek a na něm štykovanej nebo vyšívanej ubrus a na ubrusu šapíčko s dobrou kávou nebo čajem..tak si dělám sváteční chvilky….