Tak jsem to nevydržela, odmítla pokrok a vrátila se ke klasice. V tomto případě jsem to ale nebyla já, kdo byl konzervativní – k přehodnocení mých postojů mě přinutili ptáci, potvory jedny zpovykané:))

To bylo tak. Po mnoho let, v podstatě co stojí Dům, bylo dřevěné ptačí krmítko (domeček:)) umístěno na dřevěném sloupku, na dvorku před garáží. Ptákům to vyhovovalo a mě taky – krmení bylo v garáži, dobře se mi dosypávalo, protože jsem do krmítka snadno dosáhla a lojové koule jsem věšela na sousedící hrušku.

Potom ale dřevěný sloupek poškodila voda a čas. Vzhledem k tomu, že byla naplánovaná přestavba dvora a krmítko už na původním místě být nemohlo, pověsila jsem onen dřevěný domeček na jabloň, která neroste víc než deset metrů od místa, na které byli ptáci zvyklí. No, nejdřív remcali, ale časem si zvykli. Ale pak se rozpadl i ten domeček:))

Obr. 1 – krmící věž

Rozhodla jsem se řešit krmení ptáků novátorsky. Protože většina strávníků patřila do kategorie malých ptáčků a při věšení krmítka na větve stromu hraje svoji úlohu i váha krmítka, pořídila jsem plastovou „krmící věž“ (viz obr. 1). Vypadalo to logicky, semínka nenavlhala a nemohl je rozfoukat vítr ani s v nich nemohli vyvalovat rozcapení kosáci, kteří si stejně nejradši sbírají semínka ze země.

Ptáci vyhlásili protestní hladovku – slunečnicová semínka mizela jen přičiněním několika stávkokazů. To bylo loni, kdy zima byla velmi mírná, takže jim to prošlo. Někdy v lednu jsem ztratila nervy, uložila do garáže věž (kterou jsem mimo jiné viděla na pražském sídlišti obleženou moderně smýšlejícím ptactvem), a vedena tvrdohlavou představou o užitečnosti nových materiálů  jsem koupila další plastové krmítko – ovšem jiného tvaru (viz obr. 2)

Ptáci stále remcali, nadšení (a patrně i hlad) nijak zvlášť nenarostly, ale krmítko bylo přece jen nějak používané. Potom přišla jedna z jarních vichřic, krmítko z větve urvala a mrskla s ním na dřevník. Ukázalo se, že ptačí předsudky měly přece jen jakési opodstatnění – nový materiál nestál za nic a z krmítka zbyly jen plastové střepy.

Obr. 2 – stejný materiál, nový tvar:))

Takže je vám asi jasné, jak to dopadlo, když se letos podzim zeptal, zda budu tu nevděčnou tradicionalistickou ptačí chásku dokrmovat. Koupili jsme klasické dřevěné krmítko a pověsili ho na nové místo, neznehodnocené pokusy s nechutným plastem. Už jsem do něj nasypala slunečnici, ale zatím se kolem ptáci nevyskytují. Je ale fakt, že je pořád hodně teplo a takže tady na vsi ptáci zatím hlady netrpí.

Jsem zvědavá, jestli se mi zase vrátí osvědčená ptačí společnost. Loňskou zimu byly vlastně jen dvě období trochu studenější, kdy bylo maličko sněhu, takže ptáky nic nenutilo vyhledávat další zdroje potravy – a nepochybuju, že krmítek (tradičních) je mezi sousedy dost a dost. Nové místo je klidné, opět v sousedství velkého stromu, tak se snad zalíbí:))

Nové krmítko

A já se tedy dnes ptám: Krmíte ptáky? Jaká krmítka se vám osvědčila? Jaké ptáky u svých krmítek pozorujete? Měli jste dojem, že vám za loňské a předloňské teplé zimy ubylo ptačích strávníků nebo změnu nepozorujete? Jak jste připravení na letošní zimu?