Když Martin tuhle zapátral, kde bych asi tak chtěla oslavit svoje narozeniny, byla moje volba jasná – moc bych si přála dát suši! Jak normálně nemohu říct, že bych rýži milovala, byť ji příležitostně i s chutí jím, tak ona suši-rýže nišiki promíchaná s kyselou omáčkou sušinoko doplněná syrovými rybami a zeleninou patří mezi moje osobní kulinářské favority. A doma si suši opravdu nepřipravím.
Tento skvostný pokrm však pro mě má i své zádrhele: když pominu cenu a dostupnost (u nás pod horami prostě suši nekoupíte:)), tak pořád zbývá potíž s výběrem – těch fantastických variant je prostě moc a mám-li si vybrat jen vzorek, jsem schopná vášnivě koukat na obrázky a předčítat si složení lahodných zámotků tak dlouho, že mi nakonec hrozí smrt hlady z nerozhodnosti:))
Nedokážu vám k suši říct nic odborného, co byste si sami nevyčetli na stránkách, které se mu věnují, takže případné pátrání po zajímavostech nechám na vás. Vím jenom, že jako u většiny tradičních jídel je kompozice a výsledná chuť vymazlená staletími k dokonalosti a ani jemné novinky v přípravě nenaruší výslednou symfonii chutí. Ostatně – věděli jste, že se v suši restauracích podávají i sladké dezerty vypadající stejně jako „maki“ neboli ony zamotance? Já to objevila teprve v úterý:))
Toto je dostatečná porce pro dva lidi. Nahoře vidíte zamotance plněné „sýrem“. Pod nimi ty hromádky jsou nakládaný zázvor – ale kupodivu není růžový, předtím jsem vždy měla zázvor růžový:)) Hromádku křenu wasabi poznáte sami – je zelený:))
Pokud jde o výběr, tak jsem zjistila, že jako náplň mám nejradši lososa a avokádo – jsem v podstatě jednoduchý člověk:)) Ale samozřejmě se nebráním ani rafinovanějším náplním, byť se obejdu bez náplně, kterou v oné restauraci nazývali „sýr“ – to musí být nějaká nejaponská vychytávka, řekla bych. Mazlavá hmota mi ke „kyselé rýži“ prostě nesedla. Co ale opravdu miluju je nakládaný zázvor! Křen wasabi je taky nepostradatelný, ale dávkuju ho opatrně – přece nechci, aby mi přehlušil chuť všeho ostatního.
Už jsem přemýšlela, zda bych si aspoň pár základních „suši maki“ neuměla udělat doma, ale zatím jsem nepřešla fázi „kdo ví – možná někdy“. Ale co není, může být – třeba jednou klopýtnu o neodolatelný kurz jejich přípravy!:))
Není to krása?:)) A jak je to dobré!
A tak se dnes ptám: Máte rádi suši? Které náplně vám nejvíc chutnají? Zkoušeli jste suši připravovat doma? Pokud ano – je obtížné si na to sehnat všechny suroviny?
A pak přidám jednu osobní: také vás umí obrovská nabídka (čehokoliv) téměř paralyzovat? Já jsem zjistila, že v takovém případě je třeba v nabídce hledat něco, co mám opravdu ráda a volit rychle. Bohužel to nefunguje, když vyhledávám na novém poli působnosti a při výběru se nemám čeho chytit…:))
http://www.cz.emb-japan.go.jp/documents/bulletin2008.pdf
a popis suši od strany 4 je naprosto famozní…..
Pálivé je u nás velmi v kurzu, vlastní chilli omáčky pravidlem, ryby i zázvor taky, suši miluje syn a i se ho jakžtakž naučil dělat, já můžu wasabi, rýži i syrovou rybu, ale žaludek silně protestuje proti řasám, takže nigiri a ne moc často (chuckle) Nicméně nejlepší na tom je, večeřet s lidmi, se kterými je člověk rád a jídlo, které nám chutná 🙂
A s přebytkem nabídky je to složité. Včera jsem stála v rožďalovické cukrárně a zírala na ten plný pult a měla si vybrat jeden zákusek. Bylo mi blbé tam fotit, protože první, co mě napadlo bylo vytáhnout mobil … tohle MUSÍTE vidět 😀
Odnesla jsem si JEDEN punčový řez 😀
Přiznávám, že pokud dojde na dilema, často domu donesu oboje. Pak si říkám, lepší míti dilema, nežli míti trilema … člověk třetinu ušetří 😀
😀
😀
Já bych si zase ráda koupila pár vánočních ozdob. Z čeho budu vybírat jste viděli v mých albech. Bojím se, že nevyberu nakonec nic 😛
Tak si kup všecky. Vybírat budeš doma 😀
😉
Přeju krásný adventní večer (inlove)
Jak jste se měli? Taky u vás bylo tak krásně? Musím říct, že jsem si připadala trochu divně, když jsem si šla v prosinci natrhat na záhon čerstvou rukolu – věděli jste, že umí přežít i mráz? Já ne, ale potěšilo mě to 🙂
Taky jsme měli krásně. Oběhli jsme nějaké skály a páník možná dodá fotky.
Rukola … když o tom tak přemýšlím, vzhledem k tomu, že rukola a řepka jsou z jednoho hnízda, tak může odolat malému mrazu. Nemůžu posloužit vlastním experimentem, protože neodolala soustředěné péči kachen 😀 Zato pořád ještě sbíráme listy římského salátu ze skleníku. Taky mě to překvapuje 🙂
Na fotky se těším 🙂
Ona ta rkola není jediná, pořád mám zelenou a svěží „plochou“ petržel i kudrnku, stejně jako listový i normální celer. Stále jsou k dispozici ne moc sladké a trochu tvrdé leč růžové maliny (wasntme)
Jo a ostříhala jsem dnes poslední poupata u růží. Když vezmu to sluníčko… tak to dnes kolem poledne vypadalo na příjemný říjen 🙂
Fotky zde:
http://jakkel.rajce.idnes.cz/Prihrazske_skaly/
Měli jste se krásně, bylo sluníčko jako na jaře. Fotky jsou také moc pěkné. /byli jste skoro u nás za barákem/
Jo, jo, i v Praze bylo krásně. Vypadá to spíš na příchod Velikonoc.
Já jsem zcela nepoeticky umyla okna. To jsem, myslím, v prosinci ještě nedělala (chuckle) .
Nuž sushi som ešte nikdy nejedla.
Po skúsenosti, keď na Štedrovečernú večeru sme jedli ryžu s broskyňovým kompótom a hádam 5 kg zázvoru nemôžem zázvor ani vidieť.
Zato neodolateľný bol Jean Reno vo filme Wasabi. Keď si napchal plnú pusu zelenej hmoty, z kt. jeho súperi už pri pohľade ronili slzy, neubránila som sa smiechu. A ten jeho flegmatický výraz :p
A čo sa nepreberného výberu týka, (ako napísal niekto vyššie),všetko závisí od množstva dostupných financií. Ak potrebujem na zimu uhlie, nepôjdem si kúpiť luxusnú večernú toaletu.
Ak moje deti potrebujú pre svoj zdravý vývoj jogurty, nepôjdem si kúpiť sushi.
Mne sa osvedčila metóda nenekupovať náhodne. Rozmysleť si – ešte doma, že potrebujem napr. ponožky. Môžem minúť 5 E na ponožky. Keď prídem do obchodu, zamierim do oddelenia galantérie a až keď kúpim ponožky, potom aj niekde inde 🙂
Sushi mě jaksi neoslovilo…
O pálivé nestojím, na sóju mám alergii a zázvor mi nechutná.
Co se týče přebytku nabídky, to končí obvykle tak, že si nekoupím nic…
Že to vlastně nepotřebuji (věci) nebo nejen že nemám hlad, ale ani mě nehoní mlsná (jídlo)
Tak já sushi mám moc ráda, ne to ovocné, ale klasické sushi.
Running sushi, co podávají tady v Galerii Harfa je vynikající a za docela slušnou cenu.
Asi si o vánocích přilepším, když už makám jako ten blbec téměř denně, abych měla aspoň chvíli o svátcích volno.
Obrovská nabídka čehokoliv mně mate a vždy mám pocit, že ať vyberu to či ono, vždycky je to špatně a měla jsem sáhnout pro něco jiného.
Nesnáším jídelní lístky typu „román od Jiráska“, šílené nabídky výrobků, které jsou prakticky stejné, jen se liší nějakým čísílkem nebo písmenkem a hledej šmudlo, hledej….
A nejlepší rada na to, jak si poradit s množstvím všeho je – nemít peníze. Já když jdu nakupovat, tak mám prázdnou peněženku a koupím vždy jen to, co fakt potřebuju a víc ani FŇ. Prostě „kde nic není…….“
A mám klid.
Já sushi rád, ale znám spoustu lidí, kteří ho nikdy nejedli a nejedí právě kvůli syrovým rybám, zejména to co je uvnitř okurka nebo avokádo. A pak se z vedlejší mísy na rautu cpou nakládaným lososem (tím samým, co je v tom sushi a kvůli kterému ho nejedí) až se jim dělají boule za ušima
😀
Děkuju za vaše postřehy a doufám, že se tímto diskuze nezastaví (inlove) Já suši miluju, přijde mi lahodné a navíc i můj prevít žaludek si na jeho konzumaci nikdy nestěžuje, což beru jako významný bonus. Ono je zajímavé, že ani tatarák (tedy syrové maso) mi nikdy nevadí – což ovšem naplatí o v tuku pečených topinkách s česnekem (mňam ale je mi pak ouvej)
A ještě něco!
Pořád ještě tu máme otázku, jak se vypořádáváte s ohromnou nabídkou čehokoliv, když si máte vybrat jen něco málo? 🙂
dede, jdi do takové restaurace kde ty malé talířky cestují kolem na pásu a můžeš si vzít malé porce čehokoli, nebo eat as much as you want, tam to taky nosí v mini porcích
nakládaný zázvor taky miluju!
Dede, to nebude žaludek, spíš žlučník nebo slinivka.
Přiznávám, že suši jsem (zatím) nějak nepřišla na chuť. Měli jsme korejskou sousedku, která nám jednou donesla menší talířek s asi deseti kousky. Nebylo to špatné, ale nenadchlo mě to (a chotě také ne) natolik, abych se snažila vyzkoušet výrobu doma. Máme tu dokonce jednu japonskou rest. a teď snad před měsícem otevřeli nově ještě jednu – „suši bar“. Ale ani jedno mě neláká. Možná záleží na tom, kde a s kým si člověk nad talířem rozmanitých „zamotancích“ sedne. Tys Dede dostala k narozeninám „pozvánku“ na jídlo, které sis přála a navíc kousky pojídala v milé společnoti. Takže se jistě večeře vydařila a užila sis skvělé „suši narozeniny“. Já, co do rozmanitosti bych asi dala přednost tácu rozmanitých chlebíčků – nejvíce by mělo být těch humrových 🙂
Suši mám ráda, kupovala jsem ho napřed jen tak na zkoušku v dole zmiňovaném Regiojettu,jedla jsem až doma :-)) bylo dobré,čerstvé a tak jsem ho pak koupila vícekrát a objevila jsem ho i v Lídlu. Většinou tam dlouho nevydrží a bylo opět vždy čerstvé. Ty matlajdy co k tomu prodávají jsou pěkně ostré, některé a přednostovi chutnají moc.
Takže ano, suši můžeme ale i tak bych ráda jednou poseděla u těch jezdících pásů a vybírala. Zkusit se má všechno.
Miluju suši a to i bez zázvoru a wasabi, respektive právě bez zázvoru a wasabi, protože pálivé jídlo nemusím. A pokud už na něj jdu, tak chodím na takzvané „running sushi“, kde se sedí vedle pásu, po kterém jezdí maličké mističky a na nich jeden kousek suši, nebo dvě menší, nebo opečený kousek ryby, nebo krevetka, nebo zeleninová taštička, nebo… je toho moc různého, včetně ovoce a sladkostí, a platí se tam za vstup, ne za zkonzumované množství, takže se vždycky hrozně přecpu. Když mě tam kamarádi vzali poprvé, říkala jsem si – no co, když mi nebude chutnat suši, dám si prostě něco jiného, ale právě jsem zjistila, že mi suši chutná 🙂 Ovšem kdo si není jistý a má podobné obavy jako já, může je i podobným způsobem vyřešit, doporučuju a pochutná si myslím každý…
Jůůůůů, my máme krásné zimní pozadí!
K suši bych řekla, že líp vypadá, než potom chutná. (D)
Můj syn pro suši horuje, občas si objedná dovoz domů (bohužel si ale nepamatuji, odkud, jestli ze specializovaného suši-baru nebo z nějaké hradecké restaurace). Jednou chtěl udělat radost mamince a – ne že by úplně šlápl vedle, ale zase až tak nadšená, jak asi čekal, jsem nebyla. Dobré na tom je, že je to lehké jídlo, žádný tuk. (y)
Taky se mi někdy stává, že koukám na jídelní lístek a ne a ne vybrat. Mám pro ten případ pomůcku – dát si něco, co nevařím nebo z čeho nevařím. No, já vím, že pokud jde třeba o suši, je tato pomůcka k ničemu. (chuckle) Pak už zbývá jen doporučení spolustolovníků nebo náhodný výběr.
No – suši jsem nejedla a ani mi nepřijde, že jsem o něco přišla. Tak prosím vás – rýže a ještě kyselá? No toto!! A do toho syrová ryba?! Tak ještě toho kousek (chuckle) . Jak říkali stařeček „rýži nejím, močí do ni Číňani“ (teda oni to řekli jadrněji …). A já nejím ani ty zavináče, co oni mohli (rofl) … nenene, furt mám takový dojem, že není nad vepřo-knedlo-zelo (nod) (teda né, že bych ho jedla denně, a jednou za delší čas – mňam). Nebo dnes jsem Jendovi uvařila lečo s vlastnoručně vyrobeným klobáskem – pchá, kam se na to hrabe nějaké maki se zapáchající řasou.
ahój ygo, mám zcela stejný názor na suši jako ty. nic mne suši tom nelákalo, neláká a lákat bohdá ani nebude a křen wasabi doslova nesnáším. vg tom jsem razvá konzerva, co pálivé nemusí vůbec, i když takové mnou naložené a opravdu ohnivé chlli papričky, které jsem omylem vypěstrovala místo kozích rohů ve fóiláku na zahradě, nesmírně chutnaly mé kamarádce, která se po nich může doslova utlouct. j Jediný, kdo tyhle pálivosti ještě nedávno občas snědl, je Věrčin partner. Ale i jemu se věkem změnily chutě, takže kyby se mi něco podobného zas „povedlo“ nic vyhazovat nebudu, ale rovnou to zavezu kamarádce do zbůchu. Aspoň jí tím zpestřím jednotvárnou ústavní stravu.
Aaaa, suši. Jo, mňam 🙂
když jsem to poprvé ze zvědavosti ochutnala, málem se mnou sekla ta silná rybí chuť řasy, kterou je to omotané. Nedala jsem se a příště už jsem ji tak intenzivně nevnímala. Ale znám dost lidí, kteří ten prvotní vjem nepřekonají. 😀
Viděla jsem jednou pana Okamuru, jak v televizi předváděl výrobu suši doma. Prezentoval to stylem: to co máme, zamotáme, asi jako když našinec maže do rohlíku taveňák dětem na svačinu 🙂 Předpokládám, že se jednalo o každodenní provozní suši, ne o špičkovou kulinářskou kreaci ala kostka ve skluzu 🙂
Takže když jsem jednou potkala v hypermarketu SushiKit, dotáhla ho domů a občas suši děláme. Chce to cvik, je to patláma a je to zábava. Nejčastější verze je nakládaný norský (!) losos s okurkou, protože nakládaného tuňáka neumím koupit. S tuňákem ve vlastní šťávě se špatně pracuje, ale jde to, ovocné suši nevyrábím, ale jinak cokoli, včetně herinků nebo olomouckých syrečků 😛
Prostě se syrovými rybami to nemá moc společného.
Co jsem nezkusila, je zajít na running suši. Vždycky nahlížím, závidím, ale buď je vždycky beznadějně plno, nebo mě v posledním okamžiku přejde odvaha. Tak si sedneme k tomu obsluhovanému stolečku a dám si bento talíř, protože tam je nejlepší losos 😀 Vrtám se v tom hůlkami a slibuju si, že příště už fakt …
😀
No dobře, tak syrečky jsem ještě nezkoušela 😀
https://www.youtube.com/watch?v=5gv86vO9zCw
taky bych jednou zašla si sednout ke kolejnicícm a brala si…
ale bez kravaty..Mr.Beanovi tam uvízla a když si na to vzpomenu,tak bych se jen smála a nejedla 😀
Milá DEDE na suschi jsem byla jen jednou u nás v Plzni s Suschi baru ZEKE.
Ochutnala jsem několik druhů. Špatné to nebylo, ale nemůžu říc, že by to byl šálek mé kávy.
Ale za zkoušku to stálo.
No, vzhledem k tomu, že část svého profesního života jsem strávila mikrobiologií potravin, jsou věci, které holt jíst nemohu. Syrové ryby jsou jedna z nich, náš šéfkuchař to ví a neodvážil by se mi to nacpat do studené mísy, kterou mi dělá, když tu někoho mám. Takže suši jsem neochutnala a nejspíš neochutnám. Stejně jako tatarák z lososa, stejně jako krvavá kachní prsa a stejky. Jiank pokud si dělám tatarák sama, dokážu sežrat klidně půl kila. Ale musím vidět to maso a sama si ho rozpitvat. Ovšem uznávám, že je to úchylka a v žádném případě vám nechci kazit vaše kulinářské zážitky
ale Inézko, můžeš maki, ve kterém je jen nori řasa okolo,rýže,a uprostřed sýr a avokádo a wasabi, nebo kousek okurky..atd..syrovou rybu to obsahovat nemusí….
No že bych z těch ingrediencí lezla po zdi, tak to teda ne
ale je to měkké a dobře se to kouše 😀
No to je teda přednost!
Na suši som sa dala nalákať raz, v originál japonskej reštaurácii tu v Bratislave, stálo to nošu peňazí, určite to bolo čerstvé a odborne pripravené – a nechytilo ma to. Ač som inak kyselina, ktorá skutočne zož..zje skoro všetko, tak toto proste nebude moje hobby. Príde mi to tiež ako také trochu plytvanie surovinami, pričom výsledný produkt bez sójovky a zázvoru a wasabi a neviem čoho v podstate nemá žiadnu vlastnú chuť (aspoň mne to tak pripadá, ale netvrdím, že niekomu nakyslá ryža s kúškom surovej ryby nemôže chutiť). Inak mi z ázijskej kuchyne chutí všeličo, ale sushi som si holt neobľúbila. A baliť do ryže zeleninu? Načo? (chuckle)
…kúskom… tam malo byť, kruciš…
suschi /ani to ostatné,čo zmieňuje Sharka/ som ešte nikdy nejedla.Inak,je tu kopa labužníkov a znalcov!!!
Láka ma ten nakladaný zázvor
Suši jsem v originál suši restauraci neochutnala, nějak nebyla příležitost- a restaurace u nás na vsi umí spíš ty tradiční věci. Šance dostat se do Brna v lidskou hodinu je jen o víkendu, tak snad někdy. Znám jen to z chlaďáku z Lidlu a nepřipadá mi to špatné, je to příjemná změna, ale- no, uvidíme.
suši jsem ani neochutnala, nic syrového nejím krom zeleniny a ovoce. Nevzala bych do h.. úst ani tatarák.
Mám moc ráda suši,doma ho nedělám, ráda koukám, když ho přede mnou motá kuchař k tomu vycvičený..do maki občas používají Lučinu, nerozjede se a není v nich špatná..zázvor mají do žluta nebo růžový, kupuju ho u nás za Albertem u nádraží v kamenné prodejně u Vietnamců, cena luxusně nízká, stejně tak tam kupuju pálivou omáčku pouze s obrázkem kohoutka (ale teď mám od ri a jakkela,tak nemusím). Mám ráda maki,sašimi a nigiri. Musí k nim být dobrá sojovka, zázvor na zneutralizování chutě a kopeček wasabi. O dobrém saké nemluvě. Těším se na něj celej rok, dávala jsem si ho v Praze v Bekara OK baru na Legerově. Ochutnala jsem i sladké suši,ale nebylo to nic moc,takže zůstanu u klasiky… A moc mi nechutnaj ty připravený z chlaďáku, co maj v Lidlu nebo v Globusu…Právě umotaný jsou nejlepší….
Sushi nejím. Vlastně mě to nikdy nelákalo, i když jsem viděl, že v Regiojetu si to lidi dávají a pak z toho smrdí kupé 😀 Široká nabídka mě však paralyzuje, naposledy v Mexitě v HK. Tam jsem měl chuť ochutnat skoro všechno.
No jo, mile Cislo, rychlik ne nutne je misto k uzivani si sushi. Kdyz je to citit, tak ta ryba uz neni 100% cerstva.
Jo, a MMCH ty eskalatory v Olomouci na nadrazi jsou parada a neuveritelne zlepseni – kdyz fungujou. Ponekud to ulehcilo me fobii.
Já si ho tam dala zrovna před 14 dny cestou do Ostravy. Mají ho za neuvěřitelných 90CZK obrovskou porci a bylo úplně čerstvé (možná proto, že bylo 7:30 ráno 🙂 – ideální snídaně).
Napred k tomu zazvoru. Miluju ho. Objevila jsem zdroj, kde sklenice asi 300 dkg je za par penez a je to stalice v lednici. Ale ten nejvic znamy ruzovy je sichr barveny. Takze ten zluty je takovy prirodnejsi.
jasně,že růžový je barvený.. a kdo si ho chced prubnout doma:
http://www.apetitonline.cz/recept/nakladany-zazvor