Když se mi konečně podařilo vstát a shodit ze sebe stopadesátého psa, tak mi došlo, že tenhle přepad se neobešel bez následků. Sundala jsem si z nosu pochroumané brýle a povzdychla si: Kdybych aspoň včera v optice netvrdila, že zrovna tyhle jsou jedné, které mi doopravdy drží!
Když jsem v pátek jela do Hradce nahrávat, tak jsem s sebou vzala svoje nedávno koupené brýle na čtení i na počítač, abych je svěřila do laskavé péče odborníků v mé oblíbené optice na hradecké pěší zóně. Nové obroučky totiž přistupovaly k sezení na mém nose poněkud lehkomyslně, takže se brýle snažily klouzat a mě se pak ztrácela ohniska. A navíc sami víte, jak si jeden upatlá skla, když musí obroučky pořád posunovat vzhůru po nosním svahu.
Paní mi zkoumavě koukala na nos i za ucho, oboje brýle upravila, a když jsem se nepřesvědčeně zavrtěla, abych se přesvědčila, že je konec s klouzáním, tak pravila s jen velmi mírným nádechem netrpělivosti: „Víc to už utáhnout nemůžu, dřely by vás za ušima!“ „No jo, ale proč mi nedrží tak dobře, jako brýle moje každodenní?“ nevzdávala jsem se. „Ukažte mi je, prosím,“ natáhla ruku optiodbornice a já jí je podala.
Zkušenou rukou je prohmátla, zacvičila postranicemi a laskavě vysvětlovala: „Tyhle brýle mají jinou konstrukci. Jsou pevné – ty nové mají pružné postranice, takže jsou velmi pohodlné. Navíc jsou o něco lehčí, takže o nich skoro nevíte. Nebojte se, budou vám držet všechny!“ Odcházela jsem s jedním párem spokojených očí a třemi brýlemi s vyleštěnými skly. Paní mi srdečně zamávala, a nejspíš doufala, že mě zase nějaký čas neuvidí. Já jsem, popravdě, doufala v totéž.
Nu a pak přišla sobota a s ní trénink stopování na Zvičině. Sešlo se nás deset s pěti psy (jeden mladý pár přijel až z Českých Budějovic se svojí chodskou fenkou Berry – Borůvkou, na rozdíl od naší Ostružiny:)) a počasí se rozhodlo prověřit, co všechno jsme ochotni pro cvičení našich psů vydržet. Mrzlo a fičelo o sto šest, takže všichni si dávali záležet na tom, aby se zatraceně svižně pohybovali. Protože kdo jen chvíli stál – nebo se schovával na konci položené stopy – ten byl vzápětí rampouchem.
Já jsem s sebou měla jen Ari, protože i pět psů bylo v té zimě na hranici možností. Ari pracovala vždy jako poslední z celé skupiny, takže když úspěšně zvládla stopu ve třetím, posledním a nejtěžším kole, dovolila jsem jí, aby se podle chuti proběhla, když už nehrozilo, že pošlape nějaké „čisté“ plochy pro trénink. Jenže ta bestie bílá vlkovatá si nejspíš cestou na stopě všimla srnce, takže když jsme se vraceli po ostrém hřebeni k autům, vystřelila si tryskem dolů z kopce za luzným zvěřím vábením.
Zařvala jsem jednou, pak po druhé… no, už byla dost daleko! Ale sláva, otáčí to a zase tryskem běží zpátky ke mě na hřeben. Jenže mě naštvala, čůza jedna, protože si to musí aspoň zkusit! A tak rychle sbíhám na opačné straně hřbetu dolů a plesknu s sebou za nízkou mez. Míru mého pobouření nad Ariiným chováním pochopíte snadno, když si uvědomíte, že si lehám na promrzlou zem se zbytky sněhu.
Ale podařilo se! Zoufalá Ari zmateně pobíhá – panička se ztratila!!! „No tak, hledej paničku!“ navádí ji Dana i Pavel, kterého před chvílí naše stopařka úspěšně našla. Jestli myslíte, že dala nos na zem, tak ani omylem. Běhá ve stále větších kruzích, až najednou se jí podaří mě zahlédnout. Plna štěstí zapíná třetí kosmickou a pádí ke mě.
No a pak jsem doplatila na svoji výchovnou zlomyslnost, protože mi těch třicet kilo tryskající psí radosti skočilo na hlavu. Doslova! A kdyby jednou – nalezenou paničku je třeba důkladně pošlapat, olízat, udupat k bezvědomí. Sice jsem se snažila zakrýt si obličej, ale těch tlap bylo prostě moc. Když jsem konečně vstala, tak mi bylo jasné, že ty moje jediné pevné brýle už nejsou ani pevné ani rovné. Aspoň že byly celé!
A tak jsem se v pondělí zase ocitla v té optice. Paní se na zvědavě koukla, zatímco obsluhovala jiného zákazníka a já čekala. Když jsem přišla na řadu, položila jsem brýle postižené křivicí na stůl a čekala na ortel. „Tý jo, ty jsou! Co se stalo?“ Pokrčila jsem rameny. „No, moje fenka měla radost, že mě vidí!“ „Snad to půjde opravit,“ zamyslela se a pak se zasmála. „Co bychom bez těch našich miláčků dělali, co?“
A tak dnes zahajuju debatu o brýlích a kalamitách!
Protože když je člověk na brýlích závislý a pak o ně přijde, je to průšvih nejen finanční. Hlavně, když jste někde autem a bez brýlí si nevidíte ani na konec kapoty:)) Přiznám se, že kdykoliv na to jen trochu myslím, přibaluju si na cesty do auta svoje staré brýle – nikdy nejsou ideální (proto jsou odložené), ale vždy jsou lepší, než nic.
Popravdě tuto brýlovou politiku využil nedávno Vítek, když ho na zkouškách Gerda (bloodhound:)) protáhla strašně hustým mladým lesíkem a on v něm brýle ztratil. A když jsme mu je pomáhali (my, přihlížející) hledat, tak mu na ně při tom hledání někdo šlápnul. Později na něj v optice taky zírali, ale brýle přesto dokázali spravit. Někdy je osud i vlídný:))
Tak co? Taky občas ztrácíte, křivíte a jinak ničíte své brýle? Kdy vám bylo z tohoto důvodu opravdu úzko? A kdo za to mohl?:))
Nosím brýle od třetí třídy ZŠ a nikdy jsem si je nepoškodila. Když jsem hrála závodně basketbal, měla jsem je jištěné gumičkou. O něco později jsem se věnovala volejbalu – už bez gumičky. Když jsem aktivně tancovala a společenský tanec vyučovala, tančila jsem bez brýlí. Výhoda byla v tom, že jsem moc neviděla chyby, které moji žáci dělali. Ovšem velmi dobře jsem si ty chyby dokázala představit 🙂
Teď mám brýle dvoje: „na PC a běžný provoz“ a „do auta“. Jedny z nich mám na nose a ty druhé v pevném pouzdru. Asi proto, že špatně vidím jaksi odjakživa, tak mám zažitou péči o brýle.
Zdravím a moc dekuju za přání 🙂 Nejsem doma (slavime:)) ozvu se zítra (wave)
Milá Dede, doufám, že slavíš s plnou vervou (f) – přeji ti do dalších let hodně zdraví a štěstí, spokojenost a spoustu dobrých lidí kolem sebe – a taky lásky fůru (h)
Tak já se ještě k tomu přání připojím. Hodně štěstí, zdraví, pohody, skvělou rodinu včetně zvířeny, a trošku sobecky taky něco pro nás – báječnou paní hostinskou v téhle hospůdce. (f)
Dede, já těžce nestíhám, zjistila jsem to až teď na Zvířetníku, tak honem pílím abych ti taky popřála. Hlavně zdraví, protože to je nejdůležitější. Tvoje, tvé rodiny i tvých zvířat. Pohodu a klid. Lásku a štěstí, chuť do práce, chuť do života. Ať se tě tohle všechno drží a to nejen další rok, ale spoustu dalších let.
Dede, hodně zdraví, spokojenosti a radosti.
Milá Dede, vydařenou oslavu Ti přeju a po ní spoustu dalších krásných dnů plných radosti a spokojenosti. Ať se Ti daří uskutečňovat své plány a sny! (inlove)
Pozvedám sklenku k přípitku (d) (u nás je též slavnostně, právě dnes se neteřce narodil chlapeček).
Také se připojuju s gratulací.
Hodně zdraví, štěstí a spokojenosti.
Milá Dede, přeji hodně zdraví a splnění všech i tajných přání. Jednou jsem četla charakteristiku Střelců a moc se mi líbila jistá část, kde bylo řečeno: A i když sedí zadkem na špici holé skály, pořád jsou hauři, tak nějak to tam bylo, já nevím ale na mně to sedí. :-))
U brýlí jsem dospěla do stadia bezobroučkových,vrtaných,odlehčených multifokálů za cca 15 tis. Kč, po jejich rozsednutí jsem to vyřešila operativně. Spokojená jsem již více jako 10 let.
Jéé, vy jste střelci?! 🙂 Já i Najtynka taky 😀 Tak přejeme všechno nejlepší!
Tak my taky přejeme neb jsme v rodině všichni Střelci,haha, sbor střelených a střílejících. :-))
NEJPRVE POPŘEJU DEDE, ABY BYLA HLAVNĚ ZDRAVÁ A CELÁ JEJÍ RODINA TAKTÉŽ. KDYŽ JSOU VŠICHNI KOLEM ZDRÁVI, OSTATNÍ UŽ SE DOSTAVÍ JAKSI SAMO.JDEDE,JENNY A DALŠÍ, MY JSME S JIŘÍM TAKY STŘELCI, TAKŽE TO U NÁS DOMA OBČAS VYPADÁ NA VZÁJEMNÉ VYSTŘÍLENÍ. OBĚ DCERY JSOU ZAS LVICE, TAKŽE TADY BÝVALY DOSTI PRUDKÉ STŘETY, DOKUD BYLY OBĚ JEŠTĚ DOMA.MŮJ JIŘÍ JE ATYPICKÝ STŘELEC, ALE JÁ JSEM STŘELEC KAŽDÝM COULEM.I KDYŽ NĚKTEŘÍ ASTROLOGOVÉ TVRDÍ, ŽE DVA STŘELCI SPOLU NEVYDRŽÍ DLOUHO, MY BUDEM SPOLU UŽ LETOS V PROSINCI 34.ROK.PROTO TVRDÍM, ŽE JIŘÍ JE ATYPICKÝ STŘELEC.
Dede, všechno nejlepší k narozeninám, hodně zdraví, štěstí, pohody s rodinou i vlčkami. A také co nejmenší patálie s brýlemi.
Já mám jen na čtení a taky mně štvou, když je nechám na očích a rozejdu se, je to o zdraví, protože to hrozí přeražením se o kočky.
Vraciam sa pre milú povinnosť.
Dede k narodeninám Ti prajem všetko šťastie sveta.
Čítam a trochu škodoradostne sa teším.Všetko,čo píšete,platí aj o mne./A aká som bývala za mlada sokolica/mnou vytvorený ž.rod od sokolík/
Jo, jo, verenka, sokolka!
Mile damy, mam napad na jedny bryle, ale nevim, jak to zrealizovat. Na blizko vidim spatne. Kdyz si ve sprse holim nohy, tak na to fakt nevidim – tudiz mi pripada, ze jsem ukol splnila perfektne. Teprve az se oblikam a mam nasazene cteci bryle, tak vidim netknute ostruvky. Normalni bryle do sprchy nemuzu – ihned se zamlzi a zavodni. To by chtelo neco jako bryle na plavani, ale se zvetsovacim sklem. Myslim, ze rada zenskych by to ocenila.
Hankóóó, už Tě vidím jak se sprchuješ s potápěčskými brýlemi. Ale problém chápu. Já mám jenom čtecí brýle a existuje určitá vzdálenost od očí, kdy jsem také za slepce. Mě by se hodil LORŇON.
Co na to, dámy, co ztrácíte jako já brejle na čtení. Přicvaknout jako dudlík na nárameník, lorňon se secvakne a nepoškodí se a když bych potřebovala, tak jenom mrknu a je to. Rada od JJ také není k zahození.
Tak srandičky …., ale opravdu se dají pořídit lyžařské, potápěčské i další sportovní brýle s dioptrickými skly.
lorňon mám a je výbornej….někdy vypadám jak paní správcová ze zámku,když přišla na vizitu 😀
Jj, to je přímo na Nobelovku.:-)))
Díky. Dohledám autora (on to není můj originální výmysl) a navrhnu ho 🙂 .
Roky som šťastne nosila jedny brýle, a keďže boli od rána do večera na nose, strácanie ani prisadanie nebol môj problém. Akurát v časoch, keď sa nosili veľké obrúčky s plochami skla ako obrazovkami, tak tie sklá mali tendenciu z tých veľkých obrúčok po čase vypadávať. Na jednej letnej brigáde na senách sme ako sprchu dostali k dispozícii hadicu vo vybetónovanom kúte na konci kravína. Samozrejme že mi to sklo vypadlo presne tam, na ten betón, a zvyšok brigády mám už rozmazaný. Teraz mi ale očný dal silnejšie dioptrie, lebo pri šoférovaní som si už pripadala slepá. A s fungl novými silnejšími brýlami nevidím na počítač. No, vidieť vidím, ale strašne mi to ťahá oči a po chvíli mi treští v hlave. Tak prehadzujem – von a za volant silnejšie, k počítaču slabšie. A už to začína, toť v piatok som odišla z práce so starými na nose a nové ma celý víkend pekne verne čakali v práci na stole …
Mám brýle jen na práci na počítači, i když v poslední době mívám problém po dni v práci koukat po světě bez nich. Naštěstí se to obvykle srovná, než dojedu domu. Vlastním dvoje. Jedny jsou trvale v práci a druhé doma. No a ty domáci mi kloužou. A kromě toho mají tak jemné obroučky i nožičky, že jsou téměř neviditelné. Pořád je po bytě hledám! Ty v pracovní se neschovávají, ale ty domácí jsou vážně potměšilé.
MLP nosí brýle na dálko, ale doma je často sundavá. A jednou je takhle našel malý Rysík, možná dvouletý. Brýle popadl a zakroutil. Nejen kovová možička dostala velice zajímavý tvar, ale vlastně celé brýle se zkroutili. Naštěstí jsme se už dlouho dohadovali, že si má pořídit nové, tak to urychleně udělal. Takže nakonec měl Rysík zásluhu.
(Opatrně nakukuji z poza buku, ale ještě nevím, jestli se mi povede vylézt ven.)
Pojď, Karakal, moc mi tu chybí zpravodajství o rysí rodince. Já jsem ostuda, stačím sotva nakouknout, dost zoufale nestíhám, ale ráda tě zase čtu. (h)
Mně pes brýle sežral. Dokonale, beze zbytku, naprosto. Nenašlo se vůbec nic. On problémy žádné neměl, já velké. Kde jsi byla, spravedlnosti, ha?????
podle reklamy si máte koupit kočku … 😀
Hmmm, brýle nosím odmala. A stále s nimi mám nějaké zážitky.
Např. bez brýlí se brýle hledají dost špatně.
Přes upatlané brýle vidím ještě hůř, nežli bez nich.
Kočky brýle milují, hlavně jejich čumáčky.
Nožičky se báječně okusují.
Když je před kočkami schovám, platí bod č. 1 – brýle se bez brýlí špatně hledají.
A co se sednutí na brýle týče, tak to jsem si jednou pořídila extrémně drahé, kovové obroučky. Tehdy největší móda. Šla jsem druhý den na nějaký mejdan, kde bylo děsných lidí, takže když jsem si šla dolít skleničku, položila jsem brýle a kabelku na křesílko, ve kterém jsem předtím seděla a všem nahlas sdělila, že je obsazené a ať mi na ty brýle nikdo nesedne. Asi si domyslíte, jak to s nimi dopadlo. Sedla jsem si na ně sama! V kabelčičce jsem ještě rozsedla dost drahý parfém a rtěnku.
Taky jsem rozsedačka:-)))
Jsem na cestě k optikovi, s brýlemi v tašce. Manžela bolí koleno i dosedl zprudka a dosedl na brýle. Moje. Jak za nic nikdy nemůže, byla jsem hlasitě upozorňena na mou nepořádnost. S trochou špatného svědomí jsem si v duchu cosi pomyslela a teď doufám v šikovnost optika.
Jinak brýle hledám imrvére. Furt a pořád.
Brýle nosím teprve půl roku. Ale při vítání s Najtynkou mám o ně vážně strach. Naštěstí zatím pokaždé došlo jenom k jejich oslintání (chuckle)
a já se teda zeptám všech, co si kupujou levný brejle do 100 i se skly – opravdu si myslíte, že je to v pořádku? Oči sice máte dvě, ale těmahle šmejdama si je pěkně kazíte..
Sharko, já vím, máš pravdu, ALE! Používám je jenom na nakouknutí, když se např. potřebují podívat, jaká teplota je na etiketě svetříku k vyprání. Letět do druhého patra po těch zatracených schodech pro brejle, to už bych byla na vozejku. Nosit brýle na krku na šňůrce… to už jsem měla brýle párkrát i rozbité nebo nakřivo a hned jsem byla u optika. Na práci, na čtení, nebo k pecku při vytváření fotek, to používám brýle od optika.
Ahoj Alex,
tak na to je jednoduché řešení Fresnelova čočka – pokud ti stačí malé zvětšení a nevadí trocha barevné vady.
Malá, placatá, v plastovém provedení málo zničitelná, za pár kaček. Začínám už taky používat na studenty, co berou jako normu pro velké písmeno jeden čtvereček čtverečkovaného papíru …
http://www.dioptra.cz/fresnelovy-a-radkove-lupy
Jinak, jak jsem psala níže, bezpečné spínání pro brýle jsou dva magnety nalepené na křížení nožiček. Pak se dají brýle „cvaknout“ v podstatě kamkoliv.
Ááááá, to mám smůlu, že se dočítám o magnetovém zlepšováku na brýle až teď. Ztratila jsem totiž sluneční brýle, samozřejmě drahé a samozřejmě oblíbené, poté, co jsem si je vetkla za výstřih u trička. Stalo se to na psí procházce a opustily mě nejspíš v okamžiku, kdy jsem přeskakovala příkop zarostlý hustým ostružiním. Nebo taky ne. Každopádně jsem domů přišla bez brýlí a pátrat po nich už nemělo smysl. Jo, za blbost se platí!
Sharko, to jsou jen vyhozené prachy. oOobně přes tyhle brýle naprosto nic nevidím, protože jedno sklo mám silné, cylindrické,druhé slabší, normální. Můj jiří má brýle slabé a hlavně je fakt na ně děsný ras, takže stále kupuje nové, náhradní, aby brýle aaspoň jedna mělo funkční. pacičky za uši jsou u jeho brýlí fakt skoro neviděnou raritou.On ten můj trouba nestká brýle do futrálu, ale klidně je pohodí do kapsy nebo je zastrčí do malé náprsní kapsičky na vršku vesty, co ji stále nosí na sobě.Kapsička je tak narvaná vším možným od šroubků, šroubováků a zkoušečky po propisky a brýle, ža brýlové pacičky za uši nevydrží, když brýle potřebuje.
Tak tohle znám, Lenko, to je fakt síla…
BOHUŽEL, JE TO SÍLA A STOJÍ TY ZNIČENÉ BRÝLE HODNĚ PENĚZ. JÍŘÍ VŠAK MÁ V ÝHODU, ŽE JEHO OČI KOUKAJÍ ZCELA STEJNĚ. OBČAS MU TUHLE VÝHODU ZÁVIDÍM. KDYŽ MI TY SVOJE BRÝLE ZA STOVKU STÁLE VNUCUJE, JELIKOŽ NEPOCHOPIL TEN PODSTATNÝ ROZDÍL MEZI MÝMA A JEHO OČIMA, MÁM NĚKDY ZLOST.
Milá Sharko, mám čočky umělé, jsa poloviční robot,protože to není všechno, co je umělé tak i když si přisadím čtečky z Kaufu, čočky se nekazí. 🙂
Sharko, spolu s mistříčkem jsem se (v létě) vetřela pandrovi očnímu. Ten si vyžádal brýlky. Řekla jsem, že se stydím a že mi, určitě, vynadá. Mám totiž právě ty za 90,-Kč z Teska. Naklonil nevěřícně hlavu a trval na předložení sklíček. Vzal je, jaksi štítivě, ale přeměřil. A pravil, že brýle jsou v pořádku, že když mi k tomu noťasu stačí, tak proč nee?! Sama jsem byla překvapena.
Ovšem asi to bude náhoda, že jsem si vybrala právě tyto.
Pitrýsku ahóóój!!!
Na čtení mám brýle drahé z optiky (odlehčená skla a antifosforeskující či jaká vrstva) a pak hromadu dostovkových a abych řekla pravdu, rozdílu v nich nevidím – teda není rozdíl, jestli se dívám přes ty nebo přes ty. Akorát ty z optiky jsou apartnější … i když ani ty laciné nevypadají zas tak hrozně.
Dede, bezva povídání 😀 ! Promiň toho smejlíka, to není škodolibost, ale pouhopouhá radost, že v takových situacích nelítám sama. Možná i z těchto důvodů vlastním několikery brýle „za pár kaček“ a ty mám – v kuchyni, v horním poschodí, v suterénu u pračky, v autě ve schránce, kterou výrobce škodovek umístil nad přední sklo a jsou po ruce (díky Škodovko) jdeny v brašně na foťák, jedny v tašce co s ní chodím ven a jedny v baťohu. Opravdové, drahé od optika, mám dvoje a ty neopouští svoje místa. U TV a u postele na čtení. Protože jinak by přišly určitě k úrazu nebo bych je ztratila. Uznej, žádná nehoda mne nemůže zaskočit. Můj muž se jenom strašně diví, že dokážu po domě hledat brýle….. 😛 .
DEDE já brýle nosím od 3.třídy ZŠ. Dnes už naštěstí je výběr opravdu veliký. Myslím si dokonce, že mě i sluší. Každopádně ke mě patří.
Ale stejně jako Ty nesnáším, když mi brýle klouzají. Také si je nechávám utahovat.
Nejhorší zážitek s brýlemi se mi stal, když mi ve městě z ničehonic praskly uprostřed a byly na 2 díly. Naštěstí jsem trefila správný autobus MHD a dojela domů. Mám 6,5 a 5,5 dioptrií, takže bez nich fakt blbě vidím. Na dovolenou vozím vždy náhradní.
Mě to zatím čeká, ale MLP je již obrýlen. Brýle má: v práci, v batohu, v autě, v obýváku, v kuchyni… no prostě všude. Aby se mu nestalo, že jedny zapomene nebo rozbije a bude nepoužitelný. Má obrovskou výhodu v tom, že vidí i přes „kauflandové“ brýle, proto je může mít takhle všude. S optikou na míru, zejména pokud se oči mění, je to neproveditelné.
Já ,á, brýle jen na nose a v kabelce, tam ovšem dvoje- jedny na čtení malých blech a druhé náhradní na dálku, páč bez brejlí bych v autě asi byla dost namalovaná. Brýle mám od mateřské školky a jsme tupozraká, což znamená, že nejen že vidím leccos rozmazaně, ale hlavně jinde. Naučit se chytat míč byla dřina, jakou si normální člověk nedokáže představit 🙂
Ale teď beru brýle jako módní doplněk oproti dobám, kdy měli v optice šedé nebo hnědé, že. Ani jsme jich moc nerozbila. Na to byl specialista brácha, kterýmu brýle vydržely v pořádku cca týden. V optice znali jeho i naši máti dokonale-
Já mám- proboha, co to píšu…
vidíš „M“, ale jinde 😀 (prosím nebít)
Mno, a nebo mám levý ruce 🙂
Bimbo je brýlovec a brýlovec který bez brýlí vidí fakt blbě. Jeli jsme kdysi Ohři a hned na začátku měla pramice, na které Bimbo kormidloval menší kolizi. Zapíchla se do břehu v takovém blbém meandru a jak se ji snažil dostat zpět do proudu, opíral se o pádlo. No a holky na háčku zabraly a nádherně ho katapultovaly ven. Jasně, neměl brejle na gumičce, nenašli jsme je a prakticky celý tábor se vymlouval na to, že nevidí a nemůže nic dělat. Postupem si jeho oči zvykaly na koukání bez brýlí, takže za těch 14 dní už pomalu viděl. Ovšem problém nastal na zpáteční cestě. Ono je to z Klášterce nad Ohří do Kolína flák cesty a řídit naprané auto s vlekem s pramicí a osmi kánoemi taky není sranda. Dostal dva lodivody, kteří četli značky a on si hleděl cesty. Myslím, že já jsem na tom s dvaceti dětma vlakem byla o hodně lépe
Dede a co si pořídit takové ty ala historické, co nosili automobilisté, na gumu za hlavou a s gumou kolem čoček? 😀
Díky Šarikovi jsem vlastně měla několik brýlí křivých, neomylně upravoval ty nové…kamarádka optička ze mne mívala velkou radost…a myslíš,že teď mám klid|? Ani omylem, Nenelka ráda okousává postranice (headbang)
MLP nosí brýle od dětství.
Jednou jsme jeli s kamarády Vltavu. Na takové mírné vodě jsme se spojili. Slunce hřálo, vlnky šplouchaly. Budoucí švagr sundal brýle a odložil si je na břicho. Duha se rozklenula nad vodami. Kánoe se pohupovaly. Všichni spočívali. Najednou švagr škytnul. Pak se ozvalo hlášení:“ Mně spadly brejle….“ Lodě pluly dál. Jenže pak to docvaklo jeho paní: „Zastavte, stály čtyři tisíce.“ Kormidelníci brzdili o dno. Háčkové vyskakovali ještě za jízdy. No hledejte v kalné vodě plavající brýle. Asi po čtvrt hodině další účastník zahlásil:“Držím.“ A vytáhl …sluneční.
Zahodil je, aby je po dalších dvaceti minutách vytáhl ještě jednou. Dioptrické jsme nenašli.
Dobrá skladba má codu, tento výlet ji měl též. Na posledním jezu jsme se cvakli my. Zachránili jsme vše až na brýle. Manžel má 4 dioptrie. Musel na háček a zbytek cesty jsem kormidlovala.
Oba bráchové během jednoho odpoledne ztratili optiku cca za 6 tisíc.
Nálezce slunečních to uzavřel: Pod Lipnem nasedlo osm zdravých a do Budějovic dojely dvě Esmeraldy.
Dede, zážitek, který se skvěle četl a doufám, že teď už se mu také směješ s opravenými brýlemi na nose a Ari bylo odpuštěno 🙂
Já naštěstí potřebuji brýle pouze na čtení. Kdybych je musela nosit i během dne, byla bych nešťastná. Při zdejší (převážnou část roku) vysoké vlhkosti vzduchu mi nejen všechny sluneční brýle, ale i ty na čtení klouzají z nosu. A to tak často, že mám někdy celý „svah“ nosu (jak tomu říkáš) bolavý. Žádné utažení, žádné vnitřní „pacičky“ po strně nepomáhají. Doma pomůže jedině kousek papírového ubrousku, kterým můstek brýlí podložím a brýle „sedí“. Jsem také ráda, že mám na obou očích stejnou „vadu“ takže si vystačím s brýlemi za dolar. Prodávají je kupodivu i v docela hezkém provedení, ale většinou v plastických obroučkách. Vzhledem k mému klouzavému nosu mi při ohýbání býle často padají na zem a tyhle levné obroučky málokdy přežijí více jak dva pády na beton. Ty co neprasknou pádem, se mi podaří ztratit při procházkách. Většinou ve stinném lese, aby si můj nos odpočal, brýle sundám a zavěsím u krku za tričko. A zapomenu na to. Jak jdu tak se různě otáčím a shýbám (hlavně, když fotím) a ani si nevšimnu, že mi cestou brýle vypadly. Někdy se mi je podaří zpětně najít, častěji ale ne. Zavěšení na krk u mne také nepomáhá, jedna postranice vždy vypadne a brýle mě nenápadně opustí i se šňůrkou. Dvoje brýle se mi podařilo rozsednout, protože jsem si frajersky koupila s tenkými stříbrnými obroučky. Sice na obličejí nebyly skoro vidět, ale já je proto neviděla položené ani na světlém kanapi (to poprvé), ani na polštářku židle (to podruhé), než jsem usedla. Naštěstí je jejich ztráta více k zlosti, než peněž a tak chodím pravidelně dokupovat další várky.
S brýlemi mám ještě jeden problém. Mám totiž levé ucho níže, než pravé. Tedy velikosti uší jsou myslím stejné (jen to levé víc odstává), ale levé má prostě hlubší „zářez“. Takže mi všechny brýle sedí křivě, což mě štve, protože pak levým okem nekoukám přes čočku, ale na obroučku. Brýle narovnám a v minutě zase sedí křivě. Jeden čas jsem to řešila tak, že jsem konec levé postranice „nastavila“ buď omotanou lepenkou či molitanem. Brýle se sice troche vyrovnaly, ale zase to za uchem tlačilo. Jelikož bez slunečních brýlí tu nelze existovat a na čtení také brýle potřebuji, posunuji je dál na vlhkém nose a jsem opravdu ráda, že nejsem nucena nosit je celý den.
DOŠLA JSEM TAK DALEKO, ŽE SI JAKO JEDEN Z VÁNOČNÍCH DÁRKŮ PŘEJU TAKY ASPOŇ TŘI ČISTIČE BRÝLÍ ČIBR. SICE JSEM ZKUSILA NALÍT DO JEDNÉ LAHVIČKY S MALOU PUMPIČKOU JEDEN ÚČINNÝ PROSTŘEDEK NA ČIŠTĚNÍ OKENNÍCH SKEL, ALE TEN NĚJAK NEFUNGUJE. ASI MÁ JINÉ SLOŽENÍ NEŽLI ČISTIČ KOUPENÝ. VÍM JAK NAŠE MALÁ TUPOZRAKÁ ADÉLKA MUSÍ BRÝLE ČISTIT A ČISTIT, ABY PŘES NĚ VIDĚLA.TAKOVÉ POTÍŽE UŽ OD TŘÍ LET JÍ TEDY NEPŘEJU. JÁ SI JEŠTĚ NEDOKÁZALA ZVYKNOUT A DÁVAT I NA DRAHÉ BRÝLE VĚTŠÍ POZOR, ALE ADÉLABRÝLOVÝ tento problém musí řešit odmalička.A VE ŠKOLCE SI JEDNA UČITELKA ZAČALA STĚŽOVAT NA TO, ŽE ASDÉLKA SE STALA HODNĚ AGERESINVÍ , KDYŽ DO NÍ NĚKTERÉ DÍTĚ STRČÍ.ONA VÍ, ŽE BRÝLE SI MUSÍ CHRÁNIT, ABY VIDĚLA SPRÁVNĚ.PROTO SE OKAMŽITĚ STRHNE RVAČKA,KDYŽ DOM ADÉLY NĚKTERÉ Z DĚTÍ VRAZÍ. NEBYLA TAKOVÁ, DOKUD BRÝLE NEDOSTALA.
DEDE, TOHLE TÉMA JE MŮJ VĚČNÝ PROBLÉM. VZHLEDEM KE SVÉ OBDAŘENOSTI VPŘEDU, NEJENŽE SKOOR PŘEPADÁVÁM DO PŘEDU, ALE NEDOKÁŽU SE NAJÍST VBEZ TOHO, ABY MÉ BRÝLE, KTERÉ NOSÍM ZAVĚŠENÉ KOLEM KRKU NEBYLY NEJEN VĚČNĚ ZAPATLANÉ JÍDLEM, ALE TAKY STÁLE V NEBEZPEČÍ. BRÝLE MÁM ZCELA NOVÉ A UŽ JSOUNTAKY POVOLENÉ. NOŠENÍ KOLEM KRKU JE SICE NEZBYTNOST, ALER JE TAKY STRAŠNĚN BRÝLÍM NEBEZPEČNÉ. A BEZ BRÝLÍ VIDÍM HO….UŽ JSEM JE ZKUSILA NEZAVĚŠOVAT, ALE JEDNY CHUDINKY BEZ GUMY ZAŘVALY,PROTOŽE JSEM JE SUUNDALA ZNOČÍ A NECHALA JE SPADNOUT. ROZČILENÁ TÍM PÁDEM A OKAMŽITOU ZTRÁTOU VIDĚNÍ JSEM BRÝLE V TOM ZMATKU ROZŠLÁPLA TAK, ŽE UŽ SPRAVIT NEŠLY. JSWM VELMI ČASTÝ ZÁKAZNÍK TACHOVSKÉ OPTIKY ,KDE NÁS S JIŘÍM UŽ DOBŘE ZNAJÍ. JÁ TAM JEZDÍM ČASTĚJI, PROTOŽE JSEM BRÝLONIČITEL NON PLUS ULTRA. KOLIKRÁT ZAŘVALY OBROUČKY, KDYŽ SE ZACHYTILY NA MADLO KOČÁRKU, JÁ TO NEVIDĚLA A ZDVIHLE JSEMMSE. I MAZLIVÁ FENKA RETRÍVRA MÁ JEDNY MOJE BRÝLE NA SVĚDOMÍ. ZKRÁTKA JSEM B VELIKÝ BRÝLOSPOTŘEBITEL. UŽ SE TENTY TÝDEN TAKY CHYSTÁM ZAS DO TACHOVA. NOVÉ BRÝLE UŽ MI PADAJÍ Z NOSU, TAKŽE VIDÍM ŠPATNĚ. MÁM ALE DB VOJE SKVĚLÉ RÁMEČKY, KTERÉ JSEM PODĚDILA PO JIŘÍHO MAMINCE. ONA NOSILA BIFOKÁLY, KTERÉ JÁ FAKT MÍT NEMOHU, COŽ JSM SI PRÁVĚ NA TĚCH PODĚDĚNÝCH BRÝLÍCH VYZKOUŠELA. JE S PODIVEM, ŽE MATČINY DIOPTRIE JAK NA DÁLKU , TAK I NA BLÍZKO BY MI VYHOVĚLY, ALE TO ZORNÉ POLE, KTERÉ JE POŠKOZENO MOZKOVOU PŘÍHODOU, SE FAKT UŘ ŽÍVÁNÍ BIÍFOKÁLŮ VZPOUZÍ. DOVEZU TY BRÝLE DO TACHOVA A ONI MI PRÁVĚ NA TACHOVSKÉM NÁMĚSTÍ V TĚCH RÁMEČCÍCH ZMĚNÍ SKLA. JEN SI TAM NECHÁM DÁT POŘÁDNÁ A TVRZENÁ SKLA, PROTOŽE ZAPOMÍNÁM BRÝLE SPRÁVNĚ POLOŽIT A SKLA BÝVAJÍ HODNĚ POŠKRÁBANÁ. A UŽ KDYSI JSEM V JEDNÉ DISKUZI LÍČILA, KTERSAK CELÁ ROS DINA HLEDLA MOJE JEDINÉ BRÝLE VŠUDE. A KDYŽ UŽ JSEM SE SMÍŘILA S VELKÝM VYDÁNÍ ZA NOVÉ KOMPLET BRÝLE , UKLÍZELA JSEM NÁKUP DO MRAZÁKU. A EJHLE, MEZI MRŽENOU MRKVÍ S HRÁŠKEM A TAKY ŠPENÁTEM NA MNE VYKOUKLY MOJE ZTRACENÉ P BRÝLE. OD TÉ DOBY CHODÍM NEJDŘÍVE G HLEDAT DO MRAZÁKU, PAK DO SPÍŽE ZA MOUKY A KRUPICI, NAKONEC PROBĚHNU CELÝ BYT I WC, A POKAŽDÉ NA MNE NĚKDE TY POTVŮRKY SCHOVÁVACÍ VYKOUKNOU. KDO OBRÝLENÝ NENÍ, ANI NETUŠÍ, JAKÁ JE TO VÝHODA.
LENKO, KROMĚ TKANIČKY JE JEŠTĚ JEDNA VYCHYTÁVKA. SLOŽ SI NOŽIČKY BRÝLÍ A PODÍVEJ SE, KDE SE KŘÍŽÍ. POKUD TO NENÍ TAM, KDE JSOU NOŽIČKY CHYCENÉ ZA UŠIMA (A TO NEBÝVÁ), JE VYHRÁNO. NALEP NA NĚ VTEŘINOVÝM LEPIDLEM DVA MAGNETY TAK, ABY SE PŘITAHOVALY (ČÍM SILNĚJŠÍ, TÍM LEPŠÍ, V NOUZI POSTAČÍ NÁSTĚNKOVÁ KVALITA). A BRÝLE MOHOU VISET SECVAKNUTÉ VE VÝSTŘIHU, NA RUKÁVU, NA DOLNÍM KONCI TRIČKA…
jj, SIC NETUŠÍM, JAK VELKÉ MAGNETY, CO MÁM DOMA, ZMENŠÍM TAK, ABY MI NEPŘEKÁŽELY NA OBROUČCE, ALE POKUSÍM SE, JELIKOŽ TO JE VÝBORNÝ NÁPAD.
A NYNÍ JEŠTĚ JEDNA RADA, JAK ZAJISTIT TO, A ELEGANTNÍ, ALE NEGUNKČNÍ BY BRÝLE Z TKANIČKY NESKLOUZLY. JÁ NEOPOUŽÍVÁM TKANIČKU.KOUPÍM SI V GALANTERII TAKOVOU SILNĚJŠÍ KULATOU GUMU, KTERÁ SE NORMÁLNĚ DÁVÁ DIO TUNÝLKU NA SPODKU GATÍ NEBO BUNDY, A KTERÁ SE TAM PROVLÍKÁ ZARÁŽKAMI(KONCOVKAMI) ABY SE DALY TY ODĚVY STÁHNOUT KOLEM TĚLA PŘI VĚTRU NEBO JÍBDĚ NA KOLE. TU GUMIČKU SI NAMĚŘÍM, JAK MI VYHOVUJE, PAK JI OOPRAVDU OPATRNĚ, ALE TĚSNĚ UTÁHNU KOLEM OBROUČKY HLAVNĚ TAM, KDE NEBUDE VADIT V POHYBU OPACIČEK ZA UŠI. U NĚKTERÝCH BRÝLÍ JI MÁM UTAŽENOU A ZAVÁZANOU NA UZLÍK V TĚSNĚ NAD TÍM KLOUBKEM BRÝLÍ, JINCE JIMMÁM NA TOMM SPOJI. ZÁLEŽÍ MA OBROUČCE, KTEROU MÁM. JE JEN JEDINÝ OPROBLÉM, PROTOŽE KDYŽ SE GUMA NĚKDE ZACHYTÍ ČI ZAMOTÁ, JE PROBLÉM.GUMA PRUŽÍ , ALE OBROUČKY MOC NE,TAKŽE UŽ S MI TAKTO PODAŘILO MROZLOMIT NĚKOLIKERY BRÝLOVÉ OBROUČKY. PRO MNE JE ALE DŮLEŽITÝ FAKT, ŽE SI BARVU GUMY MOHU ZVOLIT MNOHEM NÁPADNĚJŠÍ BARVY, TAKŽE JE PŘI HLEDÁNÍ LÉPA VIDĚT,POKUD BRÝLE NĚKDE ODLOŽÍM.UŽ MÁM VYZKOUŠENÉ VŠECHNY SIGNÁLNÍ BARVY. GUMA JE ASI ZA 4 KČ METR A TEN METR JE DLOUHÝ AŽAŽ, TAKŽE LZE GUMU SNADNO OBMĚNIT.
LENKO, DÍKY ZA TIP, GUMY JSOU PRIMA, ALE REFLEXNÍ BARVY, TO JE SKVĚLÁ VYCHYTÁVKA!
JJ, JÁ UŽ MUSELA REZIGNOVAT NA NĚJAKÉ HRANÍ SI NA ELEGANTNÍ MADAM .HLEDÁNÍ BRÝLÍ BEZ BRÝLÍ, KDYŽ JSEM DOMA ZCELA SAMA A ČASTO AŽ DO POZDNÍHO ODPOLEDNE, JE FAKT NADLIDSKÝ ÚKOL. A TY REFLEXNÍ BARVY GUMY JSOU OPRAVDU ASPOŇ TROŠKU VIDĚT I PRO TOHO, KDO BEZ BRÝLÍ VIDÍ FAKT HO…MÁM BRÝLE S GUMAMI VŠEMOŽNÝCH BAREV, ALE NEJRADĚJI MÁM REFLEXNĚ ZELENOU A ORANŽOVOU. ČERNOU GUMU POUŽÍVÁM JEDINĚ TEHDY, KDYŽ MUSÍM JÍT DO SPOLEČNOSTI, ABYCH SI KVŮLI REFLEXNÍ BARVĚ UPEVNĚNÍ BRÝLÍ NEPŘIPADALA TRAPNĚ.
JJ, POKUD JE TO PRO DÍTĚ, RFLEX NEVADÍ, ALE DO SPOLEČNOSTI BYCH NA REFLEXNÍ BARVĚ GUMY ZAVĚŠENÝMI BRÝLEMI RADĚJI NECHODILA.NA TY GUMY PŘIŠEL MŮJ JIŘÍ, PROTOŽE NA GUMU DÁVÁ BRÝLE, KTERÝM STIHLE ORVAT OBĚ PACIČKY ZA UŠI. TY BRÝLE TAK ASPOŇ ČÁSTEČNĚ DRŽÍ NA JEHO NOSE.