Přečetla jsem ten článek a nemohla se zbavit myšlenky, že snad neznám nečitelnější termín, než je „feministka“. A co jsem to četla? Bylo to rozhovor s tanečnicí, choreografkou a obecně velmi aktivní ženou, Miřenkou Čechovou, která touto dobou působí v New Yorku.

Je to portrét zajímavé sebevědomé ženy, která uspěla v tom, co dělá a navíc to dělá velmi ráda. Co mě přimělo k zamyšlení, byla její odpověď na dotaz „Považujete se za feministku?“ Miřenka Čechová odpověděla nejdřív s pokusem o vtip: „Záleží na tom, v jakém kontextu. Pokud je feministka krásná a sebevědomá, pak ano…“ Jistě, tady narážela na starý vtip, podle kterého se feminismu oddávají pouze ženy, které žádný muž nechtěl.

Ale potom uvážlivě pokračovala: „Ale teď vážně. V Česku se feminismus chápe stále hrozně negativně a radikálně. V Americe má naopak pozitivní význam. Označuje nezávislou ženu, pro kterou je důležitá kariéra, je schopná se o sebe postarat a být muži rovnocenným partnerem. Většina aktivních žen jsou feministky.“

Připadá vám to tvrzení také divné? Zkusím vysvětlit, co při čtení napadlo mě.

Nejdřív to banální – tedy takto použitý termín feministka. Feminismus je hnutí, ideologie. Feministky jsou podle mne představitelky tohoto hnutí, aktivně bojující za rovná práva žen. Pravděpodobně i podle konceptu rovných práv žijí. Pokud se nacházejí v západním světě, tak s tím už dnes nemají žádný problém – jinde ve světě je stále ještě co vysvětlovat, v některých zemích je třeba za rovná práva žen i bojovat.

Označovat se jako feministka, pokud prostě normálně žiju svůj plnohodnotný život ženy, nota bene ve společnosti, kde je rovné právo zakotveno ústavou, mi připadá zbytečné. Možná i tady může kořenit ona zmiňovaná česká nedůvěra k tomuto termínu – není používán správně.

Druhá myšlenka je podle mě závažnější. Přečtěte si ještě jednou její teorii feministky. Taky v tom čtete, že žena má stejnou cenu jako muž jen tehdy, pokud se jako muž chová? Když to vezmu kapku zhurta – není toto tvrzení vlastně ponížením ženskosti? Jak do toho zapadá žena, která se vzdá úsilí budovat kariéru ve prospěch péče o děti a obecně o rodinu? Nebo z nějakého důvodu kariéru budovat nemůže?

Jsem přesvědčená, že žena může být cele ženou v podobě, jaká je jí blízká – a když jsme u toho, tak muž může klidně být mužným mužem, aniž by se to jakkoliv dotklo principů feminismu. Protože princip feminismu není v tom, že ženy a muži jsou stejní, ale že mají ve společnosti stejná práva a příležitosti.

Pokud bych měla uvést trochu primitivní příklad toho, co feminismus chtěl v osobní rovině vyvrátit a co se mu povedlo, tak muž už v době post-patriarchální nemůže trvat na tom, že má pravdu jen proto, že je muž. Pokud chce, aby bylo po jeho, musí přijít s argumenty a ženu přesvědčit. Nikoliv nařídit z „vyšší“ moci, byť by vydělával víc. Tím méně ženu utlouct pěstmi místo argumentů. Pokud tak tady a teď (tedy v západní civilizaci v tuto dobu) nečiní, má žena právo od něho odejít a on ji nesmí zadržet.

Volební právo a obecně rovné postavení mužů a žen před zákonem a ve společnosti u nás funguje. Pokud jde o pracovní trh, tak tady rovnost příležitostí i platů ještě neexistuje, a je otázkou, jestli to někdy stoprocentně fungovat bude – když ony ženy a muži prostě jsou rozdílní, každý má tendenci si hledat práci podle svých schopností a priorit. Je dobré, že zákon rovnost potvrzuje, takže pokud se žena rozhodne soupeřit s muži na jejich poli, tak může. A může i nádherně uspět, pokud ono „mužské pole“ je mužské spíš ze zvyku, a ne z důvodů specifických nároků, kterým mužská psychika a fyzické schopnosti lépe odpovídají.

Samozřejmě obecné právo je jedna věc a jeho vymahatelnost v rámci zeleného stromu života je věc druhá. Ale upřímně řečeno, naprostá většinu konfliktů mezi muži a ženami nemá nic co dělat s feminismem nebo šovinismem. Většinou jde o schopnost či neschopnost se rozumně domluvit a otázka pohlaví je v tomto případě až druhotná. Na prvním místě je charakter vztahu těch dvou, jejich povahy, a okamžitá situace, ve které se ti dva nacházejí. A ženy zdaleka nejsou jen ty, kdo prohrávají.

A tak vás dnes vybízím k diskuzi o feminismu. Článek samozřejmě nepokrývá celou problematiku feminismu, na to by asi ani kniha nestačila – ale zaujímá určité stanovisko. A tak se ptám:

Kdo je podle vás feministka? Jste vy feministkami – v tom, jak chápete tento termín? V čem podle vás spočívá rovnoprávnost muže a ženy? Myslíte si, že tady u nás, v České republice, je ještě třeba za práva žen aktivně bojovat, nebo už stačí na ně jen dohlížet pro případ, že by na ně někdo – člověk, firma nebo stát – zapomněl?

A jedna tendenční otázka pro úvahy o feminismu:)) Jak hodnotit práci ženy v domácnosti, pečující po definovanou dobu o děti, manžela, případně zestárlé rodiče, když tato práce ženě nepřináší prestiž ani peníze, ale naopak ji nechává závislou na příjmu jejího partnera? Protože to je dost klasický případ, kdy ženy po rozpadu manželství či vztahu, skutečně na klasické rozdělení rolí doplácejí. Přitom… kdo by po takové péči netoužil?:))

Zmíněný rozhovor najdete v magazínu Ego Hospodářských novin z pátku 20. 11. 2015.