Dede, to je krasa, ty ceske sklenene ozdoby. Par jich mam, ale na stromek uz dlouho vesim jen slamnenky a par keramickych zvonku a porcelanove andilky po me babicce. A Chet ma par svych – Lone Ranger na koni, zeleny John Deere traktor a jeste cosi. Retezy taky nedavam. To vse kvuli zveri. I kdyz Jakey stromek neotravuje, Pepa pod nim rad lezi, kdyz sviti svetylka a Kulich uz taky ozdoby necha na pokoji.

Ale co mam a davam na stromek jsou prave ty stare perlickove. Mama jich par mela, ale temer nikdy se na stromek nedostaly. Tak aby jim to nebylo lito, vzala jsem je jednou s sebou a jsou na „vyznamnem“ t.j.dobre viditelnem miste.

Stromek mého dětství býval barevný a třpytivý. Dávali jsme na něj samozřejmě tyhle skleněné foukané ozdoby. Na špičku dlouhou štíhlou špici a těsně pod špici se tradičně věšely zvonky. A stříbrné řetězy, ty nesměly chybět, tak krásně se třpytily. Za mého nejútlejšího dětství se ještě dávaly svíčky na skřipcích, to byla ta pravá tajemná krása, i když se to muselo bedlivě hlídat. Později jsme pak měli takové krásné barevné elektrické lucerničky, vydržely dlouho, vyhazovala jsem je až předloni, kdy už jim definitivně došel dech. A zdobení stromečku se končilo „stříbrem“, stříbrnými staniolovými lametami. Když se pak večer stromeček rozzářil, tak jsem před ním stávala skutečně okouzlená. Zvláštní pozici mezi ozdobami měl ptáček na skřipci s dlouhým ocáskem, byl starý, už trochu oprýskaný, maminka si ho přinesla s sebou ze svého domova.
Zvláštní kouzlo měl stromeček u babičky. Na špičce míval bílou pěnovou hvězdu posypanou stříbrným prachem a ozdobený býval kombinací starých korálkových ozdob a zřejmě jedněch z prvních skleněných foukaných ozdob, které se tu prodávaly. Byly to jen takové malé barevné šištičky a kouličky. Na stromku bývaly i bílé pěnové „rampouchy“ sypané stříbrným prachem (jako hvězda na špičce) a nejraději jsem měla trojici různě velkých skleněných muchomůrek na skřipci. A na stromku vždycky bývaly pravé svíčky.

To už je všechno dávno pryč. Já sama jsem pak zdobívala stromek skleněnými ozdobami, jako základ jsem měla ty naše rodinné a vždycky jsem dokoupila pár nových. Poslední, s kým jsem slavívala Vánoce, byla maminka. Když vloni zemřela, Vánoce jsem zrušila. Vloni jsem je neslavila, ani jsem doma nic nezdobila. Vzala jsem si na Vánoce práci. Letos to udělám stejně. Při stěhování a vyklízení jsem se také většiny vánočních věcí zbavila, nechala jsem si jen pár ozdob v krabici na památku.
V souvislosti s Vánoci se mi už léta automaticky vybavuje Krylova Vánoční. Je krásná, ale na Vánoce není dobrá.

Dede té je náádheráá. Také bych při takovéhle prohlídce chodila úplně v tranzu nad tou krásou (v skoro všechno bych chtěla mít doma!!!) Vůbec si nedovedu představit, že bych dokázala foukat souměrné špice,koule atd. Vím, co to dá při pletení či šití dělat stale stejná oka, stehy. U šití to ještě jde, ale při pletení hladkých ok jednou táhnu víc, jednou míň a hned je řada nesourodá. A tychle sklářky dokáží vyfouknout sklo kde je jedna špice jako druhá – neuvěřitelné !!! A jak foukají sklo do různých tvarů (figurek) ??? Ano, mají formy, ALE ty jsou dvoudílné? No chápala bych,že do jedné poloviny vloží kus měkkého skla a rozfouknou do tvaru. Ale když přiklopí druhou půlku formy, tak pak vidí houbeles ?? Jak tedy poznají, že jsou obě půlky formy dostatečně vyplněné, mohou ji otevřít a figurka, či autíčko bude perfektní ??? A pak to titěrné malování těch všemožných figurek, zvířátek, zeleniny ???? Jsou to umělkyně.

Stromeček jsem v manželství strojila jen párkrát v Evropě. Teď mi všechny ty krabice vánočních koulí (většinou dovezených z Čech) leží v krabicích v lodním kufru. Ale v dětství jsme mívali nádherný stromek „až ke stropu“, který tatínek dostával přímo od lesníků. Měli jsme v bytě vysoké stropy, ale presto se většinou stromku musel užíznout vršek, aby se vůbec dala nasadit špička. Měli jsem hezké ozdoby, převážně různé koule, ale i ptáčky a pamatuji se na panáčka a panenku. A ještě jsme rozvěsili ohromné kolekce, které jsme s bratrem dostali na Mikulášských nadílkách. A také přibyly asi dvě krabice pěnového pečiva (bílého i napůl máčeného v čokoládě). Ty čokoládové figurky z kolekce jsme pak během vánočích svátků postupně všechny odstříhali a snědli.

Jo a Dede, žes fotila ty nezapřeš, já tě v těch vánočních koulích viděla :))))

Já mám stále plnou krabici těch stařičkých ozdob, které jsou starší než já, byly ještě po Němcích na chalupě. Uvažovala jsem, že je prodám, je o ně hodně velký zájem. Jsou tam i ty korálkové z Poniklé. Tam jsme byli ve výrobě na exkurzi s Automotoklubem a bylo to úžasné. I dneska si tam člověk může zakoupit kurzy výroby a komponenty – skleněné perličky a různé doplňky.
Mně se moc líbí ptáčci a různé tvary. Kouličky až tak moc ne.
Doma máme stromeček už nazdobený, protože není kam dát, tak stojí na té skřínce celý rok. Jen ho trošku opráším.

Milá hospůdko, včera jsem odatestovala z anesteziologie a intezivní medicíny.
Děkuji paní domácí, že zde pečuje , aby pramen pozitivní energie byl vydatný.
Děkuji přispěvatelkám a příspěvníkům, že je mi s Vámi dobře. Vy všichni máte zásluhu na dobrém výsledku. Připíjím na vaše zdraví.
Maměnko chystajte slávu!
Olga