Patchwork je často spojován s charitou. Letos jsem si na jaře postěžovala kamarádce Daně, vedoucí keramického kroužku, jak je těžké páchat charitu, když chcete dávat konkrétní věci a ne peníze. Dana mě zkontaktovala s paní ředitelkou Domova matky Rosy v Rajhradu (domova pro seniory), kam chodívá Danin syn hrát na koncerty se spolužáky z místní ZUŠ.
Paní ředitelka mě přivítala a provedla celým domovem. Je to menší zařízení, kde se o 40 klientů starají sestry Těšitelky i civilní personál. Do staré budovy spojené s klášterem, který je oddělený jen dveřmi, si přáli obrázky v optimistických barvách, které by chodby i opticky zateplily.
Úkol jsme přednesla členkám klubu a setkal se s ohlasem. Některá děvčata šila společně, některá samostatně, ale nakonec se na klubové výstavě sešlo báječných 12 quiltů všemožných velikostí, námětů i barev. Quilty jsem po ukončení výstavy sbalila a jednoho odpoledne odvezla na slavnostní předání.
V jídelně domova se sešli starší pánové a dámy a myslím, že moc nevěděli, co mají očekávat. Tak jsem jim třemi větami řekla, co je to patchwork a začala tahat z tašky jeden quilt za druhým jako z kouzelného pytle, povídat o nich a ukazovat 🙂
Byly to příjemné strávené chvíle a doufám, že se quilty budou na chodbách hezky vyjímat a líbit, minimálně tak, jak se v den předání líbily obdarovaným i sestřičkám.
PS od Dede: Když jsme si o tom s Matyldou povídaly, tak mi říkala, jak se bábinky bavily a jak je zajímalo, jak jsou quilty ušité, jak dědečkové nezapomněli trošku poflirtovat, jak byla zábava a jak si to všichni užili. Tomu říkám charita dotažená do opravdu zdárného konce! 🙂 Díky Matyldo a švadlenky za bezvadnou akci!
A dnes se ptám: udělal vám někdy v poslední době někdo nečekanou radost?
Matyldo, to je nádhera – jednak samotné quilty a jednak ten nápad – nejen jimi vyzdobit chodby domova pro seniory, ale navíc uspořádat nad nimi setkání s tamními obyvateli. Ano, musela to pro ně být nečekaná radost!
Na jednu svoji nečekanou radost z poslední doby jsem si vzpomněla. Požádala jsem paní, která likvidovala pozůstalost po mé příbuzné, aby mi případně dala vědět, kdyby narazila na nějakou památku týkající se naší rodiny. Reakce byla nejprve odnítavá, jakože nic takového se jistě neobjeví, a i po lehce naléhavém monologu z mé strany chladná. Moc veljou šanci jsem tomu nedávala. O to větší radost jsem měla, když mi poštou přišlo album s fotkami mé babičky, včetně těch dětských! Dokonce i s fotkou její babičky, tedy mé praprababičky! (inlove) Nad tím nečekaným darem jsem opravdu slzela štěstím.
Radosti jsem sice v posledních měsících příliš neprožívala, ale spolehlivě mi vždy udělá obrovitou radost komunikace přes skype s naší skoro čtyřleto Adélkou. Velikánskou radost m nám oběma udělal Adélčin táta, když naskenoval cca 8 jejích nejlepších výkresů a poslal nám je přes mail. Kresby jsou moc pěkné a máme je vystavené všude, kam se vešly.
Matyldo, klobouk dolů, parádní akce, moc krásné quilty a teda tobě to tam tak sluší! Jsi fakt kočka, opravdu. Jsi dobrá, že toho tolik stíháš.
Přemýšlím nad otázkou na nečekanou radost – jak vidíš, přemýšlím, takže asi žádnou vysloveně nečekanou nenajdu. Ale víš co? Hlavně, že tam není ani žádná nečekaná starost…
Matyldo, máš můj velký hlubokosklon, kolik toho stíháš udělat ještě při své práci.Šité obrazy musejí být nádherné.
ADD STAŘÍ :SE STARÝMI LIDMI TO JE VŽDY VELICE TĚŽKÉ.POKUD JSOU DOMA, může to být docela dobré , ALE JAKMILE SE DOSSTANOU NĚKAM do nemocnice, ústavu,LDN APOD, ČASTO SE DOST jeich chování změní, i když rodina za nimi chodí často a poctivě se střídají všichni její členové .Zažili jsme to v posledním roce na vlastní kůži, ale já už jako 16 letá poznala natvrdo, jak stáří a těžká nemoc dokážou zcela převrátit povahu a chování jinak pohodového člověka.Totéž se taky stalo i s Jiřího starou matkou A vyrovnat se s touhle změnou nám všem velice dlouho trvalo.Já už zkušenosti měla, ale Jiří s bratrem to jaksi dost dlouho nechápali.Pokud se bohužel něco podobného stane, je nutné změny přijmout tak, jak porbíhají a nestresovat sebe ani ty staré lidi. a je pravda veliká, že právě na ty staré se hodně zapomíná,protože už zmizeli za vraty a branami domova důchodců, nemocnic a LDN. Sama nemám tolik sil a příležitostí, abych takto někde ě někomu pomáhala, jsem ráda, že stíhámm, co dělat musím a stíhat potřebuji.To nejsou výmluvy, konstatuju holá fakta.
Víš, Lenko, já mám zas opačnou zkušenost. Babička je v domově důchodců- je jí 91 a potřebuje trvalou péči- ale po příchodu do domova a určitém adaptačním období dost rozkvetla a rozmluvila se. My jsme její problémy nechápali, dostat se mezi stejně staré lidi nemohla, a teď má lidi, kteří si vyslechnou všechny její stesky a jsou to odborníci ve zdravotní oblasti a my ji navštěvujeme často, takže se jí dostává zpráv z rodiny a ještě jí všichni množství návštěv závidí- což je žádoucí, jak jsem pochopila 🙂
Matyldo, přávidím tobě a hlavně babičce .U Jiřího matky se vše právě v ldn zvrtlo v opak.Pokud ještě byla doma, mluvila, komuniko vala a držela se na dobré úrovni.Po 3. úrazu aioperaci skončila v ldn,kde přesně tři dny před 85. narozeninami skonala. Ale ke konci byla zlá a hlavně přestala skoro komunikovat s okolím.Máš velikéštěstí, že babička na tom je dobře.Já si ten zvrat už před víc jak 40 lety prožila s vlastním otcem. Tam to bylo velice podobné jako u matky mého Jiříhoale snažili jsme se fakt poctivě a všichni.každý člověk reaguje jinak.
Ano! Velkou radost mně udělaly naše místní děti, které mne přiběhly navštívit jen tak, že je jim prý po mně smutno!
Až jsem za nimi zavřela dveře, tak jsem slzela a moc mne to potěšilo!
Taky jsme měli besedu se seniory, kde jsem už byla jako řadový senior,lidé, hlavně ženy za mnou chodily ke stolu a povídaly mi své příhody. Do budoucna bych nechtěla zůstat nikomu na případnou obtíž a pak bych moc přivítala takové lidijové , jako je Matylda a spol. neb být starý neznamená být blbý, to jen energie ubývá ale v hlavě ve vnitř je to pořád stejné, jak za mlada. Matyldo díky! Dede, dobré téma. (h)
Milá Matyldo,
jste opravdu skvělé ženské a tobě to navíc velmi sluší 😉
Mě udělal radost teď Sebík na dovolené. Na večeři v restauraci jsem si oblékla sukni, tílko a svetřík. Tílko je obepnuté, takže jsem takové pěkné žehlící prkno (rofl) Sebíček mě přejel znaleckým pohledem a pravil: „Mamiko, moooc Ti to sluší“. Už teď brouk ví, jak udělat holce radost 😀
Šmarjá, je ze mě asociál!
Matyldo, si skvělááááá!!! Na děti jdou prachy, péče, pomoc furt. Přitom je tolik starých opuštěných lidí, za kterými nikdo nechodí nebo už nikoho nemají a svět, jako by na ně zapomněl…
Tak s tím souhlasím. Myslím si, že kolem dětí se lépe vzbuzuje soucit a navíc taky vypadají na fotce s celebritou líp než stařenka.
Milá Kaštan, já myslím, že ze Sebíka se stává znalec ženské krásy (inlove)
Holky , s Matyldou v čele, vy jste kouzelnice.
souhlas… a když o tom něco vědí,tak se z toho budou víc těšit….dík Matyldo! (h)
Matyldo, podobný domov, jako domov sv. Alžběty v Žernůvce. Malý, s rodinnou atmosférou. Jenomže u Tišnova mají myslím víc nechodích a víc ležících klientů.
Já momentálně páchám charitu tak, že pářu svetry (to šití dělá bábinkám problémy) a jednotlivé díly už dámy vypářou a dál zpracují. Posílá se to něk dál, kde se z toho upletou patschworkové čtverce, ty se pošlou někam do Afriky a tam si z toho obyvatelé dělají deky. Alespoň tak jsem to pochopila. Takže cesta pleteného patschworku vlastně začíná u mne 😀 . Babičky jsou tak lačné něco dělat, že pomalu nestíhám rozpárávat (whew) .
Ono s tou prací pro starší osoby to není tak jednoduché. Ledasjaké práce už nejsou schopni, kvůli geriatrickým hendikepům, zvládnout. Proto musí přijít pomocné ruce. Nyní, mimo prázdniny je v těchto domovech stav mladých dobrovolníků nulový 🙁 . (Studenti sociologií, psychologií a dalších -gií, se raději věnují dětem v dětských zařízeních, než jezdit za bábrlaty. Bohužel. Kult dítěte se promítá i v těchto sférách).
Ta vaše piškvorkářská skupina je ohromně záslužná. Zdravím vás, dámy, a ať vám to šije a moc se nepopícháte!
To je bezva nápad, Alex. Vím, jak je těžké najít aktivitu pro staré lidi se špatnou motorikou a zrakem.
to by mne zajímalo, nějaký podrobnostě by prosím nebyly???
Dlouho jsem tu nebyla, ale teď se ráda přippojím – před čtrnácti dny jsme s dětmi byli v domově seniorů a vyráběli s nimi keramiku a vánoční ozdoby a děti si se staroušky povídají a oni pookřejí a jsou plní zájmu. Zítra jdeme na podobnou akci do nemocnice na doléčovací jednotku. Pro děti na dětském oddělení jsme vyrobili keramické andílky pro štěstí, když už nebudou moct být na vánoce doma. To mi dělá obrovskou radost, protože ta běžně divoká smečka je při těchto akcích naprosto vzorná a pohodová.
Že to v těch domovech funguje? Já mám vždycky pocit, že uvítají jakékoli vytrhnutí ze stereotypu, nové obličeje a možnosti si popovídat 🙂
Funguje to dokonale na obě strany – jak staroušci, tak děti. Je to moc potřebné, takovéhle akce dělat.
A jinak jste fakt kouzelnice, co se šití týče.Klobouk dolů!
Matyldo to je bezva práce 🙂
A ještě si přisadím 😀 Čekanou – nečekanou radost mi udělala jedna paní, když po půl roce odkládání (poslední ten den ráno) nám najednou zavolala, že zrovna teď se udělalo počasí akorát a jestli se do hodiny dokážeme dostat do Sedmihorek, můžeme letět.
Tak jsme letěli 😀
http://jakkel.rajce.idnes.cz/Jak_se_lita_vzhuru/
Ahom Matyldo,
moc Ti přeju, že jsi za všechnu tu práci, co s tím máš, sklidila zaslouženou radost.
Mně dobíjejí v jednom kuse chlapečci. Bylo by to na dlouhé povídání. Snažím se jim to vracet, jak umím. Budeme muset teď o adventu podniknout nějakou správňáckou akci.
Matyldo, to byla bezvadná akce a quiltové obrázky – co jsem z nich na fotkách dokázala vidět, určitě Domov krásně rozsvítí!
A co mi udělalo v posledních dnech radost? Tak asi největší mi udělal sníh! (blush) Včera jsme byli na horách, dnes ráno bylo bílo i tady a zatím to ještě drží. Hurá! (Miluju sníh a minulé dvě zimy pro mě byly za trest 😛 )
Taky jsem včera ostříhala poslední poupata z růží a mám doma kytici, které se rozvíjí a voní, i když květy už jsou trochu poškození předchozím mrazem. (rose1)
Mně udělala radost včerejší procházka. Teda bylo bahno a kaluže (Borůvka plesala), ale psice se krásně proběhly na delším okruhu (to je 5,5 km). A odpoledne jsem byla na kurzu zdobení plátěných tašek u nás ve vsi. Nečekala jsem, že mě to bude tolik bavit. V poslední době jese hodně podrážděná, pořád něco nestíhám a začínám si nad tím trochu zoufat.
Včera vnouček, nejen tím, že přijel. To bylo naplánované.
Ale tím, co řekl. Můj syn jeho táta se ho zeptal, co mu přinese Santa Claus. Já to nemám ráda, u nás chodí a chodil jen Ježíšek.
A vnuk mu odpověděl : “ Tatínku Pavle Santa Claus chodí v Americe a u nás chodí Ježíšek. “
To jsem od něho v jeho 5 letech nečekala. Ale udělalo mi radost, že to má takto postavené.
Míšo, Samík VÍ (inlove) a to je moc dobře (wave)