Můj pobyt v Praze nezačal minulý týden úplně šťastně – taťkův pudl Bertík se necítil nejlíp a jak se ukázalo během prochozené noci, pořídil si pořádný průjem. Zadoufala jsem, že je to jen dietní chyba, a tedy AriBerry nebudou postiženy. Doufala jsem marně:))
Život se třemi psy na pražském sídlišti, byť jen dočasný, je dost náročný i bez řídkého případu s hustým běháním. Pokud ale venčíte tři psy, kteří si tento případ hezky den po dni předávají, tak máte brzy dojem, že kromě venčení už toho opravdu moc nestihnete.
Není divu, že jsem nezůstala jen u osvědčené hladovky, ale hledala rychlejší řešení problému. Taťka měl doma černé uhlí, takže jsem ho po chvilce propočtů začala marodům dávat. Naštěstí šlo o „veselý průjem“, psi nevypadali, že by trpěli nějakými bolestmi a AriBerry ani nezpomalily v užívání si tak vzácného městského ruchu.
Kromě toho, že tablety zabíraly, se psům i velmi dobře dávaly, protože to nebyly ty klasické, velké, „drsné“ tablety, ale menší, potahované. Jak jsem později zjistila, je to značkový výrobek sítě Moje lékárna. V mé oblíbené mi totiž tento typ tablet živočišného uhlí nabídnout nedokázali.
Napadlo mě, že jsem sama vlastně živočišné uhlí neměla už spoustu let. Dětem jsem už dávala většinou smectu a vlastně psům taky, i když podávat zvířeti tekuté léčivo je vlastně podstatně těžší, než mu prostě šoupnout tabletku – tedy aspoň pro mě určitě ano.
Už proto, že pes postižený průjmem nic nejí, takže není možné mu roztok jen tak namíchat do nějakého jídla. No a u psů jsem nepochodila s přísným příkazem, jaký fungoval na děti:)) Ono to je stejné i s osvědčeným pitím silného černého čaje, protože moji psi tvrdí, že pitelná je jen voda. Takže tekutá léčiva musím psům podávat pomocí injekční stříkačky.
A já si při této příležitosti vzpomněla na to, jak jsem ono uhlí pojídala jako malá já. Musím se totiž přiznat, že mi chutnalo! Nevadilo mi, že se (pro dítě) obludná tableta nedá spolknout, protože já jsem ji vždycky pečlivě rozkousala a pak „uáá!“ dělala jsem příšeru s černým jazykem a strašlivýma černýma zubiskama:)) Sice pak na mě byl dost děsný pohled, ale zase si maminka nemusela dělat starosti s tím, jak do mě léčivo dostat.
A tím se dostávám k dnešní otázkám, které se budou nepřekvapivě týkat podávání léků dětem a zvířatům. Takže:
Jaké máte vychytávky na to, abyste do dětí a zvířat dostali a) tabletky b) kapičky či jiná tekutá léčiva c) léčivé nápoje?
Na jakou situaci spojenou se snahou léčit vzpomínáte… řekněme, nejsilněji?:))
A pak jedna malá soukromá: taky jste kousali živočišné uhlí?
Vzhledem k tomu, že Denis bere denně půl tablety Fortekoru, je už na to navyklý tak, že po návratu z dopolední procházky vartuje v kuchyni tak dlouho, dokud prášek lehce opatlaný sýrem nedostane. Takže u psa žádný problém.
Daleko obtížnější bylo, jak si tak vzpomínám, vpravit sirup bohatý na železo do chudokrevného miminka. Pokud člověk nevyužil momentu překvapení a nevlil bleskurychle medicínu na lžičce do pusy, bránil se pacient řevem, prskáním, šermováním rukama a hutná růžová tekutina pak byla všude. Jo a po průchodu trávicím traktem sirupek změnil barvu, díky železu, takže nálož v plínách bývala černá. (tmi)
Mimochodem, chodit venčit 3 psy s průjmem na sídlišti, to teda fakt nezávidím. Pokud není nablízku lesík nebo prostě příroda, tak co potom – nosit s sebou nářadí a vyrývat celé drny ?!
Ach jo, pořád musím myslet na Ríšánka. Ten trpělivý, hodný, zlatý kocoureček, tomu jsem dávala do tlamky prášky, neprotestoval, zbaštil, vděčně se na mně přitom díval…………., pohledem říkal: „Já vím, že mi nechceš ublížit“.
Zrzínkovi dát prášek, to by bylo o život, stejně tak Melda. Bibís vůbec netuším a Cecilku bych snad nějak zmohla. Doufám, že jsou v pohodě, zatím to klepu, asi jsou. Jinak v případě problému bych jim nechala dát injekci s dlouhodobou účinnosti a prášek na odčervení? To raději k tomu vetovi zajedu než si zadělat na problém a přijít o oko nebo mít zjizvený obličej nadoživotí.
Ahoj, už jsem on-line 🙂 nedokážu odpovědět všem jednotlivě (holt mám resty:)), takže to zkusím shrnout 🙂
Pilule dávám psinám do krku, většinou bez ničeho dalšího. Polknou, i když někdy nerady. Mlska následuje, pokud to není pilule na trávení.
U Nazgúlů jsem to dělala stejně, u Maxe jsem to ještě neuměla, takže jsem praktikovala dvojkrok: nejdřív sýr s tabletou a hned následující „čisté“ sousto. Naštěstí byl natolik chtivý jídla, že rychle spolknul to první, aby mohl dostat to druhé 🙂
Tekuté léky dávám stříkačkou, Kazan tak občas dostával i urologický čaj.
Tosco – to uhlí od Mé lékárny se jmenuje prostě Carbo Medicinalis a jako účinná látka je tam jen to aktivní uhlí – přídavné látky jsou to, co z toho dělá tabletu potahovanou. Zajímavé bylo, že to Bertík bez odporu snědl v kousku libového masa (jemu to do krku nacpat nemůžu, nejsem panička, rafnul by mě) a jsem si jistá, že o té tabletě věděl. Jen mu nevadila –
asi fakt není cítit „chemicky“.
Nikoloki, líbí se mi popis: umí to nejspíš vyplivnout i z dvanáctníku (rofl) Minule mi to udělala Berry, která je normálně taková poslušná fenka! Prostě jsem nebyla dostatečně koncentrovaná, či rozhodnutá… No, dostala ji podruhé 😛
Alasdaire – chutnalo mi to a strašení byl vítaný bonus! 🙂
Sharko, pořiď si hmoždíř kočičí! 🙂
Míšo, moc držím palce, aby se Hepinka zklidnila. radu nemám, nemám zkušenosti (inlove)
Baty – „nedám do bžicha tmu“ mě prostě dostalo (rofl)
Dede, u svého komentáře jsem zapomněla pogratulovat tvému Martinovi !!!! Na bílém koni asi nepřijel, ale doufám, že svátek oslavil hezky.
Živočisné uhlí používám a několikrát jsem ho i rozkousala. Ale to bylo z lenosti si ho předem rozmačkat. Mě tedy nechutná. Nevím, jak tu chuť popsat, ale je taková „želená“ a divně mi při tom trnou zuby. Ale jeho účinkům věřim a za pobytu v Evropě jsem mívala doma zásoby dovezených skleněných trubiček z Čech. Ty tabletky jako jsou na obrázku, které jsem předem lžicí rozdrtila na prášek, strčila do pusy a rychle zapila. Nebylo to tedy o moc lepší, než rozchroupat v celku, ale přeci jen rychleji nepříjemná chuť pominula. Tady ho kupujeme v želatinových kapslích (angl. charcoal capsules) a to je snadné spolknout.
V plátku sýra zabalenou kapsli slupnou psi snadno a opravdu do druhého dne zastaví průjem. Trixie ho měla snad jen jednou, dvakrát, ale Sadie dost často. Když mi to manžel po procházce se Sadie nahlásí (a na vlastní oči to vidí), na druhý den vezme s sebou kapsli a plátek sýra. Průjem je určitě proto, že ji asi doma „její kuci“ dali zbytky čínského či podobného jídla z rest. (jak se k tomu kdysi přiznali). Jen se to s uhlím nesmí přehánět (u lidí ani u psů), protože by svojí „sací schopností“ mohlo naopak způsobit zácpu.
V dětství jsem ale ráda cucala Celaskon nebo chroupala „čokoládový“ Vitakalcin.
Trixie bere pravidelně Prednison, ale to je malý prášek a stačí zabalit do plátku sýra. Každý měsíc pak dostane dost velký prášek proti srdečnímu červu, který ale klidně rozchroupe celý, protože má příchuť jater (je tam napsáno). Jednou ale vet prášky bral od jiného výrobce, velikostí byly stejné, ale Trixie jeho chuť nechutnala, vyplivla ho. Tak jsem ho zabalila do sýra a to slupla hned.
Dřívějším kočkám jsme „tvrdé“ prášky šoupla do zakloněné otevřené tlamky, zavřela a držela, dokud kočka nepolkla.U tekutých prášků, jsem stříkačku vsunula do koutku kočičí pusy (take zakloněné) a bylo to. V obou případech to někdy šlo hladce, někdy méně, záleželo na kočce. Současné kočky – Rusty, Woody a Indy naštěstí prášky dosud brát nemusely.
Opět jako vždy jsem se dostala k dedeníku až večer… sama jsem snad nikdy živočišný uhlí nepolykala, vůbec si na to nepamatuju. Co se týká prášků u koček, celé roky jsme měli klid, teď si to užíváme s Jájou. Dostává Entizol, osminku prášku. Prášek je hořký a Jája vynalézavý. V sýru nemáme šanci, sýr zmizí, pilule na zemi. V mase to samé. Pár dní se nám ho podařilo ošálit Easy Pillem, já zajásala a věřila, že to už je v pohodě – jo, bylo asi tři dny, čtvrtý už se nám té kuličky, v které je prášek, ani nedotkl. Takže končíme jak jsme začali, a to tak, že manžel mu prostě ten prášek natvrdo hodí až někam dozadu do krku a zavře mu tlamku, takže ho donutí polknout. No,když se nezadaří, tak nám Jája docela pěkně pění – ty prášky jsou prý hořké hodně a pokud to kočka nespolkne rychle, tak strašně sliní. Zkoušeli jsme i ten aplikátor, jak tu někdo uváděl, ale ani s tím se moc nedařilo. Nicméně je fakt, že prášek zabírá a ten šílený průjem, co měl Jája před pár týdny zmizel. Je to tedy v kombinaci s tím, že mu dáváme ještě pastu ProKolin a I/D dietu, ale vypadá to, že léčba zabírá a Jája se lepší.
Uhlí nejím ale jedla ho moje teta, tedy kamarádka mé matinky.Vybírala ho z uhláku, když jsem sedávali u kachlových kamen a velice si libovala. Jeden můj kamarád z dětství pojídal koňské koblížky,jedl je i když byl za to trestán.Nikdy se mu ale nic s trávením nestalo a byl zdráv.
Moje zvířata v rámci nutné konzumace prášku jsou odloveny, dále jsou jim otevřeny mordy a prášek nacpán do krku, do takové té kapsičky,co je tam. Piškotek následuje. Kočky zatím nebyly nemocné ale odčervení proběhlo zastrčené do syrového masa a dobrý.
Když už máme takové pěkné téma, mám k tomu jednu příhodu, sice z druhé ruky, ale nemám nejmenší důvod jí nevěřit. Kamarádka měla fenku bernského salašnického psa, nádherné veliké zvíře. Fenka měla klasický režim psa v zaměstnané domácnosti – ráno vyvenčená a přes den čekala v domě, až se někdo z páníčků vrátí z práce, aby mohla být zase vypuštěna ven. Fungovalo to naprosto bezvadně, dokud ji jednou nepřepadl neovladatelný průjem. Neměla na vybranou a své potřebě dala průchod v předsíni. To je sice nepříjemné, ale nebylo by to zase až tak strašné. Ale když se kamarádka vrátil z práce, málem ji ranila mrtvice. Fenka si šla odpoledne v příslušný čas sednout do předsíně a v radostné předtuše vracející se paničky se jala divoce švihat svým mohutným ocasem ometákem. Bohužel s ním sekala přímo do toho obrovského řídkého nadělení na podlaze, takže celá předsíň byla příslušně „vyzdobena“, nemluvě o celé zadní polovině fenky, která skončila pochopitelně ve vaně. A kamarádka s manželem měli na víkend program zajištěný – mytí a malování předsíně 😀 .
Riki dostávala léčivej sejra. Když to bylo zabalené špatně, sežrala sejra a lék plivla. Ke konci se domáhala taveňáku, vedena dojmem, že všechny taveňáky jí nakonec přece udělaly líp.
Penny jsem naučila – právě na řídkém případu zasypávaném uhlím, bylo to tehdy třítýdenní martyrium, nemocná byla půlka sídliště -, aby žrala léky prakticky z dlaně. Když se pak objevily léky psí s příchutí, žrala je nadšeně. Ale uměla si vzít i ty čtvrtpilulky na srdce, co brala poslední měsíce – asi byly hnusný, protože se pak znechuceně olizovala.
Melly narvu piluli do krku a ona poslušně polkne.
Donyška se snaží chytračit, ale nedostane mě, už dávno vím, kde přesně je ten polykací reflex. (devil)
Fakt je, že Melly už ví, že i když jí dělám něco nepříjemnýho, dělám to pro její dobro – od toho pokousání před skoro dvěma roky, kdy jsem jí pár měsíců několikrát denně vyplachovala rány na celým pravým boku. Dondě se ještě naštěstí nic vážnýho nestalo. Až jí bude fakt blbě, taky to pochopí pěkně rychle, stejně jak to pochopily všechny před ní.
Tekutou medicínu jsem ještě nezkoušela, pilule mi přijdou pohodlnější – když už to člověk umí tomu psovi narvat. Aha, vlastně, zkoušela – Melina dostávala kapky proti bolesti. Namíchala jsem jí je do tvarohu. Melly spase všechno, takže nebyl problém. Teda byl -ke konci léčby si pod kapkama vždycky vykousala drén. 😀 Naštěstí se tu poslední díru povedlo nakonec zavřít i tak dobře.
Víš, že už nevím, jestli jsem uhlí kousala? Určitě jsem kousala acylpiryn – protože jsem se kdesi v jakési dobrodružné knížce dočetla, že hrdina rozkousal tuším chinin, a chtěla jsem si připadat jako on. 😀
Omlouvám se za nepřítomnost, ale nejde mi net a z mobilu to mam strašně pomalé, mam vycerpany datový limit. Ozvu se jak to jen půjde 🙂
Taky jsem kousala živočišné uhlí. Taky mi chutnalo. Vždycky jsem říkala, že chutná tak lehce po borůvkách 🙂
Dneska nevím. Doma mám Carbosorb nebo Carbocit, ale ani jedno není klasické živočišné uhlí, byť to v lékárně tvrdili. Chutná to jinak a ve složení jsou všelijaké látky.
Přiznám se, psovi bych se bála to dát. On člověk nikdy neví, na kterou složku lidského léku pes zareaguje blbě. 🙁 A „čistá“ je asi fakt jen ta smecta.
Finty… u dětí i psů stejné.
a) domluva
b) příkaz
b) nezabere-li a) ani b) následuje hrubá síla.
Tekutiny do stříkačky a do krku, tablety na polknutené kusy a rovněž až do krku. Nedovolit vyplivnout. Pokud se nejedná o léky na zblblé trávení, zajíst něčím dobrým (za odměnu), v případě rozhozeného trávení pouze léky, nic víc, klidně s konstatováním, že holt život není sranda a s nikým se nemazlí. 😉
U dětí už naštěstí funguje rozumná domluva a jako maličké toho moc nepotřebovaly. Psy/děti mám naučené, že s paničkou/maminkou se na téma léků nediskutuje.
Pár psů mě vycvičilo, že je lepší naučit psa, že mu léky strčím rovnou do krku, než mu je balit do věeho možného a doufat, že je v tlamě neschová a nevyplivne „za rohem“.
Kočky nemám.
Sama jsem uhlí kousala, problém nastal s dcerou. Rozdrcené uhlí jako mrně konzumovala poslušně do okamžiku, kdy jí ho nabouraný žaludeček vrátil do postýlky na růžové peřinky. Uhelnaté povlečení ji v podstatě pobavilo, ale další pilulky tvrdě odmítala. Nic jiného tehdy nebylo, tak jsem na to šla s dotazy, proč že najednou ne, když dřív ano. Odpověď byla pregnantní – „nedám do žbicha tmu!!!“
No, nemívali jsme problém u psů až do Majdy. Tam jedině v sýru, jinak tedy pilule nesní. Odčervování koček už řeším pouze kapičkou mezi lopatky, je to teda dražší, ale po tom, co mne Princezna zdrád¨sala a pokousala při odčervování to už nezkouším.
Uhlí jsem dávala Mimimu, měl takové delikátní zažívání
Tak psům stačít opatlat tabletku sýrem a rvou mi ji málem z ruky. U koček jsem obvykle aplikovala postup- vrazit tabletku do krku, přidržet zavřenou tlamku, pohladit krk a do otevřené tlamky, která následně chce namítat nebo plivat, vrazit kus šunky. Mlsota udělá svoje. U Oriáška to určitě půjde, i Kiliho doufám. Vet jim tabletku dal do krku a spolkli ji, jen mě požádal, ať jim přidržím přední packy. Šlo to, jen štípavé injekce bere Kilián jako urážku na cti a kouše, ale teď už to vím a víckrát se rafnout nenechám. Nebylo to hluboké, ale naštvalo mě to. Podruhé mu ten pokus už nevyšel 🙂
Jo a živočišné uhlí jsem spolkla, nemám ráda ten drobivej pocit v puse.
Já živočišné uhlí nekousala neboť mi nechutnalo (think) . Raději jsem je polkla celé, nikdy mi nedělalo potíže polknout něco velkého. Psům podávám léky v jakékoliv formě. Tablety dozadu do krku na kořen jazyka, tekuté tak jako ty stříkačkou, injekce tam kam patří, buď do svalu nebo pod kůži.
Přiznávám, že horší je to se současným Darečkem. Je odhodlaný bránit svůj život tak urputně, že i pandr, nám dává pastu na odčervení domů v malé stříkačce. Takže než mu podáme pastu zahájíme s manželem bojovou poradu jak TO provedeme. Nejlépe je provést formou překvapení. Dovolíme mu vyskočit na pracovní stůl v kuchyni, nachystáme dobrůtky, manžel v rukavicích přimáčkne bleskově kocoura za krkem a na bedrech k desce stolu a když otevře papulu, aby urputně zařval, já mu bleskově vytlačím obsah stříkačky do krku. Rychle pustit kocoura a oba rychle odskakujeme. Úplně jsem se orosila při představě (whew) , že mám v lednici nachystanou pastu od pana doktora.
Alex, teda z toho opisu som sa orosila aj ja, hotová bojovka …
Tak u psů není problém – kousek matlavého sýru, tam zapíchnout pilulku a šups do tlamky a je to. Brooke je schopná některé prášky sníst i „na sucho“ … Zikmund jednou chytnul nějakého vira (ještě v paneláku, kdy nevycházel ven) a byl na antibiotikách. Pan doktor taky radil rozpustit prášek ve vodě a aplikovat injekční stříkačkou … no, dopadlo to tak, že apatický Ziki absolutně zdivočel, aj pěnu měl u huby (to byl ten rozpuštěný prášek), i my jsme měli pěnu nejen u huby (jak to vyprskal ven), dorvaní jsme byli jako bysme se váleli v trní, ale v kocourovi nebylo nic. Tudíž došlo na klasiku – narvat mu to do krku jak huse tu šišku a čekat (pět, deset, patnáct minut) až bude mít potřebu se nadechnout a polknout (rofl). Zaplať pambu, že odčervovačky jí v sýru.
Jo a černé živočišné uhlí jsem jako malá nekousala (nebo si nepamatuju), za to aspirin jo a ještě pořád cítím tu kyselo-trpkou chuť na jazyku … aspirin jsem mohla.
Přidávám se k milovníkům aspirinu. Ten mi svojí kyselou chutí vyvohoval víc, než uhlí, které se mi občas zadřelo v krku a nešlo ani tam, ani tam a pak mě dlouho bolel jícen…
Ahoj. Nejsilněji asi na jednu situaci kdy nás požádali o pomoc pro pracovního slona. Uhynul, protože auto s vhodnými léky nestihlo dorazit včas a my měli jen tablety, které nejsou moc vhodné. On je prostě plival a balit jsme je mohli do čeho jsme chtěli.
Nekousal jsem uhlí. To ti, Dede, tak chutnalo nebo ses tolik těšila, že budeš strašit? 😀
Tak na tento problém sme napodiv s Jackie ešte nenarazili a zatiaľ jediné tabletky, ktoré musela užiť, boli odčervovacie, vždy na výročnej návšteve u veterinárky. No a tu perfekne funguje jej pažravosť – naša trubka malá tú tabletu pochrúme úplne sama, bez nejakého veľkého presvedčovania a skoro s nadšením, aspoň na začiatku (veterinárka ju zato miluje). Po chvíli síce psica zistí, že toto teda nie je žiadna maškrta, ale už je neskoro, tabletka je nenávratne zožraná. Vždy potom dostane aspoň piškótku na zajedenie horkej chuti. Zato, ako som už spomínala, má tendenciu zbavovať sa nevhodnej alebo pahltne zožranej potravy vrchom, a to zásadne vnútri…
Vezmu to v obráceném sledu – ne, nekousala, stejně tak jsem necucala céčko. Syn polykal tablety tak nějak bez problému už jako malé batole, líp než třeba ATB v sirupu. Jak jsem ho to naučila, nevím, nebyl to žádný horor.
Psi dostávají tablety zabalené v kuličce ze sýra, tedy pokud jsou ve stavu, že mají chuť k jídlu, jinak dostanou pigáro do kožichu od veta. Když mají kašel, dostávají jitrocelový sirup – Ellie se po něm může utlouct, ta ho olíže ze lžíce, Aira míň ochotně, Fleur většinou musím dopravit do krku stříkačkou.
Kocouři jsou zdraví, s těmi by to asi byl boj.
Kocouři Honásek a Fousek, to nebyl a není problém. Honásek prášek spolknul hned a Fousek také nemá probléma.
Horší je to s Hepinkou. Ta prostě ne a ne. Po příchodu Fouska chytila laryngitidu a dostala antibiotika ve formě tablet. Museli jsme koupit dávkovač léků pro kočky viz. obrázek. Jedině tak je do ní vpravíme. http://www.mokus-trading.cz/upload/981-1202199086.jpg
Teď máme s Hepinkou problém. Nějak nemůže rozdýchat Fouska. Je z něho nervózní a špatně o sebe pečuje. Přivodila si tak zánět předních cest močových. Budeme jí muset pořídit nějaké kapky na uklidnění. Máte někdo zkušenost ?
nestačila by taky ta swiss brusinka s dlouhodobým uvolňováním? Dávámn obden Nenelce..tak bys dávala 14 dní jednou denně… zeptej se veta…moji mi to schválili a doporučují to i ostatním…
Jestli nejde o kapky na psýchu 🙂
no vidíš, to mě nenapadlo,já myslela na ten zánět..tak v tom případě bachovky-krizový…ty jsou osvědčený u nás, zase je musím koupit, blíží se Silvouš a zase budou blbci utrácet za petardy a já budu mít vynervenou Norisku.
Ano myslím kapky na psychiku. Zkusím ty bachovky. Už je to dost na hranici, i když je snažíme oddělovat.
Míšo, ještě bych zkusila koupit tohle:
http://www.zoohit.cz/shop/kocky/hygiena/chovani_dobry_pocit/458490?rrec=true
dávat Hepince bachovky a ještě stříkat doma tohle…kočičí feromon.Pokud od zoohitu nebereš, klidně ti pošlu moji lahvičku,abys to prubla…případně se nějak domluvíme. sharka.68 zavináč a jsem na seznamu..
Míšo, držím palce, aby se ti podařilo nějak Hepinčin stresový stav zlepšit. Moc dobře vím, jaké to je, zažili jsme to u Dixie, u které trvalo roky, než se sžila se Smoky. U nás bachovky opravdu pomohly.
Vykrmovali jste někdy husu? Myslím šiškami a způsobem, který je dnes tuším v Eunii zakázaný (s výjimkou Francouzů, kteří by bez svého foie gras zřejmě vbrzku vymřeli – přinejmenším žalem). Takže jako huse šišku – chytit psa, rozevřít tlamu, podržet, tabletku nacpat prstem hezky až někam do jícnu – a protože jsou to kluci šikovní a dokážou piluli vyplivnout zřejmě i z dvanáctníku, tak ještě piškot na zajedení a je to. Ovšem má to jeden předpoklad a tím je nepříliš se bránící menší pes, což moji tři králíci Karlíci (*1) splňují …
(*1) Tři KRÁLÍCI KARLÍCI = tři Kavalír KING CHARLES španělové
Živočišné uhlí se nemá polykat celé, má se rozkousat…
Dede, na prášky byl zlatej Šarik,dala jsem prášek mezi dva namočené piškoty,řekla Chytej! a na jedno blafnutí tlamou a polknutí byl prášek v něm…u koček je to horší.. Nenelka ráda polyká swiss brusinku, ostatní by si dali taky-protože nemusej! a když musej,tak jedině přes stříkačku, Pitina sní i ty malinké prášky,spíš proto,že mne má ráda. Kačence bych je nedala ani za nic,neb nechci mít v obličeji menzury a být slepá jak topič elektrárenský. Takže stříkačkou do tlamky, to je rychlý a pořád jsem rychlejší než ta Káča. Miňáka musím odlapit a na veterině mu daj tu dlouhodobou inijekci. Prostě zlatá stříkačka, jen to roztloukání prášků na prášek válečkem, to je dílo…třecí moždířek na koření odmítám obětovat!
Milá Dede, dlužno říct, že u koček je případný průjem mnohem schůdnější záležitostí z toho pohledu, že kočky není třeba venčit, takže se člověk tolik nenaběhá. Ovšem jednoho kocoura mám dlouhosrstého a průjem u takového zvířete je noční můra. Pokud k tomu již dojde (naštěstí zcela vzácně), vypadá to tak, že střehnu poblíž záchodku a poté nebohého Filípka pronásleduji po bytě s dětskými vlhčenými ubrousky v rukou, snažím se ho chudáka neustále plašit, aby si hlavně nikde nesedl, a po jeho dopadení se snažím provést očistu těmi ubrousky, což bývá lítý boj. V případě průjmu dávám většinou Smectu – zamíchám ji do jídla, kočky to kupodivu pozřou. Nebo rozmíchám uhlí podobně jako Smectu na kašičku, i to snědí. Pokud jde o jakékoli jiné léky, je to bída. Zabalení do jakékoli potraviny (sýra, paštiky, masa, šunky) naprosto nefunguje, kočky to dobře cítí a nepozřou to. Podávání celých tablet je také proces, kdy nebývám jednoznačným vítězem. Občas se podaří, že to spolknou, ale většinou to buď jazykem hned vytlačí z tlamičky ven, nebo se mi zdá, že to spolkly, načež pak najdu někde na zemi vyplivnutý oslintaný prášek. Rozmíchání s vodou a vtlačení do tlamičky stříkačkou je taky svízelné, i to umí úspěšně jazykem vytlačit. O něco lépe funguje rozdělání na hustší kašičku a nekompromisní napatlání na tlamičku zvenčí. Jak jsou kočky čistotné, nesnesou, aby byly takhle zamazané, a olížou to, takže alespoň něco spolykají. Posledně, když si letos v létě zrovna výše jmenovaný dlouhosrsťák Filípek opatřil zanícení anální žlázky s následným prasknutím a vytečením obsahu s krví na dlouhé chlupy zadních nohou (říkám tomu „na kalhoty“) (devil) , a veterinář usoudil, že bude lepší jedno kolo antibiotik, protože na tomhle místě nelze zajistit perfektní hygienu, jsem raději zvolila obdenní návštěvu na veterině, vysokou cenu a injekční aplikaci.
Já sama jsem měla jako dítě s uhlím problém. Nebyla jsem schopná tu velkou plovoucí tabletu spolknout. Musela jsem si ji přinejmenším rozčtvrtit nebo rozlámat ještě na menší kousky a potřebovala jsem k tomu obrovské množství tekutiny. Takže dnešní potahované tablety mi maximálně vyhovují.
Tapuz, pokud se Filípek nebrání, posypte ty znečištěné chlupy bramborovou kaší v prášku. Ono se to do nich vstřebá a když to pak vyčešete, bude srst čistá.
super nápad..nestačila by strouhanka?
Strouhanka? Leda že bys zatoužila po kočičím řízku (chuckle) !
Ta kaše zřejmě působí podobně jako suchý šampon
tak tu doma mám, kaši instant ne…
sypké to je oboje,nalepí se to stejně, vyčesat musíš oboje..
Tipla bych, že kaše je savější a navíc mívá takové jakoby tenké lupínky, ne drobky…
tak instantku mívám občas od Inky, ale to lupínky nejsou,prostě je to jak poĺohrubá mouka… proto mne napadla i ta strouhanka..
PS: další důvod, proč nemít dlouhosrstou kočku 🙂
Alasdaire, díky za tip. Filípek se brání, ale posypat by asi šel 😀 .