Ve středu jsme vezli malého Patrika od nás k polské babičce, což znamenalo, že jsme mimo jiné projížděli trasou mezi Mohelnicí a Ostravou. Potřebovali jsme už nutně zastavit, mrně mělo hlad a vůbec. I odbočili jsme k čerpací stanici pyšnící se znakem žluté lastury.
Kdybych si mohla vybrat, tak bych k pumpě Shell nešla. Ne, že bych měla něco proti jejich naftě (teď nemluvím o její ceně:)), ale vadí mi, že se na jejich čerpacích stanicích musí platit za použití wc. Ne, že by mě těch patnáct korun zabilo, ale tak nějak předpokládám, že když někdo získá licenci na provozování poměrně lukrativní činnosti, jakou je prodej pohonných látek, občerstvení, potravin a dalšího zboží u silnic a dálnic, neměl by mít (při vyšších cenách čehokoliv tam prodávaného) problém nabídnout cestující veřejnosti použití toalet zdarma. Nakonec, ostatní čerpací stanice to zvládají.
Jistě, je to jejich volba a moje volba je tam nejít. Potíž je v tom, že mezi Olomoucí a Ostravou je to samá shellka, takže jim je člověk vydán na pospas, zvlášť když má s sebou malé dítě. Takže jsme si řekli, že holt zaplatíme, a pak si tím „zlevníme“ kávu, co už. Jenže když jsem prošla s Patrikem skrz turniket, tak jsem zjistila, že místo pro děti se nachází na wc pro invalidy a to je zamčené. O klíč bylo nutno si říct u poklady. No dobrá, byli jsme tam dva, tak si šel říct Martin. Načež ho obsluhující dáma napomenula, že si má na tuto žádost vystát frontu.
Představila jsem si, že tam nejsem já s pohodovým chlapečkem, ale třeba samotná matka cestující se dvěma malými dětmi, třeba unavenými a uplakanými dětmi. Nebo s opravdu pořádně pokakaným křičím miminkem, kabelkou a taškou miminích potřeb. Jak najde drobné, protlačí smečku turniketem a pak zjistí, že klíč je u pokladny. Takže zpět tím turniketem (už jen to je s malými dětmi a taškami lahůdka) a vystát si frontu. Útěchou jí bude, že půjde-li skrz turniket (kvůli klíči) potřetí, laskavá obsluha jí už další placení promine.
Nemohu si pomoct, ale prostě mě napadlo: čím dražší, tím horší! Cestuju autem často, byť už bez malých dětí, takže mohu úroveň služeb srovnávat. Zatím jsem si myslela, že nejotravnější jsou pumpy, kde si musíte jít k pokladně pro klíč od wc, protože záchody mívají vchod zvenku budovy – tak bývají postavené menší pumpy. Pokud opravdu moc potřebujete, bývá to dost zoufalý běh:))
Druhou obvyklou potíží je malý počet kabinek na dámských toaletách, ale chápu, že ne všude počítají se zájezdovými autobusy. Na některých pumpách v takovém případě poslouží wc pro invalidy, pokud je vybudované zvlášť. Poněkud mě překvapilo, že na zmíněné „shellce“ se jim podařilo většinu nevýhod hezky zkombinovat – a to nemluvím o pravděpodobném zoufalství projíždějících cizinců, kteří nemají české koruny a za použití toalet nemohou zaplatit kartou:)) Zkrátka bych čekala, že čerpací stanice inkasující tyto poplatky aspoň nabídne něco lepšího – třeba víc než pouhé dvě kabinky a zamčený přebalovací pult.
Když jsme se vraceli z Polska zpátky, požádala jsem Martina, aby mi zastavil ještě před hranicemi. Poláci mají totiž u nové dálnice postavená i krásná odpočívadla, zahrnující mimo jiné i velké záchody s plným vybavením (zadarmo:)). (Mimochodem, jak dokážou v Polsku postavit za deset let tolik dálnic? A nehrbatých?) A když jsme potřebovali natankovat, zajeli jsme do Bohumína.
Říkala jsem si – neblbnu s tím, jak mě to štve? Vím, že peníze za wc lze „proměnit“ při koupi nějakého zboží, ale co když nic koupit nechci? Vím, že mohu onen „kupón“ proměnit na jiných čerpacích stanicích Shell. Jenže u nás nejsme na německých dálnicích, kde jednak kupóny platí u všech značek čerpacích stanic, dále toalety jsou moderní, samočistící, takže vždy přijdete do čistého, a přebalovací pulty nejsou v placeném prostoru.
Prostě mám pocit, že k nákupům by mě měli obchodníci lákat, nikoliv nutit. A tak – pokud to jen trochu jde – služeb čerpacích stanic značky Shell nepoužívám.
PS: Nepoužívám ani Lukoil. A není to kvůli záchodům:))
A tak se dnes ptám: Jak se na tento problém díváte vy? Máte své oblíbené čerpací stanice? Jaké služby se vám líbí, jaké byste ještě na čerpacích stanicích přivítali? Kam byste třeba už podruhé nešli?
dede jak to šlo s polívkou? já jsem včera nevěděla, že máslová dýně je butternut squash, já myslela, že sis koupila tu velkou oranžovou na halloween. na to byl ten recept. do polévky z butternut squashe si spíš dávám yoghurt. taky někdy dám trochu curry koření, nebo kousky jiné kořenové zeleniny a brambor, celkově víc experimentuju, protože je v obchodech celý rok.
Ahoj při sobotním večeru 🙂 Zcela OT – koupila jsem máslovou dýni, poprvé. Sharko, byla jsi to ty, kdo o ní tuhle psal? Přemýšlím, jak ji nejlíp zužitkovat 🙂
Polivku, Dede, polivku. Zahreje na tele i na dusi a krasnou barvou ti rozjasni den. Ja jdu za chvili zrovna takovou varit. Zaklad je jednoduchy. V hrnci si na masle s ol.olejem lehce orestuju oloupanou na kostky nakrajenou dyni s cibuli – cibule dle uvahy – na jednu maslovou dyni dam stredni cibuli. To lehke orestovani je dulezite, protoze ti podtrhne tu dynovou chut. Pak zalit vyvarem – ne moc, budeme pridavat smetanu. Behem vareni muzes ochutit zazvorem – cerstvym nebo susenym; lec opatrne, nechces pretlouct tu dynovou chut. Po zmeknuti rozmixovat tycovym mixerem – bude to huste. Naredim smetanou, prip. jeste neco vyvaru, dle chute dosolim a dopeprim. Strouhnu muskatovy orisek. Muzes lehce dosladit hnedym cukrem. Ja vzdy pridam spetku cayenskeho pepre – nebude palit, v mnozstvi velmi malem podtrhne chut zakladni prisady.
Az si jednou udelas tu zakladni, tak si muzes hrat s chutema. V Rakousku dochucuji dynovym olejem – draha propozice, ale fakt to za ty prachy stoji a na polevku potrebujes na konec jen nekolik kapek.Ozdobit opecenymi zrnicky z dyne.
Ja rada dokoncim kokosovym mlikem a pridam trochu pasty z citronove travy a kdyz mam tak na talir soupnu par listku bazalky. Susenou neeeeeeee. Bere to I kari, ale kvalitni a malo.
vařila jsem dneska, poprvé. přišli chrisovi rodiče na večeři. je to jak hanka říká. dýňovou polévku se šlehačkou a krutonkama, přesné poměry 1kg dýně, 700 ml zeleninového vývaru, 2 cibule osmažené na másle. 140 ml smetany, sůl, pepř, šťáva z půl citronu. na začátku to může vypadat, že je to moc dýně na ten vývar ale ona se hodně smrskne vařením. pak rozmixovat a ještě jsem navrch dala drobek kysané smetany, zelené dýňové semínka a ty krutonky.
jo a dýni neloupat. žádné dýně, tykve a tak dále neloupu, podle rady jamie olivera. ta šlupka se může zdát tvrdší ale vařením nebo pečením rychle změkne.
ještě jsem vařila krásný kousek pečeného hovězího se štávou a malé pečené bramborky v olivovém oleji, salát z míchaných listů, kapie, rajčátek a domácí dressing ze žloutků, olivového oleje, hořtice, máty, citronu. a upekla jsem pomerančový dort. celý večer nám tu zvoní hordy dětí v halloween kostýmkách, asi přilákané mojí krásnou vyřezanou dýní před dveřma, tak naděluju cukrátka. skvělý večer, nikdy by mě nenapadlo, že je to taková zábava.
Páni, Wendulko, to byla ale hostina! Mňam!:))
A dokonce domácí dresink této úrovně.))
Vidíš, jak je dobré překonat fóbie. Jsi šikovná a vyplatilo se ti to! 🙂
Koukam Vendulko, ze jsi si zavarila, tak receno. (chuckle) Velmi pekne menu. Ale, hmmm, jeste jsem nezkousela varit dyni se slupkou. Budu muset zkusit.
fakt hanko, čtyři hodiny jsem se z kuchyně nehnula a to jsem si říkala, že přece všechny ty jídla jsou jednoduché. aspoň jsem si zapla country radio.
a opravdu žádné dýně co se dají běžně koupit, a butternut squash a podobně, vůbec neloupu. ať už vařím na polívku nebo peču jako přílohu, ta tvrdá šlupka překvapivě snadno změkne.
Hanko, polívku na zítra potřebuju 🙂
Ale mám dojem, že tu někdo mluvil o zapečené dýni, ale nemůžu si vzpomenout kdo 🙂 Mně by ta jedna vystačila na oboje, jsme tento víkend jen dva 🙂
Pečená dýně se vyskytuje v receptech nakrájená na kousky, politá olivovým olejem a posypaná kořením na grilovanou zeleninu. A upečená. Nebo ve směsi s další zeleninou.
Osobně nemůžu přijít na chuť tomu míchání vývaru a smetany do dýňové polévky. Zdá se mi, že oboje její chuť přeráží. Ale moje verze je zcela jednoduchá, jen s cibulí, česnekem, solí, pepřem a kapkou dýňového oleje 😀 Jen zeleninový předkrm, ne večeře 😀
polívku Dede a oloupat nebo upéct a vydlabat….neloupe se jen Hokkaido
dede a to jste byli na dálnici nebo normální silnici? já myslím, že tady v anglii jsou kolem dálnic jenom ty velké service stations, kde jsou různé fast food restaurace a obchody, a toalety jsou zadarmo samozřejmě.
já mám svoje autíčko už rok, vzala jsem ho dneska do myčky ať mi ho vydrhnou zvenku a zevnitř, a nakrmila jsem mu plnou nádrž petrolu, ale na záchody jsem se neptala.
Dálnice to byla, D1.
Blahopřeju k ročnímu výročí 🙂 Vlastní auto, to je obrovskej kus samostatnosti (wave)
vidíš dede, to je osudová prozíravost na mé straně. před dvěma lety jsem se rozhodla nějak překonat phobii z řízení, nebo s ní aspoň nějak fungovat; před rokem jsem dostala průkaz a koupila autíčko, a od ledna začal chris úplně nečekaně pracovat v zahraničí. takže kdybych ten řidičák neměla, musela bych cestovat do práce autobusem a pěšky, to by byly dvě hodiny navrch patnáctihodinové směny nebo dvanáctihodinové noční směny.
teď můžu jezdit všude, práce, tělocvična, obchody. and infection control conference!
Tady se u pump za WC rozhodně neplatí, většinou bývají v zadní části obchodu, které pumpy zároveň mají (asi jako u vás, takové smíšené zboží, někdy je tam i třeba pizzerie). Ale u některých malých (kde je třeba jen ta pumpa) jsou záchody „vzadu“ a bývá třeba si vyžádat klíč. Ale protože ty záchody časo nebývají vidět, musíte se na jejich umístění jít dovnitř zeptat a tím pádem rovnou dostanete klíč.
A jak už napsala HankaW, do všech řetězových rest. (tedy i u těch, kde vás obsluhují servírky, jak třeba Waffle House) si můžete zajít na záchod, aniž byste něco koupili. Tam jsou toalety hned stranou od vchodu, takže vás „z kuchyně“ ani nikdo nemusí vidět. Ale u těch „lepších“ nevím, jak by se personál díval, kdybyste jen vešli, došli si na záchod a odešli, protože WC bývají často na druhém konci od vchodu a museli byste projít přes celou místnost. Jednou jsme byli v NY s návštěvou a já s kamarádkou jsme potřebovaly na záchod. Suveréně jsem prohlásila, že si zajdeme do nejbližší řetěz.rest. (v tomto případě Burger King). Jenže k mému úžasu tam záchody nebyly. Když jsem se na ně ptala, řekli mi, že je nemají, protože je používali feťáci, tak je zcela zrušili. Nevím, jestli to byla jen tahle lokalita, nebo i jinde. No bylo to v polovině 80 let, takže možná už je to teď úplně jiné.
Jinak u všech pump můžete platit kartou, nebo v hotovosti. V té hotovosti se opravdu musí předplatit, aby někdo nenaplnil a bez zaplacení ujel. Tady jsem neviděla (nebo si nepamatuju) pumpu s „full service“, o které se zmiňuje Epulka. Vím, že ještě jsou (viděli jsme je třeba při cestě na Západ), ale myslím, že pak každý gallon stojí o penny víc (za tu obsluhu), takže při nájezdu je třeba zajet buď k „self-service“, nebo „full-service“. Ale dříve tak byly všechny pumpy. A patřilo k nim nejen naplnění nádrže (podle uvedení zda počet, či plnou), ale i umytí předního okna a kontrola oleje. Navíc jste ještě dostali „dáreček“. Za určitý počet gallonů jste dostali třeba nůž, vidličku, sklenici, talíř atd. Každá pumpa měla něco jiného a nebyly to žádné šmejdy. Takže, když jste chtěli mít sadu příborů, talířů, sklenic, jezdili jste tankovat stále ke stejné pumpě. A většinou každý rok měnili sortiment. Také jsme doma měli hezkou sadu sklenic různých velikostí a v rodině mého manžela zase sadu příborů snad pro deset lidí :))
Ve všech obchodech automaticky plní zboží do tašek a rozhodně se žádné spropitné nedává. Pravda, u některých supermarketů, když si od obsluhy (co nákup dala do sáčků) necháte vozík s nákupm odtlačit až k autu a vyložit do kufru , tak se jim většinou něco dá, ale např. v Publixu je i tohle přísně zakázané. Ano, někdy je vedle pokladny třeba sklenice „na drobné“, ale její obsah bývá na nějaký dobročinný či charitativní účel – spousta lidí (hlavně mužů) si totiž nerada dává do kapes drobné a tak při nákupu ty co jim pokladní vrátí hodí do té sklenice (a někdy třeba i přidají dolar). A pokladní zde musí vrátit zpět „na halíř“ – to české, abyste jí řekli „to nechte, to je dobré“ tady rozhodně neexistuje.
Maričko, já jsem takhle nasbírala moc pěkné lžičky s Ahmed tea 🙂 (wave)
No jo, ty máme taky (rofl) … vždycky jsem se Jeníka ptala, když kupoval nový čaj „A je to ten se žičečkú?“ (chuckle)
Nemající auto, nemůžu říc která pumpa je lepší.
Ale kdysi jsme dost jezdili s Čedokem na poznávačky. Takže WC mám zmapované. Nejlepší a nejčistější jsou v Němečku. Mají dokonce ty samočistící. Ale ani v Itálii to není špatné.
V Norsku v Oslu také dobré. I ve Francii.
A ještě jeden poznatek, WC vždy najdete v muzeích a galeriích a jsou zdarma.
V New Yorku se prý může normálně zajít si na záchod do restaurací a hotelů, povinnost poskytnout tuto službu veřejnosti je prý zakotvena v jejich licenci. Dozvěděla jsem se to až po návratu domů… poté, co jsem tam kolikrát zoufale hledala – kam? Kam??? 😀
Ano, Dede. I vetsi obchody vseho druhu musi mit verejne WC; u vsech restauraci je to samozrejmost a povinnost. Jestli v restauraci s obsluhou muzu zajit, i kdyz si tam nedam jidlo, to nevim. Nezkousela jsem. Tyhle veci jsou ponechany mistni jurisdikci. Na cestach jsou spasenim retezce typu McDonalds, vyhodne umistene u vyjezdu z dalnic, takze se jeden zdrzi minimalne. Pravda, nekdy si tam u te prilezitosti koupim kafe nebo hranolky do auta, ale ne vzdy. A pak odpocivadla u dalnic – ciste toalety, parcik pro psy, automaty na kafe, napoje a pochutiny, piknikove stoly. Tim padem odpada potreba navstevovat za timto ucelem benzinky. Problem je ovsem na bocnich cestach, kteryma rada jezdim. Ale to je ai vsude.
V CR na cestach tohle resim ve vice obydlenych oblastech, ze se nekde zastavim na kafe. Objednam kafe, treba I v putyce, zabehnu, hodim do sebe kafe a jsme zas fofrem aute.
No Mc Donald a KFC mají toalety čisté ale je to jako u Shell. Platí se za použití a obnos se odečte od nákupu. Čili si tam musím něco dát. A to já fakt nerada, tyhle produkty nekonzumuji. Max.tak kávu, ale ta tam je špatná.
To prave v USA nemusis nic koupit. Proto jsou to oblibene rest stopy. Ale prekapavane kafe nahodou v poslednich par letech u McDonalda je kupodivu velmi dobre – aspon u nas.
Hm, KFC neznám, ale u „mekoša“ jsem na toaletách nikdy neplatila, ať už to bylo v Praze nebo kdekoli jinde. A v pardubickém mají skvělé kafe, podávané včetně misky vody pro Bonďu 😀
a to jsi ještě nebyla v Maboo u nás pod barákem 😀
jo? taky mají misky pro psy?
😀
Vidíš, a přitom Shellky já docela ráda. Třeba ta ve Vysokém Mýtě je skvělá a má levný benzín. Obvykle taky stojíme pod mohelničákem, těsně před nájezdem na dálnici. Ta benzinka má už asi pátého majitele a celé ty roky je dobrá.
Ale máš pravdu v tom, že tahle jedna, o které nahoře píšeš, je obzvláště hnusná a směle může konkurovat těm z D1. Jsou myslím ze stejného vrhu :/
Ri, té ve Vysokém Mýtě jsem si všimla cestou domů. Také toho, že tam měli naftu za tuším 28,80, zatímco na „svém“ úseku mezi Olomoucí a Ostravou měli naftu na 32,90. Co udělá konkurence, že? 😛
A to ty ceny podle mě nějsou „dálniční“, protože na D11 je teď taky nafta běžně za 28,něco 🙂
Jenže tam teď staví kruháč a je to rozvrtané. Špatně se tam najíždí, ale až to spraví, bude to fajn.
Díky tomu, že se ze mne stal řidič z povolání jsem s čerpacími stanicemi v častém kontaktu.
Shell ani omylem. Zrovna tak Benzina.
Lukoil býval dobrý, MOL mi přijde velmi solidní a snaží se ty pumpy co převzal zkulturnit.
OMV jak kde.
Rozhodně na těchto místech nic nekonzumuju. Balené bagety a sendviče v plastu nejim, do těch čerstvě připravených dávají Ramu a jiné hnusy takže to nejím taky. Polévka z mikrovlnky za 35,_ kaček je pro mě předražené a nedobré jídlo. Klobása a párek v rohlíku taky většinou nic moc stejně jako ty různé zapečené havířky a nevím jak to ještě nazývají.
Prostě v Praze mám pár vytipovaných míst, kam zajedu a o kvalitě kávy i případných potravin svědčí přítomnost mnoha dalších taxikářů kteří sem zajíždí. To je stejné, jako u motorestů. Když u nich stojí kamiony, stojí za to zastavit. Mládenci dobře vědí, kde se dobře jí.
A raději si v té Praze zajedu pár km navíc, ale jdu za potřebou zadarmo a do luxusně čistého prostředí a někdy si tam kávu dám když mi dojde ta z termosky.
Jo a u jedné čerpací stanice miluju sýrové chleby. Za dvacku měkký chléb s bohatou oblohou sýra a vajíčka. A hlavně s máslem a ne těmi rostlinnými podivnostmi. Jenže dovezou a za pár hodin není v regálu nic.
Mluvíš mi z duše (i když já nejsem profesionální řidič). Balenou plněnou bagetu jsem si koupila jednou v životě z nouze, kousla jsem do ní, zjistila, že je namazaná Ramou nebo něčím podobným, a milá bageta letěla do koše tak, jak byla. Radši jsem vydržela hlad.
U pump si dávám maximálně kafe. Na jídlo si raději beru něco s sebou a nikdy nejedu tak dlouhou trasu, abych zhynula hlady.
Na záchod holt občas někde u pumpy musím, systém s placeným turniketem jsem zažila i u jiné pumpy, než Shell (nepamatuji se u které, bylo to někde cestou na Plzeň). Oceňuji, že bez ohledu na značku pumpy jsou záchody většinou v použitelném stavu. Jednou jsem zažila hnus na Benzině, ale nechci generalizovat, určitě záleží na konkrétním osazenstvu pumpy.
Blízko místa, kde jsem donedávna bydlela, jsem měla Lukoil, jezdila jsem k ní celou dobu, co tam byla. Byla příjemně malá, měla slušné ceny a dobrou myčku, spolehlivě fungující vysavač, byla to má oblíbená pumpička. Letos se změnila na MOL a navíc jsem se odstěhovala, takže všechno je jinak. Teď mám blízko PAPoil, která je ostatně taky členem skupiny MOL. Pumpa jako taková se mi nelíbí, ale nakonec je mi celkem jedno, kde si naleju do nádrže benzín.
Vlastnické a výrobní struktury v petrochemickém průmyslu jsou velmi propletené a velmi mezinárodní.
Dálniční bagetu jsem měla jednou – ve Francii. bylo mi po ní tak hrozně špatně, že již mnoho let žádné plněné bagety nekupuju a nejspíš s tím ani nezačnu.
Rama místo másla mi přijde ještě méně hnusná, než tzv. dresinky… kterými bývá obsah baget prolitý.
Zato si ráda koupím u pekaře na nádraží v Pardubicích tzv. studentskou housku – celozrnná houska, šunka a sýr (nebo jen sýr), zelenina. To mi chutná 🙂
Z bagety benzinkové si Kuba kdysi vypěstoval campylobacter a bylo to dost hrozný.
Ke včerejšku a Kiliánovu nežraní: asi mění zuby? Granule do huby nevezme, ale když jsme večer chystala kosti z kuřecích prs od večeře a kousky jsme mu nabídla, neplakal. Ráno jsem různé rozmrzlé kosti (vyklidila jsem mrazák, polívka je- no… masová) omývala a šlohl mi kuřecí skelet, kterej hlodal a následně poobírané maso sežral v množství nemalém.
Navíc mi připadá, že má tesáky jak Drákula, jako by se mu prodloužily… a kolem kořenů má začervenalou dáseň, navíc časově to sedí, je to májový kotě- takže asi máme doma kočmimi s bolavou hubou 🙂
Obvykle probíhá přezubení bez problémů. Nový zub připraven nahradit ten první.
Jenže když jsou dásně zarudlé může tam být zánět a pak to chce pozorovat a případně i kontrolu u veta. Kočce je cítit z tlamičky a bolí ji to.
Doporučuji nepodceňovat, kamarádka měla kvůli zoubkům velké problémy. Ona ne, kočička.
A co Borůvka? Už neble… nezvrací? 🙂
Pokud jde o Kiliho, tak nenažrané kočmimi je dobrá zpráva 🙂
Borůvka dobrý 🙂
vem ho na veterinu,než se to rozjede…někdy to přezubení bohužel není jednoduché a nebo maj v rodě zubní problém..u nás ho má Kačenka a Bezule…proto kupuju tu řasu…několik zubů jim vet už odstranil, řasu jsem začala používat pro ně následně a od té doby je klid…
Tak na veterině jsme dneska byli- oba zvrací, mají průjem- ne často, ale jo- a nežerou. Byli zhodnoceni jako čilí a v dobré kondici, ovšem nejspíš jsme odněkud přitáhli asi virózu. Dostali dva ďobance, z toho jedno je penicilin na dva dny a taky probiotika a když jsme dneska byli ráno na výlovu, tak jim mám dát kousek vařené ryby s těma probiotikama, jo a taky jsme dostali vzorek nějakých hodně dobře stravitelných royalek jako dietní granule- a pokud to nepomůže, tak v pondělí naklusat znovu. S penicilínem Kilián nesouhlasil- otočil hlavu jako kobra a rafnul mě do malíčku. Sice jen povrchovka, ale překvapil mě i veta, protože tu první injekci snesl v pohodě. Jo a dostali ještě pro sichr odčervení.
On ten peňoš asi víc bolí, je to suspenze.
Vet říkal, že to štípne, ale tu reakci nečekal ani jeden z nás- Ori při bodancí jen pronesl „mňa“ a to bylo všechno, zato Kilián mě chytl a když jsme ho pak podrželi pořádně, tak řval, jako bych mu rvala všechny končetiny.
tak oni maj sračku a on jim dá něco na očervení? Prokristapána..odčervování způsobuje řídkou stolici…
Jestli někde jsou záchody naprostá ostuda, tak to jsou stanice metra v Praze. Tam už těch konfrontací s cizinci a cestovateli je mnohonásobně víc než na benzinkách, přesto ty záchody vypadají 20 let pořád stejně a to i před 20 lety jsem z nich měl jako dítě celkem hrůzu. Jediné co se mění je vstupné, třeba na Vltavské je to tuším 8 korun za chodbu hrůzy…
Máš pravdu, na většině těhto zařízení tak nějak zamrzl čas…
Nemohu nevzpomenout na dvě mé cesty spojené s WC. Ta jedna se konala v roce 1973 a jeli jsme se sborem přes NSR. V noci nám řidič zastavil na pumpě kvůlivá čůrání a tam byly na kabinkách automaty. No my neměli víc než těch pár marek, co nám milostivě naši vládci poskytli, takže na jednu platbu šel celý autobus. Nevím co na to obsluha, byla jsem tehdy ještě chviličku v kategorii puberťák, ale asi se jim to moc nelíbilo.
Podruhé jsem jela se svým šéfem do naší sesterské fabriky u Bodamského jezera. Cesta trvá asi 6 hodin a zastavil pouze jednou – u odpočívadla, na kterém byl tak špinavý Dixík ( ano, i v Německu je toto možné ),že jsem se ho neodvážila použít. Do hotelu jsem dojížděla ve stavu polodivém….
Hm, ten stav po 6 hodinách cesty si dovedu představit, brr. Já zažila takové zoufalství uvězněna v koloně na londýnské M25 (chuckle)
Mám z Shellky podobný zážitek, ovšem cesta na Svitavy benzinkami neoplývá, a tak je tam ta Shellka jako jedna z mála záchran. Ovšem je tam v pronájmu, a tak neřeší značně tristní stav toalet zvenčí. Netušila jsme, že Shellka je tak chudá a je jí to natolik jedno…
Nejlepší jsou malé vesnické benzinky bez toalet. Vzpomínám si na svou cestu do orlických hor, kdy pršelo, já už jsme uzlovala nohy, dorazila jsme na benzinku, kde seděla osamělá čerpadlářka a tak mi sdělila, že toaletu nemá. Tak jsme v tom dešti vyrazila do chroští za benzinkou. Naštěstí bylo vysoké…
U cest nižších tříd naštěstí křoví stále funguje – už proto, že malé pumpy obvykle nemají otevřeno nonstop, když už tedy náhodou mají záchod 🙂
HA! Tak tohle jsem zažila přesně pod Zlatými Horami v Jeseníkách.
Soukromá benzinka + jeden čerpadlář, záchod taky jeden široko daleko. Chlap pravil, doufám, že sem nepůjdete celý autobus a to přes to, že jsme tam do busu brali naftu. Raději jsem si koupila koláč abych nemusela snášet ty kecy. Ostatní začali lítat po blízkém okolí, asi místnímu čerpadláři bylo líto, že nemá očůranou benzinku.
Coby průvodce musím kajícně přiznat, že za to můžem my… Tedy ne my, co pracujeme s turisty tady v Praze, ale davové autobusové zájezdy, kdy není čas na nic a tedy ani na zastavení na to kafe. A k pumpě nepřijede jen jeden autobus, ale taky pět najednou. A všichni pádí na toaletu, výherci v závodě mají možná čas na instantní pití do kelímku, ti, co byli pomalejší, rychle popadnou vodu a bagetu, aby ji pak drobili po sedačkách v autobuse. Ani se Shellovi nedivím, pumpy na hraničních přechodech jsou smutným úkazem toho, kam zašla masová turistika „Za jeden den musíme stihnout dojet z Prahy do Berlína, přes Drážďany, a další den máme v plánu Hamburk“.
Takže nejvíc ze všeho bych Vám, milí nemasoví turisté, přála, aby svět zpomalil a přestal jen odškrtávat navštívené pamatky. A občas jen zastavil a koukal kolem sebe. Pak by totiž byl čas i na ten šálek kávy a dortík a aspoň někteři prodavači za kasou by měli čas se usmát.
Hm, já tím autobusem jezdívám do Chorvatska, na Elbu, i ve Španělsku jsem takhle jednou byla. Prostě se potřebuji přepravit z místa A do místa B. Toaleta v autobuse pro všechy na celou cestu nestačí, takže se staví u pump.
Některá cestovka má vytipované zastávky celkem dokonale, ale to že se na pumpě (nebo správném odpočívadle) sejde těch autobusů víc, se prostě stává.
Poslední zážitek – vraceli jsme se začátkem října z Chorvatska a zastavili u pumpy na Moravě, kousek za hranicemi, cca v pět? ráno. Obsluha se před náni zamkla… No tak jsme co? poodešly i poodešli o kus dál za stromy a dál to nemusím rozvádět…
Nejezdím na autobusové zájezdy, takže obvykle v tomto případě jsem ten, kdo měl smůlu a přijel na tu pumpu až po tom autobuse (chuckle)
Jinak odškrtávání památek – pokud po tom bude poptávka, bude se to nabízet. Nebo je to opačně?
Jezdíme na cesty vždy jen sami za sebe a naše tempo poznávání bývá takové… línější. A rádi si posedíme u něčeho dobrého, obvykle trochu mimo hlavní turostické trasy, a koukáme po lidech. Ale chápu, že zájezdy se takhle organizovat asi nedají.
No, nedají… Nejlépe se prodává zájezd, který nabídne čtyři zámky a dvě města denně. A když to vidí konkurence, přihodí pátý… Já to neorganizuju, naštěstí pro můj zdravý rozum, jen občas, zřídka, sedím vepředu….
Jo a to víte, že v zásadě toaleta v autobusu se nesmí používat za jízdy? Že podle pravidel EU má v takovém případě řidič zastavit, počkat, až je dokonáno a pak teprve, když jsou všichni přikurtováni k sedadlům, se smí rozjet? (A ano, Student Agency tento zákaz porušuje mnohokrát denně)
Myslím, že budeš muset Dede přehodnotit nepoužívání Lukoilu, byl prodán Maďarům (stejně jako AGIP) a jmenuje se MOL…juž se ty pumpy přebarvujou…
jinak to s těmi toaletami , to je pro mne vždy vrchol ubohosti v chování obsluh čerpaček…
jinak hojně tankuju na Globusu a tam od čerpačky fakt nic víc nečekám…když mne honí Mlsná nebo mám hlad, ráda zastavuju právě na AGIPU,jejich čerstvé ,křupavé pečivo a vložené ingredience do těchto baget, mi vždy přijdou k chuti..mají i skvělé presovače, takže káva dobrá… ale benzinkou,kterou mám svým způsobem ráda, je OMV ve směru na Prahu na D11, proti ní je druhá s mekáčem. Já se stavuju na té ve směru..dělají tam luxusní boršč a ještě se mi za ty roky nestalo,že by obsluha nebyla naladěná…a je tam i na ten velkej provoz čisto…líbilo by se mi, kdyby mi někdo natankoval, umyl přední sklo a zaparkoval,než si dám tu kávu a vykonám potřebu..ale to je asi hudba daleké budoucnosti…
MOL je sice firma maďarská, ale s ruskými vlastníky (lze dohledat)…
Tak to by se Ti líbilo v Oregonu. Tam smí čerpat pohonné hmoty do auta pouze obsluha pumpy. Takže přijedeš, opětuješ pozdrav a úsměv, řekneš své přání….
Načepují, pokud vidí, že je potřeba i okno umyjí, pokud vidí, že máš v autě psa – nabídnou mu psí sušenku /moje zkušenost od benzinky, která je součástí velkého supermarketu Fred Meyer v Hillsboru./ Moc ráda jsem k nim jezdila.
Tohle je něco, co jsem na Americe úplně nepochopil, jak se to tam může takhle držet, i když se to platí prakticky všechno ze spropitného. Těch lidí, co pracují jako různé služby, co v Evropě vůbec nemáme! Coby Evropan, který je zvyklý, že si všechno udělá sám, mě trochu uvádí do rozpaků situace, kdy za mě někdo třeba zabalí nákup v supermarketu, ale očekává spropitné. Totéž na těch pumpách, nebo v x dalších příležitostech. Jinak co mi na amerických pumpách přijde hodně zvláštní je ta platba předem – aspoň co jsem viděl na východním pobřeží, nevím, jestli je to všude.
Ja ti nevim, Andy. Jsem v Americe od r. 1981, vzdycky mi u kasy v krame nekdo to zbozi nanda do obchodem poskytnutych igelitek nebo tasek, a jeste jsem neslysela, ze by nekdo daval spropitne. U tech benzinek chteji platbu predem, kdyz jeden neplati kreditkou nebo debitkou,kdyz se plati papirovejma penezma z jednoho prosteho duvodu. Lidi benzin kradou.
No já jsem z tipping trošku nesvůj (moc neumím vycítit co, kdy a kolik), tak jsem se pro jistotu připravoval na cestu do Ameriky mimo jiné tím, že jsem zjišťoval, jak to lidé dělají, a na netu dost lidí psalo, že dává tip i těmhle lidem… Je možné, že je to jinak, rozhodně Ameriku dobře neznám, ale jak říkám, úplně tamní systém se spropitným nechápu.
Platbu předem znám z malé vesnické benzinky, u které občas beru benzín pozdě večer- pravidelně jim ujížděli lidi bez placení, tak jsou pumpy zamčené a musíš zaplatit předem. Nebo jim nechat u pokladny kartu. Je to šílený, ale je to jediná otevřená benzinka v širokém okolí.
Mám ráda obě pumpy AGIP na D11 – tu směrem na Hradec o kousek víc, jsou tam vždy opravdu milí 🙂
Benziny nebývají špatné, OMV moc ráda nemám, i když ve Dvoře ji občas použiju. Rozhodně mě ale zaujal ten boršč, takže možná na příští cestě do Prahy zauvažuju o dalším testu téhle značky 🙂
jj, tam zastavuju na ty křupavý dobrý čerstvý bagety…
Sharko, a nemají ten boršč i na druhé straně? Já mívám hlad většinou až při návratu z Prahy, ne cestou tam (wasntme)