Když mi bylo třináct a dostala jsem své první brýle, měla jsem pocit, že je to konec světa, byť mi maminka koupila ty nejhezčí obroučky, jaké se daly sehnat. Ta hrůza, stát se v tomhle věku brejlovcem!
Nemohla jsem si zvyknout. Ač jsem to dělat neměla, tak jsem si brýle na dálku sundávala při čtení, takže jsem je pak porůznu zapomínala, protože jsem četla prakticky všude. Asi nejkurióznějším místem, kde jsem je odložila, byl živý plot před školou. Jestli jsem měla pocit, že jsem jako brejlovec nemožná, tak prolézající křoví a hledající ony brýle, jsem byla ještě nemožnější:))
Brýle mi stejně úplně nepomáhaly a dioptrií přibývalo, pravé oko jsem měla vždycky horší. Teprve s nástupem nových měřicích zařízení, tedy když mi bylo třicet, se přišlo na to, že mám na obou očích pootočené osy vidění, tedy astigmatismus.
Nové brýle byly podstatně dražší než kdykoliv předtím, ale koukalo se mi dobře, navíc se oči přestaly horšit. Brýle mi vadily vlastně jen v extrémním počasí, nebo mi chyběly, když jsem šla plavat. Jinak jsem už dávno svůj brejlovecký status neřešila. Brýle mi slušely, byla jsem zvyklá, viděla jsem. Uplynula spousta spokojených let.
Jenže!! Před nedávnem přišel čas, kdy jsem začala mít problém s viděním na blízko. Co nadělám, nemládnu, na brýle jsem zvyklá, se z toho nezblázním, že? Lidi, já vůbec nevěděla, do čeho jdu. Ona mi už kdysi mamina říkala, jak je to otravné, ale znáte to – zkušenost je obvykle nepřenosná.
Takže dnes poctivě přiznávám, že nikdy za celý život jsem si nepřipadala přisleplejší, než teď! A to se mi vlastně dioptrie na dálku zmenšují. Navíc jinak mžourám do knih, jinak na monitor počítače. Teoreticky mi mají pomoct multifokální skla, ten úžasný výkřik optotechniky. Jenže ty mé hloupé oči se pořád mění a výsledek? Drahé brýle mi vydrží maximálně půl roku. I začala jsem to řešit nákupem speciálních brýlí – na počítač a na čtení. Má to jednu výhodu – když se mi oči zase změní, poslouží ty na knihy na počítač a tak jedny brýle přece jen dvakrát zhodnotím. Na druhou stranu – zkuste normálně existovat se třemi brýlemi naráz!
Vím, že se v mém věku kazí oči prakticky každému. To je racionální úvaha. Jenže já nejsem racionální, já jsem naštvaná! Nikdy mě nějak extra nebralo, že nevím, jaká přijíždí tramvaj, nebo to, že jsem informační cedule na silnicích četla na poslední chvíli. Zvykla jsem si. Dokonce i na to bloudění, když jsem ty cedule prostě nesvedla přečíst včas.
Ale nedokážu si zvyknout na neustálé potíže při čtení. Uvažuju o operaci, ale zatím neznám nikoho, u koho by úspěšně vyřešili stejný problém (a ve stejném věku), takže se pořád nedokážu rozhodnout.
A tak se dnes ptám: Jak se žije vám, taky brejlovcům a multibrejlovcům?:)) Taky míváte pocit, že byste mohli vyrazit s brýlemi na trh?:)) Máte někdo zkušenosti s korekcí očních vad pomocí laserové operace?
Brýle mám od dvou let. Čočky mít kvůli poškození jednoho oka nesmím, takže jen ty brýle.
I já mám astigmatismus a k tomu po úrazu problém se sítnicí. No, udělala jsem si už dávno z tohoto handicapu módní doplněk a mívala jsem troje čtvery brýle na různé příležitosti. Teď nemám na vyhazování, ale už se těším, že si nějaké nové zase pořídím.
dede, taky jsem dostala brýle ve dvanácti, začala jsem na dvou dioptriích, a příštích šest let se mi oči pořád zhoršovaly až jsem skončila u šesti dioptrií. když mi bylo 21 a odstěhovala jsem se do anglie, začala jsem nosit jednodenní čočky, normální, ale nové brýle co jsem si nechala udělat už měly sklo na astigmatism na levém oku. před několika lety se mi zešišatělo i pravé oko, tak jsem si nechala udělat asi čtyři nové brýle, a jedny sluneční, asda má skvělé ceny. ale s čočkama je to horší, zatím co 30 párů normálních stojí tak 10 liber, ty astigmatické na obě oči stojí 45.
Jo, dede, být obrýlená už od dětství, je fakt docela nepříjemná věc, ale já jsem si musela pořídit brýle až po42. roce, kdy jsem po mozkové příhodě přestala skoro vidět na cokoli. ještě do pondělí to byly jen brýle na čtení, od pondělí mám už i ty na dálku, abych nevběhla někde na ulici pod auto, jelikož jsem ho neviděla. na čtení jsou docela silné, na dálku je to jen malinkatá korekce. a jedno oko mám taky za cylindrickým sklem. bifokály opravdu mít nemohu, jelikož kvůli strašlivě omezenému zornému poli a potřebě hodně velkých průzorů, bych si na bifokály nedokázala vůbec zvyknout a ještě bych se v nich přizabila .v pondělí jsem si dovezla zcela nové superbrýle, které stály dost peněz, ale jistě mi nějakou dobu vydrží. jelikož s brýlemi na blízko na nose nejsem schopná chodit bez karambolů, no, ale bez nich zas skoro nic nevidím , nosím brýle na blízko stále na krku. Často se tak stane, že se někde zachytím právě brýlemi. Plastové rámečky už nechci, jelikož ty ruply hned. amám jedny jediné brýle, které mi v bezvadné optice na tachovském náměstí stále spravují a opravují,protože tyto brýle vydržely moje způsoby zacházení a používání velice dlouho. Jswem taky za tuto optiku moéc vděčná. Nalezl ji pro mne můj Jiří a už jsme se oba stali jejími stálými zákazníky, kdekoli v Domažlicích(jsou tam optiky čtyři) jsem pokaždé hned po,přednesení žádosti o opravu ráměčků slyšela: neděláme to, poři´dtze si hned nové brýle.n Vsazení nových skel do přinesených rámečků je v v Domažlicích vždy nemožné.Při své úpotřebě brýlových obrub bych se tam fakt nedoplatila. V tachově mi vše bez problémů udělají a brýle jsou vždy hotové už druhý, nejvýš třetí den po návštěvě. Zkrátka na optiku v tachově nedám dopustita tuhle veřejnou reklamu jí dělám zcela zaslouženě a právem spokojeného zákazníka.I když mám do tachova dál než do Domažlic, pro brýle a s nimi jinam nejezdím. Ani v Plzni se mi nikdy nesplnilo mé přání na osazení skel o starých rámečků. To mi dělá jen optik v Tachově. Sláva mu.
zlatý Pardubice, zlatá Přelouč..osadí do donesených běžně…
Brýle na dálku mám od 15 let, nejprve jsem je nosil jen na sledování tabule, televize, kina apod. Později, při zvýšení dioptrií na 3,5 a 3,25 jsem přešel na trvalé nošení a zvykl si na to. Letos, po 18 letech (jsem to ale mizerný pacient!) jsem se dokopal k další návštěvě očařky, která mi zjistila, že bych potřeboval brýle i na blízko. Nezdálo se mi to, tak jsem si to při návštěvě optiky nechal přeměřit optometristou, který mi to potvrdil a vysvětlil, že je to normální a očekávatelné. Takže mám teď objednané multifokály. Byl jsem optikem upozorněn, že mi bude pár týdnů trvat, než si na to zvyknu. Tak doufám, že to zvládnu.
Brýle mám od 6ti let. Tenkrát snad 1+1 dioptrie, ale astigmatismus. Kolem 40ti jsem začala vidět hůř nablízko a začala vlastnit brýle na čtení a ruční práce. Nutně si potřebuji při cestování MHD číst, tak jsem poměrně brzy dospěla k multifokálům. Jak píše níže Zana, byla jsem rozhodnutá, že si s tím hlava musí poradit. Poradila – u nových mi trvá jen pár hodin, než si zvyknu. Jen kdyby mi ty dioptrie nablízko tak rychle nenaskakovaly… Leze to do peněz. Hlavně kvůli těm cylindrům. Ovšem samostatné brýle nablízko mám také – jsou pohodlnější a další na počítač, dvouohniskové, nazývané office. Prostě papír na stole a monitor před sebou. Jedny doma, jedny v práci… No co, nepiju, nekouřím. Kontaktní čočky mám jen na potápění – nekorigují mi oči vzhledem k astigmatismu tak dobře, jako brýle. Pravidelně se divím, když prohlížím své podvodní fotky – mnohokrát je na nich něco, čeho jsem si pod vodou nevšimla.
Stabilně povaluji po stolech troje brýle (a každou chvíli nějaké hledám…)a to nepočítám brýle zahradní. To jsou ty, se kterými vidím už trošku hůř, ale není mi líto, když dostanu větví a na čočce se objeví další drápanec.
S astigmatismem – i korigovaným – je psina – svislé čárky nerozeznám, vodorovné ano 🙂
Brýle na dálku jsem dostala ve 14ti letech, ale paličatě jsem je odmítla nosit, s výjimkou na televizi, do kina a do divadla (tam jsem je nasazovala, až zhasly světla (fubar) ). Kupodivu se mi oči nezhoršily, těch 1,5 a 1 dioptrii mám pořád, takže jsem brýle trvale nezačala nosit nikdy a to, že někdy známého člověka poznám na poslední chvíli, s tím dokážu žít celkem dobře. Dlouho jsem taky nepotřebovala brýle na čtení, nechala jsem si je předepsat asi před dvěma lety, a používám je hlavně večer a na noviny. Taky mi trvalo než jsem si na ně zvykla, a zpočátku, když jsem od novin zvedla zrak a podívala se přes brýle trochu dál, točila se mi hlava.
Na laserovou operaci není každá vada vhodná a zájemce o operaci musí nejprve projít prohlídkou, po níž se dozví, zda operace ano či ne. Rekonvalescence pak probíhá mimo jiné v závislosti na tom, kolik dioptrií operace korigovala – čím víc dioptrií, tím větší zásah. Moje snacha byla na operaci před 4 týdny, asi týden potom viděla jakoby v mlze a postupně se jí vidění zlepšuje. Prý to ještě není úplně OK, ale třeba řídit už může. Doktoři říkají, že do 6ti týdnů by měla být v pořádku. No, mně osobně stačilo, když mi líčila průběh, ale já jsem na oči extrémně citlivá, u pídr oční jsem si nenechala ani obrátit víčko. (blush)
Děkuju za brejlovecké komentáře, člověka potěší, že v tom není sám 🙂
Mně se multifokály osvědčily, jen kdyby se ty oči tak neměnily…
Už pár let mám multifokální, zvykla jsem si bez problémů (teda poprvé jsem málem spadla že schodů v metru 😉
Pomohlo mi, že jsou tak drahý – za ty peníze prostě sloužit budou!
Som okuliarnik indický od cca 10 rokov, kedy konečne niekoho z rodiny napadlo, že to že furt nevidím či mi kto ukazuje, asi nebude vrodenou blbosťou ale krátkozrakosťou. Šťastné obdobie vyrovnaných dioptrií len na diaľku mám teda tiež už asi za sebou, na malé písmenká si dávam brýle dolu. Horšie ale je, že zároveň sa mi kazia oči aj do diaľky a začína mi to vadiť pri šoférovaní aj pozeraní televízie (nevidím čítať teletext ani s brýlami). Mám podozrenie rovnajúce sa istote, že je to dvomi smenami pri počítači, ktoré v posledných rokoch robím skoro nonstop. Napodiv, na počítač aj knižky je to zatiaľ OK, keď sa naštelujem do „svojej“ vzdialenosti, tak sa to dá. U očného som nebola hádam 3 – 4 roky … No, tú istú dobu mám zanedbaných aj mnoho iných vecí a je najvyšší čas, aby som ich nejako začala riešiť.
Okuliarnik indický VELMI DOBŘE vidí. 🙂
No neviem, väčšina hadov má zrak pomerne slabý, ale zase maju kopu iných zmyslov na vyhľadanie koristi, o ktorých sa nám ani nezdá (jacobsonov orgán, receptory vibrácií, a čo ja viem čo všetko).
Kobra vidí velmi dobře, co nemá prakticky skoro vyvinuto, je sluch.
slepá a hluchá kobra by byla chudák….
No aby ne, když na to má brýle 😀
Taky se hlásím do klubu brejlovců.
Brýle jsem nosila od 2. třídy, protože se brzy zjistilo, že nevidím na tabuli.
Jenže: jako velký knihomol jsem byla nucena s těmi brýlemi i číst a psát, a to byla docela pohroma.
Prostě mi to kroutilo očima, a když si to sedlo, tak už jsem zae neviděla do dálky. A šlo se pro nové brýle. Takhle jsem se dopracovala k -13, 5 LO, -9 PO.
Tohle už se nedalo brýlemi korigovat.
Až ve vyšším věku jsem se dostala k vynikající očařce a ty mi řekla, že to používání brýlí na dálku i ke čtení byla obvyklá chyba tehdejších lékařů, dneska už se oční specializuje na dětské, kde to může být trochu jinak.
Navíc ale objevila, že to horší oko mám plusové vidění, přečtu bez problémů i ten nejnižší řádek na testovacím textu.
No, já jsem byla schopná tátovi přečíst cokoli na známkách, (táta byl filatelista), na co by si jinak musel hledat lupu.
A takhle to mám vlastně vrozené, jedno oko na dálku a druhé na blízko.
Na laserové operaci jsem byla asi před 15 lety; napřed to horší, které už bylo na hraně, a s druhým okem se čekalo skoro rok, než si to sedne, aby se případně dalo to lepší oko počtem dioptrií přizpůsobit.
Při vstupní kontrole „lepšího oka“ se zjistilo, že z -9 se stalo -7, což se ve vyšším věku stává.
Ale operace se povedla a konečný výsledek je LO -2,5, PO -1.
Takže brýle nosím jen do auta, nebo do lesa.
Dneska už se ty operace dělají i jinými technikami, jsou i šetrnější.
Jsem ráda, že jsem do toho šla, protože život s popelníky byl dost krušný.
Roky jsem viděla jako rys. Pak jsem si jedno oko nešťastně rozřízla listem s turkyniska (kukuřice) a asi tři roky jsem nosila brýle „na dálku“ – na poraněném oku jsem měla půl dioptrie, na druhém nic. Pak se to nějak srovnalo.
Jenže během posledních dvou let se mi rapidně zhoršilo vidění na blízko – ještě před půl rokem jsem sice ráno noviny nepřečetla, ale během dne se oči rozkoukali a večer jsem už četla bez brýlí – teď už bez nich ani ránu. Nejvíc mi vadí, že si nepřečtu na kočičí plechovce, jestli je to žrádlo v sosu, želé nebo jako paštika (paštiku Ziki zásadně nežere). A aby toho nebylo málo, obzory se mi už taky rozostřují (nejenže nerozeznám orlosupa od vrabce, já na té střeše nevidím nic – na druhou stranu mnohé mé fotky jsou pro mne překvapením (rofl) ).
No a bez slunečních brýlí nevyjdu z baráku …
DEDE dnes jsi mě kápla do noty.
Jsem krátkozraká a od 3.třídy nosím brýle. Zvykla jsem si na ně a myslím, že mě i sluší.
Mám na každém oku 5,5 dioptrie.
Jenže ouvej s blížící se 50-sátkou si musím knihy i časopisy i papíry v práci dávat blíže k očím.
Multifokály nechci a na operaci ani za boha.
Mému manželovi se věkem zlepšili oči tak, že brýle na ven úplně odložil. Ale musel si zakoupit brýle na čtení.
Jsem asi z opačného konce 🙂 Celý život jsem viděla skrz zeď a za roh. A jsem na to zvyklá. Takže když jsem zjistila, že nepřečtu písmenka (kdykoli, kdekoli) okamžitě jsem se začala hlásit o brýle. Nejprve na dálku, pak na blízko a protože potřebuju vidět všecko a pořád, tak mám multifokály. Že si nezvyknu, toho jsem se nebála. Jednak všichni kolem mě je mají a jsou spokojení a dvojak: já je chtěla a chtěla jsem si zvyknout. Myslím, že to je podstatné. (A ano, cylindrickou vadu mám taky, je mnohem otravnější než dioptrie.)
Myslím, že na multifokálech je pěkné to, že jak jsou tam ty dioptrie plynule vedle sebe, když se něco změní, člověk pootočí hlavu trochu jinak a zase vidí ostře. Takže mu vydrží déle, než normální na blízko nebo na dálku.
Teda jak komu. Já své první během půl roku ztratila. Za pomoci motorky 😮 (ale ne při jízdě, prostě jsem je položila na sedlo a … no, zmizely)
Na šití a na řízení je potřebuju bezpodmínečně, knížku a počítač si umím dát tak akorát, takže obvykle čtu bez nich.
Chce to dobrou optiku, kde ho opatrně navedou, jak s nimi zacházet. Ta jedna dolní ohnutá linie se narovnala během týdne 🙂
Po nepovedené operaci šilhání v šesti letech vidím jen na jedno oko. Asi před patnácti lety jsem obdržela od oční pídr brýle na blízko. Zakoupila jsem takové ty levnější, jsou přece „na doma“ 😀
Po čase došlo i na brýle na dálku, jenže ty nějak nenosím. Číslo tramvaje nerozeznám už léta, ale dokud vidím tu tramvaj, tak je nepotřebuju. A tady na samotě ještě všude trefím. A že nerozeznám, jestli tááámhle na střeše sedí vrabec nebo orlosup – no a co???
taky se hlásím ke krátkozrakým, ale díky bohu mám bod ostrosti, co mi s nastupující vetchozrakostí zbyl, 20 cm od oka, takže brýle na čtení nepotřebuju, čtu „na holo“.
sakra , omlouvám se za duplicitu, první komentář jsem myslela, že byl sežrán, neb mě to obvinilo z rychlého odesílání
a nebo jsi ho neviděla??? 😉
Já taky, jen mám problém, každým okem vidím jinak (rozdíl jeden a půl dioptrie) (envy). Na počítač normálně čučím s brýlemi, šití na stroji je problém – když mám sundané brýle, tak nevidím, kam mi upadlo páradlo, kde mám další kus nastříhané látky…, stejně tak při vaření.
Šitie na stroji je boj aj u mňa, ako už som tu tiež písala, používam techniku brýle na nos/brýle dole z nosa až do úplného vyčerpania…
Já občas čučím horem přes brýle a pak se divím,že mě bolí za krkem a mám migrénu (devil)
Dokud jsem měla dvoje, koukala jsem horem jednou do dálky a jednou zase na blízko. Jen jsem občas žasla, že to nefunguje, když jsem zrovna měla na nose ty druhé 😀
Pro mě jsou multifokály fakt úleva (s výjimkou podvečerního slézání neznámého terénu a hledání hub, prostě si nevidím pod nohy 😀 )
To já si taky nevidím pod nohy. Ale brejlema to není 😀 spíš přednostma!
😀
Lído, rozesmála jsi mne. Vítej do klubu těch vpředu hóódně obda řenými. Někdy mám pocit, že až přepadávám dopředu. nevýhoda toho obdaření je taky i to, že mám na triku vidět stále celý svůj jídelníček .R Mladší dceay si ze mne dělá psinu, že bych měla před jídlem nasadit bryndák jako kojenec.Dokonce mi jeden apartní bryndáček vlastnoručně i ušila.
taky se hlásím mezi krátkozrakou čeládku, a s postupujícím věkem se přidala i vetchozrakost. Až mi z ostrého vidění zbylo jen pásmo o šíři cca centimetru (stačí posunout nahlížený předmět o centimetr tam či zpátky a už se rozostřuje). Ale naštěstí se ten bod ostrosti nachází ve vzdálenosti 20 cm, takže čtu šťastně holýma očima. O operaci jsme taky uvažovala, ale doktor mě odradil, že to má cenu až kolem 60, kdy bude vidění stabilizované.
Dekuju Anti, něco podobného jsem slyšela taky. Prý je to podobné, jako když se snaží neoperovat puberťáky, kterým se to vidění taky ještě mění 🙂
No, brýle jsem dostala v osmičce, strašně jsem se styděla, neb tlusťoch a navíc brejlovec, to bylo děsivé. Ale matka má rodná nepovolila a jako v případě rovnátek bedlivě hlídala nošení. Ale oči se mi zhoršovaly i přes brýlonošení… Na učňáku mi jednou spadly do žlábku na kejdu v prasečáku a ten smrad se do toho plastu tak zažral, že se to nedalo nosit, takže jsem začla zase chodit bez nich. Zvykla jsem si na rozmazaný svět a že poznávám lidi ne podle obličeje a dopracovala jsem se asi ke dvěma a půl dioptriím. Pomalu začínám ty brýle nosit i jinde než v autě a na televizi, ale zatím jsem se nedostala do stadia vsekda s toboj
kamarádko moje zlatá, asi tě vezmu ke své optičce, ta ti to sebevědomí zvedne….bryýle jsou modní doplněk,ne překážející element…
Ale já už si dávno nemyslím, že je to něco , co zhoršuje postavení na trhu udatelnosti, jen to prostě nerada nosím. Můj očař sice kroutí hlavou, ale zase na druhou stranu proč ne.
a čočky??
Jsme brejlovec od asi pěti let, navíc mám jedno oko tupozraké (takže skoro k ničemu). Léta jsem si vystačila s jedněmi brýlemi, ale pak jsme začala špatně vidět na šití, pletení, skládání puzzlí a tak, což mě štvalo, až jsme si nakonec pořídila jedny brejle navíc právě na tyhle blechaté práce. V optice mi vnucovali multifokály, ale chtěla jsem nejdřív otestovat ty brýle na drobnosti a teprve pak případně cpát ty prachy do multifokálů. No, zatím mi naprosto nevadí vylovit občas jedny brýle navíc 🙂
Milá Dede, brejlovcem jsem od 4.třídy ZDŠ. Dálkovým brejlovcem. A nedávno jsem začala ty dálkové na blízké čtení sundavat.Děs. Švidrám na drobná písmenka, pak si to sedne a zase můžu číst třeba celej den…ale nesmím si nasadit brejle…takže jsme dokráčela do optiky. Moje dvorní optička mi změřila zrak a půjčila mi ty multifokální brejle… děs-běs to byl. Koukla jsem se nahoru,pak dolů a málem se pozvracela,jak se to se mnou zhouplo. Viděla jsem jako bych v očích měla koupelovou pěnu Avela. Srdce mi skákalo až do krku..servala jsem to z očí..prej mám opatrně koukat a nehejbat se, až si to sedne..trvá to asi tři tejdny…na blízko je nepotřebuju,navleču i nit do ouška jehly..takže budu sundavat ty dálkové nebo je zvedat nad čelo….ale jinak i ty dálkáče střídám troje a jedny sluneční dioptrické,tmavé…
a ohledně té operace, nešla bych..na brýle jsem si zvykla a nijak mi nevadí.. nevěřím tomu..něco se nepovede…
Hm, taky bych nešla. Když vidím jakž takž jen na jedno oko, tak si do něj nenechám hrabat.
Já jsem na brýle taky zvyklá a asi bych brzy přišla k úhoně, přeci jen si s sebou nosíme před očima ochranný štít. 😉
Jo, brejle na šišatý čočky (aka astigmatismus)! To mi vyprávěj! Roky jsem chodila radši bez brejlí (těch dioptrií je… respektive už jsem se konečně dopracovala k celé jedné 🙂 ), protože svět byl stejně rozmazanej, brejle nebrejle. Teď jsem se zařekla, že si za prachy z domku především koupím pořádný brejle (a slušný kolo). Stálo to oboje asi tak stejně, ale vidím!!!
OK, rovná čára skrz moje brejle je taková trochu zakulacená, ale je jenom jedna, nerozmazaná, nepřerušovaná, nejsou jedna a půl nebo dokonce dvě.
Ale stromy na protějším svahu, světe, div se, mají jednotlivý větve! (Zakulacený.)
Ahoj. Tedy cítím s tebou Dede hluboce, neumím si to představit, vidím naštěstí jako rys, nosívám jen sluneční brýle, pakliže mi svítí slunce do očí třeba při řízení. Jsem na ně zvyklý. Před mnoha lety mě i zachránily, když jsem, zelenáč zelený pitomý, včas neustoupil a kobra jávská mi to napálila přímo do obličeje.