Tak jsem včera zašla do bazaru namíchaného se starožitnostmi. Vzala jsem si totiž do hlavy, že by bylo fajn sehnat pro Patrika pěkný malý dětský stolek se židličkou, aby si mohl kreslit a hrát u stolku vhodné velikosti. Jenže… oni tam mají i knihy!
Nejdřív jsem se držela zadaného tématu. Hledala a našla jsem starý dětský stolek se dvěma židličkami. Pěkný, netuším z jaké doby, ale festovní práce, spíš starožitnost než jen použitý nábytek. Jen mi připadá zbytečně masivní a nevím, jestli by se do pokojíčku vešel a co bych s ním dělala, když tu Patrik nebude. Zapsala jsem si rozměry, slíbila si, že to produmám a měla jsem splněno.
Potíž byla v tom, že ten regál s knihami byl hned vedle! S nostalgickým úsměvem jsem si prohlížela desítky starých známých – mnohé z těch knih máme doma, jiné jsem si půjčovala s knihovně. Jukly na mě důkladně pročtené ediční řady – „šedé 3xX“ (hned jsem poznala Dorothy L. Sayersovou i Van Gulika:)) „zelené“ detektivky (Pamatujete na Smutek poručíka Borůvky? Mám dojem, že to byla edice Smaragd:)), žluté obaly knížek na dovolenou (Ach „Kapitán“ od Borchardta, to je kniha:)), Majitel obchodu hrdě prohlásil, že má skvělou kolekci dětských knih a že je o ně kupodivu zájem.
Koukla jsem do označených polic a… páni, takovou sbírku edice KOD (knihy odvahy a dobrodružství) jsem už dávno mimo knihovnu neviděla! Vytahovala jsem jednotlivé knihy s důvěrně známými titulními stránkami a vzpomínala na dobu, kdy jsem si chodila do knihovny na rohu (tehdy) Čapajevova náměstí v Praze na Vinohradech a střehla jsem na každou novinku z této edice.
Tak co, četli jste?:))
„Jedna je jen za deset korun…“ pravil had pokušitel schovaný v osobě majitele obchodu. Ne, opravdu nemůžu! Vždyť už máme policemi s knihami prakticky zateplené podkroví! Jenže bojujte proti krásným vzpomínkám, že… No, vzala jsem si jen tři a cestou zpátky na náměstí, kde jsem měla auto, jsem uvažovala, kdo je proboha bude kdy číst. Vždyť z pohledu dnešních dětí jsou tyhle knížky něco jako dinosauří kosti!
Jak jsem nedávno na přednášce na jedné střední škole zjistila, tak dnešní mládež nejen nezná My Fair Lady, ale dokonce ani Vinnetoua! Jména jako Seton, Stevenson či třeba Sienkiewicz jim nic neříkají, natož aby je naplňovaly vzrušením nad skvělým dobrodružným čtením. Opravdu ty příběhy tak strašně zastaraly? Fakt nevím. Ale doufám, že je třeba jednou Patrikovi začnu číst a kdo ví? Třeba se mu budou líbit:))
A tak vás dnes zase tahám do vzpomínek na milé, oblíbené či vášnivě milované knihy. Na knihy, které máte, které jste kdysi měli, které jste si půjčili v knihovně, ony vám vypálily stopu do duše a pak už jste se k nim nedokázali vrátit.
A taky mě zajímá – od „majitelů“ dětí školního věku – skutečně dnešní děti neznají jména Vinnetou a Old Shatterhand?:))
Přihodím ještě Herriota a všechny jeho zvěrolékařské historky a mizím do postele. Díky za úžasné téma!
Jo, velké kusy Herriotových knížek doteď umím prakticky zpaměti 😀
Jsem tu dnes pozdě a nevím, co bych dodala. Život bez knih by nebyl život.Vánoce – jako přes ten kopírák. Hledala jsem poschovávané knihy a většinou jsem měla přečteno před Vánocemi. Bez knih se neobešly ani jedny a je to tak dosud. Naši měli poměrně rozsáhlou knihovnu a tak bylo pořád něco k dispozici.Všechno dnes už bylo jmenováno a řečeno. KOD, ty jsem začínala Duchem Lana Estacada,byla to nejoblíbenější KOD mého syna.Ale co takhle třeba Jerome Klapka Jerome ,vzpomínáte.
Dnešní téma mne donutilo vylézt do patra a vytáhnout některé staré knihy, třeba Hýta a Batul, Srdce, probrat edici Palma a vrátit se zpět na zem, do tvrdé reality neb jsem se u knih zasekla až do teď.Pokud jde o knihy skupuji i některé knihy, které už doma nemám ale pamatuji si je, i ty dětské a zařazuji je opět do knihovny.Nevím, co s knihami stane ale co mám dělat, když musím, tak musím. Tahle debata je tak na týden a to jsem optimista.Dede, díky!
ježiš Jenny, Hýta a Batul…já si díky jim vzpomněla na „Otcem i matkou proti své vůli“ od Zdeny Frýbové.. oni ji totiž k té její knížce inspirovali a je to kouzelné čtení…ale ne na noc,protože v paneláku vzbudíte díky svému smíchu a hejkání,několik partají 😀
Tak na Hýtu a Batula jsem nevzpomněla už hodně dávno, díky! 🙂
Ach dnes je to zase skvostné!! Píšete mi z duše.Som knihomol.Od útleho detstva čítam všetko,čo mi príde pod ruku.Rodičia mali zasadu,že umenie nemože škodiť a tak nám so sestrou nebránili čítať nič z našej /domácej/ knižnice.Mala som okolo 10 rokov,ke´d som čítala Annu Kareninu,Dekameron ,Sextánku,Dcerušky paní Veselej a Rodokapsy / romány do kapsy bezvadné kovbojky,detektívky-proste literarny brak,ale bezvadný/.Dodnes neviem v akom jazyku boli písané,nevnímala som rozdiel medzi slovenčinou a češtinou.
Do smrti ale budem ľutovať,že sa mi nevratila pentalogia? Uptona Sinclaira nazvy jednotlivých častí si spomínam len okrajovo:Brány pekel otevŕené,Dračí plemě a ostatné neviem/ Je to románovo spracované predvojnove obdobie,pred I.vojnou až po koniec II.sv.-Hlavný hrdina Lanny Budd bol dlho mojím idolom.Tak asi pred 15-20 rokmi kniha/y/ vyšli znovu v nejakom nakladateľstve na severe Čiech/Liberec,alebo Ústi-len som sa k tomu nedostala.Idem spomínať
To je ale krásné a vděčné téma! 🙂 A tvůj nostalgický nákup dobrodružných knížek je mi velice sympatický, Dede! (inlove)
Sienkiewiczovu Pouští a pralesem jsem četla jako V pustinách, knížka byla po tatínkovi odhaduji tak z 30. let, ale milovala jsem ji tak, že mi poněkud archaický překlad vůbec nevadil. Zvlášť sympatický byl pes Saba. 🙂 Měla jsem ji nejraději ze všech Sienkiewiczových knih.
Spousta titulů, které jsem četla ráda, tu už byla jmenována, tak přihodím jednu (a myslím, že nejen moji) oblíbenou knihu, a sice Kiplingova Mauglího. Vzpomínám si taky, že jsem Mauglího napjatě poslouchala jako rozhlasovou dramatizaci.
Nechci tady vzpomínat na „staré dobré časy“, ale ty zmiňované knižní řady nebo existence Klubu čtenářů nebyla podle mě špatná. Člověk měl jakýs takýs přehled. V dnešní záplavě vydávaných knih se já osobně poněkud ztrácím.
Jsem zvědavá, jak moje vnoučata na tom budou se čtením. Zatím se jim čte před spaním, chodí s maminkou do knihovny, nejstarší vnučka se chlubí vlastním čtenářským průkazem. Nevím, jestli budou číst ty samé knížky jako jsme četli my, nebo jiné, modernější. Když jsme jeli na dovolenou, nechala jsem si v naší knihovně poradit a půjčila si pro holky Zlobilky od Martiny Drijverové. Moc jsme se u nich pobavily, všechny! 😀
Koukám dolů a jak vidím, téměř všechny oblíbené knihy našeho dětství a mládí jste probraly/i. A co řeknete na tohle? http://www.respekt.cz/spolecnost/cermat-vzkazuje-na-moderni-literaturu-se-vykaslete
😀
No já říkám, že v tom přehledu chybí pan Souček, pan Ondřej Neff a pan Velinský 😛
A co Robinson Crusoe a jeho věrný Pátek? Nesmí zůstat zapomenuti…
Hm, já četla všecko 🙂 Hodně klukovské literatury po tatínkovi (Foglar, J.M.Troska)… a mezi tím třeba Čarskou po babičce 🙂
Jo, když jsme byli minule v botanické na dýních, tak tam měl stánek taky antikvariát. Knížky vyložené po igelitech na zemi šly pěkně na odbyt.
Čarskou? Taky Zápisky malé gymnasistky?
Tak to zrovna myslím ne. Abych pravdu řekla, už si to moc nepamatuju – takovou sérii z Kavkazu.
Pamatuji si Růži z Kavkazu.
Jé, já se sem vždycky dostanu až pozdě a už je všechno napsaný a řečený… takže já můžu napsat jen to že, ano, téměř všechny vyjmenované knihy a autory znám, a spoustu knížek mám doma, od Flose, Maye, Verna, spoustu KODovek, Setona, Ransomeho, Sinkiewicze, a spoustu dalších, detektiv Kalle Blomqvist tu byl jmenovaný? a Luisa a Lotka? a Bella a Sebastián? a.. a.. a.. jo, byla jsem knihomol, jsem knihomol a budu knihomol.
Teď momentálně mám nového Eca, Nulté číslo, tak jsem na něj zvědavá. Jen ten čas… jen mít ten čas… Díky, Dede, parádní počtení a senzační komenty. Jsem ráda, že jsem v takové společnosti 🙂
Knížky čtu od té doby, co jsem se naučila číst. Mou úplně první literární láskou byla Babička, kterou mi po večerech četla babička. Bylo mi asi tak pět let, netušila jsem, že jde o národní skvost, takže moje láska byla upřímná 😀 . Z dětství je pro mě nezapomenutelný třeba Míša Kulička v rodném lese a Z deníku kocoura Modroočka (obě knížky pořád mám a občas si je znovu prolistuji). Dál už to šlo tak, jak tady mnozí píšete. Knížky k Vánocům a za vysvědčení, školní knihovna, městská knihovna, naše domácí knihovna. Stovky knih, mezi nimi i většina těch, které tu uvádíte. KOD byla skvělá edice, přečetla jsem z ní hodně. Batličkův Tábor ztracených byl určitou dobu moje kultovní knížka, četla jsem ji pořád dokola (pořád ji mám). Ale pokusím se vzpomenout na pár knih, které tu ještě nezazněly a které nejsou těmi dobrodružnými, které, jak se zdá, jsou nejoblíbenější. Byla doba, kdy jsem jako školačka s velkým nadšením četla knížky Jaromíry Huttlové, které jsem zdědila po mamince. Jako malá jsem naprosto milovala knihu Jurášek od Jury Sosnara. Taky ji mám, ale k té bych se dnes už asi nevrátila, myslím, že to kouzlo s odchodem dětství vyprchalo. Několikrát jsem četla i dvě krátké knížky od Bohumila Nohejla Nazdar, hrabata! a Rozchod, hrabata! Celá rodina jsme se často dobře pobavili nad dvěma knížkami Richmal Cromptonové Jirka postrach rodiny a Jirka v ráži. A nikdo tady nezmínil pohádky, ais pod vlivem té záplavy dobrodružné literatury. Můj absolutní top byla Krása nesmírná a v těsném závěsu Pohádky tisíce a jedné noci a pak následovaly další a další knihy pohádek. Všechny ty knížky pořád mám a občas se jimi probírám. A nakonec moje knížka nej nej a tou je Tajemství oranžové kočky. Jako autor je uveden Zdeněk Slabý, ale ta knížka má deset kapitol a každou z nich napsal jiný spisovatel z jiné země. Přesto je perfektně jednotná. Je to taková pohádková detektivka. Právě tuhle knížku miluji nade vše, střežím ji jako oko v hlavě a zrovna nedávno jsem ji zase četla.
No a pak následuje další záplava knih „dospělých“, tedy i dalších dospělých lásek. To by bylo nadlouho.
Tak mi teď vybyla chvilka času a koukám – tady je velký hold knihám. No a třeba moje oblíbená četba – Brehmův Život zvířat tady teda nezazněla. Nejošahanější byli plazi. Mám ho stále v knihovně a někdy najaře jsme ho dokonce vytáhli a našli v něm informaci, kterou jsme hledali.
Zaznela Inka, kúsok pod tebou 🙂
a zapomněla jsem na Felixe Háje a Káju Maříkovic…toho si čtu, když si potřebuju dobít baterky, hodně ohmataný je i Otec Kondelík…
U nás vedla Gabra a Málinka – ty jsme si četly nahlas. A Slovácko sa súdí aj nesúdí – to jsem četla ve škole pod lavicí a řehtala se při hodině fyziky …
Luxusná téma Dede! Detské oddelenie v našej mestskej knižnici sme vymetali s mojou sesternicou. Ešte sa tu nespomínala napríklad edícia Stopy, vychádzal tam taký akčný pelmel, detektívky, westerny, sci-fi, hltali sme napríklad Elleryho Queena, neviem či by ma ešte dnes bavil. Milovala som aj Akadému pána Machuľu (Jan Brzechwa), je to taká detská fantasy, niečo ako Harry Potter východného bloku 80-tych rokov. Ľutujem že som ju z tej knižnice nepotiahla, dnes sa už nedá zohnať. Ruské detské sci-fi, pamätáte niekto na Kyra Buličova? A potom celé „prírodopisné“ oddelenie, Wagnera, Veselovského, Joy a Georga Adamsových, Brehmov život zvierat, dnes už zastaraný, Konrada Lorenza a jeho žiakov… To už boli dospelejšie záujmy. Ale najviac sme so sesternicou milovali knižky Tove Janssonovej, áno, o mumintrollovi a jeho rodinke. A svete div sa, vyšli znova, kúpili sme si ich a chechtáme sa na nich stále tak, ako kedysi. Nezastarali pre nás, ten Tovin svet je stále rovnako živý a čarovný. Z jej Blížiacej sa kométy mám husiu kožu dodnes a jej ilustrácie sú proste kúzelné 🙂
Jan Brzechwa v pohodě k sehnání zde
http://muj-antikvariat.cz/hledani?q=Jan+Brzechwa&search_sub=Hledat
🙂
Inak mi v češtine čítať nevadí, niektoré veci mám v češtine radšej, ale práve toto by som chcela po slovensky 🙂 A to slovenské vydanie, čo mali Mladé letá s ilustráciami Adolfa Borna, je už aj v antikvariátoch rozobrané.
ono dohnat Artura Haileye v češtině (Hotel,Kola, Liek…) byl zázrak, takže ho mám načteného ve slovenštině a v těchto verzích i v knihovně..tuhle jsem si půjčila od kámošky Hotel v češtině…a nebylo to ono 😀
Sharka, mne sa tak dostali do rúk Werichove Italské prázdniny preložené do slovenčiny. Tomu teda hovorím barbarstvo…
A ještě musím doplnit, to by jinak byla ostuda. Kdopak si vzpomene komu paraguyaští indiáni říkali KARAÍ PUKÚ ?
Dlouhému lovci
Ano.
Dlouhý lovec, Hadí ostrov, Strýček indián.
Alberto Vojtěch Frič.
Miluju Dlouhého lovce (inlove) Děkuju za připomenutí! Měla jsem ho, ale kdo ví, kde to skončilo, nebyla to vázaná kniha, ale jen takový laciný paperback
Zeptala bych se taky na Heyerdala a Kon Tiki, ale nevím, jak se to píše 🙂
Thor Heyerdahl. Zbytek máte správně. 🙂
Ano prosím (Kon Tiki i Ra I a Ra II), + všechno co se týkalo cest po mořích. Kryštof Baranowski, třeba. A hlavně Kapitán od Bordchardta 🙂
tak já ke jmenovaným přihodím Štorcha, Lema, bratry Strugacké, E.T.Setona, Erbena (kapitán Exner), G. Durrela, J.F. Coopera..a určitě by se našli i další. Přelouskala jsem snad celé oddělení pro děti a mládež v naší pobočce 😀
Ano a ano (wave) všichni. Durrela mám snad kompletního 🙂
ty Žvíže…!!!!
Já taky
To patřilo pod Dede, pardon
Co se týče edic, tak mne zajímala spíše edice Kobra. Útlé knížky s měkkým obalem laděným vždy do černa a na obalu bývaly velmi pěkné koláže. Tato edice obsahovala většinou detektivky a ty mne moc nezajímali, ale občas tam někdo propašoval sci-fi a dvojknížku Černá planeta/Nemesis z hvězd dodnes opatruji. Byly to takové příběhy (dnes se tomu tuším říká space-opery) z budoucnosti. Obzvlášť Nemesis z hvězd je úžasně napínavý a nervy drásající souboj dvou astronautů s bezohlednou, zlou a velmi agilní a odolnou formou mimozemského humanoida a obsahuje i nesmírně zajímavé prvky komunikace s inteligentní florou cizí planety, která se snaží oběma astronautům v tom hrozném souboji pomáhat. 🙂 Jako oddechové čtení skutečně mohu doporučit. 🙂
Ale fuj. 🙁 Tvrdé y. Kam přesně, jistě poznáte.
Ano, ještě ji mám schovanou …
Taky mám 🙂
Já taky
Jé, tohle je přesně moje parketa – přidávám se k ostatním čtenářům tady, vypadá to že máme podobný vkus, taky KOD, edice Smaragd, 3x s, miláček Ludvík Souček, a taky A.C.Clark, a klasické dámy detektivky Agáta a P.D….K J.M. Troskovi, jak píše ri, jsem se taky vrátila po x letech a šokovalo mě, jak je to strašně naivní, až jsem nemohla uvěřit, že se mi to tak líbilo jako předpubertálnímu dítěti…Taky se hlásím k Červenomodrýmu metuzalémovi, myslela jsem že ho kromě mě nikdo nezná…a Noční orel je taky zlatíčko, taky jste si chtěli přidělat postel k decimálce?
Jsem taky častá návštěvnice antikvariátů – my to máme doma přesně rozdělené, při návštěve cizího města ženská část rodiny ( kromě mě)mizí podívat se po nějakých hadrech, já zapadnu do prvního knuhkupectví nebo antikvariátu a když mě vyzvedávají, vždycky je kabela plná…je to mor…
Začínala jsem v naší městské knihovně v pěti letech (ještě mám schovanou průkazku – už tehdy jsem si půjčovala minimálně 6-7 knih), ale bohužel mají u nás pracovní dobu velmi vstřícnou pro pracující – dvakrát v týdnu od 10 do půl třetí, jednou do čtvrt na pět a v sobotu vůbec.Takže tam se vůbec nedostanu a to mě mrzí, ale v práci jsem objevila zaměstnaneckou knihovnu, jednou týdně zaběhnu ( a bohužel za týden vracím přečtené), taky už se mě ptali, jak to stíhám přečíst, že tam žádného takového exota nemají – no jo, kdyby jezdili denně do práce vlakem 1,5 hodiny a neměli rádi čtečky jako já, tak by to taky přečetli všechno…
já připojím Franka Herberta a jeho DUNU… no a milovaného Terryho Pratchetta a jeho Zeměplochu…Sapkowského a jeho Zaklínače.
Pokud jde o Dunu, tak mi všichni tvrdili, že to je kultovní knížka a vůbec, až mě to nakonec docela zklamalo. Sapkowski a Pratchett- to už je současnost. K nim bych přidala třeba Moressyho a jeho čaroděje Kedrigerna a Eddingse se sirem Sparhawkem.
k těm později čteným přihazuji Dicka Francise – nejednou jsem kvůli němu šla spát třeba ve dvě ráno, protože jsem MUSELA vědět jak to dopadne.
K některým spisovatelům mne přivedly výběrové knihy Readers Digest – vždycky 4 knihy různých autorů vecpané do jedné – kdo mne zaujal, toho jsem pak lovila v knihovně.
Jj. Těch mám doma asi 50. Vždy byly inspirací pro koupi celé knihy.
Jinak knihy od nich byly předražené a nevalné kvality. Myslím ty různé encyklopedie, co vydávali.
Dicka Francise jsem hltala a když měl vyjít, stála jsem frontu v knihkupectví, jakože jinak jsem fronty stát odmítala (chuckle) Jo a taky jsem kvůli němu nespala!:))
to je škoda Matyldo,ona je nádherná, v době , kdy ji v 80tých letech vydal Odeon, to kult tady ještě asi nebyl..ale chytla mne a mám všechny knihy z celé té velké ságy a čím víc s eten děj rozvíjí, tím ji mám radši… já za kultovní, považuji z edice „poblitá hlava“, knížku: Stopařův průvodce po Galaxii…
Mrzí mně, že ani jednou tu nepodle jméno František Flos. Jeho trilogie Lovci orchidejí, V pralesích Ecuadoru a Pod sluncem rovníkovým jsem měl velmi rád a strašně jsem ji prožíval a snil a trocha z toho se mi i splnilo.
František Flos – moje první knížka od něj byl Albatros; Nad Tichým oceánem a pak hned Lovci orchidejí. Nebo František Běhounek a Fregata pluje kolem světa. Nebo Zane Grey a jeho trilogie o Kenu Wardovi (trochu něco jiného než klasické zanovky) … jé, těch autorů a knížek bylo, stačí naťuknout a už se vzpomínky rozjedou.
A co Jack London? Knížka Bílý den je moje nejoblíbenější. A Dede určitě bude něco vědět o knížce Vlčák Kazan od J.O. Curwooda a jeho pokračování Barí, syn Kazanův
Jo a jak se jmenovala ta edice, co vydávala sešitová vydání (velikosti A3) dobrudružných knížek. Tam jsem četla třebas Verneovku Archipel v plamenech … Mám dojem, že Karavana, ale nejsem si jistá.
O knížkách se dá povídat hodiny …
Zajisté – Karavana. Mám od prvního čísla a není to tak dávno, co jsem pročítala. Kromě hlavního příběhu ještě jeden na pokračování a fůra zajímavostí – například pro táborníky apod.
A holčičky, pamatujete i podobnou řadu pro děvčata? Jmenovala se Veronika. Z té mi nejvíc utkvěla v paměti tanečnice Vendulka – ale název si momentálně nevybavuju.
Kazan/Barí jsou skvělé knihy i když z dnešního pohledu zoologa si u některých scén jsem jistý že si je Curwood doslova cucal z paže. 🙂 Ale mám ty knihy taky a nevzdal bych se jich. 🙂
A ta Verneovka, ano, Archipel v plamenech byla tuším v dvojknížce s kratším románem Chancellor, který považuji za jeden z Vernových nejlepších. Je velmi drsný, syrový a neverneovsky akční, doporučil jsem ho synovečkovi a úspěšně. Co se Londona týče, vzpomínám si matně na román o nedobrovolné plavbě jednoho spisovatele na podivném korábu jménem „Duch“ a na konflikt s jeho ještě podivnějším kapitánem. Byla v tom pak i nějaká mystika převtělování do vlka, atd. Ale název už si nevybavím.
Alasdaire, knížka se jmenuje Mořský vlk a patří k mým oblíbeným.
Děkuji vám. 🙂
Jj, London taky. To četl táta a já mu to kradla rozečtené.
od Londona jedině Tulák po hvězdách… 😀
no jo, Jack London, Zane Grey – nepřišli mi na mysl hned a jistě ještě nejsou všichni. Co třeba Zdeněk Šmíd? Ota Pavel?
Kdo nečte knihy, netuší o co všechno tak přišel!
A navíc má člověk načtený správný tvar slov i vět, takže automaticky píše česky dobře, aniž by si to musel nějak zdůvodňovat. Prostě vím. (Takže v češtině vždy diktát 1, větný rozbor 4)
Tak pod to se podepisuju!!!
U mě naprosto stejné.
A co Jan Šmíd?
Čisté radosti mého života i ty další …
Tak ty mám moc ráda, všechny tři díly. Co momentálně nemůžu znovu zkousnout je Věčně zpívají lesy, Není jiné cesty od Thorra Guldbransena /asi jsem to napsala špatně/ a nesmím zapomenout všechny knížky od pana Větvičky, kterého obdivuji pro jeho znalosti. Když se potřebuji hodně odreagovat tak Vladimír Komárek nebo Klára Hofmanová a její Kozí doktorka. Moc mi pomohla knížka od paní Kubátové Náhrdelník z motýlků a Matka kopce ale mám jich celou řadu včetně Lékárnické trilogie a další a další, pohádky od paní Evy Hudečkové. Bych nemusela přestat, jsem patriot. Dnešní téma se mi moc líbí a jsem mezi vámi břídil.
A Otakar Batlička 🙂 mám je nějak spojené, nevím proč, asi jsem se k těm knížkám dostala najednou. Měla jsem jich plnou hlavu, pořád jsem někde cestovala.. teda duchem.
Tak na toho jsem zapomenout nechtěla – mám ho a dokonce jsem ho četla znovu relativně nedávno. jen mě trochu lezla na nervy dokonalost strýce Františka a Diega, Jeník byl podstatně lidštější 😀
Dede, KODovky jsem měla asi metr a půl a skládala jsem si je podle barev, do barevného spektra. Už si nepamatuji všechny jakou barvu měli, ale moje oblíbená Poští a pralesem byla tmavě zelená 😉 .
Celou sadu jsem věnovala nedávno vnučce našich sousedů, která je „slupla“ s velkým nadšením.
Hlavně moje maminka mě od raného dětství vedla ke čtení a jsem jí za to neskonale vděčná. Všechny zmiňované knihy mám spojené s různými obdobími a zážitky… Jen mi to nedá a musím se zeptat. May tu padl mnohokrát, ale nikdo jste se s ním netoulal Zemí černých stanů?
To ne, ale byla jsem v Číně s Mayem a Červenomodrým Metuzalémem 🙂
Několikrát.
Naštěstí jsem se k těmto knihám dostala až v pozdějším věku, takže mě ty filosofické pasáže v dalších svazcích cyklu neodradily od dalšího čtení.
:))) taky si všichni navždycky pamatujete Hadži Halef Omar bin Hadži abdul Abbas ibn Hadži Davud al Gossarah??? Občas nevím, co jsem včera snídala, ale jiné věci člověk nezapomene :)))
Šut 🙂
(rofl) SaN, tos napsala dokonale (rofl)
Zemí černých stanů ne, zato Divokým Kurdistánem a Zemí Škipetarů. Mayovy indiánky mě nebavily, zato tyhle orientální příběhy jsem milovala, Kara ben Nemsí byl mým hrdinou.
V Číně jsem s Mayem nebyla, ale v Kurdistánu jo 🙂
Knihovny jsem vymetala pravidelně- a milovala je. Vždycky se našlo něco, co mě úplně chytilo. Ve starším věku jsme pak poměrně chudou místní knihovnu v Brně dotovala ze svých autorských výtisků- knihovnice byla nadšená, protože tak nové knížky by se k ní na pobočku nikdy nedostaly a byly pořád rozpůjčené.
Detektivek jsme načetla mraky- a pak mě to nějak přestalo bavit a čtu už jen vybrané autory.
KOD byly super knížky. Občas tam vyšla perla typu Noční orel o ruském pilotovi, co se naučil lítat bez letadla, ale Černý korzár a jiné byly super. Vinnetoua jsme měli doma staršího- vycházel s nádhernými ilustracemi od Buriana, jaké KOD neměly, v sešitcích, které se pak nechaly svázat- ano, tehdy knihaři byli vážení lidé a chodilo se k nim běžně, třeba aby si člověk nechal svázat celý ročník oblíbeného časopisu.
Naq Nočního orla mi nesahej, jak já mu to záviděla, že umí lítat 😀
Moja dcéra číta veľa, ale tieto dobrodružky ju ani trochu nelákajú, niekedy sme sa jej snažili „vnutit“ pána Tragáčika, ale ju to nebavilo, zase Pratchetta začala čítať ako 13 ročná. Ani ja som nemusela niektoré z týchto titulov, Winettou ma nebavil, od May som prečítala len Poklad na striebornom jazere. Syn nečíta skoro vôbec, prečítal Harryho pottera a dosť, okrem niektorých komiksov. Nemusí každému sedieť tá naivná absolútna „kladnosť“ hrdinov, ja ju tiež nemusím. Ale deti nečítajú v dcérinej triede snáď číta len ona.
No, on Mirek Dušín byl taky kladnej až kam, ale měl u sebe Rychlonožku, což pomáhalo (chuckle)
no,spíš to vyvažoval ten nemytej a nečesanej…Štětináč 😀
No jo, jenže Štětináč nebyl rychlej šíp. To bylo Bratrstvo kočičí pracky 😀 .
ale bez Bratrstva by ty klady Šípáků tak nevynikly..tak jsme to myslela…ostatně, Mirkovi Dušínovi jsem ani tak neměla co závidět,ale Štětináčovi ty krysky ano… mě v té době nechtěli naši žádné zviřátko dovolit…
Joo, to bylo počteníčko. Každý týden do knihovny, nabrat plnou náruč a číst a číst. Kde je ta pohoda a čas?
U mě asi vede Vinnetou, potom Pouští a pralesem, později všechny detektivky. Já ty knížky většinou i mám. O Vinnetoua s obrázky Buriana se u nás strhla bitva, takže zůstaly u mě jako poklad. Jo a znáte Cestu slepých ptáků? A ty ostatní (Runa Rider, Sluneční jezero)?
jo! Tuhle trilogii jsem taky četla mnohokrát
Jo, já taky, je skvělá. Akorát když jsem ji četla naposledy, zjistila jsem, že už ji mám očtenou natolik, že se nesoustředím jen na děj a napadají mě různé šťouravé otázky 🙂 a že je tam pro ně nemálo prostoru… Proto už taky nedokážu číst Maye, aspoň většinou ne. Ach jo, o kolik to bylo v dětství jednodušší… 🙂
mě ty šťouravé otázky napadaly,když jsme navštívili v bývalé NDR Radebeul a vilu Old Shatterhand…. a stejně to byl zážitek, na kterej se nezapomene…
Jasně, pročetla jsem to skrz naskrz, takže jsem musela sehnat nové, neodrbané vydání 😀
A všechno ostatní od pana Součka, všechno, co jsem jen dokázala sehnat 🙂
Ano prosím! A teď si představ, když jsem po mnoha letech skutečně potkala někoho, kdo se jmenuje Gudmundur a je Islanďan! A hned jsem si vzpomněla na váhání hlavního hrdiny, jak oslovovat… Gude? Dure? Mundure? (rofl)
Jojo, Alena Kameníková byla numero…
Sice Nor není Islanďan a Islanďan není Nor – ale mají Norové zdrobněliny jmen, jako my Honzu a Angláni Jacka (čti Jacka)?
Dakmi, mám , znám a občas nakouknu ještě i teď. Je to taková nostalgie, když to znovu čtu.
Za dob podnikání jsem skoro nečetla, nebyl čas.
Zato teď dočítám nepřečtené. A že jich mám.
Někde sedím v autě a čekám na zákazníka nebo na zakázku a čtu si.
Většinou se lidé diví, že taxikáře, který čte dlouho neviděli. Max.tak časopis nebo noviny. Ale knihu?
Proč nebýt za exota.
Klidně buď exotem, milá Karolíno 🙂 Knížky za to stojí a ty se taky cítíš líp – co je komu do toho? (wave)
Nevím, jestli jsem četla zrovna tyhle. Patřím k lidem, kteří čtou i mák na rohlíku (to je přirovnání, že jo, včera jsem ho někde v TV zaslechla 😀 ) a v určitém věku jsem brala knihovnu … no, prostě po regálech, podle abecedy. Ale přece jen jsem vybírala, hlavně aby to bylo o zvířatech a taky sci-fi, potom se to pořadí obrátilo. Nevymetám antikvariáty, protože spoustu knih mám v tabletu. Je to o zvyku. Minulý týden jsem sehnala Tunel do pozítří, heč. Je hnusně formátovaný do txt, ale mám ho 😀
Domácnost mého syna je zavalená knihami, takže malá Ela už ve svém devítiměsíčním věku leží v knihách. Doslova 😀
A ještě: tady je to samý čtenář, ale jinak znám hodně lidí i v mé generaci, kteří prostě neumí číst.
Teda ne tak, že by si nepřečetli návod na čistícím prostředku nebo kdo s kým v Blesku, ale začíst a zanořit se do příběhu prostě nedovedou. Určitě to není nic, co by se týkalo až dnešních středoškoláků.
Když čtu, jsem uvnitř příběhu jako ve filmu, odpojená od okolí. Ideální při čtení pod lavicí, že? 😉
O té knížce, ke které jsem se nedokázala vrátit: J.M.Troska, Kapitán Nemo. Před pár roky jsem to celé znovu sehnala a rozhodla se, že to přečtu od začátku, ale nejde mi to. Tak se těším na ten Zápas s nebem, že mě ten objev paprskové pistole nějak nebaví 😀
Ri, na tohle jsem přišla už dávno, na to, že někdy prostě čas užít si knihu prostě uteče. A jsem moc ráda, že jsem kdysi hltala třeba Dumase, dnes by mě prostě to už nebavilo. A byla by škoda přijít o to vzrušení, když jsem jako holka potají milovala D´Artagnana a Athose zároveň (chuckle)
Dede – všecky ty edice, které jsi jmenovala, mne vrátily do dětství – je pátek k páté hodině odpolední a já si to šinu z horního konce dědiny na spodní konec dědiny do kulturáku, kde je MLK. A rovnou si to zamířím mezi novinky, které jsou efektně rozhozeny na stolečku … a potom bloudím (no bloudím, je tam jenom jedna řada jednostranného regálu pro dospělé a jedna krátká řada pro děcka), teda potom bloudím mezi těmi knížkami a vyzobávám – zelené Smaragdy (Dívka měla na očích brýle …), tlusté 3x XY (3x 87. revír), Čtení na dovolenou (na brožované obálce Bornův obrázek – a třebas právě Za všechno může kapitán), nějaká ta Verneovka (Tajuplný ostrov je stále nepřekonatelný), když se poštěstilo, tak i Mayovka (Mezi supy I. a II. byly ty první), a tak dál a tak dokola.
S plnou kabelou jsem se vydala k domovu – samosebou až po zavíračce, protože tam se i kecalo a byla pohoda pohodovitá. A než jsem přišla domů (a přálo-li počasí a byly vhodné světelné podmínky) tak jsem po cestě jednu knížku přečetla.
No a za týden zas a tak pořad a furt do kola. Vlastně knihovny miluju dodnes – a chodím tam pořád, a taky nejprve zamířím k novinkám (chuckle) . Jo, tuhle jsem potkala švagrova kamaráda, se kterým jsem snad třicet roků nemluvila, a jedna z prvních vět byla „A ještě pořád tak čteš?“ (rofl) (rofl)
A ty KODácké knížky, co jsi si koupila, jsem taky četla …
Eh Ygo, zase jsi slovy nakreslila moc hezkej obrázek (inlove)
Jo, vidíš – 87. revír, to jsem už taky moc dávno nečetla! Po těch letech (a s mojí sklerózou) bych patrně ty knížky četla jako poprvé 😛
A ano, čtu. Pořád. A protože nemám neomezený čas, přestala jsem koukat na telku. Vyhovuje mi to 🙂
Dede, víš, že jsme zjistili, že jsme přes prázdniny a září skoro neměli tv zapnutou? A když jsme ji teď zapli, tak jsme viděli, že jsme vůbec o nic nepřišli a zase ji vypli. Zlobí nám u ní zvuk, ale nějak ani nemáme tendenci jít a kupovat novou. Myslím, že ji asi nepotřebujem. Jenže ten čas… ten mi seberou počítače. Bohužel. Víc než knížky.
Jo, počítače a net. A to se snažím bránit…
Verne, Batlička, Běhounek, Foglar,… Dnešní děti nečtou – neumějí to a proto je to nebaví a proto to neumějí… Nepamatuji si, že by mne doma ke čtení nějak nutili, přesto (proto?) jsem četla hodně. V knihovně jsem brávala maximální počet knih a stejně jsem je měla za dva dny přečtené. Později mi byla řečená úžasná věta „ty si těch knížek vůbec nevážíš, ty je hned přečteš“. Jo. A ty dobré mnohokrát. A ráda čtu dodnes.
a vidíš, my jedeme v sobotu do Mauthausenu a MLP prohlási: já zapálím svíčku Batličkovi (oni ho tam zabili smrtící inijekcí) a já žasla,že ho zná…, cítil se mnou podceněn…
Ano Petro, četla jsem i všechny tvé oblíbené vyjmenované autory a děkuju za jejich připomenutí 🙂
Jinak věta „ty si těch knížek vůbec nevážíš, ty je hned přečteš“ je úžasná (rofl) naši počítali s tím, že minimálně jednu z knížek, kterou jsem dostala na Štědrý den, budu mít na Boží hod přečtenou (chuckle) Proto jsem vždy dosala knížek několik!
Taky tak,jak byla kniha pod stromkem, jiný dárky mne tolik nebraly..hlavně si jít číst…ani ta pohádka nebyla důležitá… dostala jsem cca 5-8 knih a než skončily vánoční prázdniny, byly přečtené 😀
Ježíš to snad není pravda, to je jak přes kopírák – vánoce bez knížky nejsou vánoce a to dosud… a já to tak milovala, ležet pod stromečkem s knížkama, číst si a natahovat se po cukroví, co visí na stromečku.. bezbřehé vánoční volno (aspoň tehdy mi to tak připadalo, přes den na bruslích, sáňkách a večer s knížkou pod stromečkem – no neměli my jsme úžasné dětství???)
Měli (inlove)
Taky jsem z knížek měla vždycky radost, třeba když jsem dostala povídky Boženy Němcové a látku na šaty hádejte z čeho jsem měla větší radost. Do dneška nesmí chybět knížka pod stromkem
jednomu mlamojovi, absolventu střední školy jsem kdysi říkal o nějaké postavě ze Švejka. Odpověděl mi: „Já jsem to neviděl.“
No, to mě nepřekvapuje – ony děti dnes vůbec preferují filmy, dokonce i na populárního Harryho Pottera radši kouknou (když už jsou filmy), než aby si ho přečetli.
Mimochodem Marek začal hodně číst právě s prvním dílem Harryho Pottera, ke kterému se dostal v jedenácti letech, takže jak šly další díly, byl stejně starý, jako jeho hrdina 🙂 Poslední díl četl v Norsku anglicky – k tomu je na mezinárodní škole poňoukala jejich učitelka angličtiny, takže český překlad jsme koupili až později, když jsme byli zpátky doma.
Jo a četli jsme ty knihy oba a já musela slíbit, že vždycky počkám, až on to bude mít dočtené 🙂 Byla to legrace a pro něj začátek „doopravdového“ čtení
Je vidět, že Terka a Marek jsou rovníci – taky začala číst až s Harry Potterem v jedenácti … nebýt jeho, asi by té četbě taky moc nedala.
U nás takto s Harrym rástol môj synovec a tiež sa čítalo nahlas 🙂
mě maminka nahlas čítávala Neználkovy příběhy..Neználka ve Slunečním městě,jsem jí už statečně předčítala já….
a Neználka na Měsíci jsem si už četla po nocích při baterce pod dekou….
Já jsem strašně ráda, že moje vnoučata milujou knihy už teď. Pořád by si četly, vydrží u knížek hodiny. Tak doufám, že je to nepřejde…
To ti upřímně blahopřeju, není to dnes obvyklé 🙂
Já se musím přiznat, že některé tyhle knížky si občas vezmu i teď a například nebýt tří dílů Vinetůa, asi bych neodmaturovala a nedostudovala. A toho Sherlocka máme doma, Bimbo ji přinesl do manželství jako část “ věna !. Jen mi tam chybí nějaký Ransome, to byla taky nádherná četba.
Ransoma neměli, bohužel. Všechny ransomovky jsem měla půjčené z knihovny a mrzí mě, že je nemám. Ale s rostoucím Patrikem budu mít „důvod“ si je pořídit 🙂
Přiznávám, že Ransome je pro mne neuchopitelný … sice jsem ho četla, ale bavilo mne to asi tak, jako bych četla telefonní seznam … že bych ho zkusila teď? Hmm, spíš ne, tuhle jsem ho poslouchala jako čtení na dobrou noc a ani takhle mne nezaujal … holt jsem do ransomovek asi nikdy nedorostla.
Já jsem Ransoma četla tak v jedenácti letech a to byl absolutní bomba. Městské děti, které žijí na sídlišti, si dobrodružství moc neužijí, a tak jsem Vlaštovkám a Amazonkám záviděla, až se ze mě kouřilo.
Pak jsme si Boj o ostrov četli na jedné dovolené nahlas. Byl to takový zvyk, když byly děcka menší- na pláži jsme na střídačku četli nahlas nějakou knížku, takže určitou dovču mají spojenou s určitou knížkou. A Boj o ostrov se jim líbil, ráda jsem si ho zopakovala i já.
Taky jsem Ransoma začala číst zhruba v těch letech. Každý rok pod stromečkem byl jeden díl. Ale to už byla edice KOD, ilustroval ji Kamil Lhoták. To byl dárek nad dárky.
Od té doby jsem si vždycky přála bydlet u vody.
Najdeš ho na Aukru, ale pozor, je ho málo. Teď jsem četla knížku velkého Ransomova fandy, který s partou stejně postižených jachtařů opakoval cesty popsané v těch knížkách
Spoouusta Ransomů tady
http://muj-antikvariat.cz/hledani?q=Arthur+Ransome&search_sub=Hledat
🙂
A nebo tady, a za podstatně vlídnější ceny.
Chce to registraci, já už jsem tu dlouho a zkušenost výborná.
http://www.databazeknih.cz/bazar-knih-autora/arthur-ransome-1799
Ano, Ransome, ta starší vydání, některé s Burianovými ilustracemi. Myslím, že vůbec nejlepší byla Holubí pošta. Skvělé (sucho jako letos :-)) Mám doma, musel bych se podívat, jestli by se mi to ještě dnes líbilo. Později se mi dostalo do rukou několik knížek v novějších překladech a nějak mě to neoslovilo. Ale možná jenom, že už jsem byl starý.
No, koukám, že vy jste všichni trochu jiná generace, i co se týká sortimentu knih pro mládež. Co třeba Biggles? 🙂
K Bigglesovi jsem se dostala až po revoluci 😉
Bigglese jsem já osobně četla taky až po revoluci, ale zamiloval si ho můj syn (bylo mu po revoluci cca 10, takže to byl věk akorát na Bigglese).
Jéé, Biggles, tak toho jsem četla ze studijních důvodů, abych věděla, co synek tak hltá. 🙂 A musím přiznat, že mě bavil.
Dede, koukám, že dopadáš jako já …. 😀
Copak Knihy odvahy a dobrodružství, ty mám načtené několikrát..z té tvojí ukázky oblibuju Pouští a pralesem..a Vinnetou? To je naše dětství, těch dnešních 40-55 letých dětí. A s ním Rychlé šípy, Černý korzár, kapitán Nemo, hrdinové z Ukradené vzducholodě … Sienkiewicze jsem hltala, hlavně jeho historické příběhy z území Polska, ve kterých byl malý pan Michal Wolodyjowski…a tak se u mne na stolku sešly třeba právě příběhy o panu Auťákovi a templářích, Kluci,holky a Stodůlky, Neználkovy příhody a vedle zmiňovaný Sienkiewicz… my jsme rádi četli… a jestli je kniha,kterou jsem přečetla jednou a i když ji mám v knihovně (v knihovnách ji nemají), nedokážu ji znovu otevřít? Ano, jsou dvě – 1. a 2. díl Pankrácké kalvárie – Žaluji. probrečela jsem ji, vpálila se mi do srdce a nikdy z něj nevymizí.Nemůže…ty osudy všech,jsou nezapomenutelné a stejné..a ten dluh za to,že naše děti neznají nejen Vinnetoua, ale jiné hrdiny dětských knížek, ten jsme jim ještě nesplatili…
PS: Smaragd byla velice dobrá edice a van Gulik a jeho Soudce Ti mi vstoupili do života v mých 13ti letech…a pořád se k nim vracím.
Jé, Černý korzár! Do toho jsem byla někdy v těch jedenácti úplně zamilovaná 🙂 Ze Sienkiewicze jsem měla nejradši Quo vadis, a pak ty trilogie, Ohněm a mečem, Potopu i pana Wolodyjowského. I když už tehdy jsem měla trošku nedůvěru k těm výtečně popisovaným emocím, které bouřily majestátem Sienkiewiczových hrdinů, takže jsem se těšívala na kousky pana Zagloby (chuckle)
Soudce Ti zůstal mým oblíbencem a vždy, když jsem ho četla, jsem dostala chuť na rýži a na čaj 😛
čaj jsem objevila díky panu soudci Ti Žen-tie…
Sharko, kdybych dala námi přečtené knihy vedle sebe, tak jich bude tak devadesát procent zdublovaných… všechno co píšeš, znám, četla a valnou většinu mám…
to ano a myslím,že nejsme samy, kdo by je měl shodné..a to jsem jich spoustu nezmínila… Vaňkovou, Vondrušku,Frýbovou,Frýborta, Deavera…jéje..těch by ještě bylo.. (handshake)
DEDE, DNEŠNÍ DĚTI VINNETOUA ANI JINÉ POSTAVY Z PŘÍBĚHŮ NAŠEHO DĚTSTVÍ NEZAJÍMAJÍ. JSOU TOTIŽ VYCHOVÁVÁNY VE ZCELA JINÝCH NÁZORECH NA PŘÁTELSTVÍ, STATEČNOST,DOVAHU APOD.ZKRÁTKA DOBA POKROČILA A ZATÍM NIKOMU NEDOŠLO, ŽE SÍLA PŘÁTELSTVÍ A PEVNÉ ZÁSADY, KTERÉ SE UCTÍVALY DŘÍVE, PLATÍ STÁLE , ALE JEN MEZI SLUŠNÝMI A ČESTNÝMI LIDMI. ZÁŘNÝ PPŘÍKLAD NAŠICH STÁTNÍKŮ JE VEDE K MYŠLENKÁM, ŽE JEN BOHATSTVÍ A HROMADY OPENĚZ JSOU TO PRAVÉ OŘECHOVÉ , A ŽE ČESTNOST ,PRACOVITOST A POCTIVOST JE POUZE PRO CHUDÁKY A BLBY.TAKOVÝ JE ŽIVOT.
LENKO, JÁ BYCH TO NEVIDĚLA TAK ČERNĚ, S TÍM KAMARÁDSTVÍM A TAK. JÁ SI SPÍŠ MYSLÍM, ŽE DĚTI TEĎ MAJÍ TOLIK ZÁBAVY NA NETU A OBECNĚ V ELEKTRONICKÉ PODOBĚ, ŽE JIM NA TY KNIHY ANI NEZBUDE ČAS – PROTOŽE ABY DĚTI ČETLY, MUSELY BY OMEZIT KOUKÁNÍ NA TO, NA CO „KOUKAJÍ VŠICHNI OSTATNÍ“.
NO UVIDÍME, TŘEBA SE SITUACE ZASE OTOČÍ A ČTENÍ ZAČNE BÝT COOL (chuckle)
Ahoj. Tu první znám, to je moc hezký příběh z doby Válek Růží, mezi Plantagenety z Yorku a Lancastery a jejich spojenci. Historicky asi nic moc přesný, ale o to tam nejde. Vzpomínám si jen, jak jsem si při čtení ťukal na hlavu že mladý Sheldon musel být snad úplně slepý, že nepoznal celou dobu, však víš co. 🙂 A Sienkiewicz, to je paráda, úplně bez diskuse. To prostřední neznám, Herlock Sholmes 😀 to je nějaká parodie?
http://www.databazeknih.cz/knihy/ars-ne-lupin-kontra-herlock-sholmes-blondynka-68775
Jéé – ty neznáš Arsena Lupina? Lupiče gentlemouna? Kam se na něj Šerlok hrabe, Lipin napálil kde koho – holt francouzský šarm proti anglické korektnosti (:o)) … ale v podstatě je to sranda, což není nic proti ničemu
Alasdaire, já četla Černý šíp mnohokrát, ale pořád naposledy jako dítě. Víš, jaké to bylo, otevřít tu knížku a zrovna tam byla ta výhružná báseň, či jak to nazvat. A mě se ti to hned vrátilo (blush)
Jo, Arsene Lupin, to je parodie, lehce napsaná, mírně nesmyslná, ale bavící 🙂
otec míval oblíbené úsloví: „Arsén Lipén namazal koleje špekem a vlak se ani nehnul !“