„Kdybyste jim dali na hlavu kamerky, tak máte celou stavbu podrobně zdokumentovanou,“ smál se majitel stavební firmy, která u nás momentálně působí. „Těm čubám totiž nic neujde!“
A má pravdu. AriBerry si vypěstovaly naprostou vášeň pro zedníky. Jo a kameníka taky milujou. Nehodlají si nechat ujít ani kousek toho zajímavého divadla, vůbec, když se jim každou chvíli dostane pohlazení a někdo jim hodí to, co psina zrovna třímá v hubě. Ano, navzdory mým varováním (jak jednou začnete, nenechají vás přestat:)) zedníci neodolali a hodili – a průběžně házejí, když se zrovna zastaví u kafe. Kameník, dodělávají na nových místech dlažbu, si taky užívá. To proto, že vkleče je obecně v dobré výšce na pošťouchnutí a olíznutí a nošené předměty je možno vhazovat rovnou na místo, kde pracuje.
Dozor musí být a Berry se o to postará!
Když jsem je včera musela na většinu dne zavřít u sebe v pracovně, byly náležitě nakrknuté. Jak asi může stavba pokračovat, když ony do toho nestrkají své všetečné nosy? No jo, jenže jak jim vysvětlit, že ani klempíř s rozbrušovačkou (a na žebříku) ani topenář s otevřeným plamenem, nejsou předurčeni k psímu stavebnímu dozoru? On ani elektrikář z nich není nadšený!
Takže zatímco já občas zatínám zuby při pohledu na zdánlivě nekončící stavební binec, psiny jsou nadšené ze všech těch zajímavých činností. Nadšení by mi ani tak nevadilo, ale už jste zkoušeli vyčesávat z huňatého kožichu maltu? No, vidíte! A považuju za vítězství své pevné vůle, že tentokrát je betonová deska pod budoucí dlažbou zcela prostá otisků psích tlapek:))
A říkám si, že se holky nejspíš budou nudit, až to vše konečně skončí. Protože já rozhodně nehodlám pro jejich radost vrtat, brousit, kopat a nahazovat… cokoliv. Já totiž (Až to celé skončí… eh, skončí to, že ano?) nechci doma vidět žádného řemeslníka! Hodně dlouho! Žádné další přestavby.
Paničko, jsi si jistá, že jsme tomu elektrikáři řekly opravdu všechno??
Když jsem tuto myšlenku s patřičnou touhou v hlase vyjádřila před topenářem usazujícím nový radiátor, tak ten se jen znepokojivě jistě pousmál a pravil: „No jo, to říkají všichni. A stejně zase začnou!“
A tak se dnes ptám zcela jednoduše: jak jste vy snášeli stavební práce ve svém obydlí? Také jste přísahali, že „už nikdy“, abyste se do toho po nějaké době pustili zase? A pokud jste zvířecí – jak na celý ten rámu, špínu a zmatek reagovala vaše zvířata?:))
I stavební dozor se potřebuje odreagovat:))
Krásný článek, bezva diskuze.
My naštěstí v našem domě žádnou přestavbu (přístavek) nedělali. Největší binec a randál byl při pokládání nové střechy a obkládání domu „plastovými pruhy“ (vynil siding) nevím, jak je to česky a jestli to vůbec u vás je. V obou případech byly kočky strachu bez sebe zalezlé celou dobu za postelí a Trixie jsme tenkrát ještě neměli. Zato o pár let později, když se renovoval náš vedlejší dům, všude musela asistovat Indy, té ramus nevadil. Když na domě take dávali novou střechu a zmíněný obklad, kvartýrovala se dělníkům do aut (když nechali otevřené dveře) a já trnula, že s ní některý dojede. Dávali nám i novou betonovou podlahu na terasu u doma na zadní zahradě. Skončili, plácek byl krásně uhlazený a dělníci tam seděli a čekali na odvoz. Vtom z otevřených dveří domu vykráčela ven Indy a ladně vkročila rovnou na mokrý beton. Možná by sama od sebe při prvním propadlém kroku zacouvala zpět, ale já na ní v vnitřku zařvala, což způsobilo pravý opak, Indy „prchla“ napříč celé plochy mokrého betonu. Moment jsme uvažovala, že tam na památku tu řádku otisků jejich tlapek nechám zatvrdnout. Ale dělníci, kteří to sledovali se rozchechtali a sami nabídli, že to znovu celé zahladí, když už stejně jen tak neprázndo čekají. A také to hned udělali. A já pak celý zbytek dne vartovala, aby se Indy už znovu k terásce nepřiblížila. Dodatečně mě skoro mrzelo, že jsem tam ty její ťápoty nenechala.
Dede, jsem moc ráda, že Berry je OK.
Maričko, rozesmálo mě to, jak jsi okřikla Indy a ono to proběhla opravdu celé 😀 To proto, že jsem něco podobnéhu zažila s Ari (když jsme na jaře stavěli ten přístavek), akorát to moje bylo jaksi pitomější – já křikla na Ari, která stála vedle a dosud na beton nešlápla, aby tan nechodila, takže ona tam vběhla teprve poté 😛 Jo, ty otisky tam pořád jsou! (chuckle)
Ve starém domě jsem zažila výměnu oken a za pár let poté jsme dělali novou střechu. Kočky byly pokaždé v bytě u maminky, protože to jsou kočky výhradně bytové a dispozice domu nedovolovala, abych jim vyčlenila nějakou místnost, odkud by neutekly a kde by mohly po tu dobu vegetovat. Pak jsem absolvovala jako výpomoc výměnu oken u mámy v bytě, protože máma to sama nezvládala. A nakonec letos celkovou rekonstrukci bytu po mamince, do kterého jsem se vzápětí nastěhovala. To jsem ale naštěstí mohla i s kočkami ještě bydlet ve starém domě. Ovšem pevně doufám, že s takovými zásadními pracemi už mám do smrti vybráno.
Jinak když přijdou nějací opraváři nebo řemeslníci, tak kocouři jsou pro jistotu schovaní a prapor kočičí smečky vysoko třímá jen Rozárka, která je nebojácná a zvědavá a vždycky jde prozkoumat nářadí a překontrolovat materiál. Já jsem ale docela ráda, že se drží zpátky, protože ne každý reaguje zrovna na kočky příznivě. Ovšem setkala jsem se i s řemeslníky-kočkaři, kteří mají doma své vlastní tygříky, a s těmi jsem obvykle na kočičí téma dobře poklábosila (cat) .
Ano, ano u nás je to podobně. Nejudatnější a nejstatečnější Samir veliký před neznámou návštěvou zaleze do nejtemnějšího kouta skříně a posouzení dotyčné osoby má na programu nejmenší sotva dvoukilová Iris. Teprve, když Irča usoudí, že ten člověk je v pořádku, nastoupí náš udatný nebojsa a předvádí se jako Jeho veličenstvo Král, který tomu tady velí.
Jitko, to ja klasika – kdo by měl být zvědavější než ženská? (inlove)
Tapuz, ty máš za sebou tolika staveb, že už si fakt zasloužíš (aspoň na nějaký čas:)) život bez nich! (wave)
Děláme fasádu, kočky sice nedozorují, protože na ulic před barák nechodí, ale prověřují kvalitu nářadí, které u nás fasádníci mají. Jeden den jsem myslela, že kočičáci přinesli ze dvora nějakou živou kořist a nemůžou se rozhodnout komu patří. Byli seskupeni do klubka a vrčeli, ale na štěstí to nebylo nic živého, objevili jen cívku s červeným provázkem a všichni ho potřebovali. Takže je u nás teď veselo, už aby přestalo pršet a hoši to mohli dokončit.
Škoda, že nemohli začít předminulý týden, už by to bylo hotové.
Aleno, to je skvělá momentka – semknuté kočky vrčící na červený provázek (inlove) On jeden nikdy neví, co takový provázek může provést!
Brrrrr, stavební práce (whew) Když jsem byla v druháku na VŠ, naši se rozhodli předělat byt. Nezůstala tam snad cihla na cihle. Ve starém baráku, když se do něčeho kopne, zjistí se spousta dalších zádrhelů a už to jede: nakonec i voda, elektrika, topení, okna a mnoho dalšího, co v původním plánu rozhodně nebylo. Což práce značně protahuje a ještě víc prodražuje 🙁 Odnesla jsem si poučení, že starší barák NIKDY!
Navíc se v tom u nás prostě muselo nějak bydlet. Já vždy přijela po týdnu z kolejí a zjistila jsem, že chybí zas nějaká zeď, že postele se opět přesunuly do jiné místnosti… Takže karimatku, spacák, a nějaké místo si v tom binci najít. Taky jsem v té době začala trávit víc času s rodinou MLP – u nich totiž bylo teplo a tekla jim voda 😀
Hovawart Assim byl tenkrát zhruba roční puberťák a dozoroval zdatně. Řemeslníky doslova miloval. Táta z toho byl nešťastný, protože jsme si přece pořizovali hlídače, a psisko každého podivného chlapa ve špinavých montérkách nadšeně vítá 😀
Nakonec bylo skoro po roce zdárně dobudováno. Assim časem začal hlídat až dost.
A já od té doby doufám, že se mi podaří se takhle velkým přestavbám a rekonstrukcím zdárně vyhnout.
Pavčo, s tím Assimem a hlídáním – naše holky teď milujou zedníky a ani nešteknou, když přijdou. Ale jak mám okoukané, ono to za nějakou dobu vyšumí a pak musím zase „povolit přístup“ Jen u těch známých a ověřených už stačí jen říct, že můžou a pak prostě můžou. Ty neznámé si speciálně Ari prověřuje mnohem déle 🙂
A ještě zvědavá otázka – pokud to tu najdeš: honil Assim zvěř? (dělám si soukromý průzkum mezi známými pro potvrzení či vyvrácení jedné teorie:))
Ahoj. Titulek jsem původně četl „Stavební dozor za všechny facky.“ 😀 Ale pak jsem si protřel zrak.
Snášel jsem je místy těžce, nejhorší jsou takové ty fáze, kdy toho už člověk má hodně za sebou, takže je poměrně unavený, ale stále toho má ještě hodně před sebou, všude nepořádek, věci kdekoliv, jen ne na svém místě. Ale když se pak blíží závěr a začne to získávat obrysy toho, co je kýženým stavem, tak to bylo uspokojení převeliké. Zvěř se mi do toho žádná nepletla, jen sousedův pes do toho občas kecal, to byl vůbec pes kibic, předchůdce současného Agouše. Momentálně na domě nic neplánuji, dělám jen tu již zmíněnou vodní nádrž a tam se daří udržet binec v přijatelném akčním rádiu.
Jojo, dozor musí bejt. Co kdyby čubajzny prošvihly notorického házeče, hladiče a přetahovače?! To by bylo neodpustitelné. Navíc… co kdyby některý z nich byl rozdávačnej na svačiny.
Takže to máme taky tak. Když nechci mít v betonu ťapky, musím zavřít čuby a vydržet jejich vrahounské pohledy.
Jo a Bára už je fakt hlídač v.v. Včera odpoledne lezla z boudy, kde hnípala celé odpoledne, až v momentě, kdy jsme zajížděli do garáže. Vylezla, protáhla se a: ahoooj, kde jste…? Mám ustláno na gauči?
Tak k dozorům obecně – největší pomocník bylo Mimi. Dokud Bimbo s Kubou mohli na dvoře opravovat auta, většinou zpod auta čouhaly dvě až čtyři nohy lidské a dvě psí. Pokud jsme ho vzali na stavbu, pomáhal všude a se vším. Když Bimbo dělal schody, nepodařilo se mu psa nikde zavřít a celou dobu ležel pod pracovním stolem plný pilin a hoblin.
Co se týče stavění – na baráku to nekončí nikdy. Nás momentálně čeká výměna vany. To jsme v rámci šetření do nové koupelny zabudovali novou vanu, která ovšem byla asi tři roky pod kůlnou u kamaráda. Jakmile se začla používat, začal se odprýskávat smalt a asi po sedmi letech už prorezla. Bimbovi se tehdy nechtělo do té koupelny šahat a jedna má milovaná Zvířetnice přišla s myšlenkou dát do vany vložku. Nápad to byl krásný, výsledek velmi pohledný a až do večera, kdy jsem se hodlala vykoupat jsem sálala nadšením. No a pak jsem si na sebe oblékla vanu, napustila tak pět litrů vody a vana pomalu přetékala. On je ten akrylát slabounký asi 2mm, ale celkově se ta vana výrazně zmenšila. No dneska holky , když pozorovaly jak lezu z vany povídaly Kde máš babi vodu….Takže po dlouhém rozmýšlení, měření a jiných tanečcích Bimbo v úterý objednal VANU
to jsem byla jáááá (headbang)
No to je tedy úroveň 😉 , místo toho, abys byla vděčná, že jsi ušetřila za novou vanu a následně za vodu, tak se ti to nelíbí (rofl) (rofl)
Já se taky divím – lebedit si po krk ve vodě a přitom spotřebovat pouze pět litrů?! No kdo to má? (rofl)
U nás dozorovali Felísci, ale nejčastěji až když řemeslníci odjeli… Takhle:
http://bubisek.rajce.idnes.cz/Ruzne#Felis-leseni.jpg
OT2 – ke včerejšku!
Díky za skvělou diskuzi – pobavila jsem se, ale už nesvedu odpovědět každému (inlove) Jo a jsem ráda, že v tom nejsem sama. Utěšilo mě to dnes v pět ráno, kdy Martinovi zazvonil budík a mě v hlavě okažitě nastartovalo přehrávání další odrhovačky „shut up and dance with me“ a já si na to hned taky zavelela shut up!! (zmlkni!:)) https://www.youtube.com/watch?v=6JCLY0Rlx6Q (bacha, je taky vlezlá!)
Jinak k tichu: jak jsem stále dospělejší, tak stále méně pouštím kolem sebe nějakou muziku, začala jsem tíhnout k tichu. A mám dojem, že právě to je důvod, proč mě vnitřní rádio tak zlobí. Za desetiletí naposlouchané hudby všech žánrů se prostě zaradovaly, že je zvenku nic neruší a perou se v mé hlavě, když už je kolem ticho 🙂
Ne ne (rofl) !!! Právě „shut up and dance with me“ patří mezi ty neustále omílané hity z německého rádia, které jsem poslouchala minulý měsíc až do zblbnutí… A doufala jsem, že ji nějakou dobu neuslyším… Stačilo si teď přečíst tady tu jednu jedinou větičku a už je to tu zas… V mé hlavě 😀 Oooo, shut up and daaance with me (dance)
Taky jsem vše dočetla až dnes. Fakt dobrýý.
Já mám svoji jedničku v hitparádě „Haré Krišnu“, snad je aspoň ta mantra užitečná.:-))
A co se týká stavebních prací, něco mne čeká, přerušila jsem rekonstrukci koupelny a likvidovala byt a chatu, až bude doděláno, budu pokračovat asi do doby než zemru.
Milá Dede, a nejsou v tom betonu třeba Tvoje tlapky, co ? (rofl)
Sem já.
Akerettě se to prý stává s touhle:
https://www.youtube.com/watch?v=2oqktEQa528
Dnes jsem v knížce četla, že jedna z postav zaslechla zpívat „Pochod rudých námořníků“. A můj soukromý přehrávač okamžitě neomylně spustil „hali hola od lodi k lodi, od fabriky k fabrice jdem, …“. Kdo ji znáte, tak víte, jak úporná odrhovačka to je. Navíc ta kontroverzní tematika (rofl) .
Teda Tapuz, ty mi dáváš!!! Za zpěvu “ s dělníky ruku v ruce prapory revoluce po celé zemi rozvinem“ jdu zavřít slepice, ˇanžto je už tma. A asi s tou bojovou písní budu i usínat. Příšerná představa (devil) (rofl)
(rofl) (rofl) (rofl)
Já na písničky moc nejsem (i když od lodi k lodi mi taky v hlavě sem tam duní), mně se v mozkovně melou spíš básničky – třebas:
… a zítra pro chleba si půjdem, tak jako dneska pro vodu (no – tady se netrefili – ale pokračujem)
KDO tohle všechno způsobil,
KDO podal chudým ruce?
DĚLNÍCI, SPOLU S ROLNÍKY, ŘÍJNOVÁ REVOLUCE!
A já si to normálně v duchu recituju i s těma velkými písmenama a jak mi to jde hezky od huby – byste nevěřili, s jakým ajfrem při přednesu tohoto skvostu českého básnictví utírám nádobí.
Ygo, to já bych spíš pěla, byť můj zpěv je nevalné kvality. A leze na mě chcíp, ovšem pobavil mě drahý můj, který mi pustil novinku od Ewy Farné Mám boky jako skříň. Smířilo mě to s některými věcmi a dnešní existencí 🙂
Já taky pěju, ale někdy zapomenu, že v baráku nežiju sama … na to mne upozorní zaburácení zhůry (tedy z prvního patra) „Mami! vyje mi pes a ty! Přestaňte oba!!“ (rofl) (rofl)
Tak ta je taky výborná. Já jsem jako školačka zpívala ve školním sboru a měli jste i dramaťák. Vlastně nepřetržitě jsme společně nacvičovali různá hudebně-dramatická pásma, a protože se psala 70. léta, témata byla taková, jaká byla. Takže podobných oslavně-revolučních skvostů jsme si užili až až. Dlužno ovšem říct, že nám dětem to bylo celkem fuk a prostě nás to bavilo. Pak jsme s těmi pásmy často vystupovali v kulturácích a v patronátních závodech naší školy (starší ročníky si jistě budou pamatovat, co to bylo), což v našem případě bylo ČKD a ČSAD Klíčov, takže to vždycky bylo velké a zabralo to taky nemalou část vyučování 🙂 .
A když už jsme u téhle tématiky, přidám jednu sice nerevoluční, ale taky skvostnou, která je mojí stálicí už víc než čtyřicet let, a to stálicí velmi častou.
Maljeňkoj joločke cholodno zimoj,
iz ljesu joločku vzjali my domoj.
Busy povjesili, stali v chorovod,
vjeselo, vjeselo vstrjetim novyj god.
OT1 – včera večer mi přišel mail od veterináře s výsledky histologie toho útvaru v Berryině tlamě. bylo to nezhoubné, víc jsem nepochopila (ani s pomocí googlu) Takže dobrý 🙂
(clap) (y)
Hurá (clap)
no hurá!
jupíííí
Paráda (clap)
to jste si oddychli a my s vámi
Máš krásný stavební dozor DEDE.
Kočky všeobecně nesnášejí změny a ruch. Takže když se u nás měnila okna za plastové, raději jsme je odvezli. A dobře jsme udělali. Plastovými okny a novou kuchyňskou linkou přestavba mého panelového bytu skončila a nehodláme už nic přestavovat.
Psíci proste musia mať prehľad o všetkom, čo sa deje na ich teritóriu a vyskúmať, čo by sa z toho dalo vyraziť. Jackie tiež dozoruje všetky stavebné aj záhradné práce a pri pletí plevelu musí plejúcej osobe prísť doslova až pod nos a poprípade jej ten nos alebo ucho ešte aj obliznúť, keď len letmo (keď som plejúcou osobou ja, tak mi obvykle tým blíznutím zrazí rozhegané brýle z nosa alebo ich aspoň posunie do ofsajdu. Zablatenými rukami sa dobre naprávajú…). Keďze bráchov dom je už síce obývateľný, ale zďaleka nie hotový a stále je tam čo robiť, tak má o zábavu a dozorovanie ešte na dlho vystarané. Keď zistí, že pracujúca osoba nemieni tak skoro s tou nudnou činnosťou prestať a jej už je dlho, tak ide aspoň cez plot piskľavým jačaním sprdnúť susedovho Kenyho. Pritom keď sú spolu bez plota, je to jediný pes, s ktorým sa akotak kamaráti (on je také trdielko malé a nechá si od nej všetko). Ale keď je tam plot, tak asi preventívne občas treba urobiť jasno v tom, že kto je tu doma. Inak všetky ľudské návštevy miluje, problém je, že vyskakuje meter dvadsať do výšky a capká zablatenými alebo zaprášenými pacičkami návštevám po nohách a to sa prvonávštevám aj capartom do 5 rokov ťažko vysvetľuje (chuckle) A jeden bráchov kamarát – pokrývač sa do Jackie tak zamiloval, že zabúdal robiť a blbol s ňou v záhrade až ho brácho musel naháňať, keď zistil, že je na streche nejako dlho sám 😀
Krásně popsaný stavební dozor. Přehled musí být! Do kdyby se dělo něco nepatřičného. Takhle dozoroval náš Doník. Ten mi pomáhal i když jsem uklízela chodbu. A že máme chodbu rozlohou jako Václavák. Přinesl hračku, já jsem hodila, než jsem začala stírat byl zpět a- paničko, pojď hodit znovu. A to nám šlo uklízení od ruky. Ti současní dva to nedělají, ti tak zedníky seřvat, to jim šlo. Naštěstí už máme fasádu hotovou, zbývají ještě donatřít vnitřní okna a ÚKLID!
Ty máš hotovou fasádu? Oooo, ty se máš 😉
Nenávidím stavební práce, jaksi en bloc, ale …
taky potřebuju novou fasádu ;(
(Pšššt, copak to bylo za firmu? )
mám spolehlivou firmu, chceš?
Já jsem se ještě ke kosmetičce neodhodlala ale barák už tu svoji fasádu /konečně / hotovou má. My máme místní tři zedníky. Jinou firmu mám v záloze taky ale muž dal přednost jim, jemu to nevadilo, že to trvá dýl, já jsem z toho na bednu. Kdybych uměla dát fotku tak předvedu co to bylo za práci. Vypadá ten stoletý barák lépe.
Strakatice veškeré stavební činnosti důsledně dozorují. Jen se snažím je držet mimo, když řemeslníci zásadně nechávají otevřenou branku ze zahrady, i když je stokrát poprosím, aby ji zavírali. Teď tu řemeslníci ovšem nějakou dobu nebyli. Obávám se, že je to jen klid před bouří… Já stavební práce nenávidím, znamená to děsnej binec nejen na staveništi, ale úplně všude a jestli mě teda něco nebaví, tak je to šůrování podlah od malty, což se dělá stopadesátkrát a furt to není dobrý… odcházím, Kilián mi bivakuje na oblečení do práce a Oriáš se mu u toho snaží skákat na hlavu.
To je zvláštní viďte Matyldo, jak ty kočky milují ležet na oblečení.
Honásek ležel a Fousín leží nejraději na džínách manžela. Zřejmě aby jim neutekl.
Od malty a maleb se myje octem.
Stačí pak jen padesátkrát 😉
Mám hubu okolo celý hlavy…jsou jako Šarik a jeho táta…otec Fren schovával zednikovi brejle a jednou si je zahrabal pod tamaryšek a Šarik při běhu pro aport,hozený zednikem, se zamotal do lana,vytáhl nahoru k zednikovi kýbl a ten vyrazil zednikovi přední zuby z huby… řvala smíchy tehdá celá poliklinika…
Ten zedník ale asi ne 😀
to víš, že ne – ještě by poprskal sestřičky