Dívám se na seznam doručených mailů a mám chuť pokrčit rameny. Nebo říct něco… ošklivého? Ale ne, už ne. Už jsem si zvykla, že v našich končinách bývá zvykem neodpovídat na maily. Na maily konkrétní, se zdvořilým oslovením a podpisem, většinou pracovní. Že si každou chvíli píšete s dopisní černou dírou.
Ne, nespamuju svoje okolí nevyžádanými maily ani newslettery jen proto, že někdo kliknul na moje stránky. Obvykle mi nepřicházejí odpovědi na normální pracovní maily, tedy vlastně dopisy s řádným oslovením i podpisem. Dokonce, i když sama posílám něco, co si někdo jiný vyžádal.
Mlčení má ve zvyku dokonce i obvyklý příjemce mé práce. Kolikrát si říkám – dostali to, nebo nedostali? A bezmocně si odpovídám: kdyby ne, tak asi řvou, že? Přemýšlím o tom, kolik práce dá napsat několik slov. Potvrzení o přijetí. Třeba i s poděkováním. A to potvrzení třeba i v případě, že ten dotyčný moji zprávu momentálně nepotřebuje nebo s ní nesouhlasí.
Logickou výjimkou jsou samozřejmě maily, kterými si něco objednávám – zboží, nebo službu. Obchodníci chtějí věci prodat, stojí o moje peníze, tak se ozvou. Většinou.
Umím si přestavit, že mail občas zapadne. I mě se to stává – hlavně tehdy, když nejsem doma, mail si přečtu na telefonu a on se mi pak v poště objeví už jako přečtený. A třeba než se k počítači dostanu, tak mi zapadne hloub do pošty. Ale opravdu se snažím, aby se nakonec všichni mé odpovědi dočkali.
Když jsem si na toto téma prováděla průzkum, mezi spřátelenou mládeží, tak jsem zjistila, že pro ně to není něco, čemu by se divili – dokonce hlavně tehdy, když shánějí práci. Proč by jim někdo měl posílat potvrzující maily? Nedostanou dokonce ani mail o odmítnutí, jsou na mlčení zvyklí. Prostě je třeba čekat, čekat, a když se člověk v nějak definované době odpovědi nedočká, tak se to bere jako odmítnutí. A nikdo se tomu už ani nediví.
Zjišťuju, že jsem prostě stará konzerva. Mlčení na zdvořilý mail stále považuju za hrubost, zvlášť, když je odpověď tak snadná, rychlá a nestojí žádné peníze. Vždyť přece není problém si případné zdvořilé potvrzení či odmítnutí zautomatizovat tak, že na jeho odeslání není ani třeba ani nic psát – stačí pár kliknutí myší!
A tak se moje myšlenky ubírají tou černější cestou a na neodpovědi si odpovídám já sama a to (útlocitnější čtenáři prominou) procítěným výkřikem: Vy*er si voko! A v duchu mám už celý seznam organizací, patřících do VSV kategorie. Já vím, že jim je to jedno, protože o mém seznamu nevědí.
Stále ještě jsem totiž nedospěla do stavu, abych jim tato slova do mailu napsala a klikla na „odeslat“. Ono by to stejně nemělo cenu. Jednak bych já klesla na jejich úroveň, a jednak – stejně by mi neodpověděli:))
A tak se dnes ptám: Máte podobnou zkušenost? Pokud ano – jaký na to máte názor?
Chachá, Dede, ty jsi dnes ale vostrá jak břitva! (chuckle)
Co mě rozpálilo do běla při spolupráci s nejmenovanou zahraniční firmou, že totiž ona si nadiktuje téměř nereálné termíny, někdy se o ně přetahujeme a někdy ne, my tady v ČR na úkolech pracujeme jak diví, jen aby se termín splnil, a když pak postupně odesílám, už dvakrát se mi stalo, že mi obratem přišel automatický mail – sorry, nejsem ve své kanceláři, budu nejdříve zítra (pozítří), v případě nutnosti se obraťte na kolegu. Tak toto mě rozzuří spolehlivě! (devil)
Nevíte někdo, jak se řekne VSV německy?
ono to tak nevyzní,jako v naší mateřštině… (chuckle)
Právě dneska ráno manžel telefonoval do banky. Šlo o převod dost velké části peněz z konta A na konto B u jiné banky, zařizovaný mailem. Banka sice obratem take mailem odpověděla, že převod se uskuteční do dvou dnů, ale nestalo se tak. Tak tam ráno volal. Už vše s omluvou napravili. Manžel vůbec dává přednost vyřizovat důležité žádosti, stížnosti, dotazy atd. mailem, ač by to mohl udělat i telefonicky. Po tf by to možná bylo rychlejší (při štěstí, že se rychle dovolá), možná by dostal odpověď hned, ale neměl by písemný doklad, který se může hodit, právě jako dnes.
Já tady s pracovními maily zkušenost nemám. Když ještě žila maminka několik admistrativních věcí jsem pro ní vyřizovala právě maily odtud do Prahy. A musím říci, že reakce byla vždy rychlá a milá. Možná pomohlo to, že jsem psala žádost jako dcera z Ameriky, která pomáhá staré mamince v Praze. Ale, když jsem kdysi měla (na novém PC) problém s vypadlou registrací na rajčeti, můj dotaz o pomoc byl také milé do druhého dne vyřízen. Každopádně chápu Dede tvé (a ostatních) rozhořčení a VSV se mi moc líbí 🙂 Též souhlasím s JJ, že zdrobněle to prostě není ono. Pamatujete na film „Kawasakiho růže“ ? Jak tam ten emigrant-výtvarník předčítá, jak skvěle se dá česky nadávat? Až jsem se při výčtu té sprchy nadávek červenala, dobře dvě třetiny z nich jsem v životě neslyšela. A ani jedna nebyla „zdrobnělá“ byly opravdu pěkně peprné 🙂
V práci bohužel hojně potkávám oba případy – jak kandidáty na VSV (to je moc dobrý!), tak spamovače… u nás frčí hromadné adresy. A tudíž cca 10 lidem se neustále sypou naprosto nepodstatné zprávy, pokud možno o věcech, které fakt nepotřebují vědět.
Ryba smrdí vždy od hlavy. Ti nahoře neodpovídají těm níže, ba ani pomyslné autority se neunavují odpovědět. Dokonce ani v nejvyšších státních orgánech – volených, se neunavují odpovědět na interpelace, ba ani nepřijdou, ač jsou za to placeni.Udivil mne i případ, že hodně důležité námitky jednoho státního orgánu , nevzal v potaz další státní orgán v téže obci a nechal tak evidentně způsobit obci a potažmo občanům velkou ekologickou škodu a zátěž do budoucna. Je to prostě hnus velebnosti. Jak se lidé chovají v normální situaci je na podiv a zamyšlení a co budou dělat až přijde opravdu nějaká závažná krize? Třeba ve stylu“ letí k Vám mírové rakety,nemusíte nám odpovídat“. 8)
Dobrý den
Zkoušela jsem, jestli nejsem blokovaná, anžto se můj příspěvek podvakrát nehodil. Ale není takový, že by lidstvo o něco přišlo, když se nezobrazí 😉
MaRi, našla jsem je! Oba sežral antispam, tak jsem jeden vysvobodila (inlove) Díky, žes napsala, že to tu mělo a být a není, mohla jsem ho dohledat 🙂
Udělám druhý pokus (s delším časový odstupem) s příspěvkem:
Člověk by se měl řídit rozumem (a že to dělá málokdy, žeáno)a taky závažností korespondence. Já tedy pošty moc nemám, takže stíhám ukočírovat odpovědi, ale rozumím, že poslat důležitou zprávu do černé díry bez reakce… řekněme nepotěší.
Ale z druhé strany, znáte tento ftípek?
mail č. 1: Zasíláme vám… třeba fejeton od Dede (f)
mail č. 2: Děkujeme vám za zaslání fejetonu.
mail č. 3: Děkujeme vám za poděkování za zaslání fejetonu.
mail č. 4: Děkujeme vám za poděkování za poděkování za zaslání fejetonu.
mail č. 5: Děkujeme vám za poděkování za poděkování za poděkování za zaslání fejetonu.
mail č. 6, 7, 8…
Reagovala jsem už na GB, je to děs!
Nikoliv na GB, ale na FB :))
VSV – tedy Dede, já jsem si o Tobě myslela, že Ty vůbec sprostě mluvit neumíš, a ejhle 😀 .
Ale neboj se, je nás v tom víc, taky mám široký slovník, kterým častuji obrazovku a klávesnici (obvykle doporučuji dotyčnému, aby se objednal na trhací zkoušku 🙂 ). Ale na té obrazovce se pak objeví: Jak jsem Vám již psala včera a předevčírem, odvolávám se na mail, který jsem Vám poslala před třemi dny, a v němž stálo… 🙂 Podle stupně urgentnosti buď zopakuji sedmkrát, anebo zkusím profouknout dráty telefonem, lze-li to. Občas to pomůže.
Jo a s tím vokem – připomnělo mi to historku, kterak starší anglický gentleman bloudil po českých ouřadech, aby si něco zařídil. Nevybíravě ho posílali od čerta k ďáblu a on zůstal neustále zdvořilý až do vyřízení. A potom té poslední a nejprotivnější ouřednici řekl: „Drahá lady, dovoluji si Vám popřát krásný zbytek dne. Ovšem ze všeho nejvíce Vám přeji, aby se vaše lejno změnilo v ježka.“
JJ, ty vrahu, ten ježek mě málem poslal k zemi! (rofl)
(clap)
Dneska nemám moc co napsat. V mé práci bylo komunikace mailem jen maličko, teď píšu občas nějakou objednávku nebo něco soukromého. Tam se odpovědi většinou dočkám.
Snažím se, aby mé sms vždy začínaly „Ahoj“ a končily aspoň „P.“
A z pohledu ve schránce mám vždycky velkou radost. (Ivano, díky, došlo 😉 )
🙂 rádo se stalo
VSV zkratka je báječná! Aby byla srozumitelná i neználkovi, doplnila bych ji VSV vole! To by snad většině došlo, ne?
Mám pocit, že Norové odpovídají a protože mě v komunikaci nic nevytáčí, tak to snad dělají. Ten nepříjemný pocit mám ale směrem do Čech, kde je to jakási zákonitost. Poslední případ je manželovo gymnasijní setkání, kde stárnoucí spolužáky zvěčňoval a bylo jimi vyžádáno fotografiemi se kochat. Těm osmi, kteří měli zájem, je poslal. Kolik si myslíte, že poděkovalo. Jeden. Z těch dalších sedmi nikdo ani pohoršeně nezvolal, díky, ale tak tlustá nejsem!
S uspěchanou dobou se elementární slušnost pomalu vytrácí. Naše škoda!
VSV vole? To mi připomnělo, jak jednou pan Náhlovský rozebíral, že zdrobněliny jsou sice pěkné, ale děsně nepoužitelné pro život. Jak příklad uváděl, že nelze říct: Vykakej si vočičko, bulíčku!
No jasně, to je přímo do života se nehodící! Ale zkuste si říct tu správnou verzi nahlas. To je razance, co?
jj, řvu tu smíchy jak ten tvůj bulíček. Jsi děsný číslo, víš to?Smích kéčí jakýkoli vztek i splín, takže je mi prima.
Jano,
v Norsku se skutečně na maily odpovídá, taky mě to zmlsalo. V UK už to bylo horší a tady je to takové … no jako v Anglii. je to na jiný článek, ale mám pocit, že se tady odpovídání / neodpovídání / oslovení /neoslovení / míra srdečnosti a jiné staly nástroji, jak někteří dávají najevo svůj status.
M.
Dede, víš, je zajímavé, že když neexistovaly počítače (pouze psací stroje, ano já pamatuji tuto dobu – byl to můj pracovní nástroj) tak jsme odpovídali buď písemně normální poštou, nebo pro sdělení, že dopis nám přišel obyčejným telefonem, tzn., že jsme se na ústředně nechali přepojit na meziměsto atd. Možná, že obě strany měly k sobě blíž, než nyní 😛 !
To je tak výstižné! Neodpovídači mě taky vytáčejí. Hodně. Stejně jako některé další věci, které většině lidí z mého okolí připadají normální a mně spíš neslušné až drzé. VSV nepoužívám, ale začnu 😀 Pokud se jedná o mail, na který odpověď fakt potřebuju, obvykle tak týden počkám a pak ho pošlu znovu, pouze v úvodu zmíním něco jako „před časem jsem Vám psala a jelikož mi nepřišla odpověď, nevím, zda mail došel…“ a že ho tedy posílám raději znovu. Podle nálady tento postup opakuji (chuckle) . A když pořád nic, přeposílám to nadřízenému dotyčného člověka. Pak se obvykle věci dají do pohybu 😀
Je to dnes asi běžné, bohužel. Ale pochopení bych proto měl, protože co když je příjemcem někdo, kdo dostává v průměru 150 mailů denně a pokud nezaměstnává na plný úvazek profesionálního odpovídače/odpovídačku*, tak by taky nemusel stihnout jinou práci. Já osobně na maily odpovídám vždy, ale já si to mohu dovolit, protože já jich denně nedostávám plný vagón. Je dobré si v sofware na zpracování pošty nastavit požadavek na potvrzení o přijetí, případně i o přečtení, ale 100% řešení to není, protože odesílání těchto potvrzení má protistrana zpravidla možnost zablokovat.
* – automatické přednastavené odpovědi nic neříkají o tom, zda byl mail řádně přečten a pochopen, takže ty bych používal jen v případě déletrvající nemožnosti dostat se k internetu, aby odesilatel věděl, že se jeho mailem v dohledné době nebudu zabývat.
Požiadavku o potvrdení prijatia a prečítaní mám nastavenú a aj toto dosť často príjemcov prezradí. Toť nedávno niečo nutne muselo byť dodané do 6.10. a potvrdenie o otvorení mailu na počítači príjemcu mi prišlo z 8.10. … (shake)
Km, zatím jsem „zdvořilá“ a v mailu to nastavené nemám. Možná proto, abych nezjistila totéž, co právě zmiňuješ 😛
Alasdaire, pokud má někdo vyřídit denně kolem 150 mailů a ještě k tomu na něčem pracovat, tak je v takové organizaci něco špatně 🙂
Ony se pracovní maily obvykle dělí podle toho, co s nimi má příjemce dělat. Někdy je to jen oznámení o oznámení (přeposíláné informace různé relevance, strašný mor, když kopie vznikají tak snadno:)), informační maily, které je třeba zaregistrovat (termíny schůzek budoucích apod) a skutečně pracovní maily, tedy maily které musíš opravdu vyřídit, na jejich základě vzniká práce, abych tak řekla 🙂
To, co bych chtěla já, je obvykle aspoň to potvrzení, že zpráva došla. Tedy pošlu-li vyžádaný fejeton, očekávala bych zpátky aspoň dvě slova: Mám, díky.
Neočekávám, že se tím mailem hned bude někdo zabývat, tedy nečekám mail typu: Děkujeme za fejeton, téma je zajímavé, druhý odstavec poněkud slabší, ale pointa se vám povedla“ což by naznačovalo, že se někdo mojí prací už zabýval a tedy sebralo mu to nějaký čas.
(I když, mezi námi, bylo by fajn dostat občas takový mail!:))
Pokud píšu o automatizaci, tak tím nemyslím automatickou odpověď v nepřítomnosti (tu taky používám, právě proto, aby ti, který hned neodpovím, věděli proč), ale v e-mailové klientu nastavenou odpověď (může se to třeba zavést jako „Podpis3“, kde bude třeba jen ono: „Díky, mám to“ nebo „Děkujeme, ale nemáme zájem.“ (to třeba pro ty uchazeče o zaměstnání)
To nám na VŠ říkali, neodpovídejte Děkuji nebo OK apod., zbytečně to zabírá místo
Hm, jak komu.
Asi záleží na tom, jaký typ e-mailů posíláš a kam. Já patřím do ranku, o kterém píše 814151 – posílám vnitropodnikově, takže odpovědi příjemce, že mail dostal, jsou pro mě balast.
Já naopak řeším to, že dostávám i to, co nechci – takže mě zas vytáčí lidi, co jak ovce dávají „odpovědět všem“.
No právě. A ještě, pošli to pro jistotu i tamtomu, sice to nepotřebuje, ale …
300 mailů denně, žádná míra.
To nejde přečíst. Když den vynecháš, už to nejde ani roztřídit :/
Ve větších firmách je to snad standard
No právě, odpovědět všem by mělo mít trojnásobnou ochranu než jej někdo použije. Stejně tak, když řeším problém a pošlu řešení, tak už neočekávám nějaké poděkování nebo cosi napzpět, to je celkem zbytečnost. Spíš se leknu, když mi přijde odpověď, protože to znamená, že to úplně v pořádku není
Dobré ráno DEDE, na pracovní e-maily odpovídám hned a funguje to i zpět.
Na soukromé e-maily se většinou odpovědi dočkám.
Já prostě e-maily beru jako dopis. S oslovením a podpisem.
Toto je z jiného soudku, ale s tématem to také souvisí.
Už cca 5 let zase posílám vánoční pohlednice poštou. Tento zvyk jsem v dětství milovala a vzpomínám, jak jsem se těšila, jaký pohled vyndám ze schránky.
Myslím si, že tím vyjadřuju, že mi na příjemci záleží. Když si dám práci s výběrem pohlednice, napíšu jí a odešlu poštou.
Na cca 15 pohledů, které odešlu, dostanu nanejvýš 3 zpátky.
Myslím, že je škoda. Byl to pěkný zvyk.
Ale nevzdám to.
ahoj Míšo,
vidíš,my nikdy s posíláním vánočních pohlednic a pohlednic k svátkům a narozeninám nepřestaly….mamka nesnáší sms přání a důrazně to tak všem sdělila..takže když jí někdo 2 roky po sobě nepošle pohled alespoň k vánocům, vyřadí ho z adresáře…posílám jí pohledy z každého výletu a z dovolené…sice na mne občas lidi koukají jak na cvoka, ale mě to baví a pak,mamka má všechny pohledy, co jsem jí kdy poslala, schované….
a vánoční si posílá na Boží dar a velikonoční do Kraslic, kvůli razítku (h)
Míšo, k těm pohledům – teoreticky mám stejný pocit, jako ty. Pak ale běží čas, já i ty pohledy mám (platím si ty, co přijdou z UMÚNu), ale co s tím, když zjistím, že nejsou odeslané pět dní před Vánocema? Tak zase pošlu mail nebo sms (blush) To ale není chyba těch pohlednic, samozřejmě! 🙂
Některým členům rodiny taky posílám pohlednice. Sice mě dokáže k smrti vyděsit, že jsou za týden Vánoce a já nemám pohlednice ani známky (to je před svátky nedostatkový artikl, nechápu to hlavně u těch známek), ale nakonec je vždycky pošlu. I kdyby na poslední chvíli.
A z výletů posílám pohlednice hlavně babičce a tchýni. Tchýně žije sama a pohlednice ji potěší. Babička je velmi, velmi stará a žije v domově pro seniory. Tam se pohlednice z výletu rovná získání truhly s pokladem, protože to sociální pracovnice nesou veřejně po chodbě a všichni to vědí 🙂
Matyldo, to s tou babičkou… to je moc pěkný (inlove) Doufám, že výletujete zodpovědně a často! 🙂
Ale jo, z dovolené jsem schopna jí poslat ty pohlednice tři, pokud putujeme. Jen je to chvilková radost, když se vrátím, už si nepamatuje, že nějakou dostala, jen od personálu vím, že v tu chvíli měla radost…
Stejně se ta radost počítá.
Taky jsem posílala, dokud bylo komu (h)
Hmmm, vadí mi to. A snažím se to nedělat. Ale občas se stane, no. Ale znám experty, kteří zásadně neodpovídají a dost mě tím vytáčí.
Já jsem naprosto děsná konzerva, takže tohle mne dohání k šílenství. Zrovna včera jsem odpovídala na dost zásadní mail a doufala jsem , že se dočkám nějaké odezvy….
VSV je super skratka a s dovolením ju budem používať a šíriť. Stretávam sa s týmto v obidvoch prácach, v dennej aj živnostníckej. To vždy niečo tak, ale tak strašne ponáhľa že včera bolo neskoro a zákazníci alebo šéfstvo ma naháňajú ako zdutú kozu a keď to dám presne podľa požiadaviek dokopy, tak nielenže je to bez potvrdenia prijatia alebo nedajbože poďakovania (čo by som ešte nechcela) ale dosť často zistím, že na to potom nikto nesiahol celé mesiace, neprečítal si pokyny (ľudia pokyny zásadne nečítajú, ani na niečo čo si za vlastné peniaze kúpili), diví sa, že mu to nejde a že nečinnosťou prišiel o ročnú záruku s podporou … Preto ako som už písala, už som nasertívna a riadim sa heslom, že aj zajtra je deň. Obvykle nič nie je také horúce, ako sa to prezentuje a horí to len preto, že to niekto nechal na poslednú chvíľu. A k tým pozvánkam na pracovný pohovor ma napadla jedna príhoda. Ešte kým sa mame choroba nevrátila, skúšala som si posielať životopisy všelikam, aj do jedného veľkého podniku v našom meste, ktorý má online systém, kde sa dá životopis načítať a oni sa možno raz ozvú. Prihlasovanie do toho systému bolo tak zložité a heslo malo toľko pravidiel (musí byť najmenej N písmen, musí byť aj číslo aj neviem aké znaky) že som si ako heslo nakoniec dala niečo ako „achprebohadajteužpokoj“ s číslami a hviezdičkami okolo. Neviem, či kvôli tomu, ale na ten pohovor ma zavolali 🙂 (ale samozrejme nezobrali, vraj som prekvalifikovaná, to je asi newspeak pre „stará“ …)
Ano, mám obdobné zkušenosti a obdobně mě hnětou… (devil)
Milá Dede,
naprosto stejnou a VSV na ty jejich maily někdy i křičím 😀
PS: a nejlepší jsou ty od šéfa, kterej mi odpovídá na květnovej mail v říjnu a ještě mi v něm vyčte, že to není hotový..to pak jen ze systému vyjedu fakturu a tu mu přepošlu..čímž on zjistí, že vyřízeno, ale na něj už mi neodpoví.. (headbang)
To je vážný adept na titul VSV.(chuckle)