Tak jaký čaj byste si dali nejradši? Černý, zelený, bílý, ovocný, z čerstvé máty, meduňky nebo zázvoru… A co takhle černý s mlékem?:))
Už slyším to klasické české odmítnutí: „Blé, čaj s mlíkem! Děkuju, nechci!“ A hned poznám další oběť šedavé břečky, která bývala ve školních jídelnách za čaj s mlékem vydávána.
Popravdě než jsme se odstěhovali do Anglie, byl můj názor na čaj s mlékem stejný. Jenže pak zakotvíte v Hobitíně a tak nějak nenápadně propadnete něčemu, co je zřejmě kolektivní psychóza a zjistíte, že čaj s mlékem se dá nejen pít, ale že si na něm můžete i pochutnat:))
Čaj s mlékem v mém snídaňovém hrnečku
Má to samozřejmě dvě základní podmínky – dobrý silný černý čaj a čerstvé plnotučné mléko. Tedy, abych byla upřímná, jak měsíce jsou, tak zjistíte, že pijete čaj s mlékem vlastně všude, dokonce i na charitativních akcích, kde celkem oprávněně pochybujete o kvalitě čaje i mléka.
Jenže jak říkám – kolektivní psychóza nebo genius loci funguje a vám to už vůbec nepřijde. A když k vám přijde návštěva, tak se automaticky zeptáte: „Dáte si čaj?“, ačkoliv u nás doma jako první obvykle nabízíte kávu.
Tedy sama za sebe musím říct, že mi čaj, ať už s mlékem, nebo bez něj, nikdy nenahradí kávu – jsem holt za ty roky poctivé konzumace na kávě závislá, takže v Anglii jsem prostě pila oboje.
Můj oblíbený šálek na čaj s konvičkou na mléko (fine china, England, cca 1950)
A přiznám se, že dát si někde afternoon tea byl požitek. Konvice dobrého čaje, mléko, scones (něco jako bochánky), výborný džem a k tomu clotted cream, což je smetana napůl přerostlá v máslo:)). Podáváno s drobnými lokálními rozdíly, které cizinec jen těžko rozeznává.
A jak si dělám černý čaj doma? To záleží na tom, k čemu, kdy a jak ho budu pít. Pokud přijde návštěva a dělám čaj tak, abych si ho společensky užila, piju ho jen tak, holý a vychutnávám si ho po malých šálcích. Pokud stoluju s Angličanem, dám si i mléko:))
Pokud je to čaj, který mě má jen zahřát nebo ho piju ke snídani, tak si ho dělám do hrnku a piju ho citrónem. Pokud mě má kromě zahřátí i potěšit, připravím si ho do anglické domečkové konvice a piju ho z anglického domečkového hrnku. Bez cukru.
Domečkový hrníček a domečková konvička
(Hrnek je nový (Danoon), konvička z blešáku v Edenbridge:))
Pokud to má být čaj zahřívací a popravdě záchranný, tedy chystaný především na celodenní tréninky za chladného počasí, tak ho dávám do termosky, silný, s citrónem a s cukrem nebo s medem. Piju ho z víčka od termosky a většinou si ho užiju víc, než kdykoliv jindy:))
A tak se dnes ptám? Jak pijete svůj černý čaj vy? Tedy vlastně… pijete černý čaj? Máte rádi černý čaj ovoněný různými příchutěmi – třeba bergamotem? Máte oblíbené hrníčky a šálky? Podle jakého hlediska volíte ten pravý – pro danou chvilku? Pojďme se dnes věnovat černému čaji…
Odpolední čaj podávaný v jednom osamoceném cornwallském mlýně…:)) Čaj, scones, džem a clotted cream (smetana vypadající jako máslo)
PS: Přidávám jeden z receptů recept na anglické scones (8 ks):
2 hrnky hladké mouky
4 čajové lžičky prášku do pečiva – podle mě dva sáčky?
½ čajové lžičky soli
4 polévkové lžíce másla v pokojové teplotě
1 lehce rozšlehané vejce + trošku mléka, které vejce v hrnku doplní do ¾ objemu hrnku
1 vejce zvlášť
Postup:
Smíchejte v míse mouku, prášek do pečiva a sůl
Přidejte máslo a smíchejte do podoby drobenky
Smíchejte v hrnečku mléko s vejcem a přilejte do těsta. Míchejte, dokud nedostanete hladké těsto, které se není moc mokré a moc se nelepí (Jamie Oliver říká, že se s tím netřeba patlat, čím dřív bude těsto hotové, tím lépe pro scones – a ještě by dal před dalším zpracováním přikryté pomoučené těsto na 15 minut do ledničky odpočnout:))
Dejte těsto na pomoučený vál a uplácejte do placky vysoké cca 2-3 cm vysoké a vykrojte scones – průměr je cca 6 cm. Dejte je na plech pokrytý pečícím papírem. Povrch potřete rozšlehaným vejcem, jiné recepty připouštějí i trošku mléka nebo rozpuštěného másla.
Pečte v předehřáté troubě na 200 stupňů (plyn – 6) dokud nejsou zlatavé, což je cca po 12-15 minutách.
Podávejte horké s dobrým džemem a smetanou.
Nespalte si pusu!:))
Vychytávky od Jamieho: do těsta můžete přidat nadrobno nakrájené sušené plody, které předem namočíte do pomerančového džusu. U nás by nejspíš skončily v rumu:))
Do těsta můžete přidat trochu třtinového cukru
Rada od Jamieho na závěr: pokud je toho těsta pro vás na jednou moc, lze bochánky syrového těsta zmrazit a dát péct jindy, až na vás zase přijde chuť, Jen se samozřejmě pečou déle, cca 25 minut, a jen při 180 stupních (plyn – 4).
Rovnou přiznávám, že jsem sama scones nepekla. Když už jsem je měla mít, šla jsem na na kompletní originální anglický odpolední čaj do doporučené čajovny či kavárny. Ano, scones se dokonale hodí i kávě:))
Hm, ale možná že to tentokrát zkusím!
Zdroj:
1: http://www.food.com/recipe/real-english-scones-138760
2: http://www.jamieoliver.com/recipes/fruit-recipes/crumbliest-scones/#TM5ViXsj2D95Mh9m.97
Ahoj všem, přeju hezkej nedělní večer a podávám hlášení. Upekla jsem scones a když odečtu jistou míru nejistoty, která proces zpomalovala, tak výsledek byl perfektní!
Nazvala bych to za málo peněz hodně muziky. Příprava je jednoduchá, nenáročná na suroviny a když se to fakt podává čerstvé, tak to nemá chybu. A je to hned hotové. Já jsem si protáhla přípravu tím, že jsem dala to těsto podle Jamieho Olivera odpočnout na 15 minut do lednice a nelitovala jsem – dalo se s ním líp zacházet.
Jen celkově mi ty moje přišly méně tuhé, než ty anglické – ale zase jsme je jedli hned, jakmile nehrozilo, že si na nich upečeme jazyk 😛 Zbyly dva, tak je nechám chvíli postát a uvidím, jestli ta tuhost prostě není daná tím, že to není servírované okamžitě po vytažení z trouby 🙂
Takže shrnuto – skvělej recept pro líné kuchařky mající doma domácí (nebo koupenou dobrou:)) marmeládu (džem:))
Jo a prášek do pečiva jsem dala jeden a naprosto to stačilo! Díky Wendulko, za přepočet 🙂
jsi šikovná dede, já jsem je nikdy nepekla. i když občas dělám takovou slanou verzi, nedává se tam cukr ale strouhaný cheddar.
ten přepočet je snadný, nevím jestli asi opakuju něco, co všichni ví, ale když se v amerických (a občas anglických) receptech udávají množství na hrnky, lžíce a lžičky, tak to není jenom tak náhodné množství co se vejde do náhodného hrnku. na objem je hrnek 200 ml, lžíce 10 ml, lžička 5 ml. hrnek mouky je 125 gramů.
Blahopřeju. A koukám, že ten recept, co používám a co jsem tu včera psala, přesně odpovídá přepočtu z toho hrnkového (250 g mouky). Však je to jednoduché a moc dobré.
Pred chvíľou som niekde videla,že v Česku má sviatok Andrej.Ak je to pravda,tak Andy slaví a ja sa pripájam s prianím všetkeho naj naj./ Len ma prekvapuje,že som sama,tak neviem…./
Máš pravdu, Verenko- když to zmizelo z titulků Dedeníku, tak na svátky zapomínám 🙂
Andy, všechno nejlepší!
Připojuji se k blahopřání! Andy, krásný svátek a hodně zdraví a pohody (f)
OT Inspirovaná nedávným článkem o dýních jsem dnes konečně zaexperimentovala. Vepřové řízky jsem nakrájela na takové uměřené medailonky, potřela maďarskou paprikovou pastou a naskládala do skleněné zapékací mísy. Bohatě jsem je zasypala cibulí, rajčaty a čtvrtkolečky máslové dýně, osolila, opepřila, rozmáčkla na to česnek a pro vůni posypala troškou garam masala. Zakapala olejem a citronovou šťávou, podlila a šoupla do trouby. Když to začalo probublávat (a vonět), přidala jsem trochu rajského protlaku (ne moc, aby mi nevznikla rajská omáčka, jen trochu, abych posílila ten rajčatový prvek). Když to bylo hotové, zakydla jsem to kysanou smetanou a ještě dala na chvíli do trouby. Vznikla opravdu pochoutka 🙂 . Tak moc děkuji za inspiraci a jsem ráda, že jsem objevila další možnosti. Zbyla mi ještě asi půlka té máslové dýně, tak musím vymyslet, jak ji v příštích dnech zužitkuji.
Tapuz, to zní úžasně! Fotodokumentaci náhodou nemáš?
Jen to není zatím pro mě, naštvala jsem si žaludek, tak se držím s jídlem spíš dietně (s výjimkou scones – ale tam jsem si dala na marmeládu jen maličko zakysanky, tak to prošlo 😛 )
Fotodokumentaci bohužel nemám, ale bylo to celé takové pěkně do oranžova. Bylo to nasládlé, ale já mám kombinaci chuti masa (zvlášť vepřového) se sladkým ráda. Prostě dobré. Dělala jsem k tomu rýži, ale šly by k tomu krásně i opečené brambory, bramborové krokety apod.
Jestli to dobře chápu, pekla jsi scones? A patrně se podařily. Tak to je fajn.
Jo a já měla moc ráda jasmínový čaj, sypaný čaj s jasmínovými lístky. Byla jsem z něj vždycinky trochu „high“. 😉 😀
A co takový čaj s „varenije“ jako se dělá v Rusku? Varenije se zaváří v létě s různého ovoce. Taková jakási hrubá marmeláda z kousků ovoce. To jsem ochutnala u tety. Moje sestřenice měla v Rusku přátele a už jako malá holka tam v létě jezdívala na jejich daču. Varenije si odtamtud přivezla. (coffee)
Našla jsem jen tohle: obec Rataj, pozvání na Ratajské zavařování.
Tam píší o rebarborové marmeládě se zázvorem a pomerančem, ruském varenije, kterým se sladí čaj.
To varenije které jsem v čaji ochutnávala ale nebylo z rebarbory, spíš z lesních plodů. 🙂
Báječné varenije k čaji jsem ochutnala v Rusku na Kavkaze, kde se pěstuje čaj. Dodnes úplně s jistotou nevím, z čeho to vlastně bylo. Šlo o malé podlouhlé červené peckovice. Později jsem si pytel těchto plodů koupila v tržnici v Jerevanu a doma jsem z toho udělala zavařeninu. Blížilo se to tomu kavkazskému. Řekla bych, že to byl patrně rakytník, nebo možná dřišťál, ale to není moc pravděpodobné.
rakytník je oranžový, když přejde mrazem tak zesvětlá. Spíš to byl dříšťál nebo něco podobného. Klikva roste asi na severu, tak nevím
Klikva to určitě nebyla, i když v Rusku se pěstuje a hojně se konzumuje. Klikva je brusnice, je příbuzná brusinkám a borůvkám. Ale tohle byly peckovice, velké asi jako menší třešně, ale ne kulaté, nýbrž podlouhlé. A červené. Pořád si myslím, že to byla nějaká odrůda rakytníku. Dřišťál totiž, myslím, nemá pecku, a tohle pecky mělo.
No, je to jedno, hlavně že to bylo dobré.
Dřišťál – tedy jeho plod dřínka – má pecky – podlouhlé a lehce zašpičatělé. A sám o sobě je kyselý (aspoň co si pamatuju z dětství, už jsem ho roky nejedla).
Dřišťál je něco jiného. Je to trnitý keř. Plody sice vypadají podobně, ale nemají pecku, jsou v nich drobnější semínka. Něco jako mahonie.
Pepo, já se spletla – myslela jsem samosebou dřín (a proto ten plod dřinka).
😀 😀 ID Kyselé to tedy bylo, pobralo to spoustu cukru. Nikdy jsem tu dřín neviděla, ale na Moravě možná roste spíš, je tam tepleji.
Jj, mám ho na zahradě několik keřů vypěstovaných z pecek sebraných v Olomouci v parku. A loni jsme koupili dva chcípáčky „velkoplodých“. Vařila jsem z toho loni marmeládu, špica, ale ta práce 😉 . Ty plané jsou velké asi jako pecka z velkých oliv, uvniř pecka, takže rozvařit, přepasírovat, svařit s cukrem 1:1, želírovalo to samo.
Ivo, já jsem spletla dříšťál s dřínem, rakytník rozhodně nemá pecky, zatím si stojím a je oranžový
Na některých místech v Čechách taky roste docela slušně – v Krasu jsem viděla souvislé porosty a běžný je třeba ve vltavském údolí pod pražskou ZOO. Kvete velmi brzy zjara takovými žlutozelenými květy a podle nich se dá nejsnáz najít i na velkou vzdálenost, protože tou dobou jsou ještě všechny ostatní rostliny holé.
Tapuz, to asi byly dřínky: http://www.ireceptar.cz/zahrada/okrasna-zahrada/drin-je-ker-krasny-i-uzitecny-pestovani-sklizen-a-zpracovani-drinek/
Ivo, asi jo! Díky moc. Po letech mám rozluštěnou jednu záhadu. Ty syrové, co jsem si koupila domů, vypadaly přesně jako ta poslední fotka. A bylo to moc dobré 😀 .
Tady jsem to nikdy neviděla, ale jak to tak vypadá, asi je tu lidé ojediněle pěstují také.
Ivo, díky za poučení – hledám dřevinu pro další kousek živého plotu uvnitř zahrady, tak tady by se mohl dřín dobře uplatnit 🙂
Vidíš, Velká kočko, zase další věc, o které slyším poprvé! Jak dobře, že se tu klábosí 🙂
A zkusili jste někdy sypaný roibos s kandovaným zázvorem? Pěkně do konvičky přelít silný nálev roibosu a pod ním zapálený kalíšek svíčky a dolívat si do hrnečku a napichovátkem vyjídat ten zázvor, který se teplem svíčky přenáší do čaje, hlavně ta pálivá sladkost…skvělý pití… Veliká dobrota…zažene to rýmu,červiky a ty nádherný odlesky od svíčky, když snahřívá a osvětluje tu podzinmí barvu čaje…
Jj.
Kandovaný zázvor a také čerstvý je v čaji skvělý.
Já ráda jakékoliv drobně posekané kandované ovoce zalité horkým čajem.
Čitam si Vaše čajové príspevky a ani som sa nechcela zapojiť,pretože jasne vidím,že som čajový barbar.Ani neviem,aký čaj zvyknem piť.Vyberám si ho podľa krabičky a obrazku na nej.Čaj je pre mňa synonymum choroby.Ale mám aj takých kamaratov,čo dodržujú taký nejaký čajový rituál.Pekný porcelán,čajová súprava,dobrý čaj/asi/,zlatistá farba,hudba,príjemná atmosféra.To mám rada,ale doma to je veľká šálka,nejaký aspirín a čaj.Hovorím,barbar.
Dede, jak to víš, že jsem opět začala pít čaj s mlékem, že o něm zrivna povídáš??? Poslední týdny jsem začala na čaji s mlékem a krapítkem třinového cukru nebo malou lžičkou medu – ulítávat. Kdysi ještě jako malá, jsem ráda pila čaj s mlékem, ale jak jsem dorůstala, tuhle dobrotu trumfla káva. Ale dnes už si dělám kávu jenom jako ranního vyprošťováka, abych se probudila a odpoledne piju čaj s mlékem. Tak jako můj muž, kterému káva přestala chutnat, protože mu nedělá dobře na žaludek. Čaj s mlékem mu dělá dobře.
Alex, Jiřího pohnutky zrovna teď naprosto chápu, taky mě bolí žaludek 😛 Jenže mám potíž, že ani silný čaj mi nenahradí „smrťáka“ kafe. Tak mám dojem, že zase na chvíli skončím s redbullem! (wasntme)
Mimochodem kdysi na Slovensku jsem si chtěla ze zvědavosti objednat tatranský čaj – jako abych zjistila, co to je. No, byl to obyčejný černý čaj, ale štědře ochucený slivovicí:)) Neodolatelná kombinace, pokud po jeho konzumaci mohl člověk (no dobrá, minimálně já:)) ulehnout a spát 😛
Černý čaj, s citronem a s medem, užívám jako lék při nachlazení. Nebo si občas udělám nějaký dobrý černý, třeba Basilur, tam je bonusem krásná kovová krabice. Čaj s mlékem nepiju nikdy. (shake)
Ráno si vařím ovocný čaj do půllitrového hrnku, střídám různé příchutě. Pak dopoledne jedno kafe, odpoledne druhé kafe a večer čaj bylinkový, na dobré usnutí. 🙂 Fenyklový, meduňkový, různé směsi od Grešíka nebo čaje Mandala. To už je takový můj rituál. Můj muž zase vaří zásadně zelený, do konvice, osladí mohutně medem a popíjí celý den.
Ahoj Hančo (wave)
Basildur v krásných krabicích ráda kupuju jako dárek, po kterém se netloustně:)) Nejlepší krabici dostala před časem Ania – byla točivá a hrací, takže ji miluje především Patrik 😀
Zelený čaj si ráda dám, ale jen velmi občas. Z nějakého důvodu mi nedělá dobře (motá se mi po něm hlava), takže pít ho celý den, tak se spolehlivě zahluším 🙂
zelený čaj snižuje tlak, takže pokud máš nízký, není se čemu divit
Aha, tak to je ono. Já to jeden čas dopracovala tak daleko, že jsem si nemohla dát na topinky česnek, nebo si dát česnek na okurky – česnek mi snížil tlak natolik, že jsem musela ulehnout na zem a dát si nohy na gauč 😛 Martin to komentoval tak, že ať to klidně jím, ale zapíjím to slivovicí! 🙂
jak komu ….
možná záleží, jestli máš obecně tlak nízký, nebo vysoký, na který bereš léky – jsem četla, že blokuje jejich účinek
Já bych měla zelený čaj ráda ale také mi nedělá moc dobře. Jsem po něm taková, no, na gaučink a ležink. Čaj s mlékem a třtinovým cukrem mám ráda už od mala /jenže tenkrát nebyl cukr třtinový ale jen obyč./ Nikdo mi ho nemohl znechutit protože jsme ve škole nic nedostávali.
Basilur je mimo jiné skvělý v tom, že většinu čajů dělá pytlíkových i sypaných. Takže člověk může otestovat a pak zainvestovat.
Mívala jsem ráda čaj ochucený bergamotem a čaj s mlékem jsme pili také. Pak jsem objevila čaje zelené a zatím se jich držím.
Bylinkové čaje jsou funkční, to je jasné, ovocné … přetrpím, když není jiné volby, černé s ovocnou „příchutí“ nesnáším, fakt.
Tak s nesnášenlivostí černého čaje s ovocnou příchutí se připojím 🙂 Když jsme se přestěhovali do Norska, nebyli jsme s to vůbec žádný čistě ovocný čaj najít, vždy to byly jen ty černé ochucené – a to nám fakt nechutnalo. Protože to nebyla ani ryba ani rak 😛
jak jsou ti lidé různé – mně nechutnají zas ovocné, ten obecný základ ovocných čajů ibišek/jablko/šípek se mi zdá kyselý. Ale mám ráda černý s třešňovou nebo malinovou příchutí. Ta příchuť je stejně chemická v obou případech. 😀
Určitě je chemická. Ale v černém čaji mi doslova „trhá žíly“.
V ovocném je různých blivajzů spousta, ale nade vše převládá kyselina citronová a to už si můžu rovnou nalít fantu. A z citrusových čajů se ještě navíc, poslední dobou, drbu 🙁
Dede, máš hezké hrnečky i konvičku ! Za života v Anglii, jsem si na čaj zvykla, přesně, jak popisuješ – tam se s ním vstává i uléhá a ještě nějaký den šálek mezi tím. V Anglii jsem žila hned po svatbě, takže jsem na kafi ještě nebyla tak zásivlá jako teď, vlastně jsme ho pili jen odpoledne – turka k nějakému zákusuku, nebo samotného. K snídani byl čaj, nebo kakao. Tak mě pití čaje nepřišlo nijak zvláštní (ani to s mlékem), jen na jeho sílu jsem si musela zvyknout a pak si ji zamilovala. Postupem let (už mimo Anglii) jsem pravidelnému pití čaje odvykla, nejrychleji právě tomu s mlékem. Dnes už se ráno bez kávy prostě pořádně „nenastartuju“:) Ale na čaj jsem nezanevřela, pijeme ho hlavně v zimě, kolikrát místo odpoledního turka. To udělám hodně silný, černý čaj (bez příchutí) do konvice, kam vymačkám i celý citron (chutná a prohřeje). No a večer si k TV uvařím – také většinou v zimě – třeba heřmánkový, řebříčkový, nebo šípkový (a vlastních šípků) čaj – sladím jen ten šípkový. Ovocným přichutím v čaji jsem nikdy nepřišla na chuť, možná proto, připadají mi trpké.
V době mládí, kdy jsem zimu probruslila na kluzišti blízko domu, se prodával čaj (snad tenkrát za desetník!). Asi to byla především obarvená voda, ale „čaj“ byl horký, sladký,prohřál zkřehlé tělo, uhasil žízeň a tak vzpomínky jsou že „čaj byl dobrý“ 🙂
Maričko, jako ty vzpomínáš na čaj na kluzištích, tak já na čaje na horských boudách po lyžování. Z hlediska kvality čaje to nikdy nebyla žádný zázrak, ale byl silný a sladký a s citrónem a byla to v tu chvíli mana nebeská 🙂
Jinak jsem ráda, že na tebe taky Anglie takhle čajově působila – a že to vyprchalo. Asi to fakt bude tím čajovým geniem loci (chuckle)
Ještě jsem chtěla říct, že je zajímavé, jak tady zmiňujete, že jste mívali čaj s mlékem ve školních jídelnách. To jsem nikdy nezažila, přestože jsem celou základku i celý gympl do jídelny chodila. K pití jsme tam mívali cosi, řekla bych, že to byl „čaj“ dělaný z „čajolínu“ – to byl takový hnědý sladký sirup, který se naředil horkou vodou, a měl z toho být slazený čaj. Chutnalo to všelijak, jen ne jako čaj, a bylo to taky hnusné. Ale čaj s mlékem jsme nikdy neměli. (V pondělí, kdy bývaly bezmasé dny, jsme na základce mívali vlažné sladké kakao – huuuu (devil) .)
Já jsme jako dítě milovala tzv Espreso čaj- byl to sirup, který s ezalil horkou vodou. bylo to sladké, bylo to hned a mělo to vůni rumové tresti nebo tak něčeho. V dospělosti jsem si ho občas koupila, ale už to nějak nebylo ono 🙂
Jo! Espresso Tea jsem měla ráda teplej i studenej 🙂 Ale je to už strašně dávno, kdy jsem ho měla naposledy
Tak to já zase espreso tea nenáviděla.
To su zas já :O
Ahoj 🙂 ty… (wave)
Jo, to máš pravdu, vonělo to po rumu. A prodávalo se to ve stejné láhvi, jako Jar 😀 . Odstřihnul se zobáček.
Čaj ovocný nemusím, ale kvalitnimu sypanému neodolám.
A černý s mlékem a špetkou cukru je výborný.
A ráda kombinuji silný černý čaj se sušeným nebo kandovaným ovocem. Vyjídat pak lžičkou z konvice nabobtnalé ovoce mi moc chutná.
Mám ráda čaj s medem i s karamelovým cukrem.
Nezapomenutelný zážitek pro mě byla pidikáva v Albánii. Ještě v bolševických časech. Šílený dryják odpovídající popisu Ygy. Ale dlouho jsem lepší nepila.
Turecká z džezvy je vynikající.
Opravdový kafař by si instantní nikdy nedal.
Karolíno, nenapadlo by mě kombinovat čas se sušeným nebo kandovaným ovocem, ale zní to zajímavě – asi to vyzkouším:))
S pidikávou mám problém – chutná mi, to jo, hlavně je silná. Ale kde je požitek z dlouhého popíjení? Nikde 😛 A já mám právě to pomalé popíjení kávy moc ráda 🙂
Venku je velmi nevlídno, poprchá,fouká vítr, psi jsou spokojení, nadlábnutí a já mám před sebou černý čaj s mlékem, neodolala jsem dnešnímu vábení.
Mám ráda různé čaje ale piju i Rooibos, velmi mi chutná.
Mám také moc ráda čaj s medem. Dnešní téma se hodí k současnému počasí asi právě začíná ta horší část podzimu ale zase když máme dobrý čaj…. 🙂
Jenny, jsi můj člověk,protože já žádný jiný čaj , nežli roibos nepiju.Ale nesladím ani nemeduju ho. nejraději popíjím ten ze sypaného, nikoli zn pytlíčků.Roibos je taky výhodný tím, že se mi ani v teplém počasí na zahradě nezkazí, když je v e skleněné láhvi. Černý čaj neoblibuji a zelený kvůli warfarinu pít nemohu,protože při větším vypitém množství snižuje hodnotu INR.A čaj s mékem nesnáším, což je následek školního stravování . na mléku jsem sice vyrostla, ale tzv. čaj s mlékem do mne nikdo nikdy nedokázal dostat.
Jinak lidičky, s radostí ohlašuju, že tady zas celé odpoledne intenzivně zahradnicky lilo,takže jsem navečer nakvačila do zahrádky a okopávala a okopávala, aby se ta drahocenná vláha nevypařila.Když jsem odcházela domů, začalo opět drobně pršet. U nás jistě cca během příštího týdne a aspoň někde houby růst začnou.
Dede, čajovým článkem jsi mě dnes moc potěšila. Já piju výhradně a jenom černý čaj. Aby mi náhodou něco neušlo, tak jsem samozřejmě vyzkoušela i všechno ostatní, tedy zelený, ovocný, rooibos, různé bylinkové. No, výsledek je ten, že i nadále piju pouze černý. Vypiju ho hodně. Den začínám i končím čajem (většinou po obědě si dám i jedno kafe, ale jinak kávu moc nevyhledávám). Čaj ovoněný bergamotem (earl grey) mám mimořádně ráda. Chutná mi i černý čaj ovoněný pomerančovou nebo citronovou kůrou, mangem nebo karamelem. Ať už piju čistý černý nebo ovoněný, vždycky jen bez mléka. Na čaji s mlékem si, slušně řečeno, ani trochu nepochutnám. Výjimkou je dátá masala, tedy čaj, který se přímo s mlékem vaří, a do kterého se dává silně aromatická směs koření a cukr. Ten mi moc chutná, ale to už je zase jiná kapitola, od chuti, kterou očekáváme, když se řekne čaj, se tenhle nápoj už dost výrazně liší.
Scones peču docela často už dlouhá léta, jen je nejím horké. A místo koleček krájím z těsta trojúhelníky (víceméně z lenosti, nemám tak žádné odkrojky a mám to hotové napoprvé). Je to vynikající věc.
Milá Tapuz, a jak pečeš scones? 🙂 My jsme se dnes toulali údolím Metuje, šli jsme z Nového Města do Pekla a zpátky, takže jsem jen denes večer vařila na zítra a zítra tedy zkusím péct. Pokud bys měla nějakou praktickou radu, tak sem s ní 🙂
Jinak čaj ovoněný karamelam neznám. Z těch ovoněných mám ráda Ahmad s bergamotem, jiný nemívám. 🙂
Scones peču podle receptu, který jsem před lety sebrala snad v nějakém časopise, už ani nevím. Jen si pamatuji, že tam bylo napsáno, že je to skotské pečivo k čaji. Recept je prakticky stejný, jako ten první, co jsi dala do článku – 250 g hladké mouky, prášek do pečiva, sůl, 75 g tuku, 6 lžic mléka, jedno vejce plus jedno další vejce na potření. Z těsta vyválím tlustou placku, rádýlkem ji rozkrájím na trojúhelníky, nasázím na plech (nevymazávám, používám silikonovou podložku), potřu vejcem, na ozdobu obvykle lehce posypu lněným semínkem nebo mákem (je to vážně jen na ozdobu) a dám péct na 200 stupňů. Budík nastavím na 15 minut, to je bezpečné. Pak už to sleduju, někdy je hned vyndavám, někdy ještě chvíli nechám. Nějaké praktické rady ani nemám, je to celkem jednoduchá věc. K množství prášku do pečiva přistupuji „tvůrčím způsobem“, dávám ho prostě dost, ale zase ne moc (na tohle množství cca jeden pytlík, ale fakt je, že je nemívám tak vysoké, jako na fotkách. Tak příště možná zkusím víc.) Tak jak já s tím mám zkušenost, těsto zůstává při pečení dost bledé, i když už je upečené, tak pozor na to, nenech se tím zmást. Ve snaze upéct je hodně do zlatova by se moc vysušily a odspodu už by se připalovaly. Alespoň tak to mám já, asi záleží taky na troubě. Mám je ráda ke kafi i k čaji, se zavařeninou nebo jen tak.
Díky moc! Já vím, že bývají bledé – neumím je péct, ale mám slušnou praxi v jejich jedení 😀
Hm, zapomněli jsme na maté. Já ráda maté 🙂
Matinee s maté? Se hned pozná labužník. (chuckle)
🙂
Když si vařím čaj (samozřejmě jenom ze sáčku, ráno heřmánkový, už nevím proč, odpoledne Lipton, nesladím), tak si často vzpomenu na scénku z rozhlasového kabaretu někdy před padesáti lety.
Šlo o rozhovor na PZO a zkomolená čeština měla parodovat chabou znalost angličtiny u obou mluvčích. Náš strojírenský expert vysvětloval zákazníkovi jak funguje „plováková zřízenina“. Turecký zákazník na oplátku vysvětloval jak se vaří pravý turecký čaj, protože „místo čaj vy dělat limonáda!“. Začínalo to nějak jako že „Vy vezmete dva nádoba a vašit voda. Ale nevašit voda nahoru, ale vašit voda DÓÓLU!“
Dál si to bohužel nepamatuji.
No to je čajové poezie pohromadě, naprosto neodolatelné. Jako nekafař a čajový pytlíkový pigiprimitiv jsem právě učinila zásadní rozhodnutí – zakoupím některý ze zmiňovaných nóbl černých čajů a začnu kecperimentovat. Krasonádobí na to tady mám po mamince dost, tak jdu do toho.
Milujem čaj. Čierny, zelený, bylinkové „nečaje“ a dokonca aj ovocné zmesi. Čierny čaj pijem s mliekom, všetko ostatné len tak samotné – nemám rada osladený čaj.
V zime si dávam s kamarátmi namiesto „poďme na kafe“ stretnutia „poďme do čajovne“. Mám takú svoju obľúbenú, je pod zemou, nepočuť hluk zvonka, je tam zakázané hovoriť nahlas a mobily treba vypnúť už pri vchode. Decentne osvetlená, prevoňaná čajmi, sedieť sa dá pri malých čajových stolíkoch alebo v špeciálnych kójach na zemi a na vankúšoch. Je to úplne iný svet, v ktorom je zrazu pokoj, pohoda a nikto sa nikam neponáhľa. Zaručený recept na to, ako zabudnúť na stres 🙂
i my v Pardubicích takovou máme..chodím tam na Gaoshan a je tam úžasný klid….
Dede, ten recept je vyzkoušený? Zdá se mi moc toho prášku, to bych určitě nedala. I soli bych ubrala. Ale jen jsem to pročetla, samozřejmě nezkusila
Ne mnou, oni tvrdí, že to funguje. Popravdě bych k tomu přistoupila tvůrčím způsobem 🙂 Scones nejsou nadýchané, je to relativně tuhé těsto, vlastně nesladké (k tomu je tam ten džem). Hodlám to zkusit a uvidím 🙂
Budu zvědavá. Zrovna mám hlad a dala bych si scones jakékoliv 🙂
Mám ráda čaj. Černý čaj. Ovocné směsi nee, ono taky po zjištění, že v pomerančovém čaji je 0,1 procenta pomerančového okvětí a jinak jen jablko a ibišek, není o co stát.
Takže černý čaj s citronem. Nebo se zázvorem a medem.
Asi bych ochutnala i s mlékem, ale moje znalosti skončily v té školce, kde jsem dostala pár facek za to, že tu břečku nechci pít.
Jo, byla to hnusná břečka. Přitom varianta černý se sirupem se vlastně pít dala, byť to mělo k čaji daleko:))
Čaj moc nepiju, záleží na místě a času. Ale vlastně jo! Piju ho denně, ve formě kombuchy, kterou si sama, z darjeelingu a lžičky čaje zeleného gunpowderu, připravuji.
V klasické formě ho považuji za teplou vodu, patrně kvůli tatínkovi, který máčel jeden sáček čaje, dokud jsme mu ho s maminkou nezabavily. Vždycky ho doprovázel bolným okem.
Jano! (rofl) Jo, stejně dělala čaj babička – ze sáčku se běžně dělal „druhák“ a když se nikdo nedíval, tak i „třeťák“ 😛 I když na ten se už obvykle musely použít už dva dvakrát použité pytlíky (blé)
To jsou takzvané válečné zvyky, Dede. I moje babička to dělávala, dokonce s kávou. Ochutnat to bych neměl dost odvahy.
tvůj otec byl SKOT? 🙂
Moc sa nesmejte, môj tata toto robí dodnes … (smajlík krčiaci plecami by nebol?)
Dělala to moje babička a dělali to ze zvyku i mí rodiče… časem toho naštěstí nechali 🙂
No, ja už som sa tuším priznala, že jediný čaj, ktorý ľúbim, je káva. Čaj pijem s citrónom, keď som chorá a aj to mám tendenciu sa vyhýbať čiernemu a dať si trebárs roiboos. Ale! Cez toto brutálne leto ma zachraňovala fľaša čierneho čaju s citrónom v chladničke, bez cukru, niekedy so stéviou, ale väčšinou bez. Dobre uhasil smäd a dalo sa ho navariť do zásoby litre a potom si len chodiť z chladničky ulievať. Ale ako sa ochladilo, chúťky na chladený čaj ma zase prešli a užívam si horúcu kávu tak, že zabúdam piť aj čokoľvek iné. Najprv som presadila espresso automat v práci a keď sa osvedčil, obstarala som si ho aj domov a to už sa od kávy vôbec neviem odtrhnúť. Môžem vymýšľať s rôznymi druhmi zrnkovej kávy, hrúbkou mletia, množstvom vody… A aj vymýšľam 🙂 A angličanov podozrievam, že čaj je len zámienka, aby sa k nemu mohli napchávať tými ešte horúcimi bochánkami, marmeládou, tritisíc kilodžaulovými maslovými keksami (shortbread), a tak podobne 😛
Jé km, tys kávový experimetátor? To mě zajímá! Rodina má pocit, že bylo dobré mít kávovar, jenže já mám obavu, že to bude mašina zapadající prachem, když já i Martin máme nejradši turka 🙂 To znamená hodně silnýho kafe naráz:))
Pokud bys dala dohromady nějaké zkušenosti a srovnání, moc bych to uvítala! (nod)
já myslela že jste v Domě jen sami dva, tak přemýšlím, kdo má ten pocit?
Děti 😀
To je lákavá ponuka Dede, večer sa doma zamyslím a hodím sem pár riadkov. Zas nejak extra veľa skúseností to nie je, ale niečo sa už nazbieralo.
Tak se stav, až pojedeš kolem. Ukážu ti, jak se udělá silné a dobré kafe v překapávači. A bude ho hodně 😀
V překapávači nebo v kávovaru? Jako na preso nebo na překapané? Znám obojí a nemám námitek ani proti jednomu a přístroj na espreso nám zřejmě odešel do věčných lovišť- holt jsme ho měli ještě v Brně…
Včera to neprošlo, tak dnes…
V překapávači. Nelpím ani tak na pěně, jako na chuti a jednoduché obsluze 😀
Tak som tu so svojou troškou do mlyna o mojich skúsenostiach s kávovarmi, dosť po funuse, uznávam, ale v piatok som už večer padla za vlasť a včera sme skúsili hríby (s minimálnym úspechom, 2 pidisáčky v mrazáku a skoro nás tam ušlapali) a potom som bola upratovať cintoríny, kým príde nájazd príbuzných zo severu. Proste taký odpočinkový víkend 🙂 .
U mňa to vlastne tiež začalo tým, že mi vadila usadenina (lógr) v káve a to, že keď sa v káve ponechá, po chvíli zmení chuť kávy na kyslú a nepiteľnú. Roky som fungovala na moka kanvičke, klasickej hliníkovej, dolu sa dá voda, na ňu sitko s kávou, našróbuje sa horná nádoba a postaví sa to na malý plameň. Voda tlakom pary prebuble cez kávu do hornej nádoby a usadenina zostane na sitku. Chvíľu to ale trvá a na nejakú peničku (cremu) možno zabudnúť, moka proste nemá penu. No a potom sme s kolegami v práci špekulovali, ako na čerstvú kávu bez usadeniny, až sme vyšpekulovali espresso automat (alebo skôr poloautomat). Nebudem dávať linky, len názvy, stačí hodiť do heuréky a vyhľadá ich, stále sa predávajú. Upozorňujem, že to nie sú žiadne high-end stroje, v práci aj doma proste musím brať do úvahy pomer cena/výkon 🙂 . Tak v práci padla voľba nakoniec na Saeco Minuto, maká statočne už vyše roka na celé naše poschodie a zatiaľ drží pokope, aj kvalita kávy je uspokojivá. Veľkou výhodou je že sa jednoducho a intuitívne obsluhuje, troška nevýhoda je, že sa pomerne horšie čistí a občas si pod seba urobí mláčku, ale to je aj tým, že nás je v práci na neho veľa a čističov už pomenej. Po každej káve sa vnútri oplachuje, to robí väčšina automatov, ale aj tak zostávajú na rôznych miestach spečené nánosy kávového prachu, ktoré občas treba dôkladne vyčistiť. Na kolegu urobil taký dobrý dojem, že si ho kúpil aj domov.
(pokračovanie) Mne do to tej kúpy domáceho trošku kecala kamoška a tak mám nakoniec DeLonghi Ecam. Je trochu zložitejší na začiatok, vyžaduje ísť presne podľa návodu, nie všetko je úplne intuitívne. Aj s dávkou a mletím kávy som sa musela trochu pohrať, všetko mi to bolo zo začiatku slabé. Ale postupne sa mu dostávam na kobylku (mám ho od mája) a začínam vidieť aj výhody. Čistí sa omnoho jednoduchšie, nikde nezostávajú žiadne spečené nánosy. Keď sa tlačidlo výdaja kávy od začiatku podrží, dá sa tým presne nastaviť množstvo vody, výdaj skončí keď sa tlačidlo pustí a nabudúce dá presne toľko vody. Má tiež jednu dobrú vychytávku a to je dvojitá dávka naraz. Dá sa to využiť tak, že sa pod trysky postavia dve šálky vedľa seba alebo (pre kávových maniakov ako ja) si človek urobí dvojitú kávu a zastaví si vodu, kedy potrebuje. Tak mám konečne splnený cieľ – veľká dávka čerstvej kávy naraz, úplne bez lógru a s krásnou peničkou 🙂 Samozrejme, automaty nedajú nikdy takú vysokú a hustú cremu ako profi baristické pákové stroje, pretože nedosiahnu taký tlak pary. Ale na domáce použitie je to tak akurát. Kapslové kávovary som zavrhla hneď, keďže nemienim zostať pri jednom druhu kávy. No a čo sa týka tých druhov kávy, na bežné denné použitie môžem len odporúčať bio organic zrnkovú z lidlu, je prekvapujúco dobrej kvality a chuti, nie je prepražená a robí peknú cremu. Ani niektoré lavazzy jej nesiahajú ani po členky. Opatrná som už pri rakúskych kávach, bývajú dosť dotmava prepražené a na mňa sú príliš horké. A jeden link predsa dám, lebo to je najlepšia káva akú som kedy pila: http://1url.cz/wnPR . Už pri mletí všetko prevoní krásnou čokoládovou vôňou. Nie je najlacnejšia, ale občas ju kúpim. Raz som ju doniesla do práce a celé poschodie nám voňalo ako viedenská kaviareň.
(už koniec, fakt!) Keby som to mala zhrnúť, tak výhody sú pre mňa vždy čerstvo zomletá káva bez usadeniny a s penou, v takom množstve a sile ako si nastavím a možnosť obmieňať a skúšať rôzne druhy kávy. Nevýhody sú v tom, že ako každý takýto stroj, je aj kávovar trochu tamagoči, o ktoré sa treba starať, čistiť, občas odvápniť. Odvápnenie si vypýtajú asi každých 200 porcií a odporúčam nenaletieť na jedine správne a originálne značkové (a samozrejme predražené) prípravky na odvápnenie. Všetko je to aj tak kyselina citrónová, takže doma aj v práci odvápňujem asi 2 polievkovými lyžicami potravinárskej kyseliny citrónovej na jeden plný zásobník vody (obvykle 1,5 – 1,7 litra). Tak toľko mojich pár centov, ospravedlňte prosím dĺžku litánie 🙂
Kafová moc nejsem – po turkovi je mi špatně, takže jsem si prostě nezvykla. Ale tak jednou týdně si zajdu na to malinkatý pravý espresso (díky, YGO (rofl) ) nebo na capuccino.
Jinak jsem čajová (teda k snídani mlíko), ale v práci si navařím přes litr čaje, nejspíš něco ovocného – viz ta zmiňovaná limonáda. Pravý čaj piju jako mňamku, bez mlíka (i když v Anglii jsem uznala, že to jde). Momentálně mám nejraději klasický Earl Grey a pak cokoliv, co voní po skořici.
Jo a když mi něco je (jako třeba dneska mě drží děsnej chcíp), vařím si karkade, což je sudánský sléz, to dělávají ve stánku u nás v botance. Zuřivě červený, kyselý (oni to sladí), postaví na nohy i mrtvolu (flex) .
Karkade je mňamka, jen mne právě děsí to množství cukru, takže taky jednou za čas. A louhovaný dlooouho, takže studený.
Já si ho dělám trošku slabší a nesladím. Ale nesmí ho být moc 🙂
Vyzkouším i neslazený. Je fakt, že všechno ostatní pijeme neslazené…
Karkade? Tak o tom jsem zatím ani nečetla… no, často bych potřebovala postavit na nohy! (chuckle)
Je pěkně kyselý, 🙂 ale už jsem ho dlouho v obchodě neviděla
Já myslím, že je karkade noblesní název pro ten stejný ibišek, jako jsou z něj ovocné čaje – jen ty ovocné jsou ještě naaromatizované a taky tam bude nejspíš podobný rozdíl jako mezi celolistovými a prachovými černými čaji (někdo to tu líčil). Přivezla jsem si kdysi ibišek z Egypta a překvapilo mě, jak maličký kousek stačí do hrnku, aby už byl čaj tak akorát pro mě – kyselý je až dost, i když je červený jen docela normálně 🙂 tak jestli se v tom stánku nedržejí zpátky a nasypou tam pořádně… no a osladit, kvůli té kyselosti… to bych mohla zkusit, vlastně je to docela zajímavý nápad. Dík 🙂
Pravdu díš, karkade je ibišek súdánský.
Já jsem pravověrný kafař, ale čajem nepohrdnu.
Také já DEDE patřím do té skupiny lidí, co jim dávali čaj s mlékem ve školce. Občas ho dělala i maminka a ta mu říkala, nevím proč švédský čaj.
Pro potěšení já a můj manžel Petr máme rádi dobrý černý čaj s bergamotem . Manžel si ho sladí medem a já cukrem.
Na zahřátí mám ráda černý čaj, cukr a hodně citronu. A nepohrdnu ani ovocnými čaji. Nebo čaji zapečenými. Kupuju si na farmářských trzích u nás v Plzni od rodinné firmy Macháčků.
Jinak DEDE obdivuje tvé hrnečky. Jsou skvostné.
Děkuju Míšo! (inlove)
já zas tu domečkovou konvičku,je nádherná…
Švédský čaj je čaj louhovaný přímo v horkém mléku. Bez vody.
Hm, tak to by mě fakt nenapadlo… to musím někdy zkusit, i když netuším, jestli to potom i všechno vypiju 🙂
Tak se přiznám – čaj není můj šálek kávy (chuckle) . Ale když čaj, tak jedině černý (a může být i s příchutí – karamel a Irish cream vede) se smetanou či plnotuk-mlíkem „půl na půl“ a někdy i kapkou medu. Jeden čas jsem ho pila tolik, že v zájmu zachování hmotnosti (mojí) jsem ho nakonec vypustila téměř úplně.
Jinak jsem kafová a to turková. Jenže dát si v hospodě turka, to je sázka do loterie – a většinou si vytáhnu Černýho Petra – kyselou nepitelnu srágoru, uvařenou ze smetků. Takže si dávám preso, ale na tom si tak nepochutnám. A někdy si doma vařím ochucené kafe – zrovna včera mi Terka donesla karamelové čerstvě namleté – mňam.
Ygo, rozesmálas mě s tím důvodem, proč jsi přestala pít ten čaj s mlékem – hluboce ho chápu, ale tvůj styl psaní na mě prostě ten účinek 😛
Jo, taky piju turka a taky si ho v hospodách nedávám. Pokud si něco dávám, tak silné espreso s mlékem. Někdy dvojité (angel) protože doma miluju tzv. smrťáky.
Jo a nejlepší kafe jsem v poslední době pila v Dubrovníku, což ne neskutečně mile překvapilo. I tamější průměrné bylo lepší než to, co koupím tady u nás (myslím náš podhorský kraj 😛 ) a to dobré… to bylo áách:))
Když jsem si poprvé v Chorvatsku dala kafé (bóže, ono to už bude dvacet roků!) tak jsem na ten náprstek, který byl z poloviny prázdný, vyvalila oko – tož za totok chtějí pět kun?! A jak jsem byla z domu zvyklá, chrst to do krku a naráz se mi srolovaly ponožky aj s kůží na patách a srdce mi bilo tak zběsile, že mi prsa nadskakovala až po bradu (a to jsem tenkrát žádná neměla), taková to byla síla.
A domácí nám sem tam uvařila jejich pravé kafe – v džazvě vařené na pomalém ohni. Bylo by dobré, kdyby ho nevařila spolu s půl kilem cukru (já totiž sladké kafe nemám ráda) – holt jižní národy jsou na sladisko …
Uáá, ten popis účinků kafe je dost dobrej 🙂
(rofl) (rofl) Ygo, ty zvíře!
YGO (rofl) !
stejnej zážitek mám s kafetem z Tunisu…a měla jsem tak ztuhlý bradavky,až mě bolely…oči vypoulený,srdce snad netlouklo, tomu se tlukot říkat nedalo,jelikož sbíječka proti němu byla klidnej společník……, pochopila jsem i ten cukr, co cukr,moře cukru,co tam sypali….bez něj by je to zabilo….
Na intráku sme mali Lýbijca (Lýbijčana? skrátka chlapíka z Lýbie, mmch zostal na Slovensku) a ten nás pozýval na arabskú kávu varenú v džezve. Musí 3x prevrieť do vysokej peny a zase spadnúť. Cukru more, ale on používal aj svoje koreniny, zrnká kardamónu tam boli určite a ešte čosi, čo si už nepamätám. Bolo čierne ako asfalt a preberalo to mŕtvych.
YGO chápu .
A i když jsem v Itálii pila výborná expressa, tak doma není nad dobrého starého turka. Navíc když je z čerstvě namleté kávy.
Já jsem to až do doby, než se tu začalo pít espresso, brala tak, že kafe mi sice voní, ale je mi po něm zle. Až někdy v devadesátých letech jsem přišla na to, že to dělá ten lógr.
Mám víceméně plechovej žaludek, ale turek je jedna z mála věcí, po kterých je mi taky zle.
Ráno piju nějaký obyčejný černý čas s citronem a trochou cukru, abyh s eprobudila. Přes den si víc vybírám, mám ráda čaje od českých firem. Bylinkové od Sonnentoru. Malinový šálek od Grešíka- jediný s ibiškem, co snesu, jinak chci bez ibišku (a že jich moc není). Šípkový od Jemči- ten není s ibiškem, jen šípky. A v kavárnách si občas dám z čertvého závoru, lístků máty a v kavárně u Baty vaří čaj balený v hedvábných sáčcích. Jsou to větší lístky, čaje jsou moc dobré, ale stojí víc, než káva. Zkusila jsme kouknout na net, že bych si něco z nich koupila domů- a 20 sáčků stojí 270 kč. Takže dost mazec, ale jsou opravdu úžasné. Málokdy si dělám sypaný čaj. Mám čajítko a tak, ale vadí mi ta trocha drobků, co vždycky v hrnečku zbude.
Jinak přežívám dost na kafi s mlíkem. Hrnečky mám na čaje a na kávu a ještě si vybírám podle nálady obrázek a podle chuti velikost 🙂
A na chybách vidíte, že jsem se ještě neprobudila. Pátrací komando dneska v noci docela spalo a řádilo až teďka, když si nacpalo břicha. Ori se tváří, že mu v životě nikdo nedal nažrat, a snaží se mi vyrvat do žrádlo z ruky. Kiliánovi je to jedno, on si počká, až ta miska dorazí, a pak teprve začne zlobit, kdy všude rejdí jak hračka na klíček 🙂
Matyldo, doufám, že pilně fotíš! (nod) 🙂
Fotím, ale spousta fotek je rozmazaných 🙂
No, nečekáš, že je můžeš fotit jako krajinu, že ne? (rofl) Musíš holt mít základní nastavení foťáku na bleskurychlý pohyb! 😀
A víš, že podle fotek jsem si hned říkala, že Ori bude přes baštu a pohodář, kdežto Kilouš bude čilouš Všudybyl.
Čajíčky můžu jakékoliv. Dobrý černý po ránu, bez všech přísad, oslazený černý při závodě nebo po tréninku. Snažím se to ale s černým čajem nepřehánět a tak si na běžné pití dělám i nečaje. A jsem barbar, za nejmenší vhodnou nádobu považuji půllitr.
Proč barbar? Je to stejné množství, jaké pojme moje domečková konvička, jen to máš rovnou v hrnku, no! (chuckle)
dede, 4 čajové lžičky prášku do pečiva váží 16 gramů.
když jsem se přistěhovala do anglie, tak se mi čaj s mlékem zdál vyloženě hnusný, nikdy předtím jsem se s tím u nás nesetkala. teď bez něj nemůžu být a když jsem doma tak jako každý angličan do sebe leju jeden hrnek za druhým. teď kupuju yorkshire tea pro tvrdou vodu, je pěkně silný.
Wendulko, ty jsi pekla scones? To by mě zajímalo! Já si to plánuju jako pokus na víkend. 🙂
Jo a tvrdou vodu máme taky, ne každý čaj to snese bez úhony.
proto jsem měla brita konvici a vodu na čaj jsem si cedila přes filtr…ovšem v Pardubicích netřeba, voda je skvělá..v Přelouči už zase používám britu….tady je šíleně tvrdá voda. A kafe mi chutná z pramene Poděbradky, co je v parku u nádraží….má nádhernou pěnu a super chuť a turek je z ní famozní…já tedy oblibuju kávu od Frolíka z Borohrádku.
Co je to brita konvice?
filtr na kohoutkovou vodu
Brita je konvice s filtrační vložkou na vodu, taky jsem měla ale spadla mi, ještě zabalená v krabici a rozbila se. Je z křehkého plastu. Takže jako bych ji neměla. Já jsem chodící kalamita :@
Dede, máme vodu tvrdou, tvrdší už je jen ten vápenec, ze kterého teče. Vyřešili jsme to tak, že do konvice dáváme na špičku příborového nože kyseliny citronové. Tím se zneutralizuje přebytečný vápník, čaj nemá hnusný povlak a je čirý. Množství kyseliny je nutno vyzkoušet, u nás se mění během roku a podle stavu zavápnění varné konvice 😉 . No v nejhorším případě je čaj trochu kyselý 😛
Čaj piji, piji rád, ale čaj. Bylinkové thé, ovocné thé a pod. není čaj. Mléko čaj zjemňuje a dává vyniknout chuti. Jinak čaj je věda. Nejen odrůda, místo původu /Cejlon, Darjeeling atd/ , zpracování (černý fermentovaný, zelený, bílý, pu erh (uzený čaj)) Ale navíc jedna odrůda, plantáž a zpracování má dvojrozměrnou tabulku kvality. Jednak který je to lístek na čajovém keříku. Viz http://1url.cz/jnXl a navíc kvalifikaci podle celosti lístků (leaf /celý lístek nejjemnější, snáší delší louhování téměř neuvolňuje třísloviny , broken /zlomky lístků drsnější, ale stále jemný, opatrněji při louhování/ a konečně dust /to je to, co se potom zamete z podlahy, to je v pytlíkách, drsný čaj s nejvyšším výluhem tříslovin ale okamžitě a výrazně barvící a ochucující) Takže kdo si chce opravdu pochutnat, a za ty peníze to opravdu stojí, tak flowery orange pecoe v kvalitě leaf 1 čaj lžička na šálek, do vypařené konvice na 3-4 minuty přelít čerstvě vroucí měkkou vodou. Pak slít do druhé horké konvice a servírovat s koflíkem smetany zvlášť. Pak si vychutnáte chuť čaje daného druhu.
PS Mongolové a severní národy Sibiře pijí slaný čaj s máslem. To je nápoj, který vypadá příšerně, ale postaví to na nohy i zmrzlou mrtvolu.
MIluju čaje zelené i černé, dobře připravené..miluji čaje pívané v poklidu, s přáteli a při tiché hudbě, miluji čaj černý s bergamotem a s jemným zastříknutím grepové kůry, jejíž vonné silice ten čaj pošlou do vyššího levelu …ovocné piji ráda vychlazené, jinak je příliš neoblibuji. Čaj s mlékem mi navozuje pocit dávení, díky břečce nejen ze školy, ale i ze špitálu. Čaje nesladím…mým favoritem je Gaoshan a Matcha.
PS: slanej čaj s jačím máslem jsem okusila jednou v životě, je fakt, že mi po něm prýštil pot i z kořínků vlasů..a pomstila jsme se, na oplátku druhej den pili pardubický Porter..to se zase rosili oni 😀
No, čaj mám ráda jakýkoli. Zelený a bílý raději studený, černý bez příchutě buď s medem a citronem, nebo hlavně ráno s mlékem ( a když se chci rozmazlit, tak s trochou třtinového cukru ). Neboli čaj s mlékem či smetanou je pro mne pochoutka. A takový mám moc ráda s příchutěmi – karamel, Irish cream, ne bergamot, ten mi k mléku nejde. Roibos též piju s mlékem. No a ovocné “ čaje “ piju místo vody a limonád celé dny. V práci mám konvici už ráno připravenou od kolegyň, co chodí dříve, doma se plynule doplňuje.
Inko, taky mám ovocný čaj coby limonádu v horkém hávu – piju ho ráda, dost a nesladký 🙂
Teoreticky smysl slaného čaje s máslem chápu. Prakticky si nejsem jistá, jestli bych to dokázala pít – slaná chuť nápoje mi vysloveně vadí (pokud to není lehce osolený kefír:)) Ale nikdy neříkám nikdy, co já vím, co na mě život nastraží? 🙂
Jo a ten Porter – to je pivo? (promiň neznalci:))
ano černé 19°pivo….po jednom půllitru měli dost…oni nějak alkohol nesnášej,asi jako indiáni…
Jindřichu, to je kus poezie, cos napsal, děkuju! 🙂
Já jsem opravdu, ale opravdu dobrý čaj pravidelně pila, když jsme žili na Taiwanu. Mám dokonce i čajovou soupravu na pití čaje po čínském způsobu – zelený i černý čaj se tak pil. Jenže málo platné, tady v Čechách mě takřka nenapadne takový čaj připravit, i když pořád doma nějaký dobrý sypaný mám. Asi chybí ten genius loci 😛
na tu přípravu se krásně kouká a ten čaj lépe chutná,když to dělá někdo jinej 😀
JO!