Od té doby, co jsem se stala OSVČ, jsem přestala dělit týden přísně na pět pracovních dní a dva víkendové. Dny mi často splývají tak, že honem nevím, jestli je den všední nebo sváteční. Vlastně je rozlišuji jen podle toho, kdy můžu a kdy nemůžu něco vyřídit na úřadech 🙂 . V sobotu i v neděli často pracuji, ale naopak si jindy zase udělám „nedělní“ volno uprostřed týdne. Na tyhle volné dny směřuji pokud možno setkání s kamarády nebo s příbuzenstvem, ráda čtu a taky se ráda podívám na něco, co mě zajímá a co jsem si ve dnech pracovního zápřahu nahrála z TV k pozdějšímu použití. Jdu si zaplavat, zacvičit. No, samozřejmě ne vždycky to dopadne tak ideálně, někdy je holt potřeba dohnat třeba zanedbaný úklid, zajet někam s něčím nebo pro něco, jet na nákup apod.
Život OSVČ mi po počáteční nejistotě ale celkově přinesl život bez věčného stresu z práce, honění času, abych včas odpíchla, abych po práci stihla ještě tohle a támhleto, bez nervozity, co mě v práci zase čeká. Dávnou minulostí jsou rána, kdy jsem ještě za tmy vybíhala z domu s žaludkem na vodě, neschopná se ze stresu ani nasnídat. Čas si organizuji jak chci a moc mi to vyhovuje. A taky kočky jsou šťastné, že jsem s nimi hodně doma 🙂 . Ty kočky jsou vlastně taky ohromný relax, i když znamenají i starost a hlavně neustálý úklid!!!

Nám „co jsme stále doma“ dny dokáží splývat a bohužel neděle (auto-korektor mi už po třetí tvrdí, že tam má být „needle“ grrr) u nás často bývá právě velmi pilným dnem, protože v pondělí odváží zelený odpad (u „zahrádkařů“ to je posekaná tráva, ořezané větve atd). Takže já si blaze lenoším hlavně tehdy, když manžel odjede z domu a vím, že nemám žádnou akutní povinnost. Když je manžel doma, lenošení mi moc nejde. On je typ, který venku stále něco dělá a i když ode mne pomoc nepotřebuje, já si připadám tak nějak „pod dohledem“ a nakonec jdu take něco dělat 🙂 Asi před půl hodinou manžel odjel pro Sadie na procházku. ˇUž asi druhým týdnem, jak trochu povolily vedra, s ním zase občas chodím i já, v naději, že shodím pár kilo. Dneska jsem se rozhodla růstat doma – právě, že si budu lenošit, třeba posedem u počítače. Ale nedá mi to, venku je krásně podzimně a mě je líto sedět uvnitř. Takže si půjdu „lenošit“ posezením na zahradě a uvidím, jak dlouho to vydržím v tom nicnedělání 🙂

Matyldo, kársné fotky! Nejen z kloboukového dne, ale hlavně vašich kocourků !!! Na odkazu od Sharky jsem se mohla kouknout, jak byli malí, ale rostou z nich krásní klučíci. Doufám, že o jejich sžívání a mladistvých skopičinkách budeš často psát.

YGO, gratuluji Terce !!!!

Dede, držím kočičímu čertíkovi(čertici) palce, aby brzy přestal být plachý a podařilo se mu najít nový domov !!!

mojí touhou je se o víkendu vyspat..bohužel moje ranní chlupaté budíčky víkendy nectí. Takže se stejně musím pře pátou vykutat z pelechu a dát jim snídani,vykydat, doplnit vodu a pak mohu slastně zalézt zpět a ještě si hodinku dvě ukrást pro sebe.A někdy ani nezalezu, zaleju balkonové květiny, pověsím přes noc vyprané prádlou,udělám si kakao nebo čaj a posnídám toustík nebo čerstvej chleba s máslem. No a pak ze sebe udělám člověka a začnu k radosti kočiček fungovat. Pustím jim lux, vyměním stelivo, vydezinfikuju hajzlíky a přemýšlím, co si tak dám k obědu…když v pátek nenakoupím, sjedu na 8 ráno do Globusu..to jsem akorát tak po tom menším úklidu… a když mám eo víkendu akci, stejně nespím, mám sebou knížku a když mi zrovna neomezají ruce, tak si ve spacáku čtu..případně vylezu, pozdravím se s podobnými skřivany a dám vařit na oheň vodu na čaj nebo na kafe…to mě zahřeje a ropzhejbe,takže už nezalezu a debatujeme k nelibosti sov, které by spaly…ale stan má ještě tenčí stěnu, než panelák… 😛