Podzim zatím ukazuje vlídnou tvář a my – tedy já a psice – si užíváme pořádného pohybu. Krajina je zrale půvabná, byť jí všudypřítomné sucho přidává vrásek. Chodím, protože je to moje potěšení, protože je to moje zbraň proti depresím ze stavu světa. Cítím pod nohama svoji zem – já jí pokorně skládám hold, ona mi vrací sílu a projasňuje myšlenky.
Moje toulky vedou tou nejobyčejnější venkovskou krajinou – Podzvičinsko se tomu tady u nás říká. Doubravice, Velehrádek, Zálesí, Zábřezí, Řečice, Bílé Poličany, Rohoznice… jména jako z pohádky. A nad tím vším naše Zvičina, která je sice oficiálně kopcem, ale pro nás tady jednoznačně horou:))
Pole s… jiřinami:))
Nejčastěji se s Ari a Berry procházíme po lesích a loukách, někdy ale popojdeme i místních silničkách. Krajina je krásně upravená, většina polí je sklizených, jen řepa a kukuřice ještě zůstávají. Na mezích se červenají šípky a hložinky, pod prastarými jabloněmi jsou hromádky spadaných jablek, jen pár jablíček ještě zůstává ve větrem česaných pokřivených korunách.
Jablka pěstěná
Občas si jablko seberu nebo utrhnu a vždycky se nedočkavě těším, jakou chuť mi která jabloň nabídne. Nikdy se nezklamu – v tuto dobu jsou jablíčka sladká, s chutěmi osobitými a vůní, která mi nezevšední. V lese sbírám poslední ostružiny, sem tam se najde malina, která uvěřila spíš ve sluníčko, než v kalendář. Úroda všeho je však letos chudičká, sucho je u nás v kraji kruté – a stále nekončí.
Muchomůrky
Přesto v krajině stále cítím sílu, klid a odhodlání. Odmala miluju tenhle kraj, ale nikdy, nikdy jsem si nemyslela, že to pouto může být tak těsné, tak reálné. Vždyť mám někdy pocit, že zastavit se na chvíli na mezi, tak v krátké chvíli hluboce kořením a větve natahuju ke slunci:))
Cesta podzimní
Chtěla jsem vám původně napsat o jiných věcech, ale včera byl státní svátek a bylo tak krásně, až se z toho duše usmívala. Tak jsem vám o tom napsala:))
Cesta ještě skoro letní
Fotky v článku jdou rozkliknout!:))
A rovnou se ptám – kde se směje vaše duše, kde je vaše srdce doma? Taky jste měli včera takový krásný den? Pojďme se společně potěšit tou částí reality, kterou až příliš často bereme jako samozřejmou:))
Statek klasický
Fotky z naší sobotní a pondělní vycházky najdete tady: http://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Jakpak_je_dnes_u_nas_doma_aneb_podzimni_prochazka_Podzvicinskem/
Ari koukající
dede to je krásně napsané a fotky jsou úžasné, to my tu v anglii nemáme, chybí mi ta naše krajina moc
Východní Krkonoše se Sněžkou Z obou stran. Polské i České.
Každý ten pohled je jiný. Polská strana je strmější a divočejší. Jsou tam překrásná městečka jako Karpacz, Jelenia Gora a spousta dalších, jezera, husté lesy, hodně památek a milí lidé.
Ta Česká je víc civilizovaná a osídlená.
Ale to je mé vysněné místo na dožití.
Pocházím z Kroměříže. Pěkná je hřebenovka z Tesáku na Hostýn. V létě pěšky, v zimě běžky.
Javorníky za jiskřivé zimy, kdy se v dálce svítí odraženým sluncem Tatry. To je veliká krása.
Jj a teď je na Kelčském Javorníku otevřená nová rozhledna, taky dobrá tůrka z Tesáku nebo Chvalčova, či Rajnochovic.
Vy víte, kde je moje srdce doma a duše se směje, až se za břicho popadá – když jedu „domů“ přes Velké Bílovice a vyjedu na kopeček u Hradišťka a přede mnou za třemi vršky a jedním lesíkem (no, lesíkem – agátím) a dvěma vinohrady se k nebi vzpíná bílý kostelíček a kolem se červenají střechy, tam mnohdy i slzičku potlačím „… zemský ráj to na pohled …“ Není líbeznějšího pohledu.
Anebo Jeseníky – jedete si takhle rovinatou Hanou (na rozdíl od Ivy se mi Haná líbí moc – no ale já jsem děvče rovin) a pak se ta placka zužuje a zužuje a ejhle – naráz jsou tu serpentiny a kopce a tuť – Praděda aj s vyhlídkovou věží.
Nebo takhle projedete Brnem a zahnete do první dědiny a vyjedete až k Alex, která vás vezme k Lelkovadlu – nebo jinam – a podíváte se přes rameno a naráz vidíte Pálavu úplně z jiné strany, než jste zvyklí a před ní zamžené Brno a před ním ta zvlněná zelená krajina …
A co tak Svatý kopeček u Mikulova – vidíte z něj do Rakous a barskam jinam a nad hlavou letí mračna a vám se točí hlava a doufáte, že z toho kopečku nespadnete.
A pak je tu lužní prales u Soutoku a Lednicko-valtický areál a mělké rybníky mezi Lednicí, Valticemi a Hlohovcem a Modřanská step a Pálava a sklepy a vinohrady a lidi a písničky a vůbec Morava je tak krásná zem! „…a jestli to Karle necítíš, tak nemáš srdce …“
Ygo, ty jsi básník (inlove) i když nejčastěji maluješ verše ve svých fotkách 🙂
Znám většinu tvých milovaných míst – jen ve Vrbici jsem ještě nebyla! Ale já to jednou napravím (wave)
Mně se u nás v kotlince líbí všude, ještě jsem nenarazila na nudu nebo nepěknou krajinu. I v průmyslových částech se dají najít oázy jako v poušti. Ráda jezdím za hranice, různě a ráda se vracím. Dnes jsem seděla na dřevě u rybníka v podzimním slunci a větru,psici po boku, byla to chvíle naprosté blaženosti a klidu. Na stará kolena jsem dost pozitivní a smiřlivá a vše si užívám,protože, co když už zítra nebude?! Taky se ráda vracím na místa, která už znám. Celý víkend jsem hostýnkovala a nevadila nám ani mlha a déšť.Nakonec sluníčko přece jen vylezlo. Je u nás krásně.
Jenny, tys tak neuvěřitelně pozitivní osoba! (inlove) Mám dojem, že patříte s Maričkou do jednoho hnízda (chuckle)
A moc se mi líbí výraz „hostýnkovala“. Další místo, kam se musím podívat – naštěstí už mě tam vzala se svým článkem Matylda 🙂
Eh, jedu s Berry na ten zákrok (vyříznutí onoho podivného výrůstku na tlamě), tak kdyby se našel nějakej palec, ocenila bych to 🙂
Je to o den dřív, kvůli té podebrané tlapce. Ale zdá se, že zábal ve višňáku pomohl, tak by měla mít s trochou štěstí Berry rozříznutý jen pysk a ne i tlapu 🙂
Tak se hlásím a držíme tlapky. (h)
Držím – chudák Berry, ta se taky nespokojí jen s jednou bolístkou. (h) (h)
Auauau, boľavá Berryška mališká… tak nech všetko dobre dopadne, držím! (y) (y) (y)
Držím.
Děkujeme, fungovalo to 🙂
Berry snadno usnula, podivnost byla vyříznuta, kraje „opáleny“, pro případ, že by to bylo něco ošklivého. Vet sám přiznal, že něco takového neviděl – ono to vypadalo, jako by se jí do pysku zapíchnul malej zoubek – bylo to bílé a tvrdé, jako chrupavka. No, pošle to na histologii, tam by měli přijít na to, co to bylo.
Zánět na tlapě po višnáku celkem záhadně ustoupil (taková záhada mi nevadí:)), zůstal po něm jen takový tmavší okrouhlý flek na „tlapovém“ polštářku – to je ten velký, co na něj psi našlapují. Ještě ji to trošku bolí, ale proti sobotě, kdy nemohla došlápnout a v Praze na veterině si chudák při vyšetření plakala (ale ani ji nenapadlo po pídr kousnout) je to ohromnej pokrok 🙂 Nemohli jsme s vetem najít jakýkoliv tvor, který by potvrdil moji domněnku, že to samo prasklo, tak to holt asi ustoupilo. Prý se to sem tam podaří 🙂
No a nakonec ji pak doktor probudil a vcelku normálně jsme dojely domů. Dala jsem jí najíst, ono až jí odezní lokální umrtvení, tak se jí moc dobře nějakou chvíli jíst nebude.
Snad to bude v pořádku. Tohle byla taková vlna nemocí v normálně zdravé smečce, tak doufám, že tímto už skončila 🙂
Dnes si Brooke urvala celý dráp – ona má poslední dobou s drápy problémy, tak nějak se jí rozpadají a veti si s tím pořád neví rady. Terka ji cpe lososový olej a ostropestřecový olej a hořčík a vápník a kde co. Zrovna dnes jsem konstatovala, že sice vypadá jako po výslechu španělskou inkvizicí, ale už je nemá aspoň rozpůlené a ona si ten jeden z mála, který měla celý, vyrvala z nehtového lůžka.
Ygo, to je mi líto – a radši ty palce taky přidržím. Jinak takovéhle období měl Kazan, když jsme byli v Norsku. Netuším, čím to bylo, ale potíže s drápy (včetně urvaných), byly v tom období nebývale časté. Tak jsem různě vázala nohy a pak hledala zlikvidované obvazy, zkoušela botičky a tak. Ale jak to přišlo, tak to odešlo a drápy se zase přestaly lámat. tak doufám, že to u Brooke bude stejné (h)
Jsem Pražák po několik generací zpátky a asi tu jsem doma a snad i spokojená… ale radost z té krásy kolem mám nejspíš v nějaké kopcovaté, ne moc zalidněné krajině – v Jizerkách, v Brdech, na Sázavě a tak 🙂
Zano, Praha má v sobě krásy na rozdávání! je jen můj problém, že neumím vy bytě zakořenit (wasntme)
A tvoje oblíbené kraje znám a chápu, proč je máš tak ráda (inlove)
Jo, jo, v poslední době kvůli pokusům jezdím více po Čechách, holt Morava je přece jen kus z ruky, a tak jsem tam zaskočila pouze na naši stanici. Ale proč to vlastně píšu – Polabí mi neříká vůbec nic, naopak nelíbí se mi vůbec (a Polabští mě budou kamenovat). Český ráj to napohled, je to opravdu český ráj, je tam krásně, ale nějak to není úplně ono. České Středohoří je zajímavé, pěkné, ale nějak to také není krajina mého srdce. Vysočina je hezká, ale syrová, taková divoká, tam jsem v poslední době nejčastěji a také mě to tam netáhne. Zato když ve Veselí nad Lužnici odbočuji podle Horusického rybníka na Třeboň, něco mě hřeje na duši – rybníky, lesy, stavení jako pohádek (ano, vím, jak které) – selské baroko….. tak tam na Třeboňsku je mé srdce.
Tak Třeboňsko? 🙂 Ano, tam to mám taky ráda, jsou tam nádherné lesy, hodně vody a rovina. Prima kombinace (wave)
A to si vem, že jsi tam návštěvník – zanamenala jsem Tvé pobyty v Třeboni, ale mě tam přivezli, když mi byly tři měsíce a od té doby do Domečku jezdím stále. Já to tam doopravdy sála spolu s mateřským mlékem. Prostě, jak jedu okolo Horusického rybníka, vím, že se blížím domů. Kupodivu při pobytech v Itálii mě to netáhlo ani tak do Prahy, kde bydlím celý život, jako právě tam. Pravda, už to tam také není to, co to bývalo. S nostaligií vzpomínám, jak to tam vypadalo v době mého dětství, kdy cesty byly pískové a domů bylo o hodně méně. Ale co se dá dělat… alespoň lesy, pískovny a rybníky jsou pořád krásné.
Když zmiňuješ Vysočinu, před lety jsem byla na dovolené v hotelu Devět skal v Milovech, kousek od Nového Města na Moravě. A tak strašně se mi tam líbilo, že jsem tam jela ještě několikrát za sebou. Celý ten kraj mě nadchnul a i samotné Nové Město a městečko Sněžné na cestě mezi hotelem a Novým Městem.
A jižní Čechy jsou zase krajem mých dětských prázdnin. Celá dlouhá léta jsem jezdila na tábor do Dobronic u Bechyně na Lužnici. Ten kraj jsem měla prochozený a proježděný. Dodnes je pro mě synonymem léta. Dobronický hrad (zřícenina) nad řekou, stádlecký řetězový most (přestěhovaný z Podolska), jez na Lužnici. Dodnes, když slyším Rosu na kolejích, tak v duchu zase jedu motoráčkem na trati Tábor – Bechyně a jde na mě těžká nostalgie 🙂 .
I já jsem měla krásný den – obešla jsem všechna svá milovaná místa, včetně rodného domu, v Mariánských Lázních a okolí. Podzim s jeho barvami jsem milovala vždycky, a teď to bylo skoro dojemné..I když víc než 40 let žiju v Praze, vždycky se ráda vrátím!
Sylvínku (inlove) , v Mariánských lázních žila sestra mého dědy a já, ostuda, to tam vůbec neznám!
Eh, není tady někdo fotivý a psavý z Mariánek? (blush) Že bychom se třeba mohli dozvědět víc! 🙂
Já sice nejsem z Mariánek, ale z placatého Polabí, proto se mi líbí cokoliv, co aspoň trochu připomíná kopeček. V okolí mého domova je nejvyšší bod nadjezd nad D11…Každý rok se snažíme podívat někam jinam po Čechách, a abych se tedy dostala k těm Mariankám, loni jsme tam dovolenkovali týden ve dvou i s naší fenkou a protože se nám tam moc líbilo,a nestihli jsme všechno co jsme chtěli vidět, letos jsme si zopakovali.Našli jsme základnu v hotelu přímo u kolonády, kde jsou psi nejen trpěni, ale vítání a vyjizdeli po okolí, Lázně Kynžvart,Kladská, Rezervace SOOS, Bečov nad Teplou, je tam v okolí moc krásně.I Marianky mě příjemně překvapily jako pejskařku, psi nemůžou jenom na kolonádu, ale jinak všude a je tam spousta krásných lesoparků. Taky jsem vůbec neznala Jeseníky a tady se o nich tak básnilo,že jsem neodolala a letos jsme dali týden v Rejvízu a Zlatých horách a bylo to super.Jinak se připojuji k místním milovníkům Třeboňská, taky to je srdeční záležitost…
Mariánky jsou jak pohádka. I s celým okolím. Mám příbuzenstvo v Teplé (tam, co je ten klášter), to je od Mariánek, co by kamenem dohodil. Občas tam jezdívám a je mi tam taky hezky.
Mně se duše také včera usmívala při pohledu do krajiny, ale protože se duše dívala přes dalekohled, rázem duši úsměv zmrzl, protože zahlédla partičku výrostků se kterými už měla co do činění. Tahle partička málem vyhubila populaci čolků v jedné tůni, o které jsem se bláhově domníval, že se o ní moc neví. Tehdy jsem si jich všiml taky zdálky jak mašírují s pětilitrovými lahvemi a pochopitelně mimo vyznačené trasy. Tak jsem šel za nimi a dohnal je ve chvíli kdy obsah těch lahví vylévali do strouhy i cesty. Oni si pro zábavu nalovili čolky, zhruba jsem to odhadl na 95% populace ve zmíněné tůni a protože je to přestalo bavit vláčet, tak je prostě vylili do louže u cesty. Kdybych těm smradům rozfackoval tlamky, jak jsem měl chuť, tak mě zavřou. Čolky jsem dílem posbíral, dílem jim vzal a odnesl je zpátky. No a včera jsem neomylně poznal tři z nich v jiné skupince. Na čolky už asi nešli, ti se teď ostatně daleko hůř hledají (nejsou ve vodě), ale i tak jsem šel preventivně pustit hrůzu.
Aly, to je ten chvost, co málem utekl, když jsi mu řekl tu větu o „ověření předpokladu???“ 😀
Ano, Aki. Jeden nich to byl.
Alasdaire, není snadné krajinu milovat a chránit! Když pak člověk načapá poberty, chce to hodně sebeovládání. Myslím, že čolci tvoji akci ocenili, mladí pseudopřírodovědci asi nikoliv 😛
Jinak minule jsem byla nepříjemná na motorkáře na lesní pěšině… myslím, že jsem měla štěstí, že jsem s sebou měla psice, jinak bych asi neskončila jen s obdrženou nadávkou 😛
Statečná, hodnotím. 🙂 Ale opatrně, oni to opravdu bývají zmetci, kteří nejdou pro ránu daleko a je úplně jedno jestli je napomene muž, žena nebo dítě.
Já vím, nemít psy, tak si netroufnu – bohužel. Ostatně – nepomohl by tobě ve službě nějakej pořádnej hafan? 🙂
Moje srdeční krajina jsou Chřiby a Hostýnky – člověku asi nejspíš přiroste k srdci prostředí ve kterém vyrostl. Ale přírodu si užívám kdekoliv, o víkendu jsme u nás měli moji maminku, tak jsem je prohnala po kopcích a prošli jsme pražskou ZOO. Včera bylo krásně podzimně (h)
Hm, Chřiby, Hostýnky, tam to taky neznám (blush)
Poslouchej, ty hodně fotíš – máš na rajčeti nějaká „poznávací“ alba? 🙂
Chřiby máš v prvním díle dovolené (kdy pustíš druhý?). Hostýnky schováváme 😉 – tahle věc nesnáší víc odkazů v jednom komentáři, ale něco se ukáže takhle: http://www.rajce.idnes.cz/hledej?q=neml%C3%BDny
Pozítří – tedy ten druhý díl. Na fotky jsem koukala, ale ne na mapu (blush) Budu si to muset spárovat (ale našla jsem hezkej web o Chřibech)
Zrovna jsem včera na jiné diskusi psala, jakou mám radost z krásného dne. Bylo tak nádherně!
Moje srdce je doma v Praze a moje duše se směje v zemi české.
Obkroužila jsem Evropu a vystrčila nos trošičku i za její hranice (ne moc, jen trošku). Prošla jsem samozřejmě „světáckou“ fází, kdy má člověk trošičku pohrdlivý vztah ke své domovině, protože se mu zdá moc obyčejná a nezajímavá. A léty jsem pak dospěla k poznání, kde je moje doma. Když koukám do krajiny, slyším tu větu: „To není země, to je zahrádka.“
Mohla bych žít i jinde, ale chyběly by mi ty vazby a ty souvislosti, s lidmi, s věcmi i s krajinou.
Dede, máš krásné fotky, to je právě ta zahrádka. Ty muchomůrky jsou nádherné 🙂 .
Milá Tapuz, máš pravdu, ten citát se zahrádkou je prostě geniální – taky jsem na něj včera myslela 🙂
Jo a světácká fáze, tou jsem taky prošla. 😛 Čas, kdy jsem potřebovala vidět pořád nové a nové obzory a žasnout nad tím, co tam najdu. Možná i proto si teď tak intenzivně uvědomuju, jak hezky je doma 🙂
DEDE nádherné fotky máš. Úplně z nich dýchá klid a pohoda podzimního dne.
My byli včera o státním svátku na chatě. Manžel ještě něco, před zimou, opravoval na střeše. Já mu držela žebřík a kochala se podzimní přírodou. Ale je fakt, i když svítilo slunce, že mi byla zima. Chatu máme v lese a tam už byl chlad. Takový ten syrový podzimní.
A DEDE odpověď na tvoje otázky “
kde se směje moje duše – Roma.
A moje srdce je doma v Plzni.
Milá Míšo, hlavně, žes při tom kochání nezapomněla držet ten žebřík! (chuckle) (Jsem si vzpomněla na „Pane doktore, vy jste se zase kochal!)
Taky máš hezkou srdcovou dvojku, Míšo!
Dede, prohlížela jsem tvoje album ze kraje a trochu závidím. Okolí ani samotná Bělá takto nevypadá a ani vypadat nebud. Ani ty nádherné kousky jiřin tu nikde nenajdu.Já kdysi jiřiny i astry pěstovat chtěla a zkusila , ale v naší jílové kyselotině měly jenom ubohé kvítky a byly všechny nemocné a neduživé,takže jsem raději přešla na podzimní „květiny „v podobě zeleného hnojení. Ona i taková svazenka vratičolistá nebo pohanka nejenže přenádherně kvetou, ale poskytují hlavně bohatou pastvu čmelákům a včelám , a to v době, kdy podobných květů v přírodě už mnoho nenajdou. Nejenže kvetou, ale pak se vše dá rozsekat a zarýt do země, čímž se prakticky půda ekologicky a bez chemie pohnojí.NEMÁME TU SICE MOC JIŘIN, ALE ZATO SE TU PŘEKRÁSNĚ ZAČÍNAJÍ VYBARVOVAT LISTNÁČE. Javor na mé zahradě začal letos brzy shazovat pestrobarevné listy , už sklizené aronie a muchovníky se oděly do pestrých podzimních šatiček , a taky okolní stráně a veškeré listnáče(převahu tu mají duby, buky, javory a břízy )doslova hýří paletou podzimních barviček.Na pastvinách i dosud trošku zelených lukách se povalujou bíle a zeleně zabalené balíky slámy a sena. Mám září a říjen v naší krajině nejraději. Ráda bych dokázala tu nádheru a barevnost zachytit na malířské plátno, ale neumím to vůbec, takže se ani nepokouším.Jen ty barvy doslova hltám očima a doslova je vstřebávám do sebe, abych měla nač vzpomínat, až později bude všechno v přírodě jen smutné, šedivé a holé.A hečte, u nás konečně trošku začaly růst houby. Zatím to jsou spíš jen kotrče a semotamo nějaký kovář, ale aspoň trošinku už mám nasušeno, i když tu zas 4 týdny ani nekráplo.
LISTNATÁ KRAJINA UMÍ PŘEKRÁSNÝ PODZIM, ALE PAK MÁ SMUTNĚJŠÍ ZIMU, NEŽ TA S PŘEVAHOU JEHLIČNATÝCH STROMŮ, ŘEKLA BYCH. TÉ ZBUDE ASPOŇ TA TMAVĚ JEHLIČNATĚ ZELENÁ. 🙂
HOUBY U NÁS NEROSTOU, JEN SEM TAM, NA KRAJI CEST, KDE SE V TRÁVĚ UDRŽÍ ROSA, OBČAS NĚCO VYROSTE – JAKO TY MUCHOMŮRKY. BYLY ŠIROKO DALEKO SAMY… A PROTOŽE NEPRŠÍ (EH, SE STAVBOU NA ZAHRADĚ A V DOMĚ JSEM ROZPOLCENA NAD TOUHOU PO SUCHU A DEŠTI:)) TAK ASI JEN TAK ANI NEBUDOU…
Včera jsme vezli Kačku do Liberce. Krajina je tam hezky lesnatá a už začíná ukazovat barvy. Bylo nádherně, sluníčko svítilo. Akorát proti našim končinám větší zima 🙂 Ale s Mušketýrem jsme se shodli na tom, že doma jsme v těch vinohradech…
A já to mám zas doma na tom Liberecku. Už kvůli tomu, že tam je tolik zajímavých míst na tak malé ploše a krajina je obrovsky pestrá 🙂 Ale Brno mám taky rád, hrozně se mi líbí přechod z teplých nížin do hornatiny Moravského krasu v rámci jednoho města.
Když jedeme z té hanácké placky k našim, tak mám zvláštní pocit . Za Mělníkem se začínají zdvíhat ty „sopky“ a mně je i trochu líto, že jsem se odtud odstěhovala…
Ivo, kdyby si z té placky vytáhla paty cca 20km, což není moc,našla bys krajinu lesní a kopcovitou a to dost, navíc je tam krásně. Třeba Hostýnské vrchy.
Myslím si, že i v okolí Přerova lze najít krásné kouty a zákoutí. Kolem Čekyně je spousta krásných míst a houbových lesů, zajímavá říčka Olešnice,starý lom, kousek do Penčic a Zábeštní Lhoty,dobré procházky a terénu, jen vyjít ven. Přírodní rezervace u staré cihelny v Předmostí. Mám to tam procourané s našimi psy, ta květena a fauna třeba třeba u Třech kaštánků, všude lze něco najít.
Šmarjá, Jenny, za těch třicet let to v okolí Přerova a Čekyně znám. Ale je to naprosto jiná krajina než ta, ve které jsem vyrostla…
IVO, JAK JÁ TI V TOMHLE OHLEDU ROZUMÍM. SEVER ČECH KOLEM DĚČÍNA A TAKY ZA NÍM AŽ KE HRANICI S BÝVALOU NDR JE FAKT O ÚPLNĚ NĚČEM JINÉM.JAKO MOSTEČANKA TEN KRAJ MVELICE DOBŘE PROCHOZENÝ. A STUDOVALA JSEM VŠ V ÚSTÍ NAD LABEM, TAKŽE OPRAVDU O TOM VÍM DOBŘE.KDYBY MNE A MOU RODINU MOSTECKO NEVYHNALO SVÝM TEHDY DOSLOVA VRAŽEDNÝM OVZDUŠÍM, RADĚJI BYCH ZŮSTALA TAM. VĚTŠINA PŘÁTELSKÝCH VAZEB A TAKY VZPOMÍNKY TŘEBA NA DĚTSTVÍ A STARÝ MOST A JEŠTĚ TEHDY EXHALACEMI NEZNIČENOU KRUŠNOHORSKOU PŘÍRODUPŘÍROUDOU ZŮSTANOU NAVŽDY . I KDYŽ MOST KOMUNISTI ZBOŘILI A CHRÁM, KTEERÝ NATRUC NECHJALI PŘESTĚHOVAT, ALE DO OPRÁMU, DOCELA ZMĚNIL TVÁŘ. VŠE STAROBYLÉ Z CHRÁMU ZMIZLO A TEN PROSTOR BYL PŘI PRVNÍ MÉ NÁVŠTĚVĚ KRÁTCE PO ZNOVUOTEVŘENÍ VE MNĚ VYVOLAL SPÍŠE DEŠPRESIVNÍ, NEŽLI RADOSTNÉ POCITY. PO MNOHA LETECH PRÝ SE DO CHRÁMU OPĚT POMALU VRACEJÍ SNAD NA NĚJAKÝ ČAS ZTRACENA MOZAIKOVÁ OKNA. JESTRLI JSOU TO TA PRAVÁ A ORIGINÁLNÍ, NEBO BYLY ORIGINÁLY NHRAZENY KOPIEMI, TO UŽ NETUŠÍM. JÁ UŽ JSEM SE DO TOHOHLE CHRÁMU UŽ NIKDY NEODHODLALA VSTOUPIT .JE TO PRO MNE UŽ FAKT DÁVNÁ MINULOST.NOVÝ MOST SE MI VŮBEC NIKDY NELÍBIL .ANI JSEM MU NEPŘIŠLA NA CHUŤ A K SRDCI MI NIKDY NEPŘIROSTL. JKRÁSNÉ STAROBYLÉ MĚSTO ZN MIZLO V POVRCHOVÉM DOLE A NIČÍM ZATÍM V MÉM STRDCI NAHRAZENO NEBYLO. JSEM DUŠÍ SICE MOSTEČANKA, ALE ŽIJU DNES NA OPAČNÉM KONCI ČECH, KDE SI VŮBEC ZVYKNOUT NEDOKÁŽU.TAK VZNIKLA MOJE ROZPOLCENOST. ZDEJŠÍ KRAJ MÁ V SOBĚ VELIKÉ KOUZLO, PŘÍRODA JE NEZNIČENÁ A JAKOBY NETKNUTÁ, ALE MOST JE M A BYL MOSTEM. KRAJINU OBLÝVH SOPEČNÝCH KOPEČKŮ ČESKÉHO STŘEDOHOŘÍ JSEM MILOVALA A DODNES SE PŘI OBČASNÝCH NÁVRTECH DO MOSTU KOCHÁM NAD TOU KRÁSOU .P I PROTO MÁM TAKOVÝ STRACH Z PROLOMENÍ LIMITŮ TĚŽBY UHLÍ.KDO NĚCO VÍ O SKLADBĚ HORNIN V HŘEBENI NAD JEZEŘÍM, TEN DOBŘE VÍ, O ČEM PÍŠU. BYLA BY OBROVSKÁ ŠKOPDA, KDYBY SESUV DESKOVÉ BŘIDLICE SMETL VŠECHNUN TUHLE KRÁSU.NEJSEM PESIMISTA, JAK SI NĚKTEŘÍ NYNÍ MKYSLÍ, ALE VÍM DOST NA TO, ABYCH TEN STRACH MĚLA.
Liberec a Jizerky jsou opravdu hodně osobitá, dost divoká část naši země – a díky Xerxové ji mám i hodně nakoukanou 🙂 Je tam taky moc hezky, mám ráda bystré řeky a potoky, hory, lesy… ( Jo, je to tam krásné, ale ne, jako u nás doma:))
Ivo, na sopky se nejradši koukám od nás ze Zvičiny – je to moc krásnej pohled! Popravdě ze Zvičiny mohu vidět a vídám i Ještěd a Bezděz (wave)
Na ÚJM jsem byla u Ygy a Pitrýska, tedy kolem Břeclavi, Lednice a Valtic, předtím jsem bývala v Mikulově. Je to tam krásnej kraj u vás (inlove) ale na mě málo kopečků a jehličnatých hvozdů (wasntme)