Účastníci zájezdu: já s přítelem Petrem, moji rodiče, naši psi Barry (bígl v důchodu) a Vašík. Vozový park: Bardův kočárek, auta Obluda (Ford kombík), Felda (krátká Felicie) a za ní přívěsný vozík – stan.
Za všechno může maminka. Moje. Pořídila si totiž přívěsný vozík, z kterého mávnutím víka vykouzlíte stan pro čtyři. No, a vozík stál a stál, až maminka přišla s tím, že bychom mohli vyjet na dovolenou. Oni, my a vozík. A protože jsme dostatečně praštění, tak jsme jeli.
Nejdřív někdo musel vymyslet jak, kam, kudy a podobné zbytečnosti. Taky co má kdo nabalit aby se něco netáhlo dvakrát a něco jiného nechybělo. Vymyslet a spočítat jídlo. Takže jsem to všechno sepsala, na poslední chvíli jsem ještě otáčela první trasy kvůli pondělní zavíračce památek, abych pak stejně zjistila, že na trasu se nikdo ani nepodíval (přece to víš ty) a táhneme spoustu zbytečností (no já jsem radši přibalila…). Ach jo. První den bylo totiž nutné narvat do krátké Felicie 3 lidi a všechny věci.
Barda ve svém vozidle 🙂
Celou dovolenou jsem rozdělila na dva kusy – nejdřív třídenní pobyt v Chřibech, den (a noc) na regeneraci a doplnění zásob a zbytek Moravský kras a okolí. Výchozí bod: mé rodné město, Kroměříž. Hned první den se naše cesty dělily – zatímco já jsem přejela Obludou na Bunč a s oběma psy jsem si dala šestnáctikilometrovou procházku pod hrad Buchlov, ostatní s Feldou obráželi „věci, které stojí za to vidět i když tam nesměj psi“.
Poutní místo Velehrad, archeoskanzen Modrá, zámek a park Buchlovice. Večer jsme se setkali u Buchlova a zašli ještě k nedaleké kapli Sv. Barbory. Pak už jsme poprvé otevřeli kouzelné víko a postavili náš cirkus.
Archeoskanzen
Vzbudili jsme se do vytrvalého deště a vypadalo to, že to vydrží dlouho. V plánu byl hrad a další cesta pěšky. Pláštěnky sice máme, ale tohle? Nakonec se domlouváme, že se aspoň prostřídáme při prohlídkách hradu a já s Petrem vyrážíme jako první. Počasí nás ale bere na milost a přestává pršet chvíli před výstupem na věž, za deště uzavřenou.
Mezitím maminka uvařila hrnec gulášovky, tak baštíme a shodujeme se na tom, že rodičové si sem zajedou jindy, mají to blízko, teď balíme a jdeme dál. Tak jo. Před námi je 11 kilometrů, skalisko Kazatelna a Hradisko Sv. Klimenta. K večeru dorážíme na parkoviště, kde má čekat tatínek s Feldou a domečkem – a není tam. Mobil nedostupný. A kruci.
Zámek Buchlovice
Naštěstí zrovna přichází k svému autu rodinka a berou mě dolů na další parkoviště – je to dobré, je tady. Drobná nepřesnost v zadání cíle, pěšky bych se ale ještě prošla. Chvíli uvažuji, zda se nepřesuneme sem, ale nakonec jedeme na původně plánované, odsud by se ráno šlo hůř a není tady voda.
Ráno se vždycky vyhrabávám první, dnes tak beru kanystr a Vaška a klušeme pro vodu, při návratu už nás vítají hrníčky s čajem, snídaně. Sbalit cirkus, konečně vyrážíme, čeká nás dvacet kilometrů. Zřícenina hradu Cimburk, zastávka u studánky a šlapeme dál, hodiny letí nějak rychle. Trošku jsem zašla, naštěstí zafungoval můj šestý smysl a vracím nás. Hledáme zelenou značku, je tady vykácený kus lesa. Péťa má bod, našel!
Buchlov
Z kopce dolů spíš necestou než cestou a začíná pršet. Teď ne! Za chvíli je cesta, tam ať klidně leje, ale v tomhle terénu Bardu v kočárku neuvezem! Nahazuju psům pláštěnky a doufám. Sláva, jsme dole a navíc už neprší. Škrábeme z bot koule bláta. A stoupáme. A stoupáme a stoupáme… ne moc, zato pořád. Konečně hřeben, najíst a zase vyrážíme. Motorest Samota, parčík s vyřezávanými zvířaty, úžasné vyřezávané dětské hřiště. Všechno nafotit a mazat dál.
Rozhledna Brdo, dnes zavřená. Občas narážíme na stopy po stavbě první dálnice – začal Baťa, pokračoval Hitler, dál nic. Propustky, most, terénní úpravy. A už jsme na Bunči, ahoj Obludo! Sjíždíme kousek dolů, naše dnešní tábořiště je přímo na tělese nedokončené dálnice. Stan už čeká, oheň hoří, opékáme buřty. Ráno jedeme do Kroměříže, přebalit, zcivilizovat, vyspat a pak už hurá na další díl.
Kazatelna
Výběr fotek je na http://petrs01.rajce.idnes.cz/Cirkus_na_koleckach_1/
Kompletní fotky najdete zde:
http://2cvoci.rajce.idnes.cz/15.06.26.-27._Cirkus_na_koleckach-1/
http://2cvoci.rajce.idnes.cz/15.06.28._Cirkus_na_koleckach-2/
http://2cvoci.rajce.idnes.cz/15.06.29._Cirkus_na_koleckach-3/
http://2cvoci.rajce.idnes.cz/15.06.30._Cirkus_na_koleckach-4/
Motorest Samota a originální dětské hřiště
Dede, já už o svém nynějším domově-tedy o Bělé už taky před roky napsalaAle ráda to třady nemám,nemohu si tu zvyknout na zdejší lidi a jeich způsob nepřetržitého sledování každého a každým.Zkrátka jsem už hned po přistěhování zjistila,že kdyby tady člověk zlaté ho.. kadil, pod zadku by mu ho utrhli, ale stejně by sdotyčného vzápětí pomluvili, jelikož to lejno bylo a je malý.zdejším lidem nemohu přijít nachuť dodneška.Nejsem tu a nikdy ani nebudu doma, jsem tu jen podezřelá náplava, bez rudé partajní knížky, která nectí jejich sledovací manýry a ctít je nikdy ani nebudu, jelikož se mi to příčí a hnusí.Všude jsou nějcí lidé, ale to, co žije taky, proti těmto lidem je Holmes úplný mejdlo.jediný člověk ,s nímž jsme si notovali, už bohužel umřel.Zdejší s ho sice vážili, ale neexistenci rudé knížky mu stejně nikdy neodpustili. Byl to veliký znalec zdejší krajiny a přírody, lesák a taky velikánský a hrdý skaut. to, co on udělal a dělal stále pro celé generace zdejších dětí, už dnes nikdo dělat nechce a ani nedokáže.Přezdívka Medvěd je tu stále známým pojmem a znali ho i ti nejmenší. Všichni mu tykali a chodili k němu pro moudrosti a pro rady ze všemožných oblastí, dokud ještě žil.A byla jsem velmi hrdá na to, že zrovna Medvěd byl doslova nadšen z dipolomky naší Věrky.
Páni, Petro, to bylo ale nachozených kilometrů! Ale od vás se asi nedá čekat, že se o dovolené budete válet na pláži, že ? 🙂
Skvělé fotky, prošla jsem zatím asi polovinu a jdu prohlížet ostatní. Ač jsem z Moravy, některá místa vůbec neznám (s takovým Cimburkem bych měla problém, kam ho na mapě umístit). Ale jsou to zajímavá, krásná místa.
No a psi, ti to s vámi prostě vyhráli, jak aktivní Vašík, tak důchodce Barda! (inlove)
To ste si teda na tej dovče pekne mákli 🙂 Ale chápem to, aj pre mňa je ideálne strávený voľný čas spojený so šlapaním niekde vonku v prírode. Je super, že vaši sú ešte takíto podnikaví a aktívni, treba si ten čas s nimi užívať. Prívesný vozík rozkladací mávnutím veka na stan pre štyroch som si vôbec nevedela predstaviť, ale na fotkách vidím, že proste nemá chybu! Tiež vidno, že Barry je už so svojím kočíkom úplne zžitý, akoby sa vozil odjakživa. Našu Jackie vozila Kika po záhrade v detskom kočíku pre bábiky, keď bola menšia (teda Kika), a Jackie sa relatívne bez protestov voziť aj nechala, ale len jej. Nikomu inému z rodiny to neprešlo (chuckle)
Já vím, že je tu dnes hodně fotek (a krásných), ale kdybyste se chtěli podívat, jak to kvete a co žije na podzim v Severní Dalmácii mezi Šibenikem a Primoštenem, tak potom tady (je to první z alb letošních mořské dovolené)
http://yga.rajce.net/2015_Chorvatsko_Fauna_a_flora
Krásne fotky, dýchlo na mňa more!
Ygo, jsou překrásné fotky… byli jsme tam ve stejném termínu, jen my jsme byli kousek víc na jih. A mám dojem, že ve spostě věcí ses dívala i za mě 🙂
Doufám, že jste měli víc teplo, než my. Letos jsme si užili studeného větru a chladných rán.
Tam to mam rada.Vzpomnela jsem si na jednu krasnou vec s Velehradem. Kdyz se tam jede ne jako od mesta, ale jakoby od Buchlova, tak ta silnicka (cesta) se toci mezi kopeckama, a uz jeden vi, ze je skoro na Velehrade, ale furt neni videt ani vezicka. Teprve za posledni zatackou se objevi chram v cele krase. Tak jsem si predstavovala, jak to muselo pusobit na poutniky – asi impozantne – ze ten chram na ne z niceho nic juknul jako zazrak.
Bezva putování.Pokud někdo navštívíte Modrou, nezapomeňte se podívat na jejich ekologický program, koupací přírodní samočistící nádrž, velmi příjemné, pak mají k tomu i budovu s výklady o různé ekologii, zajímavé a taky obří akvárium se sladkovodními rybami,procházíte tunelem a ryby vám plavou nad hlavou, jsou tam obří jeseteři a úžasná vyza z Dunaje, je obrovská, obří kapři, fakt se hodí vidět. Díky za článek a fotky.
PETRO, VY JSTE TAK KRÁSNÍ A ÚŽASNÍ BLÁZNI, ŽE SMEKÁM KLOBOUK AŽ K ZEMI.PRO STAŘÍČKA BARDU JE KOČÁREK FAKT NEJLEPŠÍM ŘEŠENÍM JEHO ŠPATNÉ PÁTEŘE A VĚKU. I JÁ PŘEED LETY ZAČALA VOZIT STARÉHO A UŽ DOST NEMOCNÉHO HOKINKA NA KOČÁRKU. MĚLA JSEM SICE JEN STARÉ GOLFÁČE, PROTOŽE JSEM NETŮRISTOVALA TOLIK JAK VY VŠICHNI. NAŠEMU HOKINOVI STRAŠNĚ DLOUHO TRVALO, NEŽLI POCHOPIL VÝHODY KRÁTKÉHO PŘEVÁŽENÍ. GOLFÁČE JSEM ZVOLILA HLAVNĚ PROTO, ŽE HOKIN MĚL TENDENCI Z KOČÁRU VYSKAKOVAT. VYSKOČENÍ Z VYSOKÉHO KOČÁRU BY MOHLO NA JEHO PÁTEŘI ZPŮSOBIT KATASTROFU,TAKŽE RADĚJI GOLFÁČE,KTERÉ BYLY NIŽŠÍ.HOKIN SI TEHDY PO DLOUHÉ DOBĚ ZVYKL, A POTOM UŽ NEUTÍKAL. DOBŘE VĚDĚL, ŽE JAKMILE SKONČÍ TVRDÝ POVRCH, VYBĚHÁ SE PO MĚKOUNKÉ TRÁVĚ PATSTVIN DOSYTA.A HOKIN ,KDYŽ TOHLE POCHOPIL, SEDAL SI UŽ PŘED GOLFÁČE SÁM A A ČEKAL, AŽ HO NALOŽÍM A VYJEDEM ZA ČUCHACÍM DOBRODRUŽSTVÍM.NA HOKINA MÁME UŽ JEN VZPOMÍNKY, ALE GOLFÁČE DNESKA STÁLE SLOUŽÍ. JSOU NEJEN OPOROU PRO MNE , ALE TAKY UVEZOU DOCELA TĚŽKÝ NÁKUP.A HLAVNĚ JSOU SKLÁDACÍ, TAKŽE DOMA NIKDE NEZABÍRAJÍ MOC MÍSTA.
Buchlov a Buchlovice znám – jeden z prvních školních výletů byl právě sem, pak jsem tu byla s rodiči a sestrama a nakonec s Jendou a Terkou (ale to už bude taky deset roků zpátky). Z Buchlovic si pamatuju hlavně park, fuchsie a pávy, z Buchlova obrácený strom (a pověst o něm) a korýtka s pavími pery v hodovní síni (nebudu psát, na co se používala).
Jinak tenhle kraj moc neznám, přitom od nás je to coby kamenem dohodil a zbytek doběhl. Ani nevím, proč, když tenhle kout Moravy je tak krásný.
Taky jsem tam byla na výletě, pravda ne se školou (asi před deseti lety). V Buchlovicích měli spoustu pávů a pávic a pávat 🙂
http://cestovani-se-psem.heureka.cz/trixie-trolley-tbag-elegance-batoh-na-koleckach-36x50x27cm-do-8kg/?cs=mall-cz&gclid=CjwKEAjw-IOwBRD1wrTC27fSjFISJABUDZ1759c3X7bKGnEvNu9r8NDMxIYJb–3TNtfWNjGNJsELBoC0Y7w_wcB#ng:265cc84fac2f5f5c481c9e7f73898936
Všechny tyhle vozítka a nosítka mají jeden podstatný problém – jsou jen pro pidipsy. Ale čivavu si strčím do kapsy, na to vozík nepotřebuju. Barouš má 16 kilo, tohle je na 8.
Máme vozík za kolo – http://barry.unas.cz/vozik.htm ale pro Bardu nuž není vhodný – není odpružený. A já jsem spíš ťapací než kolová, takže toho moc nenajezdil.
Já vím,že je to na malá plemena.
My si to pořídili na kocoura Fouska, protože se z něho po kastraci stal těžkotonážní kot. Musíme mu nasadit dietu.
Míšo, do toho bych nestrčila ani naši Amálku, která má „pouhých“ 7 kilo. Bylo by jí to malé. Já ten vozík totiž dokonce i mám, ale používám ho nakonec jako svůj osobní bágl na věci.
Navíc má pro mě tu zásadní nevýhodu, že je příliš nízko u země, takže by si na kočku mohl dovolit každý pes a ona se dost psů bojí.
Kromě toho to není odpružené a určitě bych kočku nevydrncala jen proto, že se mi zdá v přepravce těžká.
Existují slušné odpružené kočárky pro psy s nosností okolo 15 kg, ale všechny pro mě mají jednu nevýhodu – nemají odepínací korbu tak, abych kočárek mohla ve vlaku složit a korbu použít jako běžnou přepravku na klíně nebo na sedadle. Respektive, jeden kočárek to měl, ale to bylo pro maximálně 3kg zvíře.
Výsledek je, že kočku vozím co nejméně a pokud možno v autě.
Apino Fousáč si tam sám vleze a je spokojený. Dá se to nést chvíli v ruce a chvíli vézt. Fousáč si nestěžuje. Ale vozíme ho v tom tak 2 – 3x ročně na veterinu.
Tak to máš kliku, že si tam vleze. Naše potvora se schová pod postel jen když pojme pouhé podezření, že by se mohlo nějam jet. Do přepravky jde dobrovolně, jen když ji na veterinářském stole po ošetření vpustím zpátky. A vůbec je hrozná plašanka s instinkty divoké kočky. Navíc jako mainka je dlouhá, takže váha do 8 kil je pro nás u této přepravky opravdu hodně nadnesená. DOvedu si představit zvíře tak maximálně do 5 kil, které je navíc relativně krátké. Ale jestli to vyhovuje kocourovi, proč ne.
Velmi zajímavé povídání navíc o krajích, které moc neznám. Jsou od nás trochu daleko.
Jo a Barda má pěkné vozítko.
My jsme pořídili našemu Fousovi na návštěvy veteriny toto
https://cdn.myshoptet.com/usr/www.svetkocicek.cz/user/shop/big/7342(1).jpg
Musím se přiznat, že jsem z Petřina psaní udýchaná jen to čtu 🙂 Ale zase je plno míst, která si můžu aspoň takto prohlédnout. Líbí se mi kočárek pro Bardu – to psisko má prostě štěstí na paničku (inlove)
Pokud jde o vozík-stan, tak mě se líbily ty vozíky, co jsou pohodlný bydlík pro psy. Jenže… jak by se mi líbilo mít psy tam, kde nejsem já? Nelíbilo, a přitom je to na cesty tak praktické řešení! (blush)
Jé, to jste byli kousek odtama, kde mají naši chalupu! Míním ten Cimburk.
Buchlovice mám moc ráda, je to takový příjemný zámeček s hezkým parkem.V muzeu tupeské keramiky jsme nebyla, ale mám ji na kredenci zděděnou po dědečkovi- měl pár kusů, protože miloval Slovácko.
V archeoskanzenu jsme jednou byla a bylo to pro mě hluboké zklamání. Průvodce ještě neměli, že je těsně před začátkem sezóny a nakopírovaný papírový průvodce jim došel, takže jsme po zaplacení vstupného prošli kolem chatrčí, které nám nic neříkaly, a bylo.
Ale jinak je celá ta oblast moc hezká a naša 🙂
Maminka prohlásila, že ona má doma tupeské keramiky dvakrát víc než to muzeum (taky dědictví), ale byly tam zajímavé věci o výrobě a vývoji.
Jo, tady je to „naše“ (h) (a Hostýnky taky)
Chřiby a Hostýnky – Hostýnky a Chřiby – to je DOMOV
Ano. (h)
Děvčata, pište taky někdy o svých domovech! Už to tu kdysi načala Inka, když psala o Plaňanech… I rubriku jsem na to zřídila. Mělo by se psát i o „obyčejných“ místech naší země, když už jsou to ta milovaná (inlove)
Načal to kdysi Kuba, když psal o Židlochovicích a Pohořelicích 🙂