Aby si člověk mohl pivo opravdu vychutnat, nestačí jen koupit a vypít – samotný způsob podávání ovlivňuje poměrně výrazně jeho chuť, protože různé druhy piva mají různé chemické a mechanické vlastnosti a jinak se při nalévání chovají.

Způsob podávání ležáku je většinou českému čtenáři znám, cílem je vytvořit na jeho povrchu „čepici“ z pěny, která brání zvětrávání piva, přičemž ležák je extrémně náchylný na teplotu podávání, jakož i na způsob čerpání, je-li čerpán ze sudu. Ležák, na rozdíl od jiných druhů piv, nepotřebuje speciální tvar sklenice, aby tomu, kdo jej pije, přinesl ten správný požitek, protože jeho chuť a aroma chrání právě již zmíněná pěna.

Jiné je to pro „ale“ a porter. Tato piva pěnu téměř netvoří, zato bývají poměrně silně aromatická. Nepodléhají zvětrávání tak často jako ležák a nejsou tak náchylná na teplotu podávání. Chladnější (ne přechlazené) je samozřejmě lepší, ale není to podmínkou. Co je ovšem zejména pro ale důležité, je tvar sklenice. A čím je pivo aromatičtější, tím je tvar důležitější. Pro ale se používá, ze zcela stejného důvodu, sklenice tvarem podobná té na červené víno, aby se jeho vůně koncentrovala u konzumentova nosu, což dodá chuti zcela jiný rozměr. Kdo pije porter nebo ale rovnou z lahve, ho tak nemusí pít vůbec, protože přichází přinejmenším o polovinu zážitku.

Jak jsem již zmínil, úplně jinak člověk musí jít na stout. Stout není náchylný na vyšší teploty, naopak, chutná skvěle při teplotě kolem 8-10°C. Co je ovšem podstatné, je tvar sklenice (pokud možno široká sklenice s rovnými stěnami, lehce se rozšiřující zdola nahoru) a způsob nalévání. Teplota kolem 8-10°C znamená, že po otevření plechovky či lahve pivo začne prakticky okamžitě pěnit, proto je potřeba jej pokud možno ihned po otevření začít nalévat, a to z velké výšky rovnou na dno a celou dobu takto, nikdy po stěně.

Nemusíte se bát, že sklenice přeteče (má-li stejný objem jako lahev), protože po vylití obsahu plechovky či lahve bude ideálně plná navzdory tomu, jak silně to pivo pění. Pěna u stoutu se totiž chová docela jinak, než u ležáku – naléváním tímto způsobem vznikne směs pěny a piva v celém objemu sklenice, kdy pěna postupně stoupá skrze pivo vzhůru, kde se posléze ustálí a dostane až krémovou konzistenci.

Pivo by se pak mělo pít okamžitě poté, co pěna vystoupá, tehdy je nejlepší. Rozdíl mezi stoutem podávaným takto a nalitým třeba po stěně (o vypití rovnou z lahve radši ani nemluvím) je nebetyčný a i pro laika může způsobit, že zcela totéž pivo pro něj jednou bude výtečné a jednou spíš podprůměrné.

Opatrně je potřeba jít i na Weißbier. U něj záleží rovněž jak na tvaru sklenice, tak na způsobu podávání. Zde není výsledkem použití špatné sklenice horší chuť, jako spíš to, jak rychle se podaří pivo nalít – do sklenice nesprávného tvaru to půjde hůře a déle. Správná sklenice na Weißbier je vysoká, úzká a nahoře rozšířená. Důvod je ten, že Weißbier, na rozdíl od ležáku, pění výrazně více a je proto potřeba velmi opatrného nalévání po stěně zhruba do tří čtvrtin až pěti šestin sklenice (čím studenější je a čím více alkoholu má, tím dřív si můžeme dovolit lít rovnou do už nalitého piva místo na stěnu), přičemž tvar sklenice umožňuje jednak právě dlouho lít pivo po stěně (protože je úzká a vysoká), jakož i zabránit přetečení bohaté pěny (proto je nahoře rozšířená).

Co sníst k pivu

Správný Feinschmecker, když už jsme u těch hezkých českých slov, ví, že samo pivo je stále ještě půl zážitku, že to k němu chce něco zakousnout. To je důvod, proč ve Španělsku vznikly tapas, tedy drobné pokrmy, jednohubky a podobné věci, které člověk jí, zatímco si povídá s ostatními a dopřává si dobrého nápoje. Definici tapas tak splňuje úplně klidně v českých poměrech utopenec, nakládaný hermelín, tlačenka, zavináče či bramborák, nicméně možností je daleko, daleko více.

Kromě španělských tapas, která jsou zcela samostatnou kapitolou, je skvělé k dobrému pivu jíst různé druhy sýra, klobásek, šunek či salámů, a to klidně samotné – není potřeba k tomu dodávat chléb. Iniciativě se samozřejmě nekladou, takže má smysl zkoušet vyrábět jednohubky, které jsou různou kombinací výše uvedeného s ovocem, zeleninou, olivami, mozzarellou, či různými omáčkami.

Při jaké příležitosti se dá si takhle užít?

Kombinace dobrého, speciálního piva s dobrými tapas je zážitek, který jednoznačně preferuje kvalitu před kvantitou. Pokud jde o večer ve dvou-třech lidech, nemá moc smysl dělat velké ochutnávky, takže spíš je dobré otevřít dvě, maximálně tři speciální piva za večer; je přitom na každém, jestli by mělo jít o piva různých druhů nebo třeba dvě-tři různá piva stejného druhu, u nichž poté člověk může srovnat jejich chuť. Dávají-li se piva různých druhů, není od věci k nim mít tapas různého druhu. Příklad – k ležáku utopence, k Weißbieru Bratwurst a Sauerkraut a k belgickému ale camembert nebo sýr limburského typu. K silným dánským ležákům se třeba skvěle hodí Danbo sort, což je extrémně aromatický, tvrdší, trochu drobivý sýr, ovšem lepší je ho jíst venku, než v místnosti, nechcete-li opravdu hodně dlouho větrat.

Je potřeba počítat s tím, že jak pivní speciály, tak jídlo k nim, není úplně levné, což je důvod, proč je to spíš sváteční zážitek, čemuž by měla odpovídat snaha o co nejlepší kvalitu (ve smyslu když už si něco takového kupuji, ať to stojí za to) a co nejhlubší prožitek. Pít speciální piva k obědu považuji osobně za vyhozené peníze oknem, je mnohem lepší si k dobrému obědu dát (slušné) nealkoholické pivo nebo normální desítku, která nezastře chuť jídla, ale příjemně ho doplní.

Přijde-li na ochutnávku více lidí, má smysl mít pro tento případ malé sklenice (1 dl), protože úplně nejlepší je, když člověk za večer ochutná třeba 10-12 různých piv s tím, že si dopřeje vynikající chuť a není mu špatně. Mohu garantovat, že večer, kdy člověk vypije objemově 1-1,5 litru, ovšem v třeba 10-15 různých chutích a k tomu sní spoustu různých malých dobrot (opět velmi různých), je nezapomenutelný, zejména proto, že takto podané pivo i jídlo je zážitek, který všechny přítomné hodně spojí.

Na závěr tedy jen pár slov: vřele doporučuji něco takového zkusit, je to společenská aktivita, která je fascinující, u které se dá objevovat mnoho zajímavých chutí a která vás s vašimi přáteli ještě více sblíží. Pivo totiž opravdu není jen alkohol a byla by škoda, kdyby lidé zůstali u starých stereotypů ohledně toho, co pití piva znamená.

A já se ptám: jak a s  kým si nejradši vychutnáváte pivo vy? Máte recept na nějakou opravdu dobrou mlsotu k pivu?