Náš letošní jednodenní prázdninový výlet měl dva jasné cíle – Hostýn a Květnou zahradu, která je po rekonstrukci a stojí za vidění.
O Hostýnu jsem toho věděla málo. Znala jsem ho ze stařičké porcelánové dózy po prababičce a díky luhačovické přednášce o Jurkovičovi jsem věděla něco málo o křížové cestě.
Vyrazili jsme v horkém létě. Je třeba dodat, že teplota na JJM se rozhodně nerovná té na Hostýně. Byla jsem ráda za džíny a možnost obléknout si bundu.
Na Hostýn můžete buď dojít nebo vyjet – taxíkem nebo autobusem. Nás bylo šest. Chtěli jsme počkat na autobus (moje mamka a její operované koleno protestovaly proti pěší túře), ale u zastávky se už ometali taxíkáři a jeden nám nabídl svezení v autě pro šest lidí.
Prostě v kufru sklopil další dvě sedačky, ty dvě nejhubenější pozval tam (na mě se nedívejte, já jsem to nebyla) a vyfrčel s námi nahoru za cenu velmi obdobnou té autobusové.
Kostel na Hostýně je krásný. Je to kulatá stavba s kupolí v modré barvě se zlatými hvězdami. Obrazy v chrámu taky nejsou úplně tradiční. Na schodech ke chrámu je vždy vytesáno jméno dárce, který na ně přispěl. Celkově na mě chrám zapůsobil tak, jak se málokterému kostelu podařilo. Jeho historii si můžete přečíst zde: http://www.hostyn.cz/_historie.htm
Ovšem já jsem přijela mimo jiné kvůli Jurkovičově křížové cestě (jeho styl jsem si oblíbila v Luhačovicích a fascinuje mě zejména to, jak umí pracovat s tradičními materiály a zasazením díla do krajiny, což se naučil mimo jiné při stavbě vojenských hřbitovů za první světové války).
Přiznávám, že mě překvapilo, že křížové cesty mají dvě. To snad není nikde jinde! Ale ta Jurkovičova je netradiční v tom, že je mozaiková. Při prohlížení jednotlivých zastavení jsem si říkala, jak strašlivě pracné muselo být zhotovení, protože jsem si tuto techniku už taky vyzkoušela. A bohužel zde zapracoval zub času – ale křížová cesta prochází pěknou renovací.
Nakonec jsme zamávali Panence Marii Hostýnské s Ježíškem, který prý metá blesky na Tatary sužující Moravu, sjeli autobusem dolů a vydali se k druhému cíli cesty – obnovené Květné zahradě v Kroměříži.
V Květné zahradě jsem byla několikrát. A z kolonády jsem viděla i zavřené části, kde tu a tam čouhala socha a já jsem nadskakovala – proč mě tam nepustí, určitě je tam něco, co bych chtěla vidět…
Už mě tam pustili. Otevřeli Holandskou zahradu s bylinkami a Pstruží jezírko. Tyto části si nepamatuju z dřívějška a i ty původní byly hezky osázené a zajímavé. V jedné části zahrady dokonce použili projekt nějakého studenta, který vysázel ozdobné záhony ze zeleniny – a vypadalo to báječně! Kolem Pstružího jezírka jsou vysázené zakrslé jabloně jako plůtek – přesně na tohle jsme si pak vzpomněla v Anglii na Arundelu.
Sochy na kolonádě mě překvapovaly jako vždycky. Často jsou disproporční, mají velké ruce nebo hlavy. Kdyby byly postavené výš, nevadilo by to – i Michelangelův David prý má větší hlavu, než by měl mít. Takhle jsou často legrační 🙂
V Pstružím jezírku ryby nejsou. Nevadí, jsou tam aspoň žabky 🙂
A za jezírkem je Jahodový kopeček. Jahodu jsem na něm nenašla ani jednu, jen na vršku kamennou lavičku. Poté, co jsem se nadšeně zeptala „Dá se tam vylézt?“ jsem vyšplhala nahoru, zatímco dole si moji rodiče povzdechli (asi očekávali v mém věku víc důstojnosti) a Mušketýr konstatoval „no jo, už zase,“ protože mě zná. Z vršku jsem nadšeně zavolala, že je odtud rozhled, pěkný pohled na Pstruží jezírko a támhle vidím další kopeček!
Byl to Králičí kopeček. Na vrcholu je soška Diany a uvnitř jsou zabudované kotce pro králíky (fakt tam jsou!). A podle cestiček vydupaných od kotců zřejmě občas chodí ven.
A je tam taky Ptáčnice. V podstatě pavilónek pro ptáky uprostřed jezírka. Paráda! Jezírko bylo úplně čisté, působilo to báječně, a tak jsem vyrazila po spojovací cestě prostudovat obyvatele Ptáčnice. Holubi, menší druhy slípek a jeden zlatý bažant mírně oškubaného druhu (třeba zrovna přepéřoval?) Slípky snášely vejce a celé osazenstvo se tvářilo dost spokojeně.
Takže za mě na jedničku. Konečně mi ukázali ty části zahrady, co jsem předtím neviděla. Palmový skleník sice přebudovali na restauraci, ale měli dobrou zmrzlinu, což mě smířilo se skutečností, a navíc se uvnitř příjemně sedělo.
Tak takových výletů bych chtěla víc!
Fotogalerii si můžete prohlédnout zde: http://malcka.rajce.idnes.cz/2015_hostyn_a_kvetna_zahrada/
Köhlerovy mozaiky jsou světový unikát
https://www.kr-olomoucky.cz/kohlerovy-mozaiky-jsou-svetovy-unikat-aktuality-4816.html
pěkné matyldo, pěkné. a ty záhonky na fotkách jsou ty zeleninové?
Květnou zahradu léta pouze udržovali, ale na rekonstrukci nebyly peníze. Na louce před jahodovým kopcem býval močál s vrbou.
Po Králičím kopci zbyl v zemi kruh cihel. Ptáčnice byla opršelá na cihly.
Matyldo, moc hezký článek a fotky. Kroměříží jsme projížděli, ale vůbec jsem netušila, že je tam tak krásná zahrada. Na Hostyně jsem take nikdy nebyla – tedy ne v tom moravském 🙂 Ale před 5 lety jsme byli na texaském Hostyně. Je to malá malé seskupení farem a domků (ani jsme nenašli centrum),ale hřbitov (u moderního kostela) je tam moc hezký.
Dala jsem fotky na rajče
http://marickac.rajce.idnes.cz/Hostyn_-_Texas
Maričko – texaský Hostýn je dojemný – tedy ten hřbitov. Líbí se mi české nápisy na hrobech a replika původního kostelíčku.
YGO Texasu takovýchto hřbitovů hodně, některé jsme při projíždění státem cíleně vyhledávali. A procházet mezi českými náhrobky je opravdu dojemné. Párkrát jsme se na hřbitovech sešli s potomky. Většinou už česky umí jen pár vět, nebo vůbec, ale na svoje české předky jsou velmi hrdí a náhrobky jsou skoro všechny v češtině. Už jsou to spíše usedlosti nebo farmy s pár stovkou lidí roztroušených po okolí a kostel je pro ně hlavní centrum se sejít. Ale třeba v městečku Vilber v Nebrasce se čeština ještě hodně udržela, každý rok je tam český festival (tedy nevím, jestli ještě stále je, kdysi jsem na něm byli dokonce 2x)a jejich hřbitov je obrovský, krásný a zcela český.
Hurá, tak už jsme vpořádku doma. Teplo bylo v autě veliké, větrali jsme, protože páneček nesnáší klimatizaci (sweat) .
Pro 814151!!! Bydleli jsme v Horní Lipové v oblouku Slezského Semeringu. Železnice byla tichá, neb na ní pracovaly postavičky v oranžových overalech 😉 .
A ještě jedna urban legend.
Proč neobsadila sovětská vojska v roce 1968 Hostýn? Velitel kolony byl Tatar a když viděl ceduli Hostýn, tak se zdaleka vyhnul. Prý se u nich stále udržuje pověst, jak tam dostali na frak.
Jestli je na tom špetka pravdy, netuším. 🙂
Zajimavy, moc zajimavy.
Ta legenda o Tatarech pod Hostýnem je krásná. I kdyby to nebyla pravda (já věřím, že je), bylo by to skvěle vymyšleno.
Křesťané se před nájezdem Tatarů uchýlili na vrchol Hostýna, mimochodem, bylo tam už keltské oppidum, ale trpěli zejména nedostatkem vody. Na přímluvu Panny Marie se strhla strašná bouře a těsně pod vrcholem hory vytryskl pramen. Je tam dodnes, u Vodní kaple. No a v údolí to, co je na vyobrazeních, blesky zapálily stany a přívalová vlna pak všechno smetla.
Je o tom text jedné kostelní písně (na melodii Ejhle, oltář), v současném kancionálu byste ji ovšem nenašli, není politicky korektní 🙂
Spletité dějiny tohoto poutního místa v dalších stoletích si vygooglíte, pokud by vás to zajímalo. Jenom bych upozornil na to, že obrazy Jurkovičovy křížové cesty byly původně prováděny technikou sklomalby, ale ukázalo se, že neodolají vlivu povětrnosti. Proto byla použita keramická mozaika.
Je zajímavé, jaké jsou na takovém celkem nízkém kopci drsné povětrnostní podmínky. I když se to většinou nezdá – viz počasí zde:
http://hostyn.nwt.cz/
A kdo nebude googlit, tak uvedu:
Skleněné obrazy Joža Úprka, mozaiky Jano Köhler.
No i ty mozaiky mají co dělat, z těch starých se loupe glazura, tak je renovují.
Ten pavilon v Květné zahradě se jmenuje rotunda.
Květná zahrada je nádherná, moc se mi líbí, a to i přesto, že mám radši Podzámku – je mi bližší ten přirozenější styl anglické zahrady.
Jo, a co Foucaultovo kyvadlo – kýve se?
Jo, kýve, i když zrovna chystali v rotundě koncert, tak nás na něj pustili kouknout 🙂
Matyldo, obdivuji, že jste i v tom děsivém horkém létě cestovali. To my až nyní 🙂 . Na Hostýně jsem nebyla nikdy a musí tam být krásně!!! a v Květné zahradě jsem nebyla proto, že tam nesmí psi!
Včera jsme byli na Pradědu. Bylo tam krásně i když velký fučák, ale to už k horám nad hranicí lesa patří. A teď prosím odbočím a malé OT už jsem o něm psala včera na NP. Dede i já tvrdíme, že se o takovém chování personálu musí vědět!
Před velmi pěkným výletem na Praděd jsem zažila velmi nepříjemnou příhodu. Při dopoledním vypravování, jsem zapoměla Ajvi vzít do auta lahev s vodou.
Když jsme dorazili na parkoviště na Hvězdě, kde jsme měli na celý den zaparkovat auto a vyjet kyvadlovou autobusovou dopravou na Ovčárnu, tak do odjezdu autobusu zbývalo ještě dost času. S malou plastovou, lehoučkou, kompotovou miskou, kterou mám stále v baťohu jsem začala shánět vodu. Stánkové občerstvení už nefungovalo – je po sezóně, tak jsem došla až do Restaurace Hvězda. S misečkou v ruce s Ajvi na vodítku. Poprosila jsem mlamoje, který stál za výčepem, kde normálně tekla kohoutovka a proplachovala sklenice na pivo, o vodu do misky. Napřed mě vykázal, že psi dovnitř nesmí, byla jsem asi dva metry od vstupu. Znovu jsem poprosila o trochu vody. Rozkřičel se na mě, že vodu si musím koupit, že zadarmo vodu nedávají. Klidně jsem mu vysvětlila, že jde jenom o trošku vody pro psa do misky. Znovu zaječel, že zadarmo nic. Byla jsem tak šokována, že jsem se rozesmála. „Ani trochu vody pro psa nedáte?“ zeptala jsem se. Stála jsem jako žebračka s miskou v ruce. Tři zákazníci buď nerozuměli (možná byli cizinci) nebo nechtěli rozumět. S jedovatým smíchem jsem opustila Restauraci na Hvězdě. Nahoře na Ovčárně mi v občerstvení ochotně mladá servírka napustila celou petflašku, do misky napustila vodu a když jsem se jí svěřila, co se mi stalo dole v Restauraci Hvězda, lakonicky vše shrnula do oznámení: „Jsou na hlavu“! Takže z toho vyplývá, pozor na Restauraci Na Hvězdě nad Karlovou Studánkou!
Právě balíme a pomalu budeme sjíždět do vnitrozemí, vstříc velkému teplu. Uff!
Alex – ono to teplo není zas tak velké. A jinak tvoji story jsem četla už včera a nemám slov. Ovšem je pravda, že na Hvězdě jsme se nikdy v restauraci nestavovali – vždycky až na Ovčárně nebo na Švýcárně, popřípadě na Barborce – tam všude jsme se setkali s vlídným personálem (na Švýcárně mají navíc nádherného „horského“ kocoura).
Bože, čo takíto protivní ľudia ešte furt robia v pohostinstve (od slova pohostinnosť, sic!) a turistickom ruchu? Nemali by byť už z povahy veci milí a úslužní? A nemali by sa podľa toho na tie miesta aj vyberať? Nechápem … (fubar)
V restauraci na Hvězdě jsem nikdy nebyla, ale slyšela jsem, že se jich velmi výrazně dotkl úbytek turistů (v poslední době je hodně přímých spojení až nahoru na Ovčárnu, tudíž lidé nejsou nuceni přesedat na „pendl“). Takže zase jeden naštvaný na celý svět a znechucený, co by měl za tu svoji „almužnu“ ještě dělat…
A mnohem lepší je sjet cca 500 m do Karlovy Studánky, kde stojí uprostřed dědinky altánek s výbornou vodou – někteří fajnšmekři si pro ni jezdí z daleka – ta by Ajvince určitě chutnala!
Já dneska také vzpomínám na domovinu – jsem v Ostravě a je tu ve stínu 31 st.C.
To je jak v Cimrmanovi- chtěl být hostinským, ale chodili mu tam lidi… Asi mladík neměl rád psy 🙂
Krásne fotky Matyldo! Len ja neznalec reálií som musela googliť, kde že to tá Kvetná záhrada je, lebo som to v článku na prvé prečítanie nejak nepostrehla. Chrám na Hostýne musí byť impozantný, google má aj dosť fotiek pripojených k mape a niekto sa tam pokúšal vyfotiť aj tú modrú hviezdičkovú kupolu a fakt sa mu to moc nepodarilo. Mozaiky na Jurkovičovej krížovej ceste musia byť naživo veľmi efektné. Na jednu Jurkovičovu stavbu sme kedysi chodievali pravidelne, rok čo rok – na Štefánikovu mohylu na Bradle a to pešo z Brezovej po turistickej značke. Tomu už tiež odzvonilo, už tam môžem ísť nanjavýš sama a otca už len vyviezť autom, aj to sa dá, ale podľa mňa to nie je ono. Pešo to už ale po tatkovi nemôžem chcieť, zadýchava sa už tak, že som sa minule v lese až zľakla, a stále ho bolí ten členok. Ale tak máme aspoň na čo spomínať. Je to pekná trasa a výhľady z mohyly sú úžasné.
Jo, o té mohyle na Bradle jsme už taky něco četla…a jeli jsme kolem ní, ale bylo děsně ošklivo, tak jsme k ní nešplhali.
Na Hostýně jsem byl, když mi bylo asi 5 let. Nevím co si pamatuju a co si pamatuju jen asi z těch dvou fotek co odtud někde máme. Každopádně jsme bydleli na Rusavě a pod naší chatkou byla vosí báň, to se zapomenout nedá 😀
No jo, na vosy člověk hned tak nezapomene 🙂
Na Hostýně je ještě třetí cesta – „šutrová“ – pod každým svatým obrázkem je podstavec z jiného kamene. Taky je tu muzeum, rozhledna a prameny s dobrou vodou.
http://2cvoci.rajce.idnes.cz/14.06.29._Hostynek/
To jsem netušila.
Petro, moc hezké album.
Petro, v tom zmatku tento týden jsem zapomněla na tvůj článek – omlouvám se 🙂 Najdeme vhodný termín na příští týden, ano? (wave)
Matyldo, to byl moc pěknej výlet! Na Hostýně jsem zatím nikdy nebyla, v Kroměříži ano, ale je to tak sto let, plus mínus:))
Díky za fotky a milé vyprávění – zase mám jeden cíl ve škatuli „tam se musím zajet podívat“ (wave)
Hm, Kroměříž je hezká, ale na rozdíl od Heveru do zahrad psi nesmí…